Praha – 21. května
Stavební práce na Markétě se dotknou také malé dráhy. Na ní se zítra bude navážet nový materiál. Zdeněk Schneiderwind proto nechce riskovat a poslat na upravenou trať kolibříky rovnou do závodu. Proto v úterý místo prvního závodu PRO-TEC Speedway Mini Cup proběhne na malé Markétě trénink. Pohárový seriál začne naostro až ve čtvrtek 28. května.
Foto: Daniel Šilhán st.
Plzeň – 20. května
Sezóna posunutá díky koronaviru se kvapně blíží, vždyť již první červnovou středu v Pardubicích naostro startuje přebor. Příští týden bude malá Markéta hostit úvodní díl letošního seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup. V Pardubicích se včera netrénovalo, takže není divu, že se na Borech sešla slušná řádka plochodrážníků.
Nejpočetnější byla ekipa Pražanů. Na ovále kroužili Filip Hájek, Petr Chlupáč, Daniel Klíma, Josef Franc, Ondřej Smetana, Luboš Krejča, Michal Baštecký, Jakub Exler a Jaroslav Vaníček se svou dvěstěpadesátkou. Nechyběl Daniel Šilhán a vůbec poprvé se letos na tréninku objevil Zdeněk Simota. V akci se objevili také Václav Kvěch, František Klier a Jan Hlačina. Formu pilovali rovněž místní kolibříci Matěj Frýza, Štěpán Ševčík, Josef Černý a Oliver Schmid.
Během ježdění upadl Daniel Šilhán. „Seděl jsem na tom blbě,“ vysvětluje příčinu. „Nakopla mě díra. Jsem celej‘, jen mě bolej‘ záda. Nejel jsem zas tak rychle.“
Pardubický junior však vynechá sobotní kontrolní závod pod vedením Hynka Štichauera. Příští středu ovšem plánuje trénovat ve Svítkově.
Foto: Daniel Šilhán st.
Votice – 20. května
Evropské stříbro za čtvrt roku, světový bronz za necelých pět měsíců. To byla jeho bilance v kubatuře kolibříků po vstupu na ovály roku 2017. Předloni už stopětadvacítku odložil a ani dvěstěpadesátce nevěnoval přehnanou pozornost. Soustředil se na pětistovku, s níž loni platil za dravou plochodrážní štiku, ačkoliv kvůli úrazu musel bezmála čtvrt roku stát. Daniel Klíma se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se chce stále posunovat nahoru, až sezóna dvou dvacítek v letopočtu konečně odstartuje.
Táhlo mu na šestnáct, takže jeho předloňské rozhodnutí soustředit se výhradně na pětistovky mělo zdravou logiku. „No, ono ani moc závodů na dvěstěpadesátce nebylo a na stopětadvacítku jsem byl už větší,“ souhlasí Daniel Klíma. „Dostal jsem od Zdeňka Schneiderwinda nabídku zatrénovat si na pětistovce. A to mě zaujalo nejvíc.“
V sedle plnoobjemového plochodrážního motocyklu neztrácelo tempo jeho závodní kariéry svůj švunk. Loni si vyjel místo v kvalifikaci mistrovství světa juniorů a debutoval v něm ve Stralsundu třináctým místem.
„Byla to pro mě velká zkušenost,“ bilancuje závodník pražské Markéty závod, v němž jednu rozjížďku vyhrál. „Byl jsem rád, že jsem se tam dostal. Akorát škoda, že se nepovedlo víc jízd.“
Pochopitelně nemohl utéct z hledáčku Filipa Šitery, jehož pozvánky do nároďáku na sebe nenechaly dlouho čekat. Při liberecké Evropě šel postup jen kousíček okolo našeho omlazeného družstva. Smůla se v českých boxech usadila rovněž při evropském poháru v Plzni. Ale černá série vyvrcholila v semifinále mistrovství světa v Daugavpilsu. Přitom Daniel Klíma zprvu ukázal výfuk Maksymu Drabikovi.
„Na tyto závod moc dobře nevzpomínám, protože se mi ani v jednom z nich nedařilo.“ zamračí se. „No, v Daugavpilsu to začalo dobře, akorát v posledním kole jsem si to pokazil sám. Už jsem se viděl v cíli, nesoustředil se na jízdu a udělal chybu, ze který byl zbytečnej‘ pád.“
Fraktura ruky mu zajistila nechtěný program na letní prázdniny. „Byla to pro mě dlouhá doba,“ povzdechne si Daniel Klíma. „Byla to pro mě dlouhá doba. Chodil jsem na rehabilitace a snažil se dá ruku co nejdřív dohromady. Když jsem se konečně zbavil sádry, chtěl jsem co nejdřív sedět na motorce. Ale nebylo to na trénování, ani na závody.“
Řešení přinesl motokrosový motocykl. „S tátou jsme pořídili krosku, abych aspoň držel v rukách řidítka a trénoval,“ vypráví Daniel Klíma. „Filip Šitera mi volal, jestli bych nechtěl jet v Polsku dvojice. Tak jsem zkusil první trénink v Divišově. Docela to šlo, ale ruka mě furt dost bolela. Tak jsem comeback odložil, abych si s ní znovu nic neudělal. Motorku jsem ještě neměl moc v rukách.“
Na ovály se Daniel Klíma vrátil až první zářijový den v rámci poháru přátelství v Žarnovici. V době jeho léčby měl naštěstí český juniorák přestávku po dvou úvodních květnových podnicích. V Plzni mu chyběl ke stupňům vítězů jediný bod, v Praze už bylo třetí místo jeho. Nakonec přišel zářijový triumf v Divišově a celkové třetí místo v seriálu.
„Na závod v Praze vzpomínám rád, protože to byla moje první bedna v jednotlivcích,“ připouští. „V junioráku, i přesto že mi chyběly body, jsem moc chtěl bejt‘ na bedně. Tak jsem do toho v Divišově chtěl dát maximum. A nakonec se povedlo, že jsem závod vyhrál. Byl jsem moc šťastnej‘, že se to povedlo takhle krátce po zranění.“
V extralize Daniel Klíma závodil za INTERTEAM. Dlouho to vypadalo, že je s ním na cestě za zlatem. Nakonec však skončili třetí a tak svůj první titul mistra republiky vybojoval spolu s Petrem Chlupáčem při šampionátu českých juniorských družstev v Žarnovici. Na slovenském ovále měl přitom posílit Kopřivnici, avšak po zranění Jana Kvěcha operativně zamířil do pražské sestavy. Se svým kolegou řádili jako černá ruka a neztratili jediný bod.
„Bylo moc fajn, že se mi pan Vopat ozval, jestli bych chtěl jet extraligu právě za něj,“ ujímá se Daniel Klíma opět slova. „Nebýt jeho, asi bych se do extraligy dlouho nepodíval. Bylo to moc fajn, byla to pro mě další možnost se zlepšovat v závodění. A jsem zvědav, jak to bude tuhle sezónu, protože by se mělo jet bez cizinců. A nevím, jak bez nich chtěj‘ složit týmy. V Žarnovici byl taky dobrý závod, myslím, že jsme byli s Petrem dobrá dvojice. Byli jsme oba na ten závod dobře připravený a dařilo se nám.“
Mezi plusy loňské sezóny Daniela Klímy patří také debut v mistrovství republiky jednotlivců. V Praze byl náhradník, ale do dalších závodů se již kvalifikoval z přeboru. Náramně mu vyšla Plzeň, ale také Březolupy s vítěznou rozjížďkou nebyly špatné. A jak hodnotí své dvanácté místo celkově?
„Ani jsem nečekal, že se zúčastním mistráku,“ svěřuje se. „No, nebyl to špatný výsledek. Ale pokud se tento rok mistrák pojede, budu dělat vše, aby to dopadlo líp. Rád bych se dostal aspoň do prvních osmi míst.“
Letos se však závodit ještě nezačalo. „Prošel jsem si trochu zimní přípravu, chodil jsem cvičit s Tomášem Topinkou,“ líčí Daniel Klíma, kterak prožil období mezi letopočty, a plynule přechází do žhavé přítomnosti. „Snažím se nadále trochu cvičit, abych zlepšil fyzičku a líp ovládal motorku. Posranej‘ virus moje plány celkem narušil. Člověk se přes zimu připravuje, je natěšenej‘, až konečně vjede na dráhu. A těsně před začátkem se všechno pokazí. Je to už moc dlouhý čekání, ale aspoň, že budou přebory.“
První přebor startuje v Pardubicích za čtrnáct dnů a Daniel Klíma má za sebou první tréninky. „Chtěl jsem se hlavně prosadit na mistrovství světa a na mistrovství Evropy,“ krčí rameny. „Bohužel plno závodů je zrušeno, ale zase je moc fajn, že některé kluby nám umožnily trénovat. Nemůžu se dočkat, až konečně začne sezóna naplno a začne se závodit.“
Ve svých touhách není rozhodně osamocený. „Doufám, že se v sezóně bude dařit, a že se budu posouvat dál a zlepšovat se,“ rozvíjí své ambice. „Uvidíme, jak to bude vypadat v průběhu sezóny. Snad se to uvolní a bude víc závodů.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Daniel Šilhán st.
Chabařovice – 16. května
Sobota byla v Chabařovicích slavnostním dnem nejen proto, že tento dne slavil své životní jubileum dlouholetý člen Ladislav Šifalda, ale i proto, že jsme mohli konečně veřejně trénovat. Sice pořád ještě v nouzovém stavu, ale za dodržení určitých podmínek to šlo.
V deset hodin se městem pod horami po rozpravě a přivítání po koronavirové pauze jsme si také připomněli dnešní smutnou událost v Plzni, a sice pohřbu mladičkého Romana Mádyho. Všichni jsme mu věnovali malou vzpomínku.
A pak už se rozburácely motory všech kubatur. Vůně metylu a krásně připravený stadion s trávníkem skoro jak na golfovou partii, přilákaly padesátku lidí, aby si po dlouhé přestávce mohli zatrénovat! A to nás velmi potěšilo.
Největší smolař byl Petr Chlupáč, který jako první vodil svůj motocykl na dráze se Zdeňkem Holubem, a nejednou se v zatáčce u depa z motocyklu vzňaly plameny a bylo rozhodnuto o osudu dnešního tréninku. A protože Petr Chlupáč, neměl druhý motocykl, tak se smutný odebral zase zpět k domovu. Hlavně, že se mu to nestalo v polské Toruni, se kterou má podepsanou smlouvu, tam je to trochu z ruky.
Zajímavý trénink prožil také Eduard Krčmář. Zamiloval se do místní elektrokoloběžky, tak letos uvažuje o závodění na tomto stroji.
Ale kdo málem netrénoval, byl domácí Milan Dobiáš, jemuž v nočních hodinách nějací nenechavci ukradli z auta, přilbu, rukavice, brýle, slídy a další věci nutné pro závodění. Naštěstí jeho hodný děda Milan Línek vše pořídíl nové s rychlostí blesku, tak i Milan Dobiáš, mohl trénovat na domácí půdě se svými vrstevníky, se kterými se dlouho neviděl.
Mezi kolibříky jsme viděli šest jmen, a sice Petr Marek, Adam Nejezchleba, Štěpánka Nyklová, Tony Katra, Karel Průša a Štěpán Ševčík. Dvěstěpadesátky zastupovali Jan Hlačina, Vojtěch Šachl a Jaroslva Vaníček, který se nám pěkně vytáhl, už to prostě není malej‘ Jarda. S pětistovkami jezdili Petr Chlupáč, Eduard Krčmář, Zdeněk Holub, Michal Baštecký, Pavel Kuchař, Milan Dobiáš, Vojtěch Šachl, Adam Bednář, Jaroslav Vaníček, Jan Hlačina a Luboš Krejča. Tréninku se zúčastnili i čtyři flattrackeři.
Trénovalo se do šestnácti hodin, takže všichni měli dost příležitostí k nastavení motocyklu či vyladění stylu. Pak už na Ladislava Šifaldu čekalo sfouknutí hořící svíčky na narozeninovém dortu, kterou jsme naštěstí nemuseli hasit jako prve motocykl Petra Chlupáče.
Foto: Jiřina Šifaldová
Praha – 18. května
Stavební práce na pražské Markétě jsou v plném proudu. V současné době probíhá pokládka nového umělého travnatého povrchu. Z něho budou mít radost ragbisté. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel klubu, se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že problém nenastane ani pro plochou dráhu.
„Jak přesně se tráva bude chovat, to ještě pořádně nevíme,“ říká Pavel Ondrašík. „Rovněž údržba a podobně. Plochou dráhu by ale ovlivnit neměla. S traťáky nebo vyhlašováním problém asi nebude. Možná s ohňostroje, ale již z minulosti máma vyzkoušenou variantu střílen za areálem. A nebyl s ní problém. Asi se po tom nebude moci jezdit na motorce, ale to se dá alespoň trochu zajistit.“
Rekonstrukcí prošla rovněž samotná dráha. „Její vnitřek je úplně nový,“ popisuje sportovní ředitel pražské Markéty. „Včetně nových odtokových kanálů drenážního systému. Dráha by měla být jen o pět centimetrů níže než trávník, na patnáct, jak tomu bylo předtím. Takže se už těšíme, až se na ní klubu budou moci svézt.“
Foto: Pavel Ondrašík
Žarnovica – 17. května
Konronavirová plochodrážní pauza může být i k něčemu dobrá. Třeba k operaci kýly, jež se původně měla konat až na podzim. A tak závodník může být v červnu už dokonce po rekonvalescenci a pustit se do závodního programu, jehož plánované zbytky ještě letošní rok na oválech nabídne. David Pacalaj se magazínu speedwayA-Z svěřil, že už odpočítává dny, které jej dělí od výjezdu na ovál.
„Loňská sezóna byla těžká,“ povzdechne si David Pacalaj. „Zezačátku šlo všechno, jak mělo. Byl jsem super připravený. Jenže přišlo zranění, které mě zastavilo. Potom chvíli trvalo, než jsem se rozjezdil. A přišel konec sezóny…“
Slovenský junior vzal loňský rok poněkud hopem, ale ostatně od chvíle, kdy se jako vůbec první zapsal na seznam juniorských mistrů Slovenska, uběhlo v Hronu za Městským stadiónem hodně vody. „Závod to byl fajn,“ vzpomíná David Pacalaj na duben 2019. „Myslím, že letos to bude ještě lepší. A diváci se budou mít, na co se dívat.“
Dobré časy skončily na sklonku jara, když se z Güstrowa vracel s poraněnou nohou. „Ne tréninku bylo všechno fajn,“ vypráví, co se přihodilo. „Motorka jela, jak měla. Ale při první jízdě jsem se z druhého místa propadl na třetí. V poslední zatáčce mě začal předjíždět další jezdec. Sebralo mi to nohu do kola a motorka přestala jet.“
Velkou motivaci k návratu do sedla přinášelo finále evropského poháru do devatenácti let, které v půli srpna hostila Žarnovica. David Pacalaj byl v semifinálových bojích jediným startujícím Slovákem. Postoupil by tak či onak. Avšak on se nesmířil s takovou výhodou a v Pardubicích si vybojoval postup se vším všudy.
„Šel jsem do kvalifikací, abych si porovnal, jak to tom jsem v porovnání s ostatními,“ nabízí David Pacalaj vysvětlení. „Abych věděl, co zlepšit, a co doladit. A taky, aby se nepovídalo, že jsem to místo dostal zadarmo. V Žarnovici jsem neměl svůj den, nevyšlo mi to. Byl jsem zklamaný.“
Třináctá příčka však pochopitelně šla také na vrub předchozí závodní pauzy. Zklamání před domácím publikem přinesla rovněž česká juniorská družstva, při nichž Žarnovicu z trůnu sesadili Petr Chlupáč a Daniel Klíma. A pak extraliga, kde všechno zprvu směřovalo k vítězství INTERTEAMu.
„Titul jsme nezískali,“ vyhýbá se David Pacalaj otázka, zda netlačil na svého strýce Martina Vaculíka, aby v závěru přece jen přijel aspoň na jeden ze dvou zbývajících závodů. „Neměli jsme takový tým jako na začátku. Jinak bychom skončili lépe.“
Na ploché dráze se dá spoustu věcí dohnat hned v další sezóně. „Zimu jsem strávil zimní přípravou,“ říká David Pacala. „Jako každý rok jsem makal, aby to bylo lepší než minulý rok.“
Mikroskopický virus se postaral, že sezóna naostro odstartuje až v červnu. „Už se těším,“ nezastírá. „Chci bojovat o nejvyšší místa na pódiu. Akorát jsem ale po operaci kýly, která mě dost odstavila od tréninku. Snažím se dát do kupy, abych nic nezmeškal. Bude to těžké, ale cítím se fajn. A děkuju všem sponzorům, rodičům, své rodině a klubu. A pozdravuju fanoušky.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer