Archiv pro rubriku: Soutěže, hry a zábava

Zelenobílí uhájili těsné vítězství na úkor modrých, ale rekord zahrály oba týmy

Plzeň – 31. ledna
Řidič linkového autobusu je nad věcí. Obrovitánský MAN na trase z Merklína vede plzeňskými ulicemi s rutinou kapitána obřího patrového airbusu. Má mírné zpoždění, na křižovatce u hlavního nádraží musí být důrazný. Situace se komplikuje. Červená. Modrá. Červená. Modrá. Až v příliš velké koncentraci. Policie na zásahu usměrňuje muže s vlajkami, kteří se potácí po frekventované tepně. O plochodrážní fanoušky na cestě do haly na Košutce ovšem ani zdaleka nešlo.

Vítězná radost zelenobílých | foto Pavel Fišer

Richard Wolff bilancuje:

„Akce se povedla, myslím, že zápas byl vyrovnanej z pohledu hráčů i lidí v ochozech. Bylo to jedno  z nejdramatičtějších utkání. Hodně háčů si sáhlo na dno, trenéři říkali, že jsme ke konci tahali nohy z medu. Šťáva už chyběla.“


Halina Trsková na buly | foto PAvel Fišer

Přitom zdejší hokejová aréna je v plochodrážní branži již dobře známou štací. Aspoň pro plochodrážní aktéry, protože fanouškům se sem příliš nechce. Zdeněk Simota, Václav Milík a Petr Kvěch proto dobře tuší, že na kafíčko před zápasem musí po schodech do patra, kde je útulná hospůdka.

Vlastní duel začíná přesně o páté. Na slavnostní buly míří osobně Halina Trsková z nadace Za sklem. Dnešní hokejový duel má charitativní náboj a jeho výtěžek putuje na děti s poruchou autistického spektra. Koluje pokladnička, kdo by neměl hotovost, může platit QR kódem.


Richard Wolff vysvětluje:

„Koketoval jsem s myšlenkou, že by nebylo špatný, kdyby duel skončil plichtou. Listopadové nájezdy byl projekt Pepy. Ale plochodrážní hokej se mění, nechceme, aby zápasy byly stejné, byť nájezdy byly zajímavý zpestření.“


Plochodrážníci v modrém – zleva Václav Milík, Miroslav Mihule, Petr Kvěch a Josef Franc | foto Pavel Fišer

Duel je náramně vyrovnaný. Skóre otevře Jan Paták v zelenobílém dresu družstva Richarda Wolffa. Jeho otec Martin, bývalý závodník pražské Markéty, jehož kariéra kulminovala na ledech, jej sleduje z ochozu. Svěřuje se, jak se jezdil dívat na Ondřeje Smetanu, když ještě závodil. Ten je nyní na ledě rovněž v barvách Wolffíků.

Mezitím Petr Kvěch vyrovnává skóre, ale Jan Paták dostává svůj tým opět před modré. Luboš Kopačka, kapitán HC Nýrsko, někdejšího rivala plochodrážníků zase srovnává stav. Skórují Tomáš Ebelendr a Jan Topinka a Riky PD Team vede 4:2.


Richard Wolff se chlubí:

„S Pepou jsme se shodli na listopadovým hokeji. Vyšperkujeme akci ještě víc, příště odstraníme nedostatky a věci, co se nepovedly. Ale už teď máme rekord ve vybraných penězích na charitu, překonali jsme ho, než jsme na Košutku přijeli, protože startovné každého hráče jde rovnou na nadaci Za sklem . Do konce týdne budeme vědět přesnou částku.“


Richard Wolff se zpovídá na mikrofon Dominiky Musilově | foto Antonín Škach

Modří ale vyrovnávají góly Františka Suchého a Ericha Franka. Jan Klatovský, jenž spolu s bratrem Antonínem hraje pátým rokem v Milevsku, se trefí do brány modrých. Po něm Jan Paták a Ondřej Šebela. Sedm čtyři.

Utkání ale stále nekončí a hráči kapitána Josefa France zvyšují tlak. Modří Snílci reagují göly Vladimíra Kopelenta a Martina Kalčíka. Závěr se mění v neskutečné drama. Lukáš Krátký zvyšuje vedení zelenobílých. Jenže jejich soupeři nepovolí. Vladimír Kopelent střílí gól.


Richard Wolff nefixluje:

„Objevila se nová jména, která tím zamíchala. Lidem se utkání líbilo. Bylo to nahoru dolů. Mělo to náboj. Trenér modrých říkal, že jsme udělali podvod a nedodrželi ice time. Ale ne, ne, ne, čas byl dodrženej. Oni měli v hávěru převahu, to je fakt, ale rozhodčí to odpískal, jak to skončit mělo.“


Utkání bylo dramatické | foto Pavel Fišer

Rozhodčí ale končí utkání Riky PD Team vs. Franc Dreamer Team za stavu 8:7. Hokejisty čeká vyhlášení, fotografování. A pak šatna, sprcha. Občerstvení v hospůdce, kde se rozebírá celý zápas znovu a znovu.

Richard Wolff již osnuje další plány. Plochá dráha proto bude zastoupena na velikonočním charitativním běhu v pražské Stromovce. V listopadu další hokej. Tradice je holt tradice.


Richard Wolff plánuje:

„Běžíme modře bude druhého dubna ve Stromovce. Řady plochodrážníků se rozšiřují, už máme rekord přihlášených. Další ještě budou, Míra Musil se chce přihlásit pod AMK Mariánské Lázně.“


Všichni účastníci si zápas báječně užili | foto Pavel Fišer

Oba týmy mají své sestavy

Plzeň – 29. ledna
Charitativní hokejové utkání Za Sklem III začíná již tuto sobotu od sedmnácti na plzeňské Košutce. Všechno je připraveno a po určité improvizaci znají své hráče jak Richard Wolff, tak Josef Franc. A bez plochodrážních jmen by plochodrážní hokej nebyl plochodrážním hokejem.

Sestavy na sobotní utkání Za Sklem III:

Riky PD Team: 1. řada – Tomáš Ebelendr, Květoslav Šebela, Richard Wolff, Jan Klatovský, Ondřej Šebela; 2. řada – Martin Šťastný, Ondřej Smetana, Lukáš Krátký, V. Trsek, H. Paták; 3. řada – J. Topinka, L. Krátký, P. Tichý, Pavel Ondrašík, Michal Bursa, brankář Martin Pilný, kouč Karel Kadlec, kustod Adam Wolff
Franc Dream Team: 1. řada – Miroslav Mihule, Josef Franc, Václav Milík, Vladimír Kalina, František Kalina; 2. řada – F. Erich, Vladimír Kopelent, Kopelent, L. Hosned, René Juna; 3. řada – Michal Makovský, Zdeněk Simota. Petr Kvěch, m. Kalčík. J. Král; brankář Tomáš Cyskočil, kustod Sebastian Wolff

Krále zastoupí Král, místo Drymla bude hrát Topinka

Plzeň – 27. ledna
Zelenobílí zůstanou ve svých barvách. Modří ostatně také. Nicméně hráči v týmu Josefa France si už nepůjčí dresy od Nýrska jako v listopadu. Na sobotní duel Za sklem III proti družstvu Richarda Wolffa vyjedou ve svých vlastních. Projekt plochodrážního hokej naplňuje své ambice stále se zlepšovat po všech stránkách.

 

Obleva přinesla nejen plusové teploty na teploměrech, ale také vlnu nemocí. „Omluvil se mi Robin Král,“ říká Richard Wolff. „Bude za něj hrát Král, ale jinej Král tady odsud. Nebude ani Lukáš Dryml, tak jsem místo něho sehnal Topinku. Ale ne Topase z plochý dráhy, ale taky Topinku. Dostal jsem do hry slavná jména, i když to jsou jmenovci. Úřadovaly nemoci, to se musí respektovat.“

Přesto charitativní hokejové utkání Riky PD Team vs. Franc Dreamer Team na plzeňské Košutce neztrácí glanc ani v nejmenším. „Všechno je připravený, všichni jsou potvrzení,“ láká Richard Wolff zájemce do ochozů, útulné hospůdky i na veřejné bruslení.

Tým Josefa France oblékne nové dresy | foto Antonín Škach

Zelenobílí mají v posilách mistra světa

Plzeň – 20. ledna
Kluci, jednatřicátýho na Košutce, hrajeme od pěti, do čtyř ať tam jste! Pár jednoduchých slovíček složí souvětí bez okrasné klenby poezie. Taky proč. Jde o fakt. Bude se opět hrát plochodrážní hokej. Pro Richarda Wolffa je ovšem instruktáž pro hráče poslední věcí. Až poslední. A to tím spíš, že po listopadové generálce se poslední lednový den pojede Za Sklem III naostro. Před zraky televizních a youtuberských kamer, celebrit a obyčejných fanoušků sportu levých zatáček, jenž jsou zváni nejen na veřejné bruslení, nýbrž také pro neformální setkání se závodníky po utkání v rezervované hospůdce přímo na stadiónu.

 

Richard Wolff už nastoupí na led | foto Antonín Škach

Soupisky Riky PD Team a Franc Dreamer Team zůstávají prakticky totožné jako v listopadu. Zelenobílým Richarda Wolffa, kteří podzimnímu duelu dominovali skórem 7:1, ale přibudou dvě posily. Do jejich sestavy se vrací tradiční eso Lukáš Dryml. Vůbec prvně ní nastoupí Vojtěch Trsek, syn pracovnice charitativní organizace Za Sklem.

Pomáhá dětem s poruchou autistického spektra, pro něž bude výtěžek celé akce věnován. Tentokrát bude chybě také brankář Jakub Růžička z technického týmu Martina Vaculíka. Na led se ale vrátí Richard Wolff. Duše plochodrážního hokeje má za sebou první trénink po zkrácené rekonvalescenci své pravačky zlomené v listopadu.

Diváci jsou vítáni ješvě ve větší než větší míře | foto Antonín Škach

Richard Wolff zůstává u charismatického Karla Kadlece na postu kouče. Ovšem Josef Franc potřebuje improvizovat. Jeho tým nemůže vést Jan Kvěch. Český šampión se s ohledem na jiné povinnosti omluvil. Proto byla navázána jednání s Jaroslavem Drbalem, velkým Slávistou a slánským bafuňářem, jenž disponuje funkcionářskými zkušenostmi z fotbalu a hokeje.

Další plochodrážní utkání se hraje poslední lednový den | foto Antonín Škach

 

Jakub Hejkal ve Zlatém oříšku 2025 reprezentoval nejen slánskou plochou dráhu

Slaný – 3. ledna
Soutěž Zlatý oříšek se organizuje od osmadevadesátého. Tehdy se uskutečnil její první ročník. Další následovaly a pokračovaly až do roku 2001, kdy její zakladatelka Dagmar Kotmelová vážně onemocněla. Naštěstí její syn Jiří navázal na tradici a soutěž úspěšně pokračuje od roku 2003.

 

Zlatý oříšek je určený pro talentované děti od šesti do čtrnácti let. Soutěž nemá kategorie a staví tak vedle sebe úspěšné děti v nejrůznějších oblastech.  Letošního ročníku se zúčastnil rekordní počet 194 dětí. Komise nakonec do závěrečné nominace vybrala jednadvacet, které s jejich rodiči pozvali do brněnského televizního studia na slavnostní natáčení.

Kdo na Nový rok po slavnostním obědě sledoval druhý program České televize, shlédl Novoroční koncert vídeňských filharmoniků. Pak mohl navázat na sledování soutěže Zlatý oříšek, kde mezi jednadvaceti finalisty objevil také slánský nadějný plochodrážník Jakub Hejkal.

Představil sport levých zatáček televizním divákům. V listopadu s ním byl přímo na slánském stadiónu natočen medailónek, jenž je k vidění na youtube. V prosinci byl s tatínkem Tomášem a maminkou Petrou pozván do Brna na slavnostní natáčení finále.

Každoročně se tradičně vysílá na Nový rok. Jakub Hejkal se sice mezi sedmičku oceněných nedostal, ale i samotná účast v této soutěži je pro něj úspěchem a určitou motivací do jeho další nejen sportovní činnosti.

Autoklub Slaný, jehož je Jakub Hejkal členem,  a který úspěšně reprezentuje jak na domácí scéně, tak v podnicích FIM a FIM Europe,  mu přeje na prahu nového roku úspěšné vykročení do sezóny. A hlavně její zdárné zvládnutí.

Jakub Hejkal se dostal do finále soutěže Zlatý oříšek | foto Karel Herman

Jan Hlačina ví, kterak myšička vařila kašičku

Silvestr 2025
V plochodrážní technice se vyzná. Náramně se vyzná. Motor v rámu jeho syna svítí světélky jako vánoční stromeček. Žebra na válci u každého stroje dokáže spočítat, byť kolem něho letí závratnou rychlostí po lázeňském kilometru. Jan Hlačina je ovšem mužem renesančních kvalit. Když se jej Robert Král onehdy zeptal, jak ta myška v dětských říkadlech vařila kašičku, nezaváhal. Celý proces názorně předvedl, jak zdokumentoval Pavel Fišer.

Jan Hlačina vaří kašičku jako myška z dětských říkadel foto Pavel Fišer