Archiv pro rubriku: Rozhovory

Martin Gavenda: „Nechávám tomu volný průběh!“

Uherské Hradiště – 13. ledna
Srdce by závodilo. Rozum se však podívá do peněženky. Když si potvrdí, že každou korunku je raději třeba obrátit dvakrát, vzpomene si na loňskou extraligu. Nula v kolonce bodového zisku přinesla stejný zisk. A je šumafuk, že koruna oproti euru, s nímž SC Žarnovica pracuje, posílila již po dubnovém ukončení intervencí naší národní banky. Své slovo do pranice pronese i sportovní nátura, jež se nesmíří se závoděním na nižším levelu. Kdo by se divil, že Martin Gavenda na začátku zimy hodně skloňuje sloveso vidět ve všech českých pádech. A vlastně s ním končí i exkluzivní rozhovor pro magazín speedwayA-Z.

 

 

speedwayA-Z: „Sezóna 2016 přinesla extraligový comeback Březolup, i když v koalici s Plzní. Jenže spolupráce obou klubů nepřežila ani jeden rok. Jak jsi prožíval, že tvůj mateřský klub už v lize nebude působit?“

Martin Gavenda poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Gavenda: „Ani jsem nikdy nevěřil, že bych se dočkal, že bych za Březolupy vůbec někdy extraligu jel. Dočkal jsem se. Pořád nám chyběl kousíček na bednu, brali jsme jen čtvrtá místa. Škoda, že jsme párkrát na bedně nebyli. První závod v Plzni byl výborný, pak jsme měli problémy se závodníky. Pár závodů neměl i kdo jet, nebyli jsme stabilní tým. Škoda byla, že se koalice rozpadla. U nás v Březolupech byly krásný závody, na takové lidi přijdou a atmosféra je dobrá. Byly možnosti jet extraligu v koalici i loni, ale nakonec z toho sešlo. Ale nevím, nevím, tyhle věci moc neřeším.“

 

speedwayA-Z: „V extralize ses nakonec objevil na soupisce SC Žarnovica. Nešlo najít jiné východisko, protože jsi musel tušit, že slovenský nováček chce stavět především na svých vlastních odchovancích?“

Martin Gavenda v akci

Martin Gavenda: „Věděl jsem to. I v té nabídce, co mi dali, mi řekli, že mně nemůžou garantovat závody. Všechno se odvíjelo od toho, co Martin Vaculík pojede nebo nepojede. Ale nic jiného nebylo, jinou nabídku jsem nedostal. A já to v Žarnovici slíbil už dřív, bavili jsme se o tom již na podzim. Nic dalšího jsem neřešil. Letos nemám zatím nic, třeba se někdo ozve…“

 

speedwayA-Z: „Vskutku místo v žarnovické sestavě se pro tebe našlo jen jednou v Praze, jednou Žarnovici a jednou v Pardubicích, kde byl závod přerušen. Suma sumárum osm jízd, nula bodů. To je bilance, na kterou nejsi zvyklý.“

V sestavě Žarnovice nebyl loni stálým inventářem

Martin Gavenda: „Na takovou bilanci nejsem opravdu zvyklý. Loni mám titul, že jsem asi jako jediný závodník jel celou extraligu zadarmo. Je to jako blbý vtip, nepočítal jsem, že to může dopadnout až tak. Kolikrát jsem neměl štěstí na jízdy, kolikrát jsem si říkal, že mám bod jistý. A přijde tam traťová rezerva a je to hned jiné. Jízdy byly těžké všechny. Díky tomu, že jsem odjel jen pár závodů a v Pardubicích se skončilo dřív, jsem měl jen pár jízd. Letos vůbec nevím, může to třeba dopadnout stejně, že se vůbec nesvezu. Uvidíme, nechám tomu volný průběh, buď se něco naskytne, když se nic nenaskytne, nevím, ale hlavu si za to trhat nebudu. Říkám, že tomu nechávám volný průběh. V extralize jsem zatím volný a čekám na obálky (smích).“

 

speedwayA-Z: „V první lize jsi hostoval ve druhém týmu Pardubic. Ale ani tady jsi moc mítinků neabsolvoval vzhledem k různým okolnostem. Není takový závodní nedostatek k vzteku?“

Spolu s Martinem Mejtským a Josefem Novákem v sestavě pardubického prvoligového béčka

Martin Gavenda: „Jak se to vezme. Bylo to k vzteku, na druhou stranu mně to nemrzelo, protože se mi tak sezóna na začátku tak zhořkla, že se to se mnou pomalu táhlo celý rok. Nebylo nic, co by mě pozvedlo chuť k závodění. Když se zadařilo, muselo se to pokazit a tak se to táhlo celou sezónu. Byl jsem za první ligu rád, ale to víš, už to asi lepší nebude. Extraliga není jasná, pak zbývají přebory a první liga, to je všechno, co můžu jet. Těch závodů moc není. A co to ještě jsou za závody?!“

 

speedwayA-Z: „Řešení nabízel přebor, který sloužil jako nová forma elastické kvalifikace pro mistrovství republiky. Naskočil jsi do něho v Kopřivnici, Liberec byl pro tebe smolný. Ale kromě Březolup jsme tě viděli až v závěrečném dějství ve Svitavách. Proč ses neobjevoval častěji?“

Přeborový duel s Petrem Chlupáčem

Martin Gavenda:  „Jako častěji… Na rovinu můžu říct, že ten přebor mě jako závod nebaví. Když to tak vezmu, je to prostě jako, když si s kamarádama jdeš zakopat s balónem za barák. Pro mě ta úroveň taková není, proto jsem jel Kopřivnici, že tam byla zahraniční konkurence. Bylo to těžké, bylo to vyrovnané a to mě motivuje víc. Přebor je dobrý pro mladý, že tě vidí a chtějí tě porazit. Pak z takového závodu přijedeš rovnou na extraligu a divíš se, že máš problém lepšího závodníka předjet, protože na to nejsi zvyklý. Jsou to závody zadarmo a jet někam do Plzně a tam se něco stane, je docela dost peněz. A těch loni hlavně na začátku sezóny moc nebylo.“

 

speedwayA-Z: „Jedním z příjemných momentů celé domácí sezóny se stala renesance závodů v Kopřivnici. Ty jsi tam dokonce jako první plochodrážník testoval novou dráhu. A kromě přeboru ses objevil ještě v zářijovém mezinárodním pouťáku. Jak se ti tamní závody líbily?“

Při kopřivnickém přeboru před Ondřejem Smetanou

Martin Gavenda: „Mně se Kopřivnice líbí moc. Je rychlá, po těch letech až nezvykle. Když jsme tehdy jezdili junioráky, nikdo se tam netěšil. Řeklo se Kopřivnice a všem se ježily vlasy na hlavě, kdo dojel, vyhrál, takový to byl masakr. Pamatuju si tam jeden pouťák. Začal trénink, Rakušáci šli po nás, stáli už v depu v přilbách. Jak viděli dráhu, sundali je a šli pryč, že na takové dráze nebudou závodit. Loni byla ale dráha super, bylo to nezvyklé, už to jsou nějaké roky, co jsem tam závodil. Je fakt vidět, že kluci na tom mákli. Když jsem tam trénoval, sem tam to ještě kopalo, ale už na přeboru byla dráha, jakou jsem tam nikdy nepamatoval.“

 

speedwayA-Z: „Po úvodním finále mistrovství republiky jednotlivců ses nekvalifikoval do Divišova a objevil ses až při derniéře v Březolupech. Přitom nebýt poruch a diskvalifikací za najetí do pásky, cílil bys nepochybně výše než na patnácté místo. Stály za nimi tvé problémy se spojkami?“

Martin Gavenda míří k triumfu v březolupském finále před zraky Davida Pacalaje, Jaroslava Petráka a Petra Chlupáče

Martin Gavenda: „Je možné, že bych o místo, dvě bylo výš. Mně už asi tak kolikrát nejde o výsledek, jestli jsem dole nebo nahoře, ale o ten pocit ze závodů, jestli se vydaří nebo ne. Je úplně jedno, jestli skončím v celkovém účtování pátý nebo desátý. Mistrem asi už nebudu, to je jasné, a další umístění je asi celkem jedno. Důležitější je, aby se každý závod vydařil, že bych byl ze svého úhlu pohledu spokojený. Neříkám si, že jdu do závodu prohrát, ale už jsem ve fázi, že závodění je zábava. Neživí mě to, takže cíle typu, že někde něco musím, musím, nemám. Buď to půjde nebo ne. Chvíli jsem problém se spojkami měl. První dvě jízdy to vždycky fungovalo a pak už nic, pak už to prostě nešlo. V Březolupech ta páska je ale spíš na mně. Byla to poslední jízda, řekl jsem si buď a nebo, chtěl jsem se odpíchnout, že bych na Matěje mohl zkusit odstartovat a potrápit ho. Prostě jsem to chtěl zkusit, že by to aspoň jednou vyšlo. A nevyšlo…“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic jsi opět nastoupil po boku Patrika Mikela. Oproti Praze v září 2016 jste loni v Plzni poskočili jen o jeden stupínek ve skupině. Ovlivnil tě tvůj pád v tréninku?“

Při plzeňských dvojících po boku Patrika Mikela

Martin Gavenda: „Fakt nevím. Dvojice si už nepamatuju. Vůbec netuším, budu se muset někoho zeptat. Jestli jsem ale šel na držku o tréninku, proto si to asi nepamatuju.“

 

speedwayA-Z: „V průběhu roku se v Březolupech zformovala skupina čtyř kolibříků, která trénovala na stopětadvacítkách, a dva z nich vyrazili v říjnu na poslední pohár do Prahy. Jak k tomu došlo a jaké další trenérské ambice chováš?“

Martin Gavenda doprovází Štěpána Jurču do cíle rozjížďky pražského poháru, kde se posbíral po předchozím pádu

Martin Gavenda: „Na jaře jsme měli výstavu závodních speciálů ve Zlíně. Byly tam třeba stará auta a my měli možnost vystavit plochodrážní motorky. Brali jsme to i s náborem, jak chodily rodiny s dětmi, nabízeli jsme jim možnost zkusit plochou dráhu. Z toho vzešli František Hřibů a Radim Procházka. Byla ještě takový náhoda, že Hřibův strýc pracoval v Anglii a chodíval tam na ligu. A strašně se mu to líbilo. Teď, když to viděl, byl rád. Přišli hned na první trénink a zůstali. Štěpán Jurča jezdil motokros a AK Březolupy měl zimní soustředění a čtyřdenní lyžovačku. Byl tam i on, věděl jsem, že je to dravý kluk, co to s motorkama umí. Jeli jsme spolu lanovkou nahoru a já mu řek‘, ať zkusí plochou dráhu. Líbí se mu to. A moje trenérské ambice… V Březolupech jsem jediný aktivní závodník, když tam trénuju, oni to vidí. Tak jim umím poradit, ale když se starám o sebe, toho času moc není. Když jsem měl volno, věnoval jsem se jim, zároveň jsem pro ně trošku i takový vzor.“

 

speedwayA-Z: „O tvém účinkování v letošní extralize již víme. Ale, jak se bude tvá závodnická kariéry vyvíjet dál, už jsi začal přípravu na letošní sezónu?“

O sezóně 2018 Martin Gavenda prozatím nechce spekulovat

Martin Gavenda: „Uvidíme…“

 

 

 

 


Martin Gavenda děkuje:

„Musím poděkovat březolupskému klubu, který mě na jaře v nejhorších chvílích podržel, jinak by už tento rozhovor ani nemusel být. Děkuju taky rodině, bráchovi, Péťovi Popelkovi.“


Martin Gavenda v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Martin Mesiarik

Michal Škurla: „Budu bojovat, co to půjde!“

Praha – 6. ledna
Znělo by to jako hloupý fór, kdyby ovšem nešlo o syrovou realitu. Zatímco se loňská sezóna rozbíhala, on ležel na operačním sále s ramenem, které se navzdory původní předpokladům po zimní fyzické zátěži bez chirurgického zásahu neobešlo. Rekonvalescence se protáhla, a když už byla u konce, narazila na specifikum českého kalendáře s jeho srpnovým vzduchoprázdnem. Michal Škurla si rozhodně nepředstavoval, že se jeho poslední rok mezi juniory smrskne na pouhopouhé dva měsíce, jak prozradil v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Sezóna 2016 se ti musela bilancovat skvěle. Na krku se ti houpala bronzová medaile z mistrovství světa družstev, se Zdeňkem Holubem jsi vyhrál domácí titul v juniorských družstvech, o medaili v české juniorce tě připravila pouze rozbrušovačka. Byl jsi spokojený?“

Michal Škurla poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Michal Škurla: „Jo, byl. Byla to pěkná sezóna. V Mariánkách to dopadlo suprově, i nad očekávání všech, i když jsem neměl šanci k tomu přispět. V juniorech se nám se Zdendou povedlo vyhrát družstva. Vybojovali jsme si to, i když nás postavili jako papírově slabší tým, ale dokázali jsme to. Akorát ta juniorka, to bylo smolný. Jely se jen dva závody a já si na první rozříz‘ ruku. Nechal jsem si to zašít a nastoupil do závodu, ale stehy se roztrhly, tak jsem musel odstoupit. To byla škoda. Nešlo to fakt dojet, byla to strašná bolest, jak ty stehy praskaly, a rána se zvětšovala.“

 

speedwayA-Z: „Přes zimu ses připravoval na novou sezónu. Jenže loňský závodní rok v tvém podání začal vskutku netradičně, a sice zprávou, že tě zkraje dubna čeká operace ramene a po ní dlouhá rekonvalescence. Nešlo ji načasovat už na podzim, abys byl zjara fit?“

Michal Škurla v akci

Michal Škurla: „Nešlo. Připravoval jsem se na sezónu, cvičil a cvičil a rameno začalo víc bolet. Na jaře jsem ani nezved‘ ruku. Zkoušel jsem to oddálit nějakejma vopichama. Ale to nepomáhalo a musel jsem na operaci. Kvůli vopichům jsem se vynechal soustředění v Goričanu, měl jsem to mít tejden v klidu, aby se zjistilo, jestli to zabere. Nezabralo, tak jsem zkusil najít co nejbližší termín na operaci. Měl jsem ji zkraje dubna a pak přišla hrozně dlouhá rehabilitace. Ta taky nešla urychlit, bolelo to, neměl jsem t tomu sílu. Nebyly to jen vazy, bylo tam toho víc… Táhlo se to až do července, pak jsem hodně trénoval na Markétě, ale byla dlouhá závodní pauza. Až pak jsem začal závodit. Šlo to v pohodě, žádný problémy nebyly, rameno bylo v pohodě. Akorát byl už podzim.“

 

speedwayA-Z: „Musel jsi toho odepsat hodně, nicméně jsi přišel především o poslední rok své juniorské kariéry. S výjimkou juniorských družstev jsi nebyl domácím šampiónem, medailová umístění jsi získal v devatenáctkách, ale v jednadvacítkách nikdy. Na druhou stranu ses dvakrát vracel s nároďákem s evropským bronzem. Jak toto období své kariéry hodnotíš?“

Se Zdeňkem Holubem se dvakrát stal mistrem juniorských družstev

Michal Škurla: „Juniorskej‘ věk proběh‘ střídavě oblačno, chvíli se dařilo, chvíli ne. Pár úspěchů se udělalo, škoda, že nebyl domácí mistra. Neudělá se s tím už nic, aspoň jsme se Zdendou loni vyhráli zase dvojice. S Prahou jsme byli mistři extraligy, i když jsem k tomu moc nepřispěl, jen dva závody a v jednom jsem se ani neumazal. Je mi to líto, snažil jsem se na ten svůj poslední juniorskej‘ rok co nejlíp připravit a nakonec to dopadlo špatně. V seniorce to už bude těžší, ale snad se něco dokáže. Chtělo by to juniorskej‘ věk zopakovat, pár let posunout…“

 

speedwayA-Z: „V létě ses konečně uzdravil, ovšem svůj comeback sis načasoval na špatné období. Kdybys začal závodit v červenci, skočil bys přímo do rozjetého kolotoče přeborových závodů. Jenže ty ses vrátil rovnou doprostřed srpnového závodního vakua…“

Jeden z prvních sprnových tréninků na pražské Markétě

Michal Škurla: „Aspoň byl nějakej‘ čas se rozjezdit, než jsem začal závodit. Když jsem se vrátil, bylo to zrovna takhle, pořád jsem trénoval. Radši bych závodil, ale tady na Markétě jsme trénovali na pásku, takže to bylo dobrý. Motorky byly připravený už dávno, to bylo v pohodě. Nic už mě nebolelo, ani jsem neměl žádný obavy, rameno bylo uzdravený. Jen ten kalendář byl postavenej‘ nějak divně, jestli chtěj‘ mít všichni pořadatelé prázdniny?! Nikdo nechce v létě dělat závody, je to horší, že se nezávodí, takže musíš trénovat. Bez tréninku to nejde, ale stojí to stejně jako závody, ale na tréninku nevyděláš.“

 

speedwayA-Z: „Do toho přišel třetí loňský kostěnický Srandamač a ty ses nenechal dvakrát přemlouvat k účasti, protože tvůj táta Tomáš volal již někdy zkraje týdne, aby si ujasnil cestu. Jak se ti prostředí takového podniku líbilo, a jak sis užil obě vítězství?“

Kostěnický Srandamač se mu náramně hodil do noty

Michal Škurla: „Já jsem v Kostěnicích nikdy nebyla a chtěl jsem se tam podívat. A rozjet se. Bylo to hezký, připravený prostředí. Je vidět, že to dělaj‘ lidi, co se jim plochá dráha líbí. I s málem peněz jde udělat závod, aby se líbil. Jde tam jezdit, mohlo by to bejt‘ trošku větší, ale nejsou tam mantinely, tak to nevadí. Jezdí tam spousta hobby jezdců, jen vyjedou ven a nic se jim nestane. Když bude čas, možná bych tam přijel zase. Hlavně podle času.“

 

speedwayA-Z: „Za dva měsíce, které zbývaly do konce sezóny 2017, jsi toho nemohl stihnout hodně. Nicméně první místo v domácím šampionátu juniorských družstev jste se Zdeňkem Holubem obhájili. Přitom to ve Slaném zpočátku vypadalo na pardubickou korunovaci. Co ti blesklo hlavou, když jsi přímo před svýma očima viděl leteckou vložku Roberta Chmiela a Patrika Mikela?“

Dramatická koncovka letošních juniorských družstev – Michal Škurla má za sebou Zdeňka Holuba útočícího na Patrika Mikela

Michal Škurla: „Hlavně jsem se mu snažil vyhnout! Pomohlo nám to, nebudu říkat, že ne. Nevím, jestli by Zdenda Patrika předjel, abychom měli šanci na repete v rozjezdu. Pak se jízda opakovat, oba jsme odstartovali a dojeli si pro vítězství. Obhájili jsme, je to dobrej‘ pocit. A to jsme ani jednou jsme nebyli vyložený favoriti, vždy nás odsouvali na druhý místo!“

 

speedwayA-Z: „Přebory v Plzni, Slaném a Svitavách pro tebe byly o to důležitější, že jsi rovněž bojoval o postup do finálových podniků mistrovství republiky jednotlivců v Divišově a Březolupech. Ani jednou jsi nechyběl na pódiu, takže se to povedlo. Jak se ti líbí nový systém elastické kvalifikace místo jarního semifinále?“

Přeborový duel se Zdeňkem Simotou

Michal Škurla: „Je víc času a větší šance, když se něco přihodí. Kdyby se někdo kvalifikoval na jaře, je to pro něho horší, ale takhle se to víc míchá a člověk není hnedka ztracenej‘, kdyby vypad‘ na jaře v semifinále. Za mě se mi to líbí, zrovna mně to loni pomohlo hodně. Byly to dobrý závody, přebor jelo dost lidí, takže hezký závody. Akorát je škoda těch rozpisů, že se někdo s někým nepotká vůbec a s jiným zase třikrát. Třeba konkrétně ve Slaným jsem ani jednou nejel se Zdendou a s jinejma víckrát.“

 

speedwayA-Z: „V Divišově jsi byl možná v roli pasažéra, který právě naskočil do rozjetého vlaku, nicméně v Březolupech ti historicky první pódium v nejstarším motoristickém šampionátu naší země sebral Matěj Kůs až v rozjezdu. Celkově jsi byl devátý jen o pět bodů za Ondřejem Smetanou. O to větší škoda jarní absence, že?“

V Březolupech se rozjížděl s Matějem Kůsem o pódiové umístění

 

Michal Škurla: „To je, ale na to, že jsem vynechal jeden závod, to dopadlo dobře. Kdybych trochu víc bodů posbíral v Divišově, dostal bych se třeba od osmičky na příští rok. Tam to nevyšlo, nevím, čím bych to odůvodnil. Neměl jsem moc najeto, mohlo to bejt‘ i tím. Březolupy byly super, tam to šlo hezky. Pěkná dráha, povedlo se nastavit motorku a všechno fungovalo, jak mělo. Rozjezdu byla škoda, v něm to prostě nevyšlo. Mít pokaždý dvanáct bodů, to by se mi líbilo.“

 

speedwayA-Z: „Co ti však šlo do noty, bylo posunutí mistrovství republiky na dlouhé dráze. Nemám na mysli přeložení z Mariánských Lázní do Kopřivnice jako spíše termín druhého říjnového víkendu, protože na konci června bys nemohl startovat. Jak se ti závod líbil, a jak jsi spokojený se čtvrtým místem?“

Klíčový duel s Hynkem Štichauerem ve finálové jízdě v Kopřivnici

Michal Škurla: „Jsem s ním spokojenej‘, ale škoda že nebyla bedna. Ve finále bylo všechno o startu. Odjel jsem dobře, ale Pepa s Hynkem jeli pode mnou. Podjeli mě a to rozhodlo, dráha byla úzká. Jak mě vyvezli, předjel mě i Mates. Ale Kopřivnice je hezký místo pro plochou dráhu. Před závodem se říkalo, že to zruší, ale nakonec to bylo super. Dráha je užší, ale pro všechny stejná. A nebejt‘ Kopřivnice, ten závod se neodjede vůbec.“

 

speedwayA-Z: „Čas letí rychle a záhy se opět rozburácí motory plochodrážních motocyklů. Začneš sezónu 2018 opět nějakou dubnovou operací?“

Michal Škurla: „Určitě v březnu nejdu na operaci (smích). Budu bojovat, co to půjde na dlouhý, na krátký. Uvidí se. Probíhá zimní příprava, v pondělí odjíždíme na běžky do Špindlu. Do toho příprava motorek. Zahraniční angažmá není, akorát Německo, bundesliga za Stralsund.“

 


Michal Škurla děkuje:

„Děkuju hlavně tátovi a mechanikovi Lukášovi. Trenérům z Markéty, Odboru sportu Ministerstva vnitra, všem svejm‘ sponzorům a lidem, co mi pomáhaj‘.“


 

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Mirek Horáček

Michal Škurla v akci

 

 

Martin Málek: „Sedět na třech nebo čtyřech židlích se fakt nedá!“

Kolín – 10. prosince
Již předloni se shlédnul v dlouhých a travnatých oválech a v této sezóně si začal organizovat svůj závodní diář podle nich. Přesto však nedal vale klasické disciplíně, navíc si vymyslel projekt tréninkového centra pro mladé závodníky sedlající dvěstěpadesátky. A snad aby těch starostí neměl málo, přidaly se zdravotní komplikace. Martin Málek si uvědomuje, že na více židlích naráz se sedí náramně špatně, nicméně v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z se nevěnuje jenom svému časovému harmonogramu.

 

speedwayA-Z: „Loňský koaliční BP Team se po sezóně rozpadl a tys v zimě řešil dilema, zda nastoupíš za žarnovického nováčka nebo se vrátíš do náruče Milana Macha. Proč nakonec vyhrál Slaný?“

Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Málek: „Hlavně já o Žarnovici ani moc dlouho neuvažoval. Dostal jsem sice nabídku, ale bylo mi jasné, že oni mají svých závodníků dost. Patrik Búri, Michal Tomka, Ján Mihálik, Kuba Valkovič, Maťo Vaculík, jeden cizinec, to už máš šest lidí. Ani jsem moc nepomýšlel na to, že bych se dostal do sestavy. Slaný byla jasná volba. Pod Milanem Machem jsem nejezdil první rok. Za tu doby jsme nejen dobří kamarádi, ale spolupráce nebyla nikdy špatná. Vyzkoušel jsem skoro všechny kluby v Česku a pod vedením Milana jsem byl vždy spokojený. Příští rok pořádně nevím, co bude, protože teď jsem se nemohl vyhrabat z těch zdravotních patálií. Před čtrnácti dny jsem byl na operaci s kýlou a měl jsem v nemocnici, o čem přemýšlet. Letos se mi to vůbec nelíbilo, vzal jsem si na sebe větší porci, než dokážu zvládnout. A bylo to všechno špatně. Všechno ne, ale převažuje, že špatně byla většina, že to nebylo ideální řešení. Sedět na třech nebo čtyřech židlích se fakt nedá.“

 

speedwayA-Z: „Slánská extraligová sestava opticky nevypadala vůbec špatně. Nicméně nakonec se vaším nejvážnějším protivníkem stala Žarnovica. Ovšem váš boj o bronz záhy skončil, když slovenský celek byl bez pravidelné účasti Martina Vaculíka v zásadě bezzubý. Jak se na českou extraligu díváš?“

Martin Málek v akci

Martin Málek: „Celý tým se nesetkal v optimální formě. Zdeněk Simota asi taky nebyl letos v nejlepší formě. Ubylo mu závodů, nevím, jak to měl s trénováním, asi tomu taky moc nedal. To samé Michal Dudek, ten prý snad letos neodjel ani jeden trénink. Já si taky musím sypat popel na hlavu, protože jsem taky moc bodů nepřidal. Buď jsem se válel po zemi, nebo se lízal z několika úrazů z trávy. Samozřejmě myslím travnatou plochou dráhu, ne tu veselou trávu (smích). Jediným naším tahounem byl Eda Krčmář a Jakub Jamrog. My tři byli bez pravidelného tréninku a bez fyzické přípravy a bez toho nepřicházejí výsledky. S tím bohužel souvisí práce, musíme se taky nějak živit, aby bylo na závodění.“

 

speedwayA-Z: „Ty ses shlédnul v dlouhých a travnatých drahách, kde tvé výkony bedlivě sledoval také Milan Mach. Nikoliv ovšem z pozice nového fanouška této disciplíny, ale s obavami, jestli se ti zase něco nestane…“

V akci na trávě

Martin Málek: „To je pravda, ale musím trošku přiznat, že jak jsem v mládí tady tu disciplínu skoro vůbec nevnímal a o trávě se vždycky vyjadřoval, že je to pro blázny a takovou blbost nikdy jezdit nebudu, až letos jsem ale změnil trochu názor. Kromě té dlouhé dráhy, která se mi moc líbí, jsem přišel na chuť i travnaté. Je to jiný styl jízdy. Ne, že jsem na to přišel, ale postupně přicházím na to, jak tu trávu jet. I když jsem těch závodů tolik neodjel, i tak jsem získal hodně fanoušků v Německu a pár holandských, takže organizátoři se mnou dost komunikovali. Jsem rád, že si mě i v této disciplíně oblíbili. Ale Milan Mach mě k té trávě trošku přivedl. On byl tím prvočinitelem, když u nás na zahradě předváděl, jak se jezdí Teterow.“

 

speedwayA-Z: „Kvůli nominaci do dlouhodrážního nároďáku do Rodenu vynechal druhé finále mistrovství republiky jednotlivců v Divišově. Po Praze jsi už neměl medailové ambice, přesto však jde o prestižní šampionát. Znamená to, že se z tebe bude stávat specialista na dlouhé a travnaté ovály?“

Pražské finále šampionátu republiky jednotlivců pro Martina Málka nebyl povedený závod

Martin Málek: „Postupně asi ano. Pravděpodobně ano. Po těch čtyřech bodech a dvou pádech, které jsem předvedl v prvním finále v Praze, kde to byl můj exhibiční závod plný pádů, ne, že bych na to v Divišově neměl chuť. Ale zvážil jsem, že po té rekonvalescenční přestávce bych buď něco předvedl v Divišově a už vůbec nic v Rodenu. To se mi nechtělo riskovat, tak jsem všechno obětoval tomu Rodenu. Je škoda, že se zrovna naplánoval mistrák republiky, kde teoreticky mohli jet čtyři závodníci z národního týmu, den před mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Noční přesun z Česka do Holandska není nic jednoduchého. Závodník tam musí být od sedmi ráno na nohou a od devíti v kombinéze a je stále v pozoru až do pozdních odpoledních hodin. Myslím, že to bylo vidět na Hynkovi, protože ten druhý den byl hodně unavený a vůbec ho to v Rodenu nebavilo.“

 

speedwayA-Z: „V Rodenu jste obhajovali loňské bronzové medaile z mistrovství světa družstev. Nakonec jste se však domů vraceli se čtvrtým místem. Bylo to zklamání?

Český národní tým skončil v Rodenu čtvrtý

Martin Málek: „Medailové ambice určitě byly, ale když se k tomu přičte ta moje dlouhá přestávka a to, co Pepe s Hynkem absolvovali den předtím, asi se není čemu divit, že to tak úplně nedopadlo. Škoda, že nedostal šanci Michal Dudek. Třeba by pár bodů vyjel, protože mně a Hynkovi to vůbec nešlo. Ne, že by to nesedlo, ale bylo těžké přijet na neznámou dráhu. Pepovi to tam jelo perfektně, ten jediný nás tam podržel, že to nedopadlo ještě hůř. Takovým hlavním problémem, na co si stěžovali všichni, byly starty na hodně tvrdém podkladu. Ale víc potíží s tím měli Angličani. Je to mistrovství světa, není to jednoduchý závod, bez zkušeností to nejde. Zkušenosti, co má Pepa Franc, jsou opravdu znát. Bylo to velké štěstí, že jsme měli aspoň to čtvrté místo. Když se podívám na silný tým Anglie, není to zrovna nejhorší výsledek. Hodně dobře jeli taky Švédi, ti tam taky dost míchali kartama. Příští rok je Morizes, tak uvidíme.“

 

speedwayA-Z: „Ať tak či onak, zatím jsi plochodrážní obojživelník. O tom ostatně svědčí také tvá účast nejen ve zbývajících dvou finálových závodech, ale také v přeboru, kde ti rozhodně cesta na pódia nebyla vzdálená. Proč jsme tě v tomto seriálu nevídali častěji?“

Na cestě za vítězstvím ve svitavském přeboru

Martin Málek: „Hlavně mi šlo o to dostat se do finále mistrovství republiky. A pak se mi přebor kryl buď s dlouhou a trávnou nebo s přípravou a závody s naším JRM Speedway Klubem Mládeže na dvěstěpadesátkách. To byly hlavní důvody. Nechci kvalitu přeboru nějak shazovat, ne že člověk má strach, ale jsou to pro mě trošku riskantní závody. Je tam mix závodníků, jednak zkušených, ale také jedou i začátečníci nebo až amatéři. Je to nebezpečné v tom, když se závodníkovi nepovede start, je velice těžké předvídat, jak a kam pojede ten slabší závodník, než když přede mnou pojede někdo zkušený. Nakonec mi ty přebory byly stejně houby platné, protože poslední finále mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech jsem vyloženě odtrpěl na bolesti v kolenu. Tam jsem se na to měl po tréninku asi hned vykašlat.“

 

speedwayA-Z: „Loni touhle dobou ses svěřoval se svou ambicí dostat se do finálového seriálu mistrovství světa na dlouhé dráze. Bohužel se ti to nepovedlo, nepostoupil jsi už z kvalifikace, která se jela v Mariánských Lázních, tedy shodou okolností na místě, kde jsi předloni v šampionátu republiky poprvé zazářil na dlouhých oválech. Co se dělo?“

Že by z Mariánských Lázní nepostoupil, nepočítal ani v nejhorším snu

Martin Málek: „Řekl bych, že to byl vyloženě smolný den. Co se týče technické stránky, s takovým vybavením jsem na závod ještě nepřijel, abych měl připravené v depu čtyři motory Jawa a dvě motorky. Smůla začala už v tréninku, kdy jsem zadřel půjčený motor z Finska. Když jsme doladili motorku na závod, přišly technické trable. Ve třetí a čtvrté jízdě mi dvakrát vyskočil karburátor z gumové příruby. Musím podotknout, že byla skoro nová. Právě tím, že byla nová, jsme přišli na to, že nebyla odzkoušená a bohužel jsem na motoru měl namontovanou přírubu z měkké pryže. Ty dva defekty a ty body za ně chyběly, i když jsem se snažil ze všech sil aspoň tu čtvrtou jízdu dojet do cíle. Aby toho nebylo málo, měl jsem tolik motorů, že jsem tam jeden v depu zapomněl. Asi mi nebylo přáno, jinak nevím… S variantou, že nepostoupím, jsem ani v nejhorším snu nepočítal.“

 

speedwayA-Z: „Evropský šampionát na travnaté dráze pro tebe odstartoval už v půli dubna. Z Balkbrugu jsi postupoval, jenže v srpnu jsi ve finále v Hertingenu pouze odtrénoval.“

Z Balkrugu sice postoupil, ale v Hertingenu stejně nestartoval

Martin Málek: „Finále mistrovství Evropy byl jeden z mých hlavních cílů, který jsem si tak napůl splnil. Proto jsem taky objížděl co nejvíce travnatých pouťáků, abych si to vyzkoušel, natrénoval a naučil. Bohužel ta tráva je docela záludná disciplína a odnesl jsem si z ní akorát zranění, z kterého se lížu ještě dodneška, protože koleno je svině. Do toho se mi přidala tříselná kýla, doufám, že už po Vánocích se budu moc začít fyzicky připravovat na další rok. V Hertingenu mi to v tréninku vůbec nešlo. Po prvním rozjetí mě něco píchlo v koleni a pomalu jsem přestal i chodit. A na tu trávu musí být závodník v dobré fyzické kondici. Stejně jsem měl na pondělí naplánovanou operaci, tak jsem to nechtěl víc pokoušet. Snad zase příští rok…“

 

speedwayA-Z: „Dlouhodrážní šampionát republiky našel azyl v Kopřivnici, jejíž ovál navzdory své olbřímí délce přece jen není pro longtrack to pravé ořechové. Jak se na závod díváš ty a jako hodnotíš své třetí místo?“

Longtrack v Kopřivnici

Martin Málek: „Musím taky přiznat, že do Kopřivnice jsem přijel s tím, že pravděpodobně nenastoupím ani do závodu, kvůli tomu bolavému kolenu. Nakonec to ale šlo a dostal jsem se až do finále. Je pravda, že Kopřivnice není úplně ideální dráha pro longtrack na závodění. Je hodně úzká, bylo těžké předjet, i když mně se to párkrát povedlo. Ale jinak si myslím, že to byly docela super závody. Bylo to rychlé, něco jiného než speedway a snad ani diváci nemohli nadávat, že by se jim to nelíbilo. Ale opravdu to byla spíš speedway na dlouhých motorkách. Co se týká dlouhé dráhy, nemá to opravdu nic společného s kilometrovým oválem, který je pro ni typický. Ale za třetí místo jsem moc rád, mám krásný pohár. Třetí místo je super, konečně bedna, začíná to mít vzestupnou tendenci.“

 

speedwayA-Z: „Jsi zaměstnán v divišovské Jawě, kde se podílíš na vývoji nových motocyklů. Kromě toho jsi stál u vzniku tréninkového střediska dvěstěpadesátek v Divišově a věnoval se reprezentaci v této kubatuře. Máš nějaké novinky z těchto branží?“

Práce střediska dvěstěpadesátek nesla své ovoce

Martin Málek: „Už dva roky nebude platit, že se podílím na vývoji, jsem v Jawě zaměstnávaný jinou prací. A na ty vývojové věci nezbývá moc času, což mě trošku mrzí. Teď když se s odstupem času dívám na vznik tréninkového střediska dvěstěpadesátek v Divišově, asi to nebyl zas tak dobrý nápad. Z té letošní sezóny je asi víc zklamání, než abych měl z toho radost. Myslím, že pár výsledků se podařilo, když přihlédnu na to, že to dělám zadarmo, obětuju tomu svůj volný čas, který nemám, a který jsem dřív věnoval i svojí přípravě na závody. Spočítám, kolik to stálo financí, které jsme si museli obstarat. Navíc bez podpory pana Diatky a továrny JRM Speedway Factory by žádná česká reprezentace ve dvěstěpadesátkách vůbec nebyla. Po sezóně potom dochází k tomu, že se v klubech chlubí cizím peřím, jak jejich závodníci dosáhli výsledků na mistrovství Evropy a světa. A přitom to byla práce a finanční prostředky Divišova a pana Diatky a to je trochu smutné. Ale vymysleli jsme si to sami, byl to můj nápad nějakým způsobem podpořit plochou dráhu a pomoci těm klukům v začátcích jejich závodění a něco je naučit. Je to velké sousto a hodně náročné a ještě bez nějaké finanční pomoci to prostě dělat nejde. Asi budu nějakým způsobem pokračovat, uvidím, jak to bude probíhat. Ale co se týká letošního roku, podařilo se získat k zapůjčení techniku, což byly čtyři motory, dostali jsme půjčené šasi na dlouhou dráhu, takže i tam se mohli kluci ukázat. Důstojně reprezentovali v reprezentačních kombinézách a předvedli docela pěkné závody. Takže za nás dobré, myslím, že nám nemá nikdo co vyčítat.“

 

speedwayA-Z: „Na kalendáři stojí pořád letopočet se sedmnáctkou na konci, což se však během pár dnů změní. Jak se bude tvoje kariéra vyvíjet dál, ses už částečně rozhovořil v odpovědích na předchozí otázky. Ale jak probíhá tvá zimní příprava?“

Na start do příští sezóny se začne připravovat za čtrnáct dnů

Martin Málek: „Zatím nijak. Protože pořád nemám rozcvičenou pravou nohu od operace s kolenem a jak jsem říkal, před čtrnácti dny jsem byl na operaci s tříselnou kýlou. Potřebuju, aby se všechno zahojilo, proto začnu asi za čtrnáct dnů na Silvestra. A hlavně cíle, když řeknu, jaké mám cíle, pak to skončí docela tragicky, takže cíle co největší, ale spíše na těch dlouhých a travnatých drahách. Doufám, že na nich odjedu víc závodů a bude se mně tam i víc dařit. Mám nějaké nápady, jak moje motorky na dlouhou ještě vylepšit, tak je teď pomalinku začínám realizovat. Abych byl rychlejší a zase o něco lepší než letos. Moc se těším zase do Mariánek, tak snad se tam svezu víckrát než letos.“

 


Martin Málek děkuje:

„Na prvním místě je jako vždy tatínek Pavel, ten mě nikdy nenechá ve štychu a vždycky pomáhá, jak může. Taky děkuju manželce Gábince za trpělivost, kterou má. Dále to trošku zestručním. Míšovi Hádkovi a Káčovi Kadlecovi za pomoc a doprovod, strejdovi Petrovi a panu Grossewachterovi za technickou pomoc. Panu Janouškovi za Metaltec, panu Heršálkovi za Fuchs Oil a taky panu Cholenskému. Velký dík patří taky panu Diatkovi a JRM Speedway Factory s.r.o. Ale už fakt jen stručně díky Vašku Hromasovi, Mirkovi Rosůlkovi, Ládovi Šímovi, Milanu Machovi, Mirkovi Hrdličkovi. Karlovi Matuškovi, Luborovi Červinkovi a Karlu Karáskovi. Taky moc děkuju všem fanouškům a těm, na které jsem případně zapomněl.“


Martin Málek směřuje svou kariéru ke dlouhým a travnatým drahám

Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Antonín Škach a archív Martina Málka

Po vítězství v Memoriálu Michala Matuly v Kopřivnici

Josef Novák: „Důležitý je jezdit a sbírat zkušenosti!“

Bořice – 26. listopadu
Ještě loni mohl sloužit jako synonymum pro technické patálie. Trápil se, trápil a mnohdy se již po tréninku ocitnul s prázdnýma rukama, když mechanická srdce obou jeho motocyklů praskla. Letos však investoval do techniky a během nadcházející zimní přestávky chce hodně pracovat také na sobě. Josef Novák se totiž v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že napřesrok chce postoupit zase o kus dopředu.

 

speedwayA-Z: „V sezóně 2016 jsi byl jediným pardubickým juniorem, takže jsi extraligu ve vestě s bílým koníkem absolvoval od začátku do konce. A ty ses do historie zapsal jako extraligový šampión. Jaký to byl pocit?“

Josef Novák poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Josef Novák: „Byl jsem v sestavě jako junior a měl jsem tři povinný jízdy. Jezdil jsem ještě Jawu, bylo to divoký. Jelo to nebo nejelo. Měl jsem třeba jen jeden bod a největší zásluhu na titulu měli ostatní. Ale aspoň jsem jezdil se silnejma soupeřema. To pro mě byla motivace se jim přiblížit. Poslední extraligu v Praze jsme už jeli bez Aleše, zkoušeli jsme, jak budeme silný. A vypadalo to velice solidně. Titul byl hezkej‘, podíval jsem se mezi ostatní motoristy na vyhlášení mistrů.“

 

speedwayA-Z: „Nicméně po rozpadu BP Teamu se Patrik Mikel vrátil do ZP Pardubice už jako kmenový závodník. Tím pádem měl více příležitostí on. Ty jsi většinu závodů odseděl v depu a výrazněji sis zazávodil prakticky jen, když jsi v Žarnovici hostoval za Slaný…“

Josef Novák v akci

Josef Novák: „Letos to bylo daný výkonností, Patrik byl lepší. Je o několik kroků přede mnou. Tak jsem stál. Je to týmová taktika. Já to hraju taky, je jasný, že Vašek se z postu náhradníka dá do jízdy, aby udělal body. Když už jsem jel já, bylo to v rozjížďce, kde se věřilo, že nějakej‘ bod přivezu. Když jsem jel za Slaný v Žarnovici, měl jsem čtyři body. To byl jedinej‘ závod, kdy jsem jel čtyři jízdy. Nevyhráli jsme titul, je to škoda. Když se to ale nepovedlo letos, získáme ho příští rok. Je to sport, všechno je možný.“

 

speedwayA-Z:  „Avšak pardubickému klubu se nedalo vytknout, že by se nestaral o závodní příležitosti pro svoje závodníky. I proto postavil do první ligy dvě družstva. Jenže tys byl v tom druhém, jemuž nebylo souzeno soutěž vyhrát.“

V pardubickém prvoligovém béčku se potkal s Martinem Mejtským i hostujícím Petrem Chlupáčem

Josef Novák: „Ta ligy byla rychlá, pamatuju si jen Divišov. Nečekalo se, že budeme zářit, ale snažili jsme se. Je pravda, že nás rozdělili do dvou družstev, ale zase jsem měl závody. Kdyby Pardubice měly jen jedno družstvo, nesvez‘ bych se, takže dobrý. Určitě jsem nelitoval, bylo to udělaný normálně, jedno družstvo, aby dělalo výsledek, a my, abychom si zazávodili. To je důležitý jezdit a sbírat zkušenosti. Člověk se učí.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky juniorů ses dočkal pódia na Markétě, kde jsi sebral třetí místo Filipu Hájkovi. On ti to ale v Pardubicích vrátil i s úroky, nicméně jak hodnotíš své závěrečné páté místo v jednadvacítkách a třetí v samostatné klasifikaci devatenáctiletých?“

V pražském závodě juniorky jezdí před Richardem Geyerem

Josef Novák: „První závod byl v Plzni, rozjížděl jsem se a nebylo to ještě úplně ideální. V Praze to bylo dobrý. Prohrál jsem s Edou a Patrikem, ale závod se mi podařil. Dráha byla dobrá, sedlo mi to. Fílu jsem porazil v základním rozpisu i ve finále. Ale on si to zase vybral v Pardubicích. To bylo katastrofický! V první jízdě jsem porazil Zdeňka Holuba a každej‘ čekal, že to bude dobrý. Ale ve druhý jízdě jsem spálil spojku a pak to šlo od deseti k pěti. Nakonec mě porazili i Honza Kvěch a David Pacalaj. To už byl vrchol! To byly hodně špatný závody! Po Praze jsem měl na třetí místo v jednadvacítkách a druhý v devatenáctkách. Teď jsem skončil až okolo osmýho místa, celkově pátej‘ a v devatenáctkách třetí. To stálo za prd!“

 

speedwayA-Z: „Pražské pódium ti otevřelo cestu do startovní listiny pardubického semifinále mistrovství světa, v němž jsi skončil čtrnáctý. Příležitost se pro tebe naskytla rovněž v evropském semifinále v Nagyhalaszu, kde ti patřila dvanáctá příčka. Jak na tyto závody vzpomínáš?“

V souboji s Argentincem Cristianem Zubillagou

Josef Novák: „V Pardubicích jsem nějakej‘ bod udělal, ale přece je to semifinále mistrovství světa. To je hodně těžkej‘ závod. Všichni jsou připravený na sto procent a chtějí postoupit. Já se fyzicky zvednul, ale mám těžší motorky. Na začátku sezóny jsem byl těžkej‘ i já, přes zimu jsem přibral a musel jsem to trošičku snížit. V Nagyhalaszu jsem jel se soupeři jako Härtel, Fienhage nebo Čugunov. Přijel jsem jako náhradník a díky tomu, že Rusa nepustili přes hranice, jsem jel já. Měli jsme technický problémy, odešla mi spojka, tak jsme jeli před přeborem v Chabařovicích ještě domů. Přijeli jsme ve čtyři ráno, prospal jsem se a zase jsme jeli dál. Na to jsem si už zvyk‘, i když to bylo krutý, to odřídit. To samý byla extraliga v Žarnovici, když jsme se vraceli z Ukrajiny. Jsou to přesuny přes noc, táta je přece už starší, tak už po tmě tolik jezdit nemůže.“

 

speedwayA-Z: „S juniorským národním týmem jsi absolvoval světové semifinále v Esbjergu a evropské v Abensbergu, kde přece jen k postupu do finále nebylo daleko. Není to škoda, když napřesrok opouští družstvo osvědčené opory ročníku narození 1996?“

S juniorským nároďákem na nástupu v Esbjergu

Josef Novák: „V Esbjergu jsem odjel jednu jízdu a udělal nulu. Na trénink nám připravili měkčí, hlubší dráhu. Měla jiný rozměry, na ničem takovým jsem ještě nejel. Na závod to utemovali, byl to beton. Pak začalo pršet a závody skončily po desátý jízdě. Nepostoupili jsme a z mistrovství Evropy nakonec taky ne. Milan Špinka počítal, že Eda, Zdenda a Patrik budou dělat body. Ale Patrik neměl den, Zdenda si jednou vytrh‘ chcípák a přejel čáru. Jedinej‘, kdo dělal body, byl Eda. Na Abensberg jsem od Aleše koupil motor GM a mám klid. S Jawama jsem měl dva, tři motory pryč každej‘ měsíc, tady jsem měl dvakrát, třikrát problém, ale nebylo to fatální. Na údržbě motoru jsem ušetřil šedesát, sedmdesát procent toho, co jsem musel investovat do Jaw. Bylo jedno, kdo mi to dělal, stejně se to zadřelo. V Abensbergu postup nevyšel, byla to smůla. Příští rok to bude těžší, Eda a Zdeněk Holubů už nejsou junioři.“

 

speedwayA-Z: „Juniorská družstva ve Slaném jsi absolvoval po boku Václava Kvěcha. Jak se ti s ním spolupracovalo a jak bys bilancoval vaše páté místo?“

Před juniorskými družstvy ve Slaném

Josef Novák: „Byli jsme narychlo udělaný družstvo. Měl jsem nastoupit s Fílou, ale ten se mnou nechtěl jet, protože nebyl spokojenej‘, jaký jsem měl výsledky. Vybral si Chlupa a jali pěkně. Vašek Kvěch je ještě trošku pohrkanej‘. Upad‘ a serval si z motorky i držáky, co jsem si myslel, že ani urvat nejdou. Tak jsem to zachránil. No, zachránil, výsledek mělo přivézt první pardubický družstvo. Byl to ale další závod, sbíral jsem zkušenosti, jak říkám, nejdůležitější je pořád jezdit, bejt‘ v souboji a nejezdit sám.“

 

speedwayA-Z: „Když vyznáváš filozofii co největšího počtu závodů, potom ti přebor musel být ušitý přímo na míru. Navíc se konkurence nebyla špatná a tobě se dařilo kvalifikovat se do finále mistrovství republiky jednotlivců. Chybělo snad jen aspoň jedno místečko na pódiu, že?“

V chabařovickém přeboru jel finále A

Josef Novák: „Přebor je úplně nejlepší, je to spousta závodů. Ten je fakt dobrej‘, většinou je nás závodníků hodně a výkonnost je různá. Přebor mně dá asi nejvíc, těch hodně závodů pomáhá, vyplní volný místa, když jiný závody nejsou. Letos to bylo nacpaný, jezdil Simoťák, Smetyš, Holub… Vím, že ty kluci jsou k poražení, ale musím na sobě zamakat. Techniku už mám, teď ještě pracovat na sobě a trošku se posunout. Nejlíp jsem byl čtvrtej‘ v Chabařovicích, ale tam nás bylo málo. Díky rozpisu jsem se dostal do áčka. To byl nejlepší výsledek, ale ne úplně nejlepší závod. Hodně dobrej‘ byl Liberec. Pršelo, ale pak tak dráha byla nejlepší, co jsem tam zažil.“

 

speedwayA-Z: „Příležitost k závodění ti nabídly rovněž podniky MACEC Cupu a Poháru přátelství, které Pardubice obsazovaly. I když v obou případech se dostaly do termínových kolizí s jinými závody. A závěr sezóny ti nakonec vzal pád při závěrečném žarnovickém pouťáku.“

S pardubickým týmem při Poháru přátelství ve Svítkově

Josef Novák: „Rumunsko kolidovalo se Stuhou, nejeli jsme tam. Škoda, sehnali nafukovačky. Ještě loni se jelo proti plotu. Cestou na Ukrajinu nás na hranicích drželi osm hodin a pak nám navigace vybrala takovou cestu, kde jsem neměl odvahu jet více než třicítkou. Deset kiláků jsme jeli rovně, nikde žádná zatáčka, ale samá díra. Zpátky jsme už jeli po jiný trase a ta byla jakžtakž. Po finále v Březolupech jsem řek‘, že pojedu pohár v Žarnovici, protože každej‘ závod je dobrej‘. Chlup upad‘, motorka se vrátila do dráhy přede mě a já ji trefil. Na Pardubice jsem se díval a do Gorzowa ani nejel. A to jsem se tam tak těšil. Pohár přátelství jsem jel v sobotu v Debrecenu, skončili jsme třetí. To jsem ještě měl problém, nevím jak, ale se svíčkou jsem vytáh‘ i rotor zapalování a nemoh‘ chytit nastavení. Další závody byly Swietochlowice, ale to jsem byl v Dánsku, místo závodu na Ukrajině jsem jel v Maďarsku a mistrovství Evropy. Poslední závod byly Pardubice a Žarnovica, ale tam to v neděli zrušili kvůli dešti.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi jezdil i saský Drift-On-Ice, nicméně při letošní ouvertuře ve Freitalu jsi chyběl. Znamená to, že jsi šroubky ze své zimní přípravy vyškrtnul?“

Letos saský Drift-On-Ice nepojede

Josef Novák: „Letos to asi nedopadne. Dal jsem přednost práci a penězům, co si můžu vydělat. Když se budu chtít svýzt na šroubkách, obuju si gumu a půjdu na rybník. Ronny ti sice přispěje, jsou to pěkný závody, ale stačí to tak na naftu. Jestli pojedu, připravím se líp než loni. Ronny a Ritchie už věděj‘ co a jak. Na tom stadiónu je to jiný než na rybníku. Umělej‘ led víc drží, na rybníce je to takový klouzavější.“

 

speedwayA-Z: „Do nové sezóny sice zbývá dost času a závodníci ještě vesměs relaxují po letošních závodech. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty?“

Josef Novák v akci

Josef Novák: „Plán už mám. Musím udeřit na tělo a ještě zhubnout. Šedesát pět kilo je to, co musím, a čím míň bych vážil, tím to bude líp. Je znát, když je člověk lehčí, líp se cejtí na motorce, líp se na tom hejbe. Jím míň a zdravějc‘, chodím cvičit, nejvíc ve škole, máme novou posilovnu. Je to udělaný na work out, to je paráda. Tělocvikáři mi aktivně pomáhaj‘, vždy mi půjčí klíče. Teďka chci ještě začít plavat. Pořád zůstávám u GM, nabídnul se mi Hynek Štichauer, že mi pomůže udělat motorku na sezónu, jak by měla bejt‘. To přijmu, to jsem rád, toho využiju. Hynek má zkušenosti, ví, jak má všechno vypadat.“

 


Josef Novák děkuje:

S mechanikem Martinem Kratochvílem

„Rodině, tátovi a mámě, všem sponzorům – Vakuování s.r.o. a Autodoprava Tetřev. Hynkovi Štichauerovi, Aleši Drymlovi, Honzovi Vaňátkovi a všem, kteří mi jakkoliv pomohli v sezóně.“


Pražská Markéta přinesla Josefu Novákovi první pódium v české juniorce jeho kariéry

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Jan Vaňátka a Antonín Škach

Jaroslav Petrák: „Na loňskou sezónu si nestěžuju, proto jsem zvědavej‘, jaká bude letos!“

Pardubice – 14. dubna
Otázkou, zda pokračovat ve své plochodrážní kariéře trvající již více než čtvrt století, se zabýval již několikrát. Jenže přišlo jaro a důvody pro konec závodění ustoupily do pozadí a on vždy našel motivaci, aby opět usedl za řídítka. Stejné tomu bylo loni, kdy se konečně dočkal reprezentační vesty a prožil sezónu, s níž byl navýsost spokojený. Nicméně letos zjara v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z hovoří Jaroslav Petrák už zcela vážně, že na podzim již doopravdy pověsí svou kombinézu na hřebík.

 

 

speedwayA-Z: „Na konci sezóny pokaždé krčíš rameny nad otázkami, zda budeš závodit i napřesrok. Ani v zimě neznáš odpověď, ale nakonec tě jaro opět zastihne za řidítky plochodrážního motocyklu. Letos to nebylo jiné, co tě motivovalo k pokračování kariéry tentokrát?“

Jaroslav Petrák poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Jaroslav Petrák poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Jaroslav Petrák: „Takhle ti to řeknu. Opravdu, ale opravdu jsem chtěl skončit. Není na to čas kvůli práci, teďkom ještě děti. Letos byl leden, únor, začal jsem přemejšlet, jestli budu ještě závodit a řek‘ jsem si ‚proč ne?‘, že ještě tu poslední sezónu odjedu. Moji kluci jsou už větší, můžou se mnou jezdit po závodech a odkoukat nějaký věci. Nakonec jsem si řek‘, že jo. Nebudou sice nějaký extra výsledky, protože ten čas letí. Bude to ale poslední sezóna, teď jsem opravdu rozhodnutej‘, že se na to potom vyprdnu. Ty peníze jsou potřeba jinde, tak nebude jich tolik na utrácení, protože potečou jinak. Je to můj verdikt, všichni okolo říkaj‘, ať se na závodění vykašlu. Jenomže pak vzniká plonkovej‘ čas. Seknout se s tím dá vždycky. Prostě je to tak, jak říkám, leden a únor jsem přemejšlel a nakonec jsem řek‘, že jo.“

 

speedwayA-Z: „Sezónu jsi loni končil nešťastně díky zranění ruky z pardubického přeboru. Limitovalo tě to nějak v zimní přípravě nebo nyní při trénincích, případně Prague Open, jímž jsi po zrušení přeboru v Pardubicích otevřel sezónu?“

Při Prague Open, kde je zachycen před Filipem Hájkem, se rozjížděl jen zvolna
Při Prague Open, kde je zachycen před Filipem Hájkem, se rozjížděl jen zvolna

Jaroslav Petrák: „Ve finále to bylo tak, že úraz mi zkomplikoval konec roku. Spíš kvůli práci než kvůli závodění. Z jedný zlomeniny byly tři. Měl jsem štíplý zápěstí a zlomenou pátou a čtvrtou kost prstu. Nejdřív se vědělo jen o jedný, tím se léčení protáhlo. Teďka to pobolívává, není to takový, ale čas všechno spraví. Myslel jsem, že se rozjedu. Prague Open jsem bral jako trénink, aby si člověk zvyknul na ten kontakt. Vůbec, vůbec jsem do toho nešel. Hlavně jsem si vzal druhou motorku, to vím, že v Praze nejede. Mám ji jakoby druhou, když nemám jinou, skočím na ni. Nechci se vymlouvat, ale je začátek sezóny a pro mě je každý svezení dobrý. Začátek závodu byl zajímavej‘, než se dráha otočila. Pak to chytalo grády v závodění u všech. Zezačátku měli všichni respekt, pak to začalo bejt‘ ostrý a byly tam pěkný jízdy. Byla škoda přeboru, ale počasí neporučíš.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi v přeboru vynechal jen Mšeno a Chabařovice. V závěrečné klasifikaci jsi dlouho atakoval stříbro, které ti nakonec sebral v Pardubicích Michal Škurla ve chvíli, kdy jsi odjížděl do nemocnice. Jak své třetí místo hodnotíš?“

Loni dlouho atakoval stříbro v přeboru, aby nakonec skončil třetí
Loni dlouho atakoval stříbro v přeboru, aby nakonec skončil třetí

Jaroslav Petrák: „Jak to hodnotím? Ale jo, dobrý, v mejch‘ letech to beru, že je to dobrý umístění. Už to beru i z toho pohledu, že já těm mladejm‘ můžu zatopit. I když letos jsem koukal, že s těma mladejma to budu mít těžký, viděl jsem, že jsou hodně rychlí. Ale i loni jsem měl pomalejší začátek a pak se to otočilo. Na loňskou sezónu si nestěžuju, byla pro mě opravdu dobrá. Dostal jsem se i na mistrovství Evropy, vůbec poprvý v kariéře, proto jsem zvědavej‘, jaká bude sezóna letos. V přeboru jsem třetí podruhý, jednou jsem spadnul z prvního místa, to bylo v Plzni (2010 – pozn. redakce), teď jsem moh‘ bejt‘ vlastně druhej‘. Chabařovice mi nevyšly kvůli termínu a to Mšeno jsem vypustil. Všechno se může zlepšit. To se teprve uvidí, jestli se to zlepší nebo zhorší.“

 

speedwayA-Z: „První liga byla soutěž, kde šly Pardubice od vítězství k vítězství a na přebornický trůn zasedly již v předposledním závodě ve Svitavách. Jak se ti její závody líbily?“

Jaroslav Petrák v akci
Jaroslav Petrák v akci

Jaroslav Petrák: „Když se jede normální systém první ligy, odjedeš si svoje jízdy. Tohle je lepší než, aby se počítali jednotlivci. Měl jsem podíl na titulu, některý závody byl lepší, jiný horší, ale nějakej‘ bodík jsem vždycky přihodil.“

 

speedwayA-Z: „Podobné vítězné tažení prožil pardubický klub rovněž v extralize. Jenže tady tě Lubomír Vozár povolal do sestavy až pro poslední závod na pražské Markétě, takže jsi loni do vyšší soutěže poprvé nakouknul se Slaným. Ke všemu jsi na ovál vyjel pouze ke dvěma rozjížďkám. Neuvítal bys pravidla, která by neprotěžovala juniory, ale seniory a tým musel mít povinně jednoho borce nad čtyřicet let?“

Do extraligové sestavy se loni dostal až v posledním závodě
Do extraligové sestavy se loni dostal až v posledním závodě

Jaroslav Petrák: „To je zajímavý! Že by v týmu byl někdo nad čtyřicet let, to je dobrá teorie! (smích) Pardubice by měly výhodu, nevím, jak ty ostatní týmy, jestli by někoho měly. Ale to by ty závodníci nad čtyřicet let museli jezdit spolu. Extraligu jsem sledoval, vyhrávali jsme, vyhnula se nám marodka. Ze Slanýho mě oslovili, proč ne, jinak bych se nesvez‘. Až na finále Luboš chtěl, abychom tam byli všichni domácí, tak jsem jel i já.“

 

speedwayA-Z: „Loni ses vrátil jako plnohodnotný finalista do mistrovství republiky jednotlivců. V součtu všech třech závodů jsi skončil jedenáctý, což nezní nikterak špatně…“

Kolize s Radkem Podhadským během loňského finále v Plzni
Kolize s Radkem Podhadským během loňského finále v Plzni

Jaroslav Petrák: „Nezní, určitě ne. Kdybych věděl, že to takhle dopadne, moh‘ jsem skončit i líp. Do Prahy jsem si vzal tu horší motorku, která nejela. Skočil jsem na tu lepší a bylo to hned někde jinde. Pak jsem si nadával, že mně ty body chyběly. V Plzni jsem moh‘, ale tam došlo k pádu, tak jsem zase o body přišel. Ale beru to zase jako dobrý umístění.“

 

speedwayA-Z: „Letos bylo semifinále zrušeno, takže o postupujících do finále šampionátu jednotlivců rozhoduje pořadí přeboru. Jak se ti tato změna zamlouvá, a jak se chystáš na první finále v Praze?“

Jaroslav Petrák v akci
Jaroslav Petrák v akci

Jaroslav Petrák: „Tam budou střelci, co budou chtít sbírat body. Určitě se budu snažit, abych neskončil poslední a eventuálně se nějak umístil. Pro mě, když to vezmu, je každej‘ bod dobrej‘. A prostě uvidíme. Semifinále zrušili, když by ti nevyšel přebor a skončil vzadu, bylo by to nefér. I kdybys třeba ze semifinále nepostoupil, můžeš dělat náhradníka. Dá se z toho vycházet, ale taky nemusí. Těch jezdců na doplnění osmičky zase není tolik. Letos to dávali po zrušeným přeboru, vycházej‘ z toho, jak na tom jezdci de facto jsou.“

 

speedwayA-Z: „Zajímavou zkušeností pro tebe musel být květnový Memoriál Antonína Vildeho. Zastoupil jsi potlučeného Michaela Hádka a nastoupil po boku Josefa France. Jaké to bylo a jak jsi byl spokojený s druhým místem?“

S Josefem Francem skončil druhý při Memoriálu Antonína Vildeho
S Josefem Francem skončil druhý při Memoriálu Antonína Vildeho

Jaroslav Petrák: „S Pepíčkem to bylo dobrý, je jasný, že mu nemůžeš dělat ostudu. Před závodem jsem mu to říkal, ale do víš, že on chce bejt‘ na bedně a ty mu to nesmíš kazit. Štvalo ho, že nebylo první místo. Ve finále jsem tam Pepu málem sestřelil, byli jsme tam prostě všichni čtyři. Teď nevím, jestli Škurlič nebo Ondra mě vyšťouch‘ tam, kde byl Pepíček. Musel jsem klapnout, abych ho nesundal. A pak jsem to už nedohnal. Ale bylo dobrý, že jsem neudělal ostudu. Druhý místo není špatný a s Pepíčkem se mi závodilo dobře, bylo to nečekaný.“

 

speedwayA-Z: „Loni ses poosmnácté postavil na start Zlaté přilby v Pardubicích, čímž se nemůže pochlubit nikdo jiný. Dotáhneš svůj rekord alespoň na dvacítku nebo zase nastane období zimní nejistoty?“

Nikdo jiný nestál na nástupu Zlaté přilby častěji než Jaroslav Petrák
Nikdo jiný nestál na nástupu Zlaté přilby častěji než Jaroslav Petrák

Jaroslav Petrák: „Ne, ne, ne. Určitě by bylo hezký jet jubilejní ročník a mít co oslavovat. Ale myslím, že to stejně nedopadne. Nebo bych se musel domluvit s panem Erbanem, že bych příští rok jel jen jeden závod, abych měl tu svou jubilejní dvacátou Zlatou přilbu. Beru ji jako každej‘ jinej‘ závod, pro mě je to dobrá zkušenost, že jedu v šesti a můžu se svýzt s těma dobrejma jezdcema, abych zjistil, kde ztrácím. A co mně na ně chybí. Hlavně roky mi chyběj‘. Když jedu Zlatou přilbu, samozřejmě se těším. Vím, že je tam plno fanoušků. A za to, že ti fanděj‘, i když jedeš poslední, jim můžeš poděkovat. Takovýho blázna na splašenejch‘ trubkách málokdy viděj‘.“

 


8Jaroslav Petrák děkuje:

„Všem, co mně fanděj‘, děkuju. To ti taky něco dodá. A pak děkuju jedině tátovi a dětem, ty se pořád těšej‘, kdy kam pojedeme.“


 

Jaroslav Petrák zřejmě odstartoval do poslední sezóny své kariéry
Jaroslav Petrák zřejmě odstartoval do poslední sezóny své kariéry

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Karel Herman a Antonín Škach

V přeborovém duelu s Martinem Málkem
V přeborovém duelu s Martinem Málkem

Martin Mejtský: „S věkem nic nenaděláš a lepší pozdě než vůbec!“

Pardubice – 18. března
Za řidítky plochodrážního motocyklu prožil prozatím dvě ostré sezóny. Jednu jako junior, aby se už loni věkem přehoupnul do společnosti seniorů. Nicméně svůj přechod nevidí tolik dramaticky jako borci, kteří závodí už od patnácti. Martin Mejtský se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil mimo jiné, že také letos bude ochotně brát každou příležitost k závodění.

 

Martin Mejtský poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Martin Mejtský poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

speedwayA-Z:  „Patříš k závodníkům, kteří již v této sezóně vrčeli motorem. Využil jsi mrazů a jezdil šroubky. Dokonce jsi byl vyhlášen nejlepším borcem při tréninku na Ohrádce. Co ti vlastně tato disciplína přináší?“

Martin Mejtský: „Ty šroubky, to je nejlepší příprava na sezónu. Není to v takový rychlosti, ale člověk dostane rytmus, hraje si s tím plynem a je to pěkná příprava na sezónu. Složil jsem něco z pod ponku, a když to šlo, jezdil jsem trénovat. Jak říkám, je to nejlepší příprava. Pořád tam je kontakt s motorkou. Jezdili možná měsíc, možná dýl, zima se fakt po dlouhý době vyvedla. To říkaj‘ i ledaři.“

 

speedwayA-Z: „Samotné ledové tréninky by ovšem byly pramálo platné, abys získal potřebnou kondici pro sezónu. Jak ještě probíhala tvá zimní příprava?“

Šroubky jsou vynikající průprava na novou sezónu
Šroubky jsou vynikající průprava na novou sezónu

Martin Mejtský: „Snažil jsem se připravovat každej‘ den po práci. Skončil jsem v pět odpoledne. Dvakrát tejdně jsem chodil na kruháč do 2H šance, jednou tejdně plavat, s klukama na florbal, běhat a jednou do lázní. O víkendu jsem hrál přeloučskou hokejbalovou ligu za Kenyu jako Lukáš Hutla. Byli jsme ve finále, povedlo se to. Abych pravdu řek‘. Motorky nejsou ještě připravený. Pořád jsem v práci, začal jsem dělat na živnost, a když byl čas, makal jsem na sobě. Teď to doháním, chtěl bych to o víkendu dát do kupy a příští tejden snad už bude nějakej‘ trénink. Ve středu by měl bejt‘ první, jestli to počasí dovolí. Nakoupil jsem nový věci, dva karburátory, nějakou spojku. Snažil jsem se zainvestovat, aby to bylo zase o chlup lepší než loni. Dostal jsem taky nějaký věci od Pavla Fuksy a od Marka z Rybniku, moc jim děkuju, že mně pomohli s technikou.“

 

speedwayA-Z: „Máš za sebou dvě sezóny, přičemž každá z nich byla diametrálně odlišná. V roce 2015 jsi byl junior, loni už nikoliv. Co pro tebe přestup mezi seniory znamenal?“

Martin Mejtský nepoznal přechodem mezi seniory úbytek závodů
Martin Mejtský nepoznal přechodem mezi seniory úbytek závodů

Martin Mejtský: „Nepocejtil jsem úbytek závodů, neměl jsem jich tolik, co bych si představoval. Začínal jsem pozdějc‘, nemůžu to tak brát jako kluci, co jezděj‘ od čtrnácti nebo patnácti. Jezdil jsem obě sezóny, co jsem moh‘. Jsem vděčnej‘ za každej‘ závod, co jsem moh‘ jet. Dělám to, protože mě to baví, a nekoukám, jestli za to jsou nějaký peníze nebo nejsou. Kdybych byl junior aspoň ještě minulej‘ rok, moh‘ jsem jezdit v extralize. Ale s věkem nic nenaděláš a lepší pozdě než vůbec.“

 

speedwayA-Z: „Hodně se ti zalíbilo v přeboru. A nejenže ses ho pravidelně účastnil, ale atakoval i konečné stříbro. Jenže po skvělých Svitavách přišel smolný Liberec a nakonec jsi ovšem skončil až čtvrtý…“

Před Radkem Podhadským
Před Radkem Podhadským

Martin Mejtský: „Ten přebor byl celkově dobrej‘ seriál. Bavilo mě ho jezdit. Na Liberec nevzpomínám rád, začal jsem tam závodit až od třetí jízdy. A to bylo pozdě, nedokázal jsem nastavit motorku. A v poslední jízdě jsem měl jedinej‘ defekt celý sezóny, měl jsem píchnutý. Musím to zaklepat, že jsem jinak žádnej‘ defekt neměl. Řetěz nic, motor nic. Na defekty jsem háklivej‘, ale přece jenom jsme jen lidi. Svitavy se mi předtím povedly, nevím, jestli to bylo, že jsme tam tu první sezónu jezdili trénovat, ale dost mi to pomohlo. Byla to škoda, mohlo bejt‘ o pár bodíků v celým přeboru víc, ale oproti tý první sezóně je to asi trošku skok. Přebor mě bavil víc než první liga, jel jsem všechny závody až na ten poslední v Pardubicích. Tam jsem vlastně loni nejel ani jeden závod. MACEC uchcal a místo přeboru v Pardubicích mě poslali na MACEC do Rumunska. V přeboru se mi některý závody povedly, některý ne, vždycky přemejšlím, kde jsem udělal chyby a snažím se jich příště vyvarovat. Škoda, že pokaždý není šestnáct jezdců, někdy jich je víc, někdy míň. Takhle se s někým potkáš dvakrát, s některým závodníkem zase vůbec.“

 

speedwayA-Z: „Přebornický titul ti však neuniknul v první lize. S Pardubicemi jste šli od vítězství k vítězství. Skutečně se ti tato soutěž nelíbila, jak jsi zmínil ve své předchozí odpovědi?“

Prvoligový titul s Pardubicemi beze jako povinnost
Prvoligový titul s Pardubicemi beze jako povinnost

Martin Mejtský: „Abych to řek‘ na rovinu, moc se mi liga nelíbila. Radši jsem jezdil přebor. V první lize se někdy stalo, že jsem jel jen dvě jízdy. Jak nejedeš všechny jízdy, je to k prdu. Že jsme to vyhráli, to byla se Suchošem v týmu povinnost. Vážím si víc toho přeboru, tam máš svejch pět jízd, který si odjedeš, v první lize ne.  Třeba v Žarnovici jsme jeli první dvě jízdy s Pepou a pak už ne.“

 

speedwayA-Z: „S výjimkou předloňského hostování za Mšeno jsi prozatím nestartoval v extralize, která je přitom již druhým rokem jakoby na míru ušitá Pardubicím. Sleduješ účinkování svého klubu, byť tě Lubomír Vozár ještě nepovolal do sestavy?“

Martin Mejtský v akci
Martin Mejtský v akci

Martin Mejtský: „Pardubice jsou Pardubice. Řeknu to takhle, nehodlám se cpát na extraligu, když na ni nemám výkonnost. Nezlobím se, když ji nejezdím, vím, že teď na to nemám a tak se tam rozhodně cpát nebudu. Když to jde, snažím se jet na extraligu podívat. Ale jak říkám, chodím do práce. Ta je pro mě přednější, abych si vydělal na ty motorky. A ta extraliga třeba přijde.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců je další seniorskou soutěží, kam jsi ještě příliš neproniknul. Loni jsi vypadl v semifinále ve Slaném kvůli pádu. Letos vede do finále cesta přes přebor. Líbí se ti tato změna?“

Pád mu sebral vidinu postupu do finále šampionátu jednotlivců
Pád mu sebral vidinu postupu do finále šampionátu jednotlivců

Martin Mejtský: „Je to asi lepší krok. Motivuje to lidi, aby jezdili přebor. V tom Slaným jsem si semifinále loni hodně pokazil. To jsem udělal vlastní chybou. Chtěl jsem postoupit. A když jsem pak viděl, kolik lidí postoupilo, vyčítal jsem si to ještě víc. Ale praštil jsem se do hlavy a neviděl do druhý zatáčky, tak jsem to zabalil. Ale to je plochá dráha. Nevím, jak první závod v Pardubicích, tam asi bude tlačenka. Já mám první závod v Žarnovici na náhradníkovi, přebor v Pardubicích bude můj druhej‘ závod, tak uvidíme.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi pravidelně startoval v MACEC Cupu a díky němu jsi přišel i o pardubický přebor. Jaké to byly závody?“

V souboji s Petrem Babičkou
V souboji s Petrem Babičkou

Martin Mejtský: „Byl to seriál o čtyřech závodech. Ukrajina odpadla, Pardubice uchcaly, zbylo Polsko a Rumunsko. Polsko to je sen plochodrážníka, že přijede na takovej‘ stadión. Ale tím to skončilo, spráskali mě tam jako nějakýho psa. A kluci jsou někde jinde, ne o třídu, ale o dvě nebo tři třídy. Ale bylo hezký si v Leszně zazávodit, třeba se tam už vůbec nepodívám. Pak bylo Rumunsko, to byl vejlet! Závody nebyly špatný, dráha hrozná, kolem jen pletivo. V první jízdě jsem se v nájezdu posral, ale v poslední jízdě jsem si věřil, že to vyjde na rozjezd do finále. Neodstartoval jsem a uteklo to. Mrzelo mě to. Tam to bylo, kdo podrží na rovince nejdýl. Ale nakoplo mě to na další sezónu.“

 

speedwayA-Z: „Letos tě čeká bohatý program. Pardubice jedou ligu, pohár přátelství i MACEC Cup. Jak vlastně bude sezóna v tvém podání vlastně vypadat?“

Martin Mejtský stojí na startu nové sezóny
Martin Mejtský stojí na startu nové sezóny

Martin Mejtský: „Vůbec nevím. Hlavní cíl je ukočírovat to finančně, to je to nejdůležitější. Pak se nezranit a odjet co nejvíc závodů, co budu moc. Chtěl bych ligu, přebor, MACEC Cup, pohár přátelství. Psal jsem do Itálie, jestli bych moh‘ jet zase mistrák. Odpověděli mi, že snad jo, že ještě daj‘ vědět. Jsou to víkendy, v pátek po práci zabalím, sobota a neděle závody, pak skočit zase do auta a v pondělí zase do práce. Je to problém skloubit, ale naštěstí mě strejda (někdejší pardubický plochodrážník Petr Málek – pozn. redakce), když potřebuju, takže s tím nemám problém. V dubnu jsem psal na pouťák do Slovinska, takže bych měl mít snad každej‘ dubnovej‘ víkend závody. Kdyby bylo něco každej‘ víkend, bylo by to super.“

 


8Martin Mejtský děkuje:

„Nejvíc děkuju taťkovi. Odjezdil se mnou sezónu jako mechanik, za to jsem mu moc vděčnej‘. Pak děkuju rodině, všem fanouškům, co mně fanděj‘, a lidem, co jsou ochotní poradit. A pak sponzorům: Renovace autosvětel Mejtský, Auto Pneuservis Málek, Květinářství Levandule, Nářadí Škaloud, Speedway Pro a ZAJDO s.r.o.“


 

4

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Eva Palánová