Archiv pro rubriku: Rozhovory

Ondřej Smetana: „Nepotřebuju tolik trénovat, ale hlavně závodit!“

Mořina – 29. února
Když sezóna začíná v únoru a končí v říjnu, skýtá mnoho závodění. Obzvlášť když se plochodrážník vydává na cesty nejen kontinentální částí Evropy. On nikdy netrpěl peciválstvím a tak využíval všech možností skočit do sedla. Výsledky se dostavily. Dva tituly ve Francii, triumfy v obou našich ligách, bronz v mistrovství republiky dvojic. A také stříbro v evropském šampionátu dvojic, ačkoliv mu je stále líto, že k českému pódiu přispěl víceméně jen za volantem pražské dodávky. Ale ostatně nechme mluvit Ondřeje Smetanu samotného, protože magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Díky angažmá ve francouzském La Reole pro tebe ostrá sezóna 2019 začala již v únoru. Jaké to ve francouzské lize bylo a myslíš, že ti takový brzký začátek pomohl v dalších měsících?“
Ondřej Smetana poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Ondřej Smetana: „Myslím, že je to úplná bomba. Francie je super. Myslím, že jsem ve věku, že nepotřebuju trénovat, ale hlavně závodit. Dáš si šest, sedm koleček a jdeš rovnou od pásky. Vždycky jsem se toho bál, ale bylo to dobrý. Je skvělý, že závodíš dřív, jseš rozjetej‘, ostatní začínaj‘ v půlce dubna a já už nejsem nervózní. Na druhou stranu je sezóna o dva měsíce delší, takže na jejím konci na mě padla taková únava. Letos to musím promyslet líp a odpočinout si od plochý dráhy, abych nejezdil devět měsíců v kuse. A bude to super. Loni se Francie povedla. Jako nejslabší tým, kterýmu se ostatní smáli, jsme vyhráli. Všichni měli cizince, La Reole mělo jen Smetanu a vyhrálo! Celej‘ tým byl nadšenej‘, dva roky předtím byli poslední a najednou jsme byli mistři. A rozhodlo se v posledním závodě v Morizes.“

 

speedwayA-Z: „U nás se začalo o půldruhého měsíce později. Velká cena UNITOP byla pro tebe hodně motivační, ale po úvodním pádu jsi svůj potenciál mohlo rozvinout až v závěrečných rozjížďkách. Přesto jsi na základě dalších výsledků dostal post druhého náhradníka při pražské velké ceně. Jak si ji užil?“
Zatímco kouč Filip Šitera sleduje ovál během české velké ceny, náhradníci Zdeněk Holub a Ondřej Smetana si sdělují své dojmy

Ondřej Smetana: „Velká cena UNITOP nebyla jeden z mojich nejpovedenějších závodů. Nervozita nebyla, říkal jsem si, že závodím už dlouho a musím je porazit. A někdy se to stane… V první jízdě jsem si to hodil za ucho a motorku jsem poslal do Richarda Geyera. Já spadnul na zem, byla to rána, ale on tam ležel a řval. Divil jsem se, co se děje. Zase vyhrál Pepa před Holubínem. Potom jsem měl spoustu povedenejch‘ závodů, byla Evropa a svět. Na Markétě se rozhodli, že budu druhej‘ náhradník. Z toho jsem měl velkou radost, ale mrzelo mě, že jsem se nesvez‘. Zdendovi se to poštěstilo, ale já jel jenom na nástup.“

 

speedwayA-Z: „Desátý v mistrovství světa v Glasgowě, sedmý v evropském šampionátu v Rovně jsou tvoje výsledky v kvalifikačním procesu obou šampionátů. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Ondřej Smetana s vypůjčeným motocyklem v Glasgowě

Ondřej Smetana: „Ve světě jsem měl nejvíc bodů z Čechů po Mildovi. Glasgow bylo hodně zajímavej‘ závod. Seděl jsem v Praze na tiskovce a volal mi pan Moravec, jestli mám v sobotu čas. Řek‘ jsem, že jo. A on, že tedy jedu Glasgow. Ale to mi volal ve středu nebo čtvrtek a já jsem zjistil, že to autem nestihnu. Volal jsem Štanclíkovi, jestli sežene motorky, abych to moh‘ odjet. Jela se extraliga v Pardubicích, když se ozval, že je má. Tak jsem v devět večer koupil letenku s tím, že nám to ve dvě v noci letí z Berlína. Trénink na půjčenejch‘ motorkách byl divokej‘. V Anglii jsem nikdy nebyl, byl jsem pomalej‘, nejel ani smykem, pořád jenom po zadním. Už jsme si s tátou říkali, jaká to bude ostuda, že je to v háji. Říkal jsem, že to bude dobrý, ale na závod potřebuju zkusit druhou motorku, jestli bude lepší. A bylo to super. Porazil jsem závodníky, co jezděj‘ nejvyšší anglickou ligu a dokázal jsem, že na to mám. Šest bodů není super, ale jet v Anglii před Lambertem jako jedinej‘, super je. Evropu v Rovně jsme jeli s Pepou a chyběl mi jeden bod na postup. Loni i předloni…“

 

speedwayA-Z: „Největší úspěch tím pádem při evropských dvojicích v Balakovu, odkud jste se po dlouhém putování vrátili se stříbrem. Nebylo ti líto, že tě Filip Šitera aspoň jednou neposlal na ovál?“
Češi v Balakovu: zleva Filip Šitera, Václav Milík, Vladimír Dvořák, Eduard Krčmář, Miroslav Mihule, Eduard Krčmář st., Ondřej Smetana a Filip Hájek

Ondřej Smetana: „Bylo mi to hodně líto, mrzelo mě to. Jel jsem tam tři dny a aspoň jednou se chtěl svýzt. Už jsem tam byl, myslím, že mi dráha jde, jel bych třeba líp než Eda. To je ale můj názor a ostatní ho nesdíleli. Tři dny tam, tři dny zpátky, najeli jsme asi sedm tisíc kiláků. Mám z toho zatím asi svůj nejlepší výsledek, ale mrzí mě, že jsem se nesvez‘. Mohlo mě to posunout dál. Kdyby se mi povedla jedna jízda, mohli mě chtít třeba z Polska nebo Dánska. Ale takhle jsem tam byl jen za řidiče.“

 

speedwayA-Z:  „Šampionát republiky jsi rozehrál čtvrtou příčkou na Markétě. Byl to vlastně výsledkový strop, v Plzni jsi byl osmý a v Březolupech dokonce jedenáctý. Místo útoku na pódium přišel propad na osmé místo. Co se dělo?“
Plzeňský souboj s Eduardem Krčmářem (červená) a Zdeňkem Simotou (bílá)

Ondřej Smetana: „Prostě mi to nevyšlo. Bylo to v háji, jeli jsme z Ruska, byl jsem deset dnů na cestách a to mě úplně odrovnalo. Hned se jela Plzeň. Byl jsem unavenej‘ a nebyl ve svý kůži. Takovej‘ propadák to nebyl, pak jsem byl na Zlatý přilbě Holandska, měl jsem velkej‘ pád a to mě odrovnalo. Nemoh‘ jsem se vůbec hejbat, zůstalo mi to i na Březolupy. Měsíc jsem ležel v posteli, fyzička nebyla. I psychicky jsem to blbě nes‘, takže mistrák byl pro mě nepovedenej‘. Jsem rád, že letos mistrák není až v říjnu. Ostatní státy to už taky maj‘ uzavřený. Každej‘ se těší na dovolenou a my bojujeme o mistra.“

 

speedwayA-Z: „A co mistrovství republiky dvojic? Nastoupil jsi v něm s Petrem Chlupáčem za Markétu a v Kopřivnici skončili třetí.“
Spolupráci ve dvojici s Petrem Chlupáčem si pochvaloval

Ondřej Smetana: „Mistrák dvojic, byli jsme třetí. To byl asi můj nejlepší výsledek v celým mistráku dvojic. Ale mohli jsme bejt‘ i druhý, i první. Tak snad letos. Ve Slaným bude určitě chtít vyhrát Eda, snad mu to překazíme. S Chlupíkem se mi jela dvojice dobře, myslím, že letos ji pojedeme zase. Byla škoda, že se nám starty nedařily. A v Kopřivnici, jak neodstartuješ, nevyhraješ. Letos to musím zlepšit!“

 

speedwayA-Z: „V extralize se dlouho zdálo, že pražský koncept týmotvorby bez cizince nemá šanci, protože jste párkrát přišli o triumf až v závěrečných fázích závodů. Červencová Žarnovica ovšem přinesla zvrat a vy jste se po roční pauze znovu vrátili na mistrovský trůn. Jaký to byl pocit?“
Ondřej Smetana s Josefem Francem a Janem Kvěchem při oslavách pražského titulu v Pardubicích

Ondřej Smetana: „Extraliga byla super! Udělalo mi to hroznou radost! Jsme dobrej‘ tým, kamarádi. Nemáme žádnou velkou hvězdu, nikoho, kdo by pořád vyhrával a porážel Pardubice s Milíkem a Dudkem. Ne vždycky máš patnáct bodů, ale zazávodíš si s cizinci a máš šanci porazit Vaculíka s Dudkem. Což se mi loni na Markétě povedlo. Doufám, že letos vyhrajeme zase. Mrzí mě, že se jede jen pět extralig, takhle to jde do kopru. Je to málo závodů. Kde se máme vyjezdit? Když chceš závodit s dobrejma závodníkama, je tady jedině extraliga! Fanoušci u nás na plochou dráhu moc nechoděj‘, ale na extraligu přijdou. Doufám, že je to jen na rok a další sezóna zase bude osm nebo deset extralig. I ve Francii je dvanáct lig!“

 

speedwayA-Z: „Naproti tomu první liga byla velkým sólem pražského Markéty. Abyste dosáhli hattricku na klubové bázi, stačilo by obhájit primát v poháru přátelství…“
Pražané po zisku prvoligového titulu v Žarnovici

Ondřej Smetana: „Na pohár přátelství se mě ani neptej. Já jsem byl jen v Rovně. Byl to povedenej‘ závod. A první ligu jsme vyhráli všechny závody. Ale to je takovej‘ lepší trénink, hlavně sedět na motorce a jezdit na jinejch‘ drahách. Byli jsme parta, dobrej‘ tým, podařilo se nám to. Nevím, jestli ji budu jezdit i letos. Je to spíš pro ty mladý. A já už žádný malý pivo nejsem (smích).“

 

speedwayA-Z: „Přebor jsi bral spíše jako doplněk, protože jsi měl hodně závodů v zahraničí. Jejich výčet byl opět docela pestrý, co? Ale na domácí frontě jste neprodloužili svou vítěznou šňůru ve slánském Memoriálu Antonína Vildeho.“
Se Zdeňkem Simotou zatím druhý hattrick při Memoriálu Antonína Vildeho neodstartoval
Se Zdeňkem Simotou zatím druhý hattrick při Memoriálu Antonína Vildeho neodstartoval

Ondřej Smetana: „Pouťáků pár bylo. Nebylo jich tolik, kolik bych si představoval. Každej‘ rok jich ubejvá strašně dolů, závody přestávaj‘ bejt‘ a klubům docházej‘ peníze. Snažím se závodit, co to jde. Jakmile bych přestal sedět na motorce, bylo by to špatný. Memoriálu Vildeho je škoda. Praskla šňůra, hattrick jsme měli, ale počtvrtý se to nepovedlo. Letos pojedeme se Zdendou zase spolu. Jestli bude jezdit.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi trénoval na Britských ostrovech a výsledkem se stal podpis s Plymouthem a po jeho nepřijetí do Premiership i s Newcastlem. Jak závodění v Anglii zapadne do tvých letošních plánů?“
Ondřej Smetana v akci

Ondřej Smetana: „V Čechách se v neděli a v sobotu víceméně nejezdí. Anglie je pátek, sobota a neděle, u nás úterý, středa a čtvrtek. Plán je takovej‘, že každej‘ víkend budu lítat do Anglie a v pondělí zpátky. V tejdnu budu tady a o víkendu v Anglii. Všechno začlo na tom mistrovství světa v Glasgow. Chodilo za mnou spousta lidí, kdy začnu jezdit ligu, že by mě chtěli. Bavili jsme se, mluvil jsem i se závodníkama, sháněl jsem informace. Mezitím jsem byl v kontaktu s několika kluby, ale nikdo nevyndal smlouvu. Až na Zlatou přilbu do Pardubic přijel šéf z Plymouthu. Seznámil jsem se s ním a za pět minut jsem měl já i Zdenda Simota smlouvu na stole. Podepsali jsme ji, ale v Anglii se rozhodovalo, jestli ligu pojede Newcastle nebo Plymouth. Nakonec tam nepustili Plymouth a Newcastle jo. Všechny týmy už byly obsazení, ale Jirka Štancl mi pomoh‘ ke smlouvě do Newcastlu. Za to jsem mu vděčnej‘. Loni byl můj cíl Švédsko, letošní cíl je Anglie. Jediný, co je blbý, že ve Francii se jezdí v neděli jako v Newcastlu. Přijdu o poslední dva závody francouzský ligy. Tam to balím devátýho března a jedu z Francie domů.“

 

speedwayA-Z: „S francouzskou ligou začala tvá letošní sezóna jako loňská. Myslíš, že stejný koncept ti přinese ještě lepší výsledky?“
V La Reole je osobností
V La Reole je osobností

Ondřej Smetana: „Myslím, že je to pro mě určitě dobře. I kdyby mi to neměla pomoct do Čech nebo do Anglie, ve Francii mě to baví. Choděj‘ tam lidi, maj‘ plochou dráhu rádi a mně to na těch drahách jde. I do závodění mi to dá spoustu. S Bergem, Harrisem, Ellisem nebo s Bellegem si nezajezdíš každej‘ den. Jsou to dobrý závody. Motorky mám letos čtyři. Rozmejšlíme se, že možná postavíme ještě pátou. Čtyři jsou ale komplet ready, na dvou se závodí ve Francii, dvě jsou v garáži. Největší podporu s motorkama jsem dostal od Olympu, ta nová motorka mi hodně pomohla. Chodím běhat, letos jsem naběhal asi nejvíc. Ale pořád nemůžu zhubnout. Chodíme cvičit do Stromovky, mám i svoje vlastní kruháče a teď bych chtěl začít jezdit na kole. Počasí mi to zatím neumožňuje. Takže vezmu cvičky a jdu běhat. A taky jsem celou zimu hrál hokej.“

 


Ondřej Smetana děkuje:

Ondřej Smetana se svým otcem Radkem

„Poděkuju za prvý Olympu CS MV, za druhý tátovi a jeho firmě Smestav. Mechanikům Standovi a Honzovi, panu Bielmaczovi z Kozolup, klubům Markéta Praha, La Reole a Valsarna Hagfors. Martinu Švestkovi. Mým nejvěrnějším fanouškům Antalovým a celý rodině. A firmě STA.“


Ondřej Smetana v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, , Martin Búri, Filip Šitera a laskavostí Ondřeje Smetany

Jan Kvěch: „Vždycky jedu na závod, abych vyhrál, ale vyhrávat se furt nemůže!“

Praha – 12. února
Nedokázal toho zrovna málo. Ani v celé své kariéře, ani v loňské sezóně. Je úřadujícím mistrem republiky juniorů, dvojic a družstev. V individuálním šampionátu mu stříbro sebral až poslední závod v Březolupech. Stal se nejlepším evropským plochodrážníkem do devatenácti let a nejen, že se ve světovém šampionátu juniorů kvalifikoval do finále, avšak jednou stál na pódiu a v celkovém pořadí je šestý. O tom všem se točí exkluzivní rozhovor, který Jan Kvěch magazínu speedwayA-Z poskytnul.

 

speedwayA-Z: „Na stupních v pětistovkách ses usadil jakoby se stejnou samozřejmostí jako předtím ve stopětadvacítkách. Nicméně třetí místo na úvod mistrovství republiky na Markétě nikdo nečekal. Nebo ty snad ano?“
Jan Kvěch poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z

Jan Kvěch: „Ani já ne, upřímně… Abych řek‘ pravdu, tohle jsem nečekal. Vždycky jedu na závod, abych vyhrál, a dělám to, jak nejlíp umím. Z toho třetího místa jsem ale i já sám byl překvapenej‘, nechal jsem za sebou velký závodníky. Všechno sedlo, dráha, počasí. Já asi měl taky dobrej‘ den. Sedlo to a podařilo se třetí místo. Je potřeba, aby se v mistráku takhle dařilo, co si budeme povídat. Je v něm šestnáct nejlepších z Česka.“

 

speedwayA-Z: „Po tvých výsledcích během celé sezóny se tvoje stříbro ve druhém finále v Plzni bralo už téměř automaticky. Jenže přišly Březolupy a z postu vicemistra tě navzdory tříbodové ztrátě sundal Eduard Krčmář. Třetí místo v individuálním šampionátu v osmnácti je skvělý výsledek, na druhou stranu stříbro bylo blízko…
Zdeněk Holub, Václav Milík a Jan Kvěch stojí na stupních vítězů prvního finále v Praze
Zdeněk Holub, Václav Milík a Jan Kvěch stojí na stupních vítězů prvního finále v Praze

Jan Kvěch: „Určitě jsem chtěl bejt‘ druhej‘, ale asi jsem chtěl moc a závody se mi nepovedly. Jsou to závody, jednou jseš nahoře, jednou dole. V září se mi stala ta ruka, dojel jsem do konce sezóny, měsíc a půl, a pak jsem začal řešit operaci. Dlahu mi sundali před Novým rokem, nosil jsem ji čtyři tejdny. Pak jsem zase začal cvičit. Bronz v mistráku je pro mě úspěch, vím, že to mohlo bejt‘ lepší, ale pořád dělám chyby a učím se. Určitě jsem ale spokojenej‘, že se povedlo třetí místo. Byli za mnou i zkušenější jezdci.“

 

speedwayA-Z: „V Kopřivnici jsi roku 2017 bral mistrovský titul s dvěstěpadesátkou, loni v červnu ses prvně zapsal mezi české šampióny s půllitrem. S Josefem Francem jste s velkým přehledem vyhráli mistrovství republiky dvojic. Jaké to bylo?
Mistrovská sestava: Josef Franc, Zdeněk Schneiderwind a Jan Kvěch

Jan Kvěch: „V Kopřivnici je hezká atmosféra. Přišla spousta lidí, tak by to mělo bejt‘ všude v Česku. Sedlo nám to, vyhráli jsme, byli jsme oba spokojený. Jelo se nám ve dvojici dobře, Pepa je zkušenější, trošku mě ved‘. Něco jsme si řekli, jak to bude, ale po startu se stejně všechno změní. Někdo odstartuje, někdo ne, vždycky se to změní. Oba jsme se hlídali a snažili se jet týmově. A vyhráli jsme.“

 

speedwayA-Z: „Mistrem republiky jsi také v juniorech, avšak byl to boj. V Plzni řádil Petr Chlupáč, tys kontroval na Markétě, kde on spadl. A nakonec v Divišově jsi musel překonávat bolest zraněné ruky. Ceníš si toho zlata víc, když bylo vybojované za tak dramatických okolností?“
Jan Kvěch umí diváky pobavit

Jan Kvěch: „Určitě si toho cením, ale bylo to takový… Zajímavý. Od začátku sezóny se to míchalo, nevědělo se, kdo vyhraje. Plzeň, to jsou ty moje starty, nejsem startér. Petr odstartoval a už se mi ho nepodařilo předjet. Ten pád na Markétě… Je to vždycky tvrdej‘ souboj, když o něco jde, to víš. Nějakej‘ velkej‘ kontakt tam ale nebyl. Byl to tvrdší souboj. Divišov jsem ani nechtěl jet, nakonec mi to stejně nedalo. Řek‘ jsem si, že to zkusím a po tréninku třeba řeknu, že to nejde. Ale nakonec jsem to dojel. Bral jsem to spíš podle bodů, kolik jich potřebuju než, jak zajedu. Jsem spokojenej‘, že se to povedlo, jsem moc rád.“

 

speedwayA-Z: „Když jsme u té zraněné ruky, v Žarnovici titul v juniorských družstvech museli pro Prahu vybojovat Petr Chlupáč a Daniel Klíma. Jak ti seděla úloha kouče?“
Jan Kvěch v akci

Jan Kvěch: „Jsem to ani moc nekoučoval, spíš jsem se koukal. Co budu klukům vyprávět, vědí sami, co udělat nejlíp. V Debrecenu jsem o den dřív skočil na druhou motorku. Jela úplně jinak, nechal jsem převod jak na tý první. Čaplo se to, jestli jsem tam nechal ruku, nevím… Byla to spíš moje blbost. Radši bych byl, kdybych byl zdravej‘.“

 

speedwayA-Z: „Skvěle sis počínal také v mistrovství světa juniorů. S přehledem jsi postoupil z pardubické kvalifikace, ale tím show neskončila. V Lublinu jsi jel semifinále, v Güstrowě stál na pódiu. Škoda Pardubic a možná ještě větší evropského finále v Rovně. Nebo ne?“
Maksym Drabik, Dominik Kubera a Jan Kvěch stojí na stupních vítězů v Güstrowě

Jan Kvěch: „Jsou to závody. Byl jsem rád, že jsem se do mistrovství světa dostal. Byl to můj první rok, pardubická kvalifikace se mi povedla. V Lublinu jsem se dostal až do semifinále. Chtěl jsem bejt‘ ve finále tak moc, až jsem to přepísk‘. Nakopla mě díra a trošku jsem jim strhnul bannery z nafukovaček, tak mě za to vyloučili. V Güstrowě byl druhej‘ závod, už jsem byl víc v klidu. Dostal jsem se s přehledem do semifinále a vybojoval si finále. Odstartoval jsem v něm na třetím místě, dojel na něm a byl docela spokojenej‘. Bylo to takový překvapení pro mě, ale říkal jsem si, že musím vejš než do semifinále, když už jsem se tam dostal. Nakonec z toho bylo třetí místo. Všichni byli spokojený. Do Pardubic jsem přijel s tím, že se do finále dostanu. Do půlky závodu to vypadalo pěkně. Pak nevím, co se stalo, ale přestalo to jít, jak motorka, tak já. Trošku jsem začal zmatkovat. Byl jsem v semifinále, ale neodstartoval jsem a do finále jsem nepostoupil. Z toho jsem byl zklamanej‘, ale celkově jsem spokojenej‘. Jel jsem to první rok a mám šestý místo. Evropa, to víš, bylo to trošku divoký, dráha úplně jiná, než jsem byl zvyklej‘. Zabojovali jsme s nastavením, první dva starty byly pomalý. Pak přišel pád s Levišinem, bylo to naostro, trošku mě poslal. Dali jsme o zub dolů a poslední dvě jízdy jsem vyhrál. Chyběl bod, to jsou závody. Nemůže se vyhrávat furt!“

 

speedwayA-Z: „V evropském poháru do devatenácti let se ale vyhrálo. A v rozjezdu ses dokonce proběhnul…“
Jan Kvěch slaví titul nejlepšího Evropana do devatenácti let
Jan Kvěch slaví titul nejlepšího Evropana do devatenácti let

Jan Kvěch: „Pěkný závody. Měl jsem vykloubenej‘ klíček v rameni z Rovna, ale to nic nebylo. Dařilo se mi od začátku. Na konci byl tvrdej‘ souboj, dopadlo to, jak dopadlo. Žarnovica je pěkná dráha, i na Zlatý přilbě se mi tam líbilo. Akorát při ní byl ve finále zkušenější a starší závodník (Matic Ivačič – pozn. redakce). Líp odstartoval a už jsem ho nepředjel.“

 

speedwayA-Z: „Okolnosti naznačují, že se budoucnost juniorského nároďáku nerýsují nikterak špatně. V liberecké Evropě šel postup jen těsně okolo nás a ani ve světovém semifinále v Daugavpilsu nebylo nic rozhodně předem ztraceno.“
Nekompromisní akce v podání Jana Kvěcha

Jan Kvěch: „Letos doufáme, že to bude lepší, budeme tam tři na dobrý úrovni. Ještě dva se přidaj‘ a letos by to mohlo konečně vyjít. Všichni v to doufáme. V Liberci nám chybělo jen pár bodů, je to týmovej‘ závod a za soupeře jedou taky ty nejlepší. Koukalo se na to asi pěkně. V Daugavpilsu pád Dana byla smůla, dráha byla divočina, já tam taky jednou spadnul.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi také opět nechyběl v nároďáku pro Speedway of Nations. Jak jsi atmosféru v Landshutu prožíval?“
Češi v Landshutu: zleva Filip Šitera, Jan Kvěch, Eduard Krčmář a Václav Milík

Jan Kvěch: „Určitě pěknej‘ závod, teď jsem se i jednou dostal na dráhu. To už je trošku jiná liga, klukům jsem moc nepomoh‘. Mně to pomůže, leccos jsem odkoukal, a když se dostanu na dráhu, jsou to další zkušenosti. S Filipem Šiterou jsem spokojenej‘, byl to jeho první rok, myslím, že se taky něco přiučil. Letos by to mohlo bejt‘ ještě lepší. A doufáme, že by tam postup moh‘ bejt‘. Bylo by hezký, kdybych postoupil v juniorech i seniorech.“

 

speedwayA-Z: „Český juniorský tým se objevil v polské soutěži. Jak se ti tento nápad zamlouval a jak hodnotíš postup do semifinále? Byl to správný klíč, který ti odemkl dveře ke kontraktu v Zielonej Goře?“
Český tým v polském šampionátu juniorských družstev: vzadu Daniel Šilhán, Petr Chlupáč a Jan Kvěch, vpředu Patrik Mikel

Jan Kvěch: „V Polsku jsme se ukázali a svezli se na jejich stadiónech. Pomohlo nám to spíš v rozvoji, nasbírali jsme zkušenosti a poznali jejich dráhy. V tom nám to pomohlo. Roli s kontraktem v Zielonej Goře hrál Martin Vaculík. Když se Zelenka ozvala, řešili jsme to s ním. Nabídek bylo víc, nakonec je to Zielona Gora. Není to daleko, dráha se mi tam líbila a půjde to kloubit i se školou. Se sparingama se mnou počítaj‘. A pak se uvidí. Určitě bych se tam chtěl chytit, posunulo by mě to zase o kousek vejš.“

 

speedwayA-Z: „Kvůli operované ruce jsi začal trénovat naostro až minulý měsíc. Jak to probíhá, a jak to bude s tebou v nové sezóně vypadat?“
Jan Kvěch v akci

Jan Kvěch: „Připravuju se a sám jsem zvědavej‘, jak to bude vypadat. Chodil jsem cvičit a hodil motorky stranou, teď se ale na ně vrhnu. Pak do Polska na soustředění a začne sezóna. SEC nepojedu, to by se krylo s juniorským světem. Kvalifikaci do Grand Prix jedu v Terenzanu, svět juniorskej‘ v Ludwigslustu, Evropu do jednadvaceti v Rovně. Kdyby se postoupilo do Speedway of Nations, jede se v Manchesteru, to by se s Divišovem krylo.“

 


Jan Kvěch děkuje:

„Všem trenérům, sponzorům, rodičům, celému týmu a fanouškům.“


Jan Kvěch v akci
Jan Kvěch v akci

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Filip Šitera

Filip Hájek: „Sezóna mezi seniory byla složitější!“

Praha – 12. února
Jeden rok mistr republiky a finalista mistrovství světa. A po zimě nouze o závody. Takový je bohužel někdy běžný chleba českého plochodrážníka, pakliže sfoukne dort s jednadvaceti svíčkami. Když se navíc začne cítit v sedle dobře, termínový kalendář nabídne vakuum. Filip Hájek se ale s okolnostmi snaží vypořádat se ctí, o čemž vás přesvědčí další z exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z:  „Rok 2018 jsi ukončil se ziskem titulu juniorského mistra republiky a loni jsi přešel mezi seniory. Co se pro tebe změnilo?“
Filip Hájek poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z

Filip Hájek: „Změnilo se hodně. Najednou bylo míň závodů a mezi seniorama je to těžší. Musíš si shánět závody víc, nedařilo se mi to a sezóna byla složitější. Kromě Slanýho byla bez zranění, ale bylo míň závodů. Doufám, že tento rok budu mít víc závodu a budu zas víc sedět na motorce a snad to bude lepší než minulou sezónu.“

 

speedwayA-Z:  „V extralize jsi našel útočiště v INTERTEAMu, jímž Vladimír Vopat udržel v soutěži Žarnovicu. Začalo to výhrou na Markétě a skončilo málem mistrovským titulem. Jak na to vzpomínáš?“
INTERTEAM mu poskytl extraligový azyl a málem to skončilo titulem
INTERTEAM mu poskytl extraligový azyl a málem to skončilo titulem

Filip Hájek: „Zezačátku mu napsal pan Vopat, že má v plánu udělat tým se Slováky. Na Markétě mě pustili. Měli jsme posilu Martina Vaculíka, ten tým táhnul nejvíc. Začalo to dobře na Markétě díky klukům. I další závody pro INTERTEAM byly dobrý, akorát Kopřivnice byla nepovedená, ale snažili jsme se držet krok. Ve Slaným jsem šel na kasu, dostal jsem se do kontaktu s Martinem Gavendou a spadli jsme. Byl jsem potlučenej‘ a už jsem nejel. V Pardubicích jsem nestartoval, tam jel za nás Škurlík. Je dobrý, že my, co se nevejdeme do pražský sestavy, nestojíme. Můžeme jet za někoho jinýho a nestojíme. Takže to tenhle rok bude pokračovat.“

 

speedwayA-Z: „ První liga byla pro Prahu procházka po zlatém dláždění. Vždyť přebornické zlato jste získali prakticky již před půlkou května ve Svitavách a soutěž uzavřel čtvrtým triumfem v Žarnovici!“
Filip Hájek létá nad hlavami svých kolegů po triumfu při žarnovické první lize

Filip Hájek: „Jeli jsme s Chlupem,  Kvěchounem, Smetákem a Holubínem. Byli jsme nabitej‘ tým a pomáhali jsme si vždycky mezi sebou. Dařilo se nám, neměli jsme moc žádný problémy. Uzavřeli jsme to trošku brzo, už v květnu. Ve všech závodech se nám to povedlo až na ten první, kdy jsme se se Zdendou v první zatáčce trošku zamotali. Ale vyhráli jsme, v Kopřivnici to pokračovalo. Ve Svitavách jsme to doklepli do konce a v Žarnovici titul potvrdili. Všichni v týmu tahali za správnej‘ provaz a šlo nám to dobře.“

 

speedwayA-Z: „Pražská Markéta opět absolvovala Pohár přátelství. Na konci října jste opanovali Divišov, ale krásný putovní pohár jste museli odevzdat Ukrajincům. Jak jste se s ním loučili?“
Pražané slaví triumf v divišovské zastávce poháru přátelství

Filip Hájek: „Loučili, neloučili… Ukrajinci to prostě vyhráli. Na prvním závodě v Diedenbergenu nás potkala trochu smůla, jak mě, tak i Dana Klímu. Prasknul mi rám a vypověděly nám službu motory. Byli jsme druhý, uteklo nám to o bod, když jsem v poslední jízdě nedojel. Na Ukrajinu jsme jeli ve třech se Smetákem a Kvěchounem. Půjčili nám mladýho, snaživýho Ukrajince. Při tréninku začalo pršet a Kvěchoun se trošku zranil. Dopadli jsme, jak jsme dopadli. Nebyla to žádná ostuda. V Žarnovici jsem nebyl, to jsem byl na vejletě v Rusku. Nevím, co se dělo, koukal jsem jen na výsledky. Poslední závod jsme jeli do Divišova. Nejvíc tahali kluci, já měl delší pauzu. První jízda byl defekt. Pak jsme to opravili a donastavili motorku a šlo to líp. Letos začínáme v Březolupech, pak se přesunume do Žarnovice, Krška, Diedenbergenu a Kopřivnice. Uvidíme, v jaký pojedeme sestavě, a jak nám to půjde. Doufám, že zase dobře, jak nám to v poháru přátelství šlo.“

 

speedwayA-Z: „Nejlepšími závody přeboru se v tvém pojetí staly Svitavy a Plzeň. Čím to, že se ti dařilo právě tady, a jak hodnotíš své deváté místo v závěrečné klasifikaci?“
Filip Hájek v akci
Filip Hájek v akci

Filip Hájek: „Na těch závodech se mi dařilo, že jsem byl rozježděnej‘, seděl na motorce, trénoval, ale na jinejch‘ přeborech jsem měl pauzu. Ani jsem netrénoval a to bylo špatně. Devátý místo je pěkný, ale lepší by bylo třeba vejít se do první čtyřky. Uvidíme, jak to bude tenhle rok. Snad to bude lepší a první čtyřka by se mohla podařit.“

 

speedwayA-Z: „Pokaždé ses vcelku komfortně dostal do podniků mistrovství republiky. V jeho konečném pořadí by ti ale slušelo lepší než třinácté místo…“
Třináctou příčku z loňksého mistrovství republiky chce letos určitě napravit

Filip Hájek: „To by určitě slušelo. Ale nějak to nevyšlo. Nevím proč. Těžká konkurence. Ale i ty dráhy jsou těžší. V Březolupech jsem si potřeboval něco vyzkoušet a vůbec to nedopadlo. Stalo se, stalo. Tenhle rok jsou dva mistráky. Ve Svitavách se mi loni dařilo, ale ty Svitavy jsou pokaždý jinak. Druhej‘ závod je v Plzni, uvidíme, co bude.“

 

speedwayA-Z: „Závodních příležitosti jsi vskutku neměl mnoho. Proto je škoda tvého pádu při Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném. Není však ještě větší škoda, že se podobné pouťáky nepořádají také na dalších stadiónech?“
Extraligové kolize s Martinem Gavendou

Filip Hájek: „Určitě to byla škoda. Jeli jsme za pana Vopata, fanoušky z Třebusic s Danem Klímou. V první jízdě jsme jeli proti Edovi s Michalem Dudkem. Mně v poslední kola v poslední zatáčce prasknul primár. Zasek‘ se o kolo, šel jsem přes hák a silně si narazil rameno. Nemoh‘ jsem kvůli tomu pokračovat. Takovýhle volný závody jsou dobrý, takovej‘ bodovanej‘ trénink. Škoda, že jich není víc, to by bylo lepší. Proto je dobrý jezdit na ně do ciziny, ale i tam jich je málo. Zkraje sezóny jsem jel v Míšni se Zdendou Holubem. Bylo to pěkný, ale celej‘ den pršelo. Ronny dělal, co moh‘. Snad toho bude letos víc.“

 

speedwayA-Z: „Hodně jsi byl k vidění v roli mechanika a to třeba i při juniorských závodech. Co tě k tomu motivovalo?“
Filip Hájek absolvoval spoustu závodů jako mechanik
Filip Hájek absolvoval spoustu závodů jako mechanik

Filip Hájek: „Nemotivovalo mě nic. Přišel za mnou Chlup, jestli bych nejel s mladým na závody. Nebudu se válet doma a tak jsem jezdil s ním. Pak přišel Dan Klíma. Mně to nevadilo a doufám, že jsem jim pomoh‘. Radši jsem jel s klukama na závody, než bejt‘ zavřenej‘ doma. Ale do Ruska na Evropu to složitý přemlouvání bylo. Nakonec jsem se Smetyšem a Vláďou Dvořákem jel. Bylo to asi devět dnů. Vezli jsme motorky i Edovi a Vencovi a kluci udělali krásný druhý místo.“

 

speedwayA-Z: „Pořádná zima vlastně ještě nezačala a soudě dle data na kalendáři letos už evidentně nezačne. Jak se tedy chystáš na novou sezónu?“
Filip Hájek se už chystá na sezónu

Filip Hájek: „Teďka chodím pravidelně cvičit. Pondělí a středa dvoufázově, v pátek jednou. Cvičíme s Topasem, chodí s náma kluci jako Dan Klíma, Petr Chlupáč i ty, co na půllitru začínaj‘ jako Michal Baštecký a Luboš Krejča. Snažíme se připravit co nejlíp, aby ta sezóna vypadala. Ať INTERTEAM dopadne líp než minulej‘ rok, pohár přátelství budeme muset zase vyhrát a aby první liga dopadla zase dobře.“

 


Filip Hájek děkuje:

„Dost chci poděkovat Olympu a Markéta Praha. Taky dost tátovi, který semnou jezdi všude, taky máma a brácha. Panu Vopatovi za velkou pomoc. Firma Apoklem a MS-Sport. Topasovi, s kterým se připravují v zimě, a všem kteří mi pomohli v sezóně.“


Filip Hájek v akci
Filip Hájek v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov, Filip Šitera a Eva Palánová

Hynek Štichauer: „Plochá dráha se bude odvíjet od mého pracovního diáře!“

Pardubice – 12. ledna
Před rokem mu nebylo zrovna hej. Doma měl berle, podruhé operované koleno se nehojilo a kulatící se bříško jeho přítelkyně dávalo tušit, že brzy budou po tomto světě chodit ve třech. Pracovní nabídky se mu však vyhýbaly jako zapřisáhlý abstinent palírně. Až přišla jedna, které nešlo říct ne. Jenže časté cestování jej vedlo mimo startovní listiny plochodrážních mítinků. Na podzim měl takový plochodrážní hlad znásobený světovým dlouhodrážním stříbrem, že v individuálním šampionátu skočil z deváté příčky na čtvrtou. Jakoby nemohl přestat, popral se o vítězství i v Kostěnicích a zase naskočil do šroubkařského seriálu Drift-On-Ice. Ale Hynek Štichauer nám o tom všem bude vyprávět sám, jelikož poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Sezóna 2018 v tvém pojetí nebyla špatná. Jako náhradník dlouhodrážního mistrovství světa jsi skončil třináctý, v mistrovství republiky v Mariánských Lázních třetí. S Pardubicemi jsi vyhrál extraligu, s Václavem Milíkem dvojice, a byť jsi vynechal Plzeň, obsadil jsi sedmé místo v mistrovství republiky. Jak to, že se na jejím konci dostavil jakýsi splín?“
Hynek Štichauer poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z

Hynek Štichauer: „Příčinou toho všeho bylo, že jsem si v létě v Pardubicích na přeboru zranil koleno. Sezóna dvacet osmnáct byla super. Dva tituly, vyhráli jsme extraligu, jel jsem tři závody grand prix na dlouhý dráze. Jak jsem si udělal to koleno vynechal jsem mistrák v Plzni a družstva na dlouhý. Utrh‘ jsem si čéšku na tom levým kde mi už sedm let chybí křížák. Sezónu jsem dojel, ale hned po posledním mistráku v Březolupech jsem šel na plastiku do Chrudimi. Přes zimu jsem se necejtil dobře, moc se to nehojilo. Víš, je ti jednatřicet, táhne ti na dvaatřicet. Máš doma těhotnou ženu, jsi o berlích, nevíš, jestli budeš moct dělat to, co doteďka, není to jednoduchý. Hlavně nic jinýho pořádně neumíš… To je realita, když celej‘ život závodíš, a když jediný, co umíš, je závodění, je těžký začít někde od nuly. V jiným oboru musíš začínat od dveří, jak se říká. To ale jde, když ti je dvacet. Ve dvaatřiceeti začínat od dveří není žádná legrace.“

 

speedwayA-Z: „Někdy zjara ses rozhodl jít do práce. Dostal jsi nabídku organizovat akce Rusty Pistons po celé Evropě. Přitom jsi vždy působil jako živnostník. Jak těžké bylo stát se zaměstnancem, když tě ke všemu časté cestování odvádělo od ploché dráhy?“
V souboji s Janem Kvěchem

Hynek Štichauer: „Začátek nebyl v Rusty. Byl jsem zvyklej‘ už někdy od roku 2014 si při ploché dráze přivydělávat většinou ve firmách, které mi pomáhaly sponzorsky. To je ideální, firma ti dá práci, ty ji odvedeš, a ta firma tě navíc podpoří při závodění, nebo tě alespoň uvolní na závody. Proto práce nebyla loni pro mě novinka. Nejdřív mi ale přicházely hodně špatný nabídky. Když přišla z Bikers Crown, ani jsem tam už nechtěl jet na pohovor. Ale nakonec to byla schůdná cesta, našel jsem se v tom, je to vlastně takovej‘ plochodrážní život bez závodění. Není to stabilní pracovní doba, mám velkou zodpovědnost, ale zase velkou volnost. Uděláme si svou práci a nikdo se do nás nesere a to mi vyhovuje. Je to v podstatě o dvou lidech. Bikers Crown je velká firma, kde dělá sto lidí, a Rusty Pistons je jen jedna značka, co vyvinuli. Já v týmu dvou, třech lidí stavíme expozice na velkých výstavách jako teď ve Veroně nebo na letních festivalech. Rusty Pistons je chopper hot rod style, takový ty poválečný americký padesátý léta. Je to v podstatě taková životní filozofie určité skupiny lidí. Docela jsem se v tom našel, i když bych byl nejradši u plochý protože tam se cítím jak ryba ve vodě.“

 

speedwayA-Z: „Do finále loňského mistrovství světa na dlouhé dráze jsi byl nominován jako náhradník, nakonec se z tebe stal dokonce první na seznamu náhradních jezdců. Nicméně jsi nestartoval ani jednou, ale kvalifikaci jsi absolvoval. Mariánské Lázně šestý, challenge ve Scheesselu jedenáctý. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
V akci na dlouhé dráze

Hynek Štichauer: „Mariánky byla taková povinnost. Čekal jsem víc tím, že jsem tam předtím vyhrál mistrák, čekal jsem bedýnku. Ale předtím jsem upad‘ na extralize ve Slaným a byl jsem potlučenej‘. Je znát, když na motorce sedíš jednou za měsíc. Ale cíl jsem splnil a postoupil. Scheessel, tam jsem se odkopal. Tam je to fyzicky náročný i pro ty, který ruce normálně nebolej‘. Trénink ještě dobrý a pak už nemělo cenu se jít ani oblíkat. Tam se naplno projevil ten můj letošní poloviční amatérismus. Dnes už vím, jak bych měl věci dělat, ale je to těžký v mých podmínkách, proto jsem to finále mistrovství světa odmítnul. Za prvý jsem nemoh‘, musel jsem bejt‘ v práci, za druhý jsem neměl vidinu lepšího výsledku. Ze třech závodů to stejně nedáš do top sedmičky, aby ses třeba udržel na další rok a nic jiného pro mne nemělo z osobního hlediska cenu. V Scheesselu se to nepovedlo, a mrzelo mě to hodně. Kdybych měl trochu naježdíno, tak by to bylo asi jiný. Ale to jsou ty kdyby.“

 

speedwayA-Z: „Co však bylo naprosto úžasné, přišlo při Speedway of Nations ve Vechtě. V semifinále jste vyřadili Německo, ve finále měli na lopatě i Francouze a nakonec jste se domů vraceli s historickými stříbrnými medailemi. Jaké to bylo?“
Vicemistři dlouhodrážního světa: Filip Šitera, Michal Škurla, Hynek Štichauer, Martin Málek a Josef Franc

Hynek Štichauer: „Myslím, že na to mám podobný názor jako Marťas Málek. Vechta nám všem sedla. Pepek je dlouhodrážní ikona, jel s velkým sebezapřením, bolely ho záda po finále v Plzni a stejně tam byl z nás nejlepší. Vechtu mám rád, dobře jsem se vyspal a už na nástupu jsem před klukama řek‘, že do toho ten den dám všechno. Takže první jízdu jsem šel na držku a pak mi to začalo jít. Bejt‘ vicemistrem světa je krásný, akorát mrzí, jak to v Čechách vyznělo trošičku do autu. Systém závodu se změnil, hrálo nám to do karet. Mrzí mě, že mě ve finále Berge předjel ve druhým nájezdu do posledního kola. To byla ohromná škoda, byli jsme hodně blízko k titulu mistra světa. Zase ty ručičky, no… Pro takový závody to děláme. Člověk to musí brát s pokorou, je to krásnej výsledek.“

 

speedwayA-Z: „O tři roky dříve jste ve stejném složení byli v Mariánských Lázních bronzoví, nyní jste ještě o jedno místo poskočili. Co se od té doby změnilo kromě kouče, jímž se po Milanu Špinkovi stal Filip Šitera?“
Češi stojí na pódiu dlouhodrážního mistrovství světa družstev s Francouzi a Němci
Češi stojí na pódiu dlouhodrážního mistrovství světa družstev s Francouzi a Němci

Hynek Štichauer: „Kromě kouče asi nic. Jsme všichni starší, možná se nám ráno hůř vstává z postele, ale jinak nic novýho nebylo. Co se týče Filipa, byly to jeho první závody na dlouhý dráze. Možná to předtím ani neviděl. Zpočátku mrmlal, že je to všude daleko ale pak tomu přišel na chuť. Jako manažer byl super, rval se za nás. Když byl nějakej problém, třeba s metylem, tak to hned řešil. Byl jsem rád, že tam byl a těším se na další spolupráci. Byli jsme spolu velký rivalové v junioráku, konkurence mezi mnou, ním a Kusákem byla neustálá. Díky tomu jsme se zlepšovali. Znám ho odmlada, rivalita byla, on byl svýho času lepší než já.  A teď je to člověk na svým místě  a neviděl jsem za celou dobu, co jezdím, nikoho, kdo by sehnal do repre víc peněz. Je to daný i jeho původem, že je z plochodrážní rodiny, má kontakty a umí to. Já k plochý přišel ve dvanácti, a když se mě někdo ptal, kdo je Štancl, nevěděl jsem. Filip je člověk na svém místě a je určitě přínos pro plochou dráhu.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky na dlouhé dráze jsi v Mariánských Lázních rozehrál skvěle. Po základní části ti z kompletu scházel jediný bod. Následovala výhra v semifinále a nakonec i v dramaticky zašmodrchaném finále. A tak jsi šampión republiky!“
Mistrovský doušek v Mariánských Lázních

Hynek Štichauer: „Je to kus štěstí. Bylo to jako před třemi lety na mistrovství světa družstev. Zmatek a únava. Asi to tak potřebuju. Prostě to vyšlo, ale byl tam i kus štěstí. To si uvědomuju. Jsem rád, že se mi to podařilo je v základní části porazit. Kdybych od nich dostal napráskáno, bral bych to jako náhodu, ale takhle mi přijde že si ho opravdu zasloužím. Nehledě na to, že jsem měl k titulu blízko už v Kopřivnici, kde mě Pepa porazil ve finále. Přitom jsem vůbec nemusel startovat. Mechanici Jarda Petrák a Jirka Havlíček mi ve tři ráno volali, že moje auto nejede. Vděčím za titul i jim. Když jsem jim do telefonu říkal, ať na to kašlou, že mistrák nepojedu, neposlechli mě, a auto opravili.“

 

speedwayA-Z: „Naproti tomu extraliga… V české historii se ještě nikdy nestalo, aby úřadující šampión sjel v tabulce až na úplné dno. Co se dělo?“
V loňské extralize neprožívaly Pardubice ideální časy
V loňské extralize neprožívaly Pardubice ideální časy

Hynek Štichauer: „V prdeli prostě… Začíná se projevovat to, co je v Pardubicích problém dlouhá léta. Nemáme závodníky. Venca je taky jenom člověk, nemůže dělat celou sezónu  maxima od jara do podzimu. Já jel poloviční body než v roce 2018. Chodil jsem do práce a nebyl rozjetej‘. Páťa měl taky smůlu a moc se mu ta sezóna nepovedla. To už jsou tři ze čtyř, a když k tomu přidáš hosta, kterému to taky nejde, tak je to hotový. Že jsme byli poslední, v globálu nic neznamená. Mělo by nám to naopak pomoct, abychom se koukali, co bude v budoucnosti. Ne, ať jsme nejlepší teď, ať jsme mistři teď, ať to stojí co to stojí…“

 

speedwayA-Z: „Zato v mistrovství republiky se ti povedl obrovský skok. V Praze jsi dost smolně vypadl o jeden bod. Divokou kartu od komise jsi však zužitkoval náramně. V Plzni ses do elitní osmičky vrátil a po Březolupech ses dostal na čtvrté místo. Přitom na třetího Jana Kvěcha ti chyběly jen tři další body…“
Hynek Štichauer využil divoké karty beze zbytku

Hynek Štichauer: „Pro mě nečekanej‘ úspěch. Zase ale můžu mluvit o štěstí, mezi čtvrtým a šestým bylo taky jen pár bodů. Dobrý, asi jsem si to zasloužil. Zainvestoval jsem a nechal jsem si udělat na konec roku novej‘ motor. Ostatní kluci asi už na konci sezóny byli takoví jaloví. V říjnu už máš plochý dráhy plný zuby, když jedeš sedmdesátej‘ závod. Na druhou stranu já závodit chtěl. Jsem rád a teď mě třeba na starý kolena ještě potká nějaký kvalifikační kolo na krátký.“

 

speedwayA-Z: „V sezóně jsi musel dost závodů vynechat, ale po jejím konci jakoby sis chtěl závodní půst vynahradit. Na minioválku v Kostěnicích jsi při rozlučce dominoval hned ve dvou závodech, nyní máš za sebou již dva mítinky šroubkařské série Drift-On-Ice. Co tě k účasti v takových akcích motivuje?“
Hynek Štichauer si v Kostěnicích sám připravuje svačinu

Hynek Štichauer: „Protože mám rád plochou dráhu, mám rád závodění. Neštítím se jet závody na poli, přijde mi to jako super věc a velká legrace. V Kostěnicích je spousta fajnovejch lidí, se kterýma si rozumím. Jsou tam mladý kluci. Uvědomuju si, že potřebujou nějakýho staršího, s kým se tam budou pasovat. A já se s nima konfrontuju rád. Ronny Weis dělá super podniky, chodí mu dost lidí a je to takový nízkonákladový závodění stejně jako ty Kostěnice.  Nemusíš mít nový gumy, super spojku a naladěnej‘ motor. Je to o tom, že si tu motorku musíš nastavit a ukázat svoje kvality, který jsou podpořený něčím jiným než bankovkama. Nemusíš mít ani žádnou licenci. Je to určitě z lásky ke sportu.“

 

speedwayA-Z: „Naznačoval jsi, že se ti tvé účinkování v Rusty Pistons zamlouvá, a nepadlo jediné slůvko o výpovědi. A tak se tedy dá vydedukovat, že sezóna 2020 se ve tvém pojetí bude loňskému roku podobat jako vejce vejci?“
Hynek Štichauer v dlouhodrážní akci

Hynek Štichauer: „Jak to bude vypadat, se ještě moc neví. Všechno se bude odvíjet od mýho pracovního kalendáře. Hned po konci sezóny jsem udělal vše proto abych mohl závodit dál a třeba i víc než letos. Něco se povedlo, něco ne. HT kovo a VPS mi pomohou to kolo z jara roztlačit a pak se uvidí. Byl jsem také na školení na trenérskou licenci. Zatím pouze C, ale chci se dál věnovat pardubickým juniorům.“

 


Hynek Štichauer děkuje:

Na mistrovském titulu měli velký podíl také Jiří Havlíček a Jaroslav Petrák
Na mistrovském titulu měli velký podíl také Jiří Havlíček a Jaroslav Petrák

HT KOVO, VPS, Joštova realitní, DAYS, CS MV Olymp, Herbert Okken, mechanici Láďa, Jarda a Jirka a přítelkyni Martince.“


Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer

Martin Málek: „Speedway úplně neopustím!“

Pardubice – 4. ledna
Když se ohlíží za loňským rokem, nemá vlastně, proč nadávat. Pravda neudržel se ve finálové společnosti elity dlouhé dráhy a domácí titul v Mariánských Lázních mu rovněž upláchl. Jenže získal cenné zkušenosti, které rozhodně hodlá zúročit. Brousil si zuby na pódium z evropské trávy. Ano, byl až sedmý, ovšem na druhou stranu nachlazení se stalo jedinou zdravotní újmou, kterou v nebezpečných podmínkách utrpěl. Katastrofální není ani jeho pozice muže číslo sedm individuálního šampionátu. Nejen proto, že ho od čtvrtého dělil absolutně marginální bodový příděl, ale především klasická dráha již není jeho každodenní závodní rutina. Avšak nechme v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z hovořit především Martina Málka samotného.

 

speedwayA-Z: „V prosinci jsi strávil pár dnů na soustředění českých ledařů ve Strömsundu. Jak jsi k takovému nápadu dospěl a jak sis celou akci užil?“
Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Málek: „Ten nápad vznikl už před třemi lety. Nabídl mi to David Lizák. Ale nevycházelo mi to, první rok jsem nastoupil na operaci kýly, předloni už ani nevím, proč jsem nejel. Asi z pracovních důvodů nebo kvůli jiným akcím. A loni jsem svou účast potvrdil hned v říjnu, když jsem se rozhodl, že si těch pár dnů udělám volno a pojedu s nimi jako technický doprovod. Byl to super výlet, perfektní zimní pánská dovolená a spousta zážitků. Myslím, že klukům přišlo hodně vhod, že jsem jel s nima. Sice jsem jim za volantem toho moc neodřídil, tak jsem se aspoň snažil jako mechanik. Klobouk dolů před Franky Zornem, to je velký profík. Fakt jsem čuměl, jak si do detailu vybudoval a zázemí. Je vidět, že to dělá už hodně dlouho. Sešla se super parta, kluci většinou jezdili spolu a byla to fajn týmová práce. Ale musím podotknout, že ledy jsou opravdu pro skalní nadšence. Mají to hodně náročné z časového i finančního hlediska, když se má někam jet. Robert Růžička měl stan a topidlo, centrálu, měli jsme veškerý komfort. Na ledě jezera bylo za chvilku ve stanu teplo, elektrika. Byl jsem z toho opravdu příjemně překvapený. Kluci se mezi sebou mohli podělit o náklady, ale jet tam sám, to by fakt stálo balík peněz.“

 

speedwayA-Z: „Ve výpravě jsi plnil funkci mechanika, ale sám sis ohřebovaný speciál také vyzkoušel. Neláká tě kariéra ledaře?“
Martin Málek si ve Švédsku zkusil řídit ledařský speciál

Martin Málek: „Několikrát jsem o tom uvažoval, ale bál jsem se svézt. Ne ze strachu z jízdy, ale ze strachu, aby se mi to nezalíbilo natolik, abych za každou cenu chtěl koupit motorku. Dvakrát jsem si to ošahal jen tam zlehka na volném jezeře a pak ten poslední den jsem vyjel na čerstvě připravenou dráhu. Musím říct, že je to krásné svezení. Ale po tom celotýdenním zážitku, jak jsem viděl to cestování a nutnost zázemí, prostě tu technickou a hlavně časovou stránku, asi zůstanu jen u letní sezóny. Ledy jsou fakt krásný sport, mám je rád, pamatuju si ještě taťku, když u nás trénoval na rybnících. Jako fanoušek navštěvuju i ty světové závody, ale asi nic pro mě. Líbilo by se mi to, ale nemám na to čas, ani si mi do toho nechce moc investovat peníze.“

 

speedwayA-Z: „Loni se tvoje orientace směrem k dlouhým a travnatým oválům ještě více prohloubila. Ve vrcholné sezóně uběhly dokonce celé týdny, aniž bys závodil na klasické trati. Není to škoda?“
V akci na dlouhé dráze

Martin Málek: „Možná jo. Ale musím si přiznat, že už na to nemám. Abych se honil s mladýma klukama. Jde hlavně o to, že příprava dlouhé motorky je trochu náročnější a zdlouhavější. I to cestování a já na to nikoho nemám. I ze zkušeností loňský sezóny, co se rekonstruoval pražský stadión, ubylo jezdců v Pardubicích, možností svezení na klasické dráze není tolik. Speedway úplně neopustím, budu to brát jako přípravu jízdy, trénink postřehu na startu a citu ve spojce. Ale abych se udržoval na úrovni, na který jsem býval, mi opravdu nezbývá čas. Na klasické dráze musí být jízda taková instinktivní a zautomatizovaná a bez častějšího závodění to nejde. Dlouhá dráha je lehčí v tom, že i když jezdíme větší rychlostí, zbývá víc času si nějaké manévryrozmyslet, případně si to najet jinak. Je to taková rychlejší a přitom pomalejší jízda.“

 

speedwayA-Z: „Tvá motivace byla nabíledni, dostal ses do finálové série dlouhodrážního mistrovství světa. Jak bys své účinkování charakterizoval, a jak jsi spokojený s desátým místem?“
Na dlouhé dráze cílil na vyšší příčky

Martin Málek: „S tím desátým flekem nejsem spokojený vůbec. Měl jsem daleko větší ambice. Chtěl jsem se udržet aspoň v sedmičce. Ale musím taky říct, že během loňské sezóny jsem se fakt naučil spoustu věcí. Hodně věcí jsem udělal špatně, ale díky tomu přišly zase ty zkušenosti. Ale celkově každý závod mistrovství světa je obrovsky fyzicky náročný, že tam závodník funguje od rána až do večera. Nemá absolutně žádnou chvilku pro sebe, není tam žádný prostor na opravu chyby, všechno musí být perfektně připravené. Ten celodenní program je opravdu časově náročný. Jako technickou přejímkou většinou v brzkých ranních hodinách, rozpravama, tréninkem, podpisovou akcí, představením jezdců. Ten den se šíleně táhne. Těch rozjížděk je taky hodně, můžeš jet až sedm jízd, což je na dlouhé dráze docela záhul. Shrnul bych to, že jsem doplatil na nováčkovskou daň. Na spoustě drah jsem byl poprvé, maximálně podruhé a ty zkušenosti jsou potřeba. Trošku jsem tajně doufal, že bych mohl dostat divokou kartu, ale bohužel.“

 

speedwayA-Z: „Přitom po tvém suverénním kralování kvalifikačnímu kolu v Mariánských Lázních se mohlo zdát, že tvá účast v challenge v Scheesselu bude v zásadě formalitou. Jenže nebyla a tys skončil až devátý. Čím to?“
Jesse Mustonen, Martin Málek a Josef Franc stojí na stupních vítězů kvalifikace v Mariánských Lázních

Martin Málek: „Z kvalifikace v Mariánkách mám na co vzpomínat. To byl jeden z nejkrásnějších závodních dnů mé kariéry. To fakt všechno vycházelo úplně na jedničku, líp, než jsem si představoval. Po challenge ve Scheesselu jsem byl dlouho rozhozený. Přijel jsem silně nachlazený s teplotou z předešlého víkendu. Bylo velké teplo, já jsem měl asi i horečku. První jízdy šly tak rychle za sebou, že jsem si nestíhal očistit snad ani brýle. Hlavní problém byla nesoustředěnost, prostě jsem se celý den hodně trápil. Hlavně ty první jízdy, ty poslední byly v pořádku, ale začátek jsem hodně prokoučoval. Technika fungovala skvěle, ale se mnou to bylo horší. Navíc jsem měl štěstí, že jsem to přežil. Měl jsem tam dvě chvilky, kdy jsem dostal cejchu a neviděl nic. Poslepu se moc jezdit nedá. Nejlepší závody mistrovství světa se mi povedly ve Francii, jinak to stálo za prd.“

 

speedwayA-Z: „Co se však povedlo beze zbytku, byl Long Track of Nations v německé Vechtě, kde se na vašich krcích houpaly stříbrné medaile. Po semifinálovém vyřazení Němců nechybělo mnoho a byli jste korunováni za mistry světa…“
Vicemistři dlouhodrážního světa: Filip Šitera, Michal Škurla, Hynek Štichauer, Martin Málek a Josef Franc

Martin Málek: „To jo, ale Vechta je technicky náročná dráha, taková speedway na dlouhodrážních motorkách. Je hodně tvrdá, což nepatří k mým oblíbeným. Nikdy tvrdé dráhy nepatřily k mým oblíbeným. V roce 2018 jsem tam startoval poprvé a celkem mi to pomohlo. Ne úplně moc jsem si věřil, ale nakonec to byl skvělý zážitek. Poukázali jsme na nespravedlnost systému. Nemůže nikdo říct, že to bylo úplně spravedlivé, ale na to se historie neptá. Skvěle jsme využili šanci a Němcům to hodně pokazil Martin Smolinski. Ze zákulisí vím, že nás v semifinále hodně, ale hodně podcenil. Jenže konečně se sešla ta stará parta z Mariánek. Pepa má zkušenosti nejvíc, Hynek jel skvěle a já hlavně neztrácel zbytečné body. Bylo taky dobře, že tam s námi byl i Michal, i když se nesvezl. Ale zážitek ze semifinále byl snad ještě větší než z finálové jízdy. Takové ticho na stadiónu jsem ještě nezažil, když jsme vyřadili Němce. No a finále? To byla asi spíš taková formalita. Máme radost i ze stříbrné medaile. Tak uvidíme, co přijde letos. Když nám všem zdraví dovolí a sejde se zase dobrá parta, tak by bedna nebyla zase nereálná.“

 

speedwayA-Z: „Velké ambice jsi držel také v evropském šampionátu na travnaté dráze. Ze svého oblíbeného Bielefeldu jsi postupoval jako druhý, jenže finále v Bad Hersfeldu kropil déšť a tys byl sedmý.“
Na evropské trávě si víc věřil
Na evropské trávě si víc věřil

Martin Málek: „Musím říct, že cíle mistrovství Evropy jsem měl daleko vyšší než, nevím, jestli říct, až sedmé místo. Nebo jen sedmé místo či hezké sedmé místo. Loni jsem si na Evropu věřil nejvíc ze všech, co jsem kdy jel. Bylo to na klasické trávě, no, ale celý závod i výsledek poznamenalo počasí. Trénink super, první jízda taky dobrá, ale ve druhé začalo pršet. Tam jsem se taky díky tomu nachladil. Zbytek závodu jsme jeli v dešti. Klouzalo to, všichni jsme byli promočení, nikoho to nebavilo, každý se už těšil, až bude konec. Jsem hrozně rád, že se mi nic nestalo. Takže můžu být rád za to sedmé místo. Teď můžu říkat, že to byl docela úspěch, ale po závodech jsem z toho byl hodně zklamaný. To se ukázalo druhý den v Eenrumu. Na pouťáku ve skoro stejném obsazení závodníků jsem skončil druhý.“

 

speedwayA-Z: „Jak již bylo zmíněno, klasický speedway šel v tvém podání trošku stranou. A pakliže jsi byl v nominaci Milana Macha pro extraligu, většinou tě stejně střídal silný náhradník. Nesvrběly tě dlaně, abys Slanému pomohl v boji o titul, který šel loni doopravdy kousek kolem něho?“
Extraliga pro něho nebyla loni typickou soutěží

Martin Málek: „Taková byla domluva. Prostě v extralize nebylo moc možností nějak měnit sestavu a Zdenda Simota měl lepší výkonnost než já. Když jsem mohl, přijel jsem tam jako taková záloha, ale většinou s vědomím, že se asi nesvezu. Už jsem si taky párkrát vyzkoušel roli manažera, takže se tady tomu kroku vůbec nedivím a nejsem na Milana naštvaný. A když si vzpomenu na svoje angažmá v polských ligách, tam to funguje úplně stejně. Jedou ti nejlepší. Extraliga je prostě závod, ne srandamač, je to nejlepší česká soutěže, kdy jde o výsledek. Takže se není čemu divit, že jsem se neukazoval ve více rozjížďkách.“

speedwayA-Z: „Nečekaná situace nastala v mistrovství republiky jednotlivců. Po slabším úvodu druhého finále v Plzni jsi z osmičky vypadl o jediný bod a původně měl být pro své domácí Březolupy pouhým náhradníkem. Jak jsi to vnímal a jako hodnotíš své sedmé místo se ztrátou třech bodů na čtvrtého?“
Březolupské finále si náramně užil

Martin Málek: „Byl jsem hodně rozhozený z té Plzně. Navíc když se mi povedl na jedničku první závod v Praze a líp to nemohlo dopadnout. Před Plzní jsem dva a půl měsíce neseděl na speedwayové motorce. Kór přijet z dlouhé dráhy do Plzně, to byl takový extrém, že mi dvě jízdy trvalo dvě jízdy, než jsem se srovnal na motorce. Vím, že hodně lidí bylo překvapených, co jsem předváděl. Nebyli sami, já jsem z toho byl taky sám v šoku. Moc jsem se těšil do Březolup na finále, tam jsem si věřil, je to relativně velká dráha a hlavně to tam znám odmala. Ale po Plzni jsem byl na sebe hodně naštvaný, že jsem tam vůbec jezdil. Nakonec to vypadalo, že se v Březolupech vůbec nesvezu. Jak jsem řekl na začátku rozhovoru, všechno je o tréninku a zkušenostech. I když jsem na motorce seděl během dvou měsíců mnohokrát, dlouhá a tráva jsou něco jiného. Ale děkuju vlastně Jardovi Petrákovi, že díky němu jsem se doma nakonec svezl. V Březolupech jsem si spravil chuť. Když to vezmu kolem a kolem, můžu být jen spokojený. Nemám, na co nadávat. V Plzni jsem se s Březolupy úplně rozloučil, byl jsem rád, že mi nakonec bylo umožněno startovat. V Březolupech jsem si to totiž po dlouhé době užil.“

 

speedwayA-Z: „Docela se ti povedly také české dvojice v Kopřivnici. A ostatně, co tvé prvoligové angažmá v severomoravském klubu, bude pokračovat?“
S Michalem Škurlou byl týmovým kolegou v první lize

Martin Málek: „Dvojice v Kopřivnici nebyly špatné, i když původní nápady před sezónou byly, že tam budu úplně doma. Mám to tam už odmalička rád, většinou se mi tam dařilo. Jediný, z čeho jsem tam loni byl zklamaný, byla extraliga. To jsem tak trošku vybouchnul. Loni byla první liga super, hlavně ve Svitavách se mi hrozně líbilo jako vždy. Hlavně vzrůšo s metylem (smích). Přijel jsem bez mechanika a cestou teprve někoho sháněl. Pomoh‘ mi Eda Kutač a tak si ze Svitav závod co závod odnáším skvělé zážitky. Tam je vždycky na co vzpomínat. Ale jak to bude letos s angažmá v první lize, se ještě uvidí. Ještě nevyšel kalendář v Německu a v Holandsku a já se budu zase věnovat závodům na dlouhé a trávě, to bude priorita. Sice je to všechno dál, ale ta atmosféra v zahraničí je úplně jiná než na speedwayi v Česku.“

 

speedwayA-Z: „Ledy u nás zatím ještě nemají pražádnou šanci a březnový ráz počasí za okny tím spíše evokuje blížící se hlavní plochodrážní sezónu. Jaké máš novinky, co bude nové, jak své letošní závodění pojmeš?“

Martin Málek: „Na letošní rok jsem krom techniky na nic ještě pořádně nesáhnul. Ale spousta věcí jsem nakoupil na konci sezóny. Našel jsem si i novou práci. Teďka začnu dělat něco na fyzičce a začnu pracovat na motorkách. Mám v plánu ještě menší vývoj některých věcí, uvidíme, jak se to stihne a osvědčí. Před koncem roku jsem nechal vyrobit nějaké součástky a ještě spousta dílů je ve výrobě. Ke konci ledna se to sejde a během února bych měl všechno dokončit, abych koncem března mohl vyrazit se někam povozit. Prioritou zase zůstane dlouhá a tráva, všechno se to vyvrbí koncem jara, jak bude vypadat kalendář. Pro mě je stejně nejdůležitější část sezóny v srpnu a v září, takže je ještě relativně času. Není, kam spěchat, hlavně bych chtěl zůstat zdravý. A to je asi tak všechno, to jsou veškeré novinky.“

 


Martin Málek děkuje:

S tatínkem Pavlem

„Moc děkuju tatínkovi, ten se mnou zase letos najel kilometrů, měl velkou trpělivost, držel nervy na uzdě a makal jak mechanik formule 1. Taky moc děkuju strejdovi Jardovi Solnařovi, ten se mnou vynechal taky minimum závodů. Děkuju taky Gábince za trpělivost, zázemí, pomoc a servis. Panu Diatkovi za podporu, panu Janouškovi za Metaltec, Mirovi Ševčíkovi za sponzoring, Darkovi a Rafalovi z firmy Maliniak, Karlovi Matuškovi za technickou podporu vozového parku. Strejdovi Petrovi, Vašku Hromasovi, panu Grossewachterovi za technickou podporu, Herbertovi Okken, Káčovi Kadlecovi, Michalovi Hádkovi, Davidu Lizákovi, Edovi Kutačovi a klukům do Kopřivnice, Karlu Karáskovi a Anne Spaanovi.“


Martin Málek v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Filip Šitera a archív Martina Málka

Zdeněk Holub: „Už nesoustružím ani na jaře!“

Praha – 26. března
Jakoby se stalo takovou špatnou tradicí, že má vždy komplikovaný vstup do sezóny. Vrcholem byly dvě poslední léta, kdy mu zlomený závitník poranil nechráněné oko a vracel se z ruského Balakova se zlomenou klíční kostí. Dnes si nad tím jen povzdechne. Během zimy vyřešil své zdravotní problémy, pracoval na sobě i motocyklech a před dnešní prvoligovou ouverturou je v dokonalém rozpoložení. Ostatně přesvědčte se sami, Zdeněk Holub totiž magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna v tvém podání začala vskutku nadějně. V Žarnovici jsi vyhrál titul slovenského mistra, i když ti v závěru finálové jízdy poněkud vysychala nádrž. Jak takový úspěch hodnotíš?“

Zdeněk Holub poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Zdeněk Holub: „Jo, je to super mít v loňským roce nějakej‘ titul. Závody byly pěkný, dlouhý, zjara pěkná rozcvička. Finále se vyvedlo, jak mělo. Do tý doby jsem proklouzával, ale finále vyšlo. Vybíral jsem si jako čtvrtej‘, ale tu červenou bych si vybral i jako první. Červená byla suprová. Odjeto to a dojelo to až do cíle na prvním místě, tak jsem spokojenej‘. Šest kol se hodně dlouhejch‘, ale vyšlo to. i ten metyl vydržel (smích).“

 

speedwayA-Z: „V prvním závodě extraligy jsi pronesl rozhodující slovo, díky němuž Markéta vyhrála před svým domácím publikem. Jenže pak se ozval Milan Špinka a ty jsi nabídku na poslední chvíli odjet na mistrovství Evropy do Balakova reflektoval…“

Zdeněk Holub v akci

Zdeněk Holub: „No jo, no. Extraliga byla super, že jsme vyhráli na domácí půdě a ještě v poslední jízdě. Byl to skvělej‘ start do sezóny. Jináč byla škoda, že v Balakovu závody začaly, protože se stejně po čtyřech jízdách zrušily a jely se až druhej‘ den. To byla škoda, kdyby to tak nebylo, možná, že jsem celej‘ rok odjezdil zdravej‘. Pršelo dva dny a bohužel to chtěli odjet v termínu, jak bylo v plánu. Dráha tomu ale neodpovídala. Zrušili trénink, dali nám jen dvě kola před první rozjížďkou. Nešel ani vyvolat smyk. V tý jízdě, co jsem jel, jsem odjel start a projel první zatáčku. A tím skončily závody. A já šest tejdnů stál, než jsem se pořádně vrátil na motorku.“

 

speedwayA-Z: „A tak ti opět úvod sezóny zkomplikovalo zranění. Předloni sis přivodil úraz oka při soustředění, loni fraktura klíční kosti z Balakova. Ta ale byla pro tvůj návrat do závodního rytmu horší, že?“

Zdeněk Holub v akci

Zdeněk Holub: „Bylo to horší. Co si pamatuju, předloni se mi to stalo víc zjara. Nečekal jsem, že se zlomenou klíční kostí budu stát tak dlouho. Zkusil jsem to moc brzo, jel jsem na závody do Německy. A uprostřed jízdy mi to zničehonic křuplo. Tak jsem si po těch třech tejdnech dal zase tři další tejdny pauzy a vrátil jsem se až do Kopřivnice na extraligu. Takovej‘ pech mám poslední čtyři roky, tak doufám, že to přežiju bez zranění! A že by to mohlo začít stoupat. Už nesoustružím ani na jaře (smích)!“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi díky dvěma jarním vynechaným závodům nemohl pomýšlet na lepší výsledek než třinácté místo. Ovšem dvojice se ti v Liberci s Michalem Škurlou náramně povedly. Jak na vaši třetí příčku vzpomínáš?“

Po třebusickém úspěchu v Liberci

Zdeněk Holub: „Bylo to pěkný umístění za tým, kterej‘ jel první rok. A byli jsme na bedně! Paráda, překvapili jsme i sami sebe. Ne, že bychom na to neměli, ale dopadlo to dobře, bedna padla. A míříme vejš! Doufám, že zase pojedeme ve stejný dvojici. I když já si vlastně proti Plzni (roku 2017 skončil s Hynkem Štichauerem druhý – pozn. redakce) pohoršil (smích). Ale tam to bylo hodně štěstí. To je potřeba vždycky. Finále v Kopřivnici je ještě daleko, ale zatím mám zprávy, že bychom měli jet spolu se Škurličem a mířit vejš. Škoda mistráku je, že jsem vypad‘ z reprezentace, ale snad se mi povede mistrák.“

 

speedwayA-Z: „Titul však mohl přijít v extralize. Skutečně jste zprvu mířili k obhajobě, ačkoliv vás Pardubice a Slaný hodně trápily. Nakonec jste na závěr o zlato přišli. Čím to?“

Pražská Markéta nakonec skončila v extralize druhá

Zdeněk Holub: „Nevím, nejsem si jistej‘. Kdyby to šlo jako na jaře, bylo by to super. Je pravda, že na domácí dráze nám to jede líp. Jinde třeba hůř a je taky potřeba štěstí, abychom vyhrávali závody. Na prd bylo taky, že jsme měli přetlak v týmu a bojovali o místo v sestavě. A hádali se kvůli tomu mezi sebou. Letos to bude jinak, jsem v tom novým Interteamu. Nebo je taková domluva, že bych tam měl bejt‘, takže budu bojovat o body někde jinde. Titul by nebyl špatnej‘ a myslím si, že to není nemožný. Letos se extraliga vyrovnala, a když to půjde, jak má, nevidím důvod, proč bychom neměli nějakej‘ závod vyhrát a bojovat o titul.“

 

speedwayA-Z: „Naproti tomu první liga byla ve vašem podání famózní triumfální šňůra! Jak si vysvětluje, že jste všechny čtyři závody vyhráli?“

V první lize šel s Markétou od vítězství k vítězství

Zdeněk Holub: „Pro nás to byl takovej‘ lepší trénink, svezení motorce a ježdění na různejch‘ drahách. Brali jsme to jako zábavu, i tím to bylo. Zvládli jsme všecky závody vyhrát bez stresu a s úsměvem na tváři. Škoda toho jednoho závodu v Plzni, že nebyl rekord vítězství ve všech jízdách. Letos jedu zase, uvidíme ve čtvrtek, tam se ukáže.“

 

speedwayA-Z: „Během zimních přestávek jsi býval pravidelnou součástí šroubkařských seriálů Drift-On-Ice. Proč jsi v nich tedy nestartoval letos?“

Saské šroubky letos musel vynechat

Zdeněk Holub: „Měl jsem přes zimu zdravotní problémy, který jsem si potřeboval vyřešit. Bylo lepší šroubky vynechat a soustředit se, abych se dal do kondice na sezónu. Je to škoda, mrzí mě to, že jsem nejel. Tak třeba napřesrok…“

 

speedwayA-Z: „A jak tedy probíhala zimní příprava? Soustředění v Lamothe-Landerron jsi vynechal, byl jsi v Goričanu a na pražské Markétě se již druhý týden pravidelně trénuje.“

Zdeněk Holub je na start nové sezóny připraven

Zdeněk Holub: „Celou zimu jsem chodil cvičit sám v Ústí nad Labem. Dával jsem se do pořádku, jak psychicky, tak fyzicky se svojím trenérem, kterýmu jsem taky vděčnej‘. Myslím si, že letos jsem připravenej‘ dost, abych ukázal, co ve mně je. Vydalo se to tím správným směrem. Než se mělo jet do Francie, byl jsem ve Wittstocku, Goričan byl super, krásně připravená dráha, počasí vyšlo. A teď se už začíná jezdit tady. Motorky jsou nabušený, já jsem taky nabušenej‘ a sezóna může začít.“

 


Zdeněk Holub děkuje:

„Olymp Praha, AK Markéta Praha, manželům Chvapilovým, Stuha, LZengineering, Bellis a budnejlepsi.cz.“


V akci před Zdeňkem Simotou

Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov, Mirek Horáček  a Pavel Fišer