Archiv pro rubriku: Rozhovory

Patrik Mikel: „Loni to byly jen pot, krev a slzy!“

Česká Třebová – 25. ledna
I když není žádný trpaslíček, k postavě Winstona Churchilla má přece jen pořádně daleko. Přesto jej s ním pojí slavná slova krev, pot a slzy. Ovšem zatímco britský premiér je svým občanům během války sliboval, on je během loňské plochodrážní sezóny zažil na vlastní kůži. Čtyři pády mu pokazily sezónu, nicméně naštěstí nebyly fatální. Přestal sice počítat tituly, jež mu unikly, ale vzal si s celé situace ponaučení a složil si věci v hlavě do pořádku. Ostatně přesvědčte se sami, Patrik Mikel totiž na své páteční cestě do Prahy vystoupil ze Slováckého expresu již v České Třebové. A než mu za tři hodiny přijel railjet, poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Na sezónu ses připravoval usilovně, ale její začátek se ti příliš nevyvedl. Po Prague Open jsi nedával, ale druhý den v Žarnovici při slovenském šampionátu jsi už moc slov neměl…“

Patrik Mikel poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Patrik Mikel: „V Žarnovici jsem ani nestihl nadávat. Nechápu to, do přípravy jsem dal víc než jindy jak po fyzický, tak technický stránce. Všechno jsem postavil nový. Asi jsem se snažil až moc. Myslel jsem si, že mi to bude samo padat do huby. Ale byl jsem na omylu, zastavilo mě to, ale zase je to zkušenost do roku dva devatenáct. Musím se k tomu sportu jinak zachovat. Prague Open? Nevím sám, byl jsem tvrdý, moc jsem chtěl, nebyl jsem uvolněný a poráželi mě jezdci, kteří by mě porážet neměli. Předloni se mi tam dařilo, chtěl jsem asi ještě o něco víc, což bylo nad moje síly. Fakt jsem moc chtěl, zbytečně moc a to mě zpomalilo. Slovenský mistrák byla úplná hrůza. První jízdu jsem to nemohl doladit, druhou jsem už cítil, že to jede. Dal jsem to moc ven a šel jsem. Motala se mi hlava, odstoupil jsem. Hodinu a půl potom mi natek! Loket. Ještě jsme měli defekt pneumatiky na dodávce cestou do nemocnice v Žiaru nad Hronom. Naštěstí slovenští kluci přijeli, opravili gumu a pomohli. Táta pak jel, co to dalo. V Žiaru mi řekli, že je to vyhozené. Ve Zlíně, že je to naražené. Taky další známý doktor říkal, že je to naražené, až pan doktor Kotrnoh ve Stromovce mi řekl, co to bylo. Že jeho tam prasklé kloubní pouzdro, a že čtyři týdny nebudu jezdit. Jenže za tři týdny byla juniorka. A tak jsem byl v ordinaci skoro pořád, abych ji stihnul.“

 

speedwayA-Z: „Záhy ses ale vrátil do sedla a pustil se do boje mimo jiné o titul mistra republiky juniorů. V Praze jsi podlehl jen Filipu Hájkovi, ale po dvou vítězných rozjížďkách v Plzni přišel pád. Proč jsi po něm již nepokračoval v závodě a přišel de facto o titul?“

Patrik Mikel v akci

Patrik Mikel: „V Praze jsem s Fílou odstartoval suprově, ale Janči Mihálik spadl. Zastavili jízdu a bohužel podruhé se Fílovi povedl start. Ta stopka mě hodně zpomalila! Přišla Plzeň, chtěl jsem je tam porazit všechny. A bylo to tři, tři a pád. Nevím jak, objížděl jsem si díry, měl jsem náskok před Davidem Pacalajem. Vůbec netuším, jestli se ta díra po mě vygenerovala, ale dvě kola jsem jel stejnou stopu a netrefil ji! Asi se tam vážně něco mezitím udělalo a ve třetím kole jsem ji trefil. Zase mi bolela hlava. Přišlo mi divné, že jsem šel zase na hlavu. Vyměnil jsem druh přilby, ale všechny ty rány byly dost velké. Hlava mě bolela hrozně, hodně jsem se i psychicky rozhodil, ale to nebyl ten hlavní důvod, proč jsem odstoupil. Jak mě bolela hlava, rozklepaly se mi ruce a bylo lepší závod nedojet, ať se nestane ještě něco horšího. Plzeň je vždycky motokros, moc to tam neupravujou, bývá tam oraniště a teď to nebylo výjimkou. A tak jsem tam definitivně přišel o titul.“

 

speedwayA-Z: „Plzeňských bodů byla škoda tím víc, že jsi dle svých vlastních slov pořádně práskal bičem v závěrečném podniku v Divišově. Ale patnáctibodové maximum tě nemohlo dostat výše než na čtvrté místo. Ale kdybys takhle závodil letos, titul bude rozhodně tvůj.“

Při divišovské juniorce na něho marně dotíral také Jan Kvěch (13), který potřeboval bod, aby se dotáhnul na Filipa Hájka v konečné klasifikaci

Patrik Mikel: „Divišov je moje oblíbená dráha. Není tvrdá a rovná tak se ukazuje, kdo je závodník a kdo ne. A v těch výsledcích to bylo vidět (smích). Celý týden předtím jsem byl v Čechách a čtyři dny trénoval, což bych chtěl udržet i letos. Byl jsem v Plzni, na Markétě, v Pardubicích, začal se mnou spolupracovat Tomáš Suchánek, dal mi motor, co měl fungovat v Divišově. Fungoval i na mou váhu. Byl to skvělý závod. Titul letos nebude jednoduchý. Je tam Honza Kvěch, to je talent od přírody, Chlup, Dan Klíma. Bude to boj, ale rád bych si konec juniorů zkrášlil titulem. Ale na ploché dráze jsi jeden den nahoře, druhý den dole. Jdu se tím bavit, chci vyhrávat, ale abych se stresoval a lámal to přes koleno jako loni, to ne. Budu chtít titul, jenže závodníci rostou a pomalu nás starší přerůstají.“

 

speedwayA-Z: „Ovšem mistrem republiky v juniorských družstvech jsi mohl získat již loni. Lubomír Vozár ti sehnal skvělého parťáka, ale tys nemohl do Žarnovice přijet kvůli předchozímu pádu při svitavské první lize. Co se dělo?“

První liga ve Svitavách přinesla třetího ze čtveřice jeho loňských osudových pádů

Patrik Mikel: „Dva dny předtím ve Svitavách nefungovala kropička. Mám Svitavy rád, sedí mi, dráha je závodivá, těžká, baví mě. Ale přiletěl jsem do druhého nájezdu, neviděl jsem nic. Místo vnitřní čáry jsou tam cihly, kde to klouže. A šel jsem. Roztrhla se komba, roztrhly se trenky a já jel dvacet metrů holým tělem. Bláto z nohy mi vyškrabávali v nemocnici. Druhý den si říkám, že se oblíknu, ale nemohl jsem ani chodit. Byl jsem na úrazovce ve zlínské nemocnici, abych to urychlil. Ale nešlo to, říkali, že to chce aspoň čtyři dny v klidu. Už ani nemá cenu počítat tituly, co mi unikly. Loni mi uteklo úplně všechno a to jsem měl formu. Je to ale poučení, jak říkám, uvidím, co tato sezóně přinese, ale věřím, že jsem si všechno loni odpadal do zásoby. To byla hrůza, co se dělo, rok předtím se mi dařilo, dělal jsem body i v extralize. Teď jsem do toho dal víc a dopadl jsem jako nějaký čočkař.“

 

speedwayA-Z: „A jak vzpomínáš na své loňské působení v reprezentaci? Osmé místo při mistrovství světa juniorů v Liberci, desáté v evropském šampionátu v Plzni. Nebylo daleko k postupu. Ostatně ani s nároďákem v mistrovství Evropy v Maconu i světa v Glasgowě, že?“

V Liberci litoval hlavně jedné rozjížďky

Patrik Mikel: „Jedním slovem, co jsem loni chtěl a jak jsem jel, byla jedna velká katastrofa. Liberec nebyl špatný, ale nepostoupil jsem. Chyběla mi ta druhá jízda, ale to bylo hlavou, dneska už to můžu říct. Liberec je super, malý dráhy jsou pro mě, jak jsem těžší, na velkých to se mnou nejede. Plzeňská dráha byla katastrofa, tam se mi nedařilo. Macon nebyl zase tak špatný, ta trojka, když jsem odstartoval, držel jsem se tam. Líbila se mi spolupráce s Honzou Kvěchem, byla to jeho premiéra a zvládnul ji na sto procent. Tam jsem já měl dělat komplety, jenže ten stres… Nedařilo se mi. Glasgow na tréninku super dráha. První jízdu jsem odstartoval, ale zvedlo se mi to a zahodil jsem to. Dostával jsem se z toho další dvě jízdy, měl jsem z dráhy respekt. Ale ta čtvrtá jízda mi dala sílu! Odstartoval jsem, v první zatáčce byl druhý, pak třetí, ale v posledním vinglu jsem to vytáh‘ z třetího zase na první! Dal jsem to na lajnu, nikdo jiný tam nejel, byla tam hlubina a zničehonic jsem tam byl. Pak mi hodně lidí psalo na facebook, že to byla jízda večera. Loni to byly jen pot, krev a slzy. Poslední jízdu jsem měl bod, moc jsem chtěl. Doufám, že příští rok budeme mít v týmu Honzu, Chlupa, Dana Klímu. Uvidíme, bylo by super, kdyby se nám na konec mých juniorů něco povedlo. Bylo by to super, ale víš, jak to je.“

 

speedwayA-Z: „Tvá smolná série pádů bohužel neskončila u obligátní trojky. Naštěstí ani trénink před srpnovou slánskou extraligou neměl tak vážné následky pro tvoje zdraví, jak se původně zdálo. Ovšem nebylo těch skoků z motorky už tak akorát?“

Coby nedobrovolný divák při slánské extralize

Patrik Mikel: „Bylo toho moc! Furt pády, furt se něco dělo! Chtěl jsem ze sebe dostat to nejlepší, vím, že v sobě něco mám, ale nedařilo se. Slaný byl super. Dvě kola to šlo, ale pak se to zvedlo na jedné díře. Vychytal jsem to, druhou díru jsem ale trefil a už jsem to brousil po mantinelech, až jsem byl od nich celý žlutý. Ve Slaným mi v nemocnici řekli, že mám zlomenou čéšku, ale pan doktor Brož řekl, že je to naražené. I teď když jdu cvičit nebo na běžky, pobolívá to. Ale naštěstí to zlomené nebylo. Chtěl jsem se vrátit, Pardubicím jsem způsobil dost problémů, třeba v Kopřivnici jsem spad‘ z druhého místa úplně nesmyslně.“

 

speedwayA-Z: „Extraliga byla loni napínavou podívanou za účasti třech ze čtyř týmů v soutěži. Nakonec jste za delší konec provazu tahali vy. Jak pardubický titul hodnotíš?“

Extraligový titul nakonec loni zůstal v Pardubicích

Patrik Mikel: „Určitě kladně. Titul byl, předloni nám to uniklo o kousek, ale to jsem přispíval víc. Loni si myslím, že jsem byl spíž přítěž. Po prvním závodě mi Pavel Ondrašík říkal, že nám ten titul nedají, ale nakonec ho kluci vybojovali bravurně. V Pardubicích jsem byl já první, kdo přivezl trojku, to mě hodně potěšilo. Zase se mi povedlo z posledního na první. To je, co bych chtěl předvádět na všech závodech. Ale první extraligu jsem musel vynechat kvůli lokti, v Kopřivnici jsem nezajel nikdy. Pár bodama jsem přispěl, ale nebylo to nic závratného. Titul vybojovali kluci.“

 

speedwayA-Z: „Patálie s pád ovlivnily také tvoje umístění v mistrovství republiky jednotlivců. A konec konců také v přeboru, kde jsi ale stál na nejvyšší příčce pódia ve Svitavách. Jaké to bylo?“

Se svým působením v mistrovství republiky jednotlivců nemohl být loni spokojen

Patrik Mikel: „Při těch pádech se mi změnily umístění všude. V roce 2017 jsem byl na šestém místě, což byla bomba, měl jsem před sebou jen Hynka, Vaška, Simoťáka, Edu a Pepu, což jsou závodníci velkýho kalibru. Proto nejsem spokojený, když jsem sedmnáctý a udělal tolik bodů za celý seriál jako o rok předtím za jeden závod. Ale ty pády a ta maturita mi hodně ubraly při všech závodech. Tak to je.“

 

speedwayA-Z: „Loni ses dal dohromady s Tomášem Suchánkem, který hodně pobýval ve tvých boxech. Jak k vašemu spojenectví došlo a jak jej hodnotíš?“

V boxu s Tomášem Suchánkem

Patrik Mikel: „Určitě kladně. Tomáš je závodník, který má co nabídnout. Dlouhá léta jsme kámoši, závodili jsme za jeden klub. Byla v Kopřivnici extraliga, předtím mě vzal Tomáš na dráhu, povídali jsme si. Vždycky přiběh‘, dělali jsme spolu na motorce. Pak musel táta pracovně pryč a já přijel na závody s kámošem, co nikdy neviděl plochodrážní motorku. Byl to přebor v Pardubicích těsně před světem v Liberci a mně po první jízdě divně klepalo v obou motorkách. Zdenda Simota mi to říkal už na dráze, když jsem mu gratuloval. Tím plastem na hlavě vyletěl šroub, pokurvilo to vačku. A to ten motor měl dvě rozjížďky! Tomáš přiletěl, že začne zahřívat druhou motorku, ale tam bouchal kov o kov. A tak jsme to uklidili a já skončil. Tomáš řek‘, ať motorky nechám u něho, že je nachystá na svět. Cestou do Pardubic se nám s tátou posrala převodovka na dodávce a do Liberce jsme dojeli Tomášovým autem. Od tý doby mi pomáhá. Táta je super mechanik, super trenér, ale už jsme měli těžkou ponorku. Taky rozjížděl svůj byznys a neměl tolik času. Tak jsme se domluvili s Tomášem a začal se o mě starat. Musel si ale zvyknout, že mám o dvacet kilo víc než on! Když se podával do svýho sešitu, musel ty převody zredukovat. Měl se mnou taky nervy, když se mi nedařilo a házel jsem se vším. Tomáš je super člověk, ale když jsem třeba při první lize v Žarnovici nadával, věděl, co má dělat. Teď maká, skládá motorky na mou výšku. Je super závodník, super mechanik, už bych si bez něj neměl plochou dráhu ani představit. Je jediný člověk, s kterým jsem se cítil bezpečně jako s tátou, když jsem jel na závody. Fakt bomba! Hrozně moc vychytávek mě naučil, aby motorka jela líp a bylo to levnější a nebyla potřeba utrácet velké peníze, protože Tomáš to sehnal levnějc.“

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna je naštěstí v minulosti a nyní již skoro celý měsíc píšeme letopočet s devatenáctkou na konci letopočtu. O motocyklech v péči Tomáše Suchánka jsi nám již vyprávěl, ale jak se připravuješ ty?“

Na startu nové sezóny je Patrik Mikel bohatší o nové zkušenosti

Patrik Mikel: „Až do Vánoc jsem byl pořád v práci a nadělal nic společného s plochou dráhou. Jezdil jsem s dodávkou po Moravě a vozil zboží do restaurací. Skončil jsem tam, začal pracovat na sobě, ale nechci to přehánět jako loni. Cvičil jsem šestkrát týdně, ale lepšího závodníka to ze mě neudělalo. Teď se chci bavit a užívat si svou poslední juniorskou sezónu. Budu na sobě makat, abych byl připravený a nebyl unavený jako loni. Budu makat s Tomášem na motorkách, ale chci se bavit. Chci vyhrávat, ale ne za každou cenu.“

 


Patrik Mikel děkuje:

„V první řadě patří poděkování rodině, tátovi, mámě. Petrovi Popelkovi z PPLaku, který mi už dlouhá léta pomáhá a doufám, že i dlouhá léta bude. Dále bych chtěl poděkovat Zlaté přilbě Pardubice za skvělou podporu zejména Petru Moravcovi a panu Vozárovi. Další poděkování patří Jimmymu z Autodílů Mnětice. Strýcům Pepovi a Pepovi z Ořechova. A také chci poděkovat Tomášovi Suchánkovi za jeho pomoc, podporu a hlavně pevné nervy. Poděkování také patří Olympu Praha a Tomáši Topinkovi za pomoc jak po technické tak i po zdravotní stránce. Ještě bych chtěl poděkovat Meatfly.“


Patrik Mikel v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer

Ondřej Smetana: „Snad se to letos posune zase dopředu!“

Mořina – 19. ledna
Pomineme-li Eduarda Krčmáře, zázračné dítě slánské ploché dráhy, dostal se z generace závodníků narozených v půli devadesátých let nejdál. Ale na absolutní českou špičku to ještě kousek přece jen je. Potenciál na další progres již naznačil, ale zároveň si uvědomuje, že chtít neznamená automaticky mít. Ondřej Smetana proto maká ze všech sil, o čemž svědčí i jeho odpovědi v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Sezóna 2018 při Prague Open pro tebe nezačala špatně, ano, druhý den při slovenském šampionátu v Žarnovici to nebylo ono, nicméně pražská nominace na úvodní extraligové kolo byla přece jen nečekaná. Komu ze závodníků by se chtělo jenom otevírat vrata na dráhu, ale na druhou stranu Tomáš Topinka argumentoval, že by ses z jeho verdiktu měl poučit a vyvodit z něho správné závěry. I stalo se?“

Ondřej Smetana poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z

Ondřej Smetana: „Prague Open nebyl nejpovedenější. Stalo se, že jsme na jaře změnili převody z velkejch‘ na malý a zjistili, že to nefunguje. Než jsme to naladili, byly tři měsíce v čudu. Ale holt to bylo rozhodnutí manažera, s tím se nedá nic udělat. Naštvanej‘ jsem byl, chci jezdit všechny závody a doufám, že se mi to už nepřihodí. Otvírat vrata bylo v pohodě, nejsi ve stresu, koukneš se na závody. Přijel jsem tam na kole v rámci tréninku. Nemělo cenu bejt‘ přitom naštvanej‘, člověk se musí připravit na další závody. Na Markétě chtěli, aby jezdili junioři, ale pak se to vrátilo do normálu. Péťa Chlupáč byl půjčenej‘ do Slanýho. Jezdil jsem já, Zdenda a Škurlič, kdyby dva z nás měli pořád v extralize stát, to by bylo špatně. Vzalo by ti osm dobrejch‘ závodů. “

 

speedwayA-Z: „Markéta nakonec v extralize opět šla po titulu. Zdálo se, že jeho obhajoba vskutku není nemožná. Nakonec vás ovšem Pardubice smetly z trůnu svým zdrcujícím šachmatem. Čím to?“

V extraligovém duelu s Michalem Škurlou, jenž na hostování oblékl vestu Pardubic

Ondřej Smetana: „Hodně je znát, že jezdíme jen Češi, když Pardubice nasazujou Milíka se Zengotou. Oni udělaj‘ hodně bodů, přidá se Hynek a to je znát. Slaný je Eda a Jamrog, tutovka, že udělaj‘ hodně bodů. Záleží, jak jim zajede Zdenda Simota. A jemu to zrovna loni jelo, tak nás dohnali. Neměli jsme ale daleko k mistrům. Snad s tím letos něco uděláme a jako českej‘ tým doufám, že vyhrajeme. Loni byl zlom v srpnu v Žarnovici, byly to nefér závody. Ukončily se předčasně, Pardubicím a Žarnovici se hodilo, aby se závody ukončily, protože byly první a druhý a my poslední. Doufám, že letos to bude o místo lepší a dotáhnem to na mistry, ale to se uvidí až v sezóně.”

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců ti patří pátá příčka. Oproti osmé pozici z předchozí sezóny je to zlepšení. Navíc Zdeněk Simota před tebou uhájil svou bramborovou medaili jen o jeden bodík. Jenže potom k nejlepší trojici zívá obrovská propast…“

V plzeňském finále šampionátu jednotlivců jede těsně za Václavem Milíkem

Ondřej Smetana: „Pátej‘ v mistrovství republiky, to nebylo zas až tak špatný. Škoda bodu na Simoťáka, nepovedla se mně Kopřivnice. Přeskakoval jsem tam z motorky na motorku. Škoda, pak to bylo lepší, Plzeň dobrá, Březolupy taky nebyly špatný. A na Markétě jsem si to pokazil převodama. Propast mezi první trojkou a mnou je velká. Musím máknout, abych je předjížděl. Všichni se daj‘ předjet, ale v tom mistráku to nevyšlo. Uvidíme letos, snad se to někam zase posune. Nejlíp dopředu.“

 

speedwayA-Z: „Se Zdeňkem Simotou jsi vytvořil tandem, který vyhrál Memoriál Antonína Vildeho ve Slaném. Dalo by se konstatovat, že Smestav Team jej vyhrává již tradičně, ale ono tomu nemuselo být, kdyby si loni Třebusičtí Berani nepozvali kulhající ovčí babičku, co?“

Zdeněk Simota a Ondřej Smetana dotáhli Smestav k třetímu vítězství v Memoriálu Antonína Vildeho v řadě

Ondřej Smetana: „Ulamka! Před závodem byli vlastně Berani s Ulamkem a Matějem Kůsem nejsilnější. My jsme s tátou a se Simoťákem přijeli, že si jdeme zazávodit a pobavit se. A tak se nám to nakonec už podruhý podařilo obhájit. To je tím sponzorem (smích). Ale závody jsou super. Se Zdendou se mi jezdí dvojice výborně, protože si rozumíme, domluvíme se, vyhovíme si a necháme si na dráze místo. Ale on se mě občas bojí od tý doby, kdy se mi ve Wolfslake před dvouma rokama splašila motorka v půlce zatáčky. Mám fotku, jak jedu po zadním kole okolo mantinelu a Zdenda se po mně jenom s obavama ohlíží. Ale makám na tom, aby se mně bát nemusel (smích). A letos pojedeme znova, jak říkám, se Zdendou se mi jezdí dobře. A kdyby se jezdilo ve trojicích, řek‘ bych ještě Škurličovi.“

 

speedwayA-Z: „Vítězný koncept ze slánského pouťáku však nefungoval při mistrovství republiky dvojic v Liberci, kde Plzeň s tebou a Zdeňkem Simotou skončila čtvrtá. Bylo to velké zklamání, obzvlášť když ti pódium uniklo také o rok dříve v Plzni?“

Při útoku na Matěje Kůse

Ondřej Smetana: „Mě to mrzelo. Mám ty dvojice zakletý. V Plzni jsem to zkazil, když jsme jeli s Pepou Francem. Letos jsme měli k bedně kousíček, chyběly nám dva body na třetí místo. Závody v Liberci nebyly rozjetý špatně, pak ale Zdendovi nejela dvě jízdy motorka. To se nedá nic dělat. Každej‘ den není posvícení.  Letos budu chtít jet se Zdendou znova, pokud nepojedu za Markétu. A doufám, že už to prolomím. A že už bedna bude. Letos se pojede v Kopřivnici, už jsem ten svůj syndrom z ní překonal. Chce to tam hlavně startovat a naladit motorku na starty. Loni bohužel starty nebyly ideální, kolikrát jsem to doháněl zezadu.“

 

speedwayA-Z: „Po kopřivnickém mistrovství republiky jednotlivců jsi do přeboru vlastně musel, abys mohl pokračovat ve finálovém seriálu také v Plzni. Nakonec jsi zůstal jediným borcem, který mohl ohrozit Zdeňka Simotu na jeho cestě za přebornickým titulem. Jak se ti seriál líbil?“

Při svitavském přeboru vodí Patrika Mikela

Ondřej Smetana: „Mně se přebor líbí každej‘ rok. Je pěkný, že se svezeš na všech tratích. Závody jsou v pohodě, letos to bylo nabitější a jezdili to všichni až na tu nejlepší českou trojku. Dva závody jsem vynechal, ty se mi stejně škrtly, a nakonec jsem v Praze moh‘ překonat Simoťáka. To se bohužel nepovedlo, ten závod mi vůbec nevyšel. V rozjezdu o bednu jsme místo jednoho dali dolů o tři zuby. Od startu motorka nedělala nic. To byla ale jediná chyba, co se nám loni na motorkách povedla. Určitě budu přebor jezdit dál, když bude čas.“

 

speedwayA-Z: „V první lize jste šli od vítězství k vítězství a titul jste ukořistili již ve třetím ze čtyř závodů v Plzni. Jenže právě na Borech vám unikl zajímavý rekord, protože jste ve více než šedesátileté historii našich ligových soutěžích mohli být úplně prvním celkem, co v závodě neztratil ani jeden bod. Nebyla to škoda nebo se plochá dráha na rekordy podobného charakteru nejezdí?“

Ukázkový prvoligový tandem se Zdeňkem Holubem

Ondřej Smetana: „Jasně že mě mrzí, že jsme neměli plnej‘ počet, zkazil jsem to já. Jako závodník nemyslíš na rekordy. Ale když jseš první daleko před ostatníma, snažíš se jet na maximum. Jak zvolníš, budeš ztrácet. Proto jsem to dal až k prknům. Bylo to moc, brnknul jsem si o ně. Přijel jsem tam v poslední zatáčce, říkám si, že se zkusím odrazit od nafukovaček, ale přeskočil jsem motorku. Doběh‘ jsem pro bod, sice jsme přišli o rekord, ale zase jsem se jen nevozil. Jak se jednou začneš jen vozit, vozíš se potom už pořád. Když je to jen takovejhle pád, trošku odřenej‘ zadek a kombinéza, je to v pohodě. A přeborníci jsme.“

 

speedwayA-Z: „Co vám v Praze šlo náramně k duhu, byl pohár přátelství, který jste nakonec v jeho posledním závodě v Žarnovici vyhráli. Jak jej hodnotíš?“

Pražané si užívají triumf v poháru přátelství

Ondřej Smetana: „Pohár přátelství je podle mě výborná liga, protože jsou tam závodníci z různejch‘ států. Je to pěkný, dopoledne odtrénuješ, dostaneš svačinu a odpoledne závodíš. Podpora od Olympu a Markéty v tohle seriálu byla výborná, byli jsme na hotelu a v klídku jsme se vyspali a najedli a šli závodit. Měli jsme hotel i po závodech, vypadalo to jako malý soustředění. Byli jsme výborná parta, pomáhali jsme si, hrozně nás to bavilo. V Nagyhalaszu se nevědělo, kdo bude vyhrávat. Naši mladý překvapili a všichni koukali, že jsme vyhráli. Bylo to vymyšlený, že já pojedu Nagyhalasz, Holubín Rovno a Škurlič do Kopřivnice. Ale mně se to tak líbilo, že jsem jel dělat do Kopřivnice náhradníka. A tak jsem si tam zajel aspoň jednu jízdu memoriálu, kdy jsem byl třetí. A pak jsme druhej‘ den v Žarnovici i přes můj prasklej‘ řetěz v poslední jízdě vítězstvím potvrdili celkový první místo. Teď mám krásnej‘ pohár v dílně na Markétě. Nemohli jsme ho ani unýst, tak ho nosil Škurlič, ten má největší sílu (smích).“

 

speedwayA-Z: „Loni ses vydal do Balakova na semifinále evropského šampionátu jednotlivců, letos si budeš muset účast v mistrovství starého kontinentu vybojovat. I tady je prostor pro zlepšení, že?“

Cesta do Balakova začíná

Ondřej Smetana: „Letos máme čtyři místa, budeme se o to jedno místo rozjíždět v mistráku. To mě docela štve. Vejlet do Balakova začal už v březnu. Volal mi pan Špinka, jestli chci jet Evropu. Já že určitě, tak mi řek‘, že mám Balakovo. Nevěděl jsem, jak se tam dostanu, nedostanu, měli jsme tam jet s Matějem. Domluvili jsme se, že autem pojedu já, táta a Milánek Mihule, a že Matěj tam přiletí. Tři dny předtím se zjistilo, že je tam i Holubín. Naložili jsme ještě jednu motorku a on tam přiletěl s Matějem. My jsme jeli asi tři a půl tisíce kiláků, trvalo to dva dny, z toho bylo jedenáct hodin na hranicích. Přijeli jsme tam s předstihem dvou dnů před závodem a stihli jsme se aklimatizovat po cestě. Stadión je krásnej‘, úplně novej‘, ale začalo strašně pršet. Zrušili trénink a řeklo se, že si každej‘ před startem objede dvě kolečka. Hustě pršelo a před první jízdou začalo pršet ještě víc, byly tam pády. Pak jel Holubín a hned v první jízdě šel přes hák na kličku. Zlomil si ji a hned potom to zrušili. Druhej‘ den byla dráha lepší, s dráhou něco udělali, ale bylo to bez tréninku. Od první jízdy jsem sbíral body a nakonec jsem jel race-off. Kdybych tam byl druhej‘, postoupím co challenge, ale byl jsem čtvrtej‘. Ale bral bych to jako nejlepší závod loňskýho roku pro mě. A nakonec vyhrál Ilja Čalov, náhradník, co jel za Holubína!“

 

speedwayA-Z: „Novinkou této sezóny v tvém podání je francouzská liga, která startuje již v půlce příštího měsíce. Ale jak to bude vypadat letos dál?“

Ondřej Smetana v akci

Ondřej Smetana: „Jak to bude letos? Fyzicky se připravuju, jak nejlíp to jde. Makám každej‘ den, s tátou, Honzou a Standou stavíme čtyři motorky. Plán je takovej‘, že začínám francouzskou ligou, první závody mám šestnáctýho února v Marmande. Pak bude soustředění s Markétou, nevím úplně přesně kde. Česká extraliga, na tu se těším, nevím, jak to letos bude se čtvrtým týmem, ale doufám, že pojedu všechny závody. Až skončí francouzská liga, přivezu motorky do Švédska a budu tam lítat. Vyšlo to úplně nejlíp, jak mohlo, mezi Francií a Švédskem bude měsíce, ale to je zase dost závodů v Čechách. V Polsku mám Bydhošť, ale tam se bude rozhodovat hodně na sparingách, zatím o žádnejch‘ nevím, závodníků tam je dost, ale snad přijde nějaká šance a svezu se i v Polsku. Každopádně letos bude sezóna nabitá, ale to celej‘ tým zvládnem‘. Už to ale nebude taková sranda, zabere to hodně času, ale když se chce závodit, musí se naplno. A snad to dopadne a někam se zase posunu.“

 


Ondřej Smetana děkuje:

Tým v plné parádě: zleva Radek Smetana, Ondřej Smetana, Stanislav Stehlík a Jan Hornof

„Největší poděkování patří tátovi, ten mě podporuje na celý čáře stejně jako celá rodina, protože plochá dráha omezuje všechny doma. Určitě děkuju mechanikům Standovi s Honzou, jeden nebo druhej‘ se mnou objezdili spousta závodů. A Martinu Šťastnému. Rodině Antalových, panu Bielmaczovi, Martinovi Švestkovi a Karlovi Svobodovi. Celýmu klubu na Markétě a Olympu Praha.“


Ondřej Smetana v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Kiril Ianatchkov, Eva Palánová, Martin Búri a laskavostí Ondřeje Smetany

Jaroslav Vaníček: „Dělal jsem pro to víc než v tamtěch předchozích letech!“

Praha – 5. ledna
Co předvedl loni, historie českých stopětadvacítek nepamatuje. A že už české plochodrážní osminky zažily suverénů. Jenže hladkým triumfem ve všech třech domácích seriálech okořeněných o brilantní prvenství v evropském i světovém poháru během jediného roku se může chlubit prozatím pouze Jaroslav Vaníček. Bylo by chybou, aby mistr světa chyběl v letošní sérii zimních exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z jenom proto, že sedlá kolibříky a FIM dosud nepovýšila světový pohár na oficiální světový šampionát. A po autorizaci rukopisu samotným pražským závodníkem se dočkají také čtenáři magazínu speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Sezónu stopětadvacítek 2017 ovládl Pavel Kuchař, který doma vyhrál většinu závodů. Ty ses prvně na nejvyšší stupínek pódia postavil dvakrát v Divišově a pak v Praze při ceně našeho magazínu. Napadlo tě, že vloni budeš stejný suverén?“

Jaroslav Vaníček poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Jaroslav Vaníček: „Ne, nenapadlo. Ale snažil jsem se o to hodně. Myslím si, jak jsem vyhrál v Praze tu tisícovku od tebe, byla to náhoda, protože Pavel a Dan vypadli v semifinále. Přes zimu jsem ale hodně cvičil, každej‘ den jsem chodil běhat. Chtěl jsem bejt‘ dobrej‘ jako Pavel. Koukal jsem na jeho styl, já to ještě neměl tolik v rukou, tak jsem ho proto pozoroval. On vyhrával, protože já jsem to ještě neuměl. Asi po třech tréninkách jsem se to naučil, jezdil jsem i na krosce, tak jsem se do toho dostal celkem rychle.“

 

speedwayA-Z: „Když začalo mistrovství republiky na krátkých oválech, zdálo se, že se oproti roku 2017 vůbec nic nemění. První závod vyhrál Pavel Kuchař, druhý Jan Jeníček. Ovšem pak ses prosadil ty a jednoznačným způsobem získal titul. Jak ses cítil jako mistr republiky?“

Jaroslav Vaníček v akci

Jaroslav Vaníček: „Bylo to pro mě prostě dobrý, protože jsem chtěl bejt‘ mistr republiky. Dělal jsem pro to všechno a byl jsem hodně rád. Na jaře jsem se ještě rozkoukával. S Jéňou jsme začali jezdit asi nastejno, oba jsme začínali, ale on to měl asi odkoukaný víc. Pak jsem začal cvičit a porážel jsem je všechny. Na tý dlouý dráze se začátečníci líp učej‘, maj‘ větší prostor v zatáčkách, maj‘ taky víc čas než na krátký, kde je času málo, aby nevyjeli z dráhy nebo to nenabořili do mantinelu. Ale na krátký se naučíš víc. Proto si titulu z krátký vážím víc, je těžší než ta dlouhá.“

 

speedwayA-Z: „Na klasických oválech jsi byl suverénní již od úplného začátku. Vyhrával jsi nejen každý závod, ale dokonce i každou rozjížďku. Tvoje zlatá šňůra praskla až v Divišově a pak už jen v Chabařovicích. Mrzí tě, že jsi titul nevyhrál s kompletním ziskem všech bodů?“

První body v loňském klasickém šampionátu republiky stopětadvacítek mu sebral až červencový pád v Divišově

Jaroslav Vaníček: „Trošku mně to líto je. Měl jsem víc makat, ale už je to stejně minulost, takže to nezměním. Jak jsem už říkal, hodně jsem cvičil každej‘ den doma. Když jsem přišel ze školy, šel jsem si zaběhat. Dělal jsem pro to víc než v tamtěch předchozích letech. Ostatní kluci maj‘ čtyřventily, já mám dvouventila, což znamená, že jsem pomalejší. Čtyřventil je rychlejší a tak je dobrý, když mám dvouventila a porážím je. Nevím, co bych dělal, kdybych měl čtyřventila taky (smích).“

 

speedwayA-Z: „Také Speedway Mini Cupu jsi vládnul od samotného počátku. Nicméně ke konci ti už na paty začali šlapat ostatní, hlavně Vojtěch Šachl, Jan Jeníček či Bruno Belan. Čím to?“

V souboji s Vojtěchem Šachlem

Jaroslav Vaníček: „V posledním závodě v Divišově mně rozhodčí řek‘, že Vojta přejel čáru oběma kolama a vyvez‘ mě. Myslím, že jsem byl vyloučenej‘ neprávem, že to bylo nefér, když mě Vojta vytlačil. Mohla se to opakovat, Jéňa měl štěstí, že jsem vyjeli. Předjel nás a vyhrál. Je taky zvláštní, že na Markétě je moje domácí dráha a přitom se i na ní jezdí nejhůř. Je menší a jsou tam mantinely. Nejezdí se mi tam dobře. Nejlepší to je v Divišově na tý střední. A pak ještě v Chabařovicích, když to mají dobře připravený. A že jsem ke konci sezóny nevyhrával bylo spíš tím, že mi osud nepřál.“

 

speedwayA-Z: „Srpnový evropský pohár v Divišově skončil úžasným úspěchem českých barev. Ty jsi však jakoby jel svůj vlastní závod, protože jsi po startu každé jízdy rychle všem svým soupeřům zmizel z dohledu. Jak je možné, že jsi všechny změřil takovým způsobem?“

Čestné kolo českého vítěze evropského poháru

Jaroslav Vaníček: „Mechanici mně dobře připravili motorku. Letělo mi to dobře od startu. Hlídal jsem si, kdyby mě někdo předjížděl, abych ho moh‘ zavřít. Ale hlavně to bylo proto, že mi dobře připravili motorku. Ve finále mě to taky dobře odstartovalo, měl jsem dobrou pozici. Vojta se tam taky probil taky a s Brunem bylo dobrý, že jsme všichni tři Češi byli na stupních. Užil jsem si pěkně, jak mi hráli hymnu.“

 

speedwayA-Z: „Další spanilá jízda v tvém podání přišla v Morizes. Světový pohár je nejvyšší soutěží stopětadvacítek na naší modré planetě, takže jsi ve své podstatě mistr světa…“

Po triumfu v Morizes

Jaroslav Vaníček: „Jo, jsem mistr světa. Překvapilo mě to, vůbec jsem to nečekal. Byl jsem nadšenej‘, motorka mi jela. O tréninku byly blbá převodovka, vypadávaly mně kvalty. O přestávce jsme motor rozdělali, podívali se do toho a opravili to.  A už to jelo a nesekalo se to. Ve finále jsem měl strach, aby se to zase nestalo. Pak se to stalo tomu Němčourovi, byl nakonec čtvrtej‘. Sam Mc Gurk předjel Bruna a vrátil mu tak Divišov. Vyhrál jsem světovej‘ pohár, byl jsem ohromně rád, brečel jsem v helmě. Když jsem šel na bednu, byl jsem hodně rád, byl jsem jen naštvanej‘, že pohár byl jen z plastu a ze dřeva. Ale dali mi medaili, tak jsem za to rád. Po závodech jsme se byli podívat na duně, to bylo hezký, koupal jsem se v Atlantickým oceánu, voda byla studená. A pak jsem na velký pláži napsal svoje jméno a world speedway champion. A ještě datum.“

 

speedwayA-Z: „Na podzim se AČR opět po roce při vyhlašování motocyklových šampiónů republiky zase plácnul přes kapsu. Prý jsi musel do Opletalovy ulice dorazit dodávkou, abys měl všechny své ceny, kam naložit.“

Hromada cen z vyhlášení šampiónů českého motocyklového sportu

Jaroslav Vaníček: „Přijeli jsme metrem a neměli jsme to, kam dát. Všechno jsme tam nechali a přijeli pro to dodávkou až v neděli. Byl jsem spokojenej‘, nečekal jsem, že dostanu motorku, pitbike stopětavacítku, a budu pasovanej‘ na rytíře motocyklovýho sportu. Dostal jsem ceny z mistrovství republiky, dva poháry za krátkou a dlouhou a pak i za Evropu a svět. A pak bylo ještě vyhlášení na Markétě, s Pepu nám dali nový krásný kombinézy.“

 

speedwayA-Z: „Při výstavě Rychlá kola v Lysé nad Labem jsi předvedl svou Shupu v akci na improvizovaném ovále na zámkové dlažbě. Objevil ses i na pódiu při besedě a autogramiádě. Jak si podobné akce užíváš?“

Zábava v Lysé nad Labem

Jaroslav Vaníček: „Užívám si to dobře, protože lidi se na mě koukaj‘. A kdyby se ještě poštěstilo, někdo by přišel a zeptal se, jestli by nás nemohl sponzorovat… To se nestalo, ale někdo chce vědět, co to plochá dráha je, aby třeba menší děti taky začaly někdy jezdit.“

 

speedwayA-Z: „Máme tady nový rok a než se nadějeme přijde i nová sezóna. Jak bude v tvém podání vypadat?“

S tatínkem Jaroslavem ve Slaném po zisku druhého titulu loňksého mistra republiky

Jaroslav Vaníček: „Chystám se tak, že mám dvěstěpadesátku. Chci s ní jezdit závody, doufám, že na ní hodně natrénuju, abych se zlepšoval a zlepšoval. Na stopětadvacítce chci taky jezdit a doufám, že se mi povedou všechny závody. Přes zimu chodíme v úterý a ve čtvrtek makat s trenérem, makám i doma a připravuju se na sezónu.“

 


Jaroslav Vaníček děkuje:

„Chtěl bych poděkovat Zdeňkovi Schneiderwindovi, kterej‘ pro mě dělá první a poslední. Jsem mu za to vděčnej‘ a bez něho bych to nezvládnul. Pak bych chtěl poděkovat Honzovi Čejkovi, trošku mě sponzoruje. Chtěl bych mu poděkovat, je to kamarád, dělá pro mě hodně moc. Klubu Markéta Praha, kterej‘ mně vytváří dobrý podmínky. Zdeňkovi bych chtěl ještě poděkovat, že dělá Mini Cup, protože kluci, co to neuměj‘, se můžou hodně naučit. A všem, co mně držej‘ palce, a mámě a tátovi.“


Jaroslav Vaníček v akci

Foto: Karel Herman, Gabriela Vaníčková, Pavel Fišer, Eva Palánová a Mirek Horáček

Zdeněk Simota: „Vím, že kdybych přestal, hned na jaře mě to bude mrzet a štvát!“

Babice u Netolic – 29. prosince 2018
Roku 2016 jeho třetí sezóna v Plymouthu skončila krachem klubu. Od té doby nenašel angažmá v britské lize. A pokud ano, jednání skončilo blamáží jako letos v červnu. Závodí na kontinentu a nelze říct že neúspěšně. Dočkal se medailí z šampionátu republiky dvojic i jednotlivců, triumfoval v přeboru a jeho výkony v české extraligy konečně posunuly Slaný do pásma útoku na titul. Přesto na přelomu roku netuší, jaká jeho závodnická budoucnost bude. Více vám řekne přímo sám Zdeněk Simota v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Plymouth ti těsně před začátkem sezóny 2014 hodil laso s nabídkou angažmá, které jsi pohotově využil. Nicméně po dvou úspěšných sezónách přišla jedna problematická, takže jsi roku 2016 závodil v britské lize naposledy. Čím to?“

Zdeněk Simota poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Zdeněk Simota: „Když sem to v roce dva čtrnáct podepsal, byl jsem strašně nadšenej‘, že se vracím zpátky do Anglie. Za tři roky, co jsme měli vyhlašování v Plymouthu, jsem byl vždycky nejlepší domácí jezdec, ale na výjezdech suverénně nejhorší. V roce 2016 jsme měli press and practice day. Odjel jsem tréninkový jízdy, pak jsme měli úvodní závod, kde byli pozvaní jezdci, který za Plymouth závodili. Byl to krásně obsazenej‘ závod. Já jsem na domácí dráze moh‘ vyhrát základní část, ale měl jsem defekty a nějaká jízda se přece nepovedla. Proto jsem nepostoupil rovnou do finále, ale v semifinále jsem ved‘ a v zatáčce před cílem mi přestala jet motorka. Dojel jsem třetí, ale do finále jsem nepostoupil. Byl jsem naštvanej‘, dva roky jsem tam závodil a teď se mi jedna jízda nepovedla a vypadnul jsem z finále. Odletěl jsem domů a měl pokračovat dál podle kalendáře závodů. Zaplatil jsem si letenky na celý další měsíc a pak mi z ničeho nic volali, že všechno padá, protože klub zkrachoval. Po týdnu, kdy jsem čekal, co bude dál, se začal klub dávat zase dohromady, jeli jsme jeden závod za Plymouth v Somersetu, který financoval Somerset. Vedení Plymouthu sehnalo tři hlavní sponzory a klub pokračoval v lize dál. Fungovalo to, závodili jsme a dostali jsme se až do play-off. Jenže v play-off jsme vypadli hnedka zkraje s Glasgowem. Jeden ze sponzorů, který měl dát do klubu peníze na zbytek sezóny, najednou řek‘, že se mu nelíbí, jak to ti dva před ním vedli a že nic nezaplatí.Cílem sponzorů, co do toho v Plymouthu dali peníze, bylo finále. A my jsme v play off vypadli hned v prvním kole, proto ten poslední ze sponzorů cuknul.  A tak jsme měsíc a půl závodili zadarmo. V Anglii je to pojištěný, že v takovým případě to musí závodníkům doplatit BSPA, ale ta hradí jen minimum ze základu. To jsme dostali doplacený, ale nebylo to na pokrytí měsíce závodění s ježděním po Anglii, bydlením, letenky a mechaniky. To nestačí ani na tejden. Tím jsem se s Anglií rozloučil. Plymouth skončil a nesehnal jsem další jiný kontrakt.“

 

speedwayA-Z: „Na podzim 2016 ses tedy objevil zase v Čechách. Ambice BP Teamu na extraligové pódium sice zůstaly nenaplněny, avšak s Matejem Žagarem jste kalili v mistrovství republiky dvojic. Na Markétě jste tehdy svým třetím místem překvapili mnohé…“

Bronz v Praze s Matejem Žagarem

Zdeněk Simota:  „Už mě na ty dvojice oslovili dřív, bylo to domluvený. A já už věděl, že se mnou nepojede Haďas, kterýho Plzeň nahlásila. Mělo to bejt překvapení a kromě Hada nikdo nevěděl, kdo se mnou pojede. Pro ostatní to tady bylo překvapení, že to bude Matej Žagar. A nakonec se nám v uvozovkách povedlo třetí místo, což pro lidi, co to financovali, bylo zklamání. Pro mě bedna nebyla špatná, vyřadili jsme Edu s Jakubem Jamrogem. Začátek nebyl úplně slavnej‘, ale nakonec třetí místo ve dvojicích nebylo špatný.“

 

speedwayA-Z: „Napřesrok ses v šampionátu dvojic představil po boku Jasona Doyleho. Jenže v Plzni vaše tažení za mistrovským titulem skončilo v zásadě v semifinále. Jak se dnes s odstupem času díváš na své vyloučení za pád v jeho první zatáčce?“

Nešťastný pád při plzeňských dvojicích

Zdeněk Simota: „Pro mě to bylo jasný, ať to každý viděl, jak chtěl. Jak nemám rád rozhodčí Felixovou, chybu jsem udělal já. Jen jsem nevěděl, jestli mně někdo nepomoh‘, a jestli mě z tý lajny nepopošťouchnul. Čekal jsem, jak rozhodne rozhodčí, ale já měl skoro jasno. Mohla nás poslat všechny čtyři zpátky, ale rozhodla takhle. Poved‘ se mi tam start, byli jsme tam s Doylem první, nemusel jsem takhle v první zatáčce chvátat, abychom tam byli oba dva. Prostě ten manévr, co jsem tam udělal já, skončil pádem. A tak jsme mohli bojovat jen o třetí a čtvrtý místo. Co ti budu povídat, byl jsem z toho hrozně zklamanej‘. Byl to domácí závod, který pro nás Plzeň pořádala. Nakonec troška útěcha, povedlo se nám třetí místo. Do poslední zatáčky to nebylo ale jistý. V ní se mi ale podařilo předjet Ondru Smetanu a skončili jsme třetí. Mrzelo mě to vůči těm lidem v Plzni. Máš zodpovědnost, ale ve finále mě to třetí místo těšilo. Na domácí dráze se vždycky těžko vítězí.“

 

speedwayA-Z: „Angažmá v britské lize se ti nepodařilo získat ani letos a tak jsi trávil druhou sezónu v řadě u nás a v okolních zemích. Zdálo se však, že jsi oproti loňsku po technické stránce lépe připraven. Co obnášelo naučit své motocykly jezdit i na kontinentu?“

Zdeněk Simota v akci

Zdeněk Simota: „Někdy v červnu se mi ozvali z Peterborough. Emil Grondal se jim zranil a oni chtěli, abych ho nahradil na dvacet osm dnů a pak by se vidělo. Dohodli jsme se, všechno bylo super, po telefonu jsem podepsal smlouvu. Měl jsem si ještě před prvním závodem přijet zatrénovat. Volal jsem Milanu Machovi, že tady extraliga padá, protože nemám techniku pro Čechy a Anglii. To samý v Plzni, kde jsem slíbil, že odjedupřebor. Jenže hned druhej‘ den ráno přišla kilometrová zpráva z Peterborough, že to nejde, že mě nemůžou podepsat. Nepochopil jsem to, podle average bych tam měl pasovat. Byl jsem naštvanej‘, tejden jsme se na něčem domlouvali a nakonec to všechno padlo. Když závodíš v Anglii, máš připravený motorky a motorky na britský dráhy, jak závodíš u nás, musej‘ bejt udělaný jinak. Ty můžeš bejt připravenej‘ po fyzický stránce sebelíp, ale s britskejma motorkama to tady nedáš. Anglický dráhy jsou specifický délkou a poloměrama, proto tady u nás nebo v Polsku motorky musí bejt‘ připravený úplně jinak. Když jsem závodil dřív, měl jsem motorky a auto tady a motorky a auto v Anglii, takže jsem to neřešil. Teď jsem je měl jenom v Čechách, kde si je kromě Divišova a Liberce musíš připravit jinak. Rok jsem se v tom plácal. V Anglii to není úplně o technice, ale co ti funguje tam, na kontinentu nefunguje vůbec a je těžký to dopasovat. Po dvou letech se mi to jakžtakž povedlo. Neříkám, že se povedly všechny závody, ale většina jo.“

 

speedwayA-Z: „Progres tvojí techniky byl prvně znát především při červnové extralize v Žarnovici. Byl jsi k nezastavení, Slaný vyhrál a rázem aspiroval na titul. Nakonec jste ale v tabulce obsadili třetí příčku stejně jako vloni. Jak to hodnotíš?“

V Žarnovici měl lví podíl na extraligovém triumfu Slaného

Zdeněk Simota: „Ten první progres přišel už vlastně při prvním mistráku v Praze. Udělal jsem nějaký změny ne na motoru, ale v převodech. Sice to možná bylo i v mojí hlavě, ale trošku mi to pomohlo zlepšit se a zvednout, abych byl konkurenceschopnej‘ u nás. Poslední dva roky jsem tady zkoušel věci a nechával si předělávat motory. Podle mě v extralize byly tři týmy, co se mohly prát o titul, my, Praha a Pardubice. Nejde jen o mě, jsou tam další lidi v týmu, co musí bodovat. Osm závodů extraligy, z toho si myslím, že z mý strany se jich pět povedlo. Ve finále bylo třetí místo zklamání, ty tři týmy byly hodně vyrovnaný, mohlo se stát cokoliv. Nikdo nejel s žádnejma hvězdama. V Kopřivnici extraliga skončila tak, jak skončila. A nemyslím si sám, že nás rozhodčí poškodila. Dle mýho názoru se Kopřivnice měla dojet. V Žarnovici se taky končilo dřív, ale tam bylo hůř, na dráze to už bylo v prdeli. To se nedalo, ale v Kopřivnici to byla politika. Praha to tam pořádala a zrovna vedla. Kdyby dali na Áďu Rymela, za půl hodiny by dráha byla jako stůl. Vyhnali nás na trénink, i když to bylo bahnitý. Buď to měli zrušit po něm, nebo to dojet. Šli jsme ze sprch, na dráze se pracovalo a dráha vypadala krásně. Lidi na nás pískali a křičeli. Z pohledu diváka to byla pravda, mělo se to dojet. Není to jen o tom, že bychom tam třeba vyhráli a ty body nám potom chyběly, ale lidi v Kopřivnici znám a vidím, že za nimi stojí kus práce. A přitom nejsou podporovaný ničím jako třeba Praha, ale jen tím, co si sami udělaj‘ nebo seženou. Kvůli těmhle lidem, co pro plochou dráhu něco dělaj‘, mě to štve. Takhle nás tam diváci vypískali. A ještě k tomu ta super rozhodčí! Když přijedu do depa před úpravou, která není, a jdu hned do druhý jízdy, potřebuju víc času než se běžně dává. Hlásil jsem šéfovi depa, že nemůžu bejt‘ připravenej‘ v čase, který se běžně dává a on volá rozhodčí do startovní věže, že potřebuju víc času na přípravu a očištění motorky a sebe. A ona mě vyloučí?! Na motorce pracovali mechanici od Edy, já a Tyčka. Stejně jsme to nestihli. Když rozhodčí chce, aby se odjel závod, musí počítat se stavem dráhy. A jak bude vypadat závodník, když se vrátí do depa! Je to o cítění rozhodčí. To bylo špatně. Spousta jízd se už zkazila jen díky tomu, nechci říkat, kvůli ženskej, co to píská. Může to zkazit i chlap a s tou rakouskou rozhodčí jsem nikdy neměl problém. Ale někdo, kdo sám jezdil, bude mít pro to úplně jinej‘ pohled než paní Felixová!“

 

speedwayA-Z: „Tvůj comeback na domácí ovály tě vrátil rovněž do mistrovství republiky jednotlivců. V něm jsi loni skončil třetí, když jsi vytěžil z absence Václava Milíka v posledním finále v Březolupech. A tak se tedy dá konstatovat, že sis letos čtvrtým místem vlastně nepohoršil, jelikož Pardubičan odjel celý seriál. Ale ty budeš zřejmě litovat hodně závodů v Plzni a v Březolupech, že?“

Březolupský souboj s Eduardem Krčmářem (červená) a Josefem Francem (bílá)

Zdeněk Simota. „Venca, když nejel Březolupy, mi hodně pomoh‘ v loňským roce. Tím pádem jsem v mistráku vybojoval bronz. Kdyby nastoupil, asi by to takhle neskončilo. Bronz v mistrovství republiky je skvělej‘. Letos jsem si ještě po Praze a Kopřivnici myslel, že taky budu do třetího místa. Ale přišla Plzeň, výhoda domácího prostředí. V noci mě probudila přítelkyně, že jí není moc dobře. Neměli jsme úplně klidnou noc a ty závody jsem nejel úplně vyspalej‘ a připravenej‘. Když jsem přijel do Plzně, kde jsem si byl jistej‘ dráhou, všechno bylo úplně jinak. Zapršelo a ještě k tomu tam navezli iks fůr materiálu. Když jsem se šel projít po dráze, zjistil jsem, že to není úplně tak jako, když jsem tam trénoval dva tejdny předtím. A hlava udělala svý a tak se to povedlo, jak se to povedlo. A Březolupy byly úplně top, co jsem moh‘ udělat. I když to možná nevypadá, na každý závody se připravuju na sto procent. Chtěl jsem vyhovět panu Plzákovi, udělat mu radost a otestovat jeho bezdušovou pneumatiku. Viděl jsem odskok prvních třech a svůj náskok před pátým. Vzal jsem to sportovně a nabídku pana Plzáka akceptoval.  Výsledek mě nakonec mrzel, v tom závodě jsem měl navíc. Jednou jsem měl defekt gumy, pak mi došel metyl, to se nepovedlo. V poslední jízdě jsem zrovna ved‘, pak mě předjel Pepa. Kdybych zůstal první, hodně jsem s tím zamíchal a jeli všichni tři rozjezd o titul. Je pořád, co zlepšovat a ve všem. Akorát když ten sport děláš pětadvacet let, jsi nějak naučenej‘. Ten základ, namazat řetěz, dolejt metyl, je pořád stejnej‘. Nesmí se stát, že ti někdo doleje málo metylu. Zlepšovat se můžeš na sobě a na motorce, ale tyhle věci by se stávat neměly.“

 

speedwayA-Z: „Pustil ses i do přeboru, který jsi vyhrál. Co tě přivedlo k pravidelné účasti v něm a jak hodnotíš svůj triumf?“

Po celkovém triumfu v přeboru

Zdeněk Simota: „K pravidelný účasti mě přivedlo, že jsem nepodepsal do jiný ligy, takže jsem jel jen tady. Dohod‘ jsem se na podmínkách, za který Plzni děkuju, proto jsem  v přeboru startoval. Od začátku jsem šel za titulem a věděl, že na konci sezóny, je za něj finanční odměna. Co ti budu povídat, všechno něco stojí, ty pro to něco děláš, tak za to musíš bejt‘ ohodnocenej‘. Sice se to v součtu nerovná ani nule, ale jsem rád, že jsem udělal titul přeborníka. Od první chvíle, co jsem se dohodnul s Plzní, jsem šel za tím, že to vyhraju. To nebudu skrývat. Povedlo se mi to a jsem za to rád. Díky přeboru jsem měl závody a seděl na motorce. Kdybych měl jen osm extralig, mistrák a do toho dva závody mistrovství světa a Evropy, neodzávodím tolik. Díky přeboru jsem minimálně jednou tejdně seděl na motorce. A to když člověk chce závodit, musí.“

 

speedwayA-Z: „Právě s Ondřejem Smetanou, jenž ti nakonec jako jediný mohl ve vrcholné fázi přeboru titul vzít, jsi dvakrát vytvořil dvojici. Při Memoriálu Antonína Vildeho vám to šlapalo náramně, jenže v mistrovství republiky v Liberci jste se na pódium nedostali.“

S Ondřejem Smetanou za zády na čele před Romanem Čejkou

Zdeněk Simota: „Prostě většinu závodů, který jsem loni tady odjel, jsem byl spokojenej‘, ale zrovna závod mistrovství republiky v Plzni a mistrovství republiky dvojic v Liberci se mi nepovedly. Z mý strany to byl propadák. A nebyl jsem s tím spokojenej‘. Smetyš bojoval a dělal závody. A já jsem mu to pokazil. Ve dvojici se musí dva doplňovat, aby se podařil výsledek. A já zrovna neměl svůj den a závody jsem nám zkazil.“

 

speedwayA-Z: „Závodů rozhodně nemáš nazbyt. Nenapadlo tě vyzkoušet si dlouhé a travnaté ovály jako tví vrstevníci Martin Málek a Hynek Štichauer, kteří se zde cpou mezi světovou špičku?“

Zdeněk Simota na pardubickém ovále

Zdeněk Simota: „Ne, určitě ne. Jednou bych si to chtěl vyzkoušet a svézt se na tý motorce. Určitě bych to ale závodně nechtěl dělat. Na to se mám asi moc rád. Fyzicky se dokážu připravit a připravit se musím. Po zdravotní stránce na tom nejsem úplně nejlíp po tom pádu v Miskolci před deseti lety. Spousta lidí mě obdivuje, že vůbec závodím. Já tenhle sport miluju, dělám ho odmalička. Ale dlouhou a ledy do toho nepleť, tam nikdy závodit nebudu.“

 

speedwayA-Z: „Pozítří nám skončí rok 2018, začneme psát nový letopočet a s ním záhy přijde nová sezóna. Jak bude v tvém podání vypadat?“

Na novou sezónu se Zdeněk Simota zatím připravuje

Zdeněk Simota: „Za dva dny nebude vypadat ještě nijak (smích). Před měsícem jsem začal zimní přípravu. Chodím cvičit. I když závodit třeba nebudu, tak stejně díky mýmu zdravotnímu stavu to pro sebe potřebuju. Sice jsem letos přebormistr, ale prostě po těch letech mi chybí motivaci a vůbec i inspirace tady k těm závodům. Vím, že kdybych přestal, hned na jaře mě to bude mrzet a štvát. Kdybych podepsal do Anglie, je to druhá strana mince. Rád podepíšu a rád budu závodit dál. Když nepodepíšu, uvidím s tím, jaká přijde nabídka tady u nás a jak se na jaře rozhodnu.“

 


Zdeněk Simota děkuje:

„Chtěl bych hodně poděkovat rodině a hlavně přítelkyni, za podporu během celé sezóny. Mechanikům, Honzíkovi Holubů, který i přesto, že svojí závodní kariéru skončil a na motorce by seděl nejradši sám, si našel při svém novém zaměstnání čas a jezdil se mnou a pomáhal mi. Velký dík patří samozřejmě i Tyčkovi, který se mnou také odjel hodně závodů a na žádný z nich mi nikdy neřekl ne a vždy vyšel vstříc. Tímto bych mu chtěl zároveň i popřát brzké uzdravení. Dále bych chtěl ještě poděkovat nejmenované hodné paní, která bude vědět, a také blízkým přátelům v Anglii za jejich velkou podporu, i přesto, že tam nezávodím.  Celému klubu PK Plzeň a AK Slaný.  Lubošovi Tomíčkovi a Fiilipovi Šiterovi za pomoc při ladění motorů a Adamovi Vandírkovi. A nakonec lidem a kamarádům, co ve mě stále věří a fandí mi.“


Zdeněk Simota v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer

Martin Málek: „Výsledky určitě nepřijdou samy!“

Divišov – 22. prosince
Milan Mach nebyl sám, kdo vraštil čelo nad jeho plány věnovat se dlouhým a travnatým oválům, ale on se nenechal z vlny svého zájmu o tyto disciplíny plochodrážního sportu sestřelit. Začátky byly náročné a občas i bolely. Jenže zkušeností přibývalo a přicházely také výsledky. V tomto ohledu zatím zvedla laťku nevýše letošní sezóna s šestým místem v mistrovství Evropy na travnaté dráze a druhou příčkou v challenge, jenž mu otevřela vrátka do finálové série světového šampionátu na příští rok. Nicméně Martin Málek se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že rozhodně svět klasického speedway neopouští.

 

speedwayA-Z: „Jet na klíčový závod roku už v půlce dubna notabene na trávu do Anglie není mezi plochodrážníky příliš populární. Jenže ty ses letos ze Swingfieldu vracel s postupem do finále mistrovství Evropy na travnaté dráze, ale také s poznáním, že se na trávě dá závodit, když jedeš vpředu, že?“

Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Málek: „Před Swingfieldem jsem absolvoval dvě trávy v Holandsku, abych se trošku rozjezdil. Jet první závod na trávě v Anglii, to by byl trochu blázinec. Nebo docela risk. Hned na začátek sezóny jsem hned 2. dubna vyrazil do Balkbrugu bez tréninku a bez vyzkoušené techniky. Potom ještě týden před Swingfieldem jsem jel ve Vriesu. Hlavně ale ta zima nějak rychle utekla. Byl jsem po operaci kýly, takže jsem nebyl úplně plný síly na jaro. A ještě jsem několikrát přecházel chřipku, takže jsem byl spíše vysláblý. Tím, že mě čekal Swingfield, jsem si vybíral závody, kde se to úplně nevyplatilo, ale pokud chce závodník postoupit do finále, musí si to někde vyzkoušet a někde si to najet. A protože jsem jezdil loni hodně trav, myslím, že postup takové překvapení nebyl. Samozřejmě to ale nebylo zase tak jednoduché postoupit. Jestli chce někdo dělat výsledky, určitě to nepřijde samo, když bude sedět doma u televize a počítat si, jestli se mu někam vyplatí nebo nevyplatí jet. Ve Swingfieldu jsem byl s výsledkem spokojený. Bylo to tam o hubu, ale náročný závod na začátku sezóny jsem to spíš bral opatrnějším stylem. Šlo mi hlavně o to postoupit. To se povedlo. Měl jsem tam v jedné jízdě i pád, kdy jsem se vyhýbal jednomu závodníkovi. Někdy je to jednoduché, když závodník odstartuje. Jak neodstartuje, stačí malá chybička a může být i po sezóně. Z toho Swingfieldu jsem měl ale velkou radost a těšil se do Tayacu. Tam jsem byl už potřetí a věděl, co mě tam čeká.“

 

speedwayA-Z: „Tvůj travnatý příběh měl parádní pokračování v evropském finále v Tayacu. Výhrou ve finále B ses kvalifikoval do áčka a nakonec ses vracel domů s šestým místem. Jaký to byl pocit?“

Martin Málek v akci

Martin Málek: „Zatím nejlepší výsledek, co se týká trávy! Tayac je specifický stadión, není to klasická tráva, ale spíš taková tvrdá speedway na dlouhých motorkách. Je to specifická, krátká dráha, na závod tvrdá a na těch dlouhodrážních motorkách to hodně klouže. Nejhorší je, že se tam taky dráha dost měnila. Začíná se tréninkama už dopoledne a závody končí až kolem půlnoci nebo druhý den ráno. A celý den se na dráze jezdí. Když si to tak vezmu, přijet tam na trénink je úplně zbytečné, protože v závodě to vypadá úplně jinak. Vyhrávalo se vždy z černobílé dráhy úplně od mantinelu. Kdo startoval od prken, většinou doje první.  I když Pepovi se tam z vnitřní dráhy taky podařilo dobře odstartovat. Když jsi stál uprostřed, bylo to spíš, komu se to rychlejc rozjede. Ale na ten závod vzpomínám moc rád, s taťkou a Gabčou jsme si to moc užili, aj s Ríšou Dufkem a Ivanem Kolúchem z Kopřivnice. Když se závodník dostane do finálové rozjížďky, stát se může cokoliv. Všechno se nuluje a i ten poslední, co se tam dostal, může vyhrát. Asi hodinu, hodinu a půl se debatovalo, kdo do áčka postoupí. Byl tam sporný moment, že v poslední jízdě byl pád. Bylo rozhodnuto jinak, ale podle mě to zavinil Mathieu Tresarrieu. Srazil Paula Hurryho, ale vyloučený byl poslední Henry van der Steen. Takže kdyby vyloučili Tresarrieho, rovnou postoupím do áčka. Ale protože jsme měli s Pepou stejně bodů, ale on měl lepší vítěznou bilanci, musel jsem do béčka. Naštěstí jsem si vybíral jako první startovní pole, jasně jsem si vybral venek. Nebylo ani pochyb, že bych nevyhrál. Ale na finále A jsem si už moc nevěřil. Jak jsem řekl, odstartovat z prostředku to bylo o štěstí, ani nevím, která dráha na mě zbyla. Myslím si ale, že to nebyl tak špatný výsledek, když se přede mnou plácal Mathieu Tresarrieu. Ten taky nevěděl, jak se dostat dopředu. Ale ve Francii je vždycky těžké dobře zajet, tam je tráva jiná než ve zbytku Evropy.“

 

speedwayA-Z: „Mezitím se ti dařilo také v mistrovství světa na dlouhé dráze. Loňská smůla v kvalifikaci v Mariánských Lázních se neopakovala, ba právě naopak. Byl jsi osmý s jasným postupem do challenge v Bielefeldu.“

Mariánské Lázně se staly východiskem jeho postupu do finále mistrovství světa příští rok

Martin Málek: „Mariánky se povedly. Byl jsem hodně spokojený s technikou, co jsem nachystal. Byl tam nějaký výpadek, někde jsem ztratil body, ten systém je takový divný. Je to rozdělený na určité skupiny, hodně záleží, ve které jedeš. Nechci říct, že je to nespravedlivé, ale tam jde spíš o to postoupit. To se mi povedlo. Challenge bylo v Bielefeldu. A tam jsem se hodně těšil. To je klasická tráva, kde jsem si věřil, ale z který byl špatný jak Hynek, tak i Pepa. Bez zkušeností je tráva hodně těžká. Ale Mariánky pro mě nebyly jednoduché, dva dny nazpátek jsem si rozbil držku v Altripu. Teda spíše rozbil mě pan Härtel. Pro mě fakt bylo důležité postoupit, a abych to vydržel do konce závodů, to umístění mně bylo jedno. Hlavně abych měl postup, challenge je už zase o něčem jiném.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky na dlouhé dráze jsi před třemi lety debutoval čtvrtým místem, které jsi napřesrok zopakoval. Loni v Kopřivnici jsi byl třetí, letos po návratu šampionátu do Mariánských Lázní už druhý. Žertoval jsi, že bude-li tento algoritmus pokračovat, příští rok tě čeká titul. Vskutku si myslíš, že můžeš Josefa France sesadit z trůnu?“

Letos skončil v šampionátu republiky druhý

Martin Málek: „Ten mistrák byla taková sladká tečka na dortu. Jak jsem řekl, byl jsem hodně spokojený s technikou a myslím, že mi to jelo dobře. Ale jak jsem známý už od začátku kariéry, mou slabou stránkou jsou starty.  A odstartovat na dlouhý, najít optimální jedničku, není nic jednoduchého. A porazit Pepu? Jak postupně získávám zkušenosti, není to asi nereálné, ale určitě to nebude nic jednoduchého. Je to o zkušenostech a taky o technice. Jsou to ozubená kolečka o spoustě zubů, která musí zapadnout do sebe. Takže když všechno bude fungovat, aby to člověk vychytal, myslím, že by to třeba mohlo vyjít. Ale letos jsem ten mistrák nevnímal, už to byla jen jedna jízda. Uvidíme v roce 2019, zase to nebude lehké, bude to celý závod. Hlavně bych chtěl zůstat zdravý, zbytek může přijít sám. Nebo sám asi ne, ale i za bednu budu rád.“

 

speedwayA-Z: „Ať tak či onak v challenge v Bielefeldu jsi před Josefem Francem byl, protože jsi s ním stál na pódiu. On byl třetí, ty druhý. Jak na ten závod vzpomínáš?“

Z Bielefeldu se vracelo hezky

Martin Málek: „To byla pecka! Hodně jsem se na to těšil. Celou sezónu musím říct, že jsem jezdil opatrněji než sezóny předchozí, abych se hlavně nezranil před tímhle závodem. Den předtím jsem si na roztrénování vymyslel závod v Opende, což se ukázalo, že nebyl úplně ideální nápad. Závody skončily až v noci a do Bielefeldu jsme se dostali až ve tři ráno, takže spánku moc nebylo. Nejdůležitější bylo, aby vyšlo počasí. Zažil jsem tam dva extrémy. Jednou bylo horko a prášilo se, že i první závodník po dvou kolech neviděl, kam jede. Druhý extrém byl, že dvě hodiny před závodem se spustil hodinový liják, že jsme nejezdili na trávě, ale spíš ve vodě. Na challenge to ale vyšlo úplně perfektně. Všechno bylo ideální, sice tam byl škaredý pád s příletem vrtulníku pro Mustonena. Začala panovat nálada, že dráha je nebezpečná a na některé závodníky dopadl strach, že začali šířit poplašné zprávy. Ale pro mě to byly ideální podmínky na závodění na trávě. Nepřijel jsem vyhrát, ale hlavně postoupit. A nakonec z toho bylo krásné druhé místo. Mám v Německu hodně fanoušků, byl to moc příjemný závod i s tou celkovou atmosférou. Takže uvidíme, co příští rok ve finálovém seriálu, jak to bude.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství světa družstev na dlouhé dráze v Morizes vrátilo české sestavě stejnou podobu, jakou mělo předloni v Mariánských Lázních. Avšak pak se zranil Hynek Štichauer při pardubickém přeboru a místo další medaile jste skončili pátí. Jak bys tento výsledek komentoval?“

Na dlouhé dráze jej bude vídat i nadále

Martin Málek: „Nejradši bych tuto otázku vynechal. Tam to bylo fiasko. Fiasko je ale slabé slovo. Jedna věc, jak jsem už trošku řekl, Francie je velice těžká na závodění. Musím přiznat, že jsem tam přijel trošku nepřipravený. Týden před Francií jsem odletěl pracovně do Rigy, takže přípravy byla takové na poslední chvíli. A tak to budu brát v bodech. Nefungovala mi tam technika. Atypická dráha. Já jsem ještě do toho byl nachlazený. Teď i psychický tlak na nás, že v ostatních týmech nejelo hodně hvězd a od nás se čekal velký výsledek. Prostě blbý den, žádná týmová spolupráce. Byl jsem z toho hodně rozhozený na dlouhou dobu, což bylo vidět i na dalších závodech. Mistrovství světa mi vzalo hodně. Chyběl nám Hynek. I on říkal, že v tom Morizes je to těžké, že se nediví, že to tak dopadlo. Prostě dráha tvrdá, každá zatáčka jiná, jezdilo se z kopce do kopce. Taková speedway na dlouhých motorkách, což mi většinou nejde. V tréninku mi nejely motorky a v závodě byla úplně jiná dráha, takže jsem se vůbec nechytal. Bylo to fiasko, velké fiasko.“

 

speedwayA-Z: „Finále českého šampionátu jednotlivců jsi rozehrál docela nečekaně. Na pražské Markétě jsi měl čtyři body a skončil třináctý. Nakonec jsi šestým mužem závěrečné klasifikace. Jak tento svůj skok vnímáš?“

V šampionátu jednotlivců skončil nakonec šestý

Martin Málek: „Tak hlavně, přijel jsem do Prahy na poslední chvíli. I když byl státní svátek, musel jsem být ještě v práci. Můj původní plán byl takový, že mistrovství republiky vůbec nepojedu. Přemýšlel jsem spíš o dlouhé v Dingolfingu, a že mistrák oželím. Na ten den v Praze bych nejraději zapomenul stejně jako na Morizes. Vůbec nevím, co se dělo, bylo všechno špatně. Asi kdybych šel do hospody na pivo nebo do prvomájového průvodu, udělal bych líp. Kvůli Swingfieldu jsem se nemohl zúčastnit přeboru v Březolupech, ale v Pardubicích jsem byl pátý a mohl jsem se zúčastnit i druhého finále. V Kopřivnici jsem si to vyloženě užíval, tam mě to baví, jezdím tam hrozně rád. Byl jsem čtvrtý. V Plzni na mě ležela ještě deprese z Francie, z mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Přišly Březolupy, domácí závod. Už mi o titul nešlo, ale myslím, že jsme si to s taťkou na konec sezóny užili. Spíš jsem si tam hezky zajezdil, než zazávodil, spíš jsem si to chtěl užít a udělat slušný výsledek před domácím publikem. Myslím, že se to povedlo a měl jsem radost z pozitivních ohlasů po závodech. Šesté místo není špatné, jsem velice spokojený. Kdybych udělal nějaký bod navíc v Praze, mohlo to být taky někde jinde. Asi jsem tu krátkou ještě nezapomněl. Je fakt, kdybych se jí víc věnoval, mohly být lepší výsledky. Ale ty nejlepší sezóny jsem už předvedl a rád bych se tam ještě bavil. Prioritou pro mě ale zůstane dlouhá.“

 

speedwayA-Z: „V přeboru jsi jel jen dvakrát v Pardubicích, protože ses už do osmičky českých finalistů vrátil již ve druhém závodě v Kopřivnici. Sporadicky jsi účinkoval také v extralize, ale naproti tomu jsi doslova vymetal pouťáky na dlouhých a travnatých drahách. Znamená to, že dáváš vale klasické speedway, jak možná trošičku vyplývá také z tvé předchozí odpovědi?“

Martin Málek z krátké dráhy rozhodně neodchází

Martin Málek: „To úplně ne. Je dobré si občas zajet taky krátkou i kvůli startům, postřehu a technice jízdy. Spousta dlouhodrážních drah se rozměrově blíží těm krátkým, takže ono je dobré si zazávodit i na speedway. Je spoustu stadiónu, na které jezdím rád, ať už Březolupy, Kopřivnice nebo Žarnovica i Svitavy. To by mi asi přišlo líto, že bych se tam nesvezl. Mám podepsanou smlouvu zase ve Slaném. Uvidíme, jak se mi v kalendáři uvolní místo. Prioritou bude dlouhá dráha kvůli finále mistrovství světa a z toho se bude odvíjet všechno ostatní.“

 

speedwayA-Z: „Od vzniku střediska talentované mládeže dvěstěpadesátek v Divišově ses angažoval i na tomto poli, byť sis stěžoval, že ti ubírá už tak nedostatkového volného času. Jak jsi na tom v tomto ohledu byl letos a jak vypadá budoucnost tohoto projektu?“

V roli koordinátora Jawa Cupu

Martin Málek: „Jak jsem řekl v předchozí odpovědi, podle mistrovství světa se bude odvíjet i SCM, to je přesně řečeno. Bylo to vidět na letošní sezóně, která se odvíjela hlavně z finanční stránky centra. Sezónu dva sedmnáct jsme neukončili úplně úspěšně, co se týká financí. Proto jsem letošní sezónu musel brát uvolněně. Bylo to vidět i na výsledcích, co se týká závodění. Už jsem to tak nějak oznámil, že práci v SCM nejsem schopný vykonávat na sto procent, jak to bylo loni. Pak jsem z toho byl spíš zklamaný. Ne, že by ta až abnormální snaha nebyla doceněná, ale spíš jsem si uvědomil, že jsem ty některé kluky až moc rozmazlil, že si toho pak nevážili. Už jsem i předsedovi Vaškovi Hromasovi oznámil, že není v mých silách, nechci říct pokračovat, ale zvládat to nejde. Sedět na čtyřech židlích bez nějaké finanční podpory nejde. Pak člověk nemůže nic dělat pořádně.“

 

speedwayA-Z: „Na nový letopočet budeme čekat jen pár hodin. Nebude trvat dlouho a devatenáctka na konci letopočtu se začne objevovat rovněž v datech plochodrážních závodů. Jak se na novou sezónu chystáš a jak by měla v tvém podání vypadat?“

Nová sezóna se kvapem blíží

Martin Málek: „Podzim hrozně rychle uletěl, takže mě čeká ještě hlavně fyzická příprava. Plány mám veliké. Ještě vylepšit motorky na dlouhou. Nějaké nápady byly, postupně se na tom pracuje, ale je toho hodně, tak budu muset víc kopnout do vrtule, aby se to všechno stihlo. Chci vyzkoušet motory od jiných ladičů, ale z finančních důvodů jsem to musel trošku proškrtat a zúžit výběr. Předvedl jsem letos i několik podií, tak by to chtělo zopakovat a navýšit bilanci. Priorita je hlavně finále mistrovství světa na dlouhé dráze, kde bych se rád umísťoval minimálně v semifinále. No, a nejdůležitější bude dojet sezónu ve zdraví, jak se to povedlo letos. Ale bude to hodně náročné. Uvidíme, jak to půjde na té dlouhé, na krátké si velké cíle nedávám. A co se týká dlouhé dráhy, doufám, že to vylepšíme v mistrovství světa družstev, zhoršit to už snad ani nejde. No, ono by to ještě šlo, ale to se snad nestane… Hlavně se těším na mistrovství Evropy na trávě. Semifinále je v Bielefeldu a finále v Bad Hersfeldu. Bielefeld si myslím, že mi jde, Bad Hersfeld je typická tráva, kde si věřím spíš než na nějaké speedway dráze.“

 

 


Martin Málek děkuje:

„Sezóna byla dlouhá a asi bude delší i seznam, ale asi to trochu zestručním. Děkuju, tatínku, děkuju Gábinko, letos jste mi moc pomáhali, ještě víc než léta předchozí! Asi to bude příští rok tvrdší, tak se Vám už předem omlouvám, jestli na Vás budu někdy protivnější než letos. Panu Grossewachterovi za technickou pomoc. Káčovi Kadlecovi, Jardovi Solnařovi, Mirovi Ševčíkovi, Ládovi Šímovi za doprovod a pomoc při závodech. Strejdovi Petrovi za technickou pomoc, mechaniku Matějovi Čermákovi, panu Janouškovi za Metaltec, firmě Maliniak Rafalovi a Darkovi. Velký dík patří taky panu Diatkovi a JRM Speedway Factory s.r.o. a panu řediteli Rezlerovi. Nesmím zapomenout na maminku, taky na Ríšu Dufka a Ivana Kolúcha, Vaška Hromase, Karola Karáska, Rudyho Baniariho, Roderika Bónu, Karla Matušku, Jirku Floriána, Danyho Šilhána a spousta dalších, které občas otravuju s prací! Taky děkuju fanouškům a dalším, na které jsem si hned momentálně nevzpomněl…“


Martin Málek v akci

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Martina Málka

Filip Hájek: „Titul jsem už fakt jako chtěl!“

Praha – 16. prosince
Letos nebo nikdy! Toto pochopil již zkraje sezóny s přechodem favoritů udávajících tón předchozím ročníkům mistrovství republiky juniorů mezi seniory. A rozhodl se, že udělá všechno, aby ve svých jednadvaceti letech konečně zapsal svoje jméno na seznam šampiónů. Musel ovšem bojovat nejen se svými protivníky, ale svádět těžký duel sám se sebou. Divokou kartu pro finále světového šampionátu totiž proměnil hned v prvním klání v Daugavpilsu na frakturu klíční kosti a v době vyvrcholení domácí soutěže v Divišově byl všechno jen ne rozjetý plochodrážník v dokonalém zdravotním stavu. Že svému příběhu napsal happy end, již víme, nicméně Filip Hájek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z nehovoří jen o mládežnických závodech.

 

speedwayA-Z:  „Sezónu 2017 jsi ukončil nejen s titulem v extralize, ale i vavříny z juniorského šampionátu jednotlivců a družstev. Letos tě v juniorech čekala poslední sezóna. Co to pro tebe znamenalo, změnilo se něco v tvé přípravě či ambicích?“

Filip Hájek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Filip Hájek: „Změnilo se toho hodně. Musel jsem víc makat a víc se připravit. Byla to moje poslední juniorská sezóna a chtěl jsem už něco dokázat. Z juniorky odešel Eda, Zdenda Holuba a Michal Škurla, kteří byli takoví suverénní, tam už nebyli taky. Byla možnost to chytit za ten správnej‘ konec a udělat titul. Zkraje sezóny byly hodně velký plány, ale nebylo dobré o nich mluvit nahlas. Aby se to nezakřiklo. Ale naštěstí všechno vyšlo…“

 

speedwayA-Z:  „V Praze a hlavně v Plzni jsi šel za titulem juniorského mistra republiky pořádně tvrdě. Doopravdy jsi po zlatu tolik toužil?“

O juniorském titulu se rozhodovalo již v Plzni, aneb Filip Hájek (červená) vs. Jan Kvěch (bílá)

Filip Hájek: „Už jsem to fakt jako chtěl. Po Praze jsem měl k titulu nakročeno hodně dobře. Sice jsem tam Patrika Mikela spráskal, ale on a Honza Kvěch byli pořád moji největší konkurenti. Ale na Markétě to všechno vyšlo. Jak nastavení motorky, tak dobrej‘ den a první moje vítězství v juniorce. Pak přišla Plzeň. Tam šlo o to hlavně dobře startovat. A poslední rozjížďka byla vůbec nejtěžší (po odstoupení Patrika Mikela v ní Filipa Hájka očekávali Jan Kvěch a Petr Chlupáč – pozn. redakce) a vůbec se mi do ní nechtělo. Patrik se předtím v zatáčce vzadu trošku pochroumal, což jsem od něj nečekal. A pak už tam byl jen Honza. A přibyl Chlup. Start byl důležitej‘, a pak pelášit pryč. Hlava nehlava, ale nevěděl jsem, že Honza po mě takhle půjde. Bylo to ode mě trochu tvrdší, co se stalo, stalo se. honza se tam asi trošku nevešel. Nevím, já si jel svoje a dozadu se nekoukal. Měl jsem obavy, jak rozhodne rozhodčí. Zajel jsem do depa a přišla zpráva, že mě nevyloučil, a že jsem vyhrál. Byla druhá bedna, náskok se zvětšil a udělala se trošku rezerva.“

 

speedwayA-Z:  „Juniorská pohádka v tvém podání se přelila i do červnového semifinále mistrovství světa juniorů v Liberci. V dramatickém boji o čtyři místa ve finálovém seriálu ses zvednul v pravý čas, abys zaútočil na postup. Nakonec ti ho ale v rozjezdu sebral Nick Škorja.“

Filip Hájek vodí Sandro Wassermanna

Filip Hájek: „Závod to byl těžkej‘. Postupovali jen čtyři a byli tam samí dobří, Drabik, Kaczmarek… Začalo to dobře, přišla nějaká výhra. Body se sbíraly, ale sbíraly se těžce. Přišla jízda s Drabikem, tam to bylo hodně těžký, ale naštěstí najel do pásky. Poslední jízda se opakovala několikrát, asi třikrát, a tam se mělo rozhodnout, kolik budu mít bodů. Jednou se o mě opřel Argentinec, takže jsem si musel vzít druhou motorku. A jelo se znovu. Pak to muselo bejt‘ jo nebo ne. A ono to vyšlo třema bodama. Hnali mě do parc ferme, ale museli jsme si vzít motorky zase zpátky. Mechanici, můj táta s Milánkem Mihulem pomohli připravit obě dvě, protože jsem jel rozjezd. Startoval jsem od prken a zase to buď jo nebo ne. Snažil jsem se je objet, ale najednou se tam objevil Škorja. A už bylo těžký ho předjet. Tím jsem skončil těsně za postupovejma místama. Ale v Liberci to bylo dobrý, je to doma, přišlo hodně fanoušků, měl jsem od nich velkou podporu. Dobrej‘ výsledek, pěkný to bylo i v tom, že to bylo doma v republice.“

 

speedwayA-Z: „Tvůj liberecký výkon ti přesto garantoval stálou divokou kartu pro finále. Z Daugavpilsu ses měl vracet letadlem přes Frankfurt  nad Mohanem a Lyon, aby posílil juniorský nároďák v evropském semifinále v Maconu. Jenže všechno dopadlo jinak a propadlá letenka bylo asi to poslední, co tě štvalo, že?“

Štěstí v Liberci vystřídal pech v Daugavpilsu

Filip Hájek: „Když mi pan Moravec po Liberci volal někdy v pondělí, v úterý, že jsem dostal divokou kartu, byl jsem šťastnej‘. Ale jak to udělat, když jsem měl bejt‘ v sobotu v Daugavpilsu a v neděli v Maconu? Řešili jsme to hned. Topas mi půjčil ze skladu motorku, na druhý jsem se zkusil domluvit s Ondrou Smetanou, jestli mi ji půjčí jako rezervní. Připravil jsem čtyři motorky, abych dvě měl do Daugavpilsu a dvě do Maconu. Pak jsme řešili, jak poletím. S Ondrou a tátou jsem jel do Daugavpilsu. Měli jsme odzávodit, pak se sebral a jet na letiště to Vilniusu. Odtud mi ráno v šest mělo letět letadlo, kolem půl osmý, v osm jsem měl bejt‘ ve Frankfurtu, přestoupit do Lyonu, kde mě měl nabrat Milan Špinka. Ale to se nepovedlo, protože jsem si v Daugavpilsu bohužel zlomil klíční kost. Prostě jsem ho trefil, jestli jsem se blbě koukal? Motorka byla ještě v pohybu, když jsem se mu vyhejbal. Místo cesty za klukama do Francie jsem strávil cestu domů autem do nemocnice. Co se stalo, stalo se. V Praze nastalo těžký rozhodování, jestli operace nebo to nechat zhojit přírodně. Na Bulovce mi to srovnali a dali mi takový krásný kšandy. V pondělí jsem se dopravil na Markétu, kde jsem s Topasem a Pavlem Ondrašíkem řešil co s tím. Zavolali jsme nakonec do Pardubic, kde mi doktor Brož domluvil operaci a nechal jsem si to tam sešroubovat. A nastala rekonvalescence a velká pauza od závodů. Myslel jsem, že se vrátím v Leszně na další díl finále mistrovství světa juniorů. Nešlo to, protože jsem dlouho neseděl na motorce. Byl to i trochu risk a musel jsem si to nakonec bohužel odříct. Nebylo to ještě ono, abych se do toho vrátil naplno. Další tejden jsem si zkusil zatrénovat, abych věděl, jestli to půjde v Divišově nebo ne. Tam jsem se chtěl vrátit určitě.“

 

speedwayA-Z: „Po svůj comeback jsi v červenci dělal úplně všechno. Blížil se totiž Divišov se závěrečným podnikem domácí juniorky. Titul jsi vskutku těsným způsobem získal, ale o procházku růžovým sadem rozhodně nešlo. Jak na to vzpomínáš?“

Filip Hájek v Divišově překonal i sám sebe

Filip Hájek: „Vzpomínám na to jako na nejtěžší závod asi vůbec. Bylo to tři tejdny po operaci a Honza Kvěch, Chlup a Patrik Mikel byli suprově rozjetý. Patrik mi tam pomoh‘ asi úplně nejvíc. Jel v Divišově pěkně, ta dráha mu sedla. Mně rameno bolelo hodně. Dvě, tři kola dobrý, pak se bolest vracela. Do tý čtvrtý jízdy to šlo, šlo to i v tý pátý, ale tu jsme opakovali. Honza tam měl suprově nakročený, aby on měl ten titul, mohli jsme jet spolu rozjezd. Ale Patrik měl fakt dobrej‘ den, porazil všechny a tím mi hodně pomoh‘. Porazil všechny, ale hlavně Honzu Kvěcha. Já moh‘ titul slavit už po čtvrtý jízdě, ale to jsem nechtěl, protože se ještě pořád závodilo. Slavit jsem začal až, jak skončily závody. Když juniorka skončila, šel jsem v pondělí do Stromovky, kam jsem ty tři tejdny chodil na rehabilitace. A nebyli ze mě nadšeni. Ale na druhou stranu byli rádi, že jsem i s takovým rizikem vyhrál titul. Nakonec se to takhle povedlo a všechno dobře dopadlo. Titul jsem měl a stačilo se jen zase vrátit do závodění. A to šlo taky, sice pomalu, ale šlo.“

 

speedwayA-Z: „Svou juniorskou kariéru jsi uzavřel v říjnu v Pardubicích. V pátek ses vrátil do finále juniorského mistrovství světa, na druhý den tě čekala Zlatá stuha. Jaké to pro tebe byly závody?“

Zlatá stuha byla posledním juniorským závodem Filipa Hájka

Filip Hájek: „Celá sezóna v juniorce byla dobrá, vyšel titul, byl postup do mistrovství světa. Sice nevyšel postup v Evropě, ale aspoň tam byl ten světovej‘. Poslední část mojí juniorský kariéry byla v Pardubicích. Odstartovalo to v pátek mistrovstvím světa, kde to nebylo dobrý. Začali jsme s nulou a už to pak nějak nešlo. Nebylo to nic moc. Závody nebyly takový, jaký by měly bejt‘. V pátek nic nevycházelo, jak mělo. A v sobotu byla Zlatá stuha, kde jsem očekával postup, ale to taky nevyšlo. Na dvě jízdy jsem špatně nastavil motorku. A ta poslední byla zkusit něco anebo nic. Topas mi poradil normální nastavení a tak jsem to zkusil, když už o nic nešlo. To byl dlouhej‘ víkend, ale v neděli jsem byl na Zlatý přilbě, kde se krásně koukalo a fandilo Vencovi a našim klukům. Juniorská kariéra mi skončila a teď už jen seniorská. To bude mnohem těžší než v juniorech.“

 

speedwayA-Z: „V extralize se dlouho zdálo, že jde zase všechno na pražskou ruku. Jenže Pardubice byly ve střehu a už v srpnu byl titul zase jejich. Čím to?“

V extralize střídal Prahu a Slaný

Filip Hájek: „S Chlupem jsem se jako junior střídal ve Slaným. Markétě měla dobře nakročeno na titul v extralize. Na bedně se to často měnilo. V Kopřivnici nám to vyšlo, Markéta vyhrála i kvůli počasí, já jel za Slaný. Rozhodla naše smůla v Žarnovici. Tam pršelo, body se těžko sbíraly, nevycházely jízdy, kde to bylo nejdůležitější. Všechno se pokazilo a vyhrály Pardubice. A tak jsme skončili aspoň druhý. Celou dobu jsme jezdili jen se sestavou Čechů, nepoužili jsme žádnýho cizince.“

 

speedwayA-Z: „V průběhu sezóny jsi v extralize také hostoval za Slaný, jemuž chyběl vlastní junior. Jaké to bylo a jak to s tebou bude příští rok, kdy se prý o tvé služby uchází čtvrtý celek, jejž skládá dohromady Vladimír Vopat?“

V extraligovém duelu s Petrem Chlupáčem

Filip Hájek: „Jo, hostoval jsem za Slaný a střídal se s Chlupem, buď já nebo on. Jak to v extralize bude příští rok, vůbec nevím. Slyšel jsem, že pan Vopat má něco v plánu, ale nevím co. Ještě se nepochlubil, neseděl jsem s ním a nemluvil o tom. Dočet‘ jsem se, že má v plánu čtvrtej‘ tým, že by se mnou rád počítal, a že se prostě uvidí, co bude. Sám jsem zvědavej‘, jak to bude vypadat a jakým způsobem ten čtvrtej‘ tým bude fungovat. Sezóna to ukáže.“

 

speedwayA-Z: „Loni pražská Markéta vystřídala Pardubice v poháru přátelství. A z vašeho úhlu pohledu šlo o úspěšnou alternaci, protože jste celý seriál vyhráli a získali na zimu putovní pohár. Jaké to byly závody?“

Pražská parta po triumfu v poháru přátelství

Filip Hájek: „V Nagyhalaszu jsme všichni tahali za stejnej‘ provaz, všechno vyšlo a vyhráli jsme s velkým náskokem. Pak jsme jeli na Ukrajinu do Rovna, kde jsme měli jet v sestavě já, Chlup, Honza a Holubín. Ale po přeboru v Pardubicích Zdenda nejel a tím jsme závodili jen ve třech. Všichni jeli v pěti, my jenom ve třech. Rovno nám půjčilo jednoho jezdce, kterej‘ ale spíš do programu vyplňoval abecedu místo, aby dělal body. Nějak mu to nevyšlo a buď nedojel nebo byl na zemi. Bohužel. Snažili jsme se nasbírat co nejvíc bodů, abychom zůstali na čele. Všichni nás ale dohnali. V Kopřivnici jsme jeli v pěti, zase klasicky já a Chlup. Honza byl ve Stralsundu na evropským finále, doplnil náš Dan Klíma a Škurlič se Smetákem. Závody byly pěkný, jeli jsme doma a měli jsme hodně velkou podporu Kopřivnickejch‘. Jeli jsme pěkně, snažili se a zase tahali za jeden provaz. V posledních jízdách nás ale Maďaři předjeli. Druhej‘ den jsme přejeli do Žarnovice. Vystřídali jsme se s Ondrou a já byl náhradník. V Žarnovici jsme vyhráli, nejlíp jeli Smeták se Škurličem. Vyhráli jsme i celkově a odvezli jsme si putovní pohár. Byla to fakt pěkná soutěž, závody se nám všem líbily. I Topasovi. Určitě bychom chtěli jet příští rok zase. Uvidí se, kam zase pojedeme.“

 

speedwayA-Z: „Kam zase vyrazíš v roce 2019 budeme vědět již na nějakého čtvrt roku. Nicméně jak se na novou sezónu připravuješ a jak to v ní bude vypadat?“

V duelu s Davidem Pacalajem

Filip Hájek: „Zatím se chystám tak, že třikrát tejdně chodím cvičit. V lednu jedeme na hory zaběžkovat si na soustředění. Pomalu začnu dělat motorky, sezóna se blíží. Začátkem března budeme odjíždět na soustředění, možná do Goričanu, ať jsme rozježděný a nevlítneme rovnou do sezóny. Když půjde jezdit tady na Markétě a bude dobrý počasí, budeme trénovat asi i tam.“

 


Filip Hájek děkuje:

V pražských boxech s tatínkem Lubošem

„Především tátovi, který se mnou jezdí po všech závodech a moc mi pomáhá, a mámě. Milánkovi Mihule za velkou pomoc a Ondrovi Smetanovi. I trenérovi Topasovi za pomoc a rady. Dále Olympu za velkou pomoc  a podporu.  AK Markéta. Firmě Apoklem,firmě MS-SPORT a firmě Bellis, panu Vopatovi za podporu. A také všem, co mi v sezóně hodně pomohli.“


Filip Hájek v akci

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a Pavel Fišer