Archiv pro rubriku: Rozhovory

Hynek Štichauer: „Plochá dráha se bude odvíjet od mého pracovního diáře!“

Pardubice – 12. ledna
Před rokem mu nebylo zrovna hej. Doma měl berle, podruhé operované koleno se nehojilo a kulatící se bříško jeho přítelkyně dávalo tušit, že brzy budou po tomto světě chodit ve třech. Pracovní nabídky se mu však vyhýbaly jako zapřisáhlý abstinent palírně. Až přišla jedna, které nešlo říct ne. Jenže časté cestování jej vedlo mimo startovní listiny plochodrážních mítinků. Na podzim měl takový plochodrážní hlad znásobený světovým dlouhodrážním stříbrem, že v individuálním šampionátu skočil z deváté příčky na čtvrtou. Jakoby nemohl přestat, popral se o vítězství i v Kostěnicích a zase naskočil do šroubkařského seriálu Drift-On-Ice. Ale Hynek Štichauer nám o tom všem bude vyprávět sám, jelikož poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Sezóna 2018 v tvém pojetí nebyla špatná. Jako náhradník dlouhodrážního mistrovství světa jsi skončil třináctý, v mistrovství republiky v Mariánských Lázních třetí. S Pardubicemi jsi vyhrál extraligu, s Václavem Milíkem dvojice, a byť jsi vynechal Plzeň, obsadil jsi sedmé místo v mistrovství republiky. Jak to, že se na jejím konci dostavil jakýsi splín?“
Hynek Štichauer poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z

Hynek Štichauer: „Příčinou toho všeho bylo, že jsem si v létě v Pardubicích na přeboru zranil koleno. Sezóna dvacet osmnáct byla super. Dva tituly, vyhráli jsme extraligu, jel jsem tři závody grand prix na dlouhý dráze. Jak jsem si udělal to koleno vynechal jsem mistrák v Plzni a družstva na dlouhý. Utrh‘ jsem si čéšku na tom levým kde mi už sedm let chybí křížák. Sezónu jsem dojel, ale hned po posledním mistráku v Březolupech jsem šel na plastiku do Chrudimi. Přes zimu jsem se necejtil dobře, moc se to nehojilo. Víš, je ti jednatřicet, táhne ti na dvaatřicet. Máš doma těhotnou ženu, jsi o berlích, nevíš, jestli budeš moct dělat to, co doteďka, není to jednoduchý. Hlavně nic jinýho pořádně neumíš… To je realita, když celej‘ život závodíš, a když jediný, co umíš, je závodění, je těžký začít někde od nuly. V jiným oboru musíš začínat od dveří, jak se říká. To ale jde, když ti je dvacet. Ve dvaatřiceeti začínat od dveří není žádná legrace.“

 

speedwayA-Z: „Někdy zjara ses rozhodl jít do práce. Dostal jsi nabídku organizovat akce Rusty Pistons po celé Evropě. Přitom jsi vždy působil jako živnostník. Jak těžké bylo stát se zaměstnancem, když tě ke všemu časté cestování odvádělo od ploché dráhy?“
V souboji s Janem Kvěchem

Hynek Štichauer: „Začátek nebyl v Rusty. Byl jsem zvyklej‘ už někdy od roku 2014 si při ploché dráze přivydělávat většinou ve firmách, které mi pomáhaly sponzorsky. To je ideální, firma ti dá práci, ty ji odvedeš, a ta firma tě navíc podpoří při závodění, nebo tě alespoň uvolní na závody. Proto práce nebyla loni pro mě novinka. Nejdřív mi ale přicházely hodně špatný nabídky. Když přišla z Bikers Crown, ani jsem tam už nechtěl jet na pohovor. Ale nakonec to byla schůdná cesta, našel jsem se v tom, je to vlastně takovej‘ plochodrážní život bez závodění. Není to stabilní pracovní doba, mám velkou zodpovědnost, ale zase velkou volnost. Uděláme si svou práci a nikdo se do nás nesere a to mi vyhovuje. Je to v podstatě o dvou lidech. Bikers Crown je velká firma, kde dělá sto lidí, a Rusty Pistons je jen jedna značka, co vyvinuli. Já v týmu dvou, třech lidí stavíme expozice na velkých výstavách jako teď ve Veroně nebo na letních festivalech. Rusty Pistons je chopper hot rod style, takový ty poválečný americký padesátý léta. Je to v podstatě taková životní filozofie určité skupiny lidí. Docela jsem se v tom našel, i když bych byl nejradši u plochý protože tam se cítím jak ryba ve vodě.“

 

speedwayA-Z: „Do finále loňského mistrovství světa na dlouhé dráze jsi byl nominován jako náhradník, nakonec se z tebe stal dokonce první na seznamu náhradních jezdců. Nicméně jsi nestartoval ani jednou, ale kvalifikaci jsi absolvoval. Mariánské Lázně šestý, challenge ve Scheesselu jedenáctý. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
V akci na dlouhé dráze

Hynek Štichauer: „Mariánky byla taková povinnost. Čekal jsem víc tím, že jsem tam předtím vyhrál mistrák, čekal jsem bedýnku. Ale předtím jsem upad‘ na extralize ve Slaným a byl jsem potlučenej‘. Je znát, když na motorce sedíš jednou za měsíc. Ale cíl jsem splnil a postoupil. Scheessel, tam jsem se odkopal. Tam je to fyzicky náročný i pro ty, který ruce normálně nebolej‘. Trénink ještě dobrý a pak už nemělo cenu se jít ani oblíkat. Tam se naplno projevil ten můj letošní poloviční amatérismus. Dnes už vím, jak bych měl věci dělat, ale je to těžký v mých podmínkách, proto jsem to finále mistrovství světa odmítnul. Za prvý jsem nemoh‘, musel jsem bejt‘ v práci, za druhý jsem neměl vidinu lepšího výsledku. Ze třech závodů to stejně nedáš do top sedmičky, aby ses třeba udržel na další rok a nic jiného pro mne nemělo z osobního hlediska cenu. V Scheesselu se to nepovedlo, a mrzelo mě to hodně. Kdybych měl trochu naježdíno, tak by to bylo asi jiný. Ale to jsou ty kdyby.“

 

speedwayA-Z: „Co však bylo naprosto úžasné, přišlo při Speedway of Nations ve Vechtě. V semifinále jste vyřadili Německo, ve finále měli na lopatě i Francouze a nakonec jste se domů vraceli s historickými stříbrnými medailemi. Jaké to bylo?“
Vicemistři dlouhodrážního světa: Filip Šitera, Michal Škurla, Hynek Štichauer, Martin Málek a Josef Franc

Hynek Štichauer: „Myslím, že na to mám podobný názor jako Marťas Málek. Vechta nám všem sedla. Pepek je dlouhodrážní ikona, jel s velkým sebezapřením, bolely ho záda po finále v Plzni a stejně tam byl z nás nejlepší. Vechtu mám rád, dobře jsem se vyspal a už na nástupu jsem před klukama řek‘, že do toho ten den dám všechno. Takže první jízdu jsem šel na držku a pak mi to začalo jít. Bejt‘ vicemistrem světa je krásný, akorát mrzí, jak to v Čechách vyznělo trošičku do autu. Systém závodu se změnil, hrálo nám to do karet. Mrzí mě, že mě ve finále Berge předjel ve druhým nájezdu do posledního kola. To byla ohromná škoda, byli jsme hodně blízko k titulu mistra světa. Zase ty ručičky, no… Pro takový závody to děláme. Člověk to musí brát s pokorou, je to krásnej výsledek.“

 

speedwayA-Z: „O tři roky dříve jste ve stejném složení byli v Mariánských Lázních bronzoví, nyní jste ještě o jedno místo poskočili. Co se od té doby změnilo kromě kouče, jímž se po Milanu Špinkovi stal Filip Šitera?“
Češi stojí na pódiu dlouhodrážního mistrovství světa družstev s Francouzi a Němci
Češi stojí na pódiu dlouhodrážního mistrovství světa družstev s Francouzi a Němci

Hynek Štichauer: „Kromě kouče asi nic. Jsme všichni starší, možná se nám ráno hůř vstává z postele, ale jinak nic novýho nebylo. Co se týče Filipa, byly to jeho první závody na dlouhý dráze. Možná to předtím ani neviděl. Zpočátku mrmlal, že je to všude daleko ale pak tomu přišel na chuť. Jako manažer byl super, rval se za nás. Když byl nějakej problém, třeba s metylem, tak to hned řešil. Byl jsem rád, že tam byl a těším se na další spolupráci. Byli jsme spolu velký rivalové v junioráku, konkurence mezi mnou, ním a Kusákem byla neustálá. Díky tomu jsme se zlepšovali. Znám ho odmlada, rivalita byla, on byl svýho času lepší než já.  A teď je to člověk na svým místě  a neviděl jsem za celou dobu, co jezdím, nikoho, kdo by sehnal do repre víc peněz. Je to daný i jeho původem, že je z plochodrážní rodiny, má kontakty a umí to. Já k plochý přišel ve dvanácti, a když se mě někdo ptal, kdo je Štancl, nevěděl jsem. Filip je člověk na svém místě a je určitě přínos pro plochou dráhu.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky na dlouhé dráze jsi v Mariánských Lázních rozehrál skvěle. Po základní části ti z kompletu scházel jediný bod. Následovala výhra v semifinále a nakonec i v dramaticky zašmodrchaném finále. A tak jsi šampión republiky!“
Mistrovský doušek v Mariánských Lázních

Hynek Štichauer: „Je to kus štěstí. Bylo to jako před třemi lety na mistrovství světa družstev. Zmatek a únava. Asi to tak potřebuju. Prostě to vyšlo, ale byl tam i kus štěstí. To si uvědomuju. Jsem rád, že se mi to podařilo je v základní části porazit. Kdybych od nich dostal napráskáno, bral bych to jako náhodu, ale takhle mi přijde že si ho opravdu zasloužím. Nehledě na to, že jsem měl k titulu blízko už v Kopřivnici, kde mě Pepa porazil ve finále. Přitom jsem vůbec nemusel startovat. Mechanici Jarda Petrák a Jirka Havlíček mi ve tři ráno volali, že moje auto nejede. Vděčím za titul i jim. Když jsem jim do telefonu říkal, ať na to kašlou, že mistrák nepojedu, neposlechli mě, a auto opravili.“

 

speedwayA-Z: „Naproti tomu extraliga… V české historii se ještě nikdy nestalo, aby úřadující šampión sjel v tabulce až na úplné dno. Co se dělo?“
V loňské extralize neprožívaly Pardubice ideální časy
V loňské extralize neprožívaly Pardubice ideální časy

Hynek Štichauer: „V prdeli prostě… Začíná se projevovat to, co je v Pardubicích problém dlouhá léta. Nemáme závodníky. Venca je taky jenom člověk, nemůže dělat celou sezónu  maxima od jara do podzimu. Já jel poloviční body než v roce 2018. Chodil jsem do práce a nebyl rozjetej‘. Páťa měl taky smůlu a moc se mu ta sezóna nepovedla. To už jsou tři ze čtyř, a když k tomu přidáš hosta, kterému to taky nejde, tak je to hotový. Že jsme byli poslední, v globálu nic neznamená. Mělo by nám to naopak pomoct, abychom se koukali, co bude v budoucnosti. Ne, ať jsme nejlepší teď, ať jsme mistři teď, ať to stojí co to stojí…“

 

speedwayA-Z: „Zato v mistrovství republiky se ti povedl obrovský skok. V Praze jsi dost smolně vypadl o jeden bod. Divokou kartu od komise jsi však zužitkoval náramně. V Plzni ses do elitní osmičky vrátil a po Březolupech ses dostal na čtvrté místo. Přitom na třetího Jana Kvěcha ti chyběly jen tři další body…“
Hynek Štichauer využil divoké karty beze zbytku

Hynek Štichauer: „Pro mě nečekanej‘ úspěch. Zase ale můžu mluvit o štěstí, mezi čtvrtým a šestým bylo taky jen pár bodů. Dobrý, asi jsem si to zasloužil. Zainvestoval jsem a nechal jsem si udělat na konec roku novej‘ motor. Ostatní kluci asi už na konci sezóny byli takoví jaloví. V říjnu už máš plochý dráhy plný zuby, když jedeš sedmdesátej‘ závod. Na druhou stranu já závodit chtěl. Jsem rád a teď mě třeba na starý kolena ještě potká nějaký kvalifikační kolo na krátký.“

 

speedwayA-Z: „V sezóně jsi musel dost závodů vynechat, ale po jejím konci jakoby sis chtěl závodní půst vynahradit. Na minioválku v Kostěnicích jsi při rozlučce dominoval hned ve dvou závodech, nyní máš za sebou již dva mítinky šroubkařské série Drift-On-Ice. Co tě k účasti v takových akcích motivuje?“
Hynek Štichauer si v Kostěnicích sám připravuje svačinu

Hynek Štichauer: „Protože mám rád plochou dráhu, mám rád závodění. Neštítím se jet závody na poli, přijde mi to jako super věc a velká legrace. V Kostěnicích je spousta fajnovejch lidí, se kterýma si rozumím. Jsou tam mladý kluci. Uvědomuju si, že potřebujou nějakýho staršího, s kým se tam budou pasovat. A já se s nima konfrontuju rád. Ronny Weis dělá super podniky, chodí mu dost lidí a je to takový nízkonákladový závodění stejně jako ty Kostěnice.  Nemusíš mít nový gumy, super spojku a naladěnej‘ motor. Je to o tom, že si tu motorku musíš nastavit a ukázat svoje kvality, který jsou podpořený něčím jiným než bankovkama. Nemusíš mít ani žádnou licenci. Je to určitě z lásky ke sportu.“

 

speedwayA-Z: „Naznačoval jsi, že se ti tvé účinkování v Rusty Pistons zamlouvá, a nepadlo jediné slůvko o výpovědi. A tak se tedy dá vydedukovat, že sezóna 2020 se ve tvém pojetí bude loňskému roku podobat jako vejce vejci?“
Hynek Štichauer v dlouhodrážní akci

Hynek Štichauer: „Jak to bude vypadat, se ještě moc neví. Všechno se bude odvíjet od mýho pracovního kalendáře. Hned po konci sezóny jsem udělal vše proto abych mohl závodit dál a třeba i víc než letos. Něco se povedlo, něco ne. HT kovo a VPS mi pomohou to kolo z jara roztlačit a pak se uvidí. Byl jsem také na školení na trenérskou licenci. Zatím pouze C, ale chci se dál věnovat pardubickým juniorům.“

 


Hynek Štichauer děkuje:

Na mistrovském titulu měli velký podíl také Jiří Havlíček a Jaroslav Petrák
Na mistrovském titulu měli velký podíl také Jiří Havlíček a Jaroslav Petrák

HT KOVO, VPS, Joštova realitní, DAYS, CS MV Olymp, Herbert Okken, mechanici Láďa, Jarda a Jirka a přítelkyni Martince.“


Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer

Martin Málek: „Speedway úplně neopustím!“

Pardubice – 4. ledna
Když se ohlíží za loňským rokem, nemá vlastně, proč nadávat. Pravda neudržel se ve finálové společnosti elity dlouhé dráhy a domácí titul v Mariánských Lázních mu rovněž upláchl. Jenže získal cenné zkušenosti, které rozhodně hodlá zúročit. Brousil si zuby na pódium z evropské trávy. Ano, byl až sedmý, ovšem na druhou stranu nachlazení se stalo jedinou zdravotní újmou, kterou v nebezpečných podmínkách utrpěl. Katastrofální není ani jeho pozice muže číslo sedm individuálního šampionátu. Nejen proto, že ho od čtvrtého dělil absolutně marginální bodový příděl, ale především klasická dráha již není jeho každodenní závodní rutina. Avšak nechme v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z hovořit především Martina Málka samotného.

 

speedwayA-Z: „V prosinci jsi strávil pár dnů na soustředění českých ledařů ve Strömsundu. Jak jsi k takovému nápadu dospěl a jak sis celou akci užil?“
Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Málek: „Ten nápad vznikl už před třemi lety. Nabídl mi to David Lizák. Ale nevycházelo mi to, první rok jsem nastoupil na operaci kýly, předloni už ani nevím, proč jsem nejel. Asi z pracovních důvodů nebo kvůli jiným akcím. A loni jsem svou účast potvrdil hned v říjnu, když jsem se rozhodl, že si těch pár dnů udělám volno a pojedu s nimi jako technický doprovod. Byl to super výlet, perfektní zimní pánská dovolená a spousta zážitků. Myslím, že klukům přišlo hodně vhod, že jsem jel s nima. Sice jsem jim za volantem toho moc neodřídil, tak jsem se aspoň snažil jako mechanik. Klobouk dolů před Franky Zornem, to je velký profík. Fakt jsem čuměl, jak si do detailu vybudoval a zázemí. Je vidět, že to dělá už hodně dlouho. Sešla se super parta, kluci většinou jezdili spolu a byla to fajn týmová práce. Ale musím podotknout, že ledy jsou opravdu pro skalní nadšence. Mají to hodně náročné z časového i finančního hlediska, když se má někam jet. Robert Růžička měl stan a topidlo, centrálu, měli jsme veškerý komfort. Na ledě jezera bylo za chvilku ve stanu teplo, elektrika. Byl jsem z toho opravdu příjemně překvapený. Kluci se mezi sebou mohli podělit o náklady, ale jet tam sám, to by fakt stálo balík peněz.“

 

speedwayA-Z: „Ve výpravě jsi plnil funkci mechanika, ale sám sis ohřebovaný speciál také vyzkoušel. Neláká tě kariéra ledaře?“
Martin Málek si ve Švédsku zkusil řídit ledařský speciál

Martin Málek: „Několikrát jsem o tom uvažoval, ale bál jsem se svézt. Ne ze strachu z jízdy, ale ze strachu, aby se mi to nezalíbilo natolik, abych za každou cenu chtěl koupit motorku. Dvakrát jsem si to ošahal jen tam zlehka na volném jezeře a pak ten poslední den jsem vyjel na čerstvě připravenou dráhu. Musím říct, že je to krásné svezení. Ale po tom celotýdenním zážitku, jak jsem viděl to cestování a nutnost zázemí, prostě tu technickou a hlavně časovou stránku, asi zůstanu jen u letní sezóny. Ledy jsou fakt krásný sport, mám je rád, pamatuju si ještě taťku, když u nás trénoval na rybnících. Jako fanoušek navštěvuju i ty světové závody, ale asi nic pro mě. Líbilo by se mi to, ale nemám na to čas, ani si mi do toho nechce moc investovat peníze.“

 

speedwayA-Z: „Loni se tvoje orientace směrem k dlouhým a travnatým oválům ještě více prohloubila. Ve vrcholné sezóně uběhly dokonce celé týdny, aniž bys závodil na klasické trati. Není to škoda?“
V akci na dlouhé dráze

Martin Málek: „Možná jo. Ale musím si přiznat, že už na to nemám. Abych se honil s mladýma klukama. Jde hlavně o to, že příprava dlouhé motorky je trochu náročnější a zdlouhavější. I to cestování a já na to nikoho nemám. I ze zkušeností loňský sezóny, co se rekonstruoval pražský stadión, ubylo jezdců v Pardubicích, možností svezení na klasické dráze není tolik. Speedway úplně neopustím, budu to brát jako přípravu jízdy, trénink postřehu na startu a citu ve spojce. Ale abych se udržoval na úrovni, na který jsem býval, mi opravdu nezbývá čas. Na klasické dráze musí být jízda taková instinktivní a zautomatizovaná a bez častějšího závodění to nejde. Dlouhá dráha je lehčí v tom, že i když jezdíme větší rychlostí, zbývá víc času si nějaké manévryrozmyslet, případně si to najet jinak. Je to taková rychlejší a přitom pomalejší jízda.“

 

speedwayA-Z: „Tvá motivace byla nabíledni, dostal ses do finálové série dlouhodrážního mistrovství světa. Jak bys své účinkování charakterizoval, a jak jsi spokojený s desátým místem?“
Na dlouhé dráze cílil na vyšší příčky

Martin Málek: „S tím desátým flekem nejsem spokojený vůbec. Měl jsem daleko větší ambice. Chtěl jsem se udržet aspoň v sedmičce. Ale musím taky říct, že během loňské sezóny jsem se fakt naučil spoustu věcí. Hodně věcí jsem udělal špatně, ale díky tomu přišly zase ty zkušenosti. Ale celkově každý závod mistrovství světa je obrovsky fyzicky náročný, že tam závodník funguje od rána až do večera. Nemá absolutně žádnou chvilku pro sebe, není tam žádný prostor na opravu chyby, všechno musí být perfektně připravené. Ten celodenní program je opravdu časově náročný. Jako technickou přejímkou většinou v brzkých ranních hodinách, rozpravama, tréninkem, podpisovou akcí, představením jezdců. Ten den se šíleně táhne. Těch rozjížděk je taky hodně, můžeš jet až sedm jízd, což je na dlouhé dráze docela záhul. Shrnul bych to, že jsem doplatil na nováčkovskou daň. Na spoustě drah jsem byl poprvé, maximálně podruhé a ty zkušenosti jsou potřeba. Trošku jsem tajně doufal, že bych mohl dostat divokou kartu, ale bohužel.“

 

speedwayA-Z: „Přitom po tvém suverénním kralování kvalifikačnímu kolu v Mariánských Lázních se mohlo zdát, že tvá účast v challenge v Scheesselu bude v zásadě formalitou. Jenže nebyla a tys skončil až devátý. Čím to?“
Jesse Mustonen, Martin Málek a Josef Franc stojí na stupních vítězů kvalifikace v Mariánských Lázních

Martin Málek: „Z kvalifikace v Mariánkách mám na co vzpomínat. To byl jeden z nejkrásnějších závodních dnů mé kariéry. To fakt všechno vycházelo úplně na jedničku, líp, než jsem si představoval. Po challenge ve Scheesselu jsem byl dlouho rozhozený. Přijel jsem silně nachlazený s teplotou z předešlého víkendu. Bylo velké teplo, já jsem měl asi i horečku. První jízdy šly tak rychle za sebou, že jsem si nestíhal očistit snad ani brýle. Hlavní problém byla nesoustředěnost, prostě jsem se celý den hodně trápil. Hlavně ty první jízdy, ty poslední byly v pořádku, ale začátek jsem hodně prokoučoval. Technika fungovala skvěle, ale se mnou to bylo horší. Navíc jsem měl štěstí, že jsem to přežil. Měl jsem tam dvě chvilky, kdy jsem dostal cejchu a neviděl nic. Poslepu se moc jezdit nedá. Nejlepší závody mistrovství světa se mi povedly ve Francii, jinak to stálo za prd.“

 

speedwayA-Z: „Co se však povedlo beze zbytku, byl Long Track of Nations v německé Vechtě, kde se na vašich krcích houpaly stříbrné medaile. Po semifinálovém vyřazení Němců nechybělo mnoho a byli jste korunováni za mistry světa…“
Vicemistři dlouhodrážního světa: Filip Šitera, Michal Škurla, Hynek Štichauer, Martin Málek a Josef Franc

Martin Málek: „To jo, ale Vechta je technicky náročná dráha, taková speedway na dlouhodrážních motorkách. Je hodně tvrdá, což nepatří k mým oblíbeným. Nikdy tvrdé dráhy nepatřily k mým oblíbeným. V roce 2018 jsem tam startoval poprvé a celkem mi to pomohlo. Ne úplně moc jsem si věřil, ale nakonec to byl skvělý zážitek. Poukázali jsme na nespravedlnost systému. Nemůže nikdo říct, že to bylo úplně spravedlivé, ale na to se historie neptá. Skvěle jsme využili šanci a Němcům to hodně pokazil Martin Smolinski. Ze zákulisí vím, že nás v semifinále hodně, ale hodně podcenil. Jenže konečně se sešla ta stará parta z Mariánek. Pepa má zkušenosti nejvíc, Hynek jel skvěle a já hlavně neztrácel zbytečné body. Bylo taky dobře, že tam s námi byl i Michal, i když se nesvezl. Ale zážitek ze semifinále byl snad ještě větší než z finálové jízdy. Takové ticho na stadiónu jsem ještě nezažil, když jsme vyřadili Němce. No a finále? To byla asi spíš taková formalita. Máme radost i ze stříbrné medaile. Tak uvidíme, co přijde letos. Když nám všem zdraví dovolí a sejde se zase dobrá parta, tak by bedna nebyla zase nereálná.“

 

speedwayA-Z: „Velké ambice jsi držel také v evropském šampionátu na travnaté dráze. Ze svého oblíbeného Bielefeldu jsi postupoval jako druhý, jenže finále v Bad Hersfeldu kropil déšť a tys byl sedmý.“
Na evropské trávě si víc věřil
Na evropské trávě si víc věřil

Martin Málek: „Musím říct, že cíle mistrovství Evropy jsem měl daleko vyšší než, nevím, jestli říct, až sedmé místo. Nebo jen sedmé místo či hezké sedmé místo. Loni jsem si na Evropu věřil nejvíc ze všech, co jsem kdy jel. Bylo to na klasické trávě, no, ale celý závod i výsledek poznamenalo počasí. Trénink super, první jízda taky dobrá, ale ve druhé začalo pršet. Tam jsem se taky díky tomu nachladil. Zbytek závodu jsme jeli v dešti. Klouzalo to, všichni jsme byli promočení, nikoho to nebavilo, každý se už těšil, až bude konec. Jsem hrozně rád, že se mi nic nestalo. Takže můžu být rád za to sedmé místo. Teď můžu říkat, že to byl docela úspěch, ale po závodech jsem z toho byl hodně zklamaný. To se ukázalo druhý den v Eenrumu. Na pouťáku ve skoro stejném obsazení závodníků jsem skončil druhý.“

 

speedwayA-Z: „Jak již bylo zmíněno, klasický speedway šel v tvém podání trošku stranou. A pakliže jsi byl v nominaci Milana Macha pro extraligu, většinou tě stejně střídal silný náhradník. Nesvrběly tě dlaně, abys Slanému pomohl v boji o titul, který šel loni doopravdy kousek kolem něho?“
Extraliga pro něho nebyla loni typickou soutěží

Martin Málek: „Taková byla domluva. Prostě v extralize nebylo moc možností nějak měnit sestavu a Zdenda Simota měl lepší výkonnost než já. Když jsem mohl, přijel jsem tam jako taková záloha, ale většinou s vědomím, že se asi nesvezu. Už jsem si taky párkrát vyzkoušel roli manažera, takže se tady tomu kroku vůbec nedivím a nejsem na Milana naštvaný. A když si vzpomenu na svoje angažmá v polských ligách, tam to funguje úplně stejně. Jedou ti nejlepší. Extraliga je prostě závod, ne srandamač, je to nejlepší česká soutěže, kdy jde o výsledek. Takže se není čemu divit, že jsem se neukazoval ve více rozjížďkách.“

speedwayA-Z: „Nečekaná situace nastala v mistrovství republiky jednotlivců. Po slabším úvodu druhého finále v Plzni jsi z osmičky vypadl o jediný bod a původně měl být pro své domácí Březolupy pouhým náhradníkem. Jak jsi to vnímal a jako hodnotíš své sedmé místo se ztrátou třech bodů na čtvrtého?“
Březolupské finále si náramně užil

Martin Málek: „Byl jsem hodně rozhozený z té Plzně. Navíc když se mi povedl na jedničku první závod v Praze a líp to nemohlo dopadnout. Před Plzní jsem dva a půl měsíce neseděl na speedwayové motorce. Kór přijet z dlouhé dráhy do Plzně, to byl takový extrém, že mi dvě jízdy trvalo dvě jízdy, než jsem se srovnal na motorce. Vím, že hodně lidí bylo překvapených, co jsem předváděl. Nebyli sami, já jsem z toho byl taky sám v šoku. Moc jsem se těšil do Březolup na finále, tam jsem si věřil, je to relativně velká dráha a hlavně to tam znám odmala. Ale po Plzni jsem byl na sebe hodně naštvaný, že jsem tam vůbec jezdil. Nakonec to vypadalo, že se v Březolupech vůbec nesvezu. Jak jsem řekl na začátku rozhovoru, všechno je o tréninku a zkušenostech. I když jsem na motorce seděl během dvou měsíců mnohokrát, dlouhá a tráva jsou něco jiného. Ale děkuju vlastně Jardovi Petrákovi, že díky němu jsem se doma nakonec svezl. V Březolupech jsem si spravil chuť. Když to vezmu kolem a kolem, můžu být jen spokojený. Nemám, na co nadávat. V Plzni jsem se s Březolupy úplně rozloučil, byl jsem rád, že mi nakonec bylo umožněno startovat. V Březolupech jsem si to totiž po dlouhé době užil.“

 

speedwayA-Z: „Docela se ti povedly také české dvojice v Kopřivnici. A ostatně, co tvé prvoligové angažmá v severomoravském klubu, bude pokračovat?“
S Michalem Škurlou byl týmovým kolegou v první lize

Martin Málek: „Dvojice v Kopřivnici nebyly špatné, i když původní nápady před sezónou byly, že tam budu úplně doma. Mám to tam už odmalička rád, většinou se mi tam dařilo. Jediný, z čeho jsem tam loni byl zklamaný, byla extraliga. To jsem tak trošku vybouchnul. Loni byla první liga super, hlavně ve Svitavách se mi hrozně líbilo jako vždy. Hlavně vzrůšo s metylem (smích). Přijel jsem bez mechanika a cestou teprve někoho sháněl. Pomoh‘ mi Eda Kutač a tak si ze Svitav závod co závod odnáším skvělé zážitky. Tam je vždycky na co vzpomínat. Ale jak to bude letos s angažmá v první lize, se ještě uvidí. Ještě nevyšel kalendář v Německu a v Holandsku a já se budu zase věnovat závodům na dlouhé a trávě, to bude priorita. Sice je to všechno dál, ale ta atmosféra v zahraničí je úplně jiná než na speedwayi v Česku.“

 

speedwayA-Z: „Ledy u nás zatím ještě nemají pražádnou šanci a březnový ráz počasí za okny tím spíše evokuje blížící se hlavní plochodrážní sezónu. Jaké máš novinky, co bude nové, jak své letošní závodění pojmeš?“

Martin Málek: „Na letošní rok jsem krom techniky na nic ještě pořádně nesáhnul. Ale spousta věcí jsem nakoupil na konci sezóny. Našel jsem si i novou práci. Teďka začnu dělat něco na fyzičce a začnu pracovat na motorkách. Mám v plánu ještě menší vývoj některých věcí, uvidíme, jak se to stihne a osvědčí. Před koncem roku jsem nechal vyrobit nějaké součástky a ještě spousta dílů je ve výrobě. Ke konci ledna se to sejde a během února bych měl všechno dokončit, abych koncem března mohl vyrazit se někam povozit. Prioritou zase zůstane dlouhá a tráva, všechno se to vyvrbí koncem jara, jak bude vypadat kalendář. Pro mě je stejně nejdůležitější část sezóny v srpnu a v září, takže je ještě relativně času. Není, kam spěchat, hlavně bych chtěl zůstat zdravý. A to je asi tak všechno, to jsou veškeré novinky.“

 


Martin Málek děkuje:

S tatínkem Pavlem

„Moc děkuju tatínkovi, ten se mnou zase letos najel kilometrů, měl velkou trpělivost, držel nervy na uzdě a makal jak mechanik formule 1. Taky moc děkuju strejdovi Jardovi Solnařovi, ten se mnou vynechal taky minimum závodů. Děkuju taky Gábince za trpělivost, zázemí, pomoc a servis. Panu Diatkovi za podporu, panu Janouškovi za Metaltec, Mirovi Ševčíkovi za sponzoring, Darkovi a Rafalovi z firmy Maliniak, Karlovi Matuškovi za technickou podporu vozového parku. Strejdovi Petrovi, Vašku Hromasovi, panu Grossewachterovi za technickou podporu, Herbertovi Okken, Káčovi Kadlecovi, Michalovi Hádkovi, Davidu Lizákovi, Edovi Kutačovi a klukům do Kopřivnice, Karlu Karáskovi a Anne Spaanovi.“


Martin Málek v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Filip Šitera a archív Martina Málka

Zdeněk Holub: „Už nesoustružím ani na jaře!“

Praha – 26. března
Jakoby se stalo takovou špatnou tradicí, že má vždy komplikovaný vstup do sezóny. Vrcholem byly dvě poslední léta, kdy mu zlomený závitník poranil nechráněné oko a vracel se z ruského Balakova se zlomenou klíční kostí. Dnes si nad tím jen povzdechne. Během zimy vyřešil své zdravotní problémy, pracoval na sobě i motocyklech a před dnešní prvoligovou ouverturou je v dokonalém rozpoložení. Ostatně přesvědčte se sami, Zdeněk Holub totiž magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna v tvém podání začala vskutku nadějně. V Žarnovici jsi vyhrál titul slovenského mistra, i když ti v závěru finálové jízdy poněkud vysychala nádrž. Jak takový úspěch hodnotíš?“

Zdeněk Holub poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Zdeněk Holub: „Jo, je to super mít v loňským roce nějakej‘ titul. Závody byly pěkný, dlouhý, zjara pěkná rozcvička. Finále se vyvedlo, jak mělo. Do tý doby jsem proklouzával, ale finále vyšlo. Vybíral jsem si jako čtvrtej‘, ale tu červenou bych si vybral i jako první. Červená byla suprová. Odjeto to a dojelo to až do cíle na prvním místě, tak jsem spokojenej‘. Šest kol se hodně dlouhejch‘, ale vyšlo to. i ten metyl vydržel (smích).“

 

speedwayA-Z: „V prvním závodě extraligy jsi pronesl rozhodující slovo, díky němuž Markéta vyhrála před svým domácím publikem. Jenže pak se ozval Milan Špinka a ty jsi nabídku na poslední chvíli odjet na mistrovství Evropy do Balakova reflektoval…“

Zdeněk Holub v akci

Zdeněk Holub: „No jo, no. Extraliga byla super, že jsme vyhráli na domácí půdě a ještě v poslední jízdě. Byl to skvělej‘ start do sezóny. Jináč byla škoda, že v Balakovu závody začaly, protože se stejně po čtyřech jízdách zrušily a jely se až druhej‘ den. To byla škoda, kdyby to tak nebylo, možná, že jsem celej‘ rok odjezdil zdravej‘. Pršelo dva dny a bohužel to chtěli odjet v termínu, jak bylo v plánu. Dráha tomu ale neodpovídala. Zrušili trénink, dali nám jen dvě kola před první rozjížďkou. Nešel ani vyvolat smyk. V tý jízdě, co jsem jel, jsem odjel start a projel první zatáčku. A tím skončily závody. A já šest tejdnů stál, než jsem se pořádně vrátil na motorku.“

 

speedwayA-Z: „A tak ti opět úvod sezóny zkomplikovalo zranění. Předloni sis přivodil úraz oka při soustředění, loni fraktura klíční kosti z Balakova. Ta ale byla pro tvůj návrat do závodního rytmu horší, že?“

Zdeněk Holub v akci

Zdeněk Holub: „Bylo to horší. Co si pamatuju, předloni se mi to stalo víc zjara. Nečekal jsem, že se zlomenou klíční kostí budu stát tak dlouho. Zkusil jsem to moc brzo, jel jsem na závody do Německy. A uprostřed jízdy mi to zničehonic křuplo. Tak jsem si po těch třech tejdnech dal zase tři další tejdny pauzy a vrátil jsem se až do Kopřivnice na extraligu. Takovej‘ pech mám poslední čtyři roky, tak doufám, že to přežiju bez zranění! A že by to mohlo začít stoupat. Už nesoustružím ani na jaře (smích)!“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi díky dvěma jarním vynechaným závodům nemohl pomýšlet na lepší výsledek než třinácté místo. Ovšem dvojice se ti v Liberci s Michalem Škurlou náramně povedly. Jak na vaši třetí příčku vzpomínáš?“

Po třebusickém úspěchu v Liberci

Zdeněk Holub: „Bylo to pěkný umístění za tým, kterej‘ jel první rok. A byli jsme na bedně! Paráda, překvapili jsme i sami sebe. Ne, že bychom na to neměli, ale dopadlo to dobře, bedna padla. A míříme vejš! Doufám, že zase pojedeme ve stejný dvojici. I když já si vlastně proti Plzni (roku 2017 skončil s Hynkem Štichauerem druhý – pozn. redakce) pohoršil (smích). Ale tam to bylo hodně štěstí. To je potřeba vždycky. Finále v Kopřivnici je ještě daleko, ale zatím mám zprávy, že bychom měli jet spolu se Škurličem a mířit vejš. Škoda mistráku je, že jsem vypad‘ z reprezentace, ale snad se mi povede mistrák.“

 

speedwayA-Z: „Titul však mohl přijít v extralize. Skutečně jste zprvu mířili k obhajobě, ačkoliv vás Pardubice a Slaný hodně trápily. Nakonec jste na závěr o zlato přišli. Čím to?“

Pražská Markéta nakonec skončila v extralize druhá

Zdeněk Holub: „Nevím, nejsem si jistej‘. Kdyby to šlo jako na jaře, bylo by to super. Je pravda, že na domácí dráze nám to jede líp. Jinde třeba hůř a je taky potřeba štěstí, abychom vyhrávali závody. Na prd bylo taky, že jsme měli přetlak v týmu a bojovali o místo v sestavě. A hádali se kvůli tomu mezi sebou. Letos to bude jinak, jsem v tom novým Interteamu. Nebo je taková domluva, že bych tam měl bejt‘, takže budu bojovat o body někde jinde. Titul by nebyl špatnej‘ a myslím si, že to není nemožný. Letos se extraliga vyrovnala, a když to půjde, jak má, nevidím důvod, proč bychom neměli nějakej‘ závod vyhrát a bojovat o titul.“

 

speedwayA-Z: „Naproti tomu první liga byla ve vašem podání famózní triumfální šňůra! Jak si vysvětluje, že jste všechny čtyři závody vyhráli?“

V první lize šel s Markétou od vítězství k vítězství

Zdeněk Holub: „Pro nás to byl takovej‘ lepší trénink, svezení motorce a ježdění na různejch‘ drahách. Brali jsme to jako zábavu, i tím to bylo. Zvládli jsme všecky závody vyhrát bez stresu a s úsměvem na tváři. Škoda toho jednoho závodu v Plzni, že nebyl rekord vítězství ve všech jízdách. Letos jedu zase, uvidíme ve čtvrtek, tam se ukáže.“

 

speedwayA-Z: „Během zimních přestávek jsi býval pravidelnou součástí šroubkařských seriálů Drift-On-Ice. Proč jsi v nich tedy nestartoval letos?“

Saské šroubky letos musel vynechat

Zdeněk Holub: „Měl jsem přes zimu zdravotní problémy, který jsem si potřeboval vyřešit. Bylo lepší šroubky vynechat a soustředit se, abych se dal do kondice na sezónu. Je to škoda, mrzí mě to, že jsem nejel. Tak třeba napřesrok…“

 

speedwayA-Z: „A jak tedy probíhala zimní příprava? Soustředění v Lamothe-Landerron jsi vynechal, byl jsi v Goričanu a na pražské Markétě se již druhý týden pravidelně trénuje.“

Zdeněk Holub je na start nové sezóny připraven

Zdeněk Holub: „Celou zimu jsem chodil cvičit sám v Ústí nad Labem. Dával jsem se do pořádku, jak psychicky, tak fyzicky se svojím trenérem, kterýmu jsem taky vděčnej‘. Myslím si, že letos jsem připravenej‘ dost, abych ukázal, co ve mně je. Vydalo se to tím správným směrem. Než se mělo jet do Francie, byl jsem ve Wittstocku, Goričan byl super, krásně připravená dráha, počasí vyšlo. A teď se už začíná jezdit tady. Motorky jsou nabušený, já jsem taky nabušenej‘ a sezóna může začít.“

 


Zdeněk Holub děkuje:

„Olymp Praha, AK Markéta Praha, manželům Chvapilovým, Stuha, LZengineering, Bellis a budnejlepsi.cz.“


V akci před Zdeňkem Simotou

Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov, Mirek Horáček  a Pavel Fišer

Martin Gavenda: „Letos jsem do ploché dráhy pustil víc peněz, než jsem chtěl!“

Uherské Hradiště – 16. března
Čas letí jako splašené koně! A tak to brzy bude patnáct let od doby, kdy v doprovodu svého otce dorazil na svůj první závod do Slaného. Do hlavního závodu české juniorky se nekvalifikoval, ale brzy se v ní zařadil do užší špičky. V posledních letech řeší finanční problémy, avšak při přípravě na letošek přece jen svému pokladničkovému prasátku přece jen pustil více žilou. Martin Gavenda nepatří rozhodně k velkým mluvkům, nicméně exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z přesto poskytl.

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna byly jubilejní patnáctá v tvé kariéře. Vedeš si nějakou statistiku a vzpomeneš si ještě na svoje začátky?“

Martin Gavenda poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Gavenda: „Kvalifikaci ve Slaným si pamatuju dobře. Asi ze všech závodů nejvíc. Byl to můj první závod. Jelo se dopoledne, vstávali jsme brzo, abychom to stihli. Slepice měly ještě půlnoc (smích). Nepostoupil jsem, chybělo mi jedno místo. Další juniorka byla v Březolupech, tam jsem kvalifikaci vyhrál. Statistiku si nevedu, já spoléhám na tvoji ročenku. Je to v jednom, není to roztahané, je to v malinké knížečce, to stačí. Patnáct let byly dobré roky, byly i špatné roky, takové to bylo střídavé. Ještě v té mé juniorské době to bylo těžké, oproti dnešku ještě bylo, s kým závodit a o co bojovat. Nebylo to jednoduché. Byla to dobrá volba začít jezdit plochou dráhu, nelituju. Poznal jsem spoustu lidí všude možně v Evropě. Člověk, když už někam jede na závody, ví, že tam ty lidi potká. A už jenom kvůli tomu se tam těší.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi odjel kompletní seriál mistrovství republiky jednotlivců. Jak hodnotíš své patnácté místo v něm?“

Od březolupského finále čekal mnohem více

Martin Gavenda: „Jak to můžu hodnotit?! Poslední jsem nebyl, ale není to, co bych čekal, chtěl bych výš. Jediný závod, co se mi vydařil, byla Kopřivnice. V Březolupech jsem si myslel, že se mi podaří urvat body, a že se ještě posunu. Ale celý závod jsem měl problém se spojkou. Nevěděl jsem, co s tím, byl jsem z toho rozhozený, už jsem se těšil, až ten závod skončí. Den předtím jsem ještě trénoval. Všechno fungovalo, dal jsem nový lamely a vůbec to nefungovalo. A když jsem tam vrátil ty staré, bylo to to samé.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jsi víceméně bral bodík po bodíku s výjimkou druhého finále v Kopřivnici. Tam ses dočkal také jediné vítězné rozjížďky. Čím to bylo, že právě na severomoravském obru jsi byl jako po koupeli v živé vodě?“

Kopřivnického oválu se již přestal obávat

Martin Gavenda: „Nevím, mně ty dlouhé dráhy sedí. V Kopřivnici jsem víc trénoval, ale tím to není. Prostě mi to tam sedí. I já jsem tam býval posraný, co si pamatuju ze svých mladších let, že to byl motokros. Jak jsem ráno před závodem v Kopřivnici vstal, musel jsem jít hned na záchod, měl jsem z toho bobky. Od té doby uplynulo deset let a já jsem asi jezdecky vyrostl. Stal se ze mě větší kluk, tak se už nebojím. Bodů mohlo být v Kopřivnici víc, ale na tu bídu, co byla předtím, je to dobré.“

 

speedwayA-Z: „Extraliga v Kopřivnici byl však zbrusu jiný příběh. V takových podmínkách se muselo závodit velmi obtížně, že?“

Nebýt deště, bůhví, jak by kopřivnická extraliga skončila

Martin Gavenda: „Jo, je fakt, že v té jednokolejce to prostě nešlo. To byl trošku jiný závod než mistrovství republiky! Startoval jsem zezačátku zvenku a nešlo to tam stáhnout. Těšil jsem se do Kopřivnice, ale začalo do toho pršet. Nemůžu se na nic vymlouvat, musím to vzít všechno na sebe, ale jak člověk neodstartuje, v takový jednokolejce nic nedožene. Dostaneš cejchu, nic nevidíš a co pak chceš za nima dělat?! Nic pěkného to není.“

 

speedwayA-Z: „Byl jsi kmenový člen soupisky Pardubic, avšak hostoval jsi za svůj někdejší Speedway Club Žarnovica. Jak na loňskou extraligu vzpomínáš?“

S žarnovickým týmem před slánskou extraligou

Martin Gavenda: „Předloni jsem měl nulu, to se mi loni podařilo prolomit a nafouk‘ jsem si average (smích). Ve Slaném to mohlo být o něco lepší, kdyby mi vyšel ten žolík. Ani nevím, jak mi sedlo ulítlo. Jestli se to vytrhlo? To mě docela naštvalo. Škoda taky Kopřivnice, kdyby tam nepršelo…“

 

speedwayA-Z: „Pardubického koníka na vestě jsi vozil rovněž v první lize. Byli jste bezesporu kandidáty na přebornický titul, avšak nakonec jste skončili až třetí. Čím to?“

Na čele prvoligové rozjížďky

Martin Gavenda: „Proč jsme nevyhráli? Asi tím, že před náma byli lepší (smích). Já jsem všechny závody ani neodjel. V Praze se mi celkem zadařilo, bylo tam ale pár chybě, že jsem něco pokazil. Mohlo to být ještě zajímavější, kdybych z prvního místa neskončil předposlední. Svitavy byla hrůza. Pamatuju si nájezd vzadu. Ztratil jsem se, nevěděl, kde jsem. A najednou ležím na trávě. Zadní kolo mi ujelo po lajně a já se jen divil, kde jsem se tam vzal.“

 

speedwayA-Z: „Ještě před rokem jsi nad přeborem ohrnoval nos a přirovnával ho k fotbálku na plácku mezi baráky. Loni jsi v něm vynechal jen Plzeň a Liberec. Proč se tvůj postoj změnil?“

Loni jsme Martina Gavendu vídali v přeborech častěji

Martin Gavenda: „Protože jsem musel, byly to kvalifikace do mistráku. Člověk to musel jet všechno. Závodníků už ale jelo víc, už to bylo konkurenční. Myslím, že to byly pěkný závody oproti předchozím ročníkům, kde se třeba sešlo jen osm lidí, jindy dvanáct, pak zase dvacet. Bylo to vyrovnanější. A něco jsem jezdit musel. Když chci závodit, co jinýho bych jinak jel?!“

 

speedwayA-Z: „Při mistrovství republiky dvojic jsi nastoupil po boku Patrika Mikela. Skončili jste šestí. Naproti tomu v Memoriálu Antonína Vildeho jste byli s Michalem Škurlou na druhém místě. Když se zeptám s humorem, nebudeš letos měnit parťáka?“

Po boku Michala Škurly na pódiu Memoriálu Antonína Vildeho

Martin Gavenda: „Tak to ne! Vildeho bych s mistrovstvím republiky nesrovnával, i když je fakt, že loni byl po dlouhé době zase ryze český mistrák. V memoriálu jsme měli i štěstí a to se nám zase v Liberci nehrnulo. To byly závody! Žádné štěstí jsme tam neměli, tak to dopadlo, jak to dopadnout muselo.“

 

speedwayA-Z: „V minulých dnech sice pršelo, avšak jaro o sobě dává vědět. Letos o něco dříve už jen tím, že první liga startuje již koncem měsíce v Praze. Jak bude sezóna v tvém podání vypadat?“

Tímto způsobem všechno před patnácti lety odstartovalo – Martin Gavenda vedle svého otce Jaroslava před juniorskou kvalifikací ve Slaném v dubnu 2004

Martin Gavenda: „Jak bude vypadat? Sám nevím. Příprava probíhá, pustil jsem víc peněz, než jsem chtěl. Udělám trošku obměnu, už jsem vypadal jako trhan, až jsem se za sebe styděl. A jaká moje šestnáctá byla, zhodnotíme zase příští zimu při další sklence vína (smích).“

Martin Gavenda v akci

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman, Miroslav Klimsza, Eva Palánová a Antonín Škach

 

Josef Franc: „Vím, že se mám ještě co učit do budoucna!“

Kolín – 23. února
Když zkraje května stál na pódiu evropského challenge v Terenzanu, zdálo se, že postup do finále jen logicky zapadá do jeho fenomenální jarní formy. On sám jej stále hodnotí jako velký úspěch, nicméně na druhou stranu o něm přemítá jako o jakémsi výkonnostním zlomu. Přesto dle svého stylu bojoval, přivezl si stříbro z evropské trávy a obhájil titul individuálního českého šampióna, tentorkát nejen v přímé konfrontaci s Eduardem Krčmářem, nýbrž i Václavem Milíkem. Pro soupeře není pozitivní zprávou, že ačkoliv Josef Franc v lednu opustil třicátníky, stále se neváhá učit nové věci, aby byl ještě lépe připravený na novou sezónu.

 

speedwayA-Z: „Začátek loňské sezóny tě zastihnul ve skvělé fazóně. Vyhrál jsi Prague Open, vyhrál jsi první finále šampionátu jednotlivců v Praze. V Kopřivnici jsi byl sice po rozjezdu s Václavem Milíkem třetí, ovšem v půlce mistrovství jsi vedl. Život musel být báječný, že?“

Josef Franc: „Když to řeknu normálně, posunul jsem se po psychický stránce.  V tom kolektivu je mnoho mladejch‘ závodníků, který mě motivujou bejt konkurenceschopnej‘. Na jaře se mi zadařilo vlastně v každým závodě a při Prague Open jsem nakonec předjel Hynka. Do sezóny jsem vstupoval hodně silnej‘ a potvrdilo se to i v mistráku. Tam jsem cejtil, že se zimní příprava vyplatila na sto deset procent. Zkraje sezóny jsem s přehledem dokázal ovládat to dobrý a pozitivní, v čem jsem měl navíc. Až do toho prvního závodu SECu v Gniezně. Tam už se to trošku rozhasilo. Ale do tý doby jsem si nemoh‘ na nic stěžovat, všechno fungovalo perfektně, jak po technický stránce, tak já osobně. Jenže jsem začal polevovat ve všech osobních zásadách. V tom SECu to bylo zlomový a pak už to šlo na střídačku. Ale vím, že se mám ještě co učit do budoucna. I na ten svůj věk.“

 

speedwayA-Z: „Český šampionát jednotlivců pokračoval až zkraje září v Plzni. A zdálo se, že v něm může přijít zlom. Porazil tě, jak Václav Milík, tak Eduard Krčmář. Co se dělo?“

Josef Franc v akci

Josef Franc: „Plzeň byla v takovým tápacím, hledacím období. Snažil jsem se navázat zpátky do toho svýho tempa, kdy to fungovalo. V tý době jsme zkoušeli tisíc možnejch‘ věcí, změnili jsme všechno možný. Největší podíl jsem v tom měl já jako závodník, ale snažil jsem se veškerý chyby mimo sebe eliminovat. Nechtěl jsem dopustit ztrátu. Jakákoliv prohra je vždycky něco, co tě mrzí, ale to jsou závody. Nikdo nemůže vyhrát všechno, jsou to takový přesýpací hodiny. Třeba Venca měl krizizjara, to se to pak přelejvá ze strany na stranu a každej‘ je strůjcem svýho úspěchu. Věřím, že každej‘ pro úspěch děláme maximum.“

 

speedwayA-Z: „Březolupy nakonec viděly opět úchvatnou bitvu o krále české ploché dráhy! Nakonec jsi v ní uspěl ty, byť všechno mohlo dopadnout úplně jinak a rozhodovalo se až v samotném závěru. Jak si ceníš svého druhého titulu?“

Při svém druhém titulu mistra republiky jednotlivců porazil Václava Milíka

Josef Franc: „Nejvíc, samozřejmě. V Březolupech souboje jako řemen, myslím si, že ta dráha si zaslouží titul závod roku. Bylo to hezký a napínavý až do konce, jak pro diváky, tak závodníky. Březolupy jsou závodivá dráha, kde se dá dohnat spousta chyb. Je to už několikátej‘ rok, že se na to dá spolehnout. Všechno je tam perfektní, málokdy se tam něco pokazí. Nervy jsou vyhrocený na maximum, u mě určitě. Na Březolupy jsem sázel, že bych tu situaci potřeboval zvrátit na svou stranu, nic nepodceňovat a navázat na formu, co jsem měl zjara. Uvědomoval jsem si, že taková šance se už opakovat nemusí, takže ten titul jsem chtěl získat možná i za jakoukoliv cenu. Je škoda, že jsem v závěru mistrovství republiky nedokázal víc vzdorovat Vencovi. Výkonnostně mě utek‘, ale v tom součtu to pro mě dopadlo nejlíp, jak mohlo. Jsem na to hrdej‘, i na kluky i podporu z domova. V takový situaci to není se mnou jednoduchý. A nepomohlo by mě ani pět doktorů. Pocit z titulu je dobrej‘, konečně jsem porazil Vencu, a snad bude v tvý Ročence napsanej‘ (smích).“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic však i nadále vládnou Pardubičané. Václav Milík se spojil s Hynkem Štichauerem. A v Liberci byli opět lepší než Olymp, jehož barvy jsi hájil s Eduardem Krčmářem a Matějem Kůsem. Čím to?“

Josef Franc se radí s Tomášem Topinkou při libereckých dvojicích
Josef Franc se radí s Tomášem Topinkou při libereckých dvojicích

Josef Franc: „Popravdě nebudu říkat nic o tom závodě, co si myslím. Stranický pokyny byly jasný (smích). v tom momentu jsem se cejtil jako plnokrevnej‘ závodník Olympu. A konkrétně k čemukoliv v tom závodě, nemám ani chuť, ani náladu cokoliv komentovat.“

 

speedwayA-Z: „Extraligu, minimálně v jejích prvních třech čtvrtinách šlo charakterizovat jako vzestupy i pády trojice Pardubice, Praha a Slaný. O zlato pro Zlatou přilbu se poté rozhodlo velice rychle během srpna v Žarnovici a ve Slaném. Jak se na extraligu díváš ty?“

S Pražany po vítězství v kopřivnické extralize

Josef Franc:„Tak to bude odpověď jako u předchozí otázky. O našem klubu nemám nic negativního, co bych řek‘. Jak jsme se dohodli, tak jsme jeli. Za ten výsledek se stydět nemusíme, určitě jsme mohli bojovat lépe. Jsou to závody. Já si myslím, že v českým obsazení se nemáme, za co stydět. Cíl, co byl vytyčenej‘, jsme splnili. A není se za co stydět. Konkrétně si Žarnovicu nepamatuju. O Kopřivnici si myslím, že nebyla moc bezpečná. Chyba byla, že když chcalo, jelo se, a když bylo hezky, závody se zrušily. Je to třeba brát, jak to bylo. V jízdě s Jakubem Jamrogem jsem byl třetí a musel jsem se hodně přemlouvat, abych na něho něco zkusil. Lišácky jsem ho předjel v posledním kole. Musel jsem vyčkávat, abych neměl zablácený brejle. To bylo taktický, ale se závodem to nemělo nic společnýho. Pardubice prostě v Žarnovici vytěžily maximum, že jsme byli zrovna poslední. Kdyby ne, byl by to špatnej‘ manažer. A tečka. V Kopřivnici jsme zas byli první my, nemáme si, co vyčítat.“

 

speedwayA-Z: „V průběhu sezóny ses objevil v závodech, kde bychom tě nečekali. Podepsal jsi Krosno, neváhal jsi kvůli své závodní kondici jet přebor v Praze nebo první ligu v Žarnovici. Myslíš si tedy, že nejlepší trénink je závod?“

Před první ligou v Žarnovici

Josef Franc: „Na sto procent máš pravdu, že si to myslím. Z ekonomických důvodů je nákladné se zúčastnit všech tréninků a příprav, jak bych si představoval, takže jsem to trošku osekal. Praha byla vhodná si něco vyzkoušet, navíc jsou to čtyři závodníci na pásce. Letos se možná tomu tréninku budu věnovat víc, když nebudu mít závody. Krosno vyšlo z toho jarního období, kdy se mi dařilo, dostal jsem se do SECu a hned se ozvali. Zkoušel jsem se dostat i jinam, ale na to jsem neměl po závodní stránce šanci. Takže jsem vzal Krosno. Oživil jsem si vzpomínky z před sedmi let. Škoda, že klub nezůstal, jak byl. Jako parta místních lidí, kteří tu plochou dráhu táhli deset let, možná víc. Kdyby byla šance, zůstal bych tam, ale od novýho vedení nebyl zájem, tak jsem to vyvlažil.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství Evropy jednotlivců ti přineslo překvapivý postup z challenge, ale ve finále zklamání. Naproti tomu v evropském šampionátu na trávě jsi po vítězství v semifinále ve Wittstocku vybojoval ve finále v Tayacu stříbro. Na to se vzpomíná dobře.“

Josef Franc, Dimitri Berge a Zach Wajtknecht stojí na stupních vítězů

Josef Franc: „Vzpomíná. Vezmu to od toho negativního. Jeden z největších úspěchů mý kariéry, to je bez debat, byl postup z Debrecenu do Terenzana. S velkou dávkou štěstí, ale zaslouženě, na tom si trvám. A pěknej‘ postup z Terenzana, co mohli fanoušci sledovat on-line. Moje klasicky stupidní začátky v závodech mi tradičně připomíná Martinka. Když vidí po prvních dvou jízdách nula nula nebo nula jedna, komentuje ‚no jo, klasika, to je náš Pepík, určitě postoupí‘. Sen se stal skutečností bez čárů a márů. Zpětně si říkám, jestli postup do SECu nebyl na úkor výsledků celé sezóny. Ale na to, jak to stálo za prd, nějakým způsobem jsem se s tím popral. A určitě zkusím štěstí i v sezóně dva devatenáct. V průběhu seriálu jsem si říkal, že je to pro mě možná historickej‘ moment, co se nemusí opakovat. Klobouk dolů před těma klukama, jakej‘ level jedou. A tráva, Wittstock lepší než klasika, nádherný závody, jelo se v šesti a úplně špičkový. Zdenda s klukama nastavili motorku úplně dokonale. Nejlepší závod pro mě na dlouhodrážní motorce, je hezký porazit Bergého a mistra světa Tresarrieuho, to se počítá! Ale to zase bylo v tý šňůře jarní fazóny. V Tayacu jsem nikdy nebyl, dráha je hodně zajímavá divočina. Koukal jsem jak jojo. Bezkonkurenčně se rozjížďky vyhrávaly od prken. Před finále jsem neměl dost bodů, abych se ve výběru šťoural. Risknul jsem vnitřní lajnu. Trošku jsme překopli motorku a bylo ta zase typicky buď a nebo, buď jsem moh‘ vyhrát nebo dojet poslední. Dobře, že jsme to tak udělali, protože rozhodující ve finále byla první zatáčka. Musím se přiznat, že jsem už moc hodnej‘ závodník a uteklo mi to z výjezdu asi o tři metry. S tím se nedalo nic dělat, ze stříbrný medaile máme radost asi celej‘ tým.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství světa na dlouhé dráze sis tradičně letošní finále pojistil v kvalifikaci, avšak ani ve finálové sérii jsi z elitní skupiny nevypadl. V Rodenu jsi stál na pódiu, ale zdálo se, jakoby ti pokaždé pár bodíků scházelo, abys skončil lépe než čtvrtý. Jak to vnímáš ty?“

V dlouhodrážní akci

Josef Franc: „Bylo mně líto Herxheimu, že jsem si to hned pokakal zkraje. Od první jízdy to stálo za prd. Změna počasí z hodiny na hodinu. To mě poznamenalo, nedokázal jsem se s tím vyrovnat, nebylo to ono, ale propadák to taky nebyl. Moc času mně nezbejvá, nevím, jak dlouho se budu tím sportem ještě bavit. Hlavně se z toho neposrat v úvodu. Největší krizi jsem loni měl v La Reole. Dva osmnáct to tam nebylo tak strašný. Eenrum byl pro mě bez tréninku a warm upu, po SECu jsme se na staďák dostali těsně před závodem. Byl jsem pomalej‘, na semifinále jsem přestoupil na druhou motorku, vyhrál jsem jízdu, ale bohužel to na finále nestačilo. Na Roden jsem sázel, moh‘ bejt‘ lepší, ale úplně zas tak trapný to nebylo. Všechno to jsou moje oblíbený dráhy, ale nebyl jsem tam konzistentní. Největší peklo byl Mühldorf, první dvě jízdy bez bodu, jednou mi ulít‘ chcípák, pak motor.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství světa družstev v Morizes vrátilo na scénu českou sestavu, která v Mariánských Lázních v červenci 2016 vybojovala světový bronz. Jenže pak se zranil Hynek Štichauer a vy jste se vraceli s pátým místem. Bylo to pro tebe velké zklamání?

Josef Franc:„Zklamání jak pro koho a vůči čemu? Jedinečná šance v obsazení jednotlivých týmů zopakovat minimálně úspěch z Mariánek byla. Ale nechci se k tomu vyjadřovat, byl jsem zklamaný z toho kolektivu závodníků. Dopadlo to, jak to dopadlo, když má někdo jiný priority, to je život.“

 

speedwayA-Z: „Únor bývá tradičně posledním měsícem zimní přestávky, protože sezóna klasické speedway se už během několika dnů roztočí. Jak probíhala tvoje zimní příprava?“

Josef Franc: „Příprava? Začala mě bavit až teď koncem února. Připravenej‘ budu dobře, nevím o ničem, co bych podcenil, uvidíme, jak se to bude vyvíjet zkraje sezóny. Motivačně je to obdobný, kdybych zopakoval to, co loni, byl bych rád. Změna je ta, že Prague Open pro mě nemá letos žádnou hodnotu. Kdybych vyhrál, v termínu grand prix v Praze mám La Reole, mistrovství světa na dlouhý. Cíle si nedávám, jezdím pro radost, aby mě to bavilo.“

 


Josef Franc děkuje:

„Děkuji své rodině, v které mám velkou podporu přes dvacet let, a zároveň fanouškům, hlavně v momentech, kdy je to nejvíc potřeba! Děkuji partnerům: OLYMP centrum sportu MV, OPTIMA, AKM, AD MATUNA, MPM, PROTEC, 3F, MOTOREX, MAXTRANS, 101 Underground, JITKA KERN, LZ Engineering, SHNEIDERWIND racing, POLYMED, P+P spol.s.r.o., SPEEDWAY ANARCHY, BULHAR, ROZRUCH.“


Josef Franc v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Petr Čunek a laskavostí Josefa France

Patrik Mikel: „Loni to byly jen pot, krev a slzy!“

Česká Třebová – 25. ledna
I když není žádný trpaslíček, k postavě Winstona Churchilla má přece jen pořádně daleko. Přesto jej s ním pojí slavná slova krev, pot a slzy. Ovšem zatímco britský premiér je svým občanům během války sliboval, on je během loňské plochodrážní sezóny zažil na vlastní kůži. Čtyři pády mu pokazily sezónu, nicméně naštěstí nebyly fatální. Přestal sice počítat tituly, jež mu unikly, ale vzal si s celé situace ponaučení a složil si věci v hlavě do pořádku. Ostatně přesvědčte se sami, Patrik Mikel totiž na své páteční cestě do Prahy vystoupil ze Slováckého expresu již v České Třebové. A než mu za tři hodiny přijel railjet, poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Na sezónu ses připravoval usilovně, ale její začátek se ti příliš nevyvedl. Po Prague Open jsi nedával, ale druhý den v Žarnovici při slovenském šampionátu jsi už moc slov neměl…“

Patrik Mikel poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Patrik Mikel: „V Žarnovici jsem ani nestihl nadávat. Nechápu to, do přípravy jsem dal víc než jindy jak po fyzický, tak technický stránce. Všechno jsem postavil nový. Asi jsem se snažil až moc. Myslel jsem si, že mi to bude samo padat do huby. Ale byl jsem na omylu, zastavilo mě to, ale zase je to zkušenost do roku dva devatenáct. Musím se k tomu sportu jinak zachovat. Prague Open? Nevím sám, byl jsem tvrdý, moc jsem chtěl, nebyl jsem uvolněný a poráželi mě jezdci, kteří by mě porážet neměli. Předloni se mi tam dařilo, chtěl jsem asi ještě o něco víc, což bylo nad moje síly. Fakt jsem moc chtěl, zbytečně moc a to mě zpomalilo. Slovenský mistrák byla úplná hrůza. První jízdu jsem to nemohl doladit, druhou jsem už cítil, že to jede. Dal jsem to moc ven a šel jsem. Motala se mi hlava, odstoupil jsem. Hodinu a půl potom mi natekl loket. Ještě jsme měli defekt pneumatiky na dodávce cestou do nemocnice v Žiaru nad Hronom. Naštěstí slovenští kluci přijeli, opravili gumu a pomohli. Táta pak jel, co to dalo. V Žiaru mi řekli, že je to vyhozené. Ve Zlíně, že je to naražené. Taky další známý doktor říkal, že je to naražené, až pan doktor Kotrnoh ve Stromovce mi řekl, co to bylo. Že jeho tam prasklé kloubní pouzdro, a že čtyři týdny nebudu jezdit. Jenže za tři týdny byla juniorka. A tak jsem byl v ordinaci skoro pořád, abych ji stihnul.“

 

speedwayA-Z: „Záhy ses ale vrátil do sedla a pustil se do boje mimo jiné o titul mistra republiky juniorů. V Praze jsi podlehl jen Filipu Hájkovi, ale po dvou vítězných rozjížďkách v Plzni přišel pád. Proč jsi po něm již nepokračoval v závodě a přišel de facto o titul?“

Patrik Mikel v akci

Patrik Mikel: „V Praze jsem s Fílou odstartoval suprově, ale Janči Mihálik spadl. Zastavili jízdu a bohužel podruhé se Fílovi povedl start. Ta stopka mě hodně zpomalila! Přišla Plzeň, chtěl jsem je tam porazit všechny. A bylo to tři, tři a pád. Nevím jak, objížděl jsem si díry, měl jsem náskok před Davidem Pacalajem. Vůbec netuším, jestli se ta díra po mě vygenerovala, ale dvě kola jsem jel stejnou stopu a netrefil ji! Asi se tam vážně něco mezitím udělalo a ve třetím kole jsem ji trefil. Zase mi bolela hlava. Přišlo mi divné, že jsem šel zase na hlavu. Vyměnil jsem druh přilby, ale všechny ty rány byly dost velké. Hlava mě bolela hrozně, hodně jsem se i psychicky rozhodil, ale to nebyl ten hlavní důvod, proč jsem odstoupil. Jak mě bolela hlava, rozklepaly se mi ruce a bylo lepší závod nedojet, ať se nestane ještě něco horšího. Plzeň je vždycky motokros, moc to tam neupravujou, bývá tam oraniště a teď to nebylo výjimkou. A tak jsem tam definitivně přišel o titul.“

 

speedwayA-Z: „Plzeňských bodů byla škoda tím víc, že jsi dle svých vlastních slov pořádně práskal bičem v závěrečném podniku v Divišově. Ale patnáctibodové maximum tě nemohlo dostat výše než na čtvrté místo. Ale kdybys takhle závodil letos, titul bude rozhodně tvůj.“

Při divišovské juniorce na něho marně dotíral také Jan Kvěch (13), který potřeboval bod, aby se dotáhnul na Filipa Hájka v konečné klasifikaci

Patrik Mikel: „Divišov je moje oblíbená dráha. Není tvrdá a rovná tak se ukazuje, kdo je závodník a kdo ne. A v těch výsledcích to bylo vidět (smích). Celý týden předtím jsem byl v Čechách a čtyři dny trénoval, což bych chtěl udržet i letos. Byl jsem v Plzni, na Markétě, v Pardubicích, začal se mnou spolupracovat Tomáš Suchánek, dal mi motor, co měl fungovat v Divišově. Fungoval i na mou váhu. Byl to skvělý závod. Titul letos nebude jednoduchý. Je tam Honza Kvěch, to je talent od přírody, Chlup, Dan Klíma. Bude to boj, ale rád bych si konec juniorů zkrášlil titulem. Ale na ploché dráze jsi jeden den nahoře, druhý den dole. Jdu se tím bavit, chci vyhrávat, ale abych se stresoval a lámal to přes koleno jako loni, to ne. Budu chtít titul, jenže závodníci rostou a pomalu nás starší přerůstají.“

 

speedwayA-Z: „Ovšem mistrem republiky v juniorských družstvech jsi mohl získat již loni. Lubomír Vozár ti sehnal skvělého parťáka, ale tys nemohl do Žarnovice přijet kvůli předchozímu pádu při svitavské první lize. Co se dělo?“

První liga ve Svitavách přinesla třetího ze čtveřice jeho loňských osudových pádů

Patrik Mikel: „Dva dny předtím ve Svitavách nefungovala kropička. Mám Svitavy rád, sedí mi, dráha je závodivá, těžká, baví mě. Ale přiletěl jsem do druhého nájezdu, neviděl jsem nic. Místo vnitřní čáry jsou tam cihly, kde to klouže. A šel jsem. Roztrhla se komba, roztrhly se trenky a já jel dvacet metrů holým tělem. Bláto z nohy mi vyškrabávali v nemocnici. Druhý den si říkám, že se oblíknu, ale nemohl jsem ani chodit. Byl jsem na úrazovce ve zlínské nemocnici, abych to urychlil. Ale nešlo to, říkali, že to chce aspoň čtyři dny v klidu. Už ani nemá cenu počítat tituly, co mi unikly. Loni mi uteklo úplně všechno a to jsem měl formu. Je to ale poučení, jak říkám, uvidím, co tato sezóně přinese, ale věřím, že jsem si všechno loni odpadal do zásoby. To byla hrůza, co se dělo, rok předtím se mi dařilo, dělal jsem body i v extralize. Teď jsem do toho dal víc a dopadl jsem jako nějaký čočkař.“

 

speedwayA-Z: „A jak vzpomínáš na své loňské působení v reprezentaci? Osmé místo při mistrovství světa juniorů v Liberci, desáté v evropském šampionátu v Plzni. Nebylo daleko k postupu. Ostatně ani s nároďákem v mistrovství Evropy v Maconu i světa v Glasgowě, že?“

V Liberci litoval hlavně jedné rozjížďky

Patrik Mikel: „Jedním slovem, co jsem loni chtěl a jak jsem jel, byla jedna velká katastrofa. Liberec nebyl špatný, ale nepostoupil jsem. Chyběla mi ta druhá jízda, ale to bylo hlavou, dneska už to můžu říct. Liberec je super, malý dráhy jsou pro mě, jak jsem těžší, na velkých to se mnou nejede. Plzeňská dráha byla katastrofa, tam se mi nedařilo. Macon nebyl zase tak špatný, ta trojka, když jsem odstartoval, držel jsem se tam. Líbila se mi spolupráce s Honzou Kvěchem, byla to jeho premiéra a zvládnul ji na sto procent. Tam jsem já měl dělat komplety, jenže ten stres… Nedařilo se mi. Glasgow na tréninku super dráha. První jízdu jsem odstartoval, ale zvedlo se mi to a zahodil jsem to. Dostával jsem se z toho další dvě jízdy, měl jsem z dráhy respekt. Ale ta čtvrtá jízda mi dala sílu! Odstartoval jsem, v první zatáčce byl druhý, pak třetí, ale v posledním vinglu jsem to vytáh‘ z třetího zase na první! Dal jsem to na lajnu, nikdo jiný tam nejel, byla tam hlubina a zničehonic jsem tam byl. Pak mi hodně lidí psalo na facebook, že to byla jízda večera. Loni to byly jen pot, krev a slzy. Poslední jízdu jsem měl bod, moc jsem chtěl. Doufám, že příští rok budeme mít v týmu Honzu, Chlupa, Dana Klímu. Uvidíme, bylo by super, kdyby se nám na konec mých juniorů něco povedlo. Bylo by to super, ale víš, jak to je.“

 

speedwayA-Z: „Tvá smolná série pádů bohužel neskončila u obligátní trojky. Naštěstí ani trénink před srpnovou slánskou extraligou neměl tak vážné následky pro tvoje zdraví, jak se původně zdálo. Ovšem nebylo těch skoků z motorky už tak akorát?“

Coby nedobrovolný divák při slánské extralize

Patrik Mikel: „Bylo toho moc! Furt pády, furt se něco dělo! Chtěl jsem ze sebe dostat to nejlepší, vím, že v sobě něco mám, ale nedařilo se. Slaný byl super. Dvě kola to šlo, ale pak se to zvedlo na jedné díře. Vychytal jsem to, druhou díru jsem ale trefil a už jsem to brousil po mantinelech, až jsem byl od nich celý žlutý. Ve Slaným mi v nemocnici řekli, že mám zlomenou čéšku, ale pan doktor Brož řekl, že je to naražené. I teď když jdu cvičit nebo na běžky, pobolívá to. Ale naštěstí to zlomené nebylo. Chtěl jsem se vrátit, Pardubicím jsem způsobil dost problémů, třeba v Kopřivnici jsem spad‘ z druhého místa úplně nesmyslně.“

 

speedwayA-Z: „Extraliga byla loni napínavou podívanou za účasti třech ze čtyř týmů v soutěži. Nakonec jste za delší konec provazu tahali vy. Jak pardubický titul hodnotíš?“

Extraligový titul nakonec loni zůstal v Pardubicích

Patrik Mikel: „Určitě kladně. Titul byl, předloni nám to uniklo o kousek, ale to jsem přispíval víc. Loni si myslím, že jsem byl spíž přítěž. Po prvním závodě mi Pavel Ondrašík říkal, že nám ten titul nedají, ale nakonec ho kluci vybojovali bravurně. V Pardubicích jsem byl já první, kdo přivezl trojku, to mě hodně potěšilo. Zase se mi povedlo z posledního na první. To je, co bych chtěl předvádět na všech závodech. Ale první extraligu jsem musel vynechat kvůli lokti, v Kopřivnici jsem nezajel nikdy. Pár bodama jsem přispěl, ale nebylo to nic závratného. Titul vybojovali kluci.“

 

speedwayA-Z: „Patálie s pád ovlivnily také tvoje umístění v mistrovství republiky jednotlivců. A konec konců také v přeboru, kde jsi ale stál na nejvyšší příčce pódia ve Svitavách. Jaké to bylo?“

Se svým působením v mistrovství republiky jednotlivců nemohl být loni spokojen

Patrik Mikel: „Při těch pádech se mi změnily umístění všude. V roce 2017 jsem byl na šestém místě, což byla bomba, měl jsem před sebou jen Hynka, Vaška, Simoťáka, Edu a Pepu, což jsou závodníci velkýho kalibru. Proto nejsem spokojený, když jsem sedmnáctý a udělal tolik bodů za celý seriál jako o rok předtím za jeden závod. Ale ty pády a ta maturita mi hodně ubraly při všech závodech. Tak to je.“

 

speedwayA-Z: „Loni ses dal dohromady s Tomášem Suchánkem, který hodně pobýval ve tvých boxech. Jak k vašemu spojenectví došlo a jak jej hodnotíš?“

V boxu s Tomášem Suchánkem

Patrik Mikel: „Určitě kladně. Tomáš je závodník, který má co nabídnout. Dlouhá léta jsme kámoši, závodili jsme za jeden klub. Byla v Kopřivnici extraliga, předtím mě vzal Tomáš na dráhu, povídali jsme si. Vždycky přiběh‘, dělali jsme spolu na motorce. Pak musel táta pracovně pryč a já přijel na závody s kámošem, co nikdy neviděl plochodrážní motorku. Byl to přebor v Pardubicích těsně před světem v Liberci a mně po první jízdě divně klepalo v obou motorkách. Zdenda Simota mi to říkal už na dráze, když jsem mu gratuloval. Tím plastem na hlavě vyletěl šroub, pokurvilo to vačku. A to ten motor měl dvě rozjížďky! Tomáš přiletěl, že začne zahřívat druhou motorku, ale tam bouchal kov o kov. A tak jsme to uklidili a já skončil. Tomáš řek‘, ať motorky nechám u něho, že je nachystá na svět. Cestou do Pardubic se nám s tátou posrala převodovka na dodávce a do Liberce jsme dojeli Tomášovým autem. Od tý doby mi pomáhá. Táta je super mechanik, super trenér, ale už jsme měli těžkou ponorku. Taky rozjížděl svůj byznys a neměl tolik času. Tak jsme se domluvili s Tomášem a začal se o mě starat. Musel si ale zvyknout, že mám o dvacet kilo víc než on! Když se podával do svýho sešitu, musel ty převody zredukovat. Měl se mnou taky nervy, když se mi nedařilo a házel jsem se vším. Tomáš je super člověk, ale když jsem třeba při první lize v Žarnovici nadával, věděl, co má dělat. Teď maká, skládá motorky na mou výšku. Je super závodník, super mechanik, už bych si bez něj neměl plochou dráhu ani představit. Je jediný člověk, s kterým jsem se cítil bezpečně jako s tátou, když jsem jel na závody. Fakt bomba! Hrozně moc vychytávek mě naučil, aby motorka jela líp a bylo to levnější a nebyla potřeba utrácet velké peníze, protože Tomáš to sehnal levnějc.“

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna je naštěstí v minulosti a nyní již skoro celý měsíc píšeme letopočet s devatenáctkou na konci letopočtu. O motocyklech v péči Tomáše Suchánka jsi nám již vyprávěl, ale jak se připravuješ ty?“

Na startu nové sezóny je Patrik Mikel bohatší o nové zkušenosti

Patrik Mikel: „Až do Vánoc jsem byl pořád v práci a nadělal nic společného s plochou dráhou. Jezdil jsem s dodávkou po Moravě a vozil zboží do restaurací. Skončil jsem tam, začal pracovat na sobě, ale nechci to přehánět jako loni. Cvičil jsem šestkrát týdně, ale lepšího závodníka to ze mě neudělalo. Teď se chci bavit a užívat si svou poslední juniorskou sezónu. Budu na sobě makat, abych byl připravený a nebyl unavený jako loni. Budu makat s Tomášem na motorkách, ale chci se bavit. Chci vyhrávat, ale ne za každou cenu.“

 


Patrik Mikel děkuje:

„V první řadě patří poděkování rodině, tátovi, mámě. Petrovi Popelkovi z PPLaku, který mi už dlouhá léta pomáhá a doufám, že i dlouhá léta bude. Dále bych chtěl poděkovat Zlaté přilbě Pardubice za skvělou podporu zejména Petru Moravcovi a panu Vozárovi. Další poděkování patří Jimmymu z Autodílů Mnětice. Strýcům Pepovi a Pepovi z Ořechova. A také chci poděkovat Tomášovi Suchánkovi za jeho pomoc, podporu a hlavně pevné nervy. Poděkování také patří Olympu Praha a Tomáši Topinkovi za pomoc jak po technické tak i po zdravotní stránce. Ještě bych chtěl poděkovat Meatfly.“


Patrik Mikel v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer