Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Karel Kadlec v sobotu končí kariéru už doopravdy

Plzeň – 22. června
Z pódia veteránského závodu v rámci Memoriálu Antonína Vildeho seskočil vlastně jen obrazně, jelikož praktické provádění podobných kousků mu stále přece jen brání operovaná noha. Prohlásil, že právě odjel svůj poslední závod, čemuž při jeho závodní dlouhověkosti nikdo z přítomných nevěřil. V sobotu plánoval, že v Mariánských Lázních jen z pozice náhradníka zamává na nástupu divákům. Jenže zranění Hynka Štichauera jej vystřelilo na startovní číslo jedenáct. Karel Kadlec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kvalifikace světového šampionátu bude doopravdy tím posledním závodem jeho kariéry.

 

 

V sobotu přijde Karel Kadlec na nástup naposledy
V sobotu přijde Karel Kadlec na nástup naposledy

„Je to rozlučkovej‘ závod,“ říká Karel Kadlec, aby pochopitelně čelil poznámce, že něco takového tvrdil již v půli minulého měsíce ve Slaném. „Jo, řek‘ jsem, že ve Slaným jedu naposledy. Teď jsem v Mariánkách, který mám rád, jen chtěl dělat náhradníka. Ale budu muset jet místo Hynka, takže dneska jedu s Martinem Málkem do Mühldorfu.“

Nicméně z Mariánských Lázní vede přece jen cestička do challenge… „Nikam postupovat nebudu,“ nestrká Karel Kadlec hlavu kamsi do nadoblačných výšin. „Od Slanýho jsem neseděl na motorce. Buď musíš jezdit pořádně a pořád nebo se na to vykašlat. A končí i mladší.“

Od svého comebacku zkraje tisíciletí se Karel Kadlec stal synonymem závodnické dlouhověkosti. „Chtěl jsem to dotáhnout až do pětapadesáti,“ připouští, že zprvu počítal ještě se sezónou 2018. „Mám tady hromadu starostí, jak jsem teď dvanáct let jezdil po závodech a strkal do toho peníze. Tak už přišel čas, abych skončil.“

Spolu s Martinem Švestkou a Danem Maclem na slánském pódiu
Spolu s Martinem Švestkou a Danem Maclem na slánském pódiu

V Mariánských Lázních se tak nadobro uzavře kariéra plzeňského nezmara, který spolu se svým otcem drží neuvěřitelný primát. Karel Kadlec starší se poprvé postavil na start motocyklového závodu roku 1934 a jeho syn se o poslední zápis do svého závodnického curriculum vitae postará o třiaosmdesát let později. Ovšem to už je inspirace pro historickou rubriku magazínu speedwayA-Z.

Foto: Mirek Horáček

David Lizák by byl rád dravou štikou v ledařském rybníce

Kondrac – 19. června
Letošní zima neskutečně přála ledové ploché dráze. Nebýt nepochopitelných duševních pochodů ubožáků, kteří zničili připravenou trať v Nepomuku, dočkali jsme se i historického rekordu v počtu odjetých závodů u nás. Mezi ledařská pozitiva patří pochopitelně i zájem nových závodníků. David Lizák, který se objevoval s divišovskou vestou, patřil mezi ně. A to se přitom zmiňoval, že ohřebovaný speciál je jeho první motocykl vůbec.

 

Nákup plochodrážního motocyklu kvůli svezení

David Lizák si povídal s magazínem speedwayA-Z
David Lizák si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Je to tak,“ potvrzuje borec, jenž v prosinci oslavil své osmatřicáté narozeniny. „Ale myslím, že jsem říkal, že leďák je první motorka, na které závodím. Jinak jsem ale zkušený jezdec. Měl jsem Jawu 350 a na ní jsem asi pět let jezdil v létě, v zimě do práce jako Venca Konopník ze slavného filmu. Dokonce byla i stejná, červená typ 634. Auto jsem tenkrát neměl.“

Loňská Chrastná však nebyla prvním závodem Davida Lizáka. „Drobné závodní zkušenosti mám,“ připouští. „Jezdil jsem asi dva roky bikros a prý docela dobře. Ale to je tak dávno, že to znám spíše z vyprávění táty. Nějaké věnce z toho období jsem doma našel, ale já si nepamatuju skoro nic. Je to jako starý němý film. Už se to zapomnělo a já se věnoval jenom fotbalu, který vlastně hraju dodnes, ale z rychlého útočníka se postupně přes obránce stal brankář.“

Ale jak se tedy přihodilo, že se fotbalista stal plochodrážníkem? „Nějakým řízením osudu se stalo, že jsme s mojí ženou Lucií velcí plochodrážní fanoušci a navštěvujeme všechny závody, když nám to čas dovolí,“ vypráví David Lizák. „A když už na to neustále koukáš, tak tě svrbí ruce, že by ses taky chtěl svést, když teoreticky už to umíš. Ale problém je ten, že aby ses svezl na ploché dráze, musíš znát někoho, kdo plochodrážní motocykl má, protože to není úplně běžná věc. A to já neznal nikoho.“

Každý závod přináší zkušenosti
Každý závod přináší zkušenosti

Úsloví, že kdo chce, hledá způsoby, v jeho případě zafungovalo dokonale. „Byl jsem člověk z venku, bez kontaktu na kohokoli,“ přibližuje, že se divák v plochodrážním areálu může i trápit. „Ale svezení mě lákalo. Třeba by mi to i někdo půjčil, ale za žádným jsem se do depa neodvážil. Pak se objevil inzerát, plochodrážní motocykl levně. Tak jsem se dlouho nerozmýšlel, hned jsem měl vymyšleno, že se svezu a pak ho zase prodám.“

A vskutku se vesnice Kondrac coby kamenem dohodil od Vlašimi naplnila burácením plochodrážního čtyřtaktu. „Měl jsem obrovskou radost, když jsem zkoušel starty u nás za domem a na louce zkoušel smyk,“ líčí David Lizák. „Je to ohromně zábavné svezení, motor řve, celé se to klepe a tahá to za ruce, obrovské zrychlení.“

 

Jezdec se nebavil tolik jako lidé na divišovském stadiónu

Takové svezení však s sebou neslo celou řadu úskalí. „Začínat na louce není nic jednoduchého, za půl hodiny nemáš na těle nezraněné místo,“ ví o tom David Lizák své. „Vyrazil jsem tedy do blízkého Divišova. Tam mi ochotně dovolili se svést na dráze, ale moc velký zážitek to pro mě nebyl. K mé smůle tam bylo asi padesát lidí, kteří sledovali mé spektakulární pády. Možná bych se to za odpoledne naučil, ale to chce si zkoušet v klidu bez diváků.“

David Lizák v akci
David Lizák v akci

Úsilí Davida Lizáka muselo být pro přítomné zajímavé, nicméně jezdec jejich nadšení nesdílel. „Když jsem ukončil představení, na motocyklu už chybělo skoro vše, co nebylo nezbytně nutné k jízdě,“ vybaví si. „Chystal jsem se motorku naložit, ale někdo z přítomných se zeptal, jestli mu ji neprodám. Nevím, co mě to napadlo, ale kývl jsem. A bylo po škváře.“

Jenže zatne-li se drápek… „Už jsem byl nakažen tím závodním bacilem,“ přibližuje se David Lizák zase o kousek blíž k letošním bojům na zamrzlých hladinách. „Věděl jsem, že se chci účastnit motocyklových závodů. Závodit na klasické ploché dráze? To jsem zavrhl. Už jsem asi starý, abych se to naučil, a už jen hobby úroveň bude jistě nákladná. Motokros jsem taky pustil z hlavy. Z fotbalu mám operované koleno a už jsem se viděl, jak mi po prvním skoku upadnou nohy. A k silničním motocyklům nemám vztah.“

Ať řešil rovnici z kterékoliv strany, plochá dráha mu vycházela jako jediný logický výsledek. „Mám k ní vztah, tak co bych mohl jezdit?“ svěřuje se se způsobem svého tehdejšího uvažování. „Plochou sajdkáry nebo ledy… Ty ledy, čím více jsem o nich přemýšlel, tím více se mi to líbilo. Samá pozitiva, ani moje bolavá levá noha není v té disciplíně potřeba.“

 

Brankář studuje meteorologii

Opět zasáhl osud nebo co se do příběhu Davida Lizáka vložilo. „Další inzerát, prodám ledáka, jakýsi Radek Hutla,“ začínají kostičky mozaiky zapadat do sebe. „Zavolal jsem mu a motocykl byl ještě k mání. Radek si myslel, že ledák půjde někam do muzea, ale když jsem mu sdělil, že na něm budu závodil, velice se divil. A od té chvíle věci nabývají stále rychlejší spád.“

V plné palbě na holickém ledu
V plné palbě na holickém ledu

Inu, ono to zase tak rychlé nebylo. Poprvé David Lizák s motocyklem Hutla Teamu vyjel v zimě 2015. Ovšem tehdy se teploty v lednu nebály olizovat dvacítku nad nulou, na zelených loukách jste mohli sbírat sedmikrásky a tu a tam dokonce vylétla nějaká zmatená včelička. Místo se závodů se v Čechách již druhým rokem pouze trénovalo.

„Bylo to zajímavé,“ vybaví si David Lizák okamžik nákupu ledařského stroje. „Jel jsem od Radka s motorkou v autě a venku už bylo tři týdny sedmatřicet stupňů Celsia ve stínu. Přemýšlel jsem, jestli se vůbec svezu. Vypadalo to, že v Čechách nezamrzne nikdy.“

Člověk by však neměl nikdy říkat nikdy. „Stal se ale zázrak,“ rozzáří se hrdina našeho vyprávění. „V únoru se u nás na rybníku vytvořilo asi deset cenťáků ledu. Musel jsem vyzkoušet jízdu. Měl jsem v plánu, že když pojedu rychle, neměl bych se propadnout. Kamarád a budoucí mechanik Václav vytvořil v rákosí depo. Na sobotu jsem sezval sousedy, že uvidí, co ještě nikdy neviděli. A ono to šlo. Jednička, plný plyn, dvojka, nabrat rychlost, složit motorku doleva a kroužit. Byla to čistá radost.“

Předloni v Jistebnici
Předloni v Jistebnici

Záhy se o ní dělil s ostatními ledaři. „Ozval se Radek Hutla, že pan Klatovský pořádá trénink na rybníku, a že mohu přijet,“ pokračuje David Lizák. „Hned jsem této příležitosti využil. A ač se to nezdá, i přes mírnou zimu jsme se svezli dost. Tím, že jsem se zúčastnil pár tréninků, jsem se dostal do party ledařů, závodníků, kteří jsou do jednoho bez výjimky dobří lidé. I z toho mála, co jsem zatím zkusil, jsem byl nadšený. Stal se ze mě amatérský meteorolog, který sháněl všechny dostupné předpovědi počasí na příští zimu.“

 

Závodník ušetří na vstupenkách

Loni v Chrastné už nemusel platit vstupné
Loni v Chrastné už nemusel platit vstupné

Zprvu se nezdálo se, že by zima na přelomu let 2015 a 2016 měla vybočit z mírného průběhu svých starších sestřiček. Nakonec však v lednu přišel mráz a v Chrastné dali narychlo dohromady mistrovství republiky jednotlivců.

„Pocity byly skvělé,“ vzpomíná David Lizák, kterak se tehdy cítil, když v rekreačním středisku Žabák vykládal motocykl. „Těšil jsem se, že jsem nemohl dospat. Vjížděli jsme s mechanikem Václavem a manželkou do depa a hle, nikdo po nás nechtěl vstup. K Václavovi jsem prohodil, že se investice do motocyklu začíná vyplácet.“

Na boje v sedle bikrosového kola David Lizák zapomněl, ale zážitky z ledového křestu ohněm, pochopitelně ještě ne. „První závod, to je strašný fofr,“ líčí. „O nějakém závodění nemohla být ani řeč. Nevěděli jsme co dříve. Dolévat palivo, udržovat motocykl v provozu, sledovat, jestli už nemám jet na dráhu, jakou pokrývku hlavy… Děs, běs. Tak se například stalo, že jsem do první rozjížďky na dráhu najížděl v domnění, že se jedná o trénink a až startovní páska mě vyvedla z omylu.“

První ledařský závod kariéry
První ledařský závod kariéry

David Lizák neskončil poslední, byť Jan Klauz a Miroslaw Daniszewski podnik nedokončili. „Jinak se ale žádné překvapení, co se týká bodového zisku, nekonalo,“ stojí divišovský ledař oběma nohama na pevné zemi. „Náladu mi zvedlo jen předjetí Poláka v poslední zatáčce po zadním kole a získal jsem první bod. Byl jsem celkem spokojený. Manželka byla ráda, že jsem dokončil ve zdraví. Hlavně poté, když viděla, jak nakládají kolegu Klauze do sanitky se zhmožděnými žebry.“

Druhý den se po padesáti letech vrátily ledy do Holic. David Lizák ale při mistrovství republiky družstev nedokončil ani první jízdu. Potom se už jenom skláněl ke svému motocyklu. Pořadatelé z Nepomuku byli plni optimismu, že za týden pojedou svůj první závod. Jenže oblevu s dešti nevětřili jenom amatérští meteorologové, nýbrž i jejich profesionální protějšky.

Loni v Holicích prožil velký pech
Loni v Holicích prožil velký pech

„Do Holic jsem už jel s tím, že už budu závodit a pokusím se o nějaký bodový zisk,“ povzdechne si. „Ale jak mě ta závada vyvedla z omylu! Taková blbost! Jen praskl řetěz. Ale rám na tom ledáku byl řešený tak nešťastně, že se řetěz nahrnul do mezery mezi rámem a spojkovým košem a zničil, co mohl. Měl jsem sice sebou náhradní spojku, ale trochu jiného typu a nepovedlo se to do konce závodu tak nějak poskládat, aby to trochu fungovalo. Byla to docela smůla, ale kdo ví, jak bych jezdil. Už před závodem mě strašně bolely ruce ještě ze soboty. Docela mě to mrzelo, že jsem se nesvezl, ale věděl jsem, že není všem dnům konec.“

 

Závody nesou spánek vsedě, osmičku z kola, ale i stupně vítězů

Do konce ledna 2016 chyběl jen týden. Potom paní Zima předala vládu Vesně, kterou střídalo léto. Překulilo se a byl tu podzim. A ještě než oficiálně skončil, čeští ledaři pluli na trajektu do Švédska na soustředění.

S Robertem Růžičkou vytvořil tandem pro letošní mistrovství republiky družstev
S Robertem Růžičkou vytvořil tandem pro letošní mistrovství republiky družstev

„Do Švédska jsem s ostatními jezdci vyrazil z toho důvodu, abych měl vůbec nějakou jistotu, že se svezu,“ přiznává David Lizák. „Nic totiž nenasvědčovalo tomu, že bude tady taková, pro nás příznivá, zima. A ve Švédsku to nemělo chybu. Franky Zorn tam měl na jezeře přichystáno asi deset oválů. A jezdili jsme od rána do večera. Prostě paráda. A to zimní počasí se nám podařilo přivést sebou zpět sem do Čech.“

Letos vskutku nastal ledový ráj. Šampionát jednotlivců se střídal s družstvy v rychlém sledu. Během čtyř víkendů byla jen jedna volná sobota. A to ještě jenom díky neznámým nepomuckým pošukům. Zima byla krásná, ale náročná a David Lizák během ní vůbec poprvé vyrazil na stupně vítězů, jež si spolu s Robertem Růžičkou vybojovali při ouvertuře družstev v Chrastné.

„Šlo rychle,“ souhlasí. „Dva závody za víkend každý týden. Člověk se mohl jen modlit, aby takový zápřah motorka vydržela. Celé jsem to bral jako první závodní sezónu, kdy se sbírají zkušenosti. A tak se lepší závody střídaly s horšími. A o těch zkušenostech to je. Například první závod Opatovice, zisk nula bodů. Jedeš, nemůžeš na motocyklu zatočit a nevíš, čím to je. A když se do toho pořádně opřeš, tak upadneš a narazíš si žebra, že spíš týden vsedě. Až doma vidíš, že je na zadním kole osmička a je asi přetržený plášť a že se na tom nedalo jet. Přezul jsem na nové pláště a už to zase šlo.“

S Radkem Hutlou za zády
S Radkem Hutlou za zády

A jak David Lizák hodnotí sám sebe? „S výsledky jsem celkem spokojený,“ bilancuje. „Zatím jsem od toho nic nečekal. Líbil se mi závod v Mělicích, kde se mi celkem dařilo. Akorát mně vadilo, když mě některý z jezdců předjel na rovince. Tak teď pracuji na lepším a výkonnějším motoru, aby se to už nestávalo. A třetí místo z dvojic v Osečné, to byla paráda. Užili jsme si to a pořádně oslavili. Skvělé bylo také to, že jsem se mohl zúčastnit závodu v hale, v Holandsku. To nemělo chybu. Depo bylo v teple, všechno zázemí pro jezdce dokonalé, občerstvení, sprchy, o tom se nám na rybnících může jen zdát. Tam bych jel hned znovu. Třeba už nebude příležitost, ale bylo to super.“

Nyní je však do zimy ještě dost daleko. „Léto uteče rychle,“ předpovídá David Lizák. „Celé ho asi strávím v zaměstnání, abych mohl do další sezóny nastoupit s motorkou, která bude konkurenceschopná. Zatím nemám velké cíle, jsem nohama na zemi. Chtěl bych být ale taková štika v rybníce. Jezdec, který třeba nebude stát na pódiu, ale za příznivých okolností je schopen na dráze předjet kohokoli.“

 


David Lizák děkuje:

4„Na závěr chci poděkovat několika lidem, bez kterých by se toto dobrodružství realizovalo jen velmi těžko. V první řadě mé ženě Lucii, našim třem dětem a svým rodičům za podporu a za to, že pro toto moje snažení mají pochopení anebo alespoň svůj nesouhlas úspěšně tají. Dále V. Pekárkovi, mému mechanikovi, kamarádovi a psychologovi. A dále těmto lidem: V. Hromas, J. Kladiva, M. Kohout, P. Kuklík, J. Kohout, Autoklub Divišov a všem divákům a podporovatelům.“


 

První stupně vítězů od bikrosového pravěku
První stupně vítězů od bikrosového pravěku

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Karel Herman a Mirek Horáček

Martin Gavenda našel lepší dráhu než před devíti lety

Kopřivnice – 13. června
Rozhodně nebyl posledním závodníkem, který se před devíti lety projížděl po kopřivnickém oválu. Memoriál Michala Matuly mu totiž na svátek všech Václavů roku 2008 vůbec nevyšel a on s jedním bodem mohl zapomenout na postup do semifinále. O finále ani nemluvě. Každopádně mu však patři primát prvního licencovaného závodníka, který otestoval nově opravenou dráhu v Kopřivnici. Martin Gavenda se magazínu speedwayA-Z svěřil s uznáním práce místních borců.

Martin Gavenda testuje kopřivnický ovál
Martin Gavenda testuje kopřivnický ovál

 

Martin Gavenda nešetřil v Kopřivnici uznáním
Martin Gavenda nešetřil v Kopřivnici uznáním

V úterý ožil Letní stadión opět rykem plochodrážních motorů. Vedle bývalých závdoníků Miroslava Křenka, Pavla Matuly a jeho otce Zdeňka či Lukáše Hromádky, stopětadvacítek a flat tracků se tréninku zúčastnil rovněž Martin Gavenda.

Zdeněk Matula se chystá do akce
Zdeněk Matula se chystá do akce

„Bylo vidět, že kluci tady makali a snažili se to dát po devíti letech do kupy,“ kvitoval Martin Gavenda stav trati. „Dráha je slušná, určitě lepší než před devíti lety. Je to ale čerstvé, sem tak se udělala kolejka, jsou tam mouchy, bude se to dolaďovat.“

Martin Gavenda by neměl chybět ve startovní listině přeborového mítinku, který je do Kopřivnice naplánován na příští neděli.

Zdeněk Matula v akci
Zdeněk Matula v akci

Foto: Tomáš Wanke (Speedway Fakta)

Stopětadvacítka od zapůjčená od Shupy se oděla do klubových barev
Stopětadvacítka od zapůjčená od Shupy se oděla do klubových barev

I po odřeknutí trávy Martin Málek své dilema zatím nevyřešil

Divišov – 15. června
Sotva se vrátil z Loppersumu, hned po návratu odřekl svůj start na dalším pouťáku na travnaté dráze v Opende. Přestože lékařská vyšetření naštěstí neodhalila žádné vážné následky z jeho pádu ve finále B, netuší, zda se o víkendu objeví v žarnovických závodech obou českých lig. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kromě zdravotního stavu mu v cestě na Slovensku svým způsobem brání také evropský šampionát v Plzni.

 

Martin Málek s velkou pravděpodobností vynechá oba ligové podniky v Žarnovici
Martin Málek s velkou pravděpodobností vynechá oba ligové podniky v Žarnovici

„Jsem hodně pobitý, proto ještě nevím, jestli pojedu,“ komentuje Martin Málek možnost, že by posílil Slaný v první lize a v extralize. „Vykašlával jsem krev, ale na rentgenu se nepotvrdilo vnitřní zranění. Jsem lepší každý den, uvidím, ale rád bych pomohl taky klukům v Plzni.“

Jako trenér divišovského centra čtvrtlitrů má totiž v evropském ohni čtyři želízka a pátého borce v záloze. V prvním semifinále se v sobotu dopoledne představí Petr Chlupáč a Daniel Šilhán. Odpoledne se v boji o postup do nedělního finále objeví Filip Šifalda a Jan Kvěch. Náhradníkem pro oba závody byl jmenován Milan Dobiáš.

Startovní listiny plzeňského ME 250 ccm:

semifinále 1, sobota dopoledne: 1 Karol Zupinski (PL), 2 Jason Edwards (GB), 3 Jonas Knudsen (DK), 4 Oscar Holstensson (S), 5 Markus Maximus Lill (EST), 6 Daniel Šilhán (CZ), 7 Mathias Rex (DK), 8 Danil Zeljonskij (RUS), 9 Phillip Hellström Bängs (S), 10 Andreas Hviid (DK) 11 Emil Breum (DK), 12 Toni Hyyryläinen (FIN), 13 Leon Maier (D), 14 Petr Chlupáč (CZ), 15 Filip Nizgorski (PL), 16 Leon Flint (GB), 17 Milan Dobiáš (CZ)
semifinále 2, sobota odpoledne: 1 William Hedengren (S), 2 Jan Kvěch (CZ), 3 Filip Šifalda (CZ), 4 Jordan Palin (GB), 5 Celina Liebmann (D), 6 Mads Dalum (DK), 7 Mateusz Adamczewski (PL), 8 Tim Wunderer (D), 9 Ben Ernst (D), 10 Sebastian Blakkit (DK), 11 Henrik Lorentsen (DK), 12 Jeffrey Sijbesma (NL), 13 Philip Olofsson (S), 14 Dmitrij Petrakov (RUS), 15 Denis Zielinski (PL), 16 Gert Heinvee (EST), 17 Milan Dobiáš (CZ)
Martin Málek s Pavlem Kuchařem, Petrem Chlupáčem a Janem Kvěchem
Martin Málek s Pavlem Kuchařem, Petrem Chlupáčem a Janem Kvěchem

Foto: Karel Herman a Jiřina Šifaldová

Matěj Kůs je rád, že se dokázal v Abensbergu zvednout

Praha – 9. června
Stačil okamžik a tvrdou prací budované smělé plány na letošní sezónu se zhroutily jako domeček z karet po nárazu neopatrného člověka. Se začátkem sezóny až po půli května musí hodně improvizovat. Nicméně v pondělí se z bavorského Abensbergu vracel s postupem do semifinále kvalifikačního procesu o SGP 2018 v kapse. Něco takového se letos z našich borců povedlo pouze Václavu Milíkovi. Matěj Kůs se magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu na postupu hodně záleželo.

 

Matěj Kůs se v pondělí dostal do semifinále kvalifikačního procesu o SGP 2018
Matěj Kůs se v pondělí dostal do semifinále kvalifikačního procesu o SGP 2018

Po trénincích odjel Matěj Kůs svůj první letošní závod v sobotu v Kršku, aby se v pondělí vydal směr Abensberg. Nicméně v rozjížďce s číslem tři zůstal stát a ob jednu jízdu později skončil po vyloučení Nicolase Vicentina třetí za Danielem Gappmaierem a vítězným Peterem Kildemandem.

„Dráha byla jiná než na tréninku,“ vysvětluje pražský kapitán. „Nedokázal jsem ji přečíst. A hlavně mi v prvních dvou jízdách nefungovala hlava. Plány před sezónou jsem musel změnit. Snažím se teď vytřískat, co se dá. A na tomhle závodě mi záleželo.“

Třetí série však přinesla změnu jakoby mávnutím kouzelného proutku. „Na třetí jízdu jsme skočili na druhou motorku,“ říká Matěj Kůs, který se do konce mítinku skláněl již jen před Ludvigem Lindgrenem v rozjížďce s číslem šestnáct. „Měl jsem problémy zvládnout dráhu. Byl to motokros a já si nedokázal stoupnout na tu nohu. Ještě před extraligou jsem v úterý byl u doktora, laser a mrazení.“

S mechanikem Milanem Mihulem
S mechanikem Milanem Mihulem

Nicméně opravdický bonbónek servíroval Matěj Kůs v rozjezdu o poslední postupové místečko, které těsně před cílem vyfouknul Martinu Smolinskemu. „Děkuji Milanovi a Mírovi Mihulovým,“ nešetří vděkem na adresu mechaniků, kteří jej do Abensbergu doprovázeli. „Jsem rád, že jsem se dokázal zvednout. Hlava mých úspěchů je Brian Karger a Milan Mihule, dělá pro mě maximum.“

rychlá flash a výsledky z Abensbergu

Sezóna Matěje Kůse letos odstartovala později
Sezóna Matěje Kůse letos odstartovala později

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Karel Herman

Josef Franc navzdory herxheimské smůle pracuje na pěkném celkovém výsledku

Praha – 31. května
Vítězství při pouťáku v Plattlingu dávalo naději, že by se mohlo dařit také při prvním finálovém podniku mistrovství světa na dlouhé dráze minulý čtvrtek v Herxheimu. A skutečně v semifinále jezdil druhý za Jannickem de Jongem a mohl osnovat plány pro finále. Přišla poslední zatáčka a vtom mu spadl sekundární řetěz! Ztratil nejen jisté tři body, ale také další porci ve finálové jízdě. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se v dalších čtyřech závodech bude snažit svou ztrátu dohnat.

 

„Na Herxheim jsem byl dobře připravenej‘ a dopadlo to plus mínus dle plánu,“ shrnul Josef Franc své dojmy po návratu. „Zkazil to defekt v poslední zatáčce v semifinále. Spad‘ nám řetěz na zadním kole. Je to k pláči, je to škoda, ale bohužel tohle k tomu patří taky. Jel jsem zrovna na druhým místě a nedojel do cíle.“

Seriál finále dlouhodrážního šampionátu světa pokračuje každý následující měsíc zastávkami v La Reole, Mühldorfu, Eenrumu a Morizes. „Zbytečně jsem ztratil hodně bodů,“ uvědomuje si Josef Franc. „Bude se to těžko dohánět. Budu se ale snažit to dohánět, aby z toho byl pěkný výsledek.“

Po spršce šampaňského od Jannicka de Jonga a Jamese Shanese v Plattlingu mířil Josef Franc vysoko i v Herxheimu
Po spršce šampaňského od Jannicka de Jonga a Jamese Shanese v Plattlingu mířil Josef Franc vysoko i v Herxheimu

Foto: Jakub Fencl