Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Střepy z rozbitého skla otcova auta přinesly Martinu Málkovi štěstí, jemuž šel sám tvrdou prací naproti

Divišov – 6. července
Při vší úctě, byl to šok. Při světové kvalifikaci na dlouhé dráze v Mariánských Lázních řádil na ovále jako černá ruka. Pětkrát vyjel na lázeňský kilometr, pětkrát zvítězil. Vylepšil údajně i traťový rekord a postavil se na nejvyšší stupínek vítězů. Depem se okamžitě začaly nést hlasy, cože to má za motor. Nicméně Martin Málek se smíchem odmítá konspirační hypotézy a pouští se do vyprávění, jaké to vlastně v malebných lázních před týdnem bylo.

 

Znovu učedníkem

Martin Málek byl v Mariánských Lázních jedničkou

„Vyhrát v Mariánkách, to byl vždy můj cíl,“ vypráví Martin Málek. „Vím, že asi spousta lidí se divila, mluvili o velkém překvapení nebo že to nebylo úplně podle pravidel… Ale spíš bych chtěl říct, že se mi konečně podařilo lidem předvést, čemu se už tři roky intenzivně věnuju. Vždyť letos to pro mě byl už jedenáctý závod!“

Na krátkých oválech Martin Málek ve svých patnácti letech při české juniorce ve Mšeně v září roku 2000, avšak na dlouhých oválech se ocitnul zase v roli učedníka. „Není to jednoduchá disciplína,“ přemítá. „Musí se ji člověk naučit, je to spousta zkušeností a hlavně těch špatných, kterýma si musí každý projít. Chce to mít, jak dobrou techniku, nemusí být nejlepší a nejdražší, ale stačí dobrou. Nesmí se nic podcenit, je to spousta detailů, na které se musí dávat pozor, vychytat nastavení, převody v převodovce, vychytat i nastavení motorů a tak dále.“

Martin Málek v plném tempu během tréninku

Nad mravenčí opakující se prací by musel užasnout i bájný Sisyfos. „Například loni jsem motorky rozebral do šroubku a zase složil minimálně dvacetkrát, pořád něco předělával,“ souhlasí Martin Málek. „Hlavně tráva a dlouhá se jezdí trochu jinak. Závodník se musí naučit vyhýbat cejše a musí umět využít dráhu. A už jak mě pan Plzák při mých začátcích učil, musí nechat motorku jet tak, aby stále zrychlovala. Vždyť jsem to předvedl už několikrát, že rychle jezdit umím a už jsem udělal i pár bahnrekordů. Navíc každá dráha je jiná, mají různé specifika, na které si závodníci musí dávat pozor. Ale v Mariánkách jsem jel ze všech stadionů nejvíckrát, jezdil jsem tam na tréninky a snažil jsem se využívat každou možnost se svést. No, a tohle všechno mě a všem v týmu v sobotu pomohlo.“

 

V Mariánských Lázních jako doma

Martin Málek vodí Josefa France

Zkrátka a dobře všechna kolečka zapadla dokonale do sebe, nicméně jaký motor Martin Málek ve svém motocyklu měl? „O týden dříve se mi ozval Káča Kadlec, že mluvil s Manfredem Knapem a sám mi nabídnul půjčit motor Jawa.“ Odpovídá. „Tak jsem neváhal a souhlasil. Asi to teď vypadá, že něco dělám špatně, ale abych byl upřímný, tak moje motory nejedou vůbec špatně, ale v zimě jsem udělal pár změn a v sobotu jsem si potvrdil, že to byla chyba.“

Pomoc přišla náramně vhod. „Moc mě potěšilo, když mi přivezl motor, výfuk, karburátor filtry, karburátor, že používám stejnou techniku,“ pochvaluje si. „Hlavně motor suprově startoval, a když je člověk vepředu, nikdo mu tam nepřekáží, může si jet to svoje. V první jízdě jsem zkoušel ještě jiný převod v převodovce, ale nebylo to lepší. Na druhou jízdu jsem to vrátil zpět a bylo to ono. Takže jsem se díky rychlým startům dostal dopředu a pak už jsem se vždy mohl soustředit jen na to, abych neudělal chybu a našel tu nejrychlejší stopu.“

Přišel tedy čas, aby Martin Málek sklidil úspěch. „V depu jsem měl ty nejlepší mechaniky!,“ říká uznale. „Taťka, Jarda Solnař, Mandy Knape, každý věděl, co má dělat a hlavně nikdo nic nepodcenil. Byl to hodně dlouhý den a jsem i rád, že mi v poslední jízdě pomohl Pepa s Hynkem zdržet Jesse Mustonena a já na dráhu už nemusel do rozjezdu.“

Na nejvyšším stupni vítězůV Mariánských Lázních se cítil jako doma. „Káča mi domluvil depo u Romana Tomanyho, tak jsme měli super zázemí a spoustu místa, nikdo mě neotravoval,“ pochvaluje si Martin Málek. „Prostě celý závod jsme si užili, dostal jsem pohár od Míly Čmejly, za což mu moc děkuju a vážím si toho! Asi mi i Zdeněk Kudrna držel pěsti. Taťkovi létající šutry rozbily zadní sklo na autě a ještě že tak, nebo střepy přinášení štěstí… No, co dodat, vše do sebe hezky zapadalo, tak jak má a nic se nepokazilo. Proto bych rád poděkoval taťkovi, Jardovi, Káčovi Kadlecovi, Manfredu a Mandy Knapemu, Gabči za pomoc a domácí zázemí, mamce za video, Romanovi Tomanymu a všem fanouškům za podporu. Máme všichni na co vzpomínat.“

 

Směr Mühldorf

Spokojený tým v Mariánských Lázních

Nicméně na vzpomínky není v závodním frmolu dost času. Již v neděli je na pořadu druhý finálový závod dlouhoudrážního mistrovství světa v Mühldorfu. „Teď mám docela dost práce, souhlasí Martin Málek. „Rád bych dohnal bodovou ztrátu, kterou mám z Herxheimu. Tak uvidíme, jak se budou dařit starty a jak to pojede.“

 

Foto: Pavel Fišer a laskavostí Martina Málka

Filip Šitera připomíná atribut mládí českého juniorského nároďáku

Mladá Boleslav – 3. července
Stopětadvacítky vyřešily personální krizi české juniorky a šikovní bývalí kolibříci nacházejí své uplatnění rovněž v juniorském nároďáku. Evropský postup šel v Liberci okolo našich plochodrážníků tak těsně, že si na něj mohli sáhnout. V sobotu v Daugavpilsu nám však okolnosti nebyly nakloněny. Nicméně Filip Šitera věří v budoucnost mladého družstva, jaké česká plochá dráha doposud neměla.

 

Juniorský nároďák v Daugavpilsu: zleva Daniel Klíma, Filip Šitera, Jan Macek, Patrik Mikel, Tomáš Suchánek, Jan Kvěch a Petr Chlupáč

„Škoda, měli jsme na druhý místo,“ vrací se Filip Šitera ještě ke světovému semifinále v Daugavpilsu. „Ale Dan se hned v první jízdě blbě zranil. Na kluky to padlo, nebyli ve svý kůži. Bojovali, dráha ale byla hrozná, nemohli se srovnat. Jak chytli nastavení, bylo to lepší. Nebyl to náš den. Lotyši jeli pěkně, ke konci bylo vidět, že jsou na tu rozbitou dráhu zvyklí, a poráželi Poláky.“

Letos nám obě týmová juniorská finále unikla, avšak český národní tým má rozhodně potenciál mezi nejlepší družstva proniknout. „Je pozitivní, že klukům je šestnáct, sedmnáct,“ souhlasí Filip Šitera. „Je to naděje do budoucna. Po sezóně odejde jen Patrik Mikel. Naopak přijde Dan Šilhán a letos se sveze ještě Dan Klíma.“

Benjamínek národního týmu v Daugavpilsu zaskočil i Maksyma Drabika, ale nakonec bohužel skončil v péči pardubického primáře Tomáše Brože. „Dan má dráty na čtyři tejdny,“ povzdechne si Filip Šitera. „Pak mu je vyndaj‘, takže celkem bude mít pauzu sedm, osm tejdnů. Ale letos se ještě sveze.“

Český juniorský nároďák evidentně kráčí ke skvělé budoucnosti

Daniel Klíma bude chybět týmu ACCR v šampionátu polských juniorských družstev. V tomto týdnu se dojíždějí ostatní skupiny a semifinálový jízdní řád by měl být zveřejněn během několika dalších dnů. Filip Šitera považuje naši účast v něm za skvělou školu.

„Polský družstva všem pomohly,“ přemítá. „Čekáme na termíny a pak zabojujeme o další postup. Tam už to ale bude těžký, budou tam extraligový týmy…“

Filipa Šiteru čeká ještě povinnost dvakrát poskládat národní sestavu. „Musím nominovat dvojice,“ připomíná. „Nějakej‘ tip už mám, ale čekám, co bude. A pak dlouhou dráhu. Je dobrý, že máš, na čem stavět.“

 

Foto: laskavostí Filipa Šitery

Jan Kvěch svá překvapení v juniorském světě ještě nevyčerpal

Praha – 29. června
Jede na hřbetě vlny šikovných bývalých kolibříků, kteří vyhrávají i po přechodu za řidítka pětistovek a jsou nadějí české ploché dráha pro nejbližší budoucnost. Vedle skvělých výsledků na domácích kolbištích zahrnujících kupříkladu ojedinělý extraligový skalp Martina Vaculíka, se prosazuje i na mezinárodní scéně. V juniorském mistrovství světa Jan Kvěch nepřestal překvapovat po svém postupu z pardubické kvalifikace. V prvním finále v Lublinu totiž obsadil osmou příčku.

 

Mezi kratším a delším motocyklem

Česká výprava v Lublinu: Václav Kvěch, Jan Kvěch, Michal Pospíšil a Tomáš Topinka

„Na přejímce mi našli prasklej‘ střední rám, tak jsme ho museli vyměnit,“ vypráví pražský junior o závodě v Lublinu. „Všechno v pohodě. Stihli jsme jen jeden trénink, na druhej‘ jsme nestačili připravit motorku. Vůbec to ale nevadilo. Stejně na dráhu udělali úplně jinou dráhu. Jet druhej‘ trénink, bylo by to zkreslený.“

Do finálového seriálu dvojicí třetích míst. „Zezačátku jsem se trápil, byl jsem křečovitej‘ a neuvolněnej‘,“ popisuje Jan Kvěch, který však již v rozjížďce s číslem šest neváhal atakovat Wiktora Lamparta. „Bojoval jsem, ale bylo to divoký. Když jsme udělali delší motorku, nedokázal jsem odstartovat. Na kratší to bylo divoký. Ale na semifinále jsem to vychytal.“

Než se dostal mezi lepší osmičku, dojel druhý za Robertem Lambertem v rozjížďce s číslem deset, jíž polští žurnalisté vesměs označili poměrně hloupou frází jako jízdu bez historie. Pražan přitom za sebou nechal Jonase Jeppesena i Rafala Karczmarze. V rozjížďce s číslem čtrnáct dojel do cíle za vítězným Bartoszem Smektalou, aby v osmnácté jízdě využil manévru Maksyma Drabika. Exmistr světa v první zatáčce podjel Gleba Čugunova a český reprezentant šel před Rusa také.

 

Dolů s reklamami!

Jan Kvěch se chystá do akce

Jan Kvěch se dostal do druhé semifinálové jízdy. Za soupeře měl Dominika Kuberu, Roberta Lamberta a Wiktora Lamparta. Po vylétnutí pásky se vedení ujal Angličan s Domikem Kuberou za zády. Český závodník se ovšem nechtěl smířit s třetí příčkou. Ovšem ve druhém kole byl příliš široký ve druhém oblouku.

„Rozjížděl jsem se po venku na druhýho,“ líčí incident přímo sám Jan Kvěch. „Myslel jsem, že ho objedu, ale chytil jsem v nájezdu hrby. Vyhodilo mi to nohu z háku. Ustál jsem to, shodil jsem jim jen reklamy. Ale zastavili to a vyloučili mě.“

V průběžné klasifikaci je Jan Kvěch osmý s osmi body, jimiž disponuje i Jaimon Lidsey před ním a Jonas Jeppesen za ním. „Na to, že jsem to jel poprvý, jsem spokojenej‘,“ bilancuje. Finálový seriál pokračuje v půli září v Güstrowě, aby vyvrcholil v Pardubicích na samém počátku super speedway víkendu.

Foto: Tomáš Topinka

Martin Vaculík dobře ví o nepsaném pravidlu české velké ceny

Praha – 14. června
Když se mírumilovně dělilo Československo, byl sotva čtyřletým chlapečkem. O desetiletí později si však právě u nás začal plnit svůj sen stát se špičkovým plochodrážníkem. Zprvu jej nebral nikdo přiliš vážně. Rozhovorů moc nedával, nebyl o ně velký zájem, ale když už na ně došlo, plynule z rodné mateřštiny přecházel do brilantní polštiny a vybroušené angličtiny. Prý se mu to jednou bude hodit, až bude závodit v seriálu velkých cen. Bohorovné úsměvy nad jeho naivitou postupem času tvrdly ve vážnější výrazy. A vskutku, Martin Vaculík je stálým závodníkem Speedway Grand Prix, a co víc, letos má nakročeno splnit si svůj sen o titulu mistra světa a uvědomuje si, že devět z patnácti posledních šampiónů vyhrálo pražskou velkou cenu.

 

Martin Vaculík se v Čechách necítí jako v cizině

„V České republice se cítím jako doma,“ může Martin Vaculík svým prohlášením pro tiskový servis BSI Speedway šokovat pouze čtenáře, kteří jeho vzestup z let 2005 až 2007 na českých oválech nezažili na vlastní oči. „I když jsou naše země oddělené, pořád máme velmi dobré vztahy. A já se v Praze cítím velmi dobře. Miluju město, je velmi hezké, jedno z mých oblíbených na celém světě.“

Pravda, vnímavá duše se do matky měst musí zamilovat již sto metrů od hlaváku, nicméně jak je to s oválem v jejím intravliánu? „Letos jsem už na Markétě byl na jednom extraligovém mítinku,“ připomíná Martin Vaculík šokující vstup INTERTEAMu do letošní soutěže. „Ale je to pěkně jednoduchá trať. Je dobrá pro každého. Proto nevím, jestli se moje dubnová zkušenost zítra vyplatí nebo ne. Mnoho lidí ji má rádo a já také. Opravdu se mi líbí. A těším se na sobotu.“

Martin Vaculík si již třikrát užil pocity vítěze velké ceny a dobře si uvědomuje pověst, že vítěz z Markéty většinou bere v konečném účtování úplně všechno. „Proto bych rád vyhrál Grand Prix v Praze,“ rozjasní svou tvář úsměvem. „Potřebuju tady bojovat o vítězství, protože rozhodně chci bojovat až do konce letošní sezóny.“

Martin Vaculík – na snímku v souboji s Jasonem Doylem – je faktorem, s nímž se v SGP musí počítat

Primát měl na dosah ruky před čtrnácti dny v Kršku. Triumf mu sebral Bartosz Zmarzlik, jenž mu odvedl porážku ze Gorzowa loni v srpnu, za něž oba závodili. Nicméně z jednadvaceti možných bodů na Slovákově kontu přistálo rovných sedmnáct, což z něho v průběžné klasifikaci činí muže číslo čtyři s minimální čtyřbodovou ztrátou na vedoucí duo Bartosz Zmarzlik – Patryk Dudek.

„Nasbírat co nejvíce bodů, byla v Kršku hlavní věc,“ přemítá Martin Vaculík. „Sebral jsem jich hodně a nyní jsem na dobré pozici v klasifikaci. Ale stále je přede mnou hodně závodů, takže zůstávám soustředěný a těším se na každou velkou cenu.“

 


Bez dvou světových šampiónů:

Tai Woffinden bohužel v Praze nepojede

V Praze budeme postrádat rovnou dva světové šampióny. Greg Hancock již dříve ohlásil přerušení své kariéry, aby mohl být oporou své vážně nemocné manželce. Minulý pátek se při extralize v Lublinu zranil také Tai Woffinden.


Foto: Karel Herman

Michal Tomka věří, že bude sklízet úspěchy

Žarnovica – 13. dubna
Předloni po těžkém úrazu z Plzně se přesvědčil, že otec má vždycky pravdu, i když ji třeba nemá. Neprodal jeho plochodrážní vybavení a dobře udělal. Loňská sezóna mu totiž přinesla úspěšný comeback. Spolu s Davidem Pacalajem získal pro Žarnovicu vůbec první titul českých šampiónů v celé historii, dařilo se mu v přeboru a na pódiu stál také v extralize. Naneštěstí v půli září zakončil závodní kampaň na palubě vrtulníku, nicméně šlo zaplaťpánbůh spíše o vyhlídkový let zařízený paní starostlivou paní doktorkou. Na začátku sezóny 2019 je Michal Tomka zpátky a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že jeho cíle nejsou rozhodně malé.

 

Závodit je fajn navzdory roční přestávce

Michal Tomka si povídal s magazínem speedwayA-Z

Po pádu při plzeňské juniorce musel celou sezónu 2017 odepsat, přestože jsme z měsíčního kalendáře ještě neutrhli čtvrtý list. Jeho chorobopis by vyděsil leckterého lékaře a jiní plochodrážníci by se v jeho kůži možná na speedway dívali již pouze v televizi. Jenže Michal Tomka se nepřízní osudu nenechal zlomit.

„Ještě v nemocnici, kdy mě přišla navštívit rodina, jsem tátovi povídal, ať všechno okamžitě prodá,“ připouští Michal Tomka, že před dvěma lety neměl vskutku daleko od rozhodnutí pověsit kombinézu na hřebík. „Ale on mi odpověděl, že raději počkáme. Měl pravdu. Bylo by to unáhlené rozhodnutí. Jakmile jsem se dal do kupy, musel jsem zase cítit spálený metyl. A jak to šlo na to sednout, šel jsem zase trénovat. Nevydržel jsem bez toho.“

Po roční pauze se Michal Tomka v závodní akci poprvé představil téměř přesně před rokem při přeboru v Březolupech. „Byl jsem trošku ve stresu, jestli jsem to nezapomněl,“ přibližuje žarnovický závodník své tehdejší rozpoložení. „Tenkrát jsem tam taky párkrát spadnul, ale nic vážného. Jen jsem to musel dostat zpátky do rukou, ale bylo fajn zase závodit.“

Michal Tomka v akci

Pakliže se při jeho návratu objevily nějaké obavy, rychle je překonal, bojoval zase jako lev, ovšem syndrom Plzeň přece jen jakoby zůstal… „Respekt se ztratil rychle,“ říká slovenský junior. „Neměl jsem vůbec strach, za což jsem byl rád. Neměl jsem žádný blok v hlavě a nebál se přidat plyn. Ale potom jsme přijeli do Plzně a ta zatáčka jako by byla pro mě zakletá.“

Směřoval k jasnému triumfu v kvalifikaci, ale nakonec skončil ve výsledcích s písmenkem F zastupujícím minulý čas anglického slovesa fall. „Dvě kola jsem projel v pohodě,“ vzpomíná. „Vedl jsem o celou rovinku. Ale potom se mi to zničehonic přetočilo. Ocitnul jsem se na zemi, ani jsem nevěděl jak. Ale letos máme v Plzni juniorku pátého května a to bude moje poslední šance, jak tu kletbu zlomit.“

 

Od pódií k vrtulníku

Vedle Davida Pacalaje na pódiu loňského šampionátu juniorských družstev v Žarnovici

Loňská sezóna pokračovala a dostavily se úspěchy. V červenci Michal Tomka spolu s Davidem Pacalajem vysvětlili ambiciózním Pražanům, kdo je v Žarnovici pánem. Pravda, evropský pohár dvojic jim nevyšel. Ale druhý den se na Jana Kvěcha a Petra Chlupáče dívali z nejvyššího stupně pódia coby mistři republiky juniorských družstev.

„Bavili jsme se s Davidem, že jízda s nimi bude těžká, ale když ji vyhrajeme, vyhrajeme závody,“ vzpomíná Michal Tomka. „Všechny jízdy jsme dokázali vyhrát 5:1, ale klíčovou jízdu s duem Kvěch – Chlupáč jsme vyhráli 4:2. David odstartoval a ujal se prvního místa. Já jsem po slabším startu zabojoval a obsadil aspoň třetí místo. Atakoval jsem ještě Kvěcha a chtěl jsem se dostat na druhé místo, ale to se mi nepodařilo. Jan jezdil s rozumem a nenechal mi žádné místo, kudy bych ho předjel. Ale i tak jsme vyhráli.“

A zlato bylo na cestě. „Čekala nás ještě poslední jízda proti našim kolegů Valkovičovi a Mihálikovi,“ pokračuje Michal Tomka. „Potřebovali jsme vyhrát a titul jsme měli jistý. Samozřejmě Davidova raketová motorka hned vystřelila dopředu. Já jsem se klasicky zahrabal na startu, ale do nájezdu jsem to podržel na lajně a z výjezdu z první zatáčky jsem už byl druhý. To nám zajistilo titul. Je to super vyhrát doma závody před našimi fanoušky. Určitě jsme si to s Davidem užili. A teď to ještě zopakovat tuto sezónu v Pardubicích!“

A co další závody loňského roku? V Kopřivnici byl na pódiu přeboru, při žarnovické extralize rovněž. Se svým klubem absolvoval i první ligu a pohár přátelství. Na nedostatek plochodrážního vyžití si rozhodně stěžovat nemohl.

Michal Škurla, Zdeněk Simota a Michal Tomka stojí na stupních vítězů přeobru v Kopřivnici

„Přišlo pár úspěchů,“ souhlasí Michal Tomka. „Kopřivnice je moje oblíbená dráha, je dlouhá, závodnická a většinou tvrdá, na to jsem zvyklý. Jezdilo se mi tam super, motorka byla naladěná, měl jsem dobré starty a věřil si, že udělám dobrý výsledek. A tak se stalo. Dokonce jsme se Škurlou jeli rozjezd o druhé místo, ale nedali mi šanci a musel jsem se spokojit se třetím místem. Při extralize dělal body většinou Maťo. My jsme se v té silné konkurenci snažili dovézt aspoň dva, tři. Ale je to fajn pocit stát vedle hvězd jako Milík, Dudek, Zengota a další. Prvá liga a pohár přátelství jsou víceméně vyrovnané, takže tam máme vždy šanci udělat pěkný výsledek. Snad se nám i letos povede nějaký týmový úspěch.“

Jenže právě při poháru přátelství v Žarnovici skončil na palubě červenobílého záchranářského vrtulníku. „Jedna malá chybička a všechno bylo zase vzhůru nohama,“ povzdechne si Michal Tomka. „Let vrtulníkem byl fajn, dali mi léky na uklidnění, tak jsem se jen usmíval a užíval si, že mě přecházejí bolesti, které jsem měl po pádu.“

 

Spousta závodů v diáři

Bezprostředně po onom pádu naznačoval, že není rozhodnutý pokračovat v závodění, ale přišlo jaro a Michal Tomka opět jezdí k pásce. „Můj zdravotní stav stále není stoprocentní,“ odhaluje. „Mám posunutou plotýnku, hodně to bolelo přes zimu, pořád mám problémy a musím to rozcvičovat. Předtím jsem uvažoval, že bych možná měl skončit kvůli zdravotnímu stavu. Ale tak jak jsem si zvyknul na titan v zádech a bolesti zad, které mám už dva roky, tak jsem si zvyknul i na posunutou plotýnku a pustil se dál do ježdění. Přes zimu jsem se věnoval zimní přípravě, nabral trochu síly a hned se cítím o hodně lépe, takže jsem se rozhodl pokračovat.“

Prvoligový duel s Petrem Chlupáčem

Nemohl chybět v sestavě Mariána Šebiana na úvodní prvoligové kolo na Markétě. „První závody v Praze byly fajn,“ odtuší. „Já jsem si to užil i navzdory počasí, které nám nepřálo. Byl jsem rád, že můžu zase závodit a to bylo hlavní. Už jsem absolvoval i mistrovství Slovinska v Kršku, kde se mi sice tolik nedařilo, ale já to stále beru pořád jako začátek, takže mám ještě hodně závodů před sebou, na které se můžu připravit a dokázat, že jsem plochou dráhu nezapomněl (smích). Samozřejmě si nejvíc brousím zuby na domácí závody, kde bych už rád dosáhnul nějaký výraznější úspěch.“

 


Michal Tomka děkuje:

„Chtěl bych poděkovat sponzorům, kteří mi stále pomáhají. Stejně našemu Speedway Clubu, který dělá, co může a podporuje nás. A také všem fanouškům a svému týmu, který mi stále věří. Snad to už letos vyjde a budeme sklízet úspěchy!“


Michal Tomka v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer

 

Zdeněk Simota startuje sezónu šampionátem republiky

České Budějovice – 11. dubna
Vzhledem k plánované rekonstrukci stadiónu na Markétě jsme svědky důležitých závodů již na samém Prahu sezóny. V úterý zde startuje mistrovství republiky jednotlivců, které si poté dá pětiměsíční pauzu před svým zářijovým pokračováním v Plzni. Vzhledem k okolnostem najdeme ve startovní listině borce, pro něž bude úvodní české finále prvním závodem roku. Zdeněk Simota, který je mezi nimi, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že přesto věří ve slušný výsledek.

 

Zdeněk Simota začíná v úterý sezónu

„Celou zimu jsem chodil cvičit, nebylo to špatný,“ říká Zdeněk Simota. „V sobotu a ve středu jsem trénoval, byl jsem si vyzvednout motor u Luboše Tomíčka. Plochou dráhu jsem nezapomněl, je to doleva, pořád stejný (smích).“

Nicméně začínat závodní sezónu jedním z nejdůležitějších závodů roku, není příliš obvyklé. „Uvidím, jak se to bude vyvíjet,“ reaguje plzeňský Jihočech, který ve své kariéře již třikrát skončil v nejstarším motoristickém šampionátu naší země na bronzovém stupínku. „Je to první závod, uvidíme. Byl bych rád, kdyby se mi poved‘ slušnej‘ výsledek.“

Bez britského angažmá čeká Zdeňka Simotu opět závodění na kontinentu. „Pojedu extraligu ve Slaným,“ plánuje. „A přebor odjedu celej‘ za Plzeň.“

Zdeněk Simota v akci

Foto: Mirek Horáček a Karel Herman