Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Jan Kvěch zvedá laťku svých překvapení stále k vyšším výškám

Praha – 17. září
Sportovní vývoj talentovaného plochodrážního juniora je nejlepším dokladem, jak rychle čas letí. Ještě na jaře bylo jeho třetí místo v úvodním českém finále na Markétě velkým překvapením. Že je po minulé středě v Plzni na nejlepší cestě stát se českým vicemistrem, se už bere automaticky. Podobně šokoval ve finále juniorského mistrovství světa. Šok z osmého místa v Lublinu se prohloubil sobotním pódiem v Güstrowě. Přespříští víkend jej čeká vyvrcholení soutěže v Pardubicích, ale Jan Kvěch se magazínu speedwayA-Z svěřil, že všemu nechává volný průběh.


Jaký je Váš názor?

Zopakuje Jan Kvěch pódium z Güstrowa také v Pardubicích?

View Results

Loading ... Loading ...

Sporná diskvalifikace

Maksym Drabik, Dominik Kubera a Jan Kvěch stojí na stupních vítězů v Güstrowě

„Dobrý,“ začíná pražský junior vyprávět o sobotním Güstrowě, „Závody se povedly, mám z toho radost. Bylo to malý kolečko, ale hodně podobný jako normální dráha. Jen pořád dokola a nejsou tam rovinky.“

Nicméně Jan Kvěch se na ovále evidentně našel. „Motorky v pohodě, šlapaly a fungovaly,“ říká. „Nejdříve jsem byl druhej‘ a druhou jízdu jsem vyhrál. Zkoušeli jsme něco udělat s nastavením, ale nepovedlo se, měl jsem jen bod. Pak jsme to dali zpátky a zase jsem vyhrál.“

V rozjížďce s číslem sedmnáct však pykal za zavinění pádu Tima Sörensena, nicméně Jan Kvěch má na celou situaci zcela jiný názor než polský sudí Piotr Lis. „Neodstartoval jsem a dal to pod něj,“ svěřuje se český reprezentant se svou verzí. „On mě chtěl zavřít a dal to na mě. Ale rozhodčí se rozhod‘ takhle. Ale věděl jsem, že semifinále mám jasný.“

 

Finálová pecka

Jan Kvěch se dostal až na pódium světového šampionátu

Stejně jako v červnu v Lublině byl český mladík mezi nejlepší osmičkou. „Předjel jsem Lampart a dojel druhej‘,“ líčí opakovaní semifinále, které se opakovalo kvůli pádu Michaela Härtela. „Na rovince jsem ho předjel, byl jsem před ním a málem vzal i Drabika. Ten ale držel lajnu a nešlo nic vymyslet. Stačilo mi druhý místo a bylo finále.“

Jan Kvěch se mezi čtveřicí bojující o jednotlivé stupínky pódia ocitnul poprvé. „To víš…“, reaguje na otázku po svých pocitech. „Tam byli čtyři nejlepší a všichni to měli nadupaný. Od startu jsem byl třetí a tak do dojelo. Ale stejně je to pecka!“

 

Na Pardubice!

Češi v Güstrowě: Michal Pospíšil, Jan Kvěch a Adrian Rymel

Přespříští pátek se v Pardubicích rozhodne o juniorském mistru světa. Dominik Kubera je zatím o jeden bod před Maksymem Drabikem. Jan Kvěch je sedmý se stejným počtem bodů jako šestý Wiktor Lampart. Pátý Robert Lambert má na ně k dobru bod, čtvrtý Gleb Čugunov šest a třetí Bartosz Smektala osm.

„Pardubice jsou doma,“ přemítá Jan Kvěch nad výzvou, jíž mu třetí finálový závod přináší. „Chtělo by to ještě o něco lepší než v Güstrowě. Uvidíme, nechávám tomu volnej‘ průběh.“

 

Foto: Jan Kvěch a jeho laskavostí

Martin Málek je stále na cestách

Divišov – 14. září
Minulý víkend francouzské Morizes, o sedm dnů později německá Vechta. Za světovou dlouhou dráhou se závodník docela nacestuje. A do toho druhé české finále českého individuálního šampionátu v Plzni. Nicméně tady Martin Málek asi letos na krátkém ovále startoval naposledy, protože vypadl z elitní osmičky a po středečním tréninku na Borech je na divokou kartu pro březolupské finále zbrusu jiný kandidát.


Jaký je Váš názor?

Kdo by měl dostat divokou kartu pro Březolupy?

View Results

Loading ... Loading ...

Ve Vechtě je jistý jen tuhý boj

Martin Málek by byl pochopitelně za dnešní medaili rád

„Super,“ zhodnotí Martin Málek jedním slovem předposlední díl finálové seriálu mistrovství světa v Morizes, kde skončil těsně za pětkou finalistů. „Dráha nepatří k mým oblíbeným, ale i tak se mi podařilo udělat víc bodů, než za tři závody dohromady. Všechno klapalo má výbornou, Jarda s taťkou měli chvílemi honičku, ale vše se zvládlo. Jen je konci se nám to nedařilo úplně doladit. Dráha dost proschla a byla tvrdší a tvrdší. Až v semifinále jsem zvolil zelenou a neodstartoval, ale i tak jsme všichni rádi za výsledek.“

Jeho výkon může být příslibem pro dnešní světový šampionát družstev. „Prognóza na Vechtu?“ opáčí. „Nevím, je to náročná dráha, ne ani tak těžká, patří k těm kratším, taková spíše speedway. Minulý i předminulý rok jsme měli medailové ambice, ale nedopadlo to…

Tak uvidíme, jak nám to všem dneska sedne, jak půjdou starty a tak všechno. Jsou to závody, stát se může cokoliv. Bedna by byla určitě super, ale bude to boj.“

 

Neřešitelná rovnice pro Březolupy

Právě tady Martin Málek (modrá) ve stedeční Plzni poztrácí cenné body – v cíli bude až za Petrem Chlupáčem (žlutá), Zdeňkem Simotou (bílá) i Michalem Škurlou (červená)

Prosluněná středa na plzeňských Borech jej zastihla s dvojicí nul na začátku skóre. „Začátek jsem pěkně prokaučoval,“ souhlasí. „Na krátké dráze jsem závodil snad naposled v Kopřivnici na dvojicích. Tak jsem se nemohl nějak srovnat a prosral jsem body. Takže to vypadá, že speedway pro mě letos skončila.“

Do elitní osmičky, jenž má přímý postup zajištěný i pro říjnové Březolupy, v Plzni pronikli Petr Chlupáč a Hynek Štichauer. Při své smůle se zachránil rovněž Zdeněk Holub. Martin Málek z ní vypadl o jeden jediný bod.

Protože Martin Málek v přeboru absolvoval jediný mítink a do konce soutěže se jede již jen Plzeň, kvalifikovat se odtud může už jen horko těžko. A pokud se týká divoké karty, musíme si uvědomit zásadní fakt, že v osmičce není také šampión předchozích dvou sezón Josef Franc.

Foto: Pavel Fišer

Daniel Šilhán pomýšlí na Zlatou stuhu

Jablonec nad Nisou – 10. září
Při vyvrcholení semifinále polských juniorských družstev v Zielonej Goře neměl vlastně ani být. Nakonec se po poruše spojky musel sbírat ze země a incident skončil zlomenou klíční kostí. Nyní je však Daniel Šilhán již po operaci v Čechách a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že by rád stihnul Zlatou stuhu zkraje října.

 

„Mám tam drát,“ svěřoval se závodník pardubické Zlaté přilby během sobotního přeboru v Liberci. „Stalo se to ve středu, operaci jsem měl hned v neděli. Zlepšuje se to, pořád je to lepší. Třiadvacátýho jde na kontrolu, pak uvidím, jak to bude. Rád bych byl v pohodě na Stuhu. To je cíl, ale ještě nevím, jak to vyjde.“

Daniel Šilhán měl po operaci již koncem srpna

Foto: Daniel Šilhán st.

Luboš Krejča se vrací již při pražském tréninkovém kempu

Praha – 24. srpna
Je zajímavé, že přes třicet let starý pražský projekt oddílu talentované mládeže nese ploché dráze své ovoce i v současnosti. Na oválech se totiž objevují potomci tehdejších mladíků, jež se tehdy proháněli simsony a později i plochodrážní jawy na ploše dnešního baseballového areálu. Stačí zmínit Ondřeje Smetanu či Petra Chlupáče. A v neposlední řadě také Luboše Krejču, který se po svém nepříjemném pádu na plzeňských Borech zkraje měsíce chce vrátit za řidítky příští týden.

 

První motocykl byl závodní

Luboš Krejča si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Nabíd mě to taťka,“ vysvětluje pražský závodník, kterak se dostal ke sportu levých zatáček. „Šli jsme se podívat na Tomíčkův memoriál. Táta jezdil plochou dráhu, vzal mě na Markétu. Brali závodníky a já to chtěl zkusit.“

Rok 2016 se blížil ke svému konci a do plochodrážní rodiny přibyl nový člen. „Přišli jsme v zimě a tak jsme začali zimní přestávkou,“ usmívá se Luboš Krejča. „Líbilo se mi to hned od začátku. Předtím jsem nikdy neseděl na motorce, jen na kole.“

Jeho prvním motocyklem se stala malá Shupa, kterou závodníkův otec Ladislav koupil od Pavla Kuchaře. Později přišla další od Daniela Šilhána. A nyní Luboš Krejča prohání stroj, jehož milíkovské barvy prozrazují svůj původ u Michala Bašteckého.

Veřejnosti se prvně představil při sólových jízdách během závodů kolibříků. „Jenom jsem kroužil,“ vzpomíná na úvod sezóny se sedmnáctkou na konci letopočtu. „I za to jsem byl rád. Smyk jsem se naučil až koncem sezóny na akademii ve Slaným.“

 

Zlomené zápěstí přibrzďuje rozlet

Začátky nebyly jednoduché…

Zkušenosti přibývaly a tak se Luboš Krejča ještě v říjnu 2017 postavil na start svých prvních závodů. Desátý říjnový den na malé Markétě při Speedway Mini Cupu vyhrál finále D, kde jel ovšem sám. A výsledkovou listinu uzavíral také o jedenáct dnů později, kdy pohárový seriál v Praze vyvrcholil.

„Bylo to zajímavý,“ vybaví si Luboš Krejča své pocity z ostrého debutu. „Užil jsem si to. Vyhrál jsem finále D. Jel jsem tam sám, ale tři body se počítaly. A já jsem věděl, že jezdit plochou dráhu je správná volba.“

Loni by jej ovšem pouhá déčka neuspokojila. „To už bylo lepší,“ nezastírá. „Ale byla zlomená ruka. Při tréninku na velký dráze na Markétě do překropili. Jel jsem první a blbě jsem spadnul. Bylo to stejný zápěstí jako teďka v Plzni…“

Ve Štětí před Adamem Bednářem

Byť kvůli zranění musel vynechat několik závodů, Luboš Krejča skončil osmý v mistrovství republiky na malých oválech a devátý ve Speedway Mini Cupu. V září v Liberci debutoval rovněž v klasickém šampionátu stopětadvacítek. Stihnul ještě jeho dva další podniky a celkově mu patřila třináctá příčka.

„Řek‘ bych, že to byly dobrý umístění,“ přemítá. „S dlouhou dráhou jsem začal až v Liberci, neměli jsme ještě dodávku. Víc se mi líbí dlouhá, je to lepší než krátká, mám rád tu rychlost.“

 

Březnový pád byl jen nevinnou epizodkou

Loni už Luboš Krejča dávno věděl, že se vydal po správné cestě

Rychlosti si musel do sytosti užít při volném klání, jež ve Štětí uspořádal neúnavný plochodrážní propagátor Miloslav Čmejla. „Tam to bylo dobrý, hlavně ten hup v zatáčce,“ rozzáří se Luboš Krejča při vzpomínce na odvodnění, na němž i stopětadvacítky skákaly. „Chyběl mi bod na třetí místo, ale Štětí bylo nejlepší.“

Pak však již zima dala všem příležitost poskytnout závodníkům pádné odpovědi, až se jich letošní jaro zeptá, co dělali během závodní pauzy. „Měl jsem tréninky od boxera,“ přibližuje pražský závodník. „Trénovali jsme stabilitu a sílu. Letos to mám domluvený zase. Chodil jsem k němu v pondělí, ve středu a někdy i v neděli. Úterky a čtvrtky byla Markéta. Zimu jsem využil.“

Luboš Krejča na prahu letošní sezóny

První pohárový mítink viděla malá Markéta ještě na sklonku března. „Sezóna začala pádem,“ povzdechne si Luboš Krejča při vzpomínce, že z osmé jízdy putoval rovnou na vyšetření do Motola. „Naštěstí byl dobrej’ konec. Byl jsem jen potlučenej‘ a jel hned další závody.“

Výsledky byly lepší a lepší. „Pak se dařilo,“ souhlasí. „Pod deset bodů jsem nešel. Až na ten Divišov… Píchli jsme kolo a dvakrát mi spadnul řetěz. Poslední jízdu jsme už ani nejeli a vykašlali se na to.“

 

Sezóna se přerušuje v Plzni

Finále B již nebyla pro Luboše Krejču nedosažitelnou metou. V červenci měl dokonce velkou šanci umístit se vůbec poprvé na stupních vítězů. Jenže spolu s Adamem Bednářem, Karlem Průšou a Matoušem Kameníkem měli jedenáct bodů. Sudí desátého klání Speedway Mini Cupu v Praze Tomáš Topinka se ale přece jen obával rozjezdu ve čtyřech a nechal čtveřici závodníků o dvě místa na startovním roštu finále A stříhat kámen, nůžky, papír.

Pád v Plzni jej zabrzdil pouze na část srpna

„Byla smůla,“ komentuje Luboš Krejča fakt, že mu v účasti v jízdě třech nejlepších zabránil vlastně jen nesprávný symbol jeho pravačky. „Myslím, že jsme měli s Adamem postoupit. Já jsem porazil Karla, Adam zase Matouše…“

A pak se letní prázdniny přelomily vejpůl a kolibříci cestovali na plzeňské Bory. „Nedal jsem si říct,“ líčí pražský plochodrážník svůj pád. „Pořád jsem to chtěl vzít vnitřkem. Bojoval jsem o druhý místo, blbě jsem vzal díru a udělal hodiny.“

Incident však bohužel neměl končit. „Spad‘ jsem,“ pokračuje Luboš Krejča. „A než jsem se zvednul, přejel mě celýho Štěpán.“

 

Přilba zabránila větším zraněním

Již v úterý bude Luboš Krejča opět závodit

Mohlo by se zdát, že si Smůla a Štěstěna na Luboše Krejču zasedly. Nevyšel mu los v Praze a na pouťáku v Hauenstettenu, kde debutoval za hranicemi, mu zrušili finálovou jízdu. Místo boje o pódium si domů na Petřiny vezl pohár se čtyřkou. Jenže srpnový mítink v Plzni ukázal, že pravý opak je vlastně pravdou.

„Jenom to zápěstí,“ nemusí Luboš Krejča vypočítávat své zdravotní újmy po děsivé kolizi příliš dlouho. „V nemocnici mi udělali kompletní prohlídku. Vzali mě na čekárnu, kde všichni leželi na nosítkách. A já si říkal, jak dlouho tu budu. Ale vzali mě hnedka.“

Přitom na jeho kombinéze byl jasný otisk soupeřovy pneumatiky táhnoucí se přes ramena a chrániče a na jeho krku se rýsoval velký šlinec. „Helma mi zachránila život,“ nešetří Luboš Krejča vděkem. „S tátou jsme ji prohlíželi a na místě spánkový kosti byl jen uštíplý kus laku. A další kus plastu byl uštíplej‘ z náhubku na bradě. A tak jsme pořídili novou přilbu, zase českou Cassidu.“

 

Pětistovky představují budoucnost

Zlomené zápěstí pochopitelně Luboše Krejču vyřadilo ze závodní činnosti, jenže jeho nečinnost by neměla být dlouhá. „Pauza je jen do soustředění,“ upřesňuje, že by se již v úterý rád vrátil do sedla svého červenožlutého motocyklu. „Tam budu kroužit, rehabilitovat ruku a zajíždět motor, co bude nově udělanej‘.“

Stopětadvacítka bude pro Luboše Krejču napřesrok již minulostí

Než mávnete rukou nad nízkými ambicemi, podívejte se na kalendář. Na krku máme září, které tradičně ohlašuje konec plochodrážní sezóny. Říjen korunuje poslední šampióny, ale pak se až do jara bude po českých oválech prohánět maximálně listí.

„Letos je to moje poslední sezóna na stopětadvacítce,“ má Luboš Krejča absolutně jasno o dalším směřování své plochodrážní kariéry. „Na konci sezóny zkusíme ještě sehnat nějaký závody se stopětadvacítkou v Německu. Ale hlavně už chceme zkusit pětistovku. Na ní budu příští rok trénovat, protože nemá cenu zkoušet skákat z pětistovky na stopětadvacítku.“

 


Luboš Krejča děkuje:

Luboš Krejča a jeho otec Ladislav si povídají s Jakubem Exlerem

„Panu Rosůlkovi a Zdeňku Schneiderwindovi, že mě naučili padesát procent toho, co umím. Také AK Markéta Praha. Janu Kvěchovi a Michalu Pospíšilovi za velkou pomoc s motorkou. A klubům ve Slaným a v Plzni, že nám vždycky umožnily trénink.“


Luboš Krejča v akci

Foto: Karel Herman, Antonín Škach, Eva Palánová a Martin Kořínek

Jan Klauz už zase skáče přes lavice

Divišov – 18. srpna
Nedělní finále evropského poháru dvěstěpadesátek vidělo také vcelku slušný počet českých ledařů. David Lizák, Robert Růžička a Jiří Wildt se zapojili coby pořadatelé. Jan Klauz dorazil za řidítky motocykly s vnukem na tandemu. Oběma bylo velké vedro, takže odjeli, aniž by si stačili poslechnout dánskou hymnu na počest Jespera Knudsena. Nicméně ledařský dědeček se ještě předtím stačil magazínu speedwayA-Z svěřit, že se ve svém věku učí skákat přes lavice.

 

Jan Klauz již přemítá o blížící se sezóně na ledech

Uplynulý týden totiž se svým vnukem strávil v Jiníně, aby se na sobotu přesunuli na další motokrosovou trať do Třebíze. „V šedesáti se učím skákat přes lavice,“ komentoval Jan Klauz svůj tréninkový program v terénu.

Motor jeho ledařského speciálu je u ladiče, o převodovku se postará Antonín Klatovský, ale jak se jinak chystá na zimu, v níž by se konečně mohl zapsat na seznam českých mistrů ledové dráhy? „Ruský kempy jsou už plný,“ svěřoval se. „A hlavně je to tam drahý. Švédsko se uvidí, ale jestli Franky bude trénovat jen v Rusku jako loni, bude to těžký domlouvat. Možná by se ale dalo dohodnout s Fiňáky…“

Foto: Karel Herman

Martin Málek si střihnul hodně ostrou generálku na travnaté finále Evropy

Divišov – 15. srpna
Zítra se v německém Bad Hersfeldu rozhodne o mistru Evropy na travnaté dráze pro letošní rok. Česká republika má ve hře dvě esa. Josef Franc přijíždí obhajovat své loňské stříbro z loňského Tayacu. A po medaili pokukuje rovněž Martin Málek. Ten si minulý víkend střihnul pořádně ostrý trénink na oválech v Hertingenu a Rastede.

 

Had a ledový muž za volantem dodávky

Martina Málka zítra čeká finále evropské trávy

„V sobotu večer na trávě v Hertingenu mě čekala docela silná konkurence,“ vypráví Martin Málek. „Pět jezdců mistrovství světa a k tomu další výborní trávaři. Dráha nebyla zrovna na rehabilitaci bolavého ramena, ale nakonec jsem to přečkal ve zdraví.“

Jak to v Německu chodí, mezinárodní závod byl jen jedním z bodů programu. „Systém závodu nebyl zrovna ideální,“ povzdechne si Martin Málek. „Byly jen tři jízdy základu, odkud šest nejlepších postoupilo do finále. A body se sčítaly se vším všudy.“

Martin Málek vletěl do mítinku jako utržený vagón. „Začal jsem výborně vyhranou jízdou,“ pochlubí se. „Pak jsem k tomu přidal tři body za třetí místo. Celkem se mi vyvedl start i v poslední jízdě, ale doplatil jsem na nerovnosti na dráze. Ohnulo se mi v díře vodítko zadního řetězu a z druhé pozice mi spadl řetěz.“

Martin Málek ovšem nemusel příliš litovat. „Naštěstí jsem díky dobrému bodovému skóre postoupil do finále,“ souhlasí. „Bohužel jsem ale nevyměnil řetěz. Nasadili jsme ho zpět kvůli nedostatku času. Byl asi trochu zkroucený, protože mi hned po pár metrech po startu opět spadnul. Takže z toho bylo až šesté místo. Ale finále bylo, myslím že i výkon nebyl zas tak nejhorší, ale hlavně jsem to přežil bez újmy na zdraví. Bedna byla na dosah, ale připravil jsem se o ni sám svým špatným rozhodnutím.“

Panoráma v Hertingenu

Za volant jeho dodávky usedli nesmírně šikovní řidiči. „Bylo super, že se mnou vyrazil po dlouhé době zase Michael Hádek a David Lizák, spolupráce v depu byla super!“ kvituje Martin Málek s povděkem. „Závod končil někdy kolem půlnoci a měli jsme ale všichni po závodě dost napilno, neboť nás čekalo 750 kilometrů na sever do Rastede. Klukům patří velký dík. Řídili celou noc a v devět ráno jsme už rozbalovali kemp v Rastede.“

 

Neustále proti vitálnímu šedesátníkovi

„V Rastede to nebylo zase úplně nejhorší,“ dostává se Martin Málek k nedělnímu pouťáku. „Konkurence byla taky dost silná. Prý nejrychlejší tráva na světě. První trénink jsem bohužel nestihl, neboť jsme museli dát do kupy motorku. Šel jsem rovnou na start-trénink. Musím ale přiznat, že dráha je trošku atypická, dost rychlá a moc hezké svezení. Už v tréninku ukázal Bernd Diener že bude asi hodně rychlý. Vybrali mě, Dienera a Zandvlieta na bahnrekord. Ten nakonec vyhrál Diener 138,25km/h, já byl druhý s 134,83km/h.“

Michael Hádek a David Lizák odvedli uplynulý víkend v depu Martina Málka kus poctivé práce

Šedesátiletý německý rutinér byl Martinu Málkovi snad souzený. „Rozpis závodů mi vyšel tak, že jsem čtyřikrát startoval s Dienerem,“ pozvedne obočí. „První i druhou jízdu jsem dojel druhý za ním. Jediný, kdo ho dokázal zatím porazit, byl Hansen a já dojel až třetí. V poslední jízdě jsem sice jezdil třetí za Dienerem a Hansenem, ale v poslední zatáčce před cílem jsem Hansena předjel.“

A pak přišlo na řadu finále. „Do finále jsem si vybíral startovní pozici jako třetí, vybral jsem žlutou,“ líčí Martin Málek. „Start se mi bohužel nepovedl úplně nejlíp, ale vyjel jsem z první zatáčky jako třetí. Jen jsem doplatil na to, že jsem musel projet několika cejchama, vyházel jsem všechny slídy a pak jsem ztratil dvě pozice, když jsem vsadil na to, dojet do cíle a ještě trochu vidět. Nakonec teda až páté místo.“

Volné dny minulého týdne byly nesmírně poučné. „Docela náročný víkend, ale jsem rád, že rameno drží, přežil jsem to bez pádů, technika taky vydržela, tak dobrá příprava před finále mistrovství Evropy,“ shrnuje Martin Málek. „Ještě jednou díky Míšovi Hádkovi v roli řidiče a montéra a Davidu Lizákovi v hlavní roli řidiče a pomocníka!“

 

Foto: Pavel Fišer a Martin Málek