Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Ondřej Smetana se nechce na závody jen dívat

Praha – 17. dubna
Loni jeho první sezóna mezi seniory nebyla nikterak špatná. Obhájil osmou příčku v šampionátu jednotlivců, řádil v přeborech, Tomáš Topinka se na něho mohl spolehnout v extralize a z ostatních výsledků rozhodně stojí za zmínku kupříkladu pátá příčka ze Zlaté přilby SNP. Letos zajel slušný výkon při Prague Open, ale už v Žarnovici při slovenském mistrovství jakoby někdo mávnul čarovným proutkem. A nakonec spolu s Michalem Škurlou začal letošní extraligový seriál otevíráním vrat výjezdu z depa. Ondřej Smetana se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ale ve vyšší divizi nechce dělat vrátného, byť se kvůli rekonstrukci stadiónu na Markétě už extraliga nevrátí.

 

Smůla i skvělé výsledky

Ondřej Smetana si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Loňskej‘ rok byl celej‘ mistrák smolnej‘,“ netají se Ondřej Smetana, že cílil přece jenom výše než na post osmého nejlepšího plochodrážního Čecha. „Na Markétě myslím, že jsem píchnul, v Divišově mi praskly dva nový přední řetězy a v Březolupech se mi vůbec nedařilo. V Březolupech jsem byl úplně mimo. Osmý místo není špatný, ale letos bych chtěl bejt‘ lepší. Jde i o reprezentaci a to je hodně důležitý.“

Pakliže osmá příčka z individuálního šampionátu, není dle nejlepšího gusta pražského závodníka, co potom nešťastný pád z pódia v mistrovství republiky dvojic? „V cíli mě o metr předjel Zdenda Simota,“ vzpomíná Ondřej Smetana na plzeňský závod. „To mě hodně mrzelo a nejen kvůli Pepovi Francovi, ale i kvůli všem.“

S čím však může být spokojený, je extraliga, protože vozil slušné bodové dávky i v období, kdy se pražská Markéta potýkala se zraněními. „Pro mě osobně i pro Markétu byla povedená,“ komentuje Ondřej Smetana loňskou extraligovou soutěž. „Závody se mi vcelku dařily až na jeden ve Slaném a v Pardubicích, kde jsem nedostal důvěru. Ale porážel jsem závodníky typu Adriana Galy či Tomasze Jedrzejaka, tak doufám, že v tom budu pokračovat.“

Ondřej Smetana v akci

Sám se zapsal i do kuriozitních rekordů, když byl jako první plochodrážník celé naší historie vyloučen za ztrátu předního blatníku. „Blatník se mi zlomil,“ vrací se Ondřej Smetana k červnové žarnovické extralize. „Jak jsem v nájezdu zatočil, byla tam díra a já jsem do něj kopnul kolenem, asi se zlomil. Nevím, jak by to mohlo bejt‘ jinak, musel jsem si do něj kopnout. Ale ten blatník už byl naprasklej‘.“

Dvě povedené Přilby a málo šancí v Polsku

Z pátého místa při ZP SNP je nadšený

Nicméně incident nakonec neměl na pořadí extraligové soutěže pražádný vliv a Ondřej Smetana nedá na Žarnovicu dopustit. „Loni jsem jel spousta volnejch‘ závodů a jako jeden z nejpovedenějších bych bral Zlatou přilbu SNP,“ říká. „Porazil jsem tam spousta závodníků a bejt‘ pátej‘ není vůbec špatný. Ve finále byla dráha už rozbitá, sotva jsem to držel, ale to asi už každej‘.“

Krásně vzpomíná i na Zlatou přilbu města Pardubice, kde si před lety v ochozech jako malý kluk hledal svou cestičku ke sportu levých zatáček. „Přilba nebyla úplně špatná,“ vybaví si okamžitě své loňské účinkování v závodě všech závodů. „Dal jsem si za cíl postoupit do čtvrtfinále. Po loňsku vím, že to jde, chce to ale lehce pokračovat dál do semifinále.“

Jako každý rok křižoval Evropy od západu na východ, od severu na jih, ale Opole mu nedalo moc šancí v polské lize. „Jarní tréninky byly dobrý,“ neskrývá Ondřej Smetana. „Dobře jsem se rozjezdil, ale nejsilnější dva cizinci byli Kevin Wölbert s Denisem Gizatulinem. Byli bezkonkurenční, až když Gizatulin nedostal víza, oslovili mě. K mý smůle to ale bylo v Lublinu, kterej‘ doma neprohrává. Ale zkušenost to byla dobrá.“

Špatné a ještě horší

Vítězství před Patrikem Mikelem bylo jedním ze skvělých momentů Ondřeje Smetany v Prague Open

Druhý den po březolupském finále vyhrál Pohár města Žarnovica, ale to už podzim inzeroval zimní přestávku. „Makal jsem hodně, co to šlo,“ přibližuje Ondřej Smetana svůj program. „Hodně jsem běhal. Ani nevím, kolik kilometrů to bylo, dělal jsem třicet kiláků tejdně. Do toho tři, čtyři kruháče a dvě stabilizace. Fyzioterapie ve Stromovce, chodil jsem s pražským Olympem do posilovny a na regenerace.“

Zima byla mírná, ale nakonec se nechtěla pustit otěží své vlády a pražský výjezd do Goričanu se odkládal a odkládal. „Zachránil mě Zdeněk Schneiderwind,“ vypráví Ondřej Smetana. „Neměl jsem s kým jet a tak jsem jel sním. Byla tam hrozně rozbitá dráha, ale na svezení to bylo dobrý.“

Slovenský šampionát – kde je na snímku vedle Stanislava Mělničuka – mu pěkný výsledek nepřinesl

A po návratu šel Ondřej Smetana konečně do ostré akce. „Na jaře se ta dva závody nepovedly,“ povzdechne si. „Při Prague Open mi chyběl bod do finále. Byl bych tam, kdybych porazil Hynka nebo Matěje. Ale na kdyby se v plochý dráze nehraje. Vůbec jsem nestartoval. Motorka jela dobře, ale nestartoval jsem. Ani jsem to tam neposílal, chce to bejt‘ razantnější.“

Kenneth Hansen odřekl svůj start ve slovenském šampionátu a Ondřej Smetana neřekl nabídce SC Žarnovica, aby Dána zastoupil, ne. „Slovenskej‘ mistrák byl úplně nepovedenej‘,“ nedělá si vůbec žádné iluze. „Jel jsem na svý nejlepší motorce, ale vůbec nejela. Druhou jsem vzal až na poslední dvě jízdy a to už bylo pozdě. Až teď v Polsku jsme zjistili, že odešlo zapalování.“

Z postu vrátného na Evropu

V letošní extralize by rozhodně nechtěl jen otevírat vrata od depa

Po návratu ze Žarnovice se Ondřej Smetana doma příliš neohřál. „Vrátili jsme se a v úterý jsme trénovali na Markétě,“ líčí. „A ve čtvrtek a v pátek jsem už byl v Bydhošti. To bylo super. Povedlo se mi to. Do sestavy jsem se nedostal, ale myslím, že to bylo dobrý.“

A pak přišla ledová sprcha, jelikož Tomáš Topinka plánuje odjet letošní extraligu s dvojicí juniorů. Ondřej Smetana se do sestavy obhájců titulu nevešel, navíc na jeho nabídku hostování nereflektoval ani Milan Mach či Lubomír Vozár, ani Ján Daniel.

„Praha ve mně neměla důvěru a ostatní týmy byly plný,“ konstatuje Ondřej Smetana. „Nezbejvá nic jinýho, než se na závody koukat a připravit se na cestu do Balakova. A jak se na to dívám? Zdendovi se poved‘ Prague Open i mistrák na Slovensku, má právo jet. To je v pořádku. A že máme týmovou taktiku dva juniory, to chápu, ale já chci jezdit! Extraliga s mistrovstvím republiky je dohromady jedenáct závodů, co jsou na úrovni. A bez nich nemá cenu plochou dráhu vůbec dělat.“

Dalším závodem Ondřeje Smetany bude evropské semifinále v Balakovu

Mohli bychom argumentovat o další nevýhodě odklonu extraligy od systému dvojutkání, ale raději se soustřeďme na nejbližší budoucnost. V ní má Ondřej Smetana šanci přesvědčit Tomáše Topinku, že udělal obrovskou chybu, když jej v úterý nechal dělat pouze vrátného u vrat depa. Dnešní přebor v Březolupech musí vynechat, protože již ve čtvrtek naskočí do evropského semifinále v ruském Balakovu.

„Jedu tam autem,“ přibližuje Ondřej Smetana svůj cestovní plán. „Budeme řídit já, táta a Milan Mihule. „Kůsák poletí rovnou z Anglie, Zdenda z Prahy. Vyjíždíme v neděli ráno a ve čtvrtek jsou závody. Je to tři tisíce kiláků, můžeme zůstat na hranici, proto možná budeme muset ujet patnáct set za den. Ale myslím, že to bude v pohodě.“

Ondřej Smetana v akci

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček

Za vším hledej ženu a za plochodrážním comebackem i čištění hlavy

Chotíkov – 20. dubna
Od svého debutu v českých devatenáctkách na plzeňských Borech koncem srpna 2005 se s ním na českých oválech muselo počítat. Rychle se etabloval mezi juniorskou špičkou, i když jako šampión jednadvacetiletých českých plochodrážníků létal v Liberci až o šest let později. I mezi seniory si nepočínal špatně a podle vzoru tatínka Bořivoje se vrhnul i na dlouhé ovály. Nakonec však ukončil kariéru, avšak rok 2016 přinesl nejen jeho comeback, ale viděl také, kterak znovu věší kombinézu na hřebík. Nyní se však o dva roky starší a o dvanáct kilogramů lehčí znovu zítra v Březolupech vrací na ovály. Michael Hádek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že za tím vězí celý soubor důvodů.

 

Michael Hádek již trénoval na plzeňských Borech

„Starosti a nervy,“ odtuší odpověď na otázku, proč se již podruhé vrací za řidítka plochodrážního motocyklu. „Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. A na motorce na všechno zapomínám. Chci si zablbnout, vyčistit si hlavu a něco vydělat k hypotéce. Taky Matěj Frýza pojede stopětadvacítky, budu mu pomáhat.“

Zlí jazykové ovšem tvrdí, že si Michael Hádek musel se svým comebackem počkat, dokud si neodloží svůj čelní airbag… „Ty jsi vůl,“ řehtá se v odpovědi na podobné otázky. „Přestal jsem chlastat a žrát, do toho stres a dvanáct kilo je dole. Už se zase vejdu do kombinézy. „Z devadesáti dvou jsem šel na osmdesát, ještě by to chtělo nějaký kilo dolů.“

Ve Mšeně před dvěmi lety

Proč už ovšem plzeňský závodník nečistil hlavu od dívčího náručí již ve středu v Pardubicích, kde přebor startoval? „Po extralize v Praze jsem pospíchal na noční,“ reaguje. „A ve středu jsem měl další, proto jsem nejel Pardubice. Ale na Březolupy se docela těším, nečekám výsledek, nečekám bednu, ale jdu se odreagovat a jen si zablbnout.“

Předloňský comeback vrátil Michaela Hádka na nejvyšší stupínky pódia – při předloňském přeboru v Plzni stojí nad Ondřejem Smetanou a Filipem Hájkem

Foto: laskavostí Michaela Hádka, Mirek Horáček a Antonín Škach

Patrik Mikel nechce vynechat začátek juniorského mistrovství republiky

Praha – 17. dubna
Dvě hodiny před startem extraligy byl spíše studentem, který se usilovně chystá na nadcházející maturitu. Ještě než se v hospůdce přes ulici od Markéty napil z krásně natočené desítky, zapnul si svůj notebook, aby pracoval na tématu renesance a reformace, což mu pravačka v ortéze přece jen poněkud komplikovala. Patrik Mikel se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že by přesně za týden chtěl být v pražských boxech jako účastník prvního dílu české juniorky.

 

Patrik Mikel neprožívá zrovna šťastný vstup do sezóny 2018

„Letos je pro mě důležitá sezóna,“ přemítá Patrik Mikel. „Mám poslední dva roky jako junior. To už není dlouhá doba. Letos jsem si už vybral smůlu, ale už to bude dobré. Snad…“

Vskutku první víkend po Velikonocích byl pro Patrika Mikela smolný. Po sobotním Prague Open vraštil čelo, ovšem nedělní pád během slovenského šampionátu odskákal zraněním pravé ruky. Aby toho nebylo málo, v žarnovickém depu zjistili, že jejich dodávka má píchlou levou přední pneumatiku a vzhledem ke stavu pardubického juniora jim s výměnou za rezervu museli pomáhat místní lidé.

Předjetí od Ondřeje Smetany při Prague Open bylo jen jedno ze zklamání, které Patrik Mikel prožil během prvního dubnového víkendu

„Prdnulo mi kloubní pouzdro,“ popisuje Patrik Mikel svůj zdravotní stav. „To je chrupavka, ale je tam ještě otok a spálenina, mám na to prášky. Spáleninu mi ozařují a chladí, postupně se s tím pracuje. Až spálenina zmizí, nastoupí laserová léčba, jinak by to začalo hnisat. Kvůli tomu je to chlazení a biolampa, aby to zasychalo.“

Německý církevní reformátor Martin Luther šel stranou při připomínce, že v úterý začíná na pražské Markétě juniorský šampionát, v němž by Patrik Mikel rád uzurpoval trůn uvolněný rekordmanem Eduardem Krčmářem. „V úterý bych chtěl jet,“ říká na rovinu. „Jestli je to předčasné, nevím, netuším, co bude s tou rukou zítra. Ale po tom úterku bych ji chtěl začít laserovat.“

Patrik Mikel plánuje návrat už při pražské ouvertuře české juniorky

Dalším závodem, který by Patrik Mikel nerad zmeškal, je evropské semifinále v Pardubicích. Ve startovní listině má osmnáctku druhého náhradníka. Ve čtvrtek by v Balakovu mohl nastoupit rovnou v hlavní šestnáctce, nicméně příprava na maturitu stála za rozhodnutím nechat se raději nominovat na východ Čech než na samotný východ Evropy.

„Pardubky, když někdo nevypadne, pojedu jen jako náhradník,“ uvědomuje si Patrik Mikel. „Chtěl bych si srovnat síly s elitou v závodě. Ten pád v Žarnovici to ale zastavil. Jak mám vždycky dobrý začátek sezóny, letos je to naopak.“

Foto: Mirek Horáček a Karel Herman

Lukáš Hutla prožil nejlepší konec sezóny za celou kariéru

Přelouč – 15. dubna
Minulý víkend byl konečně jako vymalovaný. Slunce svítilo o sto šest, lidé si mohli doopravdy připadat jako na jaře, navíc pražská Markéta a žarnovický Měststký stadión konečně otevřely brány pro plochou dráhu. Jen málokdo si v takových podmínkách vzpomněl na zimu. A přitom čeští ledaři v nizozemském Heerenveenu končili sezónu. A Lukáš Hutla proměnil svůj druhý letošní pouťák ve vítězství, když dominoval pátečnímu Poháru Roelofa Thijse. Po svém triumfu pospíchal domů, protože jej v Dobřanech čekalo hokejbalové play-off, takže na rozdíl od návratu ze Švédska nezažil šestisetkilometrovou cestu domů na laně.

 

Adrenalin nezná bratra

Nizozemské ochozy s českou partou

„Na poslední letošní závody do nizozemského Heerenveenu jsem se těšil,“ nezastírá Lukáš Hutla. „Po výhře na závodech ve Švédsku a některých povedených jízdách v Rusku, jsem věřil, že pokud technika vydrží, bude v mojí moci se konečně po letech poprvé dostat do finále.“

Samozřejmě sotva dorazil na místo děje, jeho pozornost byla upřena závodní trati. „Nekonečná rovinka, sto deset, sto dvacet metrů,“ svěřuje se. „Něco jiného než v Čechách na rybníku, kde se jezdí menší dráhy. Člověk z toho má zvláštní pocit. Vše ze mě spadlo následující den o tréninku. Kola držely, tlumiče tlumily, motor jel jako z praku. Trénink super, žádná nervozita, vše OK.“

Jenže trénink je trénink a závod závodem.  „Jsem jeden z těch nervově vyrovnanějších lidí, takže když všechno šlape, jak má, jsem v pohodě, a závody si užívám,“ popisuje Lukáš Hutla. „Trochu nervy možná pracují v momentě, kdy člověk najíždí na pásku, ale po startu už adrenalin nezná bratra.“

 

Třetí místo jen na vteřinku v hlavě

Radim Lamberský byl jako mechanik u vítězství Lukáše Hutly ve Švédsku i v Holandsku

Pohár Roelofa Thijse se koná vylučovacím KO systémem, takže Lukáš Hutla vyjel na led v okamžiku, kdy už Jiří Wildt a David Lizák měli po kvalifikaci hotovo. „Jako nasazený jsem jel až dvanáctou jízdu,“ vypráví přeloučský ledař. „První jízda výhra, druhá jízda výhra. A je tu semifinále a první drama po špatném startu vybojované druhé místo. Dalo se i vyhrát, věděl jsem, že na Jonase Anderssona mám. Ale občas, ač je to k neuvěření, zapojím i mozek a řekl jsem si, že je lepší konečně poprvý postoupit do finále, než zkusit zaútočit a jít na držku, a zase skončit jen ve finále B.“

A velké finále bylo realitou. „Vše fungovalo, jak mělo,“ pokračuje Lukáš Hutla. „Před finále jsem věděl, že ať bude po startu situace jakákoliv, buď vyhraju, nebo půjdu na držku. Zkrátka buď a nebo!. Start od mantinelu docela dobrý, dvě kola na druhým místě, už jsem si chystal útok na Charly Ebnera, když vtom se rozsvítila červená světla pro pád. Nejhůř třetí, pomyslel jsem si asi na vteřinu. Ale pak jsem si řek‘, že ale přece jedu pro výhru.“

 

Řev v helmě

Prozatím nejlepší závěr sezóny v kariéře Lukáše Hutly

René Stellingwerf, jehož jsme viděli i v Divišově před třinácti lety při začátku české ledařské renesance, byl diskvalifikován. Trojice ostatních soupeřů se opět seřadila u pásky. A sotva letěla nahoru, finále začalo odznova.

„Letošní sezóna bez ledu a bez trénování nic moc, ruce bolely,“ povzdechne si Lukáš Hutla. „Ale poslední jízda v posledním závodě sezóny se zkrátka musí odjet na doraz. Start a já poslední. Během druhé zatáčky jeden z venku, druhej‘ při výjezdu zevnitř a já první.“

Ohledně dalšího průběhu finále nemůže Lukáš Hutla bohužel sloužit. „Nemám ve zvyku se ohlížet za sebe,“ pokrčí rameny. „Prý jsem jim postupně ujížděl a dělal si náskok. Stejně jsem jel, jako by byli nalepení na mém blatníku a kolo co kolo jsem vyhlížel tu černobílou plachtu na dřevěné tyčce. Poslední zatáčka, hlavně nespadnout. Povedlo se. Já vyhrál. Řval jsem do helmy jako blázen. Nevěřil jsem tomu, že se to konečně povedlo. Před tolika diváky a kamarády, co za mnou přijeli takovou dálku.“

 

Do oblak a zase zpátky na zem

Domů na laně

Potom se už šlo na pódium a jenom blbec by se neradoval, když mu hrají Kde domov můj. „Stupně vítězů a naše státní hymna a česká vlajka vztyčující se nahoru ke stropu,“ užíval si Lukáš Hutla vyhlášení vítězů všemi svými smysly. „Super. Nejlepší zakončení sezóny v životě. Ta euforie a pocit na stupních vítězů na prvním místě se nedá ničím jiným nahradit. Než si člověk uvědomí, že v pondělí musí zase do práce (smích).“

K tomu ještě play-off v hokejbalu, takže Lukáš Hutla zmizel z Heerenveenu ještě před tím, než si Dmitrij Koltakov naposledy pohrál se svými konkurenty. Zbytek výpravy se vrátil po poruše dodávky na laně a Radek Hutla si dodnes může hlavu vykroutit z pantů, že je na nočních německých dálnicích nachytala jediná policejní hlídka, která se ke všemu spokojila spíše se symbolickou dvacetieurovou pokutou.

Nyní čeká ledaře volné léto, než se zase na sklonku podzimu sejdou na své tradiční pardubické předsezónní poradě. „Příští rok musím začít tam, kde jsem letos skončil a poprat se v kvalifikaci o postup do finále mistrovství světa, uvidíme…“ spřádá Lukáš Hutla plány, aby se však rovnou vrátil na pevnou zemi a nezapomněl na nesmírně důležitou věc. „Děkuji všem sponzorům, rodině, kamarádům. Všem, co mi fandí, zkrátka celé ledové rodině.“

Foto: laskavostí Lukáše Hutly

Patrik Mikel zkusí stlačit závodnický odklad

Otrokovice – 10. dubna
Plochá dráha někdy píše paradoxní příběhy. Elvis Avgucevič po svém pádu v rozjížďce s číslem čtyři nedělního slovenského šampionátu mířil do nemocnice. Nyní je prakticky v pohodě a dostal naordinován jen dvoutýdenní oddech. Patrik Mikel upadl o čtyři jízdy později. Byť už v osmnáctém Memoriálu Ladislava Eliáše nepokračoval, zůstával v depu s tím, že je jen poněkud otřesený. Nakonec však jeho loket zpevňuje sádra a před extraligovou ouverturou příští úterý má problém nejen Lubomír Vozár, nýbrž i Milan Mach. Byť se pardubický junior magazínu speedwayA-Z svěřil se svou verzí doby na rekonvalescenci, v Praze nepojede, čímž je s největší pravděpodobností zmařeno předjednávané hostování Josefa Nováka za Slaný.

 

Na nástupu Prague Open se Patrik Mikel ještě usmíval

Patrik Mikel sledoval zbytek závodu, vychutnal si také excelentní triumf Zdeňka Holuba a byl mezi prvními gratulanty v Pražanově boxu. Jenže krátce nato musel za zdravotníky do sanitky, kteří mu na loket nasadili dlahu.

„Puknul mi loket, sám od sebe, myslel jsem, že to je jen spálené,“ vypráví Patrik Mikel, cože se to těsně před příchodem soumraku v Žarnovici přihodilo. „Jeli jsme do Partizánského do nemocnice a tam řekli, že je to vyhozený. Ale včera ve Zlíně zjistili, že nebylo.“

V sobotu se Patrik Mikel mračil při Prague Open a stejně prosluněná žarnovická neděle chmury z jeho čela nerozpustila. „Byla to rána,“ vrací se k osudné rozjížďce s číslem osm. „Po závodech jsem hýbal s rukou a zničehonic jako kdybych tam měl tenisák.“

Patrik Mikel by se na ovály chtěl vrátit do třech týdnů

A kdy tedy pardubického juniora opět uvidíme v závodní akci? „Je to naražený, je tam otok, ale zlomený to není,“ přemítá. „Mám ruku v sádře, doktor říkal na čtyři nebo pět týdnů, ale chtěl bych to zkrátit na tři týdny. Na začátek sezóny je to blbý, ale chtěl bych stihnout mistrovství Evropy v Pardubicích…“

V Žarnovici si Patrik Mikel pochroumal loket

Foto: Karel Herman

Ján Mihálik začíná sezónu slovenským šampionátem

Žarnovica – 8. dubna
Od svých žarnovických kolegů musel o dráze na plzeňských Borech slyšet prakticky jen samé hororové věci. Jenže před rokem sem přijel, viděl, a byť nezvítězil, šel poprvé na stupně vítězů české juniorky. Pozici třetího závodníka mistrovství republiky juniorů ztratil až v rozjezdu s Filipem Hájkem v Pardubicích, nicméně i tak má za sebou vcelku povedenou sezónu. Tu letošní zahájí dnes odpoledne, kdy se v jeho Žarnovici pojede nejen o titul slovenského šampióna, nýbrž i místa v reprezentaci.

 

Dvakrát blízko juniorského bronzu

Ján Mihálik si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Když jsem tam přijel, pršelo,“ vrací se Ján Mihálik ke svému prvnímu závodu v Plzni takřka před rokem. „Myslel jsem, že se závod zruší, ale pak se udělalo pěkné počasí. Na dráhu vyjely traktory, ale když jsem viděl, jakou katastrofu udělaly, myslel jsem si, že se závod teď už zruší. Jenže jsme hodinu počkali, rozhodčí zahájil trénink, bylo to dost hluboké, ale sjízdné. Na tréninku jsem jel starou gumu a bylo to v pohodě, pak jsme na závod přezuli novou gumu a před první jízdou jsem měl problém zahnout, takže jsem jezdil výjezdu po nafukovačce.“

Nakonec se na první pohled nepříznivé okolnosti poskládaly do mozaiky nejnižšího stupínku pódia. „Po té minutě tréninku jsme šli na pásku,“ pokračuje Ján Mihálik. „Neměl jsem problém odstartovat na prvním místě. Po dvou kolech se jízda zastavila kvůli pádu Michala a Václava. Přijel jsem do depa, úplnou náhodou šel kolem mě Richard Geyer. Dívá se mi na zadní gumu a začal se chytat za hlavu, proč jezdíme na nové gumě, když je těžká dráha. Rychle jsme ji vyměnili za starou a neměl jsem problém zahnout. V opakované jízdě jsem znovu dobře odstartoval a vyhrál jsem. Protože jsem byl dost fyzicky připravený na sezónu, tak jsem tu dráhu zvládnul. Ale na Edu a Patrika jsem neměl, byl jsem na té dráze poprvé a ještě jsem s ní seznamoval.“

Ján Mihálik startuje letošní sezónu dnešním šampionátem Slovenska

Ján Mihálik už své pódiové umístění neobhájil, navíc mu celkový bronz v rozjezdu po pardubickém závodě sebral Filip Hájek. „Ano, je pravdou, že jsem se nedostal na stupně vítězů v Praze, kde mi chyběl jeden bod na finálové jízdy,“ ujímá se slova opět slovenský junior. „Podepsalo se na tom i to, že jsem o den předtím startoval v semifinále mistrovství Evropy v Terenzanu, po kterém jsem byl částečně vyčerpaný. V Pardubicích jsem z toho byl rozzlobený, ale bral jsem to, že lepší zvítězil. A náladu mi spravilo druhé místo do devatenácti let.“

Bronz měl na dosah i v juniorských družstvech ve Slaném společně s Jakubem Valkovičem, jenže jedna nepovedená jízda všechno obrátila naruby. „S Jakubem se mi jelo dobře, výborně jsme spolupracovali jak na dráze, tak v depu jako tým,“ líčí Ján Mihálik. „Škoda té jedné nevydařené jízdy. Na startu mi odešel motor. Jakub v první zatáčce spadnul a vyloučili ho. Stejně tak i mě, i když k tomu nebyl důvod, protože jsem nebyl za bílou čárou a ani mě nepředjeli o kolo. Tím, že nás rozhodčí vyloučil, jsme ztratili šanci umístit se na stupni vítězů.“

 

Prestižní závody

Během pardubického debutu v juniorském mistrovství světa

Vedle českého juniorského šampionátu se Ján Mihálik dočkal svého debutu ve světovém šampionátu mladší věkové kategorie. „Byla to pro mě dobrá zkušenost,“ vypráví o svých dojmech z pardubického semifinále. „Zajezdil jsem si s extraligovými jezdci typu Drabika, Kubery nebo Kurtze. Jsou vyježděnější než já, ale zase jsem získal nové zkušenosti a hodně jsem se naučil. Takové závody potřebuju, abych výkonnostně rostl.“

A vskutku Ján Mihálik loni prožil více povedených závodů, kupříkladu při pražské první lize vyjezdil osm bodů a patřil k inventáři extraligové sestavy Jána Daniela. „V té Praze se mi na tréninku jelo úplně super,“ popisuje. „Dráha byla dobře nachystaná a myslel jsem, že si dobře zajezdím. Jenže hned v první jízdě jsem nebodoval a ve druhé také ne. Potom jsem se poradil s mechaniky a změnili jsme nastavení motorky, což vedlo k výraznému zlepšení a podařilo se mi získat osm bodů. V první lize se mi jezdí líp než v extralize, protože mám větší šanci na lepší umístění než v extralize, kde s námi jezdi profesionální jezdci. Ale v extralize jezdím rád, získávám zkušenosti na dobrých drahách.“

Fatální porucha motoru stála Žarnovičany bronz v juniorských družstvech

Kromě extraligy jsme v Čechách loni viděli Jána Mihálika v prestižním šampionátu dvojic v Plzni. Na debut ve finále mistrovství republiky jednotlivců stále čeká. Jediná cesta k němu vede přes přebor, který však loni prakticky ignoroval.

„No, já nejdřív ani nevěděl, že jedu do Plzně na finále České republiky dvojic,“ připouští Ján Mihálik. „Ale nominoval mě tam Speedway Club díky mému dobrému umístění v české juniorce. Konkurence byla dobrá, ale snažil jsem se co nejlépe zajet. No, jeden přebor jsem jel ve Slaném, tak si nevymýšlej (smích). Ale na přebory jsem neměl moc čas, když otec musí chodit do práce, a jsou to volné závody, takže nejsou povinné.“

 

Ostrý odpolední start do nové sezóny

V extralize debutoval hned v prvním závodě žarnovického Speedway Clubu

Nechme ale už letopočet 2017 spát pod přikrývkou historických statistik, protože dnes pro Jána Mihálika začíná nová plochodrážní kampaň. „Na sezónu jsem se připravoval fyzicky i technicky, takže mám nachystáno,“ pochlubí se. „Něco jsme doplnili v technice jako například rámoviny a další věci. Chtěl bych postupovat výkonnostně dál. Mojí prioritou bude česká juniorka, kde chci opět stupně vítězů, což se mi, myslím, podaří. Protože se začalo trénovat později, rozhodl jsem se, že první závody pojedu na domácí dráze v Žarnovici.“

Ty jsou na pořadu dnešního odpoledne. „Snažil jsem se připravit co nejlépe po fyzické a technické stránce,“ dostává se Ján Mihálik ve svém vyprávění k mítinku o titul slovenského šampióna. „Budu se snažit zajet co nejlépe, jak se jen dá. Umístění si netroufnu tipnout, uvidíme, jak se závody budou vyvíjet, protože nás bude pětadvacet jezdců. Bude to zajímavé, těším se na to.“


Ján Mihálik děkuje:

„Chtěl bych poděkovat za pomoc: mojí rodině, Speedway Clubu Žarnovica a firmám: Mistro, Duo-Ados, Motopoint,Styx, Stavebniny Trvalec aTitan.“


Ján Mihálik v akci

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček

Loňské juniorské medaile by chtěl letos minimálně obhájit