Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Bruno Belan souhrou okolností loni příliš nezávodil

Slaný – 24. ledna
Na konci sezóny 2019 nechal stopětadvacítku stopětadvacítkou. Logicky se rozhodl pro dvěstěpadesátku. Nemohl si ovšem vybrat horší období. První koronavirová vlna zmrazila veškeré dění na našich oválech až do začátku června. A když se konečně začalo závodit, Bruno Belan stále ještě s dvěstěpadesátkou trénoval.

 

Nový začátek se čtvrtlitrem

Bruno Belan si povídal s magazínem speedwayA-Z
Bruno Belan si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Snažil jsem se kluky dohnat,“ vypráví Bruno Belan o svém přestupu do prostřední plochodrážní kubatury. „Měli většinou rok náskok. Korona mi dovolila dvakrát trénink. A pak už jsem šel rovnou do závodu, jelikož nemocnice ve Slaném nepovolila tréninky kvůli kovidu.“

Pět let úspěšně závodil se stopětadvacítkou. Pravda, na titul mistra republiky nedosáhl, ale členem naší užší špičky se stal a medaile vozil nejen z našich, ale i mezinárodních závodů. Zdálo by se, že tyto zkušenosti mohl při ovládání silnějšího motocyklu uplatnit.

Bruno Belan v akci

„Zkušenosti ze stopětadvacítky mi vůbec nepomohly, jelikož dvěstěpadesátka se ovládá úplně jinak,“ staví Bruno Belan podobné hypotézy hlavou dolů a vzhůru nohama. „Při prvním tréninku jsem nemohl dvěstěpadesátku dostat ani do smyku. Snažil jsem se jezdit rychleji, ale trvalo dlouho, než jsem se s ní srovnal.“

 

Poslední skok do stopětadvacítek

V plném soustředění

Pardubická ouvertura mistrovství republiky dvěstěpadesátek se obešla bez Bruna Belana. Ve druhém díle šampionátu ve Slaném závodil také on. Skončil pátý, ale další týden v Praze už jel rozjezd o třetí místo. Ale přišel pád…

„V Praze jsem měl smůlu,“ povzdechne si slánský závodník. „Bohužel jsem neodhadl dráhu a spadl, nejdříve pád vypadal nevinně, ale nakonec mě vyřadil na delší dobu z ježdění.“

Stopku mu vystavila fraktura ruky. Sice plánoval comeback již v červencovém Liberci, z čehož bohužel sešlo. Nakonec závodil až v srpnu v Chabařovicích. Při mítinku série PRO-TEC Speedway Mini Cup se však vrátil ke stopětadvacítce.

Na ovále před Janem Jeníčkem

„Po dlouhé době jsem potřeboval natrénovat a v Chabařovicích potřebovali zase zdatného jezdce,“ usmívá se při odpovědi, co ho to vlastně napadlo. „Kolega Štěpán Ševčík mi nabídl motorku, využil jsem nabídky a rád se svezl. Byla to po dlouhé době zase legrace. Ale uvědomil jsem si, že stopětadvacítky už opravdu pro mě nejsou.“

 

Střízlivé hodnocení

Sezóna 2020 v podání Bruna Belana skončila mistrovskými závody v Pardubicích, v Divišově a ve Slaném. V Divišově se slánský závodník postavil na stupně vítězů a celkově mu patří sedmá pozice. Jak svůj výsledek hodnotí on sám?

Bruno Belan se chystá na novou sezónu

„Sezóna se moc nepovedla, to je celé hodnocení,“ nedělá žádné ciráty. „Větší kubatura je náročnější a trvalo mi, než jsem se s tím popral. Úraz mi k tomu nepomohl, a neměl jsem vůbec natrénováno. Divišov se mi vydařil. Všechno mi sedlo jak motorka, tak dráha.

„V září nemohl chybět v sestavě českého týmu v test matchi proti Dánům a Polákům ve Slaném. Zatímco ve stopětadvacítkách ostatní závodníky válcujeme, ve dvěstěpadesátkách nám všichni strašlivě ujíždějí.

„Asi hoši více trénují a mají lepší stroje,“ přemítá slánský závodník. „Možná i více závodů. Každý závod je jeden velký trénink.“

 

Na pětistovku

Bruno Belan však ve svých myšlenkách dlí už u nové sezóny. „Připravuji se fyzicky i psychicky,“ pochlubí se. „Chtěl bych a mám v plánu začít jezdit pětistovky. A občas i dvěstěpadesátky. Budu rád, když se mi bude dařit. A motorky nebudou vyžadovat velkých oprav.“

 


Bruno Belan děkuje:

„Děkuji svým sponzorům WeMoto.cz, Agroslužby-P.Ryba, babičce a dědovi a hlavně taťkovi za jeho čas a pevné nervy. A bez mého trenéra by nebylo vůbec nic. Děkuji Vám, pane Rosůlku.“


Bruno Belan v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a laskavostí Bruna Belana

Sindy Weber je po operaci

Míšeň – 13. ledna
Bývali typickým koloritem českých oválů. Přijeli s předstihem, jakoby na kempink. Jenže pak z dodávky vyložili závodní motocykly a copatá dívka se v jejich sedle pustila do boje. Nejprve ve stopětadvacítkách, posléze i v půllitrech. Jenže loňská sezóna i tohle otočila naruby, a co bude letos, je otázkou.

 

Sindy Weber je po operaci

V pondělí se Sindy Weber v míšeňské nemocnici podrobila chirurgickému zákroku. Ganglion na její ruce totiž musel pryč, protože při jízdě na motocyklu pociťovala bolesti. Nyní ji čekají dva týdny se sádrou, než začne ruku opět zatěžovat. A jak to bude s jejími starty u nás?

„Uvidíme, pokud budu pozvaná na nějaký závod, potom ano,“ reaguje Sindy Weber. Letos však bude mít licenci DMSB, jelikož hodně českých závodů se koná ve všední den, což je pro její rodinu problém kvůli práci. A navíc nikdo neví, jak se situace okolo coronaviru bude vyvíjet.

Letošní starty Sindy Weber v Čechách nejsou vyloučeny, ale ve hře je hodně faktorů

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček

Daniel Klíma zaznamenal první hattrick na domácí juniorské scéně po deseti letech

Votice – 9. ledna
Před čtyřmi lety jej z plochodrážní branže neznal prakticky vůbec nikdo. V dubnu 2017 prvně závodil se stopětadvacítkou na malé Markétě, aby o dva týdny později stál na své prvním pódiu při Mini Cupu v Chabařovicích. Za dalšího půl roku stihnul evropské stříbro a světový bronz. S pětistovkou to nešlo takovým hopem navíc, když mu sezónu 2018 zkomplikovalo zranění. Loňský podzim však Danielu Klímovi přinesl nevídanou medailovou žeň a to nejen v rámci mistrovství republiky.

 

Když se cinká evropskými medailemi

Daniel Klíma na pódiu žarnovického evropského poháru

Podzimní triumfální série pražského juniora začala vlastně ještě dřív než babí léto. V půlce srpna se solidním výkonem v pardubickém semifinále kvalifikoval do evropského poháru do devatenácti let ve slovenské Žarnovici. V něm zaznamenal trošku pomalejší rozjezd. Pak vystřihnul dvě trojky a jel rozjezd s Esbenem Hjerrildem. Dánovi naložil už při letu pásky vzhůru a stál na nejnižším stupínku pódia.

„Byl to fajn pocit,“ přemítá Daniel Klíma nad svým evropským bronzem s odstupem bezmála pěti měsíců. „Zezačátku to opravdu nevypadalo slibně. Nevěřil jsem, že skončím na bedně.“

V Žarnovici byl před závodem pořádný slejvák, ale v Güstrowě na evropském poháru dvojic také. Český tým ve složení Jan Kvěch, Petr Chlupáč a Daniel Klíma nechal za sebou všechny favority a zvítězil.

V Žarnovici po vítězném rozjezdu nad Esbenem Hjerrildem

„Před závodama to vypadalo, že se vůbec neodstartuje, jak pršelo,“ vrací se Daniel Klíma ke konci září. „Ale během dvaceti minut byla dráha zakrytá plachtama. Nakonec se závody odjely a všichni jsme přivezli nějaký body.“

 

Když trio skvělých individualit táhne za jeden provaz

Lukas Fienhage, Daniel Šilhán, Petr Chlupáč, Jan Kvěch, Daniel Klíma, Jan Macek a Bartlomiej Kowalski stojí na stupních vítězů šampionátu republiky juniorských družstev

Stejná sestava pochopitelně musela vyhrát i mistrovství republiky v Pardubicích. Pražský trojlístek je hrozbou pro ostatní na individuální bázi, ale spolu v jednom týmu představují hrozbu, jíž se jen těžko čelí. Ale jak se týmovým kolegům, kteří jsou také soupeři bojující o post domácí juniorské jedničky, dohromady spolupracuje?

„Tak soupeři jsme,“ uvažuje Daniel Klíma. „To tam musí být. Ale když jedeme společně za jeden tým, tak si snažíme pomáhat a spolupracovat.“


Loňské medaile Daniela Klímy:

  • bronz z evropského poháru do devatenácti let
  • zlato z evropského poháru do devatenácti let dvojic
  • zlato z mistrovství republiky juniorů do jednadvaceti i devatenácti let
  • zlato z mistrovství republiky juniorských družstev
  • zlato z první ligy

Když se do ploché dráhy zamíchá covid

Daniel Klíma v akci

Na domácí juniorské scéně je ovšem loňskou jedničkou právě Daniel Klíma. O družstvech již byla řeč. Juniorku vyhrál v Žarnovici, i když o tom tehdy nemohl nikdo vědět. Přitom v Plzni byl v červenci lepší Petr Chlupáč, avšak na Slovensku byl diskvalifikován za najetí do pásky. Daniel Klíma šel za vítězstvím, sice ztratil bod, ale zároveň v aktuální klasifikaci o jediný bod předčil.

„Nijak na to nevzpomínám,“ reaguje Daniel Klíma na otázku, která se přímo nabízí. „Prostě ten den se dařilo. Nepotkal mě žádný defekt. A konečné pořadí změnil taky covid, kvůli kterýmu byl zrušenej‘ poslední závod v Kopru.“

S otcem Romanem, který jej doprovází na všechny závody jako mechanik

Ještě před Kopřivnicí byla na poslední chvíli zrušena také Praha. Tím pádem pořadí po Žarnovici zůstalo za konečné. Určitě je možné litovat, protože Petr Chlupáč neprodává svou kůži lacino a do jejich duelu by skvělými souboji přispěl také Jan Kvěch a další. Daniel Klíma je tak vzhledem k věku šampiónem i mezi devatenáctiletými a družstva kompletují hattrick, jaký se naposledy povedl Janu Holubovi před deseti lety.

„Já jsem určitě rád, že se mi to povedlo aspoň během dvou závodů,“ komentuje Daniel Klíma zisk titulu. „Ale konečnej výsledek ovlivnil, jak ten covid tak i to, že se jednoho závodu nezúčastnil Jan Kvěch, jelikož měl zranění.“

 

Foto: Karel Herman a Petr Čunek

Andrej Diviš čeká na ruská víza nejen kvůli ledu

Zhůř – 29. prosince
Je stále úřadujícím mistrem republiky a pozici české jedničky potvrdil i před více než dvěma týdny v evropském šampionátu v Tomaszi Mazowieckem. Nicméně nominační pravidla reprezentace otevřela cestu do mistrovství světa v Togliatti a v Berlíně Lukáši Hutlovi. Andrej Diviš se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej do Ruska táhne nejen ledová plochá dráha.

 

Andrej Diviš plánuje cestu do Ruska

„Do Ruska bych jel hned moc rád,“ netají se Andrej Diviš. „Ale hranice jsou zavřené. Do světového finále v Togliatti v půlce února věnovali místo Hutla Teamu, i když na Evropě v Polsku ukázal, že má spíš padací formu.“

On sám má do Ruska namířeno také. „Teď akorát řeším vízum,“ říká. „Abych mohl za synem, který si mi nedávno narodil a za svou budoucí paní. Jistě bych si chtěl vzít s sebou aspoň jeden ledový stroj a dohodnout nějaký svezení.“

Po technické stránce je Andrej Diviš připraven

Na ledové ploché dráze však není nic jisté. V Berlíně dokonce zvažují možnost, že by druhé finále mistrovství světa zrušili, pakliže jej nebudou moct sledovat diváci. Otevřená je rovněž otázka šampionátu republiky, který má vedle vládních opatření v boji s koronavirem svého tradičního protivníka v podobě teplého počasí.

„Byl bych moc rád, kdyby u nás zamrzlo,“ netají se Andrej Diviš. „A mohlo se trénovat hlavně odjet nějaký mistrák. Snad by ho mohl jet i Anton Klatovský, jak jsem slyšel, což by se jistě všem líbilo. Budem věřit, že si alespoň letos zazávodíme. A na Evropu v březnu přijedeme už rozjetý a na jako teď po devítiměsíční pauze bez tréninků.“

Andrej Diviš v akci

Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov a Andrej Diviš

Lukáš Hutla nečeká na svět se založenýma rukama

Přelouč – 23. prosince
Plochodrážní komise evidentně chce zakončit letošní rok s čistým stolem. Ačkoliv otázka nominace pro ledařské šampionáty měla přijít na přetřes až v prvních dnech nového roku, došla svého řešení již včera. Dle všech předpokladů nenastal průlom dosavadní filozofie. A tak Andrej Diviš má jasnou Evropu v březnovém Tomaszi Mazowieckem, zatímco Lukáš Hutla pojede mistrovství světa. Přeloučský ledař se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými plány.

 

Lukáš Hutla byl potvrzen pro mistrovství světa

„Teď bude svět,“ říká Lukáš Hutla, přičemž k nepovedenému evropskému šampionátu se nechce vracet. „Evropu jsem posral, svět snad dopadne. Musím si zařídit víza, dá se tam bejt jen určitej počet dnů. Chtěl bych si jet zatrénovat.“

V otázce tréninku se prozatím Rusko jeví jako jediná možná alternativa. „Tady nezamrzne,“ nelže si Lukáš Hutla do kapsy. „Mám možnost trénovat v Šadrinsku. To je dál než Togliatti, ale v tom kvantovým počtu kilometrů se to ztratí. Proto bych chtěl jet dřív, začátkem února nebo už na konci ledna.“

Takže pokud vládní PES nezahryzne silvestrovský motokros v Přelouči, půjde o další závodní příležitost pro Lukáše Hutlu? „Radši nepojedu,“ říká. „Je to tam kluzký, budu tam maximálně jako divák. Mám svou tréninkovou trať v lese, tam je hlína jemná a drží.“

Lukáš Hutla chce do Ruska vyrazit dříve

Před dalekou cestou do Ruska jej čeká ještě jedna kratší na jih Čech. „Pojedu si udělat všechny kola k Tondovi Klatovskýmu,“ plánuje. „V Polsku jsem tam dal málo vzduchu. V Rusku budou všechny kola nový, abych neudělal ostudu.“


Česká ledařská nominace 2021:

MS: Lukáš Hutla
ME: Andrej Diviš, případně jeden další z MR či Jiří Wildt – viz poznámka
Andrej Diviš má jistý šampionát Evropy

Poznámka: AČR požádal FIM Europe o přehodnocení současného stavu s jedním místem pro českého reprezentanta v evropském šampionátu. Pakliže získáme další post, obdrží jej nejlepší závodník z mistrovství republiky, pokud nebude uskutečněno, dostane je Jiří Wildt


Foto: Kiril Ianatchkov a Karel Herman

Martin Běhal má na ledařské dušičce splín, avšak víru neztrácí

Osečná – 22. prosince
Loni před Vánoci se vracel ze švédského soustředění a těšil se na kvalifikaci mistrovství světa. Jenže ve finském Kauhajoki nebyl led a závod se bez náhrady zrušil. Zima u nás nestála tradičně za nic. Kromě jara jí ukončila rovněž koronavirová pandemie. Díky ní se nyní nedostal do Švédska, a byť meteorologové nevylučují silné mrazy po Novém roce, epidemiologové vyhrožují tisíci mrtvých a politici zpřísněním opatření. Martin Běhal se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že je přesto připraven, ačkoliv se mu do dušičky vkrádá splín.

 

Současnost daleká od optima

Martin Běhal se objevuje na velkých závodech také jako mechanik Lukáše Hutly

„Připravuju sebe i motorku, i když nevím na to,“ povzdechne si Martin Běhal. „Začíná bejt skepse. Za prvý, není mi třicet. A pak teďka ten covid. Měli jsme jet do Švédska. Já, Růžan, Martin Málek a Lízoš. To bohužel padlo, taky tam není led. Chvilku tam jezdili, ale napadlo třicet čísel sněhu a led je pryč.“

Osečenský ledař může na soustředění na švédských jezerech jen vzpomínat. „Loni jsme dotrénovali a všechno byla paráda,“ souhlasí. „Pro mě byla jedna z posledních šancí jet kvalifikaci mistrovství světa a ona uplave.“

Martin Běhal tím pádem naposledy závodil loni začátkem února při mistrovství republiky v Holicích. „Honí to všechno v hlavě,“ nezastírá. „Přicházíš na to, že toho času už moc nezbejvá. Lidí jako Stefan Svensson není zase tolik a mně už bude padesát. Je to špatný. Koncem října začneš shánět věci, plánovat a pak přijde takovej úder.“

Martin Běhal naposledy závodil loni v únoru v Holicích

Závody na ledě bývaly odvislé jen od přízně paní Zimy, nicméně nyní budou muset splnit i vládní regulace. „Kdo bude pořádat závody bez diváků a vysolí za to sám čtyřicet tisíc?“ zůstává Martin Běhal skeptikem. „V Čechách začíná bejt ráj udavačů. A budeš se potom někde na ledě hádat s policajtama?!“

 

Víra v lepší časy

Kdeže loňské sněhy, vlastně ledy, jsou: Martin Běhal – na snímku s Robertem Růžičkou, Martinem Málkem a Davidem Lizákem na soustředění ve Švédsku

Naděje však jak známo umírá poslední a Martin Běhal jí jde vstříc. „Mám nový zapalování od Martina Málka,“ pochlubí se. „Hřebíky od Klaba, nový šáska, kámoš Lumír nalakoval motorky. Zhubnul jsem patnáct kilo, mám už jen devadesát osm, chtělo by to zúročit. Připraveno je, ale teď co dál?“

A co tedy dál? „V Polsku jsem teď mluvil s Frankiem Zornem,“ svěřuje se. „Jsme docela kamarádi, kdyby ve Švédsku zamrzlo, jeli bychom tam. Ale ani ve Švédsku není led. To srdíčko začíná pomaličku vychládat. Pojede třeba do Švédska a po Vánocích nám zavřou republiku? Myslím, že sezóna nebude valná. Věřím však v lepší zítřky.“

Martin Běhal rozhodně neztrácí naději

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Martin Málek