Praha – 24. července
Kritický pohled na elektrické plochodrážní stroje rozhodně nesdílí. Jednak jej spolupráce s libereckým THK Racing posunula do role továrního závodníka, jemuž připravené motocykly na závody vozí tým odborníků. Navíc jej dokonale připravila na reprezentaci v kubatuře 250 ccm, kde se z našich ukázal coby nejlepší. Adam Nejezchleba nyní pošilhává po českém šampionátu, který při neúčasti v dubnovém Kršku pro něho začíná v neděli v jeho oblíbeném domácím Liberci.

Éčko se hodí pro dvěstěpadesátku

Adam Nejezchleba se v prostředí sportu levých zatáček bez sebemenší nadsázky pohybuje od narození. Tatínek Zbyněk jej brával s sebou na závody již coby ročního caparta. Dlouhé vlasy, jež by mu leckteré děvče mohlo závidět, se staly součástí jeho image.  Jenže od loňska jsou fuč.

„Byl to nápad z Liberce,“ usmívá se dotazu, co jej vehnalo do spárů nenasytných holičských nůžek. „Už delší dobu jsem se chtěl ostříhat. Nakonec jsem to spojil s dobrou věcí, vlasy se použily na paruky pro děti s rakovinou. Všechno se to spojilo, zpětně to vnímám jako dobrej krok. Nelituju.“

Do letošní sezóny vstoupil především závoděním s elektrickým motocyklem v domácích mistrovských podnicích stopětadvacítek na klasických tratích. Byť reglementy vyžadují pro udělení velkých bodů do konečné klasifikace spalovací motor, přinesl i možnost trénovat se strojem rozměrově podobným dvěstěpadesátce.

„Hlavě tu motorku testuju a pomáhám s jejím vývojem,“ přibližuje Adam Nejezchleba svou roli. „Je to i trénink na dvěstěpadesátku. Éčko má hlavně stopu jako dvěstěpadesátka. Nemůže mít takový výkon, ani váhu, ale ta stopa je podobná.“

Do světa i do Evropy

Reprezentační místo si Adam Nejezchleba vyjel při jarním kontrolním závodě na Markétě. Letos se čtvrtlitrem nezasáhl ani do přeboru, ani do juniorky. Přesto se v Teterowě s přehledem kvalifikoval do SGP3 v polském Gorzowě. Odsud se vracel s osmým místem.

„S dvěstěpadesátkou jsem měl málo závodů,“ říká. „Kluci byli rozjetí. Myslím, jak málo jsem najel, mistrovství světa se povedlo. Bylo to super, byli jsme poprvé na velkých závodech. Bylo to těžký na psychiku, ale já si to užíval. Tým makal skvěle, na to si nemůžu stěžovat. Dostali mě do toho finále. Mohlo to bejt lepší, ale jel jsem takový závody poprvý. Nebudu si stěžovat, vždycky to může bejt lepší.“

Podobně se nesl také evropský šampionát v Debrecenu, hladký postup do finále, ale v něm až třináctá příčka… „Semifinále bylo dobrý,“ přemítá Adam Nejezchleba. „To jsem se na motorce cítil dobře a seděla mi dráha. Druhej den jsem na sobě měl tlak. Chtěl jsem udělat dobrý výsledek. A udělal ještě horší. Necítil jsem se na motorce, nebylo to ono.“

Dvěstěpadesátkové ambice

Po ouvertuře v Kršku si český šampionát dvěstěpadesátek dopřává pauzu, než bude pokračovat v neděli pod Ještědem. „V Kršku jsme nebyli,“ říká Adam Nejezchleba. „Vše se připravuje na závody v Čechách. Na začátku sezóny jsem nebyl rozježděnej, nemělo smysl jet takovou dálku. A jeden výsledek se stejně škrtá.“

Po Liberci se pojede v Pardubicích, pak se znovu seriál vrátí pod Ještěd, zatímco na termín druhého pardubického závodu při MACEC Cupu se stále čeká. „Chtěl bych obhájit titul,“ netají se. „V Liberci to mám rád, těším se. Doufám, že to bude něco podobného jako loni. A ještě o stupínek vejš. Chtěl bych jezdit českej mistrák co nejvejš, když se nepovedla Evropa. Budou to ti samí kluci.“

A pak zbývá ještě evropský šampionát čtvrtlitrových dvojic, do jehož úvodního podniku v Gdaňsku nezasáhl. „Chtěl bych je jet v Praze a opravit si výsledek z Debrecenu,“ plánuje.  „Ale nechci brát místo klukům.“

Pětistovky jednou přijdou

Adam Nejezchleba je motocyklovým univerzálem, jemuž nedělá problém trénink s ledařským speciálem či závodění ve flat tracku. „Ten si zajedu rád, když mám čas“ rozzáří se. „Je to dobrej trénink a baví mě to. FT1 je až od šestnácti, ten nemůžu jet, ale příští rok bych chtěl aspoň jeden závod. Ale plochá dráha je číslo jedna.“

Nemůže proto nepadnout otázka, kdy nastoupí tradiční kubatura. „Trénoval jsem na půllitru v Liberci, trošku se pokazilo zápalko, proto jsem dojížděl na dvěstěpadesátce,“ vrací se k sobotnímu mítinku polských amatérů. „Chci mít natrénováno s pětistovkou, než půjdu do závodu, abych neudělal ostudu. Chci být v co nejlepší formě. Když nemám na půllitru najeto, nechci riskovat.“

A kdy to bude? „Konkrétní závod netuším,“ dozvídáme se. „Soustředím se na dvěstěpadesátky, to je hlavní kubatura, co jedu. Půjdu postupně, nebudu nic hrotit. Záleží mi na tom, ať to vypadá dobře.“

Praha – 22. června
Anglie pro něho není neznámým pojmem. Startoval zde v Glasgowě s juniorským nároďákem, v Manchesteru absolvoval Speedway of Nations a při SGP2 poznal rovněž Cardiff. Místní liga pro něho zatím zůstávala plochodrážním polem neoraným. Až do pondělka, kdy se Jan Kvěch výrazně podílel na vítězství King’s Lynn nad hostujícím Oxfordem.

„Vždycky jsem měl nabídky z Anglie,“ odmítá Jan Kvěch hypotézy, že by si jej za kanálem La Manche nevšimli. „Ale až teď jsem se rozhod‘, že tam podepíšu. Měl jsem málo závodů.“

Pondělní premiéra byla více než vydařená. Rozjížďka s číslem tři se opakovala. Pražský borec v repete dojel k suverénnímu triumfu ve stylu start cíl při svém debutu v ostrovní lize. Trojku dovezl také v deváté jízdě, v jejímž prvním výjezdu objel Chrise Harrise. Nakonec skončil s devíti body, jeho tým jich měl padesát, hosté čtyřicet.

„Tak první závody, myslím, že dobrý,“ bilancuje Jan Kvěch. „Dvě jízdy se mi povedly vyhrát, byl jsem určitě spokojenej. Je, co zlepšovat, pár bodů jsem ztratil.“

Do závodního diáře britský Premiership zapadá dokonale. „Logisticky je to skvělý,“ říká pražský závodník- „Pondělky a čtvrtky zapadají suprově. Pátek a neděle mám Polsko, Grand Prix v sobotu, krása.“

Ani s jiným typem tratí oproti kontinentálním zvyklostem nemá Jan Kvěch problémy. „Drány jsou jiný, technický, což mi vyhovuje,“ usmívá se. „Podepsal jsem, abych poznal nový dráhy a získal zkušenosti. Chci se zlepšovat.“