Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Jan Kvěch pustil do pardubického challenge celou první čtyřku ze Žarnovice

Praha – 28. května
Šestnáct děleno čtyřmi se rovná čtyři. Neboli čtyři kvalifikační závody pro podzimní pardubický challenge o postup do SGP 2024 by mělo nabídnout postup prvním čtyřem. Jenže již léta se uplatňuje úzus garantující pořadateli místo pro domácího závodníka. Pakliže by tedy z kvarteta kvalifikačních kol nepostoupil jediný Čech, z Žarnovice by v září do Pardubic cestovali jen první tři. Nic takového se nestalo, jelikož Jan Kvěch se odmítnul bratříčkovat s kompromisy.

 

Plány se mění

Před středeční českou extraligou se Jan Kvěch prezentoval novinářům na tiskové konferenci k pražské SGP | foto Pavel Fišer

Po pádech při polské lize v Lublinu a německé Speedway Grand Prix nebyl stoprocentně ve své kůži. Středeční extraligu raději nedokončil. Ostatně Markétě by na pódium nepomohla ani svěcená voda, ovšem bůh suď. Nadcházející víkend byl pro Jana Kvěcha opět natřískanými klíčovými kláními. V pátek polská extraliga proti Ostrowu, hned následující večer světová kvalifikace v Lonigu.

„Zapršelo a ligu mi zrušili,“ konstatuje Jan Kvěch, že se mu plány poněkud změnily, a dostává se do Loniga rychleji než nadzvuková stíhačka. „Jel jsem tam už loni, věděl jsem, do jaký dráhy jdu. Víceméně jsem už to znal. A dařilo se.“

 

Skvělý závodník nepotřebuje být výtečný zpěvák

Dařilo se. To je fakt. I tak jde vystajlovat hodnocení poměrně přesvědčivého triumfu do holé věty. Jenže mladý muž se zarostlými tvářemi již není chlapcem, který před devíti lety s obrovským pohárem v rukou za třetí místo evropského poháru stopětdvacítek nevěděl, co říct do novinářského bloku.

V české extralize narazíte na soupeře z cyklu velkých cen – Jan Kvěch (modrá) v duelu s Andrzejem Lebeděvsem (červená) | foto Karel Herman

„Porazil mě jen Daniel Bewley,“ vrací se k rozjížďce s číslem jedenáct, jež z jeho skóre srazila jediný bod. „Opakovalo se, předtím jsem byl první. V opakovačce se mi nepoved‘ start a dojel jsem druhej.“

V závodě ale skončil první a tak se hrálo Kde domov můj. „Hymnu jsem nezpíval, nejsem dobrej zpěvák,“ zasměje se a jedním dechem odmítne přemítat nad dalším kvalifikačním stupněm. „Do challenge je daleko, teď mě čeká Praha.“

 

Slepý by nevěděl

Ano, matka měst se svou velkou cenou, kde již zbývá pouze pár mastných vstupenek ke stání. „Teď přes tejden budou rehabilitace, abych se cejtil stoprocentně fit,“ svěřuje se, ale nad otázkou po ambicích si zamkne ústa na sedm západů. Nebo tedy skoro.

„Uvidíme,“ pokrčí rameny a vzápětí se rozesměje. „To řek‘ slepej a šláp‘ do hovna. V Praze budou nový závody, budu dělat všechno pro to, aby se dařilo.“

Jan Kvěch stojí v Lonigu na pódiu nad Danielem Bewleyem (vlevo) a Jackem Hoderem | foto laskavostí Jana Kvěcha

Václav Milík dychtivě rozbalil bednu ze Švédska

Pardubice – 22. května
Tak tohle nečekal vůbec nikdo! Natož pak on sám! Ne že by se v rozjížďce s číslem čtyři včerejší extralize v Pardubicích nesnažil. Jenže místo postupu vpřed si dojel pro velikánskou nulu. Se svými mechaniky si poradil, v závěru mítinku opět skóroval jako správný kapitán. Jenže Pardubice musely před svým publikem gratulovat Žarnovičanům. Není divu, že se Václav Milík usmíval stejně jako černé mraky pokrývající oblohu nad svítkovským stadiónem. Že mu bylo zrovna jednatřicet, mu připomněli až gratulanti.

 

Kapitán postrádá rychlost

„Bylo to úplně na hovno,“ nebral si vůbec servítky ve své dílně, jejíž červená vrata za ním zapadla jako brána nedobytného hradu. „Začal jsem na motorce, která tady v pondělí fungovala, ale dnes byla katastrofální. Nejelo to, dělali jsme změny. Skočil jsem na druhou motorku, ale neměl jsem rychlost.“

Václav Milík včera hodně vraštil čelo | foto Karel Herman

Kdyby někdo přišel do ochozů jen na rozjížďku s číslem třináct, rozhodně by nelitoval korunek za vstupné. Václav Milík byl pozadu. Během druhého okruhu se však přenesl jako blesk z třetí příčky rovnou do čela. Do druhé půle boxů přiléhající k oválu, kde rozbila svá depa Žarnovica, letěl jasný signál. V Pardubicích je levný možná perník, ale velké body do extraligové tabulky rozhodně ne.

„Zazávodil jsem si,“ připustil, jenže chmury z jeho tváře nezmizely. „Cejtil jsem, že nemám rychlost. Neměl jsem jiný východisko, než jet venek. Kluci se drželi u lajny. Dneska jsou ty body vydřený. Chyběla mi rychlost a musel jsem se o body prát.“

 

Řešením může být motor ze Švédska

A tak se z vítězství radovala Žarnovica. V půlce extraligy jsou prozatím Pardubice stále ve vedení. Na hrotu tabulky jej před Slováky drží jen skóre lepší o marginální dva maličkaté bodíčky. Obvyklé hecování, že soutěž ještě nekončí a v srpnu ve Slaném to mlže být opačné, padaly v jiných boxech. Václav Milík dlel v myšlenkách v Žarnovici. Nikoliv však coby dějiště závěrečné extraligy v říjnu, nýbrž sobotní kvalifikace SGP.

Martýrium čtvrté jízdy – Jan Kvěch (modrá) letí do vedení, Václav Milík (červená) se propadá za Jakuba Valkoviče (žlutá) a Jakuba Jamroga (bílá) | foto Karel Herman

„Změny, co jsme udělali, nefungovaly,“ povzdechl si. „Asi proudy neproudily, jak měly. Dneska jsem byl evidentně extra pomalej. To se v Pardubicích moc nestává. Proběhnou změny všeho, aby to frčelo. V Žarnovici to frčet musí, jinak cenu tam jezdit.“

Řešení rébusu by mohl přinést obsah zásilky ze Skandinávie… „Mám motor od tunera Kowalskeho,“ prozrazuje detaily. „Vzal jsem si ho do Švédska na ligu a teď jsem si ho nechal poslat zpět. Makáme na tom, aby to fungovalo.“

 

Práce více než na kostele

Václava Milíka čeká klíčový týden. Po sobotě v Žarnovici přijde další s českou velkou cenou v Praze. Český šampión pro ni dostal divokou kartu. Vzpomínka na jeho pódium je stále živá, ačkoliv ve Vltavě již proteklo hodně vody. Ale to v případě nejdelší české řeky rozhodně zvláštní není.

„Celej tejden před Grand Prix budeme makat,“ plánuje. „Pondělí a úterý tady budu trénovat. Teď taky, ať v Žarnovici postoupím. Děláme všechno proto, aby to dopadlo. Makáme, aby to bylo dobrý.“

Závěrečný triumf Václava Milíka (červená) před Robertem Chmielem (bílá), Adamem Bubbou Bednářem (modrá) a Jakubem Valkovičem (žlutá) | foto Karel Herman

Místo Birminghamu přistál Václav Milík doma

Pardubice – 13. května
V Británii hodně prší. I na kanálem La Manche alias the English Channel se kvůli dešti ruší plochodrážní závody. Jemu to tentokrát přišlo vhod. Pravda, bankovní karta při přebukování letenky ronila pořádně velké a krvavé slzy. Volné pondělí si Václav Milík mohl užít ve Svítkově. Nejen mezi gratulanty k pódiu evropského challenge, ale s přítelkyní Nikolou a jejich dvěma synky.

 

Nahoru

„Výborná práce mechaniků,“ nešetří Václav Milík chválou na adresu Miroslava Mihuleho a Davida Vrtáčka, kteří si při challenge v Daugavpilsu počínali skvěle. „Krásně dopasovali motorku. Jela jako ďas.“

Piotr Pawlicki, Maciej Janowski a Václav Milík na pódiu | foto Jaroslav Petrák

V závodě, odkud pokračuje cesta jen pro pět nejlepších, je třeba kalkulovat s každičkým bodem. Český reprezentant ale nevstoupil do závodu ideálně. Rozjížďka s číslem čtyři se po pádu Bartlomieje Kowalskeho opakovala a on při repete skončil třetí.

„Špatný,“ odtuší hodnocení. „První jízda z trojky. Necejtil jsem se na tom. Změnili jsme motorku a to bylo ono. Startovalo to, jelo to.“

Osmá jízdě viděla excelentní triumf Václava Milíka ve stylu start – cíl. Nedohnal jej ani Mateusz Cierniak, sotva se zbavil dotěrného Jevgenije Kosticovse. Hned po přestávce pardubický borec před sebe v první zatáčce nepustil Jacoba Thorssella, aby posléze mizel z dohledu Timo Lahtimu.

 

A pořád nahoru

„V předposlední jízdě jsem se nechal předjet od Piotra Pawlickeho,“ poněkud vraští čelo. Přitom jeho start v rozjížďce s číslem patnáct opět naznačoval ty nejvyšší ambice. Jenže Anders Thomsen se dostal dopředu ještě v úvodním kole. A zmiňovaný Polák šel na druhé místo v nájezdu do závěrečného okruhu.

Miroslav Mihule a David Vrtáček se činí v depu Václava Milíka | foto Jaroslav Petrák

Zatímco Maciej Janowski s jedenácti body měl jistotu, že se mezi postupující pětku vejde, Václav Milík se opíral o osm bodů. „Místo, abych si jel svoje, ztratil jsem bod,“ sype si popel na hlavu. „Ale možná dobře. Nakoplo mě to a v poslední jízdě jsem ze čtvrtýho šel na první. Úplně nádherný.“

Rasmus Jensen nestačil zírat, kterak se ve druhém kole osmnácté jízdy ocitnul za zády Václava Milíka. Suma sumárum, postup z třetího místa se stejným bodovým ziskem jako druhý Piotr Pawlicki bez nutnosti absolvovat rozjezd. A na obzoru je žarnovická kvalifikace SGP2025 a start na divokou kartu při pražské velké ceně.

Václav Milík v akci | foto Karel Herman

Radek Bambuch doufá, že jeho letošní sezóna bude lepší než ty tři minulé

Lichnov – 26. dubna
V letošním roce si v Kopřivnici připomenou sedmdesát let od pořádání první ploché dráhy. Pro klub má svůj význam nejen letopočet 1954, ale také 2017. Právě tehdy ledy na Větřkovické přehradě daly do pohybu události, které po devítileté přestávce vrátily na plochodrážní mapu republiky také obří ovál na Letním stadiónu. Tehdy Radek Bambuch ještě nemohl tušit, že se po něm jednoho dne bude sám prohánět za řidítky závodního speciálu.

 

Mladý hasič usedá za řidítka pětistovky

Radek Bambuch si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman

„Dříve jsem chodil jen do hasičského kroužku,“ vzpomíná kopřivnický závodník, jenž zítra při plzeňské juniorce zahájí naostro plochodrážní sezónu anno domini 2024. „Ve volném čase jsem si hrál s pionýrem po dědovi a jezdil na něm po vesnici s kamarády. To byla vlastně moje úplně první motorka. A pak jsem se šel poprvé podívat na závody ploché dráhy v roce 2017, kdy se v Kopřivnici jela dlouhá dráha.“

Plochodrážní půllitr byl šálek mnohem silnějšího čaje než obstarožní cestovní padesátka. „Bylo to šílené,“ sděluje Radek Bambuch své první dojmy z prvních tréninků. „Neskutečný přísun informací, co všechno by vlastně člověk na tý motorce měl dělat během jízdy. Co po jízdě a co po tréninku v dílně. Na tréninku mě vedl Richard Dufek a občas něco poradil i Honza Macek. Rozhodnutí, dát se do toho i závodně, přišlo asi po roce.“

Mezi našimi současnými závodníky je svým způsobem výjimka, protože začínal rovnou na půllitru. „Nevnímám jako handicap kubatury motorky,“ komentuje absenci stopětadvacítek a dvěstěpadesátek ve svém plochodrážním curriculum vitae. „Ale spíš délku naší kopřivnické dráhy, na které jsem začínal. Většina oválů v republice jsou úplně jiné, menší.“

 

Plochá dráha je to pravé

Ostrý debut se konal v červenci 2021. Kopřivnice pořádala přebor a v jeho startovní listině se vůbec poprvé objevilo také jméno Radek Bambuch. Nováček mohl při své premiéře zaknihovat patnácté místo ve výsledkové listině.

„Byl jsem strašně natěšený,“ shrnuje své dojmy. „Na druhou stranu dost nervózni. Nevěděl jsem, co do toho čekat, protože ve čtyřech jsem nikdy předtím na dráze nebyl. Upřímně jsem ani moc s jiným umístěním nepočítal. Holt první závody.“

Loňská sestava Kopřivnice Josef Franc, Radek Bambuch, Hynek Štichauer a Jan Macek po vítězství v Praze | foto Karel Herman

 

Do konce sezóny stihnul ještě juniorku a mihnul se rovněž v kopřivnické prvoligové sestavě. „Hrozně mě to chytlo,“ vyznává se, že v ploché dráze objevil ten správný sport. „I Když jsem dojížděl poslední, bavilo mě to, proto jsem u toho zůstal.“

A tak se Radek Bambuch rozhodl pokračovat. Roku 2022 jezdil opět přebory a juniorky. Startoval zase v první lize, kde měl trošku pech. Když Kopřivnice vyhrála závod před zraky svého domácího publika, zrovna hostoval za Pardubice.

„Určitě jsem byl rád za šanci odjet celý závod,“ směje se naivitě otázky, zda by přece jen nebylo lepší být nepoužitým náhradníkem, ale jít na nejvyšší stupínek pódia. „Pro mě to byly další zkušenosti.“

 

Být lepší a lepší

Roli náhradníka celku SPT Profil Kopřivnice plnil rovněž loni. Jeho celek se pustil do boje o mistrovský titul, přičemž mu cestu nejvíce křížilo slovinské Krško. Musel to být obrovský pech přijít o zlato až v rozjezdu po skončení posledního podniku v říjnu v Kopřivnici.

„Byla to fakt smůla,“ kroutí hlavou ještě dnes, když si vybaví dramatickou koncovku první ligy 2023. „V posledním kole nás o titul připravil Nick Škorja.“

Radek Bambuch (červená) se brání nájezdům Štěpána Ševčíka (modrá) | foto Karel Herman

Korály na niti jeho loňského plochodrážního příběhu byly opět zejména přebor a juniorský šampionát. „Snažím se každým rokem být lepší,“ bilancuje svou třetí závodní sezónu na oválech. „Sbírám zkušenosti a každý závod mě posouvá o kousíček dál.“

Zítřejší Plzeň bude v tomto trendu nepochybně pokračovat. „V předchozích letech jsem dělal během zimy kondiční box dvakrát, třikrát za týden,“ odpovídá jaru na dotaz, co dělal během předchozího ročního období. „Letošní zimu jsem si sestavil svůj tréninkový plán, podle kterého jsem cvičil a připravoval se. Jak bude letošní sezóna vypadat, to je ve hvězdách. Já doufám, že lépe než všechny ostatní.“

 


Radek Bambuch děkuje:

„Poděkovat bych chtěl hlavně mému bráchovi a taťkovi, jakožto mechanikovi a hlavnímu sponzorovi.“

S Janem Mackem a kopřivnickým doprovodem po loňském přeboru v Chabařovicích | foto Antonín Škach

Radek Bambuch v akci | foto Karel Herman

Lukáš Hutla bude brát ledy opět vážně

Přelouč – 13. dubna
Ty sudičky, které mu přišly ke kolébce, musely být vskutku povedená partička, jejíž fantazii by mohl leckterý romanopisec jen tiše závidět. Už jen proto, že být takové příběhy na papíře, nikdo by jim nevěřil. Posuďte sami. Během roční závodní pauzy páté místo v Evropě. A pak ve druhém závodě zimy vítězství a účast ve světovém šampionátu na dosah. Převodovka si ale v rozhodující chvíli postavila hlavu. A příhoda v poslední šanci se mohla stát zase jenom Lukášovi Hutlovi. Nu což, aspoň má rekord, že v letošním mistrovství ledařského světa jako jediný prohrál pouze jednu jízdu. Ale především výzvu na nadcházející zimu.

 

Trojka nebo porucha

Pohár Roelofa Thijse v Heerenveenu nabízel dvě volná místa ve startovní listině druhé dvojice finálových podniků. Zranění Hanse Webera tuto kvótu nenavýšilo, protože jeho místo zaujal Benedikt Monn, divoká karta inzellských závodů.

Lukáš Hutla prožil v neskutečnou sezónu | foto GoodShoot/Reygondeau (FIM)

Lukáš Hutla dorazil do Nizozemí s plánem stejně prostým jako účinným. „Vyhrát pět jízdě a vyhrát finále,“ přibližuje svůj záměr. „Nepovedlo se. Technika nevydržela. Převodovka…“

Čtyři předchozí triumfy českého ledaře nasměrovaly do rozjížďky poslední šance. Byli v ní dva domácí, kteří měli již světový start v kapse. Jasper Iwema jako stálý účastník, Simon Reitsma na divokou kartu. Pouhá účast otevírala bránu k účasti v mistrovství modré planety. Jenže bylo třeba postoupit.

„Na last chance mi půjčil stroj Marc Geyer, je to kámoš,“ popisuje Lukáš Hutla. „Ale jak on tahá nohu za sebou, má tam blbě hadičku od metylu. Já ji ukop‘. A říkal si, je to v prdeli, nesvezu se.“

 

Jako ruský náhradník v Rusku

Takový konec ale příběh Lukáše Hutly nevzal. „Naštěstí ti Holanďani byli už ve finále,“ ujímá se opět slova. „A Jo Saertre nechtěl jet, dělal mechanika Martinu Haarahiltunennovi. Já byl druhej náhradník, to bylo hořký.“

Lukáš Hutla s mechanikem Radimem Lamberským

Osmnáctka bývá většinou bez větších šancí s výjezdem na ovál, ale v rozjížďce s číslem jedenáct skončil Heikki Huusko. „Šel jsem místo něj a vyhrál,“ líčí český ledař, který ani poté nestál v depu jako filmová Baby v koutě. „Druhou jízdu jsem ved‘, pak jsem to posral. Ale třetí jízdu jsem taky vyhrál.“

Osm bodů ze třech rozjížděk stačilo na osmou pozici a dost možná, že jedna další akce by Lukáše Hutlu dostala do finále! „Přišel za mnou Max Koivula,“ přisadí si hrdina našeho vyprávění. „A povídá, tys byl jako ruskej náhradník v Rusku. Ten nechceš, aby jel (smích).“

 

Neděle není sobota

Legrace bylo plno také při nedělní rozpravě. „Dělali si ze mě srandu, když Švéd poskočil do startovní listiny místo Benedikta Monna, že jsem postoupil z druhého na prvního náhradníka,“ směje se. „Ředitel závodu mi připomínal, že můžu jet jen pět jízd. A pak až finále (smích)!“

Lukáš Hutla – na snímku před Jasperem Iwemou – vlétl do závodu jako raketa | foto Reygondeau/GodShoot (FIM(

Žádná další šance zasáhnout do světového šampionátu se už nenaskytla. „Ale na to, že jsem šel jen tak kolem…“ připomíná Lukáš Hutla, že si vlastně letos dal od ledů pauzu. „V mistrovství světa jsem prohrál jen jednu rozjížďku. Nakonec jsme se sbalili, a když jsme odjížděli, měli jsme úsměv na tváři.“

Léto uteče rychle. „Sehnal jsem sponzora,“ pochlubí se. „Příští sezónu se domluvím s Tondou Klatovským, abych si pořídil novou techniku. Jeho motory jedou suprově. Uvidíme příští sezónu, budu chtít bojovat o nejvyšší příčky.“

Lukáš Hutla přemýšlí o příští sezóně | foto GoodShoot/Reygondeau (FIM)

Jan Kvěch jde do velkého plochodrážního světa nebývale připravený a s klidnou hlavou

Praha – 1. dubna
Velikonoční svátky na Šumavě doma? Ani nápad. Na Velký pátek polský sparing, na Bílou sobotu úspěšné finále A mistrovství Evropy a postup českého nároďáku do Grand Finále. V pondělí večer ještě kruhový trénink v tělocvičně. A ráno honem na letadlo do Paříže. Jan Kvěch totiž nemůže u prezentace Speedway Grand Prix, jejímž stálým účastníkem je, scházet.

 

Do Grudziadze přes Paříž

„V pátek jsem zmizel a objevil jsem se až dneska,“ líčil pražský závodník svůj natřískaný velikonoční program. „Ani jsem nebyl doma u našich, měl jsem závody, cvičení. Akorát jsem se vrátil z kruháče, zabalím si a letím do Paříže. Tradice jsem musel vynechat.“

Jan Kvěch má před sebou premiérovou sezónu v SGP | foto Karel Herman

Při svém pařížském pobytu bude mít skvělého průvodce. „Na letišti se setkám s Martinem Vaculíkem,“ přibližuje. „Pokračujeme dál spolu, je tam promo na Speedway Grand Prix. Focení, tiskovka…“

I bez pomlázky byl prodloužený víkend skvělý. „Sobota perfektní nebyla,“ trošku se zamračí. „Splnili jsme cíl, kterej byl postoupit. Je třeba ale něco ještě doladit. V sobotu v Grudziadzi ty maličkosti dotáhnu. Budeme se snažit.“

Za soupeře budou čeští plochodrážníci mít přímo nasazené Poláky a vítěze obou předchozích finále, tedy Švédy a Dány. „Jedem s ambicema dělat body,“ svěřuje se Jan Kvěch. Porážet soupeře. Můžeme maximálně překvapit, zklamat nemůžeme. Dáme do toho všechno, uvidíme, třeba budeme mít štěstí.“

 

Do Speedway Grand Prix s klidnou hlavou

Pohoda v realizačním týmu je základ, o čemž ví své Jan Kvěch i Filip Šitera | foto Karel Herman

Do první velké ceny v Goričanu zbývá ještě pár dnů. „V přípravě se změnilo hodně,“ reaguje Jan Kvěch na otázku, jak se jeho zimní příprava změnila od dob, kdy nebyl závodníkem elitního cyklu. „Roky tomu dávám maximum, teď mě Grand Prix nakoplo. Nedal jsem tomu sto procent, ale sto dvacet.“

Často se s jeho osobou skloňují pojmy o nováčkovské dani či dokonce trémě, jenže minulé sezóny ukázaly, že Jan Kvěch nenechá při závodění na oválech vyvést z klidu jen tak. „Uvidíme,“ nedělá si těžkou hlavu. „Jede se celou sezónu. Máme deset Grand Prix, není to jen jeden závod. Když jeden nevyjde, jedeme další. Ponaučíme se a dáme do toho víc.“

 

Do Prahy na extraligu

Česká velká cena se koná na samém počátku června. Bez nadsázky se dá směle konstatovat, že svým způsobem začíná už za čtrnáct dnů. První letošní kolo extraligy má být vodítkem pro nominaci pořadatele pro divokou kartu. A také šancí otestovat ovál. Ačkoliv sestavy jsou stále tajné, Martin Vaculík již na sociálních sítích zveřejnil pražský mítink ve svém kalendáři.

V Pardubicích vše klaplo, v Grudziadzi uvidíme | foto Pavel Fišer

Velké překvapení nezpůsobil, to je fakt, žarnovický kouč Marián Šebian není na hlavu padlý, protože v Praze půjde šestnáctého o hodně. „Výhoda testovat Markétu je,“ filozofuje Jan Kvěch. „Ale každej den je jiný počasí. Dráha se změní, jsou to závody a ty jsou každý jiný. Jistý je, že tu divokou kartu nedaj mně. Já svoje místo ve startovce mám.“

Když tedy závodníka s vousy pohádkového čerta neopouští, pro koho by se přiklonil při udělení divoké karty? „Dal bych ji tomu, kdo si ji zaslouží,“ trénuje diplomacii na zítřejší pařížskou tiskovou konferenci. „Od toho tady nejsem já, to rozhodujou jiní.“

Jan Kvěch v pardubické akci | foto Pavel Fišer