Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Patrik Linhart myslí na svatbu

Slaný – 5. července
Jeho plochodrážní comebacky měly vždy v zásadě epizodní charakter. A na první pohled by se mohlo zdát, že ten letošní z tohoto trendu nevybočí. Vždyť ve slánském přeboru se převlékal již po druhé sérii jízd a v Praze po něm nebylo ani vidu, ani slechu. Nicméně opak je pravdou. Patrik Linhart na své domácí dráze nezanechal vůbec špatný dojem, ze hry ho dostala fatální závada motocyklu a nyní jeho myšlenky zaměstnává nadcházející svatba.

 

Osud zavál bývalé soupeře do jiných rolí – Filip Šitera (vlevo) je kouč reprezentace, Patrik Linhart se vrací k závodění

„Hezky jsem se svez‘, jsem spokojenej‘,“ vrací se Patrik Linhart ke třetímu přeboru ve Slaném, v němž pořádně kalil vodu. „Snažil jsem se, byl to pěknej‘ závod. Ulítnul mi ale šteft na hlavě v motoru a foukalo to pod. Hláča mi to opraví.“

Nicméně plochá dráha musí opět na chvilku zase bokem. „Teď se soustředím na svatbu tenhle měsíc,“ vysvětluje svou přestávku. „Pojedu až po svatbě. Teď je toho tolik, že na závodění nemám čas. Nemám ani sako a v kombinéze se ženit nemůžu (Smích).“

A tak se s exmistrem republiky prvních let aktuálního století ještě v boxech potkáme? „Chci se určitě svýzt,“ má Patrik Linhart jasno. „Uvidím, kam mě pozvou a co seženu. Přemejšlím zase o Belgii. Ve Slaným jsem si závody užil hezky, hlavně první jízdu v závodě. Akorát mi to tolik nejede, oni jsou motorově jinde. Ale stálo to za to. Chci se ještě určitě svýzt. Chodím do práce, časově je to náročný, ale baví mě to.“

Patrik Linhart byl ze slánským závodem spokojený

Foto: Pavel Fišer

Matěj Kůs už závodit nebude

Praha – 3. července
Středa 28. dubna 2004 láká do ochozů svítkovského stadiónu jen opravdové fajnšmekry. Česká juniorská družstva a vůbec první závod stopětadvacítek v Čechách. Jenže právě jeho finále nadchne soubojem na ostří nože od startu až do cíle. V něm je první Petr Babička, zatímco Matěj Kůs prohrává jen o zlomeček sekundy. V depu se jejich duel přetřásá, aniž by kdokoliv měl tušení, že spatřil východ nové plochodrážní hvězdy.

 

O Matěji Kůsovi

Matěj Kůs v červenci 2004 před svým prvním závodem s pětistovkou

Na ježka ostříhaný teenager o tři dny později vyhrává ve Mšeně závod kolibříků, ale má hned jasno. Stopětadvacítka musí šupem z domu. Bude mu patnáct a v půli července debutuje s půllitrem v mistrovství republiky juniorských družstev na pražské Markétě. Příští sezónu mu prvně dráhu kříží vážný úraz. Ale s podporou správných lidí znovu míří vzhůru.

Začátek července 2006 jej zastihne ve Slaném s obrovským zlatým věncem kolem krku. Na vítězství v mistrovství republiky dvojic ovšem mají podíl Bohumil Brhel a Adrian Rymel. Jeho vlastní tituly přijdou brzy. Napřesrok je členem juniorského nároďáku, jenž získá bronz v mistrovství světa. Sám vyhrává všechny tři domácí juniorské tituly 2008, kterých za svou kariéru posbírá deset ve všech kategoriích.

Zlatá stuha 2006: zleva Vladimír Kalina, Matěj Kůs, Martin Kurz a Milan Kůs

Jako junior se již prosazuje v seniorských soutěžích, roku 2010 vyhrává prestižní titul mistra republiky. Vyhrává Zlatou stuhu, Zlatou přilbu SNP a je dodnes posledním českým vítězem Tomíčkova memoriálu. Zažívá atmosféru Speedway Grand Prix a světového poháru družstev, stává se s bratry Drymlovými evropským šampiónem ve dvojicích.

Přichází další primáty, zahraniční angažmá. Polsko mu nikdy nepřiroste k srdci, ale na Anglii nedá dopustit. Když je postaven před volbu angažmá, sáhne po nejhorší možné dráze, aby se ještě zlepšil. Pečlivě si vybírá lidi ve svém okolí a depu. Jiří Sedláček, Milan Mihule, Oldřich Šmahel a Martin Kurz jsou nejvíce spojeni s jeho kariérou.

V Praze jako mistr republiky 2010 na pódiu nad Lukášem Drymlem a Hynkem Štichauerem

O přípravu motorů se mu starají Vladimír Dvořák, Bohumil Brhel, Brian Karger a Phil Crump. Je obratný i na společenské scéně. Své sponzory si hýčká, dokonce je překvapí exkurzí u čáslavských gripenů. Neváhá ani organizovat svou vlastní soukromou tiskovku. A na oválech se s ním vždy musí počítat, ačkoliv mu paní smůla nedopřeje pokoj. V srpnu 2017 pořádně znepříjemní cestu žarnovickému miláčkovi Martinu Vaculíkovi za jeho zatím poslední zlatou přilbou SNP. Mimochodem, tu mu již jednou vyfouknul.

Na lettecké základně v Čáslavi

Plochodrážní kampaň 2018 ale končí předčasně kvůli zranění v Newcastlu. Loni se na oválech víceméně jenom mihne. A letos oznámí, že již závodit nebude, což je zpráva, kterou nám musí komentovat jen on sám.

 

Matěj Kůs o sobě

Matěj Kůs v sezóně 2018

Rozhodnutí o jakémkoliv konci nikdy není lehké. Nechal jsem si na promyšlenou dostatek času. Původně jsem plánoval dát se zdravotně do pořádku a pak se vrátit. Plochou dráhu není možné kloubit s žádnou jinou činností a je třeba se jí věnovat naplno. Plochá dráha pro mě byl celý svět, podřídil jsem tomu sportu všechno, naučil mě vše, co umím, a ploché dráze jsem vděčný za vše, ve všech směrech.

Výhry i prohry, převážně všechny pády mě vytvarovaly do současné lidské podoby. Sportovně mám to nejlepší za sebou a dál bych závodil jen ze setrvačnosti a nějaké obživy. To nebyl důvod, proč jsem začal závodit, je dobré si to přiznat a umět ty dveře zavřít včas. Přesto, že spoustu lidí řekne, kolik se mi toho podařilo, já vše vnímám úplně opačně. Mé závodění vnímám, že jsem nenaplnil mé vlastní očekávání a všechny cíle, které jsem si před sebe postavil.

S Renatem Gafurovem po zisku titulu ve dvojících v Březolupech roku 2011
S Renatem Gafurovem po zisku titulu ve dvojících v Březolupech roku 2011

Neodcházím ale vůbec smutný, jsem šťastný a vděčný za vše a za všechny lidi, které mi tento sport do života přinesl. Bylo to úžasné a všem moc děkuji. Mám obrovské štěstí, že ukončím závodění zdravý, ne každému se to podaří, jak zdravotně, tak ekonomicky. Nepotřebuji roztahovat koberec a veřejně se loučit, proto jsem to pojmul skromnou cestou.

Chtěl bych především všem poděkovat, i když je strašně nevděčné děkovat jmenovitě, když se může na někoho zapomenout. Děkuji všem, kteří mě celou dobu upřímně fandili. Děkuji všem doktorům, kteří se o mě kdy starali, a často ten anděl strážný měl pořádnou fušku. Děkuji všem sponzorům, kteří za mnou kdy stáli a pomohli realizovat cíle. Děkuji všem lidem, kteří mě jakkoliv pomohli na mé závodní cestě.

Ve vestě Newcastlu

Jmenovitě bych chtěl poděkovat mé rodině za podporu. Mamce, která se o mě musela celou dobu bát a otci, že mě tento sport ukázal a vpravil do něho v začátcích pevnou rukou. Děkuji Michalu Stárkovi za jeho pomoc a přínos do celého mého závodění. Martinovi a Martině Kurzů, kteří se o mě vždy starali jak o vlastního. Colin a Allyson Poole, kteří mě vytvořili zázemí v Anglii. Děkuji John McCreanor, Graeme Wilson, pan Vopat, pan Cholenský. Děkuji všem klubům, za které jsem měl možnost startovat, především Autoklubu Markéta.

Dnes již legendární souboj s Martinem Vaculíkem (červená) při ZP SNP v Žarnovici v srpnu 2017
Dnes již legendární souboj s Martinem Vaculíkem (červená) při ZP SNP v Žarnovici v srpnu 2017

Foto: Pavel Fišer, Karel Herman, Antonín Škach a archív Matěje Kůse

Smůla Bruna Belana si už žádný soucit nezaslouží

Slaný – 26. června
Loni v září odskákal svůj pád při světovém poháru ve Vechtě zraněním ruky. Sezónu dojížděl jen kvůli vidině bronzu v mistrovství republiky. A také aby stopětadvacítkám nedal vale z marodky. Letos čekal dlouho na začátek sezóny, sžíval se s dvěstěpadesátkou a do plochodrážního kolotoče naskočil až minulé týden ve Slaném. Jenže Bruno Belan je nyní z něho opět venku.

 

Bruno Belan opět musí nosit sádru

V úterý se v Praze rozjížděl o třetí místo v mistrovském závodě dvěstěpadesátek s Janem Hlačinou, jenž na jawách v péči svého otce vletěl na ovály jako vichřice. Nešlo jen o dva body do tabulky šampionátu, ale především o prestiž.

Slánský závodník však nakonec upadl. Lékařské vyšetření bohužel odhalilo, že se incident neobešel bez následků. Ke všemu není jisté, kdy se Bruno Belan vrátí za řidítka svého modrobílého motocyklu.

„Z Prahy jsem si přivezl frakturu hřbetu kosti malíkové a prsteníčkové,“ říká Bruno Belan. „Tak nevím, zda se stihnu zotavit do Liberce…“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z samozřejmě přejeme, ať se mu comeback podaří.

Čtvrteční pád v rozjezdu o třetí místo se bohužel neobešel bez následků

Foto: Karel Herman a laskavostí Bruna Belana

Ondřej Smetana je ze své dlouhodrážní ochutnávky nadšený

Mariánské Lázně – 4. června
Ve středu při pardubickém přeboru nedokázal přechytračit Josefa France v rozjezdu o druhé místo. Když se druhý den objevil na tréninku v Mariánských Lázních, na mysl vytanula otázka, že se české dlouhodrážní jedničce hodlá pomstít porážkou na jeho vlastním písečku. Něco takového však Ondřeje Smetanu nenapadlo ani v nejdivočejších snech.

 

Koňská dávka adrenalinu

Čtvrtek zastihnul Ondřeje Smetanu v garážích lázeňského kilometru

„No, to rozhodně,“ zasní se Ondřej Smetana nad představou, že by v Mariánských Lázních dolétnul do cíle finálové jízdy před svým starším klubovým kolegou. „Ale myslím, že přemejšlet o porážce Pepy v Mariánkách je hodně předčasné. Na to bych potřeboval ještě pár let práce.“

A jak tedy Pražana napadlo zkusit se svézt v západočeských lázních? „Tak na krátké už to umím, ledy už jsem taky zkoušel a zbývala už jen dlouhá plochá dráha,“ usmívá se. „Navíc si myslím, že když se naučím na dlouhý, tak by mi určité zkušenosti mohly pomoct na krátké, jako třeba výjezdy nebo si zvyknout na vysoké rychlosti.“

První pocity z mariánskolázeňského kilometru jsou vesměs pozitivní. „Je to super,“ nevypadá Ondřej Smetana z konceptu nadšených dlouhodrážních nováčků. „Když jsem jel úplně sám, tak to bylo mnohem lehčí než krátká, ale větší adrenalin. Nejhorší byla první jízda, kdy jsem si musel zvyknout na tu rychlost a pak už to bylo jen pod plným (smích).“

 

Pomyšlení na trávu ubírá entusiasmus

S Miroslavem Musilem, který mu půjčil motocykl

Vše tedy nasvědčuje, že v Čechách máme nového dlouhodrážního závodníka. „No, tak po dnešním dnu si troufám říct, že by mi to možná i šlo, ale momentálně se chci naplno věnovat krátký,“ šlape Ondřej Smetana optimismu na brzdový pedál. „Kdyby to byla jen dlouhá, tak si to dokážu představit, ale jezdit na trávě bych určitě nechtěl.“

Rozdíl oproti krátké dráze je výrazný? „Dlouhá je rozhodně rychlejší,“ uvažuje. „Člověk může zasednout, jak moc chce, to ale není můj styl, takže bych si na to musel dlouho zvykat. Motorka drží, je tam pérování, takže přejede díry a koleje mnohem lépe. Startuje se na jedničku a pak se dává dvojka, ale to není nic, co by se nedalo naučit.“

 

Červencový šampionát je otevřený

Zda Ondřej Smetana vyjede na lázeňský kilometr rovněž příští měsíc při mistrovství republiky, je zatím nezodpovězenou otázkou

V sobotu 18. července se v Mariánských Lázních koná mistrovství republiky. „Určitá šance tam je,“ reaguje Ondřej Smetana na návnadu dotazu, zda se jeho jméno objeví ve startovní listině. „Ale když už bych to měl jet, tak nechci být někde na ocase.“

Přesné odpovědi z Pražanových úst se tedy zatím ještě nedočkáme. „Nechávám to otevřené,“ pokrčí rameny. „Ještě nevím, zda se mi do té dlouhodrážní motorky bude chtít investovat peníze, přece jenom to není úplně nejlevnější. Necháme to otevřené, rozhodně bych ale chtěl, aby v Mariánkách na mistráku bylo hodně Čechů, je to pěkný sport.“

Foto: Dominika Musilová

Michal Škurla si dopřává roční přestávku

Třebsín – 5. června
Jakoby se po něm slehla zem. Fanoušci jej marně hledali ve startovní listině středečního pohárového přeboru. Postrádali jej i čelní představitelé Kopřivnice, kteří s ním počítali jako s oporou posunuté první ligy. A byť má světovou medaili z Long Track of Nations nedorazil ani na včerejší trénink na lázeňském kilometru. Michal Škurla se magazínu speedwayA-Z svěřil, že letos bude chodit na plochou dráhu jen coby zasvěcený divák.

 

Michal Škurla nebude letos závodit

„Letos nepojedu vůbec nic,“ říká Michal Škurla a aby bylo všechno jasné, opakuje své rozhodnutí znovu a znovu. „Nepojedu, nepojedu. Rozhod‘ jsem sta tak. Nevím, jak to všechno bude, mám i jiný starostí.“

A co bude, až se letopočet mění na rok 2021 po Kristu? „Pak se všechno uvidí,“ reaguje. „Chtěl bych se vrátit, ale uvidí se. Ale letos to musí jít bez závodění.“

 

Michal Škurla v akci

Foto: Karel Herman

Patrik Mikel si přeskupuje životní priority

Otrokovice – 3. června
Na sklonku loňského roku se život zdál růžový jako jedna z barev designu jeho kombinézy. Plochá dráha jej měla živit nejen na ovále, ale i mimo ně. Jenže všechno se nějak zašmodrchalo. Ve startovní listině dnešního pardubického přeboru jej tím pádem budete hledat marně. Patrik Mikel se magazínu speedwayA-Z svěřil, že svůj život musí uchopit z jiné strany.

 

Patrik Mikel si ve své hlavě přerovnává priority

„Končím,“ potvrzuje Patrik Mikel zprávu, která se vzhledem k jeho nepřítomnosti při všech letošních trénincích i absenci jeho jména ve startovní listině dnešního přeboru dala očekávat. „Je to na hovno, jednu na hovno. A ještě teď ta situace. Sponzoři žádný, kdybych poskládal motorky, jsem v mínusu.“

Přitom ještě nedávno se zdálo, že jeho závodní kariéra dostává nový impuls. „Po loňské sezóně to bylo fajn,“ souhlasí. „Říkal jsem si ‚mám jít do Anglie, do Somersetu, a dělat v Jawě, je to super‘. Jak to rychle přišlo, tak to odešlo.“

Souhra nepříznivých okolností byla už moc i na žraloka v jeho plochodrážním logu. „Nemá cenu do toho sypat,“ smutní. „Jsem ve věku, abych se stavěl na vlastní nohy. A ne, abych přešlapoval na místě.“

Patrik Mikel odráží Jana Kvěcha

Po více než deseti letech v závodní branži něco takového není jednoduché. „Bude mi to chybět,“ neskrývá Patrik Mikel. „Občas se někde sklouznu, koupím si krosku. Ale musím jít do práce, mít stálý příjem, musím koukat na jiný hodnoty. Zatím nevylučuju, že bych někdy pokračoval, ale nejdřív se musím postavit na vlastní nohy. Plochá dráha by v tom případě byla jenom koníček, nebude to číslo jedna.“

 

Foto: Karel Herman