Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Daniel Šilhán musí na další operaci

Jablonec nad Nisou – 25. listopadu
Smůla Daniela Šilhána se táhne jako nudný nekonečný televizní sitcom. Už tak proklatě krátkou sezónu nuceně ukončil na konci srpna, kdy si při tréninku na Markétě zlomil ruku. Kosti však nesrostly optimálně a tak jej čeká další operace. Primář Tomáš Brož mu ji domluvil v pražské Thomayerově nemocnici, kam junior pardubické Zlaté přilby nastupuje ve čtvrtek 3. prosince. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!

Daniel Šilhán musí příští týden znovu na operaci

Foto: Pavel Fišer

Lukáš Volejník ještě doufá, že se jeho motocykl na prodej neprodá

Osečná – 23. listopadu
Inzertní portály jsou plné motocyklů všech druhů, značek a kubatur na prodej. Nicméně když se objeví ledařský speciál, navíc takový, s nímž jeho majitel ještě loni v únoru bojoval o titul mistra republiky, je nutno zvýšit pozornost. Lukáš Volejník však stále v koutku duše doufá, že se nenajde žádný šílenec, co by do jeho ohřebované Jawy investoval sto šedesát tisíc.

 

Lukáš Volejník loni v únoru v Holicích

„Prodal jsem to, aby se o mně psalo,“ směje se Lukáš Volejník, aby ovšem jedním dechem připustil, že jeho motocykl stále říká pane jemu samotnému. „Ne. To víš, že se neprodal. Takovej druhej magor, co by ho koupil, se nenajde.“

Že by si stále ještě úřadující vicemistr republiky pořídil novou techniku a tak si může dovolit motocykl pustit, se nezdá příliš pravděpodobné. „Rád bych, strašně rád bych, aby to tak bylo,“ říká. „Přimotaly se mi k tomu nějaký věci. Mám jiný priority, který teď musím upřednostnit.“

Zatímco Rusové již vyjeli na led, jejich čeští protějškové mohou zatím jenom plánovat. Zima sedmnáctého roku se sedmi závody a osmým pokaženým bezohledným nepomuckým vandalem se zdá strašně daleko. A bodejť by ne, když od té doby u nás ledaři závodili jen loni v únoru v Holicích a to jim ještě led tál doslova před očima.

V souboji s Jiřím Wildtem (6)

„Kdyby se jezdilo, mělo by to smysl,“ filozofuje Lukáš Volejník. „Ale takhle to nikam nevede. Musíš se připravovat i přes léto, ale to mám jiný aktivity a nemůžu. A teď ještě vidíš svět, jak zkrouhli kvalifikace.“

Meteorologové již slíbili chladnější zimu než letos, na druhou stranu koronavirus a politici se svými opatřeními mohou být horšími nepřáteli ledů než obleva. „Motorka mi zůstane,“ uvažuje čečenský ledař. „Když se zadaří a bude čas, vytáhnu to. Třeba za pět let. Teď ale musím ty prostředky cpát někam jinam.“

Lukáš Volejník doufá, že jeho motocykl nikdo nekoupí

Foto: Karel Herman

Jan Klatovský vynechá celou sezónu

Petříkovice – 20. listopadu
Ve Švédsku nebyla opatření proti koronaviru tak razantní jako u nás, což se projevilo nejen při cestách, ale odrazilo se rovněž na podobě české ledařské reprezentace. Jan Klatovský se omluvil z mikulášského evropského šampionátu v Tomaszi Mazowieckem, ovšem nepojede ani v mistrovství světa.

 

Jan Klatovský tuto sezónu závodit nebude
Jan Klatovský tuto sezónu závodit nebude

„Ledy nepojedu vůbec,“ říká Jan Klatovský. „Tuhle zimu jsem to odpískal. Musel jsem odepsat práci, v létě jsme s ní viseli. Měl jsem negativní testy, ale stejně jsem tady musel bejt v karanténě a sousedi na mě volali policajty. Teď budu makat ve Švédsku, nešlo to odmítnout.“

Jihočeský borec neslevuje ani ze své obligátní kritiky mezinárodních federací. „Navíc Evropu pustí v prosinci, když na tom nikdo neseděl. Pojede se bez tréninku a ještě v hale. Seděl jsem jen na krosce, jezdil na kole, chodil běhat. A co mistrovství světa bude fraška. Kvalifikace, pak Togliatti. A jet do Ruska jen jeden závod a pak Berlín, to už jen pro velký fajnšmekry. A stejně nikdo neví, jestli tě do Ruska vůbec pustí, teď je to zavřený.“

Jan Klatovský v berlínské akci

Pokud však český závodník bude přes zimu ve Švédsku, mohl by závodit tam. „Ještě nemají vypsanou žádnou ligu,“ reaguje. „Bojí se, co bude, počet nakažených kovidem zase stoupá. Nic se neví a já mám makat do pondělí do pátku, nevím, kdyby se to změnilo, bylo by to fajn. Švédská liga byla dobrá jako příprava na mistrovství světa, ale když ten svět vypadá, jak vypadá.“

O konci kariéry Jana Klatovského však není ani řeči. „Všechno se může otočit,“ přemítá. „Třeba se zimy vrátí do normálních kolejí. Zatím musím makat. Uvidíme.“

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer

Hynek Štichauer napsal sezóně skvělou tečku

Pardubice – 5. listopadu
V září se sezóna točila v otáčkách vrtačky pracovitého zubaře. Bylo stále jasnější, že na říjen už spoléhat příliš nepůjde. A vskutku, po Zlaté přilbě byl kvůli hygienickým opatřením vlády s plochou dráhou utrum. Předčasně končil i Hynek Štichauer. Pardubický borec však se svou poslední dvojicí závodů v super krátké sezóně byl náramně spokojený. Vybojoval si postup do finálové série dlouhodrážního mistrovství světa a ve Zlaté přilbě zaznamenal postupem do malého finále svůj prozatím nejlepší výsledek. I když ve druhém případě si to musel matematicky ověřit.

 

Závodní výlet na pohodu

Hynek Štichauer prožil skvělý konec sezóny

„Konec sezóny byl fajnovej‘,“ souhlasí Hynek Štichauer. „Na moje dlouhodobý výkonnostní kvality to docela šlo. Challenge v Rodenu super. Od začátku povedenej vejlet. S Romanem Andrusivem jsme vyjeli o dva dny dřív. Stavili jsme se u známých a všechno bylo na pohodu.“

I když loni stres s návratem ze služební cesty stál za jeho titulem šampióna české dlouhé dráhy… „Nebylo to takový, že na poslední chvíli děláš motorky,“ vypráví pardubický závodník. „Pak dlouho jedeš, ráno vypadneš z auta celej zelenej a jdeš rovnou do závodu. Luboš Vrtáček onemocněl, jeli jsme nakonec s Romanem jen ve dvou.“

Psychická pohoda evidentně zafungovala. „Krásná dráha,“ zamýšlí se. „Nakonec mi to dalo na sedmý místo. Mělo by to bejt na finále, oficiálně to ještě není známo. Změnit se může úplně všechno. Až šestýho listopadu by to mělo být oficiální.“

Ve jménu fair play

Josef Franc v Rodenu nešetřil vděkem Hynku Štichauerovi

Na definitivní potvrzení postupu Hynka Štichauera si tak budeme muset počkat do zítřka. Jasné je, že díky němu se ale do finále na příští rok dostal druhý Čech. Josef Franc v sedle jeho motocyklu skončil v repete své poslední jízdě na druhé příčce a mohl se jít radovat na nejvyšší stupínek pódia.

„Ten druhej Čech by byl ve finále bylo tak jako tak,“ nechce Hynek Štichauer svůj přínos přeceňovat. „Pravděpodobně by nebyl vítěz challenge, ale určitě by postoupil. Pepe by se na mým místě zachoval stejně. Není to tak dlouho, co jsem měl problémy ve Swingfieldu a on vytáhnul svý brko.“

Nicméně v klíčový okamžik se Hynek Štichauer sám chystal na své poslední vystoupení v challenge a o finále 2021 šlo i jemu samotnému. „Já už měl helmu,“ usmívá se. „Kvůli Kvidu bylo depo roztahaný po louce a na dráhu jsi musel vyrazit o pět minut dřív. Já už tam byl zaparkovanej, přiběh‘ Roman, jestli mu půjčím motorku.“

Tečkou za Rodenem byl až Rzeszow

Hynek Štichauer se při Zlaté přilbě města Pardubice probil až do malého finále

Příběh byl rozepsán ke šťastnému konci. „Pepe dojel druhej na mojí rezervní motorce,“ říká pardubický závodník. „Já pak jel na svý a vyhrál jsem. Čtyři body mě posunuly na sedmý místo.“

Přímý postup do challenge měli zajištěný první čtyři. Jenže mezi nimi byli závodníci, kteří o další týden později cílili na lepší umístění ve druhém finále v polském Rzeszowě. Potom se logiky právo postupu pohybuje dolů výsledkovou listinou challenge.

„Už v Rodenu jsem se díval na tabuli s výsledky a začal pomalu počítat,“ svěřuje se Hynek Štichauer. „Už když jsme se vraceli domů, věděl jsem, že by to s postupem mohlo dopadnout. Pak jsem sledoval online přenos z Rzeszowa a viděl jsem, že to klapne.“

 

24 – 10 je více než 36 – 13

Semifinálová mela: Hynek Štichauer (ČB), Jakub Jamrog (červená) a Matic Ivačič (bílá)

Za další týden přišla na řadu Zlatá přilba. „Pro mě to byl životní výsledek,“ bilancuje Hynek Štichauer své čtvrté místo v malém finále. „I když jsem z tý skupiny jsem to neměl s postupem tak jednoznačný. Dostal jsem se tam až z poslední jízdy. Byly to super závody a já si tu Zlatou přilbu užil.“

Cesta do malého finále však vedla i přes povrch svítkovské trati. „V semifinále jsem docela dobře odstartoval,“ popisuje. „Venca byl pode mnou. Já to chtěl zatočit pod něj. Měl jsem ale rychlost a na lajně nebylo místo. Tuším, že Jamrog se přetočil. Já si o něj líznul a urazil mu levou rukou blatník. Upad‘ jsem, že jsem neměl rychlost. Ta ruku jsem cejtil ještě tři dny.“

A bolela i v malém finále. „Byla to už sedmá jízda a závodů nebylo tolik,“ přemítá Hynek Štichauer. „Musím přiznat, že mi došla síla. Byl jsem třetí, pak jsem se propad‘. Odstoupil Ivačič, byl jsem čtvrtej, moh‘ jsem bejt třetí.“

Takhle daleko se Hynek Štichauer v závodě všech závodů ještě nikdy nedostal. „Co se týče pozice, bylo to nejlepší umístění,“ souhlasí. „Ale je to trošku sporný, v roce 2016 jsem byl třináctej z šestatřiceti a teď desátej z čtyřiadvaceti. Historie se neptá, ale kdo o tom něco ví, spočítá si to. Ale nejlepší výsledek to je.“

Hynek Štichauer dal sezóně 2020 skvělou tečku

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Jiří Georgiev

Jan Macek si už tak krátkou sezónu ještě víc zkrátil

Kopřivnice – 3. listopadu
V extralize se mihnul již vloni, avšak větší příležitost mu vyšší česká divize měla přinést až letos. O jeho služby projevil zájem Milan Mach, který potřeboval zalepit svou bolavou patu v otázce povinného juniora hojivou náplastí. Jenže co čert nechtěl, Jan Macek si na konci druhého závodu v Liberci nešťastně zlomil klíční kost. Už tak proklatě krátká sezóna se po něho ještě zkrátila, byť pracoval na rychlém comebacku.

 

Nešťastný pád

Jan Macek ve společnosti svého dědečka, který jej na závody běžně doprovází

„Tak vlastně manažer AK Slaný se mnou navázal kontakt,“ líčí Jan Macek. „Domluvili jsme se na tomhle, že pojedu extraligu za tenhle tým. V týmu bylo všechno úplně super, měl jsem kolem sebe dobrou grupu lidí a cítil jsem se nadšeně. Mé výkony nebyly zase o moc lepší než minulý rok. Přece jen ale je lepší se učit mezi ostřílenými borci.“

Idylka naneštěstí dospěla k předčasnému konci v rozjížďce s číslem sedmnáct libereckého podniku… „Poslední jízda, poslední nájezd na poslední kolo,“ povzdechne si. „Udělal jsem hloupost. Vytáhl jsem to hrozně na lajnu a nevím… Sám to nedokážu popsat, co přesně se stalo. Jen vím, že jsem to přetočil a šel na levé rameno.“

S výhledem na rok 2021

Jan Macek (bílá) se při liberecké extralize za zády Daniela Klímy (červená) dostává do problémů

Zlomená kliční kost znamenala pro Jana Macka stopku. Sice se vrátil do sedla a trénoval v Kopřivnici. Jenže poslední slovo měl nakonec plukovník Prymula. Vládní opatření zastavila veškeré dění na oválech již na počátku října.

„Ano, trénoval jsem už a chtěl jsem ještě něco odjet,“ souhlasí kopřivnický odchovanec. „Ale jak sami vidíme, v téhle době to už nejde. Je hrozná škoda, že sezóna 2020 byla taková slabá oproti minulému roku. Ale co se dá dělat, tohle člověk musí dodržovat.“

Nezbývá než věřit, že nový rok má ve vínku lepší osud než jeho dosluhující starší bratříček. „Budu se připravovat,“ přibližuje Jan Macek náplň svých současných dní. „Jako fyzičku a makat na sobě. Teď dělám a připravuji své motorky, ať jsou opravdu v dobrém stavu.“

Jan Macek v akci

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Petr Čunek

Václav Kvěch Speedway Grand Prix 2021 jezdit nebude ani jako náhradník

Plzeň – 31. října
Každému žurnalistovi se čas od času povede přelkep, jak psával spisovatel Ondřej Neff. Zkraje měsíce řádil šotek v redakci jistého deníku, který článek o nominaci Jana Kvěcha za stálého náhradníka seriálu Speedway Grand Prix doprovodil snímkem, na němž je v akci starší bratr pražského juniora. Václav Kvěch vše bere s nadhledem, byť velké ceny jezdit nebude. A magazínu speedwayA-Z se svěřil, že jej mnohem více mrzí letošní krátká sezóna.

 

Václav Kvěch není spokojený s délkou letošní sezóny

Sám Václav Kvěch ukončil své letošní závodění v půli září při juniorce v Žarnovici. „To mělo rychlej‘ konec,“ připomíná své dva pády. „Škrtnul jsem si o Honzu Macka a pak už si moc nepamatuju.“

Přitom svou druhou jízdu vedl, než v její poslední zatáčce upadl a ocitnul se v péči lékařů. „Ani to si moc nepamatuju,“ nemůže sloužit s komentářem. „Škoda, že to nevydrželo o sto metrů dál. Ale to je jedno, stalo se, stalo. Život jde dál.“

Navíc jeho tělesná schránka žádné vážnější úhony naštěstí nedoznala. „Měl jsem jen otřes mozku,“ svěřuje se Václav Kvěch. „Zaplaťpánbůh. Stáli při mně všichni svatí.“


Václav Kvěch na téma své fotografie v článku o bratrově nominaci na SGP 2021:

„Na ten článek jsem narazil. Normálně jsem se orosil. Blázinec. To se mi líbilo.“


V úterý dvaadvacátého září měla juniorka pokračovat na pražské Markétě. Startovní listina se do kupy dávala jen horko těžko. Česká republika zčervenala na covidových semaforech mnoha zemí a tak musely vypomáhat dvěstěpadesátky. Jenže závod nakonec stejně padl, když se dopoledne před ním omluvil právě Václav Kvěch.

Osudný moment v Žarnovici: Václav Kvěch (červená) po kontaktu s Janem Mackem (bílá) se dostane do potíží

„Dostal jsem kovida,“ svěřuje se. „Už v pondělí jsem nešel do práce. Večer jsem už měl devětatřicítku horečku. Ve čtvrtek jsem šel na testy a byl jsem pozitivní. Nejel jsem proto ani dvojice ve Slaným s Ondrou Smetanou.“

Další závodění zastavily stále přísnější vládní restrikce. „Je škoda, že se sezóna neodjela celá,“ posteskne si Václav Kvěch. „Naštvalo mě to. Člověk do toho nastrká spoustu peněz.“

Václav Kvěch v akci

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček