Archiv pro rubriku: MČR

Na finále se přijel podívat také Zdeněk Tesař

Březolupy – 12. října
Když plochodrážníci skončí kariéru, dělí se v zásadě do dvou skupin. Jedni i nadále vcelku pravidelně chodí na závody a třeba pracují jako funkcionáři nebo pomáhají v depu svým potomkům či mladším následovníkům. Po jiných jakoby se slehla zem. Zdeněk Tesař patří mezi ty druhé, proto byla jeho přítomnost při závěrečném finále šampionátu jednotlivců v Březolupech překvapením.

 

Zdeněk Tesař v březolupském depu během posledního finále minulý měsíc

V Březolupech mu před třiceti lety scházel jediný bod, aby se vůbec poprvé ve své kariéře stal mistrem republiky. Titul tehdy připadl Petru Vandírkovi, s nímž si magazín speedwayA-Z o jeho vítězství vyprávěl, takže se čtenáři magazínu speedwayA-Z mohou těšit na další polozapomenutý příběh z naší historické rubriky.

Rak na to byl Zdeněk Tesař triumfu v individuálním šampionátu Československa ještě blíže. Už se jezdilo stylem jediného finálového závodu a zlato mu sebral Antonín Kasper až v rozjezdu. Kopřivnický odchovanec poté zmizel na kanálem La Manche, aby v tamních ligách startoval ve vestě Ipswiche a Peterborough.

Na české ovály se vracel víceméně jen sporadicky, aby posílil Slaný, který jej získal z Pardubic. O to větší překvapení však Zdeněk Tesař nastrojil v pětadevadesátém. Zničehonic se objevil také v mistrovství republiky a po vítězství v pardubickém semifinále slavil ve Mšeně titul.

Foto: Pavel Fišer

Pavol Pučko je nucen přestat závodit

Mlčechvosty – 1. listopadu
Poslední zářijový pátek cestou do práce možná přemýšlel o nové sezóně ve flat tracku. Ostatně závodite-li dvacet let v motokrosu, ploché dráze a flat tracku, závodní motocykly máte v prostě v hlavě skoro pořád. Jenže on v ní měl bohužel ještě nepříjemného protivníka, který mu myšlenky na pokračování aktivní kariéry zatrhnul. Pavol Pučko se magazínu speedway svěřil, že až mu v lednu skončí neschopenka, nechtěl by z oválů odejít natrvalo.

 

„Ten pátek vypadal jako běžný den, kdy jsem šel do práce, ale vše bylo jinak…“ povzdechne si muž, jehož osudové spojení s flat trackem pomáhalo u nás dostat disciplínu dopředu. „Cestou mě hodně rozbolela hlava a nakonec jsem skončil v Motole na operačním sále. Teď mám za sebou dvě operace mozku a víc než tří týdny v nemocnici.“

Podobné informace na sociálních sítích vzbudily sérii povzbudivých reakcí, ale také mnoho otazníků. „Už nevím, jak bych na sebe upozornil,“ dává Pavol Pučko najevo, že jej humor neopouští. „Ale vážně, je to nějaká vrozená indispozice. Mám novej‘ kanál v hlavě, nebudu moct s tím závodit.“

Nicméně nejlepší český flat tracker ze sedla nesesedá. „Budu se moct vozit na motorce,“ plánuje. „Trénovat a dělat soustředění, ale závody už ne, to je velké riziko. Během zimy se ukáže, do ledna jsem na marodce.“

Pavol Pučko se musí rozloučit se závoděním

Foto: Karel Herman

Ledy dostanou jasný rozměr do půlky dalšího měsíce

Přelouč – 31. října
Včera k nám přišly první ranní mrazíky, jichž si hladiny českých rybníků vlastně ani nevšimly. Nicméně v listopadu se v Rusku začíná trénovat a přeloučský Hutla Team by pochopitelně chtěl být u toho. Nicméně zatím je jisté, že Lukáš Hutla bude oblékat novou kombinézu ve své oblíbené oranžovočerné kombinaci. Jeho otec Radek se ale magazínu speedwayA-Z svěřil, že během dvou týdnů budou mít jasno o své cestě do Ruska.

 

Lukáš Hutla je na novou sezónu připraven

Trénink a případné angažmá Lukáše Hutly v Neftěkamsku mělo být předmětem jednání s ruskými funkcionáři během pardubického super víkendu. „Potkal jsem je vlastně jen v běhu, ale teď to řeší Petr Moravec,“ přibližuje Radek Hutla stadium, v němž se celá věc aktuálně nachází. „Zatím čekáme na vyjádření z ruský strany. Pokud to dopadne, odjedeme koncem listopadu. Doufám, že se rozhodne do čtrnácti dnů, jinak bude kvapík.“

Pokud se týká ledařské sezóny 2019/2020 u nás, její jízdní řád by mělo určit tradiční rokování ledařů v Pardubicích. Jeho termín bude stanoven, až bude znám termínový kalendář FIM a FIM Europe, a dá se předpokládat okolo poloviny listopadu.

Foto: Radek Hutla

Po zisku titulu Václav Milík od rozdělané práce neodešel

Březolupy – 12. října
Po vcelku velice deštivém týdnu byla obloha jako vymetená a maximálně počmáraná od jet trails. Sluníčko se chechtalo na plnou pusu a teploty přes dvacet stupňů vylákaly na poslední finále mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech spoustu diváků. Boj o medaile v šampionátu došel vcelku přímočarého řešení. Václav Milík vyhrával jako na běžícím pásu. A byť se popáté ve svém životě stal českým šampiónem již po rozjížďce s číslem jedenáct, nikterak neslevil. Ve čtrnácté jízdě předjel ve druhé zatáčce Eduarda Krčmáře a plnou parádou vyhrál nejen dnešní závod, ale i celý šampionát. Eduard Krčmář vyrazil za stříbrem podobným způsobem. Naproti tomu Jan Kvěch se dostal do krize s motory a vyjma páté jízdy pokaždé dojížděl k šachovnicové vlajce v rukou Rostislava Zúfalého jako třetí. Stříbro mu sebralo slánské eso, ale on byl spokojený s celkovým bronzem, který by ještě zjara nečekal. Josef Franc dal skvělým způsobem pac a pusu svým dvěma předchozím titulům. Vynutil si rozjezd s Hynkem Štichauerem o třetí místo v závodě a dokonalým způsobem jej porazil. Pardubický vousáč byl ovšem ten poslední, kdo by proléval slzy. Tři své poslední rozjížďky vyhrál a během dvou posledních finálových mítinků se z deváté příčky povznesl až na čtvrtou v konečném pořadí.

Trojice nejlepších českých plochodrážníků za letošní rok: Eduard Krčmář, Václav Milík a Jan Kvěch

Paní Smůla se bojí pouze Václava Milíka a Eduarda Krčmáře

Petr Moravec přivádí finalisty českého šampionátu na nástup

Počasí pro třetí finále mistrovství republiky bylo jako vymalované a Březolupy jako ostatně tradičně nabídly dramatu skvělé kulisy. A že se bylo, na co dívat. Velké zemětřesení v aktuální klasifikaci se odehrálo již před měsícem v Plzni, kdy po pádech přišli i vidinu medailí Josef Franc a Zdeněk Holub. Úřadující šampión se navíc musel opřít o divokou kartu sportovní komise, abychom ho dnes viděli na startu.

Naproti tomu doposud neporažený Václav Milík byl proklatě blízko potvrzení svého pátého zlata, jímž by se v historických tabulkách postavil na roveň Luboše Tomíčka. Jan Kvěch si uvědomoval svůj pětibodový dostup od Pardubičana, který by samozřejmě rád překonal. Jenže musel improvizovat se svými motory a ke všemu za jeho zády s tříbodovým odstupem číhal Eduard Krčmář.

Jenže poměr sil změnila již rozjížďka s číslem jedna. Eduard Krčmář vypálil do čela jako blesk a nebylo síly, jež by mu zabránila připsat si na konto tři body. Jan Kvěch sice odstartoval hned za ním, jenže hned v prvním oblouku se stal obětí Hynka Štichauera. Pardubický fousáč v Plzni poskočil z deváté na sedmou příčku a nyní si v duchu osnoval podobný progres.

Eduard Krčmář (modrá) letí do čela první jízdy před Hynka Štichauera (žlutá), Jana Kvěcha (červená) a Václava Kvěcha (bílá)

Vytknul si soukromý cíl skončit aspoň pátý, byť se možná sám zaleknul troufalosti takové hypotézy. Ať tak či onak, dravého Jana Kvěcha před sebe v rozjížďce s číslem jedna nepustil. Vzápětí Václav Milík upevnil velkým sólem své leaderské postavení, když Zdeněk Holub v první zatáčce stačil podjet pouze Zdeňka Holuba.

Josef Franc ve třetí jízdě odvedl Martina Málka, jenž figuroval ve startovní listině zprvu jen jako náhradník. Ale když Jaroslav Petrák upřednostnil MACEC Cup v Braile, přece jen nakoukl do hlavní šestnáctky. Nemohl však pomýšlet na celkové medaile, při jejichž přidělování přece jen napověděla rozjížďka s číslem čtyři.

Zdeněk Simota vysvětluje své kočkování s páskou ve čtvrté jízdě:

„Start se mi podařil, že jsem málem najel do pásky…“

Před zraky Ondřeje Smetany (bílá) se o vedení perou Josef Franc (žlutá) a Martin Málek (modrá)

Zdeněk Simota totiž vystřihnul ukázkový ulitý start jako z partesu a pochopitelně se od Pavla Kubeše dočkal žluté výstrahy. Restart vynesl do vedení Daniela Klímu, jenže v prvním nájezdu upadl Petr Chlupáč. Šanci v opakované jízdě ale využil stoprocentně. Rychle předčil Daniela Klímu a přitom si za sebou táhnul Martina Gavendu jako na provázku.

Zdeněk Simota, který shodou okolností mohl dnes závodit v americkém Auburnu, se ve své snaze atakovat celkový bronz nezlepšil. Začínal z posledního místa, ale ve druhé zatáčce překonal Daniela Klímu. Zkraje třetího kola dostal Martina Gavendu, jenže se posléze v posledním okruhu propadl také za Daniela Klímu.

Martin Gavenda svou nulu zopakoval hned po úpravě trati, ale jiní padali ve druhé sérii hlouběji. A Petr Chlupáč doslova. Osmé jízdě sice kraloval Václav Milík, ale neměl to vůbec jednoduché ani pražským juniorem, ani s Hynkem Štichauerem. Josef Franc se sice nedostal dopředu spodní stranou úvodního oblouku. Jenže ve třetím kole se v nájezdu do druhé zatáčky zničehonic objevil na druhé příčce.

Petr Chlupáč ztratil dnes více bodů díky pádům než přičiněním soupeřů

Petr Chlupáč spadl v první zatáčce posledního okruhu a červené vlajky mohly zůstat v klidu v rukou traťových maršálů. Po přestávce však byl na zemi ještě jednou a přitom nakonec stačil skončit sedmý! Daniel Klíma zase vyhrál ve finále první jízdu své kariéry, když v rozjížďce s číslem sedm vychutnal Martina Málka. Jenže v dalším průběhu závodu se k němu dokutálely jen dvě nuly.

Kromě Václava Milíka si dnes paní Smůla netroufla jen na Eduarda Krčmáře. Slaňák si v šesté jízdě nedopřál klidu, dokud ve třetím kolem nepřipravil o vedení Zdeňka Holuba vnější stranou druhé zatáčky. Zdeněk Simota jen přihlížel z třetí příčky. Již věděl, že o medaili nepřipraví Eduarda Krčmáře, jenž naopak po stříbře Jana Kvěcha.

 

Václav Milík a Hynek Štichauer těží nejvíce

Josef Franc (bílá) se nakonec dostal před Petra Chlupáče (žlutá) i Hynka Štichauera (červená)

Nicméně Jan Kvěch po excelentním startu dokonale opanoval rozjížďku s číslem pět. Jenže v deváté jízdě došlo i na jeho ambice, ačkoliv zopakoval svůj předchozí brilantní start. Vnitřkem prvního výjezdu se však pod ním mihnul Zdeněk Holub. Leč místo šachovnicové vlajky přišla červená světla avizující pád Petra Chlupáče v prvním oblouku třetího kola.

Přerušení pustilo dravou vodu do náhonu Martina Málka. Prve ve druhém oblouku minul jen Petra Chlupáče, ovšem tentokrát v úvodní zatáčce obletěl Zdeňka Holuba jako žlutočerná kometa. Jan Kvěch nestačil zírat, kterak mu s druhou jedničkou mizí reálná naděje na post vicemistra. Ke všemu jej ze snů takového charakteru drasticky probouzel Eduard Krčmář.

Slánský závodník nenechal Josefa France, aby si užíval vedení v desáté jízdě déle, než by bylo potřeba. Devět jeho dnešních bodů ihned nato vyrovnal Václav Milík. Jeho sólo však nyní mělo speciální nádech. Přineslo mu totiž definitivní potvrzení letošního titulu mistra republiky, jehož si vzhledem ke svým trablům v zahraničí možná považoval ještě více než celé čtveřice předchozích.

Václav Milík vyhrál titul již v jedenácté jízdě, kde na snímku vede před Ondřejem Smetanou (modrá) a Zdeňkem Simotou (žlutá)

Rozhodně však neslevil z tempa. „Byl rychlej‘,“ komentoval Eduard Krčmář s uznáním jejich duel v rozjížďce s číslem čtrnáct. Slánský závodník se přitom po vylétnutí pásky směrem k nebi počmáranému stopami tryskových letadel ujal vedení. Ale Václav Milík nasadil ve druhém oblouku velkorysý venek. Do druhého okruhu již najížděl jako první, díky čemuž na hrotu aktuální klasifikace mítinku zůstal sám.

V rozjížďce s číslem jedenáct za Václavem Milíkem do finiše dorazil Zdeněk Simota. Jihočech v plzeňské vestě se ve druhé zatáčce prosmýkl pod druhého Ondřeje Smetanu, nicméně bodů se mu neustále nedostávalo. A ke všemu se na jeho perimetru zjevila nová hrozba v osobě Hynka Štichauera.

Patrik Mikel vede před Hynkem Štichauerem, Martinem Gavendou a Filipem Hájkem

Připomeňme, že Pardubičan na úvod získal skalp Jana Kvěcha, aby posléze z mely osmé jízdy vyšel jako třetí. Jeho hvězda začala stoupat vysoko na obzor v rozjížďce s číslem dvanáct. Zprvu ji vedl Patrik Mikel, jemuž se po dvou úvodních nulách evidentně rozdrnčel budík ambicí. Hynek Štichauer jej však předjel v prvním výjezdu třetího kola.

V té chvíli disponoval šesti body, což pochopitelně nebyl žádný šlágr hitparády průběžné klasifikace závodu. Ob další čtveřici jízd se však situace zásadně změnila. Do šestnácté jízdy odstartoval Zdeněk Holub způsobem, jaký to umí jenom on. Mírně jej zdrželo za ním, takže jej na čele vystřídal Ondřej Smetana sledovaný Hynkem Štichauerem.

Ve druhém kole se Pardubičan dostal v nájezdu do druhé zatáčky dopředu. Na jeho kontě se zubila již slibnější devítka. Kromě Václava Milíka a Eduarda Krčmáře, o jejichž souboji ve čtrnácté jízdě jsme si již vyprávěli, větším skóre disponoval pouze Josef Franc. Pražský kapitán prve v rozjížďce s číslem třináct odvedl Jana Kvěcha, jehož záhy podjel Zdeněk Simota.

Zdeněk Holub (žlutá) porazil Josefa France (modrá)

Se svolením šéfa jury Petra Moravce si na poslední čtyři jízdy na místo rozhodčího Pavla Kubeše sedl renomovaný britský sudí Chris Durno. Sotva zmáčknul startovací knoflík sedmnácté jízdy vypálil vpřed Václav Milík. Jan Kvěch jej nejen nepodjel v úvodním oblouku, ale sám se stal obětí Daniela Klímy. Skončil třetí v závěrečné klasifikaci, zatímco Václav Milík inkasoval titul s plnou dnešní patnáctibodovou parádou.

Josef Franc komentuje svou prohru v devatenácté jízdě:

„Snažil jsem se motivovat Holuba, až mě porazil, svině (smích)!“

Eduard Krčmář se ozdobil stříbrem, jak v dnešní, tak celkové klasifikaci, když nepoznal sobě rovného v osmnácté jízdě. Další rozjížďka servírovala překvapení, protože Zdeněk Holub po famózním startu před sebe nepustil Josefa France. Jeho dvanáct bodů mohl srovnat Hynek Štichauer, jenže ten si svůj start z dvacáté jízdy za rámeček nedal.

Josef Franc (červená) si v rozjezdu poradil s Hynkem Štichauerem, jenž však z dnešního závodu vytěžil absolutní maximum

Michala Škurlu ve druhé zatáčce vystřídal ve vedení Martin Málek. Hynek Štichauer jel třetí, když ještě v úvodní zatáčce za sebe poslal Zdeňka Simotu. Ten dle svých slov již rezignoval, čímž udělal velkou chybu. První oblouk druhého kola viděl, kterak se před druhého Michala Škurlu dostává Hynek Štichauer, jenž v závěrečném nájezdu podjel i Martina Málka! Díky svému manévru v závěrečné klasifikaci o bod vyfouknul Zdeňku Simotovi čtvrtou příčku.

A to byl ještě minulý měsíc před plzeňským finále až mužem číslo devět! Nyní jej však čekal rozjezd s Josefem Francem, kdo bude dnes třetí. V něm Pražan nezaváhal. A že bude na nejnižším stupínku pódia on, bylo jisté již v půlce protilehlé rovinky.

 

Hlasy z depa

Václav Milík neztratil v celém šampionátu jediný bod

„Bylo to super, bomba,“ radoval se Václav Milík. „V týhle, ne moc úspěšný sezóně, udělat třikrát komplet v mistráku je výkon. Z motorky letos sesedám spokojenej‘, asi se svezu už jen na tréninku v Pardubicích. Jsem spokojenej‘, dneska mi to jelo, dráha byla suprově udělaná, materiál na venku a já byl naladěnej‘.“

Eduard Krčmář (žlutá) letí před Josefa France (červená)

„Dobrý to bylo,“ odtušil Eduard Krčmář. „Dařily se mi starty. Venca mě porazil, bych rychlej‘, zasloužil si to. Po tom prvním závodě bych nečekal, že bych moh‘ bejt‘ druhej‘. Aspoň něco…“

„Zase jsem dělal chyby,“ nebyl Josef Franc dokonale spokojený. „Spoustu chyb a bylo z toho třetí místo s odřenýma ušima. V rozjezdu nebylo, co řešit, bylo to krásný. Líbil se mi souboj s Vencou, Chlupíkem a Hynkem. Tam jsem byl už půl kola na čtvrtým místě a pak jsem byl druhej‘. S titulem to nebylo do třetice dobrýho. Ale třeba ještě můžu bejt‘ mistrem Maďarska, zatím vedu a poslední středu v říjnu tam jedu.“

Hynek Štichauer se nakonec prodral až na čtvrtou příčku konečné klasifikace

„To byla pohádka,“ komentoval Hynek Štichauer svůj skok na čtvrté místo v závěrečné klasifikaci šampionátu. „Ani nevím, jak se mi to povedlo na konci sezóny. Vyšlo to, vezmi si, že tam byli kluci, co to měli rozjetý, Pepe, Zdenda Holub. V Plzni upadli, já ji odjel na divokou kartu. A dnes jsem byl asi nasranej‘ ze Zlatý přilby. Potřeboval jsem se udržet v osmičce. Říkal jsem si, že bejt‘ pátej‘, byl bych spokojenej‘.“

Zleva: Martin Málek, Jan Kvěch a Zdeněk Holub

„Nakonec super závody jako vždy tady v Březolupech,“ svěřoval se Martin Málek. „Tajně jsem doufal, že by se mohla po dlouhé době podařit bedna, ale… Musím být trochu soudný. Dnes jsem předvedl své maximum, na víc to už bohužel nebylo. Zase jsem na tom asi měsíc neseděl a je to vážně znát. Prostě jsem ze speedway už vypadl. Mrzí mě těch pár chyb, co jsem udělal, stálo to body. Jak jsem řekl, na víc to dnes už nebylo. Musím pochválit Jardu s taťkou, neboť jak se opakovala třetí jízda, tak se nám podařilo překopat půl motorky, výkon hodný mechanikům z F1. Ale s výsledkem jsem maximálně spokojený a nejen já, všichni, co mi pomáhali. Uvidíme co za rok…“

Ztráta druhého místa nezabránilo poděkovat skvělým divákům

„Nic moc,“ vraštil čelo Jan Kvěch. „Upřímně, jsem od toho čekal víc. Ale s tím, co jsem tady měl, bych moh’ jet akorát přebor. Došly mi motory, dal jsem to nejlepší do kupy. Na Vencu a Edu to nestačilo, ale třetí místo celkově není špatný. Na začátku sezóny bych to nečekal.“

„Tohle jsem nečekal,“ kroutil hlavou Zdeněk Simota. „Nedařily se mi starty. Jen ten první, ale málem jsem najel do pásky. Nenaděláš nic. Že ale udělám sedm bodů, to jsem nečekal. Před poslední jízdou jsem se ptal, jestli mě někdo může ještě přeskočit. Říkali, že ne. Tak jsem se na to vyprd‘ a přeskočil mě Hynek.“

Ondřej Smetana vodí Zdeňka Holuba

„Nevyšlo mi to,“ vzdychal Ondřej Smetana. „Těch závodů jsem měl tolik, že jsem dnes neměl ani chuť. Potřebuju si odpočnout. Škoda, že se tan mistrák tak zkazil. Jsem osmej‘, chtěl jsem někam jinam…“

Stupně vítězů závěrečného finále: Eduard Krčmář, Václav Milík a Josef Franc
1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Eduard Krčmář, Slaný 3 3 3 2 3 14
3. Josef Franc, Praha 3 2 2 3 2 12+3
4. Hynek Štichauer, Pardubice 2 1 3 3 3 12+2
5. Martin Málek, Březolupy 2 2 3 1 2 10
6. Zdeněk Holub, Praha 2 2 2 1 3 10
7. Petr Chlupáč, Praha 3 F X 2 2 7
8. Jan Kvěch, Praha 1 3 1 1 1 7
9. Michal Škurla, Praha 1 1 1 3 1 7
10. Zdeněk Simota, Plzeň 2 1 2 2 0 7
11. Ondřej Smetana, Praha 1 2 1 2 1 7
12. Daniel Klíma, Praha 1 3 0 0 2 6
13. Patrik Mikel, Pardubice 0 0 2 T 0 2
14. Martin Gavenda, Březolupy 0 0 1 0 1 2
15. Filip Hájek, Praha 0 0 0 1 0 1
16. Václav Kvěch, Plzeň 0 1 0 0 0 1

Poznámka: závod se uskutečnil jako 16. Slovácký ovál; žluté karty za startovní přestupky – Zdeněk Simota ve čtvrté a Patrik Mikel v sedmé jízdě

Václav Milík (modrá) neztratil bod ani při konfrontaci s Josefem Francem (bílá) a Hynkem Štichauerem (červená)

Konečné pořadí šampionátu:

PHA PLZ BŘE TOT
16.4. 11.9. 12.10.
1. Václav Milík, Pardubice 15 15 15 45
2. Eduard Krčmář, Slaný 9 13 14 36
3. Jan Kvěch, Praha 11 14 7 32
4. Hynek Štichauer, Pardubice 8 9 12 29
5. Zdeněk Simota, Plzeň 9 12 7 28
6. Zdeněk Holub, Praha 13 4 10 27
7. Martin Málek, Březolupy 9 7 10 26
8. Ondřej Smetana, Praha 10 8 7 25
9. Petr Chlupáč, Praha 7 10 7 24
10. Josef Franc, Praha 9 DNR 12 21
11. Michal Škurla, Praha 7 6 7 20
12. Daniel Klíma, Praha 1 8 6 15
13. Filip Hájek, Praha 3 4 1 8
14. Jaroslav Petrák, Pardubice 3 4 NS 7
15. Patrik Mikel, Pardubice 1 3 2 6
16. Martin Gavenda, Březolupy 2 1 2 5
17. Matěj Kůs, Praha 3 NS NS 3
18. Václav Kvěch, Plzeň NS 1 1 2
19. Daniel Šilhán, Pardubice 0 NS NS 0
Při boji o mistrovské body byla pořádná tlačeni: Zdeněk Holub (žlutá), Filip Hájek (modrá), Eduard Krčmář (bílá) a Zdeněk Simota (červená)

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Mirek Horáček

Daniel Klíma (modrá) vystrčil růžky pořádně vysoko v sedmé jízdě – vede před Martinem Málkem (červená), Václav Kvěch (žlutá) a Patrik Mikel (bílá)

Martin Gavenda chystá dráhu více než sám sebe

Březolupy – 11. října
Nikdo jiný než on letos nestál na nejvyšším stupínku březolupského pódia. Podobně by se dalo marketinkově obalit, že vyhrál dubnový přebor na jihomoravském stadiónu, který od té doby žádný plochodrážní mítink nehostil. Nicméně on sám si uvědomuje, že zítřejší třetí finále českého individuálního šampionátu bude šálek zcela jiného čaje, byť na druhou stranu připouští, že vítězství v loterii také přichází nečekaně. Avšak Martin Gavenda musel ještě dnes připravovat závodní trať, protože v uplynulých dnech pršelo nejen v Divišově.

 

Kromě Martina Gavendy bude zítra v Březolupech více uchazečů o poháry

„Nijak extra,“ odtuší Martin Gavenda odpověď na otázku, jak se na zítřejší závod, kam dorazí také jeho sousedé, chystá. „Vždycky když jsem se chystal, stálo to za hovno. Ta to letos nechávám.“

Nicméně je tu přece jen primát jediného letošního vítěze březolupské ploché dráhy. „Že bych vyhrál letos podruhé, je asi stejná možnost, že bych vyhrál ve sportce,“ žertuje. „Ale uvidíme, jak to bude zítra vypadat.“


Práce na ovále:

Nad Březolupy shazovaly dešťové mraky svůj zlověstný náklad již od pondělka. Vesměs však šlo o epizodní události, ovšem s výjimkou včerejšího dne, kdy pršelo opravdu hodně. Nicméně stav oválu není takový, že by se v současné době uvažovalo o zrušení zítřejšího závodu. Navíc se dnes na závodní trati usilovně pracovalo a ruku k dílu přiložil také Martin Gavenda.

První zatáčka březolupského oválu před dnešním soumrakem

Foto: Karel Herman a Martin Gavenda

Místo cesty do USA bude Zdeněk Simota útočit na český bronz na Moravě

Březolupy – 10. října
V současné době měl být na palubě letadla deset kilometrů někde nad Atlantikem, aby v Auburnu posílil výběr světa v jeho tradičním test matchi proti týmu USA. Jenže všechno se to nějak zamotalo, takže místo Kalifornie si v sobotu bude užívat moravské Březolupy. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že být čtvrtý o bod za Eduardem Krčmářem nepředstavuje žádnou jistotu.

 

Zdeněk Simota měl po Pardubicích letět do USA, ale nakonec pojede v Březolupech

„Neměl jsem ani jet,“ svěřuje se Zdeněk Simota, že se konečnou klasifikací mistrovství republiky jednotlivců mohl zřítit pořádně dolů. „Dostal jsem totiž od Luboše Tomíčka nabídku letět na utkání USA versus Zbytek světa. Nakonec to padlo. Pan Moravec neměl radost, že jsem nechtěl jet Březolupy. Ale pak, když jsem mu poslal esemesku, jestli přece jen nemůžu jet mistrák, odpověděl, že do startovky ještě nikoho nedal.“

Sobotní závod tak dostává pořádný náboj. Eduard Krčmář totiž bude útočit na Jana Kvěcha, jenž by rád zase udeřil na Václava Milíka. Jenže na druhou stranu si slánské eso bude muset dát ukrutný pozor na Zdeňka Simotu, aby mu v konečném součtu nevyfouknul třetí místo.

„Jsem o bod za Edou, o čtyři za Kvěchounem,“ přemítá Zdeněk Simota. „To je třeba jeden defekt. Jen doufám, že nebude u mě. Hodně tím bude míchat Pepa. Bude brát body všem, ale mně snad ne.“

V neděli se jeho cesta závodem všech závodů zastavila ve čtvrtfinále

Uplynulý víkend jihočeský borec oblékající plzeňskou vestu nechyběl na startu závodu všech závodů. „Když jsem viděl tu dráhu v první zatáčce, říkal jsem si, že doufám, že nepostoupím,“ netají se. „Ale zlepšovalo se to a šel jsem do čtvrtfinále. V první jízdě jsem byl blízko Milíčka a Frickeho. Nebylo to špatný, ale měl jsem udělat změny.“

Do nastavení však sáhnul, když bylo pozdě. „Přišel za mnou ten anglickej vousatej‘ rozhodčí, co nám v depu říkal povlaky,“ povzdechne si Zdeněk Simota. „A že musím vyhrát poslední jízdu, abych postoupil. Změnil jsem to, ale startoval jsem od prken a to bylo bez šance.“

Pretendenti českých medailí:

Václav Milík: leader – 30 bodů

Václav Milík neprohrál v letošním šampionátu jedinou jízdu
Kapitán extraligových Pardubic se ještě během léta několikrát nechal slyšet, že se těší až devatenáctku na konci letopočtu vystřídá dvacítka a letošní zatrolená sezóna skončí. Pravda, zažil už lepší, mnohem lepší časy. Navíc všechno rozhodně nemůže hodit na skládku nepovedených zmetků. Skvěle se osvědčil jako kapitán českého týmu při Speedway of Nations a také stříbro z evropských dvojic má svou skvělou hodnotu. A v nejhorší extraligové sezóně Pardubic od roku 2006 má individuální šampionát své nesporné místo ve výkladní skříni Václava Milíka. Dvěma maximálními triumfy v dubnové Praze a v zářijové Plzni má po dvou letech nakročeno k návratu na trůn a to s plnou parádou. V Březolupech si v sobotu může jako jediný dovolit luxus tu a tam nějaký ten bodík ztratit. Pakliže vskutku bude mistrem, získá svůj již pátý primát v pořadí, čímž se postaví na roveň s Lubošem Tomíčkem nejstarším. Více titulů by měli již jen Bohumil Brhel (6), Antonín Kasper mladší (7) a pochopitelně nedostižný Jiří Štancl (12). A necháme-li u slova ještě statistiku, ze současných finalistů nevyhrál závod ranku mistrovství republiky nikdo jiný než on, Josef Franc a Martin Málek.
Jan Kvěch: 2. místo – 25 bodů (5 bodů ztráta na Václava Milíka)
Když Václav Milík ve Mšeně v říjnu 2012 v rozjezdu porazil Lukáše Drymla a stal se prvně českým šampiónem, chodil se svými bratry na motokros a snil, že se bude jednoho dne také prohánět terénem za řidítky závodního motocyklu. Ostatně při rodinné tradici se nebylo, čemu divit. Dědeček Václav byl svého času továrním závodníkem strakonické ČZ a střídal silniční okruhy a terénní závody. Otec Václav jezdil enduro, v němž to strýc Petr dotáhl k evropským vavřínům a dvěma nominacím do prestižního Trophy Teamu v šestidenní. Jan Kvěch ještě v dubnu v Praze možná šokoval svým třetím místem, ale vzhledem k progresu v sezóně se již jeho stříbro z Plzně bralo tak nějak automaticky. Na Václava Milíka ztrácí v aktuální klasifikaci pět bodů, což znamená, že před Březolupy musí sbalit dceru matky Štěstěny.

Pohled na Jana Kvěcha na pódiu českého závodu není vůbec šokující, upřímně řečeno
Eduard Krčmář: 3. místo – 22 bodů (8 bodů ztráty na Václava Milíka, 3 body ztráta na Jana Kvěcha)

Eduard Krčmář dozajista neřekl poslední slovo
Už je to dlouhých čtrnáct let, když si jako malý kluk chodil pro medaile z fidorky, které vyráběla Jana Kasperová. S elegancí sobě vlastní se probil na špičku stopětadvacítek i dvěstěpadesátek a v pětistovkách se s ním jako s favoritem počítalo tak nějak automaticky. Roku 2016 přišel o bronz v šampionátu jednotlivců až po rozjezdu s Matějem Kůsem. Předloni byl vicemistrem, loni mu vysněný titul unikl o jeden bod a ještě mu v dodatkové jízdě sebral Václav Milík stříbro. Vsaďte se, že pozítří přijde na nástup v Březolupech s kamennou tváří a neřekne vůbec nikomu žádnou prognózu. Ale jakmile se spustí dolů z depa, nechá mluvit zcela jiné argumenty. Vždyť stříbro nemá zas až tak daleko a za půl roku tak či onak začne nová sezóna.
Zdeněk Simota: 4. místo – 21 bodů (9 bodů ztráty na Václava Milíka, 4 body ztráty na Jana Kvěcha a 1 bod ztráty na Eduarda Krčmáře)
Budeme-li se držet těsně při pevné zemi, Zdeňkem Simotou seznam uchazečů o letošní medaile ve své podstatě končí. Svou první medaili v nejstarším motoristickém šampionátu naší země získal již před čtrnácti lety ve Mšeně. Bystrým čtenářům není třeba dávat najevo, že v té době Jan Kvěch nechodil ani do první třídy. Bronz se stal jeho dosavadním mezníkem, protože jej zopakoval v letech 2006 a 2017. Shodou okolností se tak pokaždé stalo v Březolupech. Jenže v ploché dráze nikdy neplatí teorie pravděpodobnosti, obzvlášť je-li potřeba porazit takové veličiny, které má v aktuální klasifikaci před sebou. Na druhou stranu, nikdy nevíte, co se stane.

Vedle přebornického titulu by se Zdeněk Simota rozhodně nebránil zisku medaile v mistrovství republiky

Foto: Pavel Fišer a Karel Herman