Archiv pro rubriku: společenská rubrika

Miroslav Rosůlek byl uveden do Síně slávy

Slaný – 20. ledna
V Městském divadle ve Slaném se v pátek 20. ledna od osmnácti hodin konalo slavnostní vyhlášení ankety Nejúspěšnější sportovec roku 2022. Pravidelná akce v Královském městě Slaný má od roku 2014 již tradiční místo, kde již nejde o žádné body, branky ani vteřiny, ale o neformální setkání sportovců, funkcionářů a představitelů nejen města Slaný.

 

Slánský plochodrážní klub, který měl sportovní sezonu 2022 poměrně úspěšnou, nominoval do této ankety v jednotlivých kategoriích své následující zástupce:

jednotlivci – dospělí: Eduard Krčmář
kolektiv – dospělí: AK Slaný – mistři ČR M MČR dvojic (Eduard Krčmář – Robert Chmiel) jednotlivci – mládež: Karel Průša
kolektiv – mládež: AK Slaný – třetí místo M MČR juniorů –družstev (Bruno Belan – Matouš Kameník – Vojtěch Zamazal)
síň slávy: Miroslav Rosůlek
Eduard Krčmář na pódiu | foto Město Slaný

Z nominovaných slánských plošinářů se umístil Eduard Krčmář v kategorii jednotlivci – dospělí na bronzové příčce a potvrdil, že se pravidelně v této anketě umísťuje na pomyslném stupni pro vítěze.

Eduard Krčmář šel na pódium Městského divadla Slaný ještě jednou, aby převzal ocenění v kategorii Kolektiv – dospělí za úspěch slánského AK v Mezinárodním MČR dvojic, kdy zásluhou jeho a Roberta Chmiela putoval do Královského města další mistrovský titul.

Miroslav Rosůlek si užívá uvedení do Síně slávy | foto Město Slaný

Miroslav Rosůlek, ikona slánského plochodrážního sportu, se dočkal ocenění v kategorii Síň slávy. Před nastávajícím životním jubileem je to zasloužené ocenění za práci, jak v aktivní sportovní kariéře, tak i za nelehkou činnost na postu trenérském, kdy pro slánský klub vychoval celou plejádu jezdců. A rovněž mu není cizí, aby poradil i jezdcům mimo slánské barvy.

PF 2023!

Česká Třebová – 1. ledna
První den Nového roku se vymaloval do teplého březnového odpoledne a dal jasně najevo svůj názor na ledovou plochou dráhu v nejbližším období. Berme jej však takového, jaký je, vždyť zatím ani netušíme, co nám chystá. Za všechny členy redakce a další spolupracovníky magazínu speedwayA-Z připíjím všem na zdraví. A kromě zdraví, štěstí, lásky a pohody přeji také spoustu veselých setkání se starými dobrými známými.

V plochodrážním nebi musela v pondělí být pořádná oslava šedesátin velkého Čecha

Parní mašinka původem z budapešťské lokomotivky si vesele štráduje nahoru horskou úzkokolejkou s jedním hytlákem a osobním vagónkem za sebou. V něm cestuje malá Dáša, kterou maminka v obavě, že se Praha stane cílem náletů spojenců stejně jako říšská města, posílá do Beskyd k dědečkovi. Píšťala lokomotivy zdraví partu veselých školáků, kteří jí běží v ústrety. S dívkou v bílém kožíšku s černými flíčky, jež cestuje do stanice Nebe pouze v doprovodu myšek Miky a Běly, se rychle spřátelí. Než film Karla Kachyni z roku 1972 začne odvíjet svůj děj, přes plátno se objeví titulky se jmény účinkujících aktérů. Mezi nimi je také Antonín Kasper. Ano, jeden z nejlepších českých plochodrážníků, který by v pondělí oslavil šedesátku, se uplatnil také jako filmový herec dětských rolí.

 

Ovály i stříbrné plátno

Malý Toník Kasper doprovázel svého tatínka na závody již od dětství | foto kniha Sekáček se zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy

Mikuláš se slavil před šedesáti lety stejně jako dnes. V dvaašedesátém se Žižkovem neslo zvonění, čertovské bll bll bll a výkřiky dětí. Vousatí Mikuláši krotili své pekelné druhy, rozdávali dárky z košíků za dohledem usmívajících se bělostných andělíčků. Paní Jana dostává naprosto jedinečný dárek. Narodí se jí chlapeček, který dostává jméno Antonín.

Jak je v Čechách zvykem, jmenuje se po tatínkovi, jenž se na počátku šedesátých let rychle vypracuje mezi nejužší plochodrážní špičku celého Československa. A to by bylo, aby se Toník nevydal v jeho šlépějích. Postaví mu malý motocykl z německé koloběžky s motůrkem pro jízdní kola vyrobený v Sovětském Svazu.

První test skončil ránou do popelnic a rozsypaným popelem, za který žižkovská domovnic oba aktéry pořádně zpucovala. Nicméně kulaté Škroupovo náměstí se ukázalo jako mnohem vhodnější tréninkové kolbiště. A když tatínek dovezl z Anglie malou Hondu Monkey, Toník se naučil jezdit smykem.

Toník Kasper v Polepech v červnu 1969 sleduje svého tehdejšího protivníka Karla Průšu | foto archív Karla Průšy

Za jejími řidítky se postavil prvně ke startovní pásce. V Polepech mu za soupeře byl Karlík Průša, syn severočeského závodníka, sedlající v domácí dílně poskládaný malý plochodrážní speciál. Na rozdíl od japonského stroje neměl řazení. A tak spíkr Jaroslav Čmejla v červnu devětašedesátého ohlásil mikrofonem první vítězství Antonína Kaspera mladšího.

Čígo, jak mu tatínek říkal dle malého pomocníka středověkých rytířů, si však na začátek ostré kariéry musel ještě počkat. Nicméně na procházce svým džínovým sakem a rezavými vlasy nadchnul režiséra Otu Kovala. A ten jej obsadil do dětské role ve svém filmu My tři a pes z Pětipes z roku 1971. Napřesrok Toník účinkoval ve snímku Vlak do stanice Nebe režírovaného Karlem Kachyňou.

 


Vlak do stanice Nebe

Toník Kasper filmaře zaujal na první pohled | foto kniha Sekáček se zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy

S normalizačním letopočtem vzniku 1972 nemůže být film objektivním zhodnocením poslední zimy druhé světové války. Ostatně si ani podobné ambice neklade a s dětskými hrdiny v hlavních rolí vypráví příběh přátelství a odvahy. O ploché dráze v něm samozřejmě není ani zmínka a rovněž Antonín Kasper v něm není hlavní hvězdou. Milovníci technici však budou nadšení zimními záběry z Povážské lesní železnice, která těsně po natáčení bohužel zanikla, s lokomotivou U45.902 dle značení ČSD vyrobenou před první světovou válkou v budapešťské lokomotivce. Pro podtržení rodinné atmosféry dlouhého prosincového večera se film hodí naprosto báječně.

Vlak do stanice Nebe


Plochodrážní velikán

Antonín Kasper, jeden z nejúspěšnějších plochodrážní české historie | foto Karel Herman

Co se má stát, se však stane. Toník dospíval a již ve dvanácti osedlal plochodrážní pětistovku. Jeho tatínek trénoval závodníky Rudé hvězdy. Když skončili s tréninkem, přišel na řadu junior. Jednou ho v akci viděl legendární Ole Olsen. Dánský velikán rychle pochopil, že klučina potřebuje jiná řidítka. A hned pro ně poslal mechanika. Nad otázkou po placení jen mávnul rukou, byť si vždy nechal peníze vysázet do posledního pětníku. Prý je to dárek budoucímu mistru světa.

A Toník vskutku pracoval, aby se jím stal. Po vyučování a obědě na základce skoro hodinku na Markétu. Večer nazpět k učení a domácím úkolům. Na rozdíl od dnešních kolibříků závodit ještě nemohl. Paragraf o řidičáku na velký motocykl obejít nešlo.

Vzhledem ke svému prosincovému datu narození závodil poprvé v sezóně 1980.  Přinesla mu březnový debut v extralize, titul juniorského mistra republiky bez ztráty jediného bodu a devátou pozici v evropských jednadvacítkách. V nich byl napřesrok vicemistr a v další sezóně mistr.

Roku 1999 získal český nároďák stříbro z mistrovství světa – na pódiu zleva Michal Makovský, Aleš Dryml, Antonín Šváb, Bohumil Brhel a Antonín Kasper | foto Karel Herman

Vypořádal se s následky těžkého zranění z britské ligy a svou klenotnici plnil dalšími úspěchy. V pětaosmdesátém porazil Jiřího Štancla nejen v mistrovství republiky, ale také ve finále Zlaté přilby SNP. Putovní trofej posléze získal natrvalo. V sezóně 1991 vyhrál i Zlatou přilbu v Pardubicích, byť ještě v sobotu mu ani sázková kancelář Fortuna přímo ve Svítkově nedávala velké naděje. Ale kdo věřil a využil zajímavého kurzu, v neděli se mu bankovky nevešly do prkenice.

S Romanem Matouškem dovezl bronz z mistrovství světa dvojic, vyhrál pohár mistrů evropských zemí a pod jeho kapitanátem se český národní tým radoval ze světového stříbra. Domácí primáty se jen hrnuly. A když se roku 2002 rozhodl skončit, vyhrál svůj sedmý titul českého individuálního šampióna. Tuto bilanci až letos vyrovnal Václav Milík.

Po skončení své kariéry od ploché dráhy neodešel. Stal se obchodním zástupcem italské značky GM, s níž se mimochodem stal jako první mistrem republiky 1994. Koučoval pražský Olymp v extralize, nicméně zdravotnímu komplikace mu nedovolily pokračovat. Svým uměním potěšil diváky na libereckém Posledním nalévání. Ale pak přišlo černé ráno 31. července 2006…

Antonín Kasper zůstane v srdci a vzpomínkách fanoušků navždy | foto Petr Makušev

Legendy bohužel odcházejí, nicméně ze srdcí a vzpomínek fanoušků nevymizí nikdy. Antonína Kaspera si rozhodně nepřipomenou jen, když děti při cinkání zvonku neznervózní nejistotou, zda u nich tentokrát bude mít navrch vlídný Mikuláš anebo rozdivočelí čerti.