Archiv pro rubriku: společenská rubrika

Déšť zmařil i předání poháru Zdeňka Kudrny

Mariánské Lázně – 25. května
Pršelo, jen se lilo. Slova lidového rčení jsou ale příliš slabá, aby popsala řádění, které vodní božstva v sobotu po obědě nad Mariánskými Lázněmi rozpoutala. Deštníky nepomáhaly. Lidé v depu hledali úkryt buď v garážích s motocykly, nebo naproti v improvizované hospodě se skvělým občerstvením. Usedli rovněž dávní kamarádi. Miloslav Čmejla a Bohuslav Polák.

 

Miloslav Čmejla již tradičně při nástupu v Mariánských Lázních dekoruje osobnost dlouhé dráhy vzpomínkovým pohárem na Zdeňka Kudrnu. Tentokrát padla volba na jeho chabařovického kolegu Bohuslava Poláka.

Spíkrova volba nebyla rozhodně náhodná. Bohuslav Polák potkával Zdeňka Kudrnu, od jehož tragického pádu nás dělí dvaačtyřicet let, nejen na dlouhé, ale také na ledové dráze.

Bohuslav Polák (vlevo) se s Miloslavem Čmejlou schovali před deštěm | foto Pavel Fišer

František Kyselka nežije

Divišov – 7. května
V pátek 3. května opustil náš svět František Kyselka. Dlouholetý startmaršál divišovských závodů zemřel náhle ve věku sedmdesáti let. Poslední rozloučení se zesnulým proběhne ve čtvrtek 9. května v 13:00 v obřadní síni hřbitova ve Vlašimi. S projevy upřímné soustrasti pozůstalým přichází rovněž magazínu speedwayA-Z. Čest jeho památce!

František Kyselka nežije | foto AK Divišov

Martin Vaculík získal Kříšťálové křídlo

Bratislava – 16. března
Od roku 1997 se na Slovensku uděluje cena Křišťálové křídlo. Její hlavní myšlenkou je objevování a vyzdvihování nových jedinečných lidí a jejich profesních výkonů, které si zaslouží úctu. Uděluje se v širokém spektru oblastí a v sobotu si ji převzal rovněž Martin Vaculík.

„Chcel by som sa vám veľmi pekne poďakovať za udelenie ocenenia Krištáľového krídla v športovej kategórii,“ nešetřil slovenský závodník vděkem. „Toto ocenenie je veľmi prestížne, už len byť nominovaný medzi toľkými úžasnými osobnosťami, ktoré som mal možnosť vidieť je pre mňa tiež niečo výnimočné. Určite je to pre mňa obrovská pocta a veľká motivácia pokračovať v tvrdej práci. Naďalej budem robiť to, čo robím najlepšie, ako viem. Veľmi pekne ďakujem svojej rodine a ľuďom, ktorí mi udelili toto nádherné ocenenie. Sľubujem, že na dráhe zo seba vydám všetko. Ďakujem veľmi pekne.“

Martin Vaculík získal další významné ocenění | foto Vaculík Racing Team

 

Oba nám budou moc chybět

Když jsem se dozvěděl, že nás opustil Ján Danihel, nechtěl jsem tomu věřit. No a nyní se dozvídám, že zemřel Jan Daniel. Oba dva jsem velice dobře znal. Utkával jsem se s nimi mnohokrát na oválech plochodrážních stadionů. Já za Chabařovice a oni za Žarnovicu. Byly to závody ligové, kvalifikace do finále o mistra republiky, přebory a různé volné závody.

 

Zezačátku jsem si je trochu pletl. Jména Danihel, a Daniel byly přeci jen dost podobní. Jako soupeři byli velmi kvalitní a bylo velmi těžké je porazit. V Žarnovici jsem jezdil velmi rád. Pěkná  kvalitní dráha, super parta, jak pořadatelé tak vedení a bezva jezdci. Brzy jsme se skamarádili.

Po skončení své aktivní činnosti v roce 1983, jsem začal moderovat závody po celé Československé i české republice a komentoval jsem i dva závody Zlaté přilby SNP a dva závody o mistra Slovenska v Žarnovici. Díky tomu jsem měl u mikrofonu a to velmi rád nejen vynikající závodníky, ale i bývalé jezdce.

Právě rozhovory s Jánem Danihelem a Janem Danielem patřily k těm, na které jsem se hodně těšil. Bylo o čem vyprávět. Chtěl bych dodatečně moc poděkovat tehdejšímu vedení za tuto možnost, a také panu Jozefu Treščákovi, že mě bral jako kolegu, a ne jako konkurenta.

Někdy jsme se potkávali na různých závodech, třeba na Zlaté přilbě v Pardubicích. Jána Daniela jsem viděl často, protože dělal manažera a jezdil se závodníky po republice. Vždy jsem ho bral k mikrofonu a ptal se co je nového. Oba dva, Danihela i Daniela jsem měl moc rád, protože to byli bezva kamamarádi. Janové, bylo mi ctí s Vámi soupeřit a mít Vás u mikrofonu.

Nikdy nezapomenu. Chci vyjádřit  upřímnou soustrast . Čest Vaši památce!

Roku 2011 se sešli v depu na Zlaté přilbě – zleva Ján Danihel, Miloslav Čmejla, Ján Daniel a Jozef Tóth

Za Jánem Danielem…

Žarnovica – 7. března
Neviděl jsem ho nikdy na vlastní oči závodit. Nepamatuju si éru, kdy AMK Žarnovica bušil na brány československé extraligy. Když ji rozbil, vnímal jsem plochou dráhu ještě hodně okrajově. Coby teenagera posedlého závodním motorismem mě tehdy uchvacovala spíše pestrobarevná auta. Na stále sterilnějších okruzích, úzkých cestách rychlostních zkoušek, serpentinách vedoucích nahoru až kamsi k samotnému nebi či na terénních tratích. Dělilo nás přece jen devatenáct let. Přesto se stal člověkem, jehož jsem si nesmírně vážil. A budu i nadále, byť se dnešního rána jeho oči již neotevřely.


Závodní příběh Jána Daniela


Od ploché dráhy neodešel nikdy. Vznik Speedway Clubu Žarnovica jej dostal opět do centra pozornosti. Trénoval nové adepty, ale také koučoval družstvo na různých úrovních. Včetně extraligové. Slovenský klub se sem vrátil v minulém desetiletí. Nejprve ve své vlastní režii, nakonec v holportu s Vladimírem Vopatem coby SC INTERTEAM.

Byl to úděl, to vám povím! Článek jsem měl hotový. Všichni ostatní manažeři se mi již se svými aspiracemi svěřili. Ale jemu se ne a ne dovolat. Brzy ale displej mobilního telefonu rozsvítil jeho příchozí hovor.

S klukovskou bezprostředností se omlouval, proč hovor předtím nezvedl. Býval často v Hroně. Pochopitelné, tato řeka vás chytí za srdce. Tedy pokud jej máte na správném místě. Anebo se díval na závody Maťa Vaculíka. Aby si je užil, potřeboval svou klidnou samotu. Tomu se dá také rozumět.

V extralize si užíval triumfy i zklamání. Neztrácel glanc. I po strašlivém výprasku zůstával nad věcí. Odrazil špičkování, že nebude nasazováním žolíka zatěžovat klubovou kasu. Snesl kritiku. Diskutoval objektivně. Nepotřeboval se urážet a nafukovat se jako horkovzdušný balón čí se dokonce uchylovat k výhrůžkám. Moudrý muž.

Ten extraligový titul nakonec nepřišel, byť k němu karty byly rozdány skvěle. Tak to prostě chodí. Nejen na ploché dráze, ale také v životě. Korunovat dlouhé úsilí na absolutním piedestalu není jen tak. Dnes je sport levých zatáček jinde než v sedmdesátkách. Dobýt titul v české extralize není rozhodně jednoduchý úkol.

A jeho příběh stál i bez té zlaté medaile za to. Na to vezměte jed! Svatý Petr ví svoje. Dnes nad ránem jej vítal u své brány. Proto ten minulý čas, v němž je želbohu třeba pokračovat i nadále.

 

Naposledy jsme se potkali loni v Liberci. V sobotu měl plné ruce práce při organizaci kvalifikace o SGP v Žarnovici. Přesto přes noc cestoval do Liberce spolu s Filipem Kasanem, aby viděl jeho závodní debut za řidítky stopětadvacítky.

Za otázku, jak se má, bych si nafackoval. V plochodrážních kuloárech se ví všechno strašně rychle. I to zlé. Ale on se stoickým klidem řekl název své diagnózy, z níž naskakuje husí kůže. Jakoby jen stonal s rýmičkou.

Pral se, bojoval. Jenže tenhle soupeř nehraje fér.

Ján Daniel mu dnes nad ránem podlehl.

V červenci by mu bylo čtyřiasedmdesát.

 

Jaro buší do oken. To bílé na zeleném trávníku nejsou sněhové vločky, ale květy sněženek a bledulí. Tvrdou zemi prorazily i hlavičky devětsilů. Srdce prahne touhou složit je do kytice a vzít je do Žarnovice.

Položit na stoleček, který tam máš na zábradlí u sjezdu do depa. Odtud jsi krásně viděl na ovál. Sledoval jsi své svěřence nejen při závodech, ale i při jejich prvních krůčcích. A dával jsi mě opisovat výsledky nebo další nasazení, když jsem se někde v depu zase zakecal.

Nikdy na Tebe nezapomenu. Rozhodně nebudu jediný. A nepřestanu o ploché dráze psát dál, aby se ti to pořád líbilo. Ostatně tvé zážitky jsou stále živé. Až se jednoho dne nahoře potkáme, bude, co rozebírat.

 

Čest Tvojí památce. Upřímnou soustrast pozůstalým.