Archiv pro rubriku: společenská rubrika

Rudolf Smetana nežije

Když přivedl k ploché dráze svého syna Radka, neměl jsem tu čest se s ním potkat. Ulejval jsem se z českotřebovské průmky, abych stihnul pražský rychlík po poledni a před cestou na plochou dráhu si dát jedno pivko za tři kačky i s tuzérem ve čtyřce v Nerudově ulici. Depo na Markétě pro mě bylo tehdy dostupné asi jako bájné Eldorado španělským conqistadorům.  Seznámili jsme se až o takřka čtvrtstoletí později, když jeho vnuk Ondřej začínal se stopětadvacítkami. Těšil se na moje články, nikdy si nenechal ujít žádnou Ročenku. Dávali jsme si spolu panáčka fernetu a tenhle rituál nám vydržel do doby, kdy mu to zdravotní stav již neměl dovolovat. ‚Toníku, dáme si jenom malýho, když teď Ondra tuhle jízdu vyhraje‘, říkával. Se zákeřnou nemocí se pral statečně jako  lev a útrapy snášel s klidem pilota anglického bombardéru uprostřed bubnování německého flaku. Myslel jsem na něho ještě včera odpoledne, když jsem přepisoval klikyháky ze svého bloku pro další článek o Ondřeji Smetanovi, protože v zimě jsme exkluzivní rozhovor nestihli. Nemohl jsem tušit, že někdy v té chvíli jeho dědeček Rudolf vydechl naposledy. Upřímnou soustrast všem jeho nejbližším. Čest jeho památce!

Ivan Mauger byl v mnoha věcech výjimečný

Byl v mém plochodrážním srdci na prvním místě. Bylo to z mnoha důvodů.  Četl jsem, jaké byly jeho začátky jako závodníka. Měl to těžké. Vypracoval se na nejlepšího plochodrážníka všech dob, tedy podle mého mínění. Projel celý svět, vyhrál, co se dalo, jenom ta zlatá přilba mu nebyla souzena. Byl i továrním jezdcem Jawy, což byla díky jeho výsledkům obrovská reklama. Získal šest titulů mistra světa na klasické ploché dráze a tři na dlouhé. Mnoho dalších v družstvech a dvojicích. A v pondělí nad ránem našeho času odešel do plochodrážního nebe.

 

 

Poprvé jsem Ivana Maugera poznal osobně v Mariánských Lázních 1976, kde na nové čtyřventilové Jawě získal titul mistra světa. Nevylezl na stupně vítězů, dokud k nim nepostavili jeho motorku. Super gesto. Byl jsem tehdy v depu druhý, kdo mu gratuloval. Jeho vítězstvím, výkonem a celkovým chováním si  mně navždy, tedy na celý život získal. Legenda, která oplývala uměním, skromností, protože měl v sobě človíčka, přístupem, byla a navždy bude příkladem pro plochodrážní jezdce.

Často jsem ho viděl v Mariánkách, kde jsem s ním hovořil a seděl v klubovně na svačině asi dvacet minut. Já a on. Sen se mi tehdy splnil, podobně jako jsem byl v Polepech u svých rodičů na kafi a vedle mně seděl Luboš Tomíček. Bylo mi patnáct let.

A důkaz jeho skromnosti Ivana Maugera. Stáli jsme v Mariánských Lázních v depu ve frontě na buřta. Já mu říkám: ‚Ivane, ty jako legenda běž dopředu‘ a on mi odpověděl, ‚ne já si to odstojím jako ostatní‘. To byla lekce, tam mi i mnohé došlo. V té době jsem netušil, že budu moderovat závody, a že budu mít Ivana Maugera několikrát u mikrofonu a splní se mi další sen.

Ivan Mauger způsobil, že jsem začal jezdit dlouhou dráhu, a že si ji navždy zamiluju. Vždy když jsem ho viděl závodit v Praze, Pardubicích v Mariánkách, to byl pro mě veliký svátek. Dnes je podobným typem člověka Greg Hancock. V poslední době naše řady opustili významní  jezdci Antonín Šváb, Antonín Kasper, Jan Holub a také Václav Verner, který s Ivanem Maugerem léta kamarádil.

Nyní do plochodrážního nebe odešel Ivan Mauger,který se tam určitě potká právě s Václavem a všemi ostatními. Ivan byl nemocný, dožil se pěkného věku, ale co naplat. Pro mě s ním odešla jedna celá epocha, jedno krásné, ale nevratné období. Cítím se, jako by mi odešel někdo blízký.

Ivane, až přijde jednou ta moje chvíle, slibuji ti, že se s tebou opět potkám. Nyní půjdu a zapálím na tvoji počest svíčku. Ivane, díky za vše. ČEST TVOJÍ PAMÁTCE.

Foto: archív autora

Stojíme na prahu jubilejní sezóny s šedesáti lety ploché dráhy na Ústecku a pětačtyřiceti lety chabařovického klubu.

Chabařovice – 16. března
V pátek v podvečer se sešli členové Speedwayclubu Chabařovice na své výroční členské schůzi za rok 2017. Hned po zahájení schůze uctili všichni přítomní tichou vzpomínkou památku nedávno zesnulých bývalých jezdců Jana Holuba staršího, Václava Vernera a vzpomněli i Antonína Kaspera staršího, který také odešel do plochodrážního nebe.

 

Zelená v účetnictví i práci s mládeží

Chabařovice měly svou výroční schůzi

Na programu schůze bylo zhodnocení hospodaření klubu za uplynulý rok, spolupráce se sponzory i Městským úřadem v Chabařovicích. Přítomné se stavem seznámila hospodářka a tajemnice klubu Jiřina Šifaldová, která přednesla zprávu výboru a s radostí konstatovala, že se hospodaření za uplynulý rok i roční uzávěrka pohybují v zelených, pozitivních číslech.

Dalším bodem bylo zhodnocení sportovní plochodrážní činnosti, ta jak je známo stoprocentně zaměřena na práci s mládeží a podle dosažených výsledků se v této činnosti velmi daří. V Chabařovicích byla uspořádána řada závodů na malé dráze i klasickém oválu. Jednotliví mladí jezdci se velmi dobře prezentovali jak v domácích mistrovských soutěžích, tak i na závodech evropské úrovně i při dalších mezinárodních závodech.

Klub se soustředí na práci s mládeží: zleva Jan Sochůrek, Milan Dobiáš a Filip Šifalda s maminkou Jiřinou

Velký podíl na tom mají hlavně manželé Jiřina a Ladislav Šifaldovi společně s dalšími rodiči těch nejmenších i další, kteří jim pomáhají. Dosažené výsledky celoročně ukazují na velmi dobrou cestu při výchově nové plochodrážní generace. Klub v současné době nemá dospělé aktivní jezdce a plně se věnuje pouze mládeži.

 

Slavná minulost a letošní přítomnost

Chabařovičtí veteráni: zleva Jan Volf, František Krejčík, Stanislav Svoboda, Miloslav Čmejla, Jaroslav Zobal, Bohuslav Polák a Petr Podhola

V dalším bodě byl probrán kalendář závodů na novou sezonu se zaměřením výrazně na mládež. Významné místo bude patřit i pořádání závodů třídy 125ccm a uspořádání dalších ročníku Memoriálu Jiřího Hurycha. V srpnu se počítá s uspořádáním mezinárodních podniku většího rozsahu.

Na výroční schůzi klubu přijali pozvání i bývalí jezdci Jan Volf, Miloslav Čmejla, Bohuslav Polák, Jaroslav Zobal starší, Stanislav Svoboda, Petr Podhola, Aleš Šifalda, Ladislav Šifalda a David Gacksch.  Ti přišli nejen zavzpomínat na léta minulá, ale shodně vyslovili poděkování stávajícímu výboru, rodičům mladých jezdců ale i dalším přátelům klubu při nelehké práci s mládeží.

Skvělá nálada v sále

Zvláštní pozornost věnovali všichni přítomní skutečnosti, že na letošní rok připadá kulaté 60.výročí, co se jezdí plochá dráha na Ústecku. A na letošní rok připadá i 45 let trvání klubu. Vyvrcholením oslav bude setkání bývalých jezdci při červnových závodech a Memoriálu Jiřího Hurycha.

Tahle sedmička by mohla vyprávět!

Foto: Lubomír Hrstka

Jiří Juroška nežije

Valašské Meziříčí – 20. března
Včera navždy dotlouklo srdce Jiřího Jurošky, někdejšího kopřivnického plochodrážníka a později rozhodčího ploché dráhy a organizátora motokrosového dění, který odešel ve věku svých nedožitých 72 let. Rodina a přátelé se s ním naposledy rozloučí v pátek 23. března ve 13:00 ve smuteční obřadní síni na hřbitově ve Valašském Meziříčí. Čest jeho památce!

Veteráni měli opět jarní sešlost

Praha – 17. března
V sobotu se opět sešli v Opletalce členové klubu závodníků veteránů AČR . Po úvodním představení se nového předsedy Evžena Erbana, který nahradil ze zdravotních důvodů odstoupivšího Miloslava Vernera, přišla na řadu zpráva o činnosti a hospodaření klubu.

Evžen Erban se ujal nové funkce

Následovala minuta ticha za odešlé z tohoto světa, mimo jiné také Antonína Kaspera i Václava Vernera, byť nebyl členem klubu.

Pak následovala ta veselejší část schůze, kdy byli oceněni veteráni s kulatými narozeninami od osmdesáti let výše. Těm, kteří se nemohli dostavit jako například Zdeněk Kovář, jenž je upoután na lůžku na Kladně, budou plaketa nebo pohár odeslány poštou .

Po drobné diskusi, ve které přišla i zprava od přísedícího , že byl založen i učební obor na renovaci veteránů jako první na světě, se po ukončení schůze všichni odebrali na malý oběd. Podával se klasicky výborný opletalský guláš .

Někteří si mohli během celého dopoledne zaplatit i příspěvky na tento rok.

Foto: Pavel Fišer

Václav Verner nežije

Po statečném boji se zákeřnou nemocí dnes ve věku šedesáti osmi let vydechl naposledy Václav Verner. Patřil mezi mladé plochodrážníky, kteří jako zářivá kometa vlétli na ovály na sklonku šedesátých let. Na rozdíl od jiných vrstevníků však měl zářit jako stálice ještě dlouhá léta. Záhy z Viktorie Žižkov zamířil do RH Praha, s níž s výjimkou sezóny ve Slaném prožil svá nejlepší léta. Roku 1971 vybojoval svůj jediný titul československého šampióna jednotlivců a ozdobil se dvě bronzovými medailemi z mistrovství světa družstev. Patřil k plochodrážním univerzálům, závodil také na ledě, dlouhé i trávě, kde dobyl stříbro v evropském šampionátu. Po skončení kariéry pracoval jako trenér v SVS Pardubice, ale po jeho zániku se vrátil za řidítka v Čakovicích. Pomohl Plzni k titulu, zaznamenal comeback do britské ligy, kde debutoval jako čtvrtý Čech v sedmasedmdesátém, ještě v padesáti sedlal plochodrážní stroj v Austrálii. Přitom stíhal i manažerskou práci a Plzeň přivedl k extraligovému zlatu i z pozice kouče. Magazín speedwayA-Z vyjadřuje hlubokou soustrast všem pozůstalým. Čest jeho památce!