Archiv autora: Antonín Škach

Česká nominace na ledařskou kvalifikaci je známá z poloviny

Pardubice – 1. prosince
Mistrovství světa na ledové dráze 2023 odstartuje na konci ledna kvalifikací ve švédském Örnsköldsviku. AČR má ve startovním poli dvě místa a způsob nominace zůstává bez změny. Na základě loňského výsledku ve světovém šampionátu byl zatím nominován Lukáš Hutla. Protože přihlášku je třeba poslat až v polovině příštího měsíce, zvyšuje se naděje, že druhý český reprezentant by mohl vzejít z šampionátu republiky. Bude-li ovšem paní Zima spolupracovat.

Startovní listina kvalifikace MS na ledové dráze – Örnsköldsvik, 28. ledna:

1 NL
2 A
3 I
4 N
5 CZ
6 FIN
7 D
8 dodatečně
9 NL
10 D
11 CZ
12 S
13 S
14 dodatečně
15 A
16 PL
17 S
18 S

 

Lukáš Hutla má místo v mistrovství světa jisté | foto Pavel Fišer

Hutla Team vyrazí na švédský led až v novém roce

Přelouč – 30. listopadu
V noci na dnešek opět mrzlo. Rtuť teploměru se pravda dostala jen malý dílek pod nulu stupnice pana Celsia. Ledařský optimista by se radoval, pesimista by zmínil pravidlo o minimální síle ledu pro pořádání ledové ploché dráhy. A co na to Radek Hutla?

 

Lukáš Hutla vyrazí do Švédska v půlce ledna, ale jeho otec Radek už závodit nebude  | foto Pavel FIšer

„Počítám, že nezamrzne,“ přemítá. „Kdyby ano, stejně by u nás neměl, kdo jet. Do startovky dáš s bídou pět Čechů, jednoho Poláka. Kdyby někdo přijel z Německa a Rakouska, horko těžko bychom dávali dohromady šestnáct lidí. Já už určitě nepojedu, Pecka taky ne, ani Modus.“

I tradiční prosincový výjezd českých ledařů do Švédska se zřejmě neuskuteční, byť Franz Zorn chce svůj kemp opět upořádat. Kromě vyšších nákladů je na vině i poněkud děravý kalendář se světovou kvalifikací až na konci ledna.

„S Lukášem odjíždíme do Švédska až sedmnáctýho ledna,“ plánuje Radek Hutla. „Jezdil by na jezerech, pak by odjel ligu. Pak by zase trénoval, aby byl rozjetej na kvalifikaci osmadvacátého.“

Lukáš Hutla v akci | foto GoodShoot/Reygondeau

Nová éra světové ploché dráhy se může zabarvit do zelena

Mies – 29. listopadu
Mantru, že závodní automobily a motocykly produkují škodliviny životnímu prostředí, přijímají i sportovní autority. Discovery Sports Events připouští, že plochodrážní motocykly napájené metylem jsou v tomto směru hodně z obliga. Nicméně nový promotér prestižních závodů naskakuje na zelenou vlnu. A plánuje, že do roku 2030 jeho šampionáty sníží své emise na polovinu a za dalších deset let na absolutní nulu.

 

Doba se zkrátka a dobře barví do zelena. Ještě před nějakými dvaceti lety dostala plochá dráha cenu od švédských ekologů coby sport ohleduplný životnímu prostředí, v současné době spojené s vypínáním klasických elektráren a emisních povolenek, je to pro jistou část společenského spektra málo.

Ostatně Discovery Sports Events se stal signatářem akční klimatické skupiny pro sport v rámci OSN. A jako takový se zavázal snižovat svou uhlíkovou stopu až na limity zmíněné v úvodním odstavci. Jeho cílem je dokonce získat certifikaci dle ISO 20121, dle níž musí naprosto minimalizovat dopad svých šampionátů na životní prostředí.

Otázka, co dalšího lze ještě v ploché dráze učinit, je nabíledni. Motocykly jsou poháněny metanolem a závodníkům na přesun na závody stačí vesměs jedna jediná dodávka. Je pravda, že promotér střílí hlavně do svých vlastních řad.

Jeho komuniké v doslovném překladu hovoří o optimalizovaném kalendáři, který by minimalizoval cestování svého zařízení mezi závody. Aby snížil spotřebu fosilních paliv, Discovery Sports Events plánuje pracovat s místními dodavateli, závodníky, místními organizátory i samotnými fanoušky.

Slibovaná nová éra ploché dráhy se tak na politickém zadání může zabarvit do zelena. Optimista bude ovšem i nadále věřit, že zoufalé covidové šílenství bylo na dlouhou dobu nejtěžší zkouškou motoristickému sportu.

Může být plochodrážní sport ještě více ekologický, než je dnes? | foto Štěpán Ševčík

Benešov viděl plochodrážní motocykly

Benešov u Prahy – 26. listopadu
Tohle město v motocyklové branži proslavilo zejména enduro. Otisk na plochodrážní mapě však nenechala jen místní celnice, na níž se řešily vývozní dokumenty produktů továrny v blízkém Divišově. Místní zimní stadión totiž před jednatřiceti lety poskytl zázemí prvnímu, bohužel však jedinému závodu na šroubcích. V sobotu se ovšem speedway do Benešova vrátila, ačkoliv spíše v symbolické a především tiché podobě.

 

Místní Integrovaná střední škola technická totiž v sobotu pořádala den otevřených dveří. A protože mezi jejími studenty jsou druhák Matouš Kameník a prvák Jan Hlačina, slovo dalo slovo.

Škola své studenty požádala, aby se prezentovali i se svými motocykly. Oni pochopitelně její přání splnili a vedle závodních strojů plochodrážní sport prezentovali rovněž kombinézami či poháry.

Matouš Kameník a Jan Hlačina prezentovali plochou dráhu ve své škole | foto Jan Hlačina

Můžete předjet i Václava Milíka

Česká Třebová – 27. listopadu
Nebude jubilejní, ale rozhodně bude stát za to stejně jako jejích osmnáct starších sestřiček. Česká plochodrážní ročenka 2023. Souhrn všeho podstatného, co se na našich oválech v letošní sezóně odehrálo, sice vyjde až na jaře. Jeho kontury jsou stále v abstraktní rovině a ostatně ani Václav Milík ještě nedostal na výběr akční fotografie ze slánského finále, aby z nich vybral snímek na titulní stranu. A tak máte šanci být ještě rychlejší než český mistr. A to v otázce inzerce, jejíž podmínky zůstávají v zásadě nezměněny včetně umístění loga na titulní stránce publikace. Fakturace je samozřejmě možná ještě v tomto roce.

Počet plochodrážních knih s rukopisem vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebové se rozroste | foto Eva Palánová

Loučení zlaté krasavice bylo jako krásný sen

Sluníčko zaťukalo na střechu Zelené brány. Hej, ospalče, vstávej! Jenže z mlžné zářijové peřiny se nechce. Ale dnes je přece jen mimořádná událost. Musíme se přece rozloučit se zlatou krasavicí, kterou na odivu vystavují ve výloze u Lejhanců. Ona sama je už dávno vzhůru. Nedávno se její kráse kořil jakýsi vouskatý fešák někde od Čáslavi, který už má doma její pět let starší sestřičku. Jenže takových dnes do depa svítkovského stadiónu přijede ještě pětatřicet.

Zlatá přilba začíná již dopoledne u Lejhanců

Časné nedělní dopoledne na pardubické Třídě míru | foto Antonín Škach

Otázka, kdy vlastně začíná Zlatá přilba města Pardubice, se řeší stejně obtížně jako známý filozofický rébus, zda byla dříve slepice nebo vejce. Fanoušek v tom má jasno. Přece v neděli ve dvanáct. Novinář a fotograf přijde raději dříve. Závodník se svým doprovodem pochopitelně také.

Ale co pořadatel? Začal pětasedmdesátý ročník závodu všech závodů, který do Svítkova zavítá příští rok 24. září už tuto středu, kdy AMK ZP Pardubice tento termín oznámil. Určitě ne, není představitelné, že by si parta okolo Evžena Erbana jen lehce pohrávala s myšlenkou Zlatou přilbou nepořádat.

Mumraj roste | foto Antonín Škach

Poslední krize přece jen přišla v třiašedesátém. Logický konec éry travnatého dostihového závodiště řada lidí nemohla přenést přes srdce. Prorokovali brzký zánik závodu, jenž už tehdy patřil k legendárním, a hanlivě jej dehonestovali na žlutou přilbu. Čas ukázal, jak se mýlí, vždyť tradici nepřerušili ani okupantské tanky v osmašedesátém.

Když však otázku po začátku Zlaté přilby města Pardubice oprostíme od filozofických úvah, dojdeme ke snadné odpovědi. Přece v neděli dopoledne u Lejhanců. Krásná trofej se odsud slavnostně odvážela již před válkou. A od devadesátých let se v tradici nerušeně pokračuje.

 

Nedělní ráno je skvělé

Poslední neděle letošního září je vskutku nádherná. Hodiny na Zelené bráně se doširoka usmívají, když se jejich ručičky roztáhnou na čtvrt na deset. Ticho Třídy míru, kam automobily běžně nesmí, prořízne zvuk motoru.

Zlatá přilba města Pardubice 2022 svým způsobem právě začíná | foto Antonín Škach

Okatá copatá dívka otáčí volantem červené bugatky a s modrou padesátkou aerovkou zastavuje před Lejhancovým klenotnictvím. Na zahrádce protější kavárně se společnost koupe v hřejivých paprscích podzimního sluníčka. Zatím je všude poměrně liduprázdno, až by se zlatá přilba ve výloze mohla cítit osaměle.

Prochází kolo Marián Šebian. Slovenský kouč raději mávne rukou nad otázkou, jak se jeho celku dařilo při české první lize v Kršku. A raději míří k Pernštýnskému náměstí i se svou rodinou, aby se poptali po turistických magnetkách. Manželé Nyklovi si však vychutnají skvělou kávu. Jejich Štěpánka se však v té době již pohybuje ve svítkovském depu, aby se přiučila další věci z plochodrážního řemesla.

 

Zlatý sen

V cukrárně přes ulici prodávají kornouty sladké zmrzliny. Lidé se trousí víc a víc. Holoubci raději vyklízejí ulici. Po ní přijíždí nové stroje. Motocykly, sajdkáry, ameriky a aerovka řízená někdejším plochodrážníkem Tomášem Jůzou.

Na cestu do Svítkova se chystá rovněž Tomáš Jůza se svou elegantní společnicí | foto Antonín Škach

Čas běží. Nádherná trofej mizí z výkladní skříně. Vzápětí je k vidění v rukou jedné z dvojice hostesek ve dveřích obchodu. V ten moment se fotografuje vším, co je k dispozici. Přichází Pavel Lejhanec. Zlatá přilba se ocitá v rukou druhé z dívek, která usedla na sedadlo červené bugatky.

Policejní motocykly zapínají majáky a houkačky. Vedou kolonu s červeným sporťákem k Zelené bráně. Otočí se nazpět a Třídou míru si to štrádují do Svítkova. Pár minut a člověk si připadá, jakoby se probudil z krásného snu.

Pavel Lejhanec vyprovází své dílo | foto Antonín Škach

Bulvár je náhle prázdný a tichý. Drzí holubi se vracejí nazpět na své teritorium. Okázale ignorují plakátnice. Na nich má prim obligátní předvolební klišé. Avšak najdou se i výjimky. Slogan Volte Viléma nápaditě zve na novou expozici na zámku. A pak pochopitelně Zlatá přilba. Samotný klenot mistra Lejhance se z něho již před lety vytratil, ale kdo by nevěděl, že?

Konvoj vozidel se již ostatně musí blížit stadiónu. Legendární závod má teprve za pár minut začít. Na Třídě míru však již skončil. Jo, a tu zlatou holku si z Pardubic odvezl Angličan Daniel Bewley.

Třída míru se loučí se zlatou přilbou | foto Antonín Škach