Vnuk si rád povídá s dědečkem, jak to mladí chlapci ostatně rádi dělají. Jednoho dne se dostanou k ploché dráze. Víš ty, Šímo, že tvůj táta na ní závodil? Mladé oči se rozšíří úžasem. Cože, můj tatínek?! O tom chci slyšet víc. Ano, Šimon Kníže se dostal na ovály se stopětadvacítkou, protože chtěl být jako jeho otec Marek, před čtvrt stoletím nadějný junior pražské Markéty.

 

Déšť přináší závodění o rok dříve

„Bydlel jsem v Praze,“ dostává se Marek Kníže na samotný prvopočátek svého příběhu. „Můj táta dělal panem Wolffem, Ríši tátou. Táta mě přivedl na Markétu, kde trénoval. Kouknul jsem se na trénink a pak jsem dostal simsona. Ve čtrnácti jsem už jezdil na udušeném půllitru.“

Sport levých zatáček se mu zaťal drápkem do srdíčka. „Plochá dráha mě chytla hnedka a hrozně mě bavila,“ vyznává se. „Na Markétě jsme jezdili na černém hřišti, jak je dneska baseballové hřiště. Malá dráha tam už byla, ale nepoužívala se.“

Na sklonku minulého století museli plochodrážníci oslavit šestnáct let, aby se mohli pustit do závodění. V devětadevadesátém ovšem vedení disciplíny připravilo revoluční návrh, aby v juniorských šampionátech republiky směli startovat i patnáctiletí.

Poprvé v dubnové kvalifikaci juniorky v Pardubicích. Jenže chybělo razítko od lékařské komise. Pětici závodníků, kteří ještě neviděli svůj narozeninový dort se šestnácti svíčkami, čekaly jen vložené rozjížďky. Ve svítkovském depu se mezi nimi připravoval rovněž Marek Kníže.

„Kvalifikaci nás nenechali jet,“ vybaví si po více než čtvrtstoletí. „Ale nakonec jsme mohli jako první generace českých plochodrážníků závodit, když už nám bylo patnáct. Mohli jsme jezdit všechny české juniorské závody. Mistrák a družstva, byl jsem v týmu s bratry Šebelovými a Pepou Francem.“

Po páteční kvalifikaci měla česká juniorka 1999 startovat ve Svítkově hned v sobotu prvním finálovým závodem. Mraky na obloze nikdo z plochodrážních pořadatelů nevidí rád. Jenže Petrovi Moravcovi tentokrát dodávaly optimismus. Když se spustil déšť, měl úsměv na tváři. Mítink se odložil o týden. Potřebné poslední povolení se sehnalo. Patnáctiletí vstoupili na závodní scénu a nejlepší z nich Tomáš Suchánek prohrál titul s Josefem Francem až v závěrečném klání v Březolupech.

 

Hořký konec

Dostat patnáctileté závodníky do závodů byla jedna věc, opatřit jim je zase druhá. Ale ruku na srdce, koncept byl skvělý. V sezóně 1999 spatřily světlo světa hned dva nové domácí juniorské šampionáty. Seriál družstev a mistrovství republiky do devatenácti let. V kolektivní soutěži stál Marek Kníže pokaždé na pódiu vyjma posledního mítinku ve Mšeně, v němž startoval ve druhém pražském týmu.

Premiéru devatenáctek spatřily Svitavy. Finálovou jízdu vyhrál Tomáš Suchánek před Miroslavem Fenclem. Marek Kníže  skončil třetí, když za sebou nechal chabařovického Michala Pospíšila. Stejné pořadí bylo i v závěrečné klasifikaci, protože slánský vrchol koncem září zrušila silná průtrž mračen.

První sezónu mohl Marek Kníže bilancovat jedině pozitivně. „Plochá dráha byl první sport, co mě začal bavit,“ vyznává se dnes. „Jako kluk jsem hrával fotbal, ale to byly jen takový blbosti. Vrcholovej sport byla až plochá dráha. V dětství jsme na vesnici drandili na pionýrech, tátovi jsem bral stopadesátku jawu.“

A nyní opravdivá závodní pětistovka. Svět začal pás nový letopočet, v němž se změnily všechny čtyři číslice. Marek Kníže pokračoval ve své kariéře. V šestnácti mohl do českých ligových soutěží. Juniorské mistráky byly pro plochodrážníka pražské Markéty povinností, dostal se i do reprezentace.

Neprobil se mezi absolutní esa. Solidní výkon odvedl vždycky. I proto si jej Milan Špinka na podzim 2001 vybral jako povinného juniora do sestavy svého Olympu, který bojoval o zlato s Pardubicemi. Marek Kníže sice ani jednou nebodoval, ale být v týmu s Antonínem Kasperem, Bohumilem Brhelem či Antonínem Švábem na něho nechalo nezapomenutelný dojem.

V osmnácti ale s plochou dráhou skončil. „Bylo to kvůli penězům,“ je z jeho hlasu i dnes cítit smutek. „Táta to nezvládal financovat. A taky jsem nebyl dost dobrej, abych se plochou dráhou moh‘ živit. Končilo se mi blbě, hodně blbě, to víš…“

 

Tatínek opět na scéně

Zeměkoule se řítila svou závratnou rychlostí po oběžné dráze okolo Slunce a v ploché dráze se na jméno Marek Kníže pomalu zapomínalo. Tak to prostě chodí. Život jde dál a postupem let bledne sláva i největších hvězd sportu levých zatáček.

„Dvacet let jsem se ploché dráze nevěnoval,“ souhlasí hrdina našeho příběhu. „Nikam na závody jsem nechodil, možná jsem byl pětkrát v Praze na Grand Prix. To bylo asi tak jediný. Dva patnáct se mi narodil kluk. Bavil se s dědou, mým tátou, a on mu řek‘, že jsem kdysi závodil. Ani nevěděl, co plochá dráha je. Tak před pěti lety jsem ho vzal do Prahy na velkou cenu. Strašně se mu to zalíbilo jako kdysi mě.“

Tatínek Kníže se stal dědečkem, ale na ovály nasměroval již svého druhého potomka. „V roce 2024 jsme šel se Šimonem poprvé do Slaného na akademii,“ dozvídáme se. „Ale nepohodli jsme se tam s klubem. Bavil jsem se s Edou Krčmářem, ten mě domluvil Chabařovice. Přestoupili jsme k nim, jsme spokojený, funguje to dobře. I s Edou, hodně nám pomáhá, ať je to s technickou nebo s čímkoliv jiným. Zůstaneme v Chabařovicích, Zdeněk Schneiderwind nás lanařil do Prahy, ale nechtěli jsme.“

Šimon Kníže má za sebou první kompletní sezónu se stopětadvacítkou, jeho tatínek Marek zase comeback za řidítka půllitru. „Sed‘ jsem na něj po dvaadvaceti letech ve Svitavách,“ vrací se k listopadové rozlučce v Cihelně. „A dobrý. Užil jsem si to. Víš, všechno se mi v momentě vrátilo.“

 

Plochodrážní kariéra Marka Kníže (*13.6.1983) v kostce:

1999:	MR juniorů 11. (Pardubice 9., Slaný 10., Praha 10., Chabařovice 7., Svitavy 10., Březolupy 9.); MR U19: 3. (Svitavy 3., Slaný závod zrušen kvůli dešti); MR juniorských družstev: AK Markéta Praha I. S Josefem Francem, Květoslavem Šebelou a Ondřejem Šebelou 2. (Praha 2., Slaný 2., Pardubice 2., Mšeno NS), AK Markéta Praha II.s Milanem Noskem, Janem Hlačinou, Vladimírem Pospíšilem, Michalem Pospíšilem a Filipem Musilem 4. (Praha NS, Slaný NS, Pardubice NS., Mšeno 4.)
2000:	ME U19: Marek Kníže 15. v kvalifikačním kole v Debrecenu; MR jednotlivců: semifinále Plzeň 14.; AK Markéta Praha 3. v první lize (Marek Kníže 5 bodů v pěti z devíti závodů); MR juniorů: Marek Kníže 9., samostatné klasifikaci U19 6. (kvalifikace Pardubice 8., Pardubice 7., Praha 9., Slaný 7., Svitavy 7., Mšeno 8., Březolupy 11.); MR juniorských družstev: AK Markéta Praha s Květoslavem Šebelou, Filipem Musilem, Josefem Francem a Ondřejem Šebelou 5. (Slaný 5., Praha 2. Pardubice 5. Rybnik 5. Wroclaw 5.)
2001:	MS juniorů: Marek Kníže 14. v kvalifikačním kole ve Slaném; PSK Olymp Praha 2. v extralize (Marek Kníže v šesti rozjížďkách 0 bodů z 273 bodů týmu celkem); AK Markéta Praha 4. v první lize (Marek Kníže v pěti závodech ze sedmi 20 bodů z 87 bodů týmu celkem); MR dvojic: semifinále Kopřivnice – s Filipem Musilem za AK Markéta I. 6.; MR juniorů: Marek Kníže 8., v samostatné klasifikaci U19 8. (Pardubice 11., Slaný 8., Divišov 8., Mšeno 10., Kopřivnice 8., Mšeno 8., Slaný 10.); MR juniorských družstev: AK Markéta Praha II s Ondřejem Šebelou, Lubošem Tomíčkem a Antonínem Gallianim (Slaný 4. Březolupy NS, Pardubice 3. Praha 4. Chabařovice 6., Wroclaw 5.)