Archiv autora: Antonín Škach

Podobu změnila extraliga drasticky, pravidla v adekvátní míře

Když rokem 2014 skončila éra extraligových dvojutkání, zdálo se, že vyšší českou ligovou divizi nemůže v dohledné době potkat žádná výrazná změna. Nicméně opak byl pravdou. Údajně vzhledem k nákladům a ubývajícímu počtu závodníků se osmidílný seriál letos mění na jakousi dvoustupňovou soutěž, jejíž všichni účastníci se po čtyřech závodech základní části utkají o titul v jediném finálovém podniku. Pojďme se na nová pravidla podívat detailněji, už jen proto, že manažeři musí mít ve svých diářích zakroužkovaná i dřívější data než je čtvrtek 14. května, kdy extraliga v libereckých Pavlovicích odstartuje svým prvním závodem naostro.


Jaký je Váš názor?

Vydala se česká extraliga v letošním roce správným směrem?

View Results

Loading ... Loading ...

První termín na konci nepřestupného února

Na dvou soupiskách byl loni uveden i Zdeněk Holub

Základní soupisky musí čtveřice soutěžících komisi ploché dráhy předložit nejdéle na konci února. Skutečnost, že letos zažijeme přestupný rok, není relevantní, protože příloha N 072 národních reglementů jednoznačně uvádí osmadvacátý rok nejkratšího měsíce roku jako rozhodující datum.

Zatímco počet cizinců není kvantitativně omezen, základní soupiska každého celku musí uvádět minimálně tři držitele licence AČR. Přitom manažer ji může posilovat operativně během celé sezóny, jelikož definitivní uzávěrka soupisky je staveno lhůtou dvou týdnů před konáním finálového klání. Musí mít ovšem na paměti, že žádný závodník nesmí být v celé extralize uveden na soupiskách více než dvou družstev.

 

Den před každým závodem

Lubomír Vozár se po letech koučování rozhodně nenechá novými pravidly zaskočit

Čtyřiadvacetihodinová lhůta před každým závodem je pro každého kouče již dobře známou věcí. Pravda, Tomáš Topinka svého času připravoval trať na Markétě natolik vehementně, že opomněl nahlásit svou sestavu na pardubický závod. Kromě napomenutí jej to stálo i korunky za drink pro své protějšky.

Nicméně lhůta pro nahlašování jednotlivých sestav se standardně dodržuje, o čemž svědčí fakt, že Petr Moravec v uplynulých letech posílal do světa e-maily se startovními listinami extraligových klání mnohem dříve než stanovených čtyřiadvacet hodin předem.

Kdo letos povede INTERTEAM Vladimír Vopat prozatím tutlá, nicméně onen muž bude mít v půli května určitou výhodu oproti Tomáši Topinkovi, Milanu Machovi a Lubomíru Vozárovi. Manažer domácího týmu má totiž opět právo před nahlášením svých vlastních startovních čísel znát sestavy svých protivníků.

 

Dva cizinci v sestavě

Dva cizince, nepočítáme-li Slováky, naše extraliga naposledy zažila na konci října 2014, když ve druhém finále v Pardubicích za domácí nastoupili Matej Žagar a Norbert Kosciuch

Základním dokumentem pro účast v závodě je závodnická licence AČR. Protože Speedway Club Žarnovica nenašel smysl ve svém pokračování v soutěži ani jako koaliční partner, jsou slovenští plochodrážníci v extralize 2020 opět pokládáni za cizince.

Prvně od roku 2014 se však v týmu mohou objevit cizinci dva. Jeden z nich však musí mít ve věku do jednadvaceti let a navíc se v letech 2018 – 2019 nesměl kvalifikovat do finálové série mistrovství světa. Výjimku z tohoto pravidla může povolit extraligová komise, která soutěž řídí. Manažer klubu však pro takovou žádost musí být setsakramentský důvod.

Jedním je zranění povinného juniora, druhým zranění jezdce, jenž je na soupisce označen jako TOP, na dobu delší než deset dnů. Nahrazující plochodrážník však musí mít stejnou nebo horší kvalitu než nahrazovaný borec, přičemž extraligová komise si za měřítko vezme některou z porovnatelných soutěží ISLB FIM. Je však možné takové hostování z jiného týmu, pochopitelně za podmínky souhlasu manažera, nicméně nemůže jít o žádného ze tří nejlepších držitelů licencí TOP označeného v aktuální verzi soupisek, jež budou zveřejňovány po každém závodě.

 

Stratég a žolík jako obvykle

Martin Vaculík (modrá) brání Václavu Milíkovi naplno proměnit žolíka

Na prvním zasedání jury každého závodu může kouč ve své sestavě provést jednu změnu. A sotva se týmy vrátí ze slavnostního nástupu do depa, nastane pro něho obvyklá práce. Musí si hlídat, aby nikdo z jeho závodníků nestartoval ve více než šesti jízdách. A také, aby nikdo nevyjel na ovál víckrát než dvakrát v jedné sérii.

V základní části může náhradník startovat maximálně čtyřikrát, pátý průjezd skrz vrata depa mu povolí jen nasazení jako taktická rezerva či joker. Pro užití této strategie však družstvo musí ztrácet alespoň osm bodů na leadera a je limitováno rozjížďkou s číslem šestnáct.

O tom však manažeři dobře vědí a za léta praxe disponují vědomostmi  o lhůtách, v nichž musí vedoucímu depa změny oproti programu nahlásit. Pokud jde o náhradníka, musí být rozhodčí informován nejdéle s vypršením dvouminutového limitu, v případě strategických změn ještě před vjezdem prvního závodníka na ovál. A samozřejmě, náhradník smí být v sestavě, pakliže je základní čtyřka kompletní bez jakékoliv díry.

 

Posílená role juniora

Juniorské jízdy budou letos už dvě: na snímku vede Petr Chlupáč před Filipem Hájkem, Patrikem Mikelem a Jakubem Valkovičem

Mít skvělého juniora v sestavě je terno. Od letošního roku bude ještě větší. Rozjížďky pro držitele licence AČR, kteří jsou mladší jednadvaceti let, totiž budou hned dvě. Vedle klasické třetí jízdy, jež vlastně v extralize již zdomácněla, se čtveřice mladíků s čísly 2, 8, 9 a 15 postaví na startovním roštu rozjížďky s číslem sedmnáct.

I nadále platí reglement, že junior celku může být v celém průběhu závodu nahrazen jedině jiným plochodrážníkem mladším jednadvaceti let, jemuž licenci vystavil AČR. Na druhou stranu manažerům je zapovězeno nominovat závodníky s dvojkou, osmičkou, devítkou a patnáctkou na zádech do rozjížděk osmnáct až dvacet.

Nucená implementace juniorů do extraligy je již bezmála čtvrt století předmětem debat. Odpůrci argumentují především faktem, že do extraligového týmu by se měl závodník dostat proto, že je extra závodníkem, nikoliv kvůli věku. V současnostni ani není naplněn původní záměr, aby toto pravidlo nutilo kluby myslet na vlastní potěr. Od věci není proto připomínka, že z extraligové čtyřky závody pětistovek ranku mistrovství republiky pro juniory pořádají jen Praha a Pardubice.

 

Zúžená volba nominační série

Partie manažerů při nominačních jízdách se odehrávají i za tmy

Mozkové závity koučů dostanou opět zabrat v poslední sérii, do níž je třeba závodníky nominovat. Pozorný čtenář již ví, že od letošního roku budou manažeři určovat obsazení osmnácté až dvacáté jízdy. A stejně tak, že v nich nemohou počítat se závodníky nominovanými na posty juniorů. Navíc ve třech závěrečných rozjížďkách je zakázáno jakékoliv strategické kouzlení.

Jinak se nic nezmění. Jako první bude své závodníky hlásit kouč, jehož tým je po šestnácti jízdách poslední. Po něm přijde na řadu třetí borec v pořadí, vzápětí druhý a nakonec si bude volit průběžný leader. Pokud dojde k vzájemné rovnosti, přijde na paškál obvyklá škála pomocných kritérií.

Nejprve bude rozhodovat větší počet prvních, poté druhých, třetích a čtvrtých míst. Sportovní komisi nezaskočil i případ, v němž by pat nedošel svého řešení ani v tomto případě. Něco takového svou pravděpodobností hraničí s možností, že by pořadatelé chlebem a solí vítali ufouny, jejichž pilot by mistrovsky posadil létající talíř přímo doprostřed trávníku. Rozhodujícím kritériem by se stal výsledek rozjížďky s číslem šestnáct.

 

Body, body, body

Extraligové rozjezdy nás čekají i letos jako, když loni v červnu Martin Vaculík porazil Jakuba Jamroga
Extraligové rozjezdy nás čekají i letos jako, když loni v červnu Martin Vaculík porazil Jakuba Jamroga

Extraligový závod bude i nadále končit rozjížďkou s číslem dvacet. Pakliže ovšem nebude vypsán rozjezd, jak správně říkává Miloslav Čmejla, nepsaná autorita všech borečků, kteří si vůbec kdy posunou vypínač na mikrofonu směrem dopředu.

Dodatková jízda jednoho závodníka klubu, jehož se bodová rovnost týká, rozhodně pravidelné návštěvníky ploché dráhy nepřekvapí. V aktuálním pořadí soutěže rozhoduje větší počet malých bodů a také pořadí v posledním uskutečněném závodě extraligy.

To ovšem neplatí po čtvrtém mítinku, jehož kalendář klade do Pardubic na konec školního roku. Po něm totiž musí být férovým způsobem určen vítěz základní části. A tak pokud tady selžou předchozí kritéria, přijde ke slovu další dodatková jízda.

 

Netušené finále

Finále extraligy přineslo drama i nervozitu také v září roku 2008 v Praze
Finále extraligy přineslo drama i nervozitu také v září roku 2008 v Praze

Finále extraligy je pojem, která současná generace fanoušků zná z období dvojutkání vymezeným lety 2010 a 2014. Jenže o mistru republiky družstev se v něm rozhodovalo i v sezónách 1972, 1973 a 1974. Tehdy v něm participovaly dva nejlepší kluby soutěže a naše plochodrážní scéna si bohužel marně dokazovala, že osmičky mají rozhodně svou cenu, byť se všechny ligy rigidně jezdily ve čtyřkách.

Historik by si přisadil, že jakýkoliv zásah do systému dvojutkání přinesl hubenější léta naší ploché dráhy, ale to je legenda stejného formátu jako, když si Reinhard Heydrich jako nevyvolená osoba na svou hlavu posadil české korunovační klenoty. Sezóna 2020 prostě extraligové finále přináší a basta fidli.

Takové finále jako letos v české ligové historii nemá obdoby. V období 1987 až 1990 určilo mistra finále mistrovství republiky družstev, do něhož však měl šanci proniknout kterýkoliv tým, ať již startoval v extralize anebo ve dvou skupinách první ligy. Jedinou jistotou byl neutrální stadión.

Přirovnání nesnese ani období, kdy se česká extraliga nechala inspirovat světovým pohárem družstev. V sezónách 2008 a 2009 totiž pátý tým po úvodní části vypadl, o čemž dodnes vědí své ve Slaném a v Plzni. Letos ale do finále postoupí všichni.

 

O dvojnásobné body bez kompromisu

Extraliga má ambice produkovat skvělé závodění i ve svém letošním ořezaném aranžmá

Finále extraligy je v zavedené formuli čtyř týmů jediná novinka. Bude se konat na stadiónu vítěze základní části. Pravidla nevylučují ani neutrální ovál, pakliže se na takovém kroku shodnou všichni účastníci letošní extraligy.

Avšak protože Praha, Pardubice i Slaný již deklarovaly termín mezi osmým a desátým zářím, pakliže budou finále pořádat, není neutrální dráha zřejmě tématem dne. I když pražská Markéta by v tomto případě šla proti svému podniku první ligy.

Ale držme se faktů ze zveřejněných pravidel. Formát finále se nebude lišit od závodů základní extraligové části. Již víme, že čtrnáct dnů před ním se uzavřou soupisky. Aby to kouč neměl jednoduché nesmí si pozvat zahraniční posilu, která by se předtím neobjevila v základní části. Samozřejmě, nenastane-li krizová situace z titulu zranění. Jenže i tady musí ze rtů extraligové komise splynout slůvko ano.

A teď přijde to hlavní! Ve finále se budou tabulkové body násobit dvěma. Vítěz si připíše osm, druhý šest, třetí čtyři a poslední dva. Tento zisk se však týmům připíše k jejich zisku ze základní části a mistrem bude ten, kdo dá dohromady nejvíce bodů.

Kompromisy bývají krysy, jenže ve finále extraligy k nim nedojde. V případě rovnosti tabulkových bodů v celkové klasifikaci extraligy totiž za bernou minci poslouží výsledek finále. Kostky jsou vrženy a na extralize anno domini 2020 zůstává překročení řeky Rubikon. Snad zůstane ve výkladní skříni naší ploché dráhy i přes odepsání tří mítinků. K tomu jí dopomáhej Bůh, opustíme-li  citace Caesara obligátní frází amerických prezidentů.

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer

 

Je potřeba být ve střehu

Přelouč – 17. ledna
Ačkoliv Petr Moravec jménem AČR posílal žádost o divokou kartu pro Lukáše Hutlu bezprostředně po skončení sobotní kvalifikace v Örnsköldsviku, mezinárodní motocyklová federace nebrala při svém verdiktu okolnosti švédského závodu vůbec v potaz. Od zeleného stolu upřednostnila Charlyho Ebnera a Barta Schaapa, kteří měli startovat ve zrušeném Kauhajoki. Ačkoliv přeloučský tým se na dalekou cestu do kazašského Almaty nevydá, jeho hlava zůstává ve střehu.

 

Radek Hutla včera v Praze požádal o ruská víza. Pakliže by se někdo z patnáctky finalistů zranil, bude se svým synem, jenž je prvním na seznamu náhradníků, připraven vydat se do Ruska. A to i třeba jen na jeden závod. Současný ráz počasí totiž vylučuje konání ledů nejen u nás.

Zrušeny byly i pouťáky v rakouských St. Johannu a Weissenbachu. Nejbližší závodní příležitostí Lukáše Hutly by se jinak stala až družstva v Berlíně.

Lukáš Hutla zatím musí čekat na příležitost
Lukáš Hutla zatím musí čekat na příležitost

Foto: Radek Hutla

Češi změří na ledě své síly s Poláky

Opole – 16. ledna
Synonymem evropského závodění na šroubcích není jen série Drift-On-Ice. Ostatně i její tvůrce Ronny Weis se v novém roce vypravil za velkou louži. V Elmiře v americkém státě New York skončil třetí. Ke slovu se však dostávají rovněž polská kluziště. Jako první příští sobotu Opole, kde se hlavním tahákem stane test match Polsko vs. Česká republika.

 

Lukáš Hromádka nebude na opolském ledě nováčkem
Lukáš Hromádka nebude na opolském ledě nováčkem

Se svým šestnáctým ročníkem je Opolska gala žužla na lodzie již tradiční zimní událostí. To samé platí i pro její charitativní poslání, protože její výtěžek je věnován na léčbu či rehabilitaci dětí se zdravotními problémy. Letos se pomoc dostane tříletému Piotrusu Swiercovi.

Diváky čeká tradičně bohatý program garantující skvělou zábavu. Spatří ukázky krasobruslení i krocení motokár i rallye automobilů. Následovat bude druhý ročník polského šampionátu stopětadvacítek na ledě a nakonec i test match domácích s Čechy.

Jen naplánován na osm rozjížděk plus případný rozjezd, dojde-li k rovnosti bodů. České barvy bude hájit Lukáš Hromádka, jenž je již zkušeným rutinérem opolské haly a jeho kopřivnický kolega Jan Macek. Za parťáky budou mít pardubické duo Patrik Mikel a Jaroslav Petrák, jenž nahradí Vladimíra Višvádera, který se včera ze své účasti omluvil.

Polsko vs. Česká republika na šroubcích v Opole, sobota 25. ledna 17:00:

Česká republika: 1 Lukáš Hromádka (Kopřivnice), 2 Patrik Mikel (Pardubice), 3 Jan Macek (Kopřivnice), 4 Jaroslav Petrák (Pardubice)
Polsko: 5 Wojciech Lisiecki, 6 Dawid Wiwatowski, 7 Wlodzimierz Lisiecki, 8 Marcin Sekula
Opolská hala nabídne opět skvělou show
Opolská hala nabídne opět skvělou show

Foto: Mirek Horáček

Z Finska se přece jen postupovalo snáze

Mies – 13. ledna
Sotva světlo tohoto světa spatřil jízdní řád světové kvalifikace ledařů, šly hlasy o větší jednoduchosti závodu v Kauhajoki než v Örnköldsviku. Vývoj situace jim dal paradoxně za pravdu. Ačkoliv byl finský podnik zrušen, dva z jeho účastníků, Charly Ebner a Bart Schaap, dostali divokou kartu na finále. FIM zapeklitou otázku rozhodně nevyřešila s vybroušenou elegancí ostříleného diplomata, když z Lukáše Hutly udělala jen prvního náhradníka.

 

Lukáš Hutla bude v seriálu jen prvním náhradníkem
Lukáš Hutla bude v seriálu jen prvním náhradníkem

Přitom přeloučského ledaře předpředevčírem ve švédské kvalifikaci dělila od přímého postupu do finále možná jen větší důraznost v klíčovém rozjezdu. Nicméně nesmírně zajímavé by bylo sledovat kroky komise CCP, pakliže by Martina Haarahiltunena přece jen změřil a na postupovou pozici jen dosáhl.

Necháme-li neověřitelné spekulace spekulacemi, při hodnocení kroku mezinárodní motocyklové federace se národnostního aspektu zbavit nelze. Jak Holanďané, tak Rakušané svého zástupce ve finálovém seriálu mají. Čech ovšem bude již podruhé chybět.

Naše trikolóra přitom do světového finále přece jen patří. Už jen s ohledem na historické úspěchy Antonína Švába, Milana Špinky, rodiny Klatovských a dalších borců. A to tím spíše, pokud přihlédneme ke kousíčku, který Lukáše Hutlu do letošního finále dělil.

Charly Ebner je majitelem jedné z divokých karet

Proto se nelze divite bude-li finálovou startovní listinu v Čechách provázet pocit hořkosti. Nebýt současného trendu oteplování planety, patřili bychom k ledařským velmocem. Vždyť i v nedávných letech nám počet uskutečněných závodů mohla celá kontinentální Evropa jen a jen závidět.

Nyní pořádně nemrzne ani ve Skandinávii, ani pod Alpami. Administrativní vyřazení jednoho národa může být dalším krokem k posunu ledařského mistrovství světa na úroveň otevřených celoruských her.

Finalisté světového šampionátu na ledové dráze:

ranking: osobní číslo: závodník:
1 333 Danil Ivanov, RUS
2 106 Dmitrij Koltakov, RUS
3 114 Dinar Valejev, RUS
4 919 Dmitrij Chomicevič, RUS
5 33 Johann Weber, D
6 58 Stefan Svensson, S
7 192 Niclas Svensson, S
8  911 Igor Kononov, RUS
9  100 Franz Zorn, A
10  800 Jasper Iwema, NL
11  50 Harald Simon, A
12  97 Ove Ledström, S
13  199 Martin Haarahiltunen, S
14  665 Charly S. Ebner, A
15  136 Bart Schaap, NL

Seznam náhradníků:

ranking: osobní číslo: závodník:
1 212 Lukáš Hutla, CZ
2 82 Markus Jell, D
3 158 Vladimir Čeblokov, KAZ
4 48 Luca Bauer, D (FMI)
5 88 Max Niedermaier, D

Foto: Radek Hutla a Karel Herman

Týden nezačal nečekaně

Pardubice – 13. ledna
První hodiny nového týdne přinesly oficiální potvrzení sportovní komise ploché dráhy, že ani o nejbližším víkendu neodstartují české ledy. Na vině je pochopitelně současný ráz počasí, takže k dispozici nejsou ani kalendářem plánované Opatovice nad Labem, ani jiná lokalita. Protože mrazy nejsou meteorology hlášeny ani na další dny, s klidným svědomím se dá předpokládat, že informace stejného charakteru se objeví v souvislosti s Račicemi a Holicemi v Čechách, kde se mělo závodit na sklonku ledna.

V Opatovicích české ledy určitě nezačnou

Foto: Karel Herman

Martin Málek: „Speedway úplně neopustím!“

Pardubice – 4. ledna
Když se ohlíží za loňským rokem, nemá vlastně, proč nadávat. Pravda neudržel se ve finálové společnosti elity dlouhé dráhy a domácí titul v Mariánských Lázních mu rovněž upláchl. Jenže získal cenné zkušenosti, které rozhodně hodlá zúročit. Brousil si zuby na pódium z evropské trávy. Ano, byl až sedmý, ovšem na druhou stranu nachlazení se stalo jedinou zdravotní újmou, kterou v nebezpečných podmínkách utrpěl. Katastrofální není ani jeho pozice muže číslo sedm individuálního šampionátu. Nejen proto, že ho od čtvrtého dělil absolutně marginální bodový příděl, ale především klasická dráha již není jeho každodenní závodní rutina. Avšak nechme v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z hovořit především Martina Málka samotného.

 

speedwayA-Z: „V prosinci jsi strávil pár dnů na soustředění českých ledařů ve Strömsundu. Jak jsi k takovému nápadu dospěl a jak sis celou akci užil?“
Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Málek: „Ten nápad vznikl už před třemi lety. Nabídl mi to David Lizák. Ale nevycházelo mi to, první rok jsem nastoupil na operaci kýly, předloni už ani nevím, proč jsem nejel. Asi z pracovních důvodů nebo kvůli jiným akcím. A loni jsem svou účast potvrdil hned v říjnu, když jsem se rozhodl, že si těch pár dnů udělám volno a pojedu s nimi jako technický doprovod. Byl to super výlet, perfektní zimní pánská dovolená a spousta zážitků. Myslím, že klukům přišlo hodně vhod, že jsem jel s nima. Sice jsem jim za volantem toho moc neodřídil, tak jsem se aspoň snažil jako mechanik. Klobouk dolů před Franky Zornem, to je velký profík. Fakt jsem čuměl, jak si do detailu vybudoval a zázemí. Je vidět, že to dělá už hodně dlouho. Sešla se super parta, kluci většinou jezdili spolu a byla to fajn týmová práce. Ale musím podotknout, že ledy jsou opravdu pro skalní nadšence. Mají to hodně náročné z časového i finančního hlediska, když se má někam jet. Robert Růžička měl stan a topidlo, centrálu, měli jsme veškerý komfort. Na ledě jezera bylo za chvilku ve stanu teplo, elektrika. Byl jsem z toho opravdu příjemně překvapený. Kluci se mezi sebou mohli podělit o náklady, ale jet tam sám, to by fakt stálo balík peněz.“

 

speedwayA-Z: „Ve výpravě jsi plnil funkci mechanika, ale sám sis ohřebovaný speciál také vyzkoušel. Neláká tě kariéra ledaře?“
Martin Málek si ve Švédsku zkusil řídit ledařský speciál

Martin Málek: „Několikrát jsem o tom uvažoval, ale bál jsem se svézt. Ne ze strachu z jízdy, ale ze strachu, aby se mi to nezalíbilo natolik, abych za každou cenu chtěl koupit motorku. Dvakrát jsem si to ošahal jen tam zlehka na volném jezeře a pak ten poslední den jsem vyjel na čerstvě připravenou dráhu. Musím říct, že je to krásné svezení. Ale po tom celotýdenním zážitku, jak jsem viděl to cestování a nutnost zázemí, prostě tu technickou a hlavně časovou stránku, asi zůstanu jen u letní sezóny. Ledy jsou fakt krásný sport, mám je rád, pamatuju si ještě taťku, když u nás trénoval na rybnících. Jako fanoušek navštěvuju i ty světové závody, ale asi nic pro mě. Líbilo by se mi to, ale nemám na to čas, ani si mi do toho nechce moc investovat peníze.“

 

speedwayA-Z: „Loni se tvoje orientace směrem k dlouhým a travnatým oválům ještě více prohloubila. Ve vrcholné sezóně uběhly dokonce celé týdny, aniž bys závodil na klasické trati. Není to škoda?“
V akci na dlouhé dráze

Martin Málek: „Možná jo. Ale musím si přiznat, že už na to nemám. Abych se honil s mladýma klukama. Jde hlavně o to, že příprava dlouhé motorky je trochu náročnější a zdlouhavější. I to cestování a já na to nikoho nemám. I ze zkušeností loňský sezóny, co se rekonstruoval pražský stadión, ubylo jezdců v Pardubicích, možností svezení na klasické dráze není tolik. Speedway úplně neopustím, budu to brát jako přípravu jízdy, trénink postřehu na startu a citu ve spojce. Ale abych se udržoval na úrovni, na který jsem býval, mi opravdu nezbývá čas. Na klasické dráze musí být jízda taková instinktivní a zautomatizovaná a bez častějšího závodění to nejde. Dlouhá dráha je lehčí v tom, že i když jezdíme větší rychlostí, zbývá víc času si nějaké manévryrozmyslet, případně si to najet jinak. Je to taková rychlejší a přitom pomalejší jízda.“

 

speedwayA-Z: „Tvá motivace byla nabíledni, dostal ses do finálové série dlouhodrážního mistrovství světa. Jak bys své účinkování charakterizoval, a jak jsi spokojený s desátým místem?“
Na dlouhé dráze cílil na vyšší příčky

Martin Málek: „S tím desátým flekem nejsem spokojený vůbec. Měl jsem daleko větší ambice. Chtěl jsem se udržet aspoň v sedmičce. Ale musím taky říct, že během loňské sezóny jsem se fakt naučil spoustu věcí. Hodně věcí jsem udělal špatně, ale díky tomu přišly zase ty zkušenosti. Ale celkově každý závod mistrovství světa je obrovsky fyzicky náročný, že tam závodník funguje od rána až do večera. Nemá absolutně žádnou chvilku pro sebe, není tam žádný prostor na opravu chyby, všechno musí být perfektně připravené. Ten celodenní program je opravdu časově náročný. Jako technickou přejímkou většinou v brzkých ranních hodinách, rozpravama, tréninkem, podpisovou akcí, představením jezdců. Ten den se šíleně táhne. Těch rozjížděk je taky hodně, můžeš jet až sedm jízd, což je na dlouhé dráze docela záhul. Shrnul bych to, že jsem doplatil na nováčkovskou daň. Na spoustě drah jsem byl poprvé, maximálně podruhé a ty zkušenosti jsou potřeba. Trošku jsem tajně doufal, že bych mohl dostat divokou kartu, ale bohužel.“

 

speedwayA-Z: „Přitom po tvém suverénním kralování kvalifikačnímu kolu v Mariánských Lázních se mohlo zdát, že tvá účast v challenge v Scheesselu bude v zásadě formalitou. Jenže nebyla a tys skončil až devátý. Čím to?“
Jesse Mustonen, Martin Málek a Josef Franc stojí na stupních vítězů kvalifikace v Mariánských Lázních

Martin Málek: „Z kvalifikace v Mariánkách mám na co vzpomínat. To byl jeden z nejkrásnějších závodních dnů mé kariéry. To fakt všechno vycházelo úplně na jedničku, líp, než jsem si představoval. Po challenge ve Scheesselu jsem byl dlouho rozhozený. Přijel jsem silně nachlazený s teplotou z předešlého víkendu. Bylo velké teplo, já jsem měl asi i horečku. První jízdy šly tak rychle za sebou, že jsem si nestíhal očistit snad ani brýle. Hlavní problém byla nesoustředěnost, prostě jsem se celý den hodně trápil. Hlavně ty první jízdy, ty poslední byly v pořádku, ale začátek jsem hodně prokoučoval. Technika fungovala skvěle, ale se mnou to bylo horší. Navíc jsem měl štěstí, že jsem to přežil. Měl jsem tam dvě chvilky, kdy jsem dostal cejchu a neviděl nic. Poslepu se moc jezdit nedá. Nejlepší závody mistrovství světa se mi povedly ve Francii, jinak to stálo za prd.“

 

speedwayA-Z: „Co se však povedlo beze zbytku, byl Long Track of Nations v německé Vechtě, kde se na vašich krcích houpaly stříbrné medaile. Po semifinálovém vyřazení Němců nechybělo mnoho a byli jste korunováni za mistry světa…“
Vicemistři dlouhodrážního světa: Filip Šitera, Michal Škurla, Hynek Štichauer, Martin Málek a Josef Franc

Martin Málek: „To jo, ale Vechta je technicky náročná dráha, taková speedway na dlouhodrážních motorkách. Je hodně tvrdá, což nepatří k mým oblíbeným. Nikdy tvrdé dráhy nepatřily k mým oblíbeným. V roce 2018 jsem tam startoval poprvé a celkem mi to pomohlo. Ne úplně moc jsem si věřil, ale nakonec to byl skvělý zážitek. Poukázali jsme na nespravedlnost systému. Nemůže nikdo říct, že to bylo úplně spravedlivé, ale na to se historie neptá. Skvěle jsme využili šanci a Němcům to hodně pokazil Martin Smolinski. Ze zákulisí vím, že nás v semifinále hodně, ale hodně podcenil. Jenže konečně se sešla ta stará parta z Mariánek. Pepa má zkušenosti nejvíc, Hynek jel skvěle a já hlavně neztrácel zbytečné body. Bylo taky dobře, že tam s námi byl i Michal, i když se nesvezl. Ale zážitek ze semifinále byl snad ještě větší než z finálové jízdy. Takové ticho na stadiónu jsem ještě nezažil, když jsme vyřadili Němce. No a finále? To byla asi spíš taková formalita. Máme radost i ze stříbrné medaile. Tak uvidíme, co přijde letos. Když nám všem zdraví dovolí a sejde se zase dobrá parta, tak by bedna nebyla zase nereálná.“

 

speedwayA-Z: „Velké ambice jsi držel také v evropském šampionátu na travnaté dráze. Ze svého oblíbeného Bielefeldu jsi postupoval jako druhý, jenže finále v Bad Hersfeldu kropil déšť a tys byl sedmý.“
Na evropské trávě si víc věřil
Na evropské trávě si víc věřil

Martin Málek: „Musím říct, že cíle mistrovství Evropy jsem měl daleko vyšší než, nevím, jestli říct, až sedmé místo. Nebo jen sedmé místo či hezké sedmé místo. Loni jsem si na Evropu věřil nejvíc ze všech, co jsem kdy jel. Bylo to na klasické trávě, no, ale celý závod i výsledek poznamenalo počasí. Trénink super, první jízda taky dobrá, ale ve druhé začalo pršet. Tam jsem se taky díky tomu nachladil. Zbytek závodu jsme jeli v dešti. Klouzalo to, všichni jsme byli promočení, nikoho to nebavilo, každý se už těšil, až bude konec. Jsem hrozně rád, že se mi nic nestalo. Takže můžu být rád za to sedmé místo. Teď můžu říkat, že to byl docela úspěch, ale po závodech jsem z toho byl hodně zklamaný. To se ukázalo druhý den v Eenrumu. Na pouťáku ve skoro stejném obsazení závodníků jsem skončil druhý.“

 

speedwayA-Z: „Jak již bylo zmíněno, klasický speedway šel v tvém podání trošku stranou. A pakliže jsi byl v nominaci Milana Macha pro extraligu, většinou tě stejně střídal silný náhradník. Nesvrběly tě dlaně, abys Slanému pomohl v boji o titul, který šel loni doopravdy kousek kolem něho?“
Extraliga pro něho nebyla loni typickou soutěží

Martin Málek: „Taková byla domluva. Prostě v extralize nebylo moc možností nějak měnit sestavu a Zdenda Simota měl lepší výkonnost než já. Když jsem mohl, přijel jsem tam jako taková záloha, ale většinou s vědomím, že se asi nesvezu. Už jsem si taky párkrát vyzkoušel roli manažera, takže se tady tomu kroku vůbec nedivím a nejsem na Milana naštvaný. A když si vzpomenu na svoje angažmá v polských ligách, tam to funguje úplně stejně. Jedou ti nejlepší. Extraliga je prostě závod, ne srandamač, je to nejlepší česká soutěže, kdy jde o výsledek. Takže se není čemu divit, že jsem se neukazoval ve více rozjížďkách.“

speedwayA-Z: „Nečekaná situace nastala v mistrovství republiky jednotlivců. Po slabším úvodu druhého finále v Plzni jsi z osmičky vypadl o jediný bod a původně měl být pro své domácí Březolupy pouhým náhradníkem. Jak jsi to vnímal a jako hodnotíš své sedmé místo se ztrátou třech bodů na čtvrtého?“
Březolupské finále si náramně užil

Martin Málek: „Byl jsem hodně rozhozený z té Plzně. Navíc když se mi povedl na jedničku první závod v Praze a líp to nemohlo dopadnout. Před Plzní jsem dva a půl měsíce neseděl na speedwayové motorce. Kór přijet z dlouhé dráhy do Plzně, to byl takový extrém, že mi dvě jízdy trvalo dvě jízdy, než jsem se srovnal na motorce. Vím, že hodně lidí bylo překvapených, co jsem předváděl. Nebyli sami, já jsem z toho byl taky sám v šoku. Moc jsem se těšil do Březolup na finále, tam jsem si věřil, je to relativně velká dráha a hlavně to tam znám odmala. Ale po Plzni jsem byl na sebe hodně naštvaný, že jsem tam vůbec jezdil. Nakonec to vypadalo, že se v Březolupech vůbec nesvezu. Jak jsem řekl na začátku rozhovoru, všechno je o tréninku a zkušenostech. I když jsem na motorce seděl během dvou měsíců mnohokrát, dlouhá a tráva jsou něco jiného. Ale děkuju vlastně Jardovi Petrákovi, že díky němu jsem se doma nakonec svezl. V Březolupech jsem si spravil chuť. Když to vezmu kolem a kolem, můžu být jen spokojený. Nemám, na co nadávat. V Plzni jsem se s Březolupy úplně rozloučil, byl jsem rád, že mi nakonec bylo umožněno startovat. V Březolupech jsem si to totiž po dlouhé době užil.“

 

speedwayA-Z: „Docela se ti povedly také české dvojice v Kopřivnici. A ostatně, co tvé prvoligové angažmá v severomoravském klubu, bude pokračovat?“
S Michalem Škurlou byl týmovým kolegou v první lize

Martin Málek: „Dvojice v Kopřivnici nebyly špatné, i když původní nápady před sezónou byly, že tam budu úplně doma. Mám to tam už odmalička rád, většinou se mi tam dařilo. Jediný, z čeho jsem tam loni byl zklamaný, byla extraliga. To jsem tak trošku vybouchnul. Loni byla první liga super, hlavně ve Svitavách se mi hrozně líbilo jako vždy. Hlavně vzrůšo s metylem (smích). Přijel jsem bez mechanika a cestou teprve někoho sháněl. Pomoh‘ mi Eda Kutač a tak si ze Svitav závod co závod odnáším skvělé zážitky. Tam je vždycky na co vzpomínat. Ale jak to bude letos s angažmá v první lize, se ještě uvidí. Ještě nevyšel kalendář v Německu a v Holandsku a já se budu zase věnovat závodům na dlouhé a trávě, to bude priorita. Sice je to všechno dál, ale ta atmosféra v zahraničí je úplně jiná než na speedwayi v Česku.“

 

speedwayA-Z: „Ledy u nás zatím ještě nemají pražádnou šanci a březnový ráz počasí za okny tím spíše evokuje blížící se hlavní plochodrážní sezónu. Jaké máš novinky, co bude nové, jak své letošní závodění pojmeš?“

Martin Málek: „Na letošní rok jsem krom techniky na nic ještě pořádně nesáhnul. Ale spousta věcí jsem nakoupil na konci sezóny. Našel jsem si i novou práci. Teďka začnu dělat něco na fyzičce a začnu pracovat na motorkách. Mám v plánu ještě menší vývoj některých věcí, uvidíme, jak se to stihne a osvědčí. Před koncem roku jsem nechal vyrobit nějaké součástky a ještě spousta dílů je ve výrobě. Ke konci ledna se to sejde a během února bych měl všechno dokončit, abych koncem března mohl vyrazit se někam povozit. Prioritou zase zůstane dlouhá a tráva, všechno se to vyvrbí koncem jara, jak bude vypadat kalendář. Pro mě je stejně nejdůležitější část sezóny v srpnu a v září, takže je ještě relativně času. Není, kam spěchat, hlavně bych chtěl zůstat zdravý. A to je asi tak všechno, to jsou veškeré novinky.“

 


Martin Málek děkuje:

S tatínkem Pavlem

„Moc děkuju tatínkovi, ten se mnou zase letos najel kilometrů, měl velkou trpělivost, držel nervy na uzdě a makal jak mechanik formule 1. Taky moc děkuju strejdovi Jardovi Solnařovi, ten se mnou vynechal taky minimum závodů. Děkuju taky Gábince za trpělivost, zázemí, pomoc a servis. Panu Diatkovi za podporu, panu Janouškovi za Metaltec, Mirovi Ševčíkovi za sponzoring, Darkovi a Rafalovi z firmy Maliniak, Karlovi Matuškovi za technickou podporu vozového parku. Strejdovi Petrovi, Vašku Hromasovi, panu Grossewachterovi za technickou podporu, Herbertovi Okken, Káčovi Kadlecovi, Michalovi Hádkovi, Davidu Lizákovi, Edovi Kutačovi a klukům do Kopřivnice, Karlu Karáskovi a Anne Spaanovi.“


Martin Málek v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Filip Šitera a archív Martina Málka