Pardubice – 14. ledna
V neděli v Trhové Kamenici zadřel motor svého ledařského speciálu. Na takové alternativy jej jako správný ledař připraven. Jenže další trénink je ohrožen. Na rybníku v Sezemicích, kde má povolení, je nejen tlustá vrstva ledu, ale především tlustá sněhová duchna. Milan Moravec proto upírá své zraky k Chocenici v západních Čechách.

„Trénovat v Sezemicích nebudu,“ svěřuje se. „Led tam je, patnáct čísel, ale na něm hodně sněhu. Lopatou to neuházíš a fréza to neutáhne. Musíme čekat, jestli se vrátí mráz. Kdybychom předtím vyhrnuli kolečko, šlo by to. Led by byl měkčí a krásně by držel.“

Problém s technikou by Milan Moravec vyřešil.  „Můj motor se mi máznul,“ vrací se k ledové neděli. „Musí se opravit. Mám ale leďáka od Lukáše Hromádky, toho stříbrnýho po Peckovi, mohu na něm jezdit. Zkusím se domluvit s Andrejem Divišem, že bych se v sobotu vydal do Chocenice. Zavolám mu, abych věděl, jak to bude.“

Pardubice – 6. ledna
Lukáš Hutla je ve Švédsku. Další ledaři ze zemí, kde zimní odvětví plochodrážního sportu ještě nezaniklo, jakbysmet. Jet důstojné mistrovství republiky za těchto okolností není možné, byť vodní plochy tloustnou za vydatné podpory mrazivého počasí. Ale co třeba vypsat něco jako přebor pro borce, které tu ještě máme? Ostatně svého času podobnou funkci sehrála družstva, když bratři Klatovští zmizeli do Ruska. Petr Moravec, předseda plochodrážní komise, ale stojí oběma nohama na pevné zemi.

„Nemáme závodníky,“ říká. „Je tu pět, šest Čechů, co mají motorky, a někteří ani na led nevyjeli. Lukáš Hutla je ve Švédsku až do světové kvalifikace. Andrej Diviš chce jet do Švédska týden před ní.“

O postup do série světového finále se v Örnsköldsviku pojede poslední lednový den. „Mezitím je ve Švédsku liga,“ pokračuje český plochodrážní šéf. „Je tam dva následující týdny. Ti, co by k nám přijeli a závodili, jsou tam.“

Od roku 2009, kdy šampionát družstev nabídl vhodnou alternativu k individuálnímu šampionátu, v němž nemohla jet esa, se doba změnila. Mrazivý únor sedmnáctého roku umožnil u nás pořádat sedm závodů. Ale od té doby se v Čechách jely jen dva a zbytek kontinentální Evropy na tom nebyl lépe.

Kdo by za těchto okolností investoval do drahého technického vybavení? „Kdybychom dělali závody pro pět, šest závodníků a vybírali vstupné, to by nás diváci zabili,“ bourá Petr Moravec ideu ledařských mítinků nižší úrovně než mistrovství republiky.

Neznamená to, že by se mu stavěl zády. Ba právě naopak, Lukáš Hutla a Andrej Diviš mají svá místa v mistrovstvích světa i Evropy jistá. Ale třetí do party v obnoveném Ice Speedway of Nations by měl vzejít z bitev na zamrzlých oválech.

„Mám dva termíny v únoru těsně před finále mistrovství Evropy,“ svěřuje se Petr Moravec. „Čtrnáctého chtějí v Hamru na Jezeře, o den později by byl Opaťák, což by do sebe zapadalo také logisticky.“

Zachovala by se úroveň prize money pro účastníky, nad nimiž loni užasl i sám Franz Zorn. V Hamru na Jezeře si vydělal víc, než by mohl doma v Rakousku. Do hry se ale dostávají i další zájemci, jež by ledovou plochou dráhu chtěli uspořádat.

„Ozval se Miloslav Čmejla, že by chtěl také závod v Račicích,“ přibližuje Petr Moravec. „Andrej Diviš jedná s Janem Polívkou, předsedou nepomuckého klubu, že by se udělalo ještě něco navíc.“

Pracovní termíny českých ledů 2026:

Chocenice – 5. ledna
Mrazy jakoby do Čech dorazily přesně na jeho objednávku. Dodělal novou dodávku, připravil tři motocykly. A za humny mu akorát zamrznul rybník Výsovák. Jeho ledový povrch si tloustne a tloustne. K náramné spokojenosti Andreje Diviše, který do Chocenic pozval i jiné ledaře.

„Dal jsem přednost Čechám před Švédskem,“ usmívá se, aby přece jen okolnosti uvedl jedním dechem na pravou míru. „Mám nový auto, ještě není přihlášený. A tři motorky, teď jsem je dodělal, jedna je úplně nová.“

Ledový ovál prakticky vedle domu mu může ledaskdo závidět, ale on rozhodně není lakomý. „Snad ještě někdo přijede, abych nejezdil sám,“ usmívá se. „Závody nevím, na ně nikdo není, ale zval jsem Webera, mladýho Antona Klatovskýho, psal jsem Wilďákům a Kubovi Tikovskýmu. A Pepa Šiška by moh‘ jezdit na tom mým ležáku.“

Chocenice jsou v současnosti českým ledařským rájem. „Mám tři dráhy, budu jezdit každej den,“ pochlubí se Andrej Diviš. „Jsou tu ideální podmínky. Když jsem v pátek vyjel poprvý, probrousil jsem se do vody. Ale každým dnem to přibývá, určitě víc než patnáct čísel. Promrzá to dobře, zejtra to určitě unese i toho mýho samuraje s radlicí.“

Ačkoliv domácí podmínky jsou úžasné, Andrej Diviš stejně brzy popluje přes Baltské moře. „Chtěl bych do Švédska jet dřív,“ plánuje. „Abych se před kvalifikací svez‘ i tam.“

Neveklov – 5. ledna
Ani Jakub Tikovský nezahálí s přípravou na možný závod mistrovství republiky ledařů. I když u nás není takový mráz jako ve Švédsku, vyrazil trénovat na rybník u svého rodného Neveklova. Odkroužil jenom pár kola a cítí se spokojený ze svojí technikou. To samé ovšem nemůže říct o své fyzické přípravě, kterou jako každý rok trochu podcenil.

Hamr na Jezeře – 29. prosince
Vánoční příchod mrazů nastartoval hamerský efekt, který všichni znají z únorového šampionátu na ledové dráze. Zdejší jezero pokrývá třinácticentimetrová síla ledu, jejíž povrch k velké radosti bruslařů včerejší náledí uhladilo k dokonalosti. Bohužel začíná chumelit, ale horší zprávy přináší termínový kalendář. Závodit se bude moct v únoru.

„Nejsou závodníci,“ krčí rameny Petr Makušev. Celý ledařský svět upírá své zraky na sever. Ve Švédsku se sezóna rozběhne již v první třetině prvního měsíce nového roku. Zítra se do severského království k tréninku vypraví i Lukáš Hutla, který finišuje s přípravou své nové dodávky.

Proto si nestihne v Hamru na Jezeře ani zatrénovat. „Ráno jsem mluvil s Petrem Moravcem,“ říká Petr Makušev. „Volné termíny jsou až na únor. Chceme, ať má závod výbornou úroveň a všichni kvalitní závodníci budou ve Švédsku.“