Archiv pro rubriku: Komentář

Přání se splnilo

Když jsem se chystal na letošní Zlatou přilbu, řekl jsem si, že se mi možná splní dlouholeté přání. Sám jsem závodil a od roku 1983 do dneška, moderuji, tedy rovných čtyřicet let. V době mé závodní kariery vydal krásnou knihu o ploché dráze uznávaný odborník Juraj Ilja Jenča. Byl taktéž moderátorem tohoto sportu. Na stadiónech i v televizi. Knihu jsem si koupil. Byl tam i článek o Chabařovicích, za které jsem tehdy závodil. Od první chvíle jsem začal do této knihy sbírat podpisy našich i zahraničních jezdců.

 

Vedle autogramu Antonína Kaspera, Antonína Švába, Pavla Mareše, Jana Holuba, Karla Průši, Jaroslava Volfa mladšího a mnohých dalších. Ze zahraničí jsem získal cenné podpisy například mnohonásobného mistra světa Gabdrachmana Kadyrova, Igora Plechanova, Zenona Plecha, Edwarda Jancarze, Ole Olsena, Barryho Briggse, Ivana Maugera, Tomasze Golloba, Hanse Nielsena, Erika Gundersena, Egona Müllera, Erika Rissa, Tony Rickardssona, Grega Hancocka a mnoho dalších známých jezdců a mistrů světa.

Jeden podpis mi ale chyběl, slavný pětinásobný mistr světa Švéd Ove Fundin. Blízko podpisu jsem měl, když byl ve Slaném na mistrovství světa, ale neměl jsem tam jak dostat. Nedávno jsem se od Petra Moravce dozvěděl, že má Ove Fundin letos přijet  na Zlatou přilbu.

Knihu, ve které je odhadem na 150 podpisů, jsem si vzal do Pardubic s sebou. V pátek jsem se spolu s Rudolfem Greplem dostavil do depa a tam potkal legendu legend. Chodil sám velmi skromně po depu a nasával plochodrážní atmosféru. Šel jsem k němu a švédsky jsem ho oslovil. Nevím, kolik jsem měl tep, ale byl jsem nesmírně šťastný.

Povídali jsme si asi patnáct minut. Řekl mi, že ho hodně zaskočilo, že s ním někdo v depu mluvil švédsky a navíc Čech. Ove Fundinovi je devadesát let, je ve výborné kondici. Znovu se mi potvrdilo, že lidé, kteří něco umí, jsou většinou i velmi skromní a přátelští.

Stejně jako Ivan Mauger, Greg Hancock a další. V neděli o Zlaté přilbě jsem seděl spolu se svým velikým kamarádem, závodníkem Bohuslavem Polákem na tribuně vedle Ove Fundina a Rune Holty. Ten je Nor a švédsky rozumí jako my a Slováci.  Co k tomu dodat.

Nádherné počasí, kvalitní závody, které jsme shlédli ve společnosti legendy, čímž se mi splnil dlouholetý sen. Za to chci poděkovat klubu Zlatá přilba, který Ove Fundina pozval. Jak píši na začátku. Splněné přání. Budu vždy držet palce, aby Zlatá přilba v Pardubicích žila dál.

Miloslav Čmejla, Ove Fundin a Bohuslav Polák při letošní Zlaté přilbě města Pardubice

Jmenuji se Adam Nejezchleba, jsem jezdcem E speedway, aneb letos SKORO naostro

Liberec – 21. června
I když se podařilo vyjednat společné ježdění E speedway se spalovacím motorem, je to jen pokus! Z našich mladých závodníků se již letos mělo šanci povozit nebo i závodit hned několik nadějí ploché dráhy. To, že Adam Nejezchleba jako instruktor a závodník vyspěl do absolutní jedničky, je v sezóně 2023 velký úspěch. Co ale ti ostatní?

 

Adam Nejezchleba závodí s libereckými éčky | foto Štěpán Ševčík

Štěpánka Nyklová, Luboš Hromádka byli velkou nadějí posouvat jízdu na E speedway ale… Bodíky a pohárky lákají a závodit s vědomím, že sice závodíte ale mimo soutěž, by pro mladé závodníky bylo demotivující.

Adam přistoupil jako jediný na to, že vlastně nebude moc zasáhnout do pořadí. Stále se ale snaží ukazovat a to nejen na našich drahách, jak E speedway začínajícího jezdce naučí jezdit. Velký posun udělala i Štěpa, ostatní stále nevědí, co dál. Jo chci, ale?

Věroslav Kollert, Adam Nejezchleba, Tomáš Kollert a Robert Ráliš | foto Štěpán Ševčík

Proč by někdo závodil, když by mu nezapočítávali body za závod, co pojede na E speedway?! Malá základna ani neumožňuje obě kategorie samostatně. Už jenom to že můžeme jezdit společně se spalovacími motory a porovnávat sem je velký úspěch a pomoc od těch, co nám věří.

Snaha party okolo E speedway je vylákat mladé na stadión a povozit se. Když vidím, na čem někteří začínající jezdci chtějí jezdit – tak sakra, kde je odpovědnost trenéra nebo klubu?!

Adam Nejezchleba do naší party byl vybrán sice už jako jezdec, který zažil poměry ve stopětadvacítkách a jen těžko chápal, co se v této začínající kategorii děje. Velká podpora kluků okolo Tondy Klatovského nebo podpora z Divišova dostává mladého závodníka do pohody a možnosti se rozvíjet.

Liberec podporuje projekt zdravotních klaunů | foto GRS Liberec

Příprava na závody a to včetně vnímání okolí s neustálými narážkami na elektriku z okolí ukazují i psychickou vyrovnanost Adama. E speedway totiž není jen závodění, bodíky, pohárky, Adam se v letošní sezoně i aktivně účastní akce nemocniční klauni, kde s nasazeným  červeným nosem podporuje ty, kteří nemají to štěstí zdravého dítěte.

Letošní cíl je přilákat mladé kluky a holky na stadióny a začít se bavit sportem.

Adam Nejezchleba v sedle éčka | foto Štěpán Ševčík

Vzpomínám na jednu zářijovou sobotu

Poslední dobou mám takový pocit, že toho poměrně dost pamatuju. Jsem v důchodu, takže mám moře času zahálet a nic nedělat a tím to asi bude. Problém ale je to, že si nepamatuji, co si vlastně pamatuji. Řeknete si blbost – asi ano. Podobnou situaci jsem zažil včera na Markétě při mistrovském junioráku, pořád se mi do myšlenek něco vkrádalo a nemohl jsem přijít na to, co to je řečeno slovy milovaného Felixe Holzmana. A pak najednou asi při šesté jízdě se mi to začalo vybavovat.

 

Novinová inspirace

Lukáš Dryml se ve Slaném před patnácti lety stal juniorským mistrem světa | foto Karel Herman

Byla sobota, první v září. Mladší dcera nedávno začala chodit do deváté třídy a já jako zodpovědný otec jsem začal přemýšlet o tom, co bude po skončení devítiletky dělat. A protože po ránu je nejlepší proběhnout aktuální tisk, zbystřil jsem při pozvánce na plochodrážní stadión ve Slaném na světové juniorské finále. V sedmdesátých letech jsme tam byli s kamarády pečení vaření a při kontinentálních finálových závodech družstev stávali i na cizích nohách s tisícovkami jiných diváků. Tož pojal jsem rozhodnutí s dcerou tento závod navštívit, pro ni to bude premiéra.

Je pravda, že návštěva nebyla tak velká, ale pár tisíc diváků tam bylo. Nebyl jsem si jist, zda jsme opravdu ve Slaném, v hledišti byla sice i česká vlajka, ale podstatně více polských. Že u severních sousedů je žužel národním sportem jsem věděl, no stejně mne polští fandové překvapili. Na tribuně nás pár Čechů bylo a dokonce jsem se potkal s několika známými. Ve Slaném jsem chodil na gympl a měl i tu čest za tehdejší ČKD hrát fotbal. Ale teď má přednost plochá.

 

Sobota končí, jak má

Kompletní Dryml Team po letech | foto Eva Palánová

Osobně jsem byl zvědavej na mladšího z Drymlů Lukáše, který už vystrkoval drápky mezi seniory v SGP. Dceři jsem vysvětlil, že s rodinou Drymlů se vlastně znám, při studiu na VŠE jsem v roce 1977 stál na Markétě, když Aleš starší vyhrál Memoriál Luboše Tomíčka. Ale k závodu…

Do čtvrté rundy paráda, Lukášovi to šlapalo, a že si nás polští fandové prohlíželi s čím dál větší nevraživostí, mi nevadilo. V páté sérii se to nalomilo. Lukášovi nevyšel start a rázem po základu měl s Kasprzakem stejně. Rozjezd!  Takhle by měl závod končit ! Vyšlo to a máme mistra světa. A to mne tak vzalo, že jsem se o plošinu začal víc zajímat.

 

Je do dvacet let

Ale proč to vyprávím? No protože je to dnes přesně dvacet let – takže Luky konečně Ti gratuluju a děkuju za celkem tehdy hezky strávené odpoledne.  No, a je to tady zase, manželka mi říkala, že mám dnes něco konečně udělat a já si zaboha nemohu vzpomenout co….

Co nás letos pomůže zachránit?

Liberec – 10. března
Chci se vyjádřit k situaci, ve které se nacházíme. Dva roky covidu, teď Rus, co se zbláznil a utrpení lidí, dostává náš malý sport do kouta. Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto dobu vydržet a mít šanci pokračovat. Vypočítávat finanční ztráty a brečet nad současnou dobou nemá cenu. Jediné, na co jsem přišel a to určitě napadlo i mnoho dalších, je nepoddat se a dělat, dělat vše, co zvládáme – nepřestávat bojovat i za cenu, že to bolí. Pořádat závody a hrát to naše plochodrážní divadlo, to samozřejmě chce i diváky.

Divák je totiž součástí, tou hlavní součástí, který nám pomáhá naplnit pokladničku  vedle kamarádů a sponzorů. Když je vidět na dno pokladničky, tak se blíží velký problém. Problém, ve kterém je náš sport, ze kterého se jen pomalu budeme znovu stavět na vrchol.

To, že pády přichází a hubená léta střídají ta lepší, zažíváme, ale opět je v tom ten důležitý – divák. Divák, bez kterého nevydržíme, divák, co přivede sponzory, divák, který vnáší do naší závodnické duše sílu bojovat a pokračovat.

Co uděláme, aby fanoušci plochodrážního spotu opět začali na nás chodit? Zaspaná doba naši slávy a prakticky nulová podpora motoristického sportu nás zase vede k tomu hlavnímu, k lidem – divákům, jimž chceme ukázat krásnou plochou dráhu.

Dva závody v roce ZP a SGP, o nichž fanoušek ví, je strašně málo. Divák je dnes velice náročný a zhýčkaný z internetu a televize. Také důležitou položkou je cena vstupenky. Zrovna tak, jak se snažíme přilákat mladé závodníky a vychovávat si je, tak musíme lákat novou generaci diváků ochotné za tento druh zábavy zaplatit.

Těším se s vámi na setkání na našich stadiónech.

Drž se, Ukrajino!

Události dnešní noci překvapily i samotného Miloše Zemana. Ač hodně blízký Kremlu, musel ve svém projevu dát za pravdu dokonce i čučkařům z CIA. V plochodrážním sportu se politika vesměs neřeší. Zápolí se stylem fair play. Takové zásady však noční útok ruské federace na Ukrajinu s mnohem slabší armádou silně porušuje. Nezbývá, než si přát návrat normálního světa, v němž se bojuje výhradně na oválu. A co na tom, že naši prohrají jako při poháru přátelství před dvěma léty?!

Ukrajinský triumf v SFC v říjnu 2019 | foto Karel Herman

Říjnovým Kostěnicím patřil přece jen statut posledního závodu v Čechách

Plochá dráha je v portfoliu motoristických sportů přece jen v mnoha ohledech specifická. Abyste se svezli byť jen úplně ze srandy, potřebujete ovál. A ačkoliv ostatní motocyklové a automobilové podniky stanovují své horní limity pro účastníky, plochodrážních šestnáct závodníků plus dva náhradníci nemají jinde obdoby. Není divu, že se levé zatáčky v posledních letech vyprofilovaly jako ryzí vrcholový sport, po jehož výkonnostní složce přestalo být vidu a slechu.

Poslední plochodrážní závod v Čechách, byť neoficiální, vyhrál letos Patrik Linhart | foto Antonín Škach
Aleš Duben přešel z flat tracku k hobby ploché dráze | foto Antonín Škach

Než ovšem přišly Kostěnice. Motoklub Úhřetická Lhota si pár set metrů za zdejším vlakovým nádražím pronajal kousek pole, na němž vybudoval malý oválek. Zprvu se zde proháněli zejména nadšenci ploché dráhy, kteří si své sny o závodní kariéře zhmotnili koupí závodního speciálu, avšak brzy si sem našli cestu i licencovaní borci.

Zdejší Srandamače pořádně okořenily český plochodrážní kalendář. A to tím spíše, když jejich součástí byly i plochodrážní stopětadvacítky, děti na malých kroskách či flat trackeři. Fanoušci se sem nikdy nehrnuli, to je fakt. Ovšem na druhou stranu, ruku na srdce, který regulérní stadión může být s jejich počtem nadšený jako politik pět minut po vyhraných volbách?

Letos se na kostěnickém kalendáři projevila nejen drastická vládní opatření v boji s koronavirem, ale také počasí. Místo Rozlučky se tak na říjnový státní svátek konal teprve druhý Srandamač. Pořadatelé moudře přesunuli jeho začátek z dříve běžného dopoledne až na čtrnáctou hodinu. A dobře udělali.

Roman Marek zase přešel z ploché dráhy k flat tracku | foto Antonín Škach

Vždyť vzhledem k výlukové činnosti spojené s náhradní autobusovou dopravou sem osobák z České Třebové jel neuvěřitelných sto třicet minut. Nad takovou jízdní dobou by i samotný Jan Perner zakroutil hlavou. Už ve čtyřicátých letech devatenáctého století vlaky daly padesát kilometrů mnohem rychleji.

Závodníků se tentokrát sešlo méně než na Rozlučce před dvěma lety. Inu, tak to chodí a není lepšího scénáristy, než je samotný život. Někteří odchovanci kostěnických oválků budují úspěšně kariéry v regulérní ploché dráze. Naproti tomu Roman Marek, někdejší kopřivnický závodník přijel se svým veteránem pro flat track. Aleš Duben zase prošel obrácenou genezí. Z flat trackera se stal plochodrážním hobíkem.

David Hofman dostal trofeje z Kostěnic až po návratu ze zimního stadiónu v Chrudimi | foto David Hofman

Ať tak či onak, Kostěnice k českému plochodrážnímu koloritu patří. Sledovat závody z prostředku oválu přináší zcela jinou perspektivu. Stejně jako volný výklad pravidel. Za pásku se nevylučuje, dvě minuty jsou při Srandamačích neznámým pojmem. Bezpečnosti je však věnována stále větší pozornost, již druhým rokem je přítomna sanitka.

Protože paní Zima setrvává ve svém nenávistném postoji ledovým oválům, Kostěnice letos na sklonku října postaraly o poslední vyhlašování plochodrážních vítězů na našem území. Hlavní kategorii Speedway vyhrál Patrik Linhart, flat tracky zase Radek Bednář z Přerova. Stopětadvacíky David Hofman. Jenže ve chvíli, kdy se měl postavit na stupně vítězů, hrál v Chrudimi hokej proti Kolínu. Zlatý věnec mu nasadil kolem krku až jeho tatínek, když se večer vrátil domů.

Inu, i česká plochodrážní hobby scéna nabízí neuvěřitelné příběhy.

Radek Bednář byl posledním vítězem letošního flat tracku u nás | foto Antonín Škach