Alokace závodníků jednotlivých federací jsou známé v evropských šampionátech na ploché dráze. Pro mistrovství světa byly oficiálně zveřejněné pro ledařský šampionát, jehož kvalifikaci hostí švédský Örknsköldsvik. Česká republika v něm má dvě místa, která obsadí Lukáš Hutla a Andrej Diviš. Ostatní alokace plánuje komise CCP FIM oficiálně představit po desátém únoru.
Alokace závodníků pro kvalifikaci ledařů Örknsköldsviku (1. února)
Strömsund – 12. prosince
Rok se s rokem sešel a znovu jsme vyrazili s Franzem Zornem do Strömsundu trochu potrénovat. Je potřeba zase vzít motorku do rukou a trochu si vzpomenout na to, jak se s tím pekelným strojem jezdí.
Dnes je to týden, co už jsme tady na místě. Nic se nezměnilo. Místní motorkářský klub stále funguje a tak nic nebránilo tomu, abychom se u nich zase ubytovali a využili zázemí místní dílny.
Oproti minulému roku, kdy bylo stabilní počasí, mínus 25 stupňů, letos se teploty střídají jako na houpačce. Dva dny je minus 5 a pak zase další den plus 2. Takže momentálně žádná krutá severská zima. Původně jsme chtěli začít trénovat na jezeře, které je pro první jízdy ideální. Ale ačkoli je více než 25 centimetrů ledu, místy stojí kaluže vody.
Naštěstí je zde v místě ještě plochodrážní stadion, kde už měli připravenou dráhu s nejméně deseti čísly ledu a tam tedy trénujeme. Střídáme jeden den tréninku a jeden den údržby motocyklů a budování ledového oválu. Pravidelně navážíme vodu na stadion a led rychle roste.
Zřejmě zde před naším příjezdem panovaly silné mrazy a zem je zmrzlá do hloubky a tak voda krásně mrzne i při teplotě kolem nuly. Na stadiónu jsme postupně vytvořili ideální led, dalo by se říci dráhu světových parametrů.
A tak se tedy pomalu připravujeme na nastávající sezónu. Vše jde podle plánu a bude natrénovano dost. Na motocyklech se odlaďují poslední drobnosti a zajíždí se nové pláště.
Zhruba za týden se vrátíme domů na Vánoční svátky a pak nás v lednu čeká pět závodu švédské ligy. A následně také tradiční mistrovství Evropy a světa. Doufejme, že v únoru zavítá zima i do našich končin a uskuteční se nějaký závod i v Česku. Bude-li tomu tak, určitě se Franky zúčastní i závodů na našem území.
Franky Zorn a David Lizák zdraví z dalekého severu všechny příznivce ploché dráhy a čtenáře magazínu speedwayA-Z. Užijte si vánoční svátky a snad se spolu uvidíme někde na stadionech.
Heerenveen – 7. dubna
Už krátce po šestnácté hodině byla vyřešena otázka letošního mistra světa na ledové dráze. Martin Haarahiltunen do posledního závodu nastupoval s převahou čtyř velkých bodů na Maxe Niedermaiera, který se ale na rozdíl od Švéda nedostal do finálové jízdy. Ačkoliv v jízdě čtyř nejlepších Martin Haarahiltunen pykal za hromadný pád, třetí zlato v řadě mu už nikdo sebrat nemohl. Závod vyhrál pětašedesátiletý veterán Stefan Svensson. Andrej Diviš byl jedenáctý, Lukáš Hutla coby náhradník dnes do akce nevyjel.
Zatímco v sobotu se Martin Haarahiltunen poněkud trápil, tentokrát začal klíčovým triumfem v rozjížďce s číslem dvě. Nechal v ní za sebou Jimmy Olsena, ale více se mu do krámu hodilo až třetí místo Maxe Niedermaiera.
Německý ledař se soustředil na postup do finále. V případě příznivých okolnostní by v něm totiž mohl v tabulce srovnat krok s Martinem Haarahiltunenem. Pád v šestnácté jízdě znamenal konec nadějí a Max Niedermaier skončil šestý. A také jako vicemistr světa, protože jeho švédský rival věděl, že je potřetí světovým šampiónem.
A to bez pódia v závodě! V první zatáčce finále upadl a spolu s ním také Jimmy Olsen a Heikki Huusko. Za takový skutek musel pochopitelně ven z repete, které patřilo Stefanu Svenssonovi.
Ještě v prvním okruhu sebral z druhého výjezdu vedení Jimmy Olsenovi a konec ledařské sezóny ozdobil primátem. Pro něho specifické sezóny, jelikož se za řidítka ohřebovaného speciálu prvně posadil před čtyřicet lety.
Heerenveen – 6. dubna
Před třetím závodem finálové série mistrovství světa ledařů byl Max Niedermaier plný optimismu a zdravého sebevědomí. Nechal se dokonce slyšet, že si do působivého Thialf Ice stadiónu přijel pro zlatou medaili. Průběh závodu mu dal zprvu plně za pravdu, protože vyhrál všech pět svých rozjížděk v základní části. Jenže ve finále udeřil Martin Haarahiltunen, aby triumfem před nedělním pokračováním upevnil průběžné vedení. Lukáš Hutla naskočil do závodu z pozice druhého náhradníka až na poslední tři jízdy. Přesto skončil osmý, Andrej Diviš dvanáctý.
Přelouč – 4. dubna
Letošní dočasnou pauzu si vylepšil pátou příčkou v evropském šampionátu v Sanoku. O jeho další budoucnosti se rozhodne zítra večer v nizozemském Heerenveenu. Pro první dva budou připraveny vesty se startovními čísly sedmnáct a osmnáct víkendového rozhodujícího dvojzávodu o titul ledařského mistra světa. Lukáš Hutla jej uvidí tak či onak.
Tipujte:
Loading ...
Protože trénink na volný závod se koná již dnes v sedm večer, výprava z Přelouče se vydala na cestu již včera po západu Slunce. V Oseku naložila Davida Lizáka, který by jinak musel za Franzem Zornem do Salzburku vlakem. V Chocenicích u Andreje Diviše se zastavila kvůli motoru a pak se rozjela přes Německo směr Heerenveen.
„V pátek večer jsou závody,“ říká Lukáš Hutla. „Jedu o mistrovství světa. Uvidíme. Když se nepovede, podívám se z tribuny, když jo, tak z motorky.Vstupenku jsem si zatím nekupoval. Jako divák jsem si užil závody už v Inzellu. Všechna čest, jak Aki Ala-Riihimäki vypiloval tu svoji motorku. Sedí dole, ale jede mu to jako kráva.“
Šampionát zatím vede úřadující šampión Martin Haarahiltunen o dva body právě před finským rutinérem, jenž se o druhou pozici dělí s Maxem Nidermaierem. Heikki Huussko číhá pozadu o další dva body. Andrej Diviš je prozatím třináctý.
Otazník visí nad Johannem Weberem. Němec zatím figuruje v oficiální startovní listině, avšak v Inzellu si zlomil žebra.
Inzell – 24. března
Opět beznadějně vyprodaná Aréna Maxe Aichera v Inzellu viděla další úžasnou podívanou. A ve finálové jízdě znovu stejnou čtveřici jako při prvním finále v sobotu. Nyní se ale z prvenství radoval finský veterán Aki Ala-Riihimäki. Druhé místo Martina Haarahiltunena poslala obhájce titulu do vedení seriálu. Andrej Diviš po sobotním čtrnáctém místě poskočil na dvanácté a průběžně je prozatím třináctý.
Výhoda haly byla nesporná. Venku déšť a březnový alpský chlad. Uvnitř skvělý led a dvě a půl hodiny úžasného závodění. Zatímco v sobotu měli pré domácí, neděle patřila Skandinávcům. Aki Ala-Riihimäki korunoval svou snahu vítězstvím před Martinem Haarahiltunennem a objevem sezóny Heikkim Huuskem.
Sobotní vítěz a se třinácti body nejlepší muž základní části Max Niedermaier se na pódium tentokrát nevešel. „Neriskoval jsem, protože jsem si chtěl šetřit energii na finále. Až v něm jsem riskoval. Ari ale ve svém věku vytěžil maximum ze svých zkušeností. Nic není ještě ztraceno, ale bude to složité. Přece jen bych rád jel do Heerenveenu jako leader.“
Jím je Martin Haarahiltunen s náskokem dvou bodů na oba vítěze inzellských závodů, kteří mají převahu dvou bodů před Heikkim Huuskem. Odstup jejich pronásledovatelů je už přece jen výraznější.
Velkou smůlu měl v neděli Franz Zorn, jemuž finále uniklo o vlásek. „Ačkoliv jsme dělali všechno dobře, dopadlo to s námi špatně,“ glosoval Rakušanův mechanik David Lizák. „Příště třeba vyhrajeme, ale na medaili za celkové umístění můžeme asi zapomenout.“