Archiv pro rubriku: Ostatní závody

Loučení zlaté krasavice bylo jako krásný sen

Sluníčko zaťukalo na střechu Zelené brány. Hej, ospalče, vstávej! Jenže z mlžné zářijové peřiny se nechce. Ale dnes je přece jen mimořádná událost. Musíme se přece rozloučit se zlatou krasavicí, kterou na odivu vystavují ve výloze u Lejhanců. Ona sama je už dávno vzhůru. Nedávno se její kráse kořil jakýsi vouskatý fešák někde od Čáslavi, který už má doma její pět let starší sestřičku. Jenže takových dnes do depa svítkovského stadiónu přijede ještě pětatřicet.

Zlatá přilba začíná již dopoledne u Lejhanců

Časné nedělní dopoledne na pardubické Třídě míru | foto Antonín Škach

Otázka, kdy vlastně začíná Zlatá přilba města Pardubice, se řeší stejně obtížně jako známý filozofický rébus, zda byla dříve slepice nebo vejce. Fanoušek v tom má jasno. Přece v neděli ve dvanáct. Novinář a fotograf přijde raději dříve. Závodník se svým doprovodem pochopitelně také.

Ale co pořadatel? Začal pětasedmdesátý ročník závodu všech závodů, který do Svítkova zavítá příští rok 24. září už tuto středu, kdy AMK ZP Pardubice tento termín oznámil. Určitě ne, není představitelné, že by si parta okolo Evžena Erbana jen lehce pohrávala s myšlenkou Zlatou přilbou nepořádat.

Mumraj roste | foto Antonín Škach

Poslední krize přece jen přišla v třiašedesátém. Logický konec éry travnatého dostihového závodiště řada lidí nemohla přenést přes srdce. Prorokovali brzký zánik závodu, jenž už tehdy patřil k legendárním, a hanlivě jej dehonestovali na žlutou přilbu. Čas ukázal, jak se mýlí, vždyť tradici nepřerušili ani okupantské tanky v osmašedesátém.

Když však otázku po začátku Zlaté přilby města Pardubice oprostíme od filozofických úvah, dojdeme ke snadné odpovědi. Přece v neděli dopoledne u Lejhanců. Krásná trofej se odsud slavnostně odvážela již před válkou. A od devadesátých let se v tradici nerušeně pokračuje.

 

Nedělní ráno je skvělé

Poslední neděle letošního září je vskutku nádherná. Hodiny na Zelené bráně se doširoka usmívají, když se jejich ručičky roztáhnou na čtvrt na deset. Ticho Třídy míru, kam automobily běžně nesmí, prořízne zvuk motoru.

Zlatá přilba města Pardubice 2022 svým způsobem právě začíná | foto Antonín Škach

Okatá copatá dívka otáčí volantem červené bugatky a s modrou padesátkou aerovkou zastavuje před Lejhancovým klenotnictvím. Na zahrádce protější kavárně se společnost koupe v hřejivých paprscích podzimního sluníčka. Zatím je všude poměrně liduprázdno, až by se zlatá přilba ve výloze mohla cítit osaměle.

Prochází kolo Marián Šebian. Slovenský kouč raději mávne rukou nad otázkou, jak se jeho celku dařilo při české první lize v Kršku. A raději míří k Pernštýnskému náměstí i se svou rodinou, aby se poptali po turistických magnetkách. Manželé Nyklovi si však vychutnají skvělou kávu. Jejich Štěpánka se však v té době již pohybuje ve svítkovském depu, aby se přiučila další věci z plochodrážního řemesla.

 

Zlatý sen

V cukrárně přes ulici prodávají kornouty sladké zmrzliny. Lidé se trousí víc a víc. Holoubci raději vyklízejí ulici. Po ní přijíždí nové stroje. Motocykly, sajdkáry, ameriky a aerovka řízená někdejším plochodrážníkem Tomášem Jůzou.

Na cestu do Svítkova se chystá rovněž Tomáš Jůza se svou elegantní společnicí | foto Antonín Škach

Čas běží. Nádherná trofej mizí z výkladní skříně. Vzápětí je k vidění v rukou jedné z dvojice hostesek ve dveřích obchodu. V ten moment se fotografuje vším, co je k dispozici. Přichází Pavel Lejhanec. Zlatá přilba se ocitá v rukou druhé z dívek, která usedla na sedadlo červené bugatky.

Policejní motocykly zapínají majáky a houkačky. Vedou kolonu s červeným sporťákem k Zelené bráně. Otočí se nazpět a Třídou míru si to štrádují do Svítkova. Pár minut a člověk si připadá, jakoby se probudil z krásného snu.

Pavel Lejhanec vyprovází své dílo | foto Antonín Škach

Bulvár je náhle prázdný a tichý. Drzí holubi se vracejí nazpět na své teritorium. Okázale ignorují plakátnice. Na nich má prim obligátní předvolební klišé. Avšak najdou se i výjimky. Slogan Volte Viléma nápaditě zve na novou expozici na zámku. A pak pochopitelně Zlatá přilba. Samotný klenot mistra Lejhance se z něho již před lety vytratil, ale kdo by nevěděl, že?

Konvoj vozidel se již ostatně musí blížit stadiónu. Legendární závod má teprve za pár minut začít. Na Třídě míru však již skončil. Jo, a tu zlatou holku si z Pardubic odvezl Angličan Daniel Bewley.

Třída míru se loučí se zlatou přilbou | foto Antonín Škach

Jubilejní pětasedmdesátá Zlatá přilba bude 24. září

Pardubice – 24. listopadu
Mezinárodní motocyklová federace vydala včera ve čtrnáct hodin kalendář plochodrážních závodů ve své gesci pro rok 2023. Z něho plyne, že volným termínem pro jubilejní ročník historicky nejdéle pořádaný závod o pardubickou Zlatou přilbu je neděle 24. září 2023. S tímto datem není spojen žádná Speedway Grand Prix, ani žádný jiný závod světového šampionátu na klasické ploché dráze.

 

Daniel Bewley na stupni vítězů loňského závodu všech závodl | foto Karel Herman

Z tohoto kalendáře také plyne, že spolu se závodem o Zlatou přilbu se v sobotu uskuteční nejenom 49. ročník závodu o Zlatou stuhu juniorů, ale také jeden z finálových závodů disciplíny flat track. Z vydaného kalendáře je také zřejmé, že se AMK Zlatá přilba Pardubice vrací i k pořádání závodů mistrovství světa do 21 let. Ve Svítkově se neuskuteční finálový závod, ale 20. května 2023 se zde v kvalifikačním závodě rozhodne o skupině jezdců, která bude následně bojovat v seriálu finálových závodů SGP2 o titul mistra světa v této kategorii. Úvodní finálový závod této soutěže pak uspořádá před svou SGP Praha.

Pardubičtí pořadatelé by rádi do svého portfolia kvalitních závodů přidali ještě závody v gesci FIM Europe. Zdali se nám to podaří, budeme vědět během několika příštích dní.

Zlatá přilba bude slavit velké jubileum, na snímku si svůj triumf v roce 1938 užívá Franta Juhan | foto archív speedwayA-Z

Předprodej vstupenek na Zlatou přilbu 2023 bychom rádi otevřeli ve čtvrtek 1. 12. 2022. Pro prvních padesát dní předprodeje slibujeme ceny letošního roku, v následujících dnech se pak budeme muset částečně přizpůsobit současným ekonomickým podmínkám. Věříme však, že to naši příznivci pochopí, právě pro ně, je však určeno těch prvních padesát dní na přelomu roku.

Jak jsme dobývali šroubkařský severní pól

Freital – 19. listopadu
Zima pomalu začíná a s ní také zimní plochodrážní sezóna na ledě. V posledních letech se o první závody, na ledě na šroubkách stará závodník Ronny Weis z Míšně. Jeho seriál závodů se vesměs odehrává kousek od hranic s Českou republikou okolo Drážděn. Je to veliká show, kde se představí jezdci na malých kubaturách, čtyřkolky, a pětistovky. Nechybí ani kaskadér. Těchto závodů se zúčastňují i čeští jezdci.

 

Stupně vítězů: Richard Geyer, Ronny Weis a Jacob Bukhave | foto Pavel Marek

Letos byli pozváni Patrik Linhart a Jan Hlačina, který ovšem z důvodu nemoci svého otce nakonec nepřijel. Na šroubky se chystám již několik let, ale nějak to nevycházelo. Letos jezdí s Patrikem jako mechanik můj vnuk Martin Devera. A já využil pozvání a svezl se s nimi.

Myslel jsem, že se závody jedou v hale, ale ve Freitalu je pouze střecha. Zima jako na Sibiři. Od dvanácti hodin do osmi večer jsme mrzli jako na severním pólu. Zachránil nás čaj od pořadatelů. Něco podobného jsem zažil naposledy v Solopyskách při závodech na ledě jako jezdec. Avšak to jsem byl mladý, a měli jsme svůj autobus, kam chodili za teplem i mnozí jezdci, kolegové, Zdeněk Kudrna, Milan Špinka a další. No, podcenil jsem to a doma jsem se ve vaně půl hodiny rozehříval.

Patrik Linhart na ledě ve Freitalu | foto Pavel Marek

Patrik Linhart absolvoval svůj první závod na šroubkách vůbec. Jel skvěle, a doplatil na neznalost přípravy motocyklu na takový závod. Nestartoval, byl vždy poslední od startu, a doháněl body svoji bojovností. Nepřišli jsme nato, proč motorka nestartovala. Vybojoval malé finále, ale pak do něj nenastoupil, protože by stejně neuspěl. V depu jsme se potkali s Pavlem Markem a jeho synem Petrem.

Závody sledovalo asi pět set diváků. Vítězem se stal pořadatel, jezdec Ronny Weis, který byl o třídu lepší než ostatní. Umí naštelovat motorku, na startu měl vždy tři metry náskok, za ty roky už ví, co to chce. Motor jede v malých otáčkách, startuje, a vyhrává všechny jízdy. Až na tu zimu, se mi akce líbila. Patrik Linhart se mi svěřil, že by rád jel dlouhou dráhu. Jak ho znám, určitě by nezávodil špatně. Problém budou finance. Budu shánět sponzory. Pokud byste i vy fandové měli možnost pomoci, bylo by to na dobrou věc. Závodníků na dlouhou, je u nás málo

Ronny Weis kraloval | foto Pavel Marek

Přemýšlím, že závody na ledě na šroubkách, uspořádám u nás, pokud bude zima.  Hodně lidí se mě ptá, jestli udělám v Račicích ledy. Pokud bude mrznout a seženu sponzory, ano. Takový stadión, jako je v Račicích, se tomu doslova nabízí, i když to není žádná legrace.

Česká výprava do Freitalu: zleva Stanislav Čech, Míla Čmejla, Patrik Linhart, Martin Devera, a Lukáš Bohuněk | foto Pavel Marek

Češi a Slováci v akci 442

Kontrakt Daniela Klímy s druholigovým Tarnowem. A zapůjčení Jana Kvěcha ze Zielonej Gory do Rybniku v první polské lize byly dvě zprávy od našich severních sousedů týkajících se našich plochodrážníků. Zatímco oni se dostanou do akce až v sezóně s třiadvacítkou na konci letopočtu, v sobotu na led na kluzišti ve Freitalu vyjel i Patrik Linhart.

 

Původně měl k ouvertuře čtyřdílné šroubkařské série Drift-On-Ice dorazit také Jan Hlačina. Nicméně jeho otec před týdnem při rozlučce v Kopřivnici chytil virózu a musel se doma léčit antibiotiky.

TOT MF FIN
1. Ronny Weis, D 2 2 2 2 8 1.
2. Richard Geyer, D 2 2 F 2 6 2.
3. Jacob Bukhave, DK 0 1 1 1 3 1. 3.
4. Sergej Malyšev, D 1 1 2 2 6 4.
5. Patrick Hyjek, D 1 2 1 0 4 2.
6. Niklas Schmidt, D F 1 E 1 2 3.
7. Patrik Linhart, CZ 2 0 2 1 5
8. Florian Niedermeier, D E E – – 0
Patrik Linhart na ledě ve Freitalu | foto Pavel Marek

Startují saské šroubky

Freital – 17. listopadu
Zatímco u nás je již po sezóně a fanoušci se do konce března dočkají možná ledů, Ronny Weis se svým týmem je ve stadiu posledních příprav na svou šroubkařskou sérii Drift-On-Ice. Její první díl je na pořadu sobotního odpoledne na kluzišti ve Freitalu, který leží, coby kamenem dohodil za českou hranicí.

Hynek Štichauer sleduje loňský závod ve Freitalu | foto Libor Hofman

Češi a Slováci v akci 441

Letošní podzim doopravdy kouzlí. Jakoby chtěl odčinit svůj nástup, kdy se nechal strhnout létem a společně konec jeho vlády orámovali silným deštivým pláčem. Jenže ploché dráze jsou slunečné dny současných dnů platné asi jako rohožka buldozeru. Avšak byť se nezávodí, ovál v saské Míšni byl v sobotu v plné permanenci. Na tréninku nechyběl ani Petr Marek.

 

Petr Marek v míšeňském depu s Petrem Hurychem | foto Pavel Marek

Spolu s ním vyrazil také jeho otec Pavel a v roli poradce bývalý plochodrážník Petr Hurych. Nad starobylým městem se klenula modrá obloha a sluníčko vytáhlo rtuť teploměru až na šestnáct dílků. Ve stejně dokonalé kondici byla také dráha.

Úderem desáté začal program rozcvičkou pod vedením Ronnyho Weise, který o pětačtyřicet minut později organizoval také samotný trénink. Trval až do čtyř odpoledne s výjimkou hodiny na občerstvení.

Petr Marek za celý den absolvoval čtyřiadvacet startů na pásku následované dvěma koly. Plus poslední volná jízda, při níž mistr českých kolibříků kroužil na ovále tak dlouho, než mu došel metyl.

Sobotní program otevřela rozcvička | foto Pavel Marek