Malilla – 11. července
Robert Lambert ve švédské velké ceně neprohrál jedinou rozjížďku. Až na jednu. Tu klíčovou. Ve finále jej porazil Anders Thomsen. Dán se postavil na nejvyšší stupínek po čtyřech letech. A svůj triumf si náležitě vychutnal. Ve spodním prádle. Jan Kvěch se opět dostal do nadstavbové části a vrací se domů s desátou příčkou.

Už se bál, že jeho dny ve světě velkých cen jsou sečteny. Do letošní série se dostal jako první stálý náhradník po zranění Daniela Bewleyho. Šanci popadl za pačesy. A stejně jako v srpnu dvaadvacátého roku v Chorzowě také nyní slavil jen v trenkách. Bylo rozhodně co.

Ve finálové jízdě Bartosz Zmarzlik zavřel Roberta Lamberta, krále základní části, na vnitřek. Zdálo se, že Malilla uvidí další triumf polského fenoména. Jenže Anders Thomsen se poučil z předchozí jízdy poslední šance. Na konci úvodního okruhu zvenčí předčil Bartosze Zmarzlika a už jen pádil k šachovnicové vlajce pro vítězství.

„Jsem opravdu rád, že jsem ještě v Grand Prix neskončil, už jsem myslel, že je to minulost,“ svěřoval se. „Dnes jsem šel do závodu bez tlaku. Říkal jsem klukům v depu, pojďme si užít trošku zábavy a uvidíme, co se stane.“

Postup do finále. „Bylo skvělé být zpátky ve finálové jízdě,“ říkal. „Když se tam dostanete, může se stát cokoliv. Bartek a Robert bojovali na vnitřku. Byli blízko u sebe. A já měl prostor v materiálu na venku. Naštěstí jsem měl dobrý setup, který v hlubině fungoval.“

A tak nějakých devět tisíc a dvě stě lidí spatřilo čestné kolo vítěze v trenkách. „Dodržel jsem svůj slib!“ vysvětloval Anders Thomsen. „Pokud vyhraju příště, udělám to zase.“

Wroclaw – 20. června
Jela se jubilejní třístá velká cena. Bartosz Zmarzlik v ní hodnotou třicet vylepšil svůj rekord v počtu vítězných mítinků. Po 371 se opět radoval z primátu v závodě nejprestižnějšího světového plochodrážníhzo šampionátu. Než to dokázal a vrátil se do čela aktuální klasifikace, pořadatelé museli zvládnout přílivy dešťové vody. Skvělý večer skončil až kolem půlnoci. Byl povedený také pro Jana Kvěcha. Český šampión se opět dostal do poslední šance a vracel se domů s osmým místem.

Třístovka se nerodila zrovna snadno. Dvě a půl hodiny hřmělo, bouřilo, pršelo. Ovál byl zaplaven stejně jako depo, v němž bylo vody nad kotníky. Zasáhli místní hasiči. Vypumpovali boxy, kdežto pořadatelé dali dohromady ovál. Po čtvrt na deset se hvězdy velkých cen představili diváků, výpadek proudu odložil start ještě o pár minut. Před desátou se ale jelo a po půlnoci Bartosz Zmarzlik mohl slavit.

Potlesk třinácti tisícovek diváků si užil spolu se svými synky Antonim a Franciszkem. „To byl takový drsný a dlouhý den,“ nechal se slyšet. „A taky dramatický. Cítil jsem se, jakoby všechno bylo možné. A jsem velmi šťastný, protože na svou třicátou vítěznou cenu jsem musel čekat hodně dlouho. Takže pro mě a můj tým je to hodně výjimečná chvíle.“

I stalo se. „Dokázali jsme to, odvedli jsme dobrou práci,“ radoval se Bartosz Zmarzlik. „Možná jsem nebyl nejrychlejší, ale ve finále jsem cítil, že to přijde. Když vyhraju velkou cenu, pokaždé je to jiné. Před touto bylo trochu moc stresu. Tentokrát jsem cítil něco krásného a jsem velice šťastný, splnil jsem si další sen. Byl jsem nahoře na pódiu se svými syny, což pro mou rodinu byl ten nejlepší moment. Celou dobu na ně myslím a chci odvádět dobrou práci, když mě sledují.“

Sprint:

Aktuální klasifikace šampionátu:

1. Zmarzlik 82, 2. Kurtz 79, 3. Lambert 63, 4. Jensen 61, 5. Holder 55, 6. Fricke 50, 7. Woryna 49, 8. Madsen 45, 9. Dudek 40, 10. Doyle 39, 11. Lebděvs 32, 12. Thomsen 30, 13. Kvěch 27, 14. Kubera 20, 15. Bewley 18, 16. Parnickij 14, 17. Lindgren 12, 18. Janowski 11, 19. Huckenbeck 10, 20. Brennan 7, 21. Blödorn 4, 22. Kowolik 1, 23. Bednář 1, 24. Mikolajczyk 0, 25. Wölbert 0.

Manchester – 5. a 6. června
Dvě velké ceny v Manchesteru šly definovat jako australské dny. V pátek stáli tři její reprezentanti na pódiu, V sobotu se nejvýš dostal Brady Kurtz. Díky vítězství se ujal vedení v aktuální klasifikaci o tři body před Bartoszem Zmarzlikem. Skvěle si ve Velké Británii počínal rovněž Jan Kvěch. V sobotu se zastavil až v jízdě poslední šance.

Australští kolibříci na bedně velké ceny

Max Fricke se vrátil na svou bývalou domácí dráhu ve velkém stylu. V pátečním dešti dokázal triumfovat před Bradym Kurtzem, největším vyzývatelem Bartosze Zmarzlika, jenž byl po pádu v úvodním okruhu z finále diskvalifikován.

„Cítím se dobře, trvalo to vážně dlouho,“ připomínal čtyři léta od svého posledního triumfu ve velkých cenách. „To je jisté. Jsem šťastný, že jsem byl úplně nahoře. Celý večer jsem byl klidný, nedíval jsem se moc dopředu. Celý tým odvedl perfektní práci a já se cítil dobře.“

Pódium první velké ceny bylo unikátní nejenže na něm stáli tři Australané, ale také kvůli skutečnosti, že celá trojka spolu zápolí na oválech od doby, kdy jim bylo devět let. „S Bradym a Jackem jsme závodili už zamlada na stopětadvacítkách v australských šampionátech,“ nechal se slyšet Max Fricke. „Od té doby bojujeme řidítko na řidítko. Je skvělé vidět, jak jsme během let pokročili. Stát spolu na pódiu Speedway Grand Prix je opravdu, opravdu pecka.“

Kdo se v pátek poučí, v sobotu vyhrává

V sobotu byl z pátečních stupňů vítězů ve finálové jízdě pouze jeden. Brady Kurtz. Tentokrát se dostal úplně nejvýše. Dojel do cíle první před Michaelem Jepsenem Jensenem a Bartoszem Zmarzlikem. Bylo to finále, jaké tu dlouho nebylo. Vítěz začínal odzadu a ve třetím kole využil souboje Dána s polským esem.

„V Manchesteru jsem byl ve finále pokaždé, ale nikdy jsem tu nevyhrál,“ vyprávěl Brady Kurtz, nový leader aktuální klasifikace. „Jsem šťastný, že se mi to povedlo. Hodně jsem se naučil z pátečního závodu. Ale necítil jsem se, že bych byl nejlepší, neměl jsem velkou rychlost a nestartoval jsem. Ale přesto jsem byl mnohem,mnohem lepší než včera. Jsem super šťastný.“

Pátek:

Sprint:

sobota: