Mariánské Lázně – 14. května
Trénink se opozdil kvůli opravám mantinelů, aby trať mohla být regulérní, a spolu s ním i celý program na lázeňském kilometru. Martin Málek se svým týmem vymontovával zadřený motor a smiřoval se s myšlenkou, že to s titulem nevyjde ani letos. Na slavnostní nástup vyjel jako první a pak se všechno otočilo jakoby mávnutím kouzelného proutku. Po třech sériích osaměl na hrotu aktuální klasifikace. Vzápětí mu bod sebral defekt zadní pneumatiky. Jeho konto srovnal Jörg Tebbe. Ve finále se tentokrát body přičítaly a jejich duel byl kdo s koho. Dlouho vedl Němec, avšak v posledním okruhu se přece jen prosadil Martin Málek, aby se stal českým dlouhodrážním šampiónem. Josef Franc poněkud zpochybňoval regulérnost startů na zhasnutí zeleného světla po fatální poruše startovacího zařízení v rozjížďce s číslem tři. Celkově mu patřila pátá příčka, sedmý Hynek Štichauer hovořil o blbém dni, Lukáš Hromádka byl dvanáctý.

Létající Martin Málek

Po vyhlášení svého dopoledního mistrovského závodu měli kolibříci notně naspěch. Dle časového harmonogramu měl za pár minut na lázeňském kilometru začínat trénink a oni museli vyklidit své improvizované depo na travnaté ploše. Jenže tato kaše se nakonec nejedla zas až tak horká.

Rozhodčí Pavel Váňa při své inspekci zjistil vážné závady na mantinelech a konání dlouhodrážního šampionátu podmínil jejich odstraněním. Místo řevu plochodrážních půllitrů se ozývalo ťukání kladívek. Mítink nabral zpoždění, přestávku mezi tréninkem a závodem nešlo zkrátit. Zraněného Denise Helfera zastoupil náhradník Dominik Werkstetter. Ve startovní listině zůstalo ještě jedno místo volné po Stanislawu Burzovi, jenž včas nedal dohromady motocykl.

Místo půl druhé začal nástup asi o tři čtvrtě hodiny později. Dle místní tradice závodníci se vyráželi představit publiku jednotlivě za řidítky svých motocyklů. Nejprve veteráni, pak účastníci českého šampionátu a to v pořadí dle svých startovních čísel. Na vrcholu startovní listiny byl Martin Málek. Místo jedničky však užil rovnou své tři jedničky, nicméně po tréninku se necítil ani jednou z nich.

Jakub Panák vysvětluje, proč se Hynek Štichauer po příjezdu sháněl po nákupním středisku:

„Potřebovali jsme koupit hadici na odfuk. Jenže v Mariánkách seženeš oplatky, ale ne OBI. Nakonec jsme ale museli přepojit, co jsme našli od druhýho motoru. A jede to líp než originál!“

Při tréninku totiž zadřel motor. Avšak v závodě jej všechny patálie opustily bez sebemenší lítosti stejně jako nevěrné slečny nevalných pověstí. V rozjížďce s číslem jedna březolupský závodník odstartoval hned za Jörgem Tebbe. Němec vystřihnul bleskový start i průjezd první zatáčkou, Martin Málek ale nechtěl prohrávat.

Ve druhém kole najížděl první zatáčku spodek. Ve výjezdu šel ven, převzal vedení, které do cíle už jen zvyšoval svůj náskok. V páté jízdě hrál velké sólo, v deváté si dopřál jeho remízu a ve třech pětinách základní části stál na hrotu aktuální klasifikace se dvanácti body. Jörg Tebbe, Romano Hummel a Jörg Tebbe za ním byli o dva body pozadu, Josef Franc a Hynek Štichauer dokonce o čtyři.

Oba Češi kladli své bodové manko za vinu změny startovní procedury. V rozjížďce s číslem tři totiž Jacob Bukhave vzal pásku, ale Josef Franc zůstal na čáře, což signalizovalo závažnější problém. A vskutku, startovací zařízení zahaprovalo ještě dvakrát. Pavlu Váňovi nezbylo, než operativně svolat jezdecký brífink.

Společně odešli na ovál, kde vše probrali v praxi. Jako ve formuli bylo pokynem vyrazit id startu zhasnutí zeleného světla. Sudí také upřesnil tresty. Na první letmý start napomenutí, za druhý diskvalifikace. A právě oba Češi se netajili zklamáním, že diskvalifikace zůstaly jen ve verbální rovině. Pravdou zůstává, že kvůli ulitému startu byla opakována jen rozjížďka s číslem devět.

 

Šampionát končí až v posledním kole finálové rozjížďky

Přitom Josef Franc vstoupil do závodu skvělým triumfem v oné nešťastné rozjížďce s číslem tři. Sotva zhaslo zelené světlo, vypálil jako raketa a úřadujícímu mistru světa i republiky Romano Hummelovi naměřil pěkných pár délek svého motocyklu. Pak však projel metou dvakrát třetí. Hynek Štichauer se nejprve skláněl před Stephanem Kattem, poté před Jacobem Bukhavem, aby v rozjížďce s číslem sedm skončil třetí.

Od finálové rozjížďky přitom mistrovský závod dělily již jen dvě série. Varovně znějící zvon vyslyšel Josef Franc. Zatímco v garáži, kde se usadil Justin Bielmeira dozníval hurónský řev nad Němcovou senzační porážkou Romano Hummela v desáté jízdě, Pražan se po super rychlém startu usadil na čele rozjížďky s číslem jedenáct. Za sebou měl Martina Málka, jenže unikající vzduch ze zadního kola jej donutil ubrat. Hynka Štichauera se sebou udržet nedokázal. Hned vzápětí Jörg Tebbe opanoval dvanáctou jízdu a jeho bodové skóre s Martinem Málkem bylo šul nul.

Oba měli jasný postup do finálové rozjížďky. Letos se však na rozdíl od předchozí praxe začala bodovat a zisky s ní se připočítávaly ke skóre po základní části. Závěrečná série neučinila pro vyřešení rébusu mistrovského titulu ani zbla. Martin Málek kraloval třinácté jízdě před zraky Josefa France, kdežto Jörg Tebbe s ním srovnal krok hned vzápětí. Hynek Štichauer se přitom nedostal před druhého Romano Hummela a finálové brány se pro něho zabouchly.

Scénárista dnešního časového harmonogramu naplánoval mistrovské finále jako zlatý hřeb programu, když už veteráni z EVLS bilancovali svá umístění. Jako první přitlačil na hranu výjezdu depa motocykl mechanik Jörga Tebbeho. V patách mu byl Zdeněk Holub, aby po nějakých dvaceti sekundách ze své garáže vykročil jeho závodník Josef Franc v doprovodu Zdeňka Schneiderwinda.

Josef Franc vysvětluje své patálie ve finálové jízdě:

 „Zdálo se, že mi tam po dvaceti centimetrech spadla dvojka, lek‘ jsem se, jestli to není neutrál.“

Martin Málek měl k výjezdu na ovál ze svého boxu nejdelší trasu. Zdeněk Holub zatím ujišťoval Josefa France, že kohoutky přívodu metylu jsou otevřené. Pražan se spustil na ovál, za ním následovali Jörg Tebbe, Jacob Bukhave a Romano Hummel. Martin Málek si dával na čas a vraty k lázeňskému kilometru projel jako poslední.

Jörg Tebbe se ještě od roštu otočil kvůli zamlženým brýlím. Sotva zhasla zelená, předvedl impozantní start. Za sebou měl Martin Málka, Jacoba Bukhave a Romano Hummela. A konečně i Josefa France, jehož v prvních metrech zdržely problémy s řazením. Vedoucí dvojka se svým pronásledovatelům utrhla.

Jörg Tebbe si však držel vrch. Až do posledního třetího okruhu. Martin Málek udeřil na jeho protilehlé rovince. Za jásotu publika převzal vedení. V posledním oblouku jej konsolidoval. A pak již pádil vstříc šachovnicové vlajce, která jej pozdravila jako mistra republiky.

 

Hlasy z depa

„Říkal jsem si, co se zase vysere,“ vyprávěl Martin Málek. „Vůbec jsem nevěřil, že by to mohlo vyjít. Chystal jsem se, až jsem se prochystal, o tréninku zadřený motor. Asi se prášilo. Pak guma, jinak to jelo super, jakžtakž to startovalo. Ve finále jsem si na startu trošku přispal, ale to neznamená, že bych titulu vzdal. Jörg jel dobře, rychle, ale ztratil nervy. Nevěřil jsem, že ho doženu, ale on se nechal unést a v posledním kole udělal chybu. Naštěstí jsem se nevzdal a v posledním kole jsem ho doklepnul. Bomba, o titul se snažím tolik let. Po loňském fiasku jsem si říkal, že už to nemůže vyjít, paráda, mám radost! Měl jsem půjčený motor od pana Knappeho a děkuju Káčovi Kadlecovi, že to tak vyřídil a mamce – babičce, že rozbila prasátko a motor vlastně půjčila. Děkuju taťkovi, Jardovi, Gabče a pak sponzorům, hlavně Jirkovi Křenkovi z firmy Tradix.“

„Už jsem dědek, nebavilo mě to, dlouhý závody,“ svěřoval se Josef Franc. „Ve finále byl strašnej letmák. Vlastně každou jízdu byly letmáky, dělali je skoro všichni, kromě mě, proto jsem měl o tolik míň bodů. Já a Hynek jsme byli jediný poctivý. Závody jako každej rok, kluci se tady vždycky snažej. Ve finále mi tam spadla dvojka, jak jsem se rozjel. Slyšel jsem cvaknutí, myslel jsem, že je to neutrál, radši jsem zastavil.“

„Neměl jsem absolutně svůj den,“ povzdechl si Hynek Štichauer. „A samozřejmě to byly neregulérní závody kvůli startům. Ale nevím, jestli by mi to pomohlo, kdyby nebyl problém s páskou. Nebyl den. Naštěstí je sezóna dlouhá a bude příležitost k reparátu. Když nejedeš domů polámanej nebo se zvinglovanejma motorkama, to není člověk nasranej. Na stupnici od jedničky do pětky je to dneska trojka.“

„Něco vyšlo, něco nevyšlo,“ přemítal Lukáš Hromádka. „Jedna jízda vyšla, jednou jsem to zadrbal na startu. Jedna jízda krásná, chytali jsme se na rovince. Spokojenost, pomaličku to začíná jít, beru to pozitivně, jde to nahoru.“

		FIN	TOT
1. Martin Málek, Březolupy	4 4 4 2 4	4	22
2. Jörg Tebbe, D	3 3 4 4 4	3	21
3. Jabob Bukhave, DK	2 4 4 3 4	2	19
4. Romano Hummel, NL	3 4 3 3 3	1	17
5. Josef Franc, Praha	4 2 2 4 3	0	15
6. Stephan Katt, D	4 2 3 2 2		13
7. Hynek Štichauer, Pardubice	3 3 2 3 2		13
8. Daniel Spiller, D	2 3 3 2 0		10
9. Julian Bielmeier, D	1 1 2 4 1		9
10. Nigel Hummel, NL	1 2 1 0 3		7
11. Sem Ensign, NL	2 E 1 1 1		5
12. Lukáš Hromádka, Kopřivnice	1 1 0 0 2		4
13. Dominik Werkstetter, D	E R 1 1 E		2
14. Marcin Sekula, PL	0 0 0 1 0		1

Poznámka: z původně přihlášených nestartovali Stanislaw Burza (PL) a Denis Helfer (D)

EVLS 2:

			B	A.
1. Wolfgang Barth, D	5 5 5	15		1.
2. John Pedersen, DK	5 5 4	14		2.
3. Johan Last, NL	4 3 5	12		3.
4. Manfred Giertz, D	3 4 4	11		4.
5. Kare Heia, N	2 4 2	8		5.
6. Gerd Mauer, D	4 3 3	10		6.
7. Franz Greisel, D	3 2 3	8	1.
8. Geoff Urben, GB	2 1 2	5	2.
9. Wolfgang Henselak, D	1 0 1	2	3.
10. Frank Ernst, D	E 2 E	2
11. Bill Haynes, GB	E 1 1	2
12. Keith Snelling, GB	E – –	0

EVLS4:

		TOT	B	A
1. Bob Dolman, GB	5 5 5	15		1.
2. Ulrich Büschke, D	3 4 4	11		2.
3. Arne Andersen, DK	4 4 3	11		3.
4. Graeme Brown, GB	4 3 2	9		4.
5. John Hartley, GB	3 2 4	9		5.
6. Martin Cazemíer, NL	5 5 5	15		6.
7. Dave Hammond, GB	2 3 1	6	1.
8. Anton Wannasek, A	2 2 3	7	2.
9. Mick Norton, GB	1 1 2	4	3.
10. Steen Larsen, DK	1 0 1	2	4.

Mariánské Lázně – 10. května
Sobota bude v Mariánských Lázních pořádně dlouhým dnem. Všechno odstartuje již úderem deváté, kdy se stopětadvacítky vydají vstříc dalšímu podniku svého mistrovského seriálu na krátkých tratích. Pak se dění přesune na legendární kilometr. Dopolední trénink doprovodí první série evropské veteránské série. Další děj jejího příběhu začne psát třináctá hodina. Hlavním chodem lázeňského kilometru však obstará mezinárodní šampionát na dlouhé dráze. Již jen letmý pohled do startovní listiny dává tušit, že u poloviny z patnácti účastníků by vítězství rozhodně nebylo překvapivé. Přitom do klíčového finále může jet pět nejlepších po základní části!

 

---

Tipujte:

---

„Mám radost z veteránů,“ netají se Karel Kadlec, který má startovní listinu v Mariánských Lázních dlouhá léta na starosti. „Ty čtyřventily už dlouho nebyly tak pěkný a vyrovnaný.“

Kategorii EVLS 4 jsme za poslední dva roky viděli v západočeských lázních již loni, jejich dvouventilové souputníky naposledy v září 2020. Ovšem v covidových letech počet pánů starších věkem, nikoliv závodnickou duší, ani náhodou nedosáhnul současných čtyřiadvaceti přihlášených.

Pokud se však člověk má rozplývat, pak tedy nad startovní listinou hlavního programu. „Půl roku jsem pracoval na startovce,“ může být Karel Kadlec pyšný na svou práci. „Její půlka pojede o mistra. Škoda, že Andy Appleton chtěl nehorázný peníze. Jednou tolik, co Romano Hummel, mistr světa.“

Již dnes je jistá jedna změna. „Denis Helfer nepřijede,“ povzdechne si Karel Kadlec. „Omluvil se kvůli koleni. Možná jej nahradí Dave Meijerink. Ale ten si domluvil něco jiného, nechtěl čekat na potvrzení, ale uvidíme.“

Čechy uvidíme v akci čtyři. Vedle reprezentačního trojlístku Martin Málek, Hynek Štichauer a Josef Franc nebude chybět ani Lukáš Hromádka ve vestě Kopřivnice. Jaroslav Petrák nedostal nabídku ke startu, nebo spíše k řidítkům motocyklu. Své long tracku zopakoval Václav Milík a slovo dlouhá ve spojitosti s plochou dráhou je v rodině Chlupáčových tabu. A Zdeněk Holub, jemuž se tato odnož sportu levých zatáček také zalíbila, mezitím přestal se závoděním.

V depu se po mnoha letech neobjeví ani Sjoerd Rozenberg. Dobře známý Holanďan chce být se svou dcerou, která se zotavuje po těžkém úrazu nohy.

Startovní listina sobotních dlouhodrážních závodů v Mariánských Lázních:

Mezinárodní mistrovství republiky:

111 Martin Málek, Březolupy

21 Jörg Tebbe, D

34 Daniel Spiller, D

4 Nigel Hummel, NL

42 Stephan Katt, D

86 Hynek Štichauer, Pardubice

79 Jacob Bukhave, DK

84 Romano Hummel, NL

9 Sem Ensing, NL

10 Marcin Sekula, PL

36 Julian Bielmeier, D

58 Stanislaw Burza, PL

13 Lukáš Hromádka, Kopřivnice

37 Denis Helfer, D

444 Josef Franc, Praha

16 Dominik Werkstetter, D (res)

EVLS 4:

2 Martin Cazemier, NL

12 Dave Hammond, GB

14 Arne Andersen, DK

5 Mick Norton, GB

9 Peter Reitzel, D

2 Ulrich Büschke, D

15 Anton Wannasek, A

4 John Hartley, GB

3 Graeme Brown, GB

7 Bob Dolman, GB

10 Bart Uil, NL

6 Steen Larsen, DK

EVLS 2:

8 Wolfgang Henselak, D

17 Bill Haynes, GB

2 Johan Last, NL

21 John Pedersen, DK

12 Geoff Urben, GB

1 Franz Greisel, D

19 Kare Heia, N

11 Gerd Mauer, D

20 Ernst Frank, D

3 Manfred Giertz, D

18 Wolfgang Barth, D

6 Keith Snelling, GB

Mariánské Lázně – 5. května
Mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze už klepe na dveře, i proto byl v Mariánských Lázních na dnešní čtrnáctou hodinu naplánován trénink. Ještě po obědě byla dráha tak suchá, že na ni musela vyjet kropička. To se ale úderem druhé hodiny začalo měnit…

 

Martin Málek přivezl na lázeňský kilometr celou rodinku, dobrou náladu, ale i černé mraky. Josefa France kromě Zdeňka Schneiderwinda doprovázely již první kapky a po Oliveru Schmidovi, který chtěl potrénovat na své dvěstěpadesátce, už přišel jen vytrvalý déšť. Všichni tři, tak za asistence řady zkušených rádců, pouze natrénovali, jak co nejrychleji a nejefektivněji vyložit a naložit motorky a veškerénezbytné věci či se převléct do závodní kombinézy.

Ale jedno pozitivum déšť přinesl.Dráha si totiž s množstvím vody, které na ni spadlo, poradila celkem dobře. A kdyby napomohlo sluníčko, do hodiny by byla opět bez problémů sjízdná.

Nezbývá nám tedy než doufat, že počasí už si svou chvilku vybralo a příští sobotu si závody užijeme spolu s hezkým počasím.

Mariánské Lázně – 18. září
V Mariánských Lázních bývá častým hostem i se svým otcem a mladším a nyní i vousatějším bráškou. Není divu, roku 2012 na zdejším kilometru vybojoval titul mistra republiky. I když se jeho slibná kariéra ve světě long tracku zasekla na travnatém zádrhelu, Aleš Dryml v něm přesto zanechal hlubokou stopu. A tak se Miloslav Čmejla v sobotu rozhodl, že svůj pohár připomínající památku Zdeňka Kudrny věnuje právě jemu. Nešlo však o jedinou společenskou událost při vyhlašování výsledků. Miroslav Musil totiž zrovna slavil své devětapadesáté narozeniny, což se pochopitelně bez dortu neobešlo.

Foto: Karel Herman

Mariánské Lázně – 18. září
Frontu diváků na vstupenky na závody na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních nezažili už pořádně dlouho! Návštěvníci rozhodně nelitovali svých dvou set korunek za vstupné. Na takřka dokonale připravené dráze se před jejich zraky odehrával jeden z nejlepších ročníků mistrovství republiky na dlouhé dráze vůbec. Bohužel českým zástupcům štěstí nepřálo. Hynek Štichauer nemohl ani dorazit kvůli zlomenému palci u nohy, Lukáš Hromádka se svěřoval, že myslel hodně na svou rodinu a připouštěl, že se prvně ve své bohaté kariéře za řidítky trošičku bál. Pravé peklo si však prožil Martin Málek. V šesté jízdě užuž chystal rozhodující útok na vedoucího Stephana Katta, když zadřel. Podobný osud určily mechanické sudičky rovněž jeho druhému motoru. Piliny z jatek uvnitř jeho útrob skončily až v karburátoru a březolupský borec byl předčasně vyřazen. Jaroslav Petrák sice zářil jako sluníčko vykukující zpoza mraků lázeňské oblohy, ale finále mu uniklo jen o pouhopouhý bod. V klíčové rozjížďce o titul se z našich objevil jen Josef Franc. Místo na roštu si volil jako třetí. Smazal číslo 666 Romana Hummela z červené pozice. Žertíku se zasmáli všichni přítomní, ale Pražanovi nezbylo, než si nasadit na svou přilbu bílý povlak. Ve finále uletěl Romano Hummel. Už na protilehlé rovince vedl o deset metrů a nakonec vedle světového mohl letos slavit i český titul. Josef Franc útočil na Stephana Katta, jenže zůstal na třetí pozici.

Trable za krásného dopoledne

Krásné počasí již od ranního kuropění smazalo veškeré pochybnosti, které by do duší všech přítomných mohly zasít negativní předpovědi meteorologů. Pokud v někom zatrnulo, byl to Romano Hummel. U přejímky se totiž dlouho nemohl přihlásit na svou elektronickou licenci. Nakonec si na heslo vzpomněl, takže ve startovní listině dlouhodrážního mistrovství republiky nefigurovalo slavné příjmení jen díky méně známému bratranci světového šampióna Nigela.

Starosti měli bohužel i Češi. Josef Franc vracející se ze semifinále Speedway of Nations v lotyšském Daugavpilsu dosedl na ranvej mnichovského letiště kolem deváté. Pokoušela se o něho angína a dlouho se hledal se svou kamarádkou Jitkou Kern, která jej vyzvedla, aby jej dopravila do západočeských lázní. Na jejich kilometru zatím proběhnul trénink, jehož konec zastihnul Martina Málka v zasmušilé náladě nad svým motocyklem.

Martin Málek vysvětluje své problémy v tréninku:

„Vypadl mi šroub od motoru. Nevím, jestli se to nepřidřelo.“

Začátek vlastního závodního programu se malinko opozdil. U pokladen stála ještě dlouhá fronta diváků. Nebylo divu, spatřit letos klasický long track bylo asi stejně časté jako Vánoce. První jízda viděla elegantní triumf Josefa France. Zbývající čtveřice na startovním roštu však neměla ambice stát s ním na pódiu.

Ve stejném aranžmá se nesla i rozjížďka s číslem dvě. Romano Hummel vyrovnal Pražanovo skóre, když svým protivníkům zmizel prakticky již s letem pásky. Jaroslav Petrák za svou ostrou dlouhodrážní premiéru zinkasoval dva body za třetí příčku. Lukáš Hromádka, jenž si úlohu novice střihnul před rokem, jezdil poslední. V posledním okruhu mu však díky povoleným šroubům na rychlostní skříni prasknul řemen.

 

Šampionát ztrácí svého favorita

Jako třetí vyjeli na ovál veteráni v rámci jediného letošního podniku svého seriálu EVLS 2. Dán John Pedersen začal plést šňůru své neporazitelnosti, na níž po každých dvou rozjížďkách hlavního programu uvazoval další uzlík. Po úpravě pečlivě připravené trati se opět bojovalo mistra republiky. A to i s dvojicí es, která v první sérii stála.

Martin Málek s přehledem vyhrál třetí jízdu. V depu však zjistil, že jeho řemen je úplně rozžhavený. Mezitím na trati kraloval opět Romano Hummel. Už po startu dal najevo Stephanu Kattovi, že navzdory proklamacím to se ziskem českého titulu nebude mít nikterak jednoduché.

Jaroslav Petrák našel v dlouhé dráze zalíbení:

„Dobrý, jsem spokojenej. Minule mě to při tréninku nebavilo, to bych se na dlouhou vyprd‘, ale dneska dobrý.“

V rozjížďce s číslem pět se na seznamu obětí Romana Hummela ocitnul také Josef Franc. Holanďan jej za sebe poslal už v úvodních metrech. Obdobně hned vzápětí naložil Stephan Katt s Martinem Málkem. Jenže moravský závodník se pustil do famózní stíhací jízdy.

V nájezdu do závěrečného kola Němec udržel vedení, musel Martinu Málkovi nekompromisním manévrem zkřížit dráhu. Definitivní slovo však pronesl motor českého závodníka, který hned v dalším oblouku pronesl dost. Nezbylo než připravit druhý motocykl. Za jeho řidítky Martin Málek v sedmé jízdě vytrvale proháněl vedoucího Josefa France.

Jenže také druhý motor se rozhodl zazpívat svou labutí píseň. Přesně ve třetím kole rozjížďky s číslem deset, kdy jeho majitel jezdil druhý shodou okolností zase za Stephanem Kattem. Piliny až v karburátoru si na posly dobrých zpráv nemohly hrát ani náhodou. A tak jeden z horkých kandidátů na vítězství musel ze závodu odstoupit. Už neměl, na co přesedlat.

 

Nejlepší Čech je třetí

Pro zisk mistrovského titulu bylo klíčové postoupit do finálové jízdy. A tam, děj se vůle boží. Ve dvanáctičlenné startovní listině však nebyl pro favority větší problém dostat se mezi pět postupujících. A to tím spíše, když se Martin Málek již věnoval své manželce a synáčkovi. Na hrotu aktuální klasifikace se hřál Romano Hummel, jenž v rozjížďce s číslem osm bez větších potíží triumfoval rovněž počtvrté.

Jeho nejbližší pronásledovatelé s ním v otázce počtu závodních akcí srovnali krok až v rozjížďce s číslem deset. Shodou okolností se oba dostali o dva body za něho. Stephan Katt totiž dominoval, zatímco Josef Franc se musel nejprve dostat před Martina Málka, v čemž mu ostatně pomohl motor březolupského borce.

V rozjížďce s číslem jedenáct hrál Stephan Katt opět velké sólo. Vzápětí v poslední jízdě základní části vypálil dopředu Josef Franc. Avšak Romano Hummel se stejně dostal dopředu a zůstal neporažený. Spolu s ním do finále postoupil také Pražan, Stephan Katt, Daniel Spiler, jemuž výrazně pomohl triumf v rozjížďce s číslem devět, a Alessandro Milanese.

Ital však prošel mezi nejlepší pětici jen na pomocná kritéria při bodové rovnosti s Jaroslavem Petrákem. Pardubičan jej shodou okolností objel ve třetím okruhu sedmé jízdy, na druhou stranu kdyby před ním v rozjížďce s číslem jedenáct nezastavil druhý Julian Bielmaier, skóre svého italského vrstevníka by nevyrovnal.

Josef Franc smutní po návratu z vyhlášení vítězů:

„Zklamání, chtěl jsem na tituly překonat trenéra, ale dnes byli dobře nazbrojení kluci i veteráni.“

O domácí titul tak bojoval jen jediný český zástupce, Lukáš Hromádka jel spíše rozvážně a nakonec se s mítinkem rozloučil pádem v poslední zatáčce rozjížďky s číslem jedenáct. „Říkám si ‚zkusím zatáhnout‘, ale pád,“ rozhodil rameny.

Josef Franc si vybíral místo na finálovém startovním roštu jako třetí. Z černé tabule v depu smazal číslo 666 z červeného pole, které si Romano Hummel vybral před ním. Samozřejmě šlo o žert a Pražanovy tři čtyřky se objevily na bílém poli.

Jízdu všech dnešních jízd ovládl Romano Hummel. Již na protilehlé rovince vedl o bratu deset metrů před Stephanem Kattem. Josef Franc útočil spodní stranou druhé zatáčky, ale zůstal třetí. Plán na sedmý domácí titul, jímž by předčil svého mentora Zdeňka Schneiderwinda, musel odložit na sezónu 2022.

 

Hlasy z depa

„Pro mě zklamání,“ netajil se Josef Franc. „Vážil jsem takovou cestu, pro hodně lidí bylo těžký zorganizovat dva závody. Je to škoda, že se to tak sešlo. Ale to je život. Já si myslím, že jsem jel na limitu možností, ale nebyl jsem sto procentně fit. Necítil jsem se ve své kůži, lezla na mě angína. Dráha byla v pořádku, všechno šlo bez problémů. Tak možná za rok!“

„Jo, super, krásnej den, hezky to vyšlo,“ usmíval se Jaroslav Petrák. „Zvyk‘ jsem si na dlouhou, nevadilo mi nic, občas jsem neviděl, kam jedu, občas to nejelo. Mrzí mě to, ale jsem spokojenej. Pak mě začlo bolet břicho, musel jsem to překonat. Jdeš postupně, ale oproti tréninku minulou neděli mě to bavilo.“

„Na posraného i hajzl spadne,“ meditoval Martin Málek. „Prostě se to začalo srát v tréninku a táhlo se to až do čtvrté jízdy. Pořád nějaký problém. Začalo to motorem, nedotáhnul se šroub, to se podepsalo na motoru. Ten se rozsypal ve druhé jízdě. Co se stalo ve čtvrté jízdě, nevím. Asi únava materiálu, motor nebyl nejnovější, asi již odsloužil své služby. Dneska den blbec, nebylo mi souzeno.“

„Jel jsem dlouhou podruhý,“ rozhovořil se Lukáš Hromádka. „Spadnul jsem v tréninku, to je blbost. Pořád se učím, jezdím to jako hobby a chci odjet domů zdravej. Prvně se na motorce bojím, mám dcerku. Motorka jela, svými parametry byla jinde něž já. Děkuju Jirku Georgievovi, pomoh‘ nám, když mi praskl řemen, Pepa mi prodal novej a pomohli mi ho namontovat i se Standou Majerem.“

Mezinárodní mistrovství republiky:

		TOT	FIN
1. Romano Hummel, NL	4 4 4 4 4	20	1.
2. Stephan Katt, D	3 4 3 4 4	18	2.
3. Josef Franc, Praha	4 3 4 3 3	17	3.
4. Daniel Spiler, D	3 2 2 4 2	13	4.
5. Alessadro Milanese, I	2 3 3 0 2	10	5.
6. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 1 1 2 3	9
7. Denis Helfer, D	1 2 2 2 1	8
8. Martin Málek, Březolupy	4 E 3 E –	7
9. Julian Bielmaier, D	3 1 ex 3 E	7
10. Nigel Hummel, NL	1 0 2 1 1	5
11. Sem Ensing, NL	0 0 1 1 2	4
12. Lukáš Hromádka, Kapřivnice	E 1 0 0 1	2

Poznámka: Julian Bielmaier byl v rozjížďce s číslem pět předjet o kolo

Evropská série veteránů EVLS – dvouventily:

1. John Pedersen, DK	5 5 5 5	20
2. Manfred Giertz, D	3 2 4 4	13
3. Franz Greisel, D	4 3 3 3	13
4. Wolgang Henselak, D	2 1 2 2	7
5. Peter Reitzel, D	E 4 1 1	6
6. Keith Snelling, GB	E – E –	0

Foto: Karel Herman