Chorzow – 28. září
Po triumfu ve Vojensu vyhrál Mikkel Michelsen také závěrečný finálový díl evropského šampionátu jednotlivců na legendárním stadiónu v Chorzowě. Nicméně Grigorij Laguta se nechtěl pustil pozice leadera jen tak a oba se střetnuli v rozjezdu o titul, který nakonec připadl Dánovi. Další dodatková jízda o stříbro se stala kořistí Leona Madsena, zatímco Kacper Woryna odstoupil s poruchou motocyklu. Václav Milík byl třináctý a celkově jedenáctý.
Lamothe-Landerron – 28. září
Na konci června spláchnul evropské finále juniorských družstev déšť, proto se tři výběru museli k souboji s domácími v Lamothe Landerron vrátit ještě jednou po třech měsících. Francouzi však jen podobě paběrkovali a v nejlepším světle se neukázali ani Švédové. Naši přemožitelé z Liberce ale vzhledem k výkonům Francie získali pohodlně bronz. O titul se však bojovalo až do konce a Jakub Miskowiak jej Polákům zachránil až v dodatkové jízdě.
Rovno – 31. srpna
Wiktor Lampart se v ukrajinském Rovně stal juniorských mistrem Evropy. Spolu s ním na stupně vítězů vystoupali Roman Lachbaum a Mads Hansen. Jan Kvěch skončil šestý, když mu vyhlídky na lepší umístění sebral pád v osmé jízdě. Jezdil třetí za Petrem Chlupáčem, ale ve druhém kole na něho Marko Levišin udeřil spodní stranou druhé zatáčky. Pražan musel narovnat motocykl, ale upadl. Petr Chlupáč začal zvolna, avšak po výměně motocyklu jakoby ožil. Dokonce vyhrál rozjížďku s číslem patnáct a celkově skončil devátý.
Jan Kvěch a Petr Chlupáč se v evropském finále juniorů neztratili
Balakovo – 29. srpna
Česká výprava se před odjezdem na finále evropského šampionátu do Balakova nikterak netajila ambice prolomit čtyřleté čekání na medaili v soutěži. A vskutku se podařilo, že bronz z Debrecenu již není pro naše barvy poslední pódiové umístění. Titulem se ozdobili Rusové, ovšem Václav Milik, Eduard Krčmář a Ondřej Smetana, jezdci OLYMP CENTRA SPORTU MINISTERSTVA VNITRA, si spolu se svým koučem Filipem Šiterou odvážejí stříbrné medaile.
Pódium s Čechy, Rusy a Lotyši
„Stříbro, dobrý, vole!“ radoval se mobilní telefon hlasem Filipa Šitery. „Jeli jsme sem pro medaili. Zlato nám uniklo, Eda neudržel Rusy, ale jsem spokojenej‘. Dráha byla rozbitá, o tréninku na ní byly koleje. Děkuju Vaškovi a Edovi, bojovali, děkuju i Smetyšovi, nebylo ale, kam ho šoupnout do jízdy, šlo nám o zlato.“
Češi v Balakovu: zleva Filip Šitera, Václav Milík, Vladimír Dvořák, Eduard Krčmář, Miroslav Mihule, Eduard Krčmář st., Ondřej Smetana a Filip Hájek
Divišov – 18. srpna
Topolové osiky, které lemovaly první zatáčku divišovského oválu, padly za oběť nejprve hmyzímu škůdci a posléze pilám dřevorubců. Svěží větřík, který ochlazoval tropickou neděli proto zvedající se pásku přímo proti startujícím závodníkům. Oprava byla naštěstí dílem okamžiku a stejně operativně pořadatelé zajistili grejdrování trati, když si mladí závodníci stěžovali na koleje. Nicméně finále evropského poháru nebylo jednoduché a každý z účastníků se nevyhnul určitému zaváhání. Až na dva. Jesper Knudsen sice prohrál s Oskarem Paluchem ve dvanácté jízdě, ale pořád měl před rozjížďkou s číslem devatenáct bod k dobru na Mathiase Pollestada, který ztratil s Francisem Gustsem a právě s Jesperem Knudsenem. Dán si v devatenácté jízdě sice vykoledoval žlutou kartu, alias dle regule řádů warning za ulitý start, nicméně repete ovládl a stal se vítězem. Vzápětí si Nor nenechal vzít stříbro, zatímco na nejnižší stupínek vítězů se postavil Erik Bachhuber.
Matthias Pollestad, Jesper Knudsen a Erik Bachhuber stojí na stupních vítězů
Blbiny škodolibého větru
Skupinový snímek finalistů
Včera ráno v Divišově drobně mžilo, ale dnešní neděle se nesla ve znamení tropických teplot již od časných ranních hodin. A tak se někdy kolem čtrnácté hodiny na ovále objevil rovnou dvě červené hasičské casky, které již svým sborům dosloužily, avšak při svlažování divišovského oválu stále odvádí poctivou práci.
Po nástupu osmnáctičlenného startovního pole, vyrazily do akce opět. Jenže na scéně se záhy vynořil jiný problém. Jakýsi prachbídný brouk napadl topolové osiky v první zatáčce a od korun se prožral až ke kořenům. Stromy musely padnout k dětinské radosti větru, který se nyní bez žádné překážky mohl prohánět přes všechny tři plochodrážní ovály.
Zprvu neměl o novém nebezpečí nikdo sebemenší tušení. Jako první vyrazil za evropským titulem Erik Bachhuber. Po skvělém startu s naprostým přehledem vyhrál rozjížďku s číslem jedna, v níž se polský draveček Oskar Paluch probil pouze na druhé místo. Podobně se Casper Henriksson ve druhé jízdě probil pouze před druhého Bena Ernsta, zatímco Damian Ratajczak úřadoval na čele stylem start – cíl.
Erik Bachhuber (červená) se ujímá vedení před Oskarem Paluchem (žlutá), Gustavem Grahnem (modrá) a Viljamem Lappim (bílá)
A pak přišla první zlomyslnost od větru, když se na startu třetí jízdy páska prohnutá směrem k závodníkům zachytila o kšilt přilby Noela Wahlqvista. Vzápětí mohl kralovat Francis Gusts, zatímco Mathias Pollestad objel v úvodní zatáčce jenom Noela Wahlqvista. Ve čtvrté jízdě se zachycená páska na svém letu nezvedla vůbec. Repete klaplo, jenže zkraje třetího okruhu spadl třetí Jonny Wynant. A při dalším startu vítr opět zafoukal v nejméně vhodný okamžik.
Bylo jasné, že si zlobivec koleduje o lekci. Startovní čára se namalovala zhruba až dvacet centimetrů od pásky, jejíž podpěrka se zvýšila až na půldruhého metru, aby usměrňovala let pásky k nebi až na hlavy startujících závodníků.
Rozpustilý vítr tropil s páskou hlouposti – start čtvrté jízdy a Jesper Knudsen (žlutá), Mateusz Panicz (bílá), Jonny Wynant (modrá) a Ludvig Selvin (červená)
A ono to fungovalo! Jesper Knudsen mohl zahrát velké sólo Ludvigu Selvinovi. Nicméně pád Mateusze Panicze ve druhé zatáčce druhé okruhu signalizoval další problém na scéně. Depem se stále více šířily stížnosti na koleje na ovále. A to i mezi favority.
Grejdr na koleje!
Francis Gusts (červená) nekompromisně útočí na Mathiase Pollestada (modrá), zatímco Milan Dobiáš (žlutá) má Noela Wahlqvista (bílá) ještě za sebou
Své o tom věděl Casper Henriksson. Růžové sny, že se stejně jako včera i dnes postaví na nejvyšší stupínek pódia, dostávaly černé fleky již v první sérii. V šesté jízdě přišel o druhý bod ve prospěch excelujícího Jespera Knudsena. V rozjížďce s číslem deset rychle zamířil do čela, avšak již v prvním výjezdu se mu motocykl vzepjal na zadní a on skončil v mantinelu.
Byl diskvalifikován stejně jako prve Oskar Paluch. Polák upadl ve druhé zatáčce třetího kola rozjížďky s číslem osm. Francis Gusts v šesté jízdě nestihnul vedoucího Jonny Wynanta, ale s pěti body stále živil slibné ambice. Vzaly za své v rozjížďce s číslem dvanáct. Do ní jako střela vlítnul Oskar Paluch spěchající zachránit, co se ještě dá.
Ve třetím kole jej však zastavily červené vlajky a blikající světla. V prvním výjezdu totiž upadl právě Francis Gusts, jenž se pevně usadil na druhé pozici před doposud neporaženým Jesperem Knudsenem. Dán nestačil na Oskara Palucha ani při repete, ale druhou příčku si nenechal sebrat, jenže do cíle nedojel Damian Ratajczak. S třetí pozici se rozžehnal v první zatáčce druhé kola. Důvodem byl pád.
Pád se nevyhnul ani Casperu Henrikssonovi
Stejně jako Dán však k bodům přišel i Milan Dobiáš. Chabařovický závodník už včera v Pardubicích dával najevo, že mu je dvěstěpadesátka již malá. Obzvlášť trápí-li se s dědečkem Milanem Línkem v marné snaze dostat koníky z motoru na zadní kolo. Že nelhal, svědčila výmluvně desátá jízda. V ní měl reakci na pásku naprosto bleskovou, ovšem soupeři jej minuli ještě v úvodním nájezdu.
Čtyři body Milana Dobiáše šly na vrub odstoupení ostatních soupeřů a čtrnácté místo se stalo odrazem reálných možností. Poslední bodík inkasoval v rozjížďce s číslem třináct. Do ní nejlépe odstartoval Damian Ratajczak. Již v prvním výjezdu ovšem ležel na zemi stejně jako Erik Bachhuber, který by se mu jinak nedokázal vyhnout.
Francis Gusts – na snímku za Jesperem Knudsenem – se pádem připravil o medaili
V té chvíli pohár trpělivosti přetekl. Místo závodníků na ovál vyjel grejdr a obě kropičky. Jak byla velkorysá úprava potřebná, těžko soudit. Repete třinácté jízdy a sedm dalších rozjížděk totiž zažilo ještě tři další přerušení kvůli pádům.
V režii Seveřanů
Jesper Knudsen (modrá) porazil Mathiase Pollestada (žlutá) a otevřel si cestu k titulu
Na konci třetí série se o vedení dělili Jesper Knudsen a Mathias Pollestad, jejichž skóre se prozatím zastavilo na osmi bodech. Dánovy osudy jsme popsali výše, ovšem Nora jsme opustili v rozjížďce s číslem tři, kdy mu triumf sebral Francis Gusts. Seveřan pak neznal nic jiného než vítězství. V sedmé jízdě jezdil první od startu až do cíle, v deváté hned zkraje předčil Erika Bachhubera.
Jemu po nul z rozjížďky s číslem pět hlasitě zvonil alarm na budíku. Zkraje třetí série se však rychle vzpamatoval z kolize s Damianem Ratajczykem a repete třinácté jízdy opanoval stylem start – cíl. Sotva se prohnal cílem, disponoval osmi body stejně jako Jonny Wynant, jenž protnul metu hned za svým krajanem.
Jonny Wynant (modrá) – na snímku za Casperem Henrikssonem – přišel o medaili až v závěru
O větší skóre se mohli opřít pouze oba vedoucí Seveřané, jež rozpis závodu svedl dohromady na start čtrnácté jízdy. Sotva v ní letěla páska k obloze, vypálil dopředu Jesper Knudsen. Leč Mathias Pollestad se nevzdával. Zejména v úvodní zatáčce druhého okruhu byl proklatě blízko, aby se zmocnil vedení. Zůstal však vzadu a před poslední sérií měl deset bodů, zatímco Jesper Knudsen se pyšnil jedenácti.
V rozjížďce s číslem sedmnáct zhasla pódiová naděje Francise Gustse. Sfouknul mu ji Erik Bachhuber, jenž si svým velkým sólem řekl o bronzovou medaili. Jeho jedenáct bodů totiž už mohl vyrovnat jen Jonny Wynant, jehož ovšem čekala nesmírně těžká dvacátá jízda. Mezi tím si však Jesper Knudsen vyjel titul. V rozjížďce s číslem devatenáct si nejprve vykoledoval warning za ulitý start, ale při druhém startu si dal pozor a strávil celá čtyři kola ve vedení.
Jesper Knudsen si pochopitelně nemohl nechat ujít šanci vyfotit se s legendárním Erikem Gundersenem
Ani Mathias Pollestad nezaváhal v otázce stříbra. Jonny Wynant však větřil šanci na rozjezd s Erikem Bachhuberem. Dral se dopředu, ale v první zatáčce upadl a Oskar Paluch do něho vrazil. Němec nebyl diskvalifikován, avšak po restartu zkrotl a zůstal vzadu. Vedl Oskar Paluch, zatímco Norovi by druhé místo stačilo. Nesmířil se však s kompromisním řešením, ve druhé zatáčce podjel polského závodníka a šel na pódium jen se dvěma prohrami.
Hlasy z depa
Milan Dobiáš byl hodně rozladěný
„Já byl připravenej‘, ale motorka ne,“ komentoval Milan Dobiáš své víkendové účinkování v Pardubicích a v Divišově. „Je to Jawa, udělali jsme ji nejlíp, jak to šlo. Byla nabušená, Filip Šitera nám pomáhal, ale nejede to. Je to i tou mojí váhou, ale pořád se to dusí. Od startu chce i na zadní, ale pak udělá ééé ééé a všichni mě předjedou. Museli bychom jezdit ještě větší rozety, to už ale nejde.“
Jesper Knudsen (bílá) míří v devatenácté jízda za vítězstvím před zraky svého krajana Rasmuse Pedersena
1. Jesper Knudsen, DK
3 3 2 3 3
14
2. Matthias Pollestad, D
2 3 3 2 3
13
3. Erik Bachchuber, D
3 0 2 3 3
11
4. Francis Gusts, LAT
3 2 X 2 2
9
5. Noel Wahlqvist, S
1 1 2 2 3
9
6. Jonny Wynant, D
X 3 3 2 0
8
7. Casper Henriksson, S
2 2 X 3 1
8
8. Oskar Paluch, PL
2 X 3 X 2
7
9. Rasmus Pedersen, DK
0 1 1 3 2
7
10. Ludvig Selvin, S
2 0 3 1 0
6
11. Ben Ernst, D
1 3 0 1 1
6
12. Viljam Lappi, FIN
0 2 1 1 1
5
13. Damian Ratajczak, PL
3 1 F X –
4
14. Milan Dobiáš, CZ
0 2 1 1 0
4
15. Gustav Grahn, S
1 0 2 X –
3
16. Sam Hagon, GB (res)
2
2
17. Sam McGurk, GB (res)
1
1
18. Mateusz Panicz, PL
F E 0 0 –
0
Milan Dobiáš míří ke čtrnáctému místu
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
Pořadatelé zvládli náročnou úpravu trati i během závodu
Bad Hersfeld – 17. srpna
Zach Wajtknecht, mimo jiné někdejší arci rival Patrika Mikela v období dvěstěpadesátek, skončil loni na nejnižším stupínku pódia evropského šampionátu na travnaté dráze. V letošním ročníku se však pronikavě zlepšil. Ve finále A porazil Kennetha Kruse Hansena, jenž do té chvíle neznal nic než vítězství, a stal se šampiónem starého kontinentu. Před Dánem byl v cíli rovněž Paul Hurry. Martin Málek byl třetí ve finále B a postup mezi nejlepší šestku mu unikl o vlásek. Josef Franc se vrací s dvanáctým místem.
Paul Hurry, Zach Wajtknecht a Kenneth Kruse Hansen stojí na stupních vítězů
„V tréninku vše fungovalo, dráha byla hodně technická,“ vypráví Martin Málek. „Začal jsem dobře, chvíli jsem jezdil první, ale předjel mě Wajknecht. Druhou jízdu jsem trochu hůř odstartoval a jezdil poslední, ale nakonec dojel čtvrtý, aspoň pro dva body.“
Nicméně poté se podmínky zcela zásadně změnily. „V průběhu druhé jízdy začalo pršet a pak už to nebylo o závodění, spíš o tom kdo se udrží na motorce,“ přibližuje březolupský závodník. „Pršelo až do konce závodu. Nakonec z toho bylo B-finále, udržel jsem se na motorce až do cíle, tak z toho bylo krásné sedmé místo. Ale podmínky na dráze nebyly zrovna regulérní. Tak jsem aspoň rád, že jsme v pořádku odjížděli do Eenrumu.“
