Březolupy – 7. října
Nervozita před rozhodujícím finálovým podnikem šampionátu republiky byla o poznání větší než při jiných mítincích. Dokonce i Zdeněk Simota dorazil s dostatečným předstihem. A Patrik Mikel se zase pohroužil v boxu do svých myšlenek, až málem zmeškal vláček, který závodníky odvážel před hlavní tribunu. Při absenci Václava Milíka začal boj o titul lépe Josef Franc, který po dvou sériích vedl se šesti body, jimiž se mohl chlubit již jen Matěj Kůs. Motocykl Eduarda Krčmáře totiž v rozjížďce s číslem dvě ztratil kompresi a dovezl svého majitele do cíle až za Zdeňkem Simotou a jeho vítězným jmenovcem Holubem. Slánský závodník se však ale nevzdal. Už si nenechal sebrat jediný bod a neomylně zamířil do čela také v klíčové deváté jízdě. Jenže Josef Franc se v její předposlední zatáčce náhle ocitnul před Matějem Kůsem. Upravil svůj náskok v pořadí šampionátu před Eduardem Krčmářem na dva body, což zbytek závodu zakonzervoval, jelikož žádný z obou pretendentů trůnu již neprohrál. Josef Franc tím pádem slaví první titul, nebudeme-li počítat jeho vítězství v konkurenčním šampionátu ČSMS před pěti lety. Eduard Krčmář, jenž se shodou okolností narodil v roce, kdy Pražan začal závodit, je vicemistrem, když bronz potvrdil Zdeněk Simota. Ten přitom ve vyrovnaném a dramatickém klání skončil až šestý. Z nejnižšího stupínku pódia mával nakonec Matěj Kůs, který ovšem musel předtím porazit nevídaně jedoucího Michala Škurlu v rozjezdu.
Sen Matěje Kůse se plní
Pozvánka Václava Milíka na velkou cenu do polské Toruně dala mistrovství republiky zcela nový rozměr. Pardubický kapitán přišel o titul a ryze teoreticky jej mohlo předstihnout celých šest jeho pronásledovatelů v průběžné klasifikaci, na jejímž čele se vzhledem ke svému pětibodovému náskoku na Josefa France mohl hřát ještě v půlce druhé série dnešního závodu.
Avšak přistaňme raději na pevné zemi. Jako faktický leader vystupoval ze silničního vláčku, který šestnáctku závodníků dovezl na slavnostní nástup, vystoupil Josef Franc. Za normálních okolností jej mohl ohrozit jedině Eduard Krčmář ztrácející pouhopouhý bod. Zdeněk Simota hovořil, že se bude soustředit zejména na uhlídání bronzové pozice. Vedle odstupu čtyř bodů od leadera jej k mírně sklíčenému postoji vedl i lepší motocykl vystrčený po tréninku z boxu a bezmocně stojící u plotu depa.
Zdeněk Simota vysvětluje svůj smutek po tréninku:
„Neujel jsem ani dvě kola. Novej‘ válec, novej‘ píst, nová ojnice. A teď šly ven špony.“
Každopádně nás neměl čekat nudný závod. Už jen proto, že vedle aspirantů na medaile v celkovém pořadí se dnes chtěl blýsknout každý z přítomných. Prim pochopitelně hrál Matěj Kůs, který už na druhé finále dostal od VV SPD divokou kartu. Od roku 2008 chyběl mezi nejlepší trojicí jen před čtyřmi lety, kdy jej při test matchi na Markétě sestřelil Adrian Miedzinski. Letošní rok ale psal podobný příběh a Pražan věděl, že i kdyby nakrásně inkasoval patnáct bodů, teoreticky by mohl přeskočit kohokoliv vyjma Václava Milíka.
Přesto však neskrýval své přání dnes vyhrát. A ono se mu to začalo dařit. Rozjížďku s číslem jedna sice zastavil jeho letmý start. Repete jej však zastihlo již od prvních metrů opět v postavení leadera, které pevně hájil před Hynkem Štichauerem. Rovněž pro své druhé vítězství musel Matěj Kůs startovat dvakrát.
Zdeněk Simota sice o zub zrychlil svůj převod, přesto se ale už od vylétnutí pásky musel dívat na Pražanova záda. Jenže ve výjezdu z druhé zatáčky zavadil Filip Hájek o zadní kolo Jaroslava Petráka a poroučel se k zemi. Než bys řekl švec, opět blikala červená světla a mávalo se vlajkami téže barvy.
Zdeňka Simotu čekala v depu horečná práce. Z odstaveného motocyklu přehazoval zadní kolo. S rozetou mu pomáhal i Jiří Georgiev a z boxu Josefa France přišel na pomoc i Jakub Fencl, který plzeňskému Jihočechovi alespoň otřel materiál z předního kola.
Avšak marnost nad marnost. Matěj Kůs se i v opakované páté jízdě znovu usadil pevně ve vedení a po průjezdu pod šachovnicovou vlajkou byl se šesti body na nejlepší cestě za splněním dnešního snu. Naproti tomu Zdeněk Simota za sebou nechal jen Jaroslava Petráka a se čtyřmi body u svého jména měl pro zbytek závodu, o čem přemýšlet.
Eduard Krčmář se činí seč může
Se šesti body se Matěji Kůsovi po dvou sériích mohl rovnat pouze Josef Franc. Ten do závodu vstoupil v rozjížďce s číslem tři, do jejíhož čela proniknul Michal Škurla. Jeho starší klubový kolega však v první zatáčce nasadil vnitřní stopu. Dostal se na úroveň protivníkova žlutého motocyklu a na konci protilehlé rovinky převzal vedení.
Takřka současně s ním se však před Michala Škurlu dostal také Jaroslav Petrák. Zatímco Josef Franc jim naměřil půl rovinky, za jeho zády se rozhořel urputný souboj o druhé místo. Michal Škurla v něm uspěl až ve třetím kole. „Mermomocí jsem ty dva body chtěl,“ říkal mu Jaroslav Petrák s teatrálními gesty o chvilku později v boxech.
Druhý triumf přidal Josef Franc v sedmé jízdě. V ní ujel všem již po startu, navíc Patrik Mikel musel odrážet vytrvalého Zdeňka Holuba, který se s třetím místem smiřoval o tom hůře, když prve projížděl cílem rozjížďky s číslem dvě jako vítěz. A dokonce se skalpem Eduarda Krčmáře!
Slánský pretendent mistrovského titulu neodstartoval nejlépe.Před ním upaloval Zdeněk Simota, který to ovšem neměl nikterak jednoduché se Zdeňkem Holubem. Pražský borec permanentně útočil, až byl v první zatáčce čtvrtého okruhu rychlejší než Zdeněk Simota. Eduard Krčmář sice zaknihoval jediný bod, avšak snu o zlaté medaili se nepustil. A co víc, usilovně se snažil, aby se stal realitou.
Eduard Krčmář vysvětluje své patálie v rozjížďce s číslem dvě:
„Měl jsem problémy s motorkou, ztratila kompresi.“
Přitom jeho start nebyl ukázkový ani v šesté jízdě. Nicméně v prvním výjezdu podjel Hynka Štichauera, aby hned v dalším oblouku uhodil na vedoucího Michala Škurlu. Neuspěl zvenčí, ani když za zlomem zatáčky zlomil motocykl dovnitř. Avšak i nadále četl v Pražanovi jako v otevřené knize.
Ve třetím okruhu jej podjel ve druhé zatáčce. Sotva vjížděl do depa, měl na kontě čtyři body stejně jako Zdeněk Simota, Zdeněk Holub a Michal Škurla. Mezi nimi a dvojkou vedoucích Pražanů byl ještě Patrik Mikel. A po porážce Martina Málka v rozjížďce s číslem osm také Ondřej Smetana. Jenže boj o titul ještě nebyl u konce. Pádné slovo v něm měla říct devátá jízda se soubojem dvojice neporažených Pražanů s Eduardem Krčmářem.
Josef Franc, stojící na čtvrté dráze, si opřel zadní kolo o mantinel, což bedlivému oku Pavla Kubeše uniklo. Avšak dopředu vypálil Eduard Krčmář s červeným povlakem na přilbě. Josef Franc byl až třetí a nemohl se dostat ani před Matěje Kůse, i když jeho útok ve druhé zatáčce byl vskutku grandiózní.
Užuž se zdálo, že výsledek deváté jízdy pošle stav šampionátu na úroveň, v níž byl ještě po skončení nástupu. Ale vtom se ve třetím kole Josef Franc spodní stranou první zatáčky přece jen zničehonic objevil před Matějem Kůsem. Eduarda Krčmáře nedohonil, ale svůj náskok na čele klasifikace šampionátu zvýšil na dva body. Dvě série před koncem mistrovství neměl ještě stoprocentní jistotu, ale hodnota jeho akcií se přece jen markantně zvýšila.
K bronzové medaili vystřelil Zdeněk Simota. „Teď to bylo lepší,“ komentoval svůj triumf v rozjížďce s číslem deset. Dosáhl jej stylem start – cíl, když s vylétnutím pásky odvedl Patrika Mikela. Hynek Štichauer zůstal za nimi, Martin Málek ještě dále, aby nakonec neviděl cíl, protože jej začalo zlobit koleno načaté při svitavském přeboru.
Josef Franc neuznává kompromisy
Hynek Štichauer však měl šampionát ještě zkomplikovat. V rozjížďce s číslem čtrnáct odstartoval na Josefa France. Vodil jej za sebou celý okruh, dokud Pražan v úvodním oblouku toho dalšího nebyl zvenčí přece jen rychlejší. Eduard Krčmář se v šestnácté jízdě vypořádal s neustále útočícím Zdeňkem Simotou.
Nůž, jímž by z náskoku Josefa France ukrojil další kus, už neměl ve svých rukou. A tak se početné publikum v závěru mohlo soustředit na dramatické vyvrcholení závodu. Zatleskalo Martinu Gavendovi, jenž se blýsknul alespoň velkým sólem v rozjížďce s číslem jedenáct. Triumf domácího borce však už nemohl ovlivnit pořadí třech nejlepších.
O něco podobného ovšem usiloval Michal Škurla. Ve dvanácté jízdě nejlépe odstartoval, a když jej v úvodním výjezdu podjel Zdeněk Holub, reagoval silnou ofenzívou. Po několika marných pokusech se vrátil do čela na sklonku druhého kola. Jako vítěz se přiřítil k šachovnicové vlajce také v rozjížďce s číslem patnáct, kde nedal sebemenší náznak šance Zdeňku Simotovi, který přitom bojovností doslova překypoval.
Do poslední série vstupoval Michal Škurla s deseti body stejně jako Eduard Krčmář. O bod před nimi byl jen Josef Franc. O bod za nimi Zdeněk Simota, Patrik Mikel, Zdeněk Holub a také Matěj Kůs. Kapitán pražské Markéty se totiž ve třinácté jízdě dočkal své druhé dnešní prohry. Uštědřil mu ji Zdeněk Holub, jenž byl rychlejší už v prvních metrech.
Martin Málek popisuje trable se svým kolenem:
„Načal jsem to ve Svitavách. V Praze jsem zakopnul, spadnul přes koleno a nějako to zlobí. Včera jsem byl u doktora, řekl, že to mám nějaké pohmožděné.“
Nicméně Matěj Kůs vzal osud pevně do svých rukou. Ze sedmnácté jízdy byl nejprve diskvalifikován Martin Gavenda za najetí do pásky a bez přítomnosti náhradníka se musel opakovat jen ve třech. Při repete úřadoval Matěj Kůs naplno a dotáhl Michala Škurlu a Patrika Mikela za sebou do cíle jako husa na provázku.
Tím pádem se Patrik Mikel nemohl dostat na pódium, zatímco Michal Škurla se mohl chystat na rozjezd. Podobné ambice živil také Zdeněk Holub, jenže v osmnácté jízdě mu zatrhnul tipec Hynek Štichauer. Pardubičan se s letošním šampionátem rozloučil vítězstvím, ale na stupně vítězů měl daleko. A nyní nenechal Zdeňka Holuba, aby se zapojil do rozjezdu. A Ondřej Smetana si tady třetím místem vypil do dna svůj kalich hořkosti, který pro něho byl o to odpornější, že se po druhé pětině závodu počítal mezi adepty na pódium.
Závěrečné dvě rozjížďky vyřešily otázku prvních dvou v dnešním finále a stejně tak v závěrečné klasifikaci celého šampionátu. V obou případech šlo pochopitelně o dvě stejná jména. Eduard Krčmář nemohl pro svůj úspěch udělat víc. Po bleskovém startu se usadil v čele a vyhrál počtvrté v řadě. A o tom, jak za jeho zády Martin Málek v cíli druhého okruhu předjel Davida Pacalaje, si mohl nechat jen vyprávět.
V depu mu potom nezbylo než čekat, kterak si Josef Franc povede v rozjížďce s číslem dvacet. Aby se vyhnul rozjezdu se slánským bojovníkem o vítězství v závodě, potřeboval vyhrát. Pro to samé v případě mistrovského titulu mu stačilo skončit druhý. Jenže Pražan se nespokojil s vůbec žádným kompromisem.
Na pohyb pásky reagoval nejrychleji Zdeněk Simota. Jenže Josef Franc jel hned za ním, aby se už vnějškem první zatáčky prosadil do čela. Od té doby jen zvyšoval svůj náskok. A první ze svých mistrovských titulů, nepočítáme-li ovšem vítězství v konkurenčním podniku pod jurisdikcí ČSMS, dosáhl s plnou patnáctibodovou parádou.
Hlasy z depa
„Tohle se zapíše do historie jako můj první a možná i poslední titul,“ svěřoval se Josef Franc. „Teď můžu odejít do důchodu, dvaadvacet let jsem plochou dráhu nesnášel. Chtěl jsem aspoň jednou bejt‘ mistr. Podařilo se, mám radost. Kluci mechanici si to zasloužej‘, rodina taky, v mým věku to už se mnou není jednoduchý.“
„Měl jsem problém v první jízdě s motorkou,“ komentoval Eduard Krčmář své jediné dnešní ztracené body. „Ztratila kompresi. Pak jsem už neprohrál. Jsou to závody, kluci pražský si trošku pomohli… Škoda, že není titul, jedu dál. Příští rok…“
„V dnešním závodu mně o moc nešlo vzhledem k absenci v prvním kole,“ vyprávěl Matěj Kůs. „Poslední závody sezóny, jsem rád, že byly ve zdraví. Tajně jsem si přál dnes vyhrát, když Venca dostal další šanci v Grand Prix. Nepodařilo se, ale ostudu jsem snad neudělal.“
„Dneska super,“ radoval se Michal Škurla. „Startovalo to, předjíždělo to, jelo to. Fakt mám radost. Škoda rozjezdu, Matěj tam byl rychlejc, dopadlo to tak.“
„Šlo mi o bronz, chtěl jsem dneska hlavně sbírat body a udržet to,“ popisoval Zdeněk Simota svůj dnešní cíl. „Kdybych v závodě skončil na bedně, byl by to jen takovej‘ bonus navíc. Při tréninku mi nejezdila motorka, vypustili jsme olej, byly v něm špony. Tu motorku jsem támhle postavil a radši na ní nejel. Na tu dnešní bídu jsem spokojenej‘ a třetí místo v mistráku je pěkný.“
„Čtyři z pěti startů byly peckové,“ pochvaloval si Patrik Mikel. „Akorát ten poslední jsem promydlil. Závody suprové, věčně jsem tady byl na tlamě nebo v sanitce. Letos se mi dařilo, jsem o bod za Hynkem v mistráku su spokojený.“
„Dneska dobrý,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Nedá se svítit, nejel jsem první závod, hodně se ztratilo. Dneska ale byly hezký závody, všechno vyšlo, paráda.“
„Špatný,“ protáhnul Ondřej Smetana obličej. „Od začátku závodu jsem se trápil se sebou i motorkou. Holt každej‘ den není posvícení. Letos jsem se někam závodnicky posunul, ale v mistráku jsem pořád sedmej‘. Chtěl jsem bejt‘ pátej‘, uteklo to o dva, tři body.“
| 1. Josef Franc, Praha | 3 3 2 3 3 | 14 |
| 2. Eduard Krčmář, Slaný | 1 3 3 3 3 | 13 |
| 3. Matěj Kůs, Praha | 3 3 1 2 3 | 12+3 |
| 4. Michal Škurla, Praha | 2 2 3 3 2 | 12+2 |
| 5. Zdeněk Holub, Praha | 3 1 2 3 2 | 11 |
| 6. Zdeněk Simota, Plzeň | 2 2 3 2 2 | 11 |
| 7. Patrik Mikel, Pardubice | 3 2 2 2 1 | 10 |
| 8. Hynek Štichauer, Pardubice | 2 1 1 2 3 | 9 |
| 9. Ondřej Smetana, Praha | 2 3 0 1 1 | 7 |
| 10. Martin Gavenda, Březolupy | 0 1 3 E T | 4 |
| 11. Martin Málek, Březolupy | 0 2 F 0 2 | 4 |
| 12. Jaroslav Petrák, Pardubice | 1 1 1 1 0 | 4 |
| 13. Davd Pacalaj, SK – Žarnovica | 0 0 2 0 1 | 3 |
| 14. Filip Hájek, Praha | 1 X 1 1 0 | 3 |
| 15. Petr Chlupáč, Praha | 0 0 0 1 1 | 2 |
| 16. Josef Novák, Pardubice | 1 0 0 0 0 | 1 |
Konečné pořadí šampionátu:
| PHA | DIV | BŘE | TOT | |
| 25.4. | 23.9. | 7.10. | ||
| 1. Josef Franc, Praha | 13 | 12 | 14 | 39 |
| 2. Eduard Krčmář, Slaný | 11 | 13 | 13 | 37 |
| 3. Zdeněk Simota, Plzeň | 9 | 12 | 11 | 32 |
| 4. Václav Milík, Pardubice | 15 | 15 | NS | 30 |
| 5. Hynek Štichauer, Pardubice | 12 | 6 | 9 | 27 |
| 6. Patrik Mikel, Březolupy | 7 | 9 | 10 | 26 |
| 7. Matěj Kůs, Praha | NS | 12 | 12 | 24 |
| 8. Ondřej Smetana, Praha | 9 | 8 | 7 | 24 |
| 9. Michal Škurla, Praha | NS | 7 | 12 | 19 |
| 10. Zdeněk Holub, Praha | NS | 7 | 11 | 18 |
| 11. Filip Hájek, Praha | 7 | 6 | 3 | 16 |
| 12. Jaroslav Petrák, Pardubice | 3 | 4 | 4 | 11 |
| 13. Martin Mejtský, Pardubice | 5 | 4 | NS | 9 |
| 14. Tomáš Suchánek, Pardubice | 9 | NS | NS | 9 |
| 15. Martin Gavenda, Březolupy | 4 | NS | 4 | 8 |
| 16. Martin Málek, Březolupy | 4 | NS | 4 | 8 |
| 17. Michal Dudek, Slaný | 7 | NS | NS | 7 |
| 18. Petr Chlupáč, Praha | NS | 3 | 2 | 5 |
| 19. David Pacalaj, SK – Žarnovica | NS | NS | 3 | 3 |
| 20. Josef Novák, Pardubice | 1 | 1 | 1 | 3 |
| 21. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica | 3 | NS | NS | 3 |
| 22. Jan Kvěch, Praha | 1 | NS | NS | 1 |
| 23. Václav Kvěch, Praha | NS | 0 | NS | 0 |
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
