Melbourne – 28. října
Obrovské odhodlání Jasona Doyla se již stalo předmětem plochodrážních legend. Při poslední velké ceně v Melbourne neřešil svůj čtrnáctibodový náskok na čele aktuální klasifikace před Patrykem Dudkem. Avšak vyhrával jako na běžícím pásu a mistrem světa se stal již po třetím triumfu v rozjížďce s číslem deset. Za celý večer ztratil jen dva body a stal se i vítězem závodu, na jehož pódiu mu dělali společnost Tai Woffinden a Bartosz Zmarzlik. Na tiskové konferenci si vybavil svůj zážitek s Tony Rickardssonem a Leighem Adamsem, kteří jej před lety ve svých vizích opomenuli. O body se pral také Martin Vaculík. Nadšení vzbudil zejména v jedenácté jízdě, kdy z posledního místa postupně překonal Chrise Holdera, Mateje Žagara a Patryka Dudka. Avšak nakonec se jeho konečnou stanicí stalo semifinále a v závěrečném pořadí zůstal bohužel devátý s osmibodovou ztrátou na magickou osmičku přímo nasazených do příští ročníku.

Jason Doyle se stal šestým australským plochodrážníkem, který se dokázal stát individuálním mistrem světa, ale vůbec prvním, který byl korunován ve své rodné zemi. Přestože se stále nezbavil bolestí v pravé noze, kterou si zranil před čtyřmi měsíci v Toruni, šel od vítězství k vítězství. Jeho odhodlání je všeobecně známé stejně jako skutečnost, že ho nemotivuje více než podceňování.

„V mé kariéře byl jeden velký moment,“ vzpomínal na tiskové konferenci. „Seděl jsem na lodi v Milduře a Tony Rickardsson a Leigh Adams si povídali o Darcy Wardovi a Chrisi Holderovi a rozvíjeli, jaké velké věci dosáhnou. Já si jen myslel ‚hele, počkejte, já také chci být součástí, chci tvrdě makat a být ve stejné kategorii jako oni‘. Od té chvíle jsem pilně pracoval a dělal všechno, abych se dostal tam, kde jsem nyní. A přitom si pořád mnoho lidí myslelo, že není možné, abych světový titul vyhrál já.“

Přitom o světový titul bojoval už loni. „Poslední dva roky byly velmi těžké kvůli zranění,“ svěřoval se Jason Doyle. „Ale dnes večer se všechno moje úsilí vyplatilo. Věděl jsem, že to potřebuju dokázat. Potřeboval jsem tvrdě trénovat a dělat správě věci. A nakonec všechno vyplatilo. Od Toruně jsem byl taková lidská kalkulačka, zkoušel jsem vymýšlet alternativy, co by se stalo, kdybych měl pět bodů, šest bodů…“

Nakonec měl Jason Doyle šest bodů už na konci druhé série. „Dneska jsem si myslel jen ‚buď vyhraj nebo to zahoď‘, to samé, co jsem konec konců dělal celý letošní rok,“ vyprávěl. „Jel jsem pěkně tvrdě v prvních třech jízdách a uletěl jsem. Až když jsem měl jistý titul, spadlo to ze mě. Celý rok jsme tvrdě dřeli, musel jsem dělat spoustu věcí v zákulisí a kluci z mého týmu také. Konečně se to sedělo a je to prostě perfektní. Tohle byl skvělý večer!“

Konečné pořadí seriálu:

1. Jason Doyle 161, 2. Patryk Dudek 143, 3. Tai Woffinden 131, 4. Maciej Janowski 122, 5. Bartosz Zmarzlik 121, 6. Emil Sajfutdinov 117, 7. Matej Žagar 107, 8. Fredrik Lindgren 107, 9. Martin Vaculík 99, 10. Chris Holder 85, 11. Piotr Pawlicki 81, 12. Antonio Lindbäck 77, 13. Peter Kildemand 60, 14. Greg Hancock 45, 15. Niels-Kristian Iversen 44, 16. Václav Milík 31, 17. Martin Smolinski 25, 18. Max Fricke 11, 19. Pawel Przedpelski 10, 20. Nicki Pedersen 8, 21. Michael Jepsen Jensen 8, 22. Maksim Bogdanovs 8, 23. Kenneth Bjerre 7, 24. Krzysztof Kasprzak 6, 25. Rohan Tungate 6, 26. Kai Huckenbeck 4, 27. Jacob Thorssell 4, 28. Justin Sedgmen 4, 29. Przemyslaw Pawlicki 3, 30. Dave Watt 3, 31. Brady Kurtz 3, 32. Craig Cook 2, 33. Linus Sundström 2, 34. Sam Masters 2, 35. Kim Nilsson 2, 36. Josh Bates 2, 37 Nick Škorja 1.

Foto: tiskový servis IMG