Praha – 28. května
Šestnáct děleno čtyřmi se rovná čtyři. Neboli čtyři kvalifikační závody pro podzimní pardubický challenge o postup do SGP 2024 by mělo nabídnout postup prvním čtyřem. Jenže již léta se uplatňuje úzus garantující pořadateli místo pro domácího závodníka. Pakliže by tedy z kvarteta kvalifikačních kol nepostoupil jediný Čech, z Žarnovice by v září do Pardubic cestovali jen první tři. Nic takového se nestalo, jelikož Jan Kvěch se odmítnul bratříčkovat s kompromisy.
Plány se mění
Po pádech při polské lize v Lublinu a německé Speedway Grand Prix nebyl stoprocentně ve své kůži. Středeční extraligu raději nedokončil. Ostatně Markétě by na pódium nepomohla ani svěcená voda, ovšem bůh suď. Nadcházející víkend byl pro Jana Kvěcha opět natřískanými klíčovými kláními. V pátek polská extraliga proti Ostrowu, hned následující večer světová kvalifikace v Lonigu.
„Zapršelo a ligu mi zrušili,“ konstatuje Jan Kvěch, že se mu plány poněkud změnily, a dostává se do Loniga rychleji než nadzvuková stíhačka. „Jel jsem tam už loni, věděl jsem, do jaký dráhy jdu. Víceméně jsem už to znal. A dařilo se.“
Skvělý závodník nepotřebuje být výtečný zpěvák
Dařilo se. To je fakt. I tak jde vystajlovat hodnocení poměrně přesvědčivého triumfu do holé věty. Jenže mladý muž se zarostlými tvářemi již není chlapcem, který před devíti lety s obrovským pohárem v rukou za třetí místo evropského poháru stopětdvacítek nevěděl, co říct do novinářského bloku.
„Porazil mě jen Daniel Bewley,“ vrací se k rozjížďce s číslem jedenáct, jež z jeho skóre srazila jediný bod. „Opakovalo se, předtím jsem byl první. V opakovačce se mi nepoved‘ start a dojel jsem druhej.“
V závodě ale skončil první a tak se hrálo Kde domov můj. „Hymnu jsem nezpíval, nejsem dobrej zpěvák,“ zasměje se a jedním dechem odmítne přemítat nad dalším kvalifikačním stupněm. „Do challenge je daleko, teď mě čeká Praha.“
Slepý by nevěděl
Ano, matka měst se svou velkou cenou, kde již zbývá pouze pár mastných vstupenek ke stání. „Teď přes tejden budou rehabilitace, abych se cejtil stoprocentně fit,“ svěřuje se, ale nad otázkou po ambicích si zamkne ústa na sedm západů. Nebo tedy skoro.
„Uvidíme,“ pokrčí rameny a vzápětí se rozesměje. „To řek‘ slepej a šláp‘ do hovna. V Praze budou nový závody, budu dělat všechno pro to, aby se dařilo.“
