Pardubice – 14. října
Chodil na plochou dráhu už jako malý kluk. Hodně malý kluk. Ve věku, kdy se synové ještě nestydí držet se za ruku velkého táty. Jablko nepadá daleko od stromu. Radim Lamberský je nejen mechanikem v ledařském týmu Lukáše Hutly. Ale především fanouškem s velkým F. A svým způsobem pomohl Janu Kvěchovi k výhře v letošní Zlaté přilbě města Pardubice. Stačila míchačka, lopata a kolečko.
Pestrý program pro českého mistra
„Jak Zlatá přilba, tak plochá dráha jako taková je pro mě srdeční záležitost,“ vyznává se Radim Lamberský. „Chodil jsem už jako malý kluk díky tátovi, který je do toho stejně zapálený jako já. Víte, jak se to říká – jaký táta, takový syn. Kolik mi přesně bylo, když jsem byl na závodech poprvé, vám neřeknu. Upřímně už je to nějaký ten pátek. Každopádně jsem u ploché dráhy prakticky vyrůstal a postupně se z obyčejného fanouškovství stala velká součást mého života.“
Na oválech toho na vlastní oči spatřil hodně, ale všechno překonala zážitek z předminulé neděle. „S Honzou se známe osobně, proto byl pro mě letošní ročník Zlaté přilby opravdu výjimečný. V pátek se mu při SEC bohužel nezadařilo, jak by si představoval. Domluvili jsme se, že přijede k nám, aby trochu změnil myšlenky. A musím říct, že sobotní program byl opravdu pestrý.“
Radim Lamberský doporučuje:
„Kdo plochou dráhu nikdy nezažil naživo, měl by to někdy zkusit. Televize nebo internet vám ukážou závod, ale ten zvuk, vůně metylu, atmosféra a hlavně to, co se kolem závodů děje, se podle mě nedá úplně přenést. A pro mě osobně je na tom nejhezčí právě to propojení lidí. Začnete u toho jako malý kluk s tátou, postupně se kolem toho začnete pohybovat, poznáte nové lidi a najednou jedete na tandemu s vítězem Zlaté přilby. A někde mezi tím ještě stihnete s vítězem betonovat. Takže za mě – letošní Zlatá přilba byla opravdu nezapomenutelná a teď už nezbývá než doufat, že stejně povedená bude i další sezóna.“
Pracovní sobota
Jan Kvěch měl u Lamberských vskutku pestrý, ale především překvapivý sobotní program. „Pomáhal mi betononovat,“ usmívá se hlava rodiny. „Mohl jsem si ověřit, že s lopatkou, míchačkou a kolečkem mu to jde skoro stejně dobře jako s motorkou.“
V neděli se šikovný brigádník prohnal cílem velkého finále Zlaté přilby města Pardubice coby vítěz. „Od začátku jsem věřil, že to letos dá,“ svěřuje se jeho sobotní zaměstnavatel. „Že právě on bude ten, kdo urve vítězství. A ono se to opravdu stalo!“
Stadión šílel a Radim Lamberský jakbysmet. „Protože se s Honzou známe osobně, byla to pro mě velká euforie a radost,“ přikyvuje. „Nezarazil ji ani plot, ani sekuriťáci, Rozběhli se za mnou, ale v tu chvíli už zastavil i Honza, aby mohl svou výhru oslavit i se mnou.“
Emoce přicházejí dříve než paní Zima
Jan Kvěch se svěřoval, že si musí počkat pár dnů, než mu dojde, co vlastně v Pardubicích dokázal. A podívat se na televizi, aby si uvědomil, jak se vlastně zezadu dostal až do bezpečného vedení. Nakonec i jako vítěz do cíle.
„Až teď mi dochází, jaký to byl zážitek,“ je s ním Radim Lamberský na jedné lodi. „A to se vším všudy. Od sobotního betonování až po jízdu na tandem s vítězem sedmdesáté osmé Zlaté přilby. A zároveň se svým kamarádem. To jen tak něco nepřekoná!“
A podíval se coby expert, co je vlastně při čestném kole pohání dopředu? „Jako mechanik člověk samozřejmě sleduje motorky jinýma očima než běžný divák,“ reaguje. „Neřeší jen to, kdo jede první, ale občas kouká i na to, co má kdo pod sebou. Nový typ motoru ESO mě samozřejmě zaujal.“
Nebude trvat dlouho a sám Radim Lamberský bude mít na starosti závodní motocykly. „Čeká mě zima s Lukášem Hutlou,“ přibližuje svůj program. „Určitě se pojede trénovat do Švédska. Na motorkách nám ještě zbývá doladit pár detailů. A pak bychom měli být připraveni. Letos chceme v mistrovství světa prorazit ve větším stylu. A dostat se co nejvýš.“
