Kopřivnice a Svitavy – 17. a 18. října
Pětadvacáté narozeniny jsou v lidském životě prvním pořádným jubileem. Včera je slavil také Jan Kvěch. V sobotu s vařečkou v ruce a u kotlíku guláše. A se zlatou přilbou na hlavě. V neděli s tou pravou zlatou trofejí v průhledné schránce.

 

Po triumfu v Pardubicích mu sousedé z Petříkovic vyrobili atrapu zlaté přilby ze staré přilby lidově zvané kokos. Obalili ji zlatým alobalem a otec českého šampióna Václav v ní na motocyklu dorazil na Tomíčkův memoriál.

Nyní se hodila i v sobotu v Kopřivnici, kde se zúčastnil soutěže o nejlepší guláš. „Vařil jsem ve zlaté přilbě a užili jsme si spoustu srandy,“ usmívá se. „Byl jsem v týmu s Péťou Dvořákem a Jarkou Kostelníkem. Na kotlíku jsme měli číslo 201.“

A jak to vlastně dopadlo? „Skončili jsme poslední,“ neskrývá. „Udělali jsme kotlík guláše, ale nakonec z toho byla gulášovka.“

Nad ránem se nalodil do červené dodávky, jež vezla kopřivnické kolibříky na poslední závod pohárové série ve Svitavách. K narozeninám mu popřáli nejen členové klubu, ale přišel i starosta města. Na stolečku uprostřed přehlídky motocyklů vystavil pardubickou zlatou přilbu. Hned vedle koláčku, které napekla jeho maminka Lenka doma v Prkošíně.

Fronta lidí dychtící o podpis či selfíčko se pořádně natáhla. Jako když lidé čekají na české korunovační klenoty. No, skoro… Každopádně Jan Kvěch neodmítnul nikoho. Ani kolibříky, jimž se podpis českého šampióna zaskvěl třeba i na dečce nebo přilbě.

Na mikrofon popsal velké finále letošní Zlaté přilby města Pardubice. A pak trpělivě odpovídal každou otázku, kterou mu plénum improvizovaně přichystalo. Bohužel nemohl zůstat až do konce závodu, mamka s tátou si jej odvezli na oslavu domů, nicméně nejlepší kolibříci mimo jiné ceny dostali také kšiltovky s jeho podpisem.