Ledy dostanou jasný rozměr do půlky dalšího měsíce

Přelouč – 31. října
Včera k nám přišly první ranní mrazíky, jichž si hladiny českých rybníků vlastně ani nevšimly. Nicméně v listopadu se v Rusku začíná trénovat a přeloučský Hutla Team by pochopitelně chtěl být u toho. Nicméně zatím je jisté, že Lukáš Hutla bude oblékat novou kombinézu ve své oblíbené oranžovočerné kombinaci. Jeho otec Radek se ale magazínu speedwayA-Z svěřil, že během dvou týdnů budou mít jasno o své cestě do Ruska.

 

Lukáš Hutla je na novou sezónu připraven

Trénink a případné angažmá Lukáše Hutly v Neftěkamsku mělo být předmětem jednání s ruskými funkcionáři během pardubického super víkendu. „Potkal jsem je vlastně jen v běhu, ale teď to řeší Petr Moravec,“ přibližuje Radek Hutla stadium, v němž se celá věc aktuálně nachází. „Zatím čekáme na vyjádření z ruský strany. Pokud to dopadne, odjedeme koncem listopadu. Doufám, že se rozhodne do čtrnácti dnů, jinak bude kvapík.“

Pokud se týká ledařské sezóny 2019/2020 u nás, její jízdní řád by mělo určit tradiční rokování ledařů v Pardubicích. Jeho termín bude stanoven, až bude znám termínový kalendář FIM a FIM Europe, a dá se předpokládat okolo poloviny listopadu.

Foto: Radek Hutla

Britský rekordman těsně prošvihnul český pohárový seriál kolibříků

Předevčírem se Ellis Perks jednou provždy zapsal do historie britského ligového zápolení, jehož historii sahá až do roku 1929. Za devadesát let se stal prvním z tisícovek plochodrážníků, který slavil triumf ve všech třech divizích. Nejprve se Swindonem v půli října vyhrál Premiership, o pět dnů později s Leicesterem i Championship. A v pondělí s druhým týmem Leicesteru nedal šanci Kentu v nejnižší National League. Přitom ve stejný den v Divišově skončil letošní PRO-TEC Speedway Mini Cup, jehož úvodní ročník před jedenácti lety dnes dvaadvacetiletý Angličan nestihnul jen o vlásek.

 

Někteří z účastníků zkušebního závodu na pražské malé Markétě v říjnu 2007: zleva Michal Průcha, Zdeněk Vrba, Eduard Krčmář, Ellis Perks a Ondřej Veverka

Pokud vám nějaký statistik bude tvrdit, že Ellis Perks nikdy nezávodil v Čechách, bude se mýlit. Ledaže ovšem nedodá, že míní klasickou kubaturu do pěti set kubických centimetrů. Ve svých deseti letech totiž Ellis Perks na sklonku října 2007 dorazil na zkušební závod stopětadvacítek na malou Markétu, kterým Zdeněk Schneiderwind sondoval správnost své myšlenky o závodech kolibříků na malých oválech.

Pražský trenér měl pravdu, jak ukázalo dvanáct ročníků pohárového seriálu ať již pod původním názvem Markéta Cup či Speedway Mini Cup, když další miniovály vznikaly i mimo Prahu. U toho ovšem Ellis Perks již nefiguroval.

Jediný start Ellise Perkse v Čechách za řidítky nové stopětadvacítky Shupa

Na podzim 2007 se totiž zrovna se stěhoval s rodinou do Austrálie, kde měly děti lepší podmínky pro závodění na oválech než v jeho rodné Anglii. A s sebou si bral zbrusu nový motocykl Shupa, s nímž se v mlžném říjnovém dni v české metropoli teprve sžíval.

Kdo ví, jakým směrem by se jeho život ubíral, kdyby se narodil o pár let později a mohl se stopětadvacítkou pravidelně závodit nejen u nás, ale třeba i v Polsku? Ostatně víceméně náhodná návštěva jednoho ze závodů Speedway Mini Cupu nastartovala plochodrážní kariéru Jana Kvěcha. A nejen jeho.

Foto: Pavel Fišer

Češi a Slováci v akci 331

Plochodrážní sezóna 2019 na severní polokouli je definitivně minulostí. U nás ji uzavřely sobotní Rozlučka v Kostěnicích a včerejší závěr stopětadvacítkářské série PRO-TEC Speedway Mini Cup v Divišově. Podobné to je i za hranicemi, kde čeští závodníci ještě závodili, přičemž Josef Franc se nestal mistrem Maďarska, byť se jím vlastně stal. Více přibližuje tradiční kompilace magazínu speedwayA-Z, jejíž aktuální díl vzhledem ke státnímu svátku vychází až v úterý.

 

Po třetím českém finále v Březolupech si Josef Franc dělal naděje na maďarský titul bohužel marně

Druhý závod maďarského šampionátu se konal v Debrecenu. Cílem finálové jízdy projel jako první Stanislaw Burza, který za sebou přivedl Vjačeslava Monachova a Stanislava Mělničuka. Michal Curzytek upadl.

Čeští závodníci vypadli v rozjížďce poslední šance, Petr Chlupáč (3 2 3 2 2) v ní skončil třetí, Josef Franc (2 3 1 2 3) čtvrtý. „Debrecen mám rád,“ svěřuje se Josef Franc se svými dojmy. „Ale nemám rád startovní číslo jedna. A to mi přidělili. Dráha byla nakropená a tvrdá, s jedničkou jsem jezdil vždycky po úpravě. Nedalo se předjíždět, jak to bylo mokrý.“

Josef Franc po triumfu v úvodním kole v Nagyhalaszu zůstal na hrotu klasifikace i po druhém díle v Debrecenu. „Odjely se jen dva závody místo třech,“ vysvětluje pražský závodník, proč nebyl korunován za maďarského mistra. „Byl chaos s body, říkali, že jsem vyhrál já, pak že Burza, ale nakonec nevyhrál nikdo.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer

Pohár svými triumfy ukončili Jaroslav Vaníček a Adam Nejezchleba

Divišov – 28. října
Meteorologové se svou dnešní předpovědí pořádně sekli. Sice se ochladilo, ale déšť z Divišova odešel již někdy v průběhu noci a sluníčko z oblohy významně přispívalo k vylepšení pocitové teploty. Vyvrcholení letošního seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup, jímž se uzavřela letošní plochodrážní sezóna v Čechách, nestálo nic v cestě. Jaroslav Vaníček se sice v rozjížďce s číslem patnáct musel dívat na záda Adama Bednáře, jenž skončil základní část bez porážky stejně jako Vojtěch Šachl. Ve finále A ovšem pražský závodník řídil opět onen dobře známý bodový buldozer a triumfoval stylem start – cíl. Další vítězství a pohár s tisícikorunou inkasoval ještě v nesmírně dramatickém vyvrcholení Ceny speedwayA-Z. Pohárek Toničky Škachové pro nejmladší účastníky vyhrál Adam Nejezchleba.

Vojtěch Šachl, Jaroslav Vaníček a Adam Bednář, nejlepší z posledního letošního pohárového závodu

Triumvirát neporažených

V sedmé jízdě zatím vede Adam Nejezchleba úřed Brunem Belanem (vlevo) a Vojtěchem Šachlem (vpravo)

Sezóna 2019 jakoby se nechtěla smířit, že se přesunuje do minulosti. A její poslední závody připomínaly opravdové maratóny s více jízdami, než by bylo obvyklé. Minulý víkend v Pardubicích a Divišově toho byl výmluvným důkazem. Ostatně dnešní pohár jakbysmet.

V depu se totiž objevilo osmnáct závodníků, takže bylo jasné, že ke slovu musí přijít rozpis na čtyřiadvacet základních a šest finálových rozjížděk. K nim však přibyly další, protože na rozpravě se nenašla jediná ruka, která by vylétla vzhůru na znamení, že její majitel nechce jet o pohárek Toničky Škachové či o cenu speedwayA-Z. Protože se v klubovně již chystalo vyhlášení celého seriálu, nešlo se loudat.

Sotva se utáhla nejmenší z trojice divišovských drah, šlo se rovnou do ostré akce. Jako první vítěz se do depa vrátil Adam Bednář, když v rozjížďce s číslem dvě triumfoval stylem start – cíl. Los se s favority vůbec nemazlil, o čemž se mohl přesvědčit Vojtěch Šachl hned ve druhé jízdě.

Jaroslav Vaníček vede před Janem Jeníčkem

Zatímco Adam Nejezchleba vedl, on měl před sebou ještě Bruna Belana, který se však v nájezdu do druhého oblouku ujal vedení. Vojtěch Šachl jej následoval, přičemž si Slaňákův manévr uložil do paměti. Okamžitě jej zopakoval ve druhém okruhu a teprve pak se probil do čela.

Jaroslav Vaníček musel ve třetí jízdě odstartovat na Jana Jeníčka. S trojkou se posléze vrátili i Dominik Hrbek a Matěj Frýza, kteří o svém výsledku rozhodli povedeným startem. Avšak Karel Průša to v rozjížďce s číslem šest měl nepoměrně těžší. Na startu mu zhasnul motocykl. Problém nedokázal vyřešit ani startmaršál Zdeněk Schneiderwind, ani závodníkův otec Karel, který rychle přispěchal z depa.

Matěj Frýza se ujímá vedení před Jakubem Exlerem a Josefem Černým

Až Jaroslav Vaníček starší, jenž se zjevil na ovále v sedle náhradního stroje svého syna. Karel Průša s ním vyhrál, avšak nezvyklý velký motocykl mu měl být později na překážku. Druhá série žádná výrazná překvapení na úkor favoritů neservírovala.  Jaroslav Vaníček změřil Adama Nejezchlebu již s letem pásky v sedmé jízdě. Ob rozjížďku později stejný kousek provedl Adam Bednář Janu Jeníčkovi. Do třetice v jedenácté jízdě nebyli nováčci Antonín Pták a Štěpánka Nyklová žádnou překážkou pro Vojtěcha Šachla.

 

Los o áčko

Štěpán Ševčík jede před Karlem Průšou a Štěpánkou Nyklovou

Vládu třech mužů ukončila rozjížďka s číslem patnáct. Adam Bednář měl opět dokonalý start a dal za vyučenou Jaroslavu Vaníčkovi. S devíti body byl na nejlepší cestě k finále A. V šestnácté jízdě s ním srovnal krok Vojtěch Šachl. V té době jiskřička naděje na stupně vítězů svítila i Bruno Belanovi a Janu Jeníčkovi.

Slánský blonďák v osmé jízdě vyzrál na Matouše Kameníka a druhé vítězství zaznamenal v třinácté jízdě na úkor Štěpána Ševčíka a Petra Marka. Stejně jako Jaroslav Vaníček disponoval osmi body, zatímco Jan Jeníček , měl o jeden méně. Po výše zmiňovaných pohrách a Jaroslavem Vaníčkem a Adamem Bednářem se první trojky na svém účtě dočkal ve čtrnácté jízdě.

Bruno Belan odráží zvenku útočícího Matouše Kameníka

Když se dostal před Matouše Kameníka, dostal ránu zezadu a poroučel se k zemi. Opakovalo se ve třech a Matouš Kameník najel do pásky. Bez větších protestů se posunul dozadu na trestnou čáru, z níž dokázal ve druhém okruhu sebrat druhou příčku Matěji Frýzovi. Sápal se také po vedoucím Janu Jeníčkovi, ale ten svůj primát o kousíček uhájil.

Jan Jeníček posléze kraloval devatenácté jízdě a s deseti body u svého jména mohl jen čekat, kterak si povedou další pretendenti finále A. Jaroslav Vaníček po přesvědčivém vítězství v rozjížďce s číslem dvacet musel čekat celou sérii, jak dopadne Bruno Belan.

Jan Jeníček padá před zraky Matouše Kameníka a Matěje Frýzy

Adam Bednář a Vojtěch Šachl však v rychlém sledu získali naprostou jistotu, když vyhráli rozjížďky s čísly jednadvacet a dvaadvacet. Bruno Belan ve čtyřiadvacáté jízdě nezaváhal a srovnal bodový krok s Jaroslavem Vaníčkem. Při losování o áčko na tom byli nejprve oba nerozhodně, při druhém pokusu však Jaroslav Vaníček přikryl Slaňákův kámen svým papírem.

 

Dvanáct jízd nad rámec pohárového programu

Adam Bednář v základní části porazil Jaroslava Vaníčka

Mnohem větší starosti však Bruno Belan měl se svým motorem. Sotva totiž projížděl cílem čtyřiadvacáté jízdě, slyšel z motoru zlověstné bouchání. Jeho otec Rudolf v depu jen otočil kolem a měl jistotu, že má s pohonným agregátem vymalováno.

Závěrečný program začal finále F. Štěpánka Nyklová skvěle odstartovala, zatímco Petr Marek s Tony Katrem za jejími zády bojovali na tělo. Nakonec měl slánský borec vrch a v posledním výjezdu podjel i nakrátko ostříhanou blonďatou dívčinu. Se světem stopětadvacítek se Jakub Exler rozloučil vítězstvím ve finále E, Matěj Frýza poté opanoval déčko.

Dominik Hrbek venkem útočí na Štěpánku Nyklovou

Ve stejně suverénním duchu si Jan Jeníček počínal ve finále B. Adam Nejezchleba se nerozpakoval namířit si to rovnou pod Bruna Belana, jenž si musel vypůjčit motocykl Vojtěcha Šachla. K němu honem pádil Vojtěch Šachl, ale v áčku nedohnal ani Adama Bednáře, ani Jaroslava Vaníčka, který triumfoval stylem start – cíl.

Jak již bylo řečeno, dnešní program v Divišově ještě nekončil. Nejprve se sedmička nejmladších závodníků utkala o Pohárek Toničky Škachové. První semifinále se stalo jednoznačnou kořistí Adama Nejezchleby. Ve druhém motocykl od Jaroslava Vaníčka dovezl k postupu Karla Průšu, jenž tuto cenu vyhrál loni.

Hned na startu finálové jízdy však bylo jasné, že se dočkáme nového vítěze. Karel Průša totiž přidal mnoho plynu a se zhaslým motorem a slzami v očích mohl jen sledovat, kterak si Adam Nejezchleba naložil na lopatu Tonyho Katru, jenž byl coby nejmladší nasazen rovnou.

Semifinálový duel Bruna Belana v sedle motocyklu Jaroslava Vaníčka (vlevo) a Jana Jeníčka

Celá osmnáctka závodníků se rovnou pustila do dalšího závodu o Cenu speedwayA-Z. Z šesti kvalifikačních rozjížděk vedla cesta do semifinále pouze pro vítěze. Svou roli favoritů splnili beze zbytku Jaroslav Vaníček a Adam Bednář. Vojtěchu Šachlovi zatrnulo, když se v první zatáčce třetí jízdy přetočil, avšak Tonyho Katru a Karla Průšu za svými zády ustrážil.

Jenže Zdeněk Schneiderwind jej odmávnul již po třech okruzích. A tak do semifinále probili Jan Jeníček a Adam Nejezchleba, a pak se opakovala rozjížďka s číslem tři ještě jednou. Nyní v ní Vojtěch Šachl nezaváhal stejně jako hned nato Bruno Belan, jímž se seznam semifinalistů uzavřel.

Čtyři kohouti ve finále Ceny speedwayA-Z: zleva Jan Jeníček, Adam Bednář, padající Vojtěch Šachl a Jaroslav Vaníček

Slaňák si pro první semifinále vypůjčil motocykl od Jaroslava Vaníčka. Avšak zatímco Jaroslav Vaníček mířil dopředu, Jan Jeníček jej vyvezl ven, že v prvním výjezdu vyjel mimo trať. Druhé semifinále přineslo jednoznačný triumf Vojtěchu Šachlovi. Adam Bednář ve druhé zatáčce podjel svého jmenovce Nejezchlebu, který nechtěl pustit šanci na finále. Ale nakonec musel.

Čtyři ambiciózní kohouti na malém smetišti finále si nedopřáli ani kousek místečka navíc. A tak se Vojtěch Šachl musel dvakrát sbírat v první zatáčce ze země. Napotřetí všechno klaplo. Jaroslav Vaníček odrazil nápor Adama Bednáře a dojel si pro pohár s obligátní tisícovkou.

Speedway Mini Cup vyvrcholil v Divišově
nejmenší dráha: F E D C B A TOT
1. Jaroslav Vaníček, Praha 3 3 2 3 3 14
2. Adam Bednář, Praha 3 3 3 3 2 14
3. Vojtěch Šachl, Divišov 3 3 3 3 1 13
4. Jan Jeníček, Pardubice 2 2 3 3 3 13
5. Adam Nejezchleba, Ch. 1 2 3 3 2 11
6. Bruno Belan, Slaný 2 3 3 3 1 12
7. Matouš Kameník, Divišov 2 2 2 2 3 11
8. Štěpán Ševčík, Plzeň 2 3 2 2 2 11
9. Karel Průša, Slaný 3 E 3 2 1 9
10. Matěj Frýza, Plzeň 3 1 1 2 3 10
11. Dominik Hrbek, Pardubice 3 2 2 U 2 9
12. Antonín Pták, Plzeň 2 2 2 1 1 8
13. Jakub Exler, Praha 2 L 2 1 3 8
14. Josef Černý, Plzeň 1 3 1 L 2 7
15. Josef Novotný, Pardubice 1 2 1 1 1 6
16. Tony Katra, Slaný 1 1 1 2 3 8
17. Štěpánka Nyklová 1 1 1 2 2 7
18. Petr Marek, Chabařovice 1 1 1 1 1 5
Cena speedwayA-Z: Jan Jeníček, Vojtěch Šachl, Jaroslav Vaníček a Adam Bednář

Cena speedwayA-Z:

kvalifikace: I Jaroslav Vaníček, Matouš Kameník, Petr Marek
II Adam Bednář, Štěpán Ševčík, Štěpánka Nyklová
III Vojtěch Šachl, Karel Průša, Tony Katra
IV Jan Jeníček, Matěj Frýza, Josef Novotný
V Adam Nejezchleba, Dominik Hrbek, Josef Černý
VI Bruno Belan, Antonín Pták; Jakub Exler F
semifinále: I Jaroslav Vaníček, Jan Jeníček; Bruno Belan L
II Vojtěch Šachl, Adam Bednář, Adam Nejezchleba
finále: Jaroslav Vaníček, Adam Bednář, Vojtěch Šachl, Jan Jeníček
Pohárek Toničky Škachové si vybojoval Adam Nejezchleba

Pohárek Toničky Škachové:

semifinále: I Adam Nejezchleba, Antonín Pták, Dominik Hrbek
II Karel Průša, Dominik Hrbek, Štěpánka Nyklová
finále: Adam Nejezchleba, Tony Katra; Karel Průša E

Poznámka: závod pro nejmladší účastníky; Tony Katra coby nejmladší byl nasazen rovnou do finálové jízdy

Vítěz seriálu Jaroslav Vaníček spolu s Tomášem Uhrem z fy. Stuha, jednoho ze sponzorů seriálu

Konečné pořadí seriálu:

PHA CHA SLA MaL SLA CHA MaL DIV PHA PHA PHA PHA PHA CHA SLA DIV TOT
26.3. 13.4. 14.4. 24.4. 4.5. 19.5. 26.5. 9.6. 25.6. 9.7. 13.8. 27.8. 29.8. 14.9. 20.9. 28.10.  
1. Jaroslav Vaníček 13 13 14 15 15 15 15 13 15 15 15 13 15 NS 15 14 215
2. Vojtěch Šachl 15 15 12 13 12 11 14 15 11 NS NS 15 14 14 12 13 186
3. Adam Bednář 12 12 12 11 12 10 13 7 13 13 NS 14 14 NS 14 14 171
4. Adam Nejezchleba 9 10 6 10 12 8 7 11 13 9 13 10 13 12 11 11 165
5. Matouš Kameník 7 11 9 11 12 8 8 6 9 12 13 12 7 11 10 11 157
6. Jan Jeníček 11 10 13 NS 13 13 13 12 12 NS NS 12 11 NS NS 13 133
7. Karel Průša NS 9 6 NS 7 7 12 8 7 11 12 12 11 13 9 9 133
8. Matěj Frýza 11 13 10 NS 6 11 11 NS NS 9 14 10 12 14 NS 10 131
9. Dominik Hrbek 8 5 6 8 4 8 10 8 11 8 10 8 7 11 8 9 120
10. Petr Marek NS 9 9 8 8 10 7 7 6 5 6 8 10 9 8 5 115
11. Bruno Belan 12 12 12 12 14 13 13 13 NS NS NS NS NS NS NS 12 113
12. Jakub Exler 10 10 12 8 8 9 9 NS 10 9 9 NS NS NS 7 8 109
13. Luboš Krejča 1 NS 10 11 10 11 11 9 11 12 NS NS NS NS 12 NS 98
14. Štěpán Ševčík 3 7 6 NS 6 5 8 NS 8 6 NS 7 7 8 10 11 92
15. Tony Katra NS 8 8 NS 9 6 8 7 6 NS 6 NS NS 4 9 8 79
16. Josef Černý NS 5 NS NS 6 NS 7 NS NS NS NS 6 8 8 NS 7 47
17. Josef Novotný NS NS NS NS solo 5 NS NS NS 7 5 7 3 NS NS 6 33
18. Štěpánka Nyklová NS NS NS NS NS solo NS solo solo NS NS 6 7 6 6 7 33
19. Antonín Pták NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS 6 6 8 20
20. Mateusz Lopuski NS NS NS NS NS 13 NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS 13
21. Antoni Kawczynski NS NS NS NS NS 11 NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS 11
22. Bruno Thomas NS NS NS NS 11 NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS 11
23. Frieda Thomas NS NS NS NS 9 NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS 9
24. Maxmilian Gammel NS NS NS NS NS NS NS NS NS NS 7 NS NS NS NS NS 7
Adam Bednář (vpředu) odráží Matouše Kameníka

Foto: Karel Herman

Michal Štok se spolu s kompletním prodejem svého vybavení definitivně nevzdává svých plochodrážních snů

Liberec – 27. října
Plochodrážní stadión měl v dětství od svého domova prakticky jen přes ulici. Sport levých zatáček se mu líbil, navíc s podobně nadšenými spolužáky začal trénovat, byť tehdy na jeden motocykl připadali až tři mladí aspiranti plochodrážního řemesla. V půli devadesátých let patřil liberecký stadión autům. Vrátil se na něj v lepších časech po dvaceti letech, zkusil si amatérské mítinky, ale jinak nikdy nezávodil, ani neměl licenci. Přesto nyní prodává vypiplaný GM. Jak je to možné, vysvětlí čtenářům magazínu speedwayA-Z Michal Štok přímo osobně.

 


Inzerát Michala Štoka:

Prodám plochodrážní GM 500 včetně všech věcí, které k tomuto sportu patří. Sada kol, pláště, duše, řetězy, lamely spojky, páčka spojky Magura a Domino, oleje, přes 50 litrů metyl, sedlo, deflektor, přípravky na údržbu, filtry, některé věci jsou nové. Povlaky na helmu, kombinézu 2x, boty na dojetí vel. 42 + plechovka, páteřák, helmu atd. CENA Kč 80.000,- JE ZA MOTORKU A VĚCI KOLEM MOTORKY BEZ VYBAVENÍ JEZDCE. DOHODA MOŽNÁ. Kontakt: 724 033 601.


Skvělá parta v Liberci

Michal Štok si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Na plochou dráhu do Liberce jsem chodil už jako malej‘ kluk za doby socialismu,“ naznačuje Michal Štok, že navzdory absenci svého jména ve startovní listině nějakého oficiálního závodu, se na stránku s první kapitolou jeho plochodrážního příběhu musíme vrátit pořádně daleko do minulosti. „Táta mě tam učil občas jezdit na kole, protože ve vnitřním prostoru oválu jsou asfaltové cesty. Později se sem jezdil učit i autoškola. Každý vikend tu byla vyhlášená burza, to zná každý z doby listopadu 1989. Občas jsem se chodil dívat na závody s taťkou a se sousedem. Bydle jsem přes ulici, takže už jsem to vnímal odmala. Před převratem jsem přestoupil na základku Jabloňová a tam to vše začalo. Jsem ročník 1977, takže tuším, že to byla pátá třída?“

Před třiceti lety vidina stát se plochodrážním závodníkem oslovovala spousta mladých chlapců, obzvlášť pokud bydleli v tradičních plochodrážních centrech. „Se mnou do třídy hodil Standa Martin a Luboš Chráska alias Krtek,“ pokračuje Michal Štok. „Ti byli na stadiónu denně, tak jsem tam šel jednou s nima do depa a tím to vlastně začalo. Ale to už bylo nějak krátce po převratu, kdy padl Svazarm.“

A tak časový program hrdiny našeho vyprávění nabral svérázný řád. „Bylo to stejný, po škole domů, tašku ke stolu a šup na stadión,“ usmívá se. „Navečír jsem chodil domů celý špinavý a máma zuřila (smích). Radostně se na plochou dráhu netvářila. Vlastně dodnes. Co prej‘ na tom sportu vidím, vždyť se jezdí jen dokola a doleva. A ty pády! Měla starosti jako každá jiná máma a to samé mám teď se svou ženou.“

Michal Štok byl ovšem v sedmém nebi. „Nicméně jsem chodil dál, byly brigády, úpravy dráhy, výměna prken, úklid stadiónu,“ „Poznal jsem nový lidi, Věrouše Kollerta, Honzu Pospíšila, Daniela Cacha, Petra Fatku, Karla Matějíčka, Libora Vlčka, Pavla Špinku, Romana Dolečka, Jirku Mizeru. Pro nás mladý byl libereckou hvězdou Robert Ráliš. Ale těch lidí bylo daleko víc. Vedli nás k ploché dráze, ukázali nám, co k ní patří. Motali jsme se kolem motorek, mytí, údržba. No, a pak přišel okamžik sednutí na motorku.“

Ani v té chvílí však Michal Štok neměl ke kariéře závodníka našlápnuto. „Bylo nás tam hodně mladých,“ přibližuje dobu první půle devadesátých let. „Všechno jsme si mezi sebou půjčovali. Na jednu motorku jsme byli tři. Tréninky probíhaly v úterý a ve čtvrtek. Nějaký pády byly, otlučený a spálený kolena od motoru, zápěstí a tak. Naštěstí nic zlomeného. Jenže pak přišel nějaký úpadek, spousta mladých odešla. Dělal se nový mantinel a hned potom se na stadiónu začal jezdit Autošťouch. Z mého pohledu to šlo dolů. Pořád se po autech opravovala dráha a desky.“

 

Vůně metylu a oleje nikdy nevyprchá

Nové začátky – zelené barvy Hynka Štichauera a Michaely Krupičkové

Přitom ještě v devadesátém roce mířil Liberec do extraligy. Vyhrál domácí zastávku prvoligového finále a spolu s Březolupy postoupil do semifinále mistrovství republiky družstev. Jenže mu pomáhal Piotr Pawlicki, který nebyl uveden na soupisce. Slaný podal protest, patnáct bodů polského esa bylo anulováno a do vyššího patra československého šampionátu družstev kromě Březolup postoupil právě Slaný.

Pak už to šlo s ligovým týmem z kopce. Bezprostředně po dubnovém výjezdu na Markétu se rozpadl a nakonec byl z celé soutěže dodatečně diskvalifikován, protože za daného stavu musel zvát více hostů, než bylo povoleno. Ostatně kdo v jednadevadesátém mohl tušit, jak na tom po personální stránce budou nejen liberečtí soupeři z první ligy, ale i extraligová družstva?!

Liberec se do první ligy vrátil až v třiadevadesátém, jenže na pouhý rok. Sezóna 1994 zažila pod Ještědem poslední plochou dráhu až do renovace stadiónu, který se otevřel až po jedenáct let později. Ale pojďme raději nazpět k Michalu Štokovi.

„Přestal jsem na stadión chodit kolem pětadevadesátýho,“ ujímá se opět role vypravěče. „Závodily tam auta, nikdy jsem stejně pořádně nejezdil a v osmnácti už bylo stejně pozdě začínat. Ale ta vůně metylu a oleje je stejná.“

Takže proto se Michal Štok vrátil? „Vrátil…“ zamýšlí se. „No, vrátil. Tu celou neaktivní dobu jsem pracoval, chodil se občas dívat na závody, když byl čas. Poznal jsem svoji ženu, čerstvou manželku. Podnikal jsem, pracoval na směny, ale pak jsem si našel práci na jednu směnu. A najednou byl čas. Byl jsem na návštěvě u Honzy Pospíšila a on mi říká ‚hele, jede se Evropa, nechceš nám s tím píchnout?‘.“

Jednoznačná odpověď z úst Michala Štoka nepřišla automaticky. „Já na Pospovu nabídku reagoval, že jsem dlouho mimo klub a mám malýho kluka,“ říká. „Ale jestli to pomůže a nějak to skloubím, proč ne. Přišel jsem na schůzi, pokecali jsme a bylo. V zimě mi volal Věrouš, že budou jezdit v Mníšku na ledu, a že jestli chci, mám přijet.“

Den se vydařil pro celou rodinu. „Sedli jsme doma všichni do auta a jelo se,“ pokračuje. „Byla nádherná slunná zima. Když jsme přijeli Ivča nevěděla, o co jde. Ptala se mě, jestli na tom umím. Je fakt, že jsem se nikdy plochou dráhou moc nechlubil. Ale synovi se to líbilo. Já si na tom opatrně asi po dvaadvaceti letech pojezdil a řekl si, že si koupím motorku.“

 

K jediným závodům přes Brno

Michal Štok v závodní akci

V tomto ohledu musel Michal Štok postupovat jako obratný diplomat. „Doma bylo trošku kvůli motorce dusno,“ usmívá se. „Kde s ní budu jezdit, a že je to motorka na nic. Ale my víme svý (smích). Jak člověk přičichne…“

Kde však opravdický plochodrážní speciál sehnat? „Hledal jsem inzeráty,“ zní správná rada. „Až jsem našel někde za Brnem GM 500 snad po Hynku Štichauerovi, ale už přes ruku. Sedl jsem po práci do auta a na otočku ji přivezl domů. To byla jen motorka. Neměl jsem k ní vlastně vůbec nic.“

Začalo další kolo práce. „Přes kluky z klubu jsem se spojil s Filipem Šiterou,“ posouvá se Michal Štok blíž a blíž k okamžiku, kdy konečně zase usedl do sedla. „Ten mi hned udělal motor. Za rok jsem potom k němu dal celou motorku, aby bylo vše OK. Nějaký díly mám od Filipa Šitery, Matěje Kůse, Kryštofa Rybáře, Michala Škurly. A něco úplně nový od Shupy nebo z Rakouska.“

Všechny překážky ovšem byly zdárně překonány. „Největší problém byl pro mě sehnat věci kolem motorky,“ bilancuje. „Motorka byla hned, ale ten zbytek? Už přemýšlíte, co bude potřeba. Neměl jsem ani jednu lamelu, kolo na výměnu, metyl, olej, řetěz. Ale během času a s pomocí kluků se to dalo. Pak byl problém s kombinézou na moji výšku. Ale teď už mám dvě.“

Michal Štok si pro svůj druhý bod při Polsedním nalévání 2017 musel doběhnout

Zatímco v Pardubicích se v září 2017 konala Zlatá stuha, Věroslav Kollert v Liberci pořádal své napůl vážné, napůl recesistické Poslední nalévání. „Byla to zajímavá zkušenost stát na startu s Martinem Švestkou, Jardou Petrákem a dalšími,“ nezastírá Michal Štok. „Byl to pro mě jako amatéra neskutečný zážitek. Sice výsledky nic moc. Dva body, předjeli mě jednou o kolo, pád do bandy, kdy se mi utrhl tlumič výfuku. Pamatuju si oběhnutí tři čtvrtě kola pro bod. Po pádu nechtěla potvora chytnout.“

Nicméně Michal Štok si plnil jeden ze svých snů. „Startoval jsem trochu opožděně a bylo to schválně,“ komentuje. „Nejsem ještě dost vyježděný, doma rodina, hypotéku a nejsem nejmladší. Co si budem‘ namlouvat. Navíc jsem byl na motorku v depu sám. Občas mi kluci pomohli, ale jako pořadatelé moc času na mě neměli. Po závodech jsem byl pěkně vyšťavenej‘, ale klukům z klubu se moje výkony líbily. Prej‘ to nečekali.“

 

Motocykl na prodej

Michal Štok prodejem svého vybavení od ploché dráhy neodchází

Loni Michal Štok začal koketovat s polskou amatérskou sérií Kaczmarek Electric Cup. „Jel jsem s Polákama jejich trénink u nás,“ přikyvuje. „Ten mi tedy dal, protože jsem jezdil s Gold třídou. To se nedá zapomenout…“

Žádný jiný závod ani na amatérské bázi však neabsolvoval a nyní je jeho motocykl na prodej. „Začátek byl dobrej‘, ale je to hodně o ježdění,“ vnáší Michal Štok do celé situace jasno. „Jezdit, jezdit, jezdit. Loni jsem se sklouzl asi jenom šestkrát a letos vůbec. Když se budete chtít svýzt v Praze nebo v Pardubicích, bez licence vás nenechají.“

Liberec zase trápí malý absence závodníků. „Stadión je pěkný, ale nejsou lidi na tréninky,“ přidává na misku vah další argument. „Já jsem tu asi jedinej‘, co by jezdil. Možná kromě Huga, tedy Tomáše Kollerta. Netrénuje už ani Tadeáš Růžička a Martin Klouček. Letos jsem tu registroval i nějakou holčinu (Štěpánku Nyklovou – pozn. redakce). Dan Šilhán z Jablonce jezdí už za Pardubice. A potřebujete aspoň dva lidi, kdyby se něco stalo. Byl jsem se jednou svýzt v Chabařovicích a tam to bylo super. Jezdil jsem tam celou sobotu až do čtyř odpoledne.“

Za této situace nemělo smysl žádat o závodní licenci. „Uvažoval jsem o ní, ale kde bych jezdil, za koho?“ opáčí. „Jak jsem říkal, nejsem nejmladší. Ale když vidím ty mladý kluky, co je v uvozovkách nic netrápí a kalej‘ to jako prase, lidově řečeno, klobouk dolů. Můj obdiv má i Filip Šitera, jak vede českou reprezentaci, a kam to kluci dotáhli. Koukal jsem jako blázen.“

Ke všemu se přidaly i rodinné problémy. „Letos jsem musel bohužel členství v klubu i s ježděním,“ zvážní. „S ženou jsme čekali na jaře přírůstek do rodiny, ale podle doktorů to nemělo být moc dobré. Žena byla doma s rizikovým těhotenstvím s tím, že může jet kdykoliv do Prahy a každý týden kontrola. No, nebylo to zrovna veselé období a klub to chápal. Proto jsem veškeré aktivity omezil, ale v rámci možností jsem pomáhal na stadiónu. Naštěstí vše dopadlo nad očekávání výborně a máme krásnou, již půlroční slečnu.“

Liberecký klub má před sebou klíčové strategické rozhodnutí. „Příští rok by se měla dělat rekonstrukce stadiónu,“ uvažuje Michal Štok. „Jestli to tak dopadne, byl bych mimo sedlo svého speciálu už dva roky. A pak začínat znovu jezdit? Stát se může cokoliv. Co jsem se doslechl, ptali se po mně i kluci z polských amatérů. Zatím motorku prodávám komplet se vším všudy. Kdybych neprodal? Že bych ještě někde zabodoval? Ale i kdyby to, pro mě jako amatéra byla velká čest poznat a potkat českou plochodrážní elitu.“

Foto: Antonín Škach a laskavostí Michala Štoka

Hynek Štichauer prožil vítěznou závodní premiéru v Kostěnicích

Kostěnice – 26. října
Sluníčko svítilo o sto šest a Josef Štěpánek, který má na starosti tvorbu startovních listin pro závody v Kostěnicích, si musel připadat jako profesor matematiky, jemuž nejde a nejde vyřešit zapeklitou rovnici. A bodejť by šlo, když se v ní počet neznámých stále zvyšoval! Doprostřed oválku totiž najíždělo jedno a auto za druhých. Kromě zájemců o svezení z nich vystupovali i závodníci včetně borců zvučných jmen. Jedni si přijeli zatrénovat, druzí závodit a jiní zase oscilovali mezi oběma možnostmi a nebo se chtěli jen bavit. Rozlučka všem jejich přání splnila, a pokud se týká závodění, viděli jsme tři kategorie, jejichž vítězi se postupně stali Adam Bednář, Jan Hlačina a Hynek Štichauer, jenž nakonec triumfoval i v Jubilejní Ceně 15 let speedwayA-Z a vyzkoušel si jízdu i na plochodrážním sajdkáru.

Jubilejní Cena 15 let speedwayA-Z: Vojtěch Šachl, Hynek Štichauer, Martin Málek a Jan Hlačina

Nevídaný jezdecký zájem

Kostěnice dnes zažily skvělý den

Vzhledem k dešti byla loňská Rozlučka v Kostěnicích v mnoha ohledech pouhopouhou formalitou. Dnes se však takový scénář nemohl opakovat ani náhodou. Sluníčko se z výšky své nebeské báně řehtalo jako pominuté a dole na sklizeném pšeničném poli se dalo chodit v tričku s krátkými rukávy bez rizika nachlazení, kašle a rýmy.

Snad za to mohlo počasí, snad stále větší věhlas, jimiž se kostěnický oválek pyšní. Nebo chuť vyzkoušet si plochodrážní motocykl v akci či touha ještě jednou si otočit rychlopalem. A také šance půjčit stroj svým mechanikům, kteří jinak nemají moc šancí se v jeho sedle provětrat. S největší pravděpodobností od každého trošku.

Ale ať tak či onak, improvizované depo uprostřed kostěnické trati se zaplnilo jako ještě nikdy. Prim drželi plochodrážníci, protože čest flat trackerů zachraňoval jen domácí Aleš Duben a motokrosaři sem nejezdí již řadu let ani v dětských kategoriích.

Hynek Štichauer v Kostěnicích závodil dnes poprvé

Jenže adeptů na start v kategoriích Speedway stále přibývalo a přibývalo. Sotva jejich počet začal olizovat třicítku, zmiňovanému Josefu Štěpánkovi došlo, že bez rázné akce bude rozpisy měnit neustále do nekonečna. A tak bouchnul do stolu a svolal novou rozpravu.

„Přijel jsem hlavně, ať se svezou kluci,“ říkal Ondřej Smetana, přičemž měl na mysli svého mechanika Jana Hornofa a ledaře Jiřího Wildta, s nímž si své motocykl měnil již loni. Pražan se proto nechtěl pouštět do žádné závodní akce. Ve stejném duchu se postupně vyslovili také Jaroslav Petrák, Michal Pospíšil, Pavel Fuksa a David Vrtáček.

Jiří Wildt vodí motocykl Ondřeje Smetany

A bylo rozhodnuto! Sedm stopětadvacítek pojede svůj vlastní závod, trojice Martin Málek, Hynek Štichauer a Pavel Kuchař coby profesionálové jakbysmet.  A co s partou dvanácti závodníků skládající se z hobíků a licencovaných kolibříků s dvěstěpadesátkami? Pochopitelně rozdělit je do dvou skupin a ty nejlepší přivést na start klíčového finále, odkud se postupovalo ke dvěma nejlepším profíkům do zvláštní jízdy o Jubilejní cenu 15 let speedwayA-Z.

 

Nekompromisní profíci a bitva o jejich společnost

Petr Pozdník ujíždí před Martinem Švestkou

Nejjednoznačnější průběh všech kategorií dnešního odpoledne měli právě plochodrážní profíci. V jejich první jízdě se rychle dostal dopředu Hynek Štichauer, aby si na své postavení nenechal od Martina Málka a Pavla Kuchaře, byť jen sáhnout. Jenže nejmladší z celé trojice se evidentně rozhodl kalit vodu.

Zatímco Hynek Štichauer se ujal vedení také v rozjížďce s číslem dvě, on se nerozpakoval atakovat druhého Martina Málka. Spodní stranou první zatáčky se dopředu nedostal. Nicméně nepovolil ve své tlaku a do druhého kola proburácel jako druhé zleva březolupského závodníka.

Třetí jízda zastihla Hynka Štichauera na vnějšku startovního roštu, kde si mohl trošku vyčuraně opřít své zadní kolo o okraj vyhrnutého materiálu z dráhy na kraj pole. Pochopitelně vypálil do vedení jako blesk. Martin Málek si tentokrát dravého Pavla Kuchaře pohlídal. V poslední jízda to byl on, kdo nejlépe odstartoval, ale Hynek Štichauer šel dopředu už v prvním nájezdu.

Zleva Martin Málek, Pavel Kuchař a Hynek Štichauer

Martin Málek finišoval druhý a společně s neporaženým Hynkem Štichauerem postoupil do super finále o velký stříbřitý pohár od magazínu speedwayA-Z. Nicméně otázka jejich soupeřů byla složitější a nesla s sebou komplexnější řešení.

Skupina A kategorie Speedway Senior nejprve viděla triumf Dana Macla. Prezident pořádajícího klubu odvedl Milana Moravce i Radka Červenku, který se z opraveného motoru neradoval dlouhou. Třetí start měl totiž přinést závadu, po níž se už kostěnický hobík na oválu neobjevil. Ale to předbíháme, protože Radek Červenka ve druhé jízdě odstartoval druhý za dvěstěpadesátkou Vojtěcha Šachla.

Ale dva body nakonec přistály na kontě Stanislava Buňky, který svého kolegu dokázal předčit. Ve třetí jízdě se Vojtěch Šachl ozdobil druhou trojkou, když jej Milan Moravec nestihnul v první zatáčce. Dan Macl zvedl hozenou rukavici od stopětadvacítkářského mistra republiky. Stylem start – cíl ovládl čtvrtou jízdu, když Stanislav Buňka statečně, vytrvale a úspěšně odrážel Jana Hornofa.

Vojtěch Šachl vede před Milanem Moravcem

O materiál na vnějšku startovního roštu se dokázal opřít také Vojtěch Šachl. A tak byl v úvodním nájezdu páté jízdy ještě rychlejší než rychlý Milan Moravec, který se tak dočkal prvního vítězství až v rozjížďce s číslem šest.

Vojtěch Šachl byl jako první, kdo dnes porazil Dana Macla, jeho odvedl již po startu sedmé jízdy. Dan Macl kontroval porážkou Milana Moravce, kterého objel v první zatáčce rozjížďky s číslem osm. Divišovský mladík mu ale uštědřil další lekci v desáté, závěrečné jízdy skupiny. Byť Dan Macl lépe odstartoval a udržel se v první zatáčce na spodní straně, dvěstěpadesátka Vojtěcha Šachla byla vnějškem úvodního výjezdu rychlejší.

 

Maratón skvělých rozjížděk

Jan Hlačina vodí Martina Švestku

Nicméně do finále postoupil jak neporažený Vojtěch Šachl, tak Dan Macl, jenž přišel o dva body pouze v souboji s teenagerem v divišovské vestě. Shodou okolností skupina B kategorie Speedway Senior se áčku podobala duelem hobíka s mladým dvěstěpadesátkařem.

Pravda, Petr Pozdník se s pardubickou vestou dostal svého času mnohem dál než Dan Macl a dokonce stál i na stupních vítězů Zlaté stuhy. A před třemi lety v Kostěnicích při svém prvním a doposud jediným startu vyhrál. Před první jízdou však stál na začátku své dnešní kampaně s nulou ve svých rukou.

To se však mělo změnit rychle, velice rychle. V první jízdě odvedl Martina Švestku a Jiřího Wildta, ve druhé to samé provedl dvojici čtvrtlitrů řízených Janem Hlačinou a Janem Jeníčkem. Posledně jmenovaný se jej jal stíhat v rozjížďce s číslem tři, v jejímž úvodním nájezdu byl rychlejší než Jiří Wildt. Jenže ani Jan Hlačina nezůstával stranou a ve čtvrté jízdě odstartoval na Martina Švestku.

Dan Macl se brání náporu Milana Moravce

Z duelu obou čtvrtlitrů vyšel lépe Jan Hlačina. V rozjížďce s číslem pět vyvezl svého jmenovce Jeníčka již v první zatáčce. Vzápětí Petr Pozdník v šesté jízdě urval trojku na úkor Jiřího Wildta, jenže jeho mladší rivalové nezůstali pozadu. Jan Jeníček kraloval šesté, Jan Hlačina sedmé jízdě.

Divišovský borec protáhnul svou vítěznou sérii rovněž v rozjížďce s číslem osm, v níž za sebou nechal Martina Švestku a Jiřího Wildta. Vzápětí prohrál s Petrem Pozdníkem, byť ze všech sil usiloval o předjetí, a tak skončil s třinácti body. Petr Pozdník na závěr podlehl Martinu Švestkovi, jehož start by záviděl i přítomný Zdeněk Holub, jenže se čtrnácti body na kontě mu finále neuniklo. Jan Jeníček dojel k metě jako třetí a tak se do rozhodující jízdy dostal Jan Hlačina.

 

Přetržená série kostěnického suveréna

Tony Katra se po věnku dostává před Mariána Jirouta

Ani kategorie Speedway Junior obsazení plochodrážními stopětadvacítkami nebyla prostá dramatu. V úvodu se prosadil starý známý suverén kostěnických podniků Adam Nejezchleba, který však musel v první zatáčce překonávat Mariána Jirouta, jenž i dnes startoval jako z příručky. Do druhé jízdy vylétl na čele Tony Katra, ale záhy jej dostal Dominik Hrbek.

Adam Nejezchleba v rychlém sledu ovládl třetí jízdu a ve čtvrté se při své premiéře v Kostěnicích prosadil Adam Bednář. Statečná Veronika Novotná měla opět problémy na startu a podruhé nedostala body, když byla rychlejšími předjeta o kolo. Její bratr Josef musel přitom v jejich společné jízdě na ovál za řidítky pitbiku, protože jeho Honda byla zadřená a svou Shupu narychlo předělanou na krmení metylem půjčil své sestřičce.

Adam Bednář porazil svého jmenovce Nejezchlebu

Adam Bednář protáhnul svou vítěznou šňůru v páté jízdě a poté se radoval Marián Jirout. „Přestalo to jet,“ posteskl si Martin Šťastný nad ztichlým motocyklem svého synovce Tonyho Katry, který vedl až do druhého kola. V samém závěru se dočkal porážky Adam Nejezchleba. Ačkoliv se mohl chlubit skvělou reakcí, Adam Bednář byl po vnějšku prvního oblouku prostě rychlejší.

 

Únava faktorem

Áčkové finále kolibříků: zleva Adam Nejezchleba, Adam Bednář a Dominik Hrbek

Technické problémy bohužel neopustily Josefa Novotného ani v malém finále kategorie Speedway Junior.  Zatímco se Marián Jirout těšil z prvních metrů na čele, mávalo se červenými vlajkami. Při restartu se do potíží s motorem vedle Josefa Novotného dostal také on, takže Tony Katra řádil stylem start – cíl.

A přesně tím samým způsobem vyhrál Adam Nejezchleba velké finále. Adam Nejezchleba tak přišel o další vítězný zářez a ve své kategorii prohrál poprvé. Tím pádem se vskutku přepisovaly dějiny! Vždyť vlasáč v chabařovické vestě tu po loňské rozlučce vyhrál všechny čtyři letošní Srandamače.

Jan Hlačina vede seniorské finále před Petrem Pozdníkem, Vojtěchem Šachlem a Danem Maclem

Ale to už byla řada na seniorské finále.  Jan Hlačina nezaváhal a neomylně si šel za vítězstvím. Petr Pozdník měl za sebou Vojtěcha Šachla, což mu život rozhodně neusnadňovalo. Ba právě naopak, protože Vojtěch Šachl bývalého pardubického plochodrážníka podjel ve druhé zatáčce druhého okruhu.

„Už jsem nemohl,“ nezastíral Petr Pozdník únavu po náročných šesti rozjížďkách. Podobné starosti měl ostatně také Jan Hlačina, který rezignoval na účast v Jubilejní ceně 15 let magazínu speedwayA-Z. Ke startovací gumičce tak přijeli jen čtyři borci.

Martin Málek neobjel Hynka Štichauera v Jubilejní ceně 15 let magazínu speedwayA-Z

Nových pořádků na roštu využil ideálně Hynek Štichauer. Místo trojku se postavil na jedničku, aby skvělým sólem získal velký pohár. Martin Málek přišel o druhou příčku až v poslední zatáčce, v níž jej podjel Vojtěch Šachl. Poté přišlo okázalé vyhlášení výsledků a pak již ovál patřil nedočkavým zájemcům o svezení.

Hynek Štichauer vede před Martinem Málkem a Pavlem Kuchařem

Speedway Profi:

1. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 3 3 12
2. Martin Málek, Březolupy 2 1 2 2 7
3. Pavel Kuchař, Praha 1 2 1 1 5
Speedway Senior: Vojtěch Šachl, Jan Hlačina, Petr Pozdník a Dan Macl

Speedway Senior:

skupina A:  
1. Vojtěch Šachl, Divišov (250 ccm) 3 3 3 3 3 15
2. Dan Macl 3 3 2 3 2 13
3. Milan Moravec 2 2 2 3 2 11
4. Jan Hornof R 1 2 1 3 7
5. Stanislav Buňka 2 2 1 1 F 6
6. Radek Červenka 1 1 E – – 2
 
skupina B:  
1. Petr Pozdník 3 3 3 3 2 14
2. Jan Hlačina, Divišov (250 ccm) 2 3 3 3 2 13
3. Martin Švestka 2 2 2 2 3 11
4. Jan Jeníček, Pardubice (250 ccm) 1 3 2 3 1 10
5. Jiří Wildt 1 2 1 2 1 7
 
finále:  
1. Jan Hlačina, Divišov (250 ccm)  
2. Vojtěch Šachl, Divišov (250 ccm)  
3. Petr Pozdník  
4. Dan Macl  
Vojtěch Šachl vodí Dana Macla

Jubilejní Cena 15 let speedwayA-Z:

1. Hynek Štichauer, Pardubice  
2. Vojtěch Šachl, Divišov (250 ccm)  
3. Martin Málek, Březolupy  
4. Jan Hlačina, Divišov (250 ccm)   NS

Poznámka: zvláštní jízda, do níž se kvalifikovali dva nejlepší ze závodu Speedway Profi a dva nejlepší z finále Speedway Senior

Speedway Junior: Adam Nejezchleba, Adam Bednář, Dominik Hrbek, Tony Katra, Marián Jirout, Josef Novotný a Veronika Novotná

Speedway Junior:

TOT B A
1. Adam Bednář, Praha 3 3 3 9 1.
2. Adam Nejezchleba, Chab. 3 3 2 8 2.
3. Dominik Hrbek, Pardubice 3 2 2 7 3.
4. Tony Katra, Slaný 2 E 1 3 1.
5. Marián Jirout 2 1 3 6 2.
6. Josef Novotný, Pardubice 1 1 2 4 3.
7. Veronika Novotná ex ex 2 2

Poznámka: Veronika Novotná byla dvakrát vyloučena za předjetí o kolo

Adam Bednář proměnil svůj první start v Kostěnicích ve vítězství

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček

Hynek Štichauer neváhal otestovat i plochodrážní sajdkáru, kde mu jako spolujezdec posloužil Zdeněk Holub