Pardubice – 25. května
Jan Kvěch se dnes stal miláčkem pardubických tribun. Po třech sériích kvalifikačního kola světového šampionátu juniorů měl na svém kontě tři vítězství, v čemž se mu nemohl rovnat nikdo jiný. V závěrečných dvou pětinách jej sice přeskočili zkušenější Jonas Jeppesen, Robert Lambert a Maksym Drabik, nicméně pražský závodník si čtvrté místo nenechal sebrat a kvalifikoval se do finále. Špatný dojem nezanechal ani Petr Chlupáč, vyhrál rozjížďku s číslem osmnáct a skončil jedenáctý. David Pacalaj byl však rozladěný čtveřicí nul, takže jej závěrečná dvojka mohla zvednout jen na čtrnáctou příčku. Pavel Čermák a Jan Macek se z pozice náhradníků ani jednou nedostali na start.
Jan Kvěch nechce prohrávat
Vedro jako v peci provázelo dnešní mítink již od ranních hodin. Konečně padla patnáctá hodina a šestnáctka aspirantů na postup do světového finále vyrazila z depa na nástup. A pak se už konečně děly věci i na závodní dráze. Z úhlu pohledu českého fanouška navíc krásné, nádherné věci.
Petr Chlupáč ještě před rokem mohl kvůli věku o světovém šampionátu pouze snít. A teď se ve druhé jízdě směle pustil do Alexandra Woentina jakoby se nechumelilo. Švéd byl vpředu po vylétnutí pásky, avšak Pražan se po protilehlé rovinky směle pustil do útoku. Na vedoucí příčku se nedostal, nicméně Jaimon Lidsey a Dan Bewley, jež byli v cíli až za Pražanem, museli rychle přehodnotit své ambice na postup.
A pak rozjížďka s číslem tři, v níž Jan Kvěch triumfoval stylem start – cíl. Co bylo více potěšující, pražský závodník svůj triumf zopakoval v rozjížďce s číslem sedm, kdy v první zatáčce odrazil smělý útok Marka Levišina.
V tu chvíli se Janu Kvěchovi mohl rovnat jen Jonas Jeppesen. Dán ve čtvrté jízdě tvrdě v úvodním nájezdu objel Davida Pacalaje a Roberta Lamberta. Další trojku si posléze připsal v páté jízdě, v níž odvedl Alexandera Woentina. V rozjížďce s číslem dvanáct se ovšem stal obětí Maksyma Drabika.
Světový exmistr neměl zrovna ideální vstup do závodu. Hned v první jízdě zůstal trčet za dvojicí Artjom Trofimov – Sandro Wassermann. V rozjížďce s číslem osm si nejprve vykoledoval žlutou kartu za ulitý start, aby jej posléze změřil Jaimon Lidsey.
V dvanácté jízdě už musel hrát hop nebo trop. Byť lepší start předvedl stále ještě neporažený Jonas Jeppesen, Maksym Drabik si to namířil do čela spodní stranou druhého nájezdu. Vykoupal své ambice ve vodopádu živé vody a navíc svým způsobem dostal Jana Kvěcha na hrot aktuální klasifikace.
Petr Chlupáč komentuje své dvě nuly:
„Děláme všechno možné, ale nejde to…“
Samozřejmě větší část práce si pražský závodník musel odvést sám. V rozjížďce s číslem devět se srdnatě pustil do vedoucího Daniela Bewleyho vnitřní stranou druhé zatáčky. Dostal se dopředu, vyhrál třetí jízdu a zároveň si srdce pardubického publika, jehož se stal hrdinou. A to tím spíše, zůstával-li jediným naším borcem v postupovém pásmu. A ruku na srdce, kdo něco takového vůbec před závodem čekal?!
Petr Chlupáč v sedmé jízdě přišel o poslední bod, jenž mu ve druhém oblouku sebral Artjom Trofimovs. Ve dvanácté jízdě nakonec podlehl Lukasi Baumannovi. Ještě hůře na tom byl David Pacalaj. Bojovnost mu nechyběla, ale motocykly mu nejely, byť s pomocnou rukou přispěchal i Zdeněk Holub.
Český postup se z utopie mění na realitu
Inkasované body se měly Janu Kvěchovi náramně hodit v závěru. Rozjížďku s číslem čtrnáct ovládl Jonas Jeppesen. Pražan neměl opět zrovna exkluzivní start, ale pustil se do Jaimona Lidseyho. Australan stále věřil, že se mu podaří kompenzovat chybu z jedenácté jízdy, kdy vinou pádu přišel v poslední zatáčce o zcela jisté vítězství. A nyní před sebe Jana Kvěcha prostě nepustil.
Se šesti body se však jeho postupové ambice do finálové série rovnaly nule. Zato Jan Kvěch měl u svého jména pěkňoučkou desítku. Lepší skóre měl kromě jeho přemožitele Jonase Jeppesena také Robert Lambert. Než se Angličan posunul na jedenáctibodovou hranici, musel si v tuhém souboji doslova a do písmene ve třinácté jízdě vyvzdorovat vítězství nejprve na Petru Chlupáčovi a posléze i Sandro Wassermannovi.
Dopředu se sunul také Maksym Drabik. V šestnácté jízdě triumfoval stylem start – cíl, aby si v závěrečné rozjížďce odpoledne. Ve stejném postavení byl i Alexander Woentin, zatímco postupové naděje Jaimona Lidseyho, Dana Bewleye či Artjoma Trofimovse již zhasly.
Švéd měl vskutku nejlepší start, jenže záhy jej minul Robert Lambert. Přes oba se však vzápětí posunul Maksym Drabik. A nebyla již síla, která by mu zabránila zvítězit. Zato Alexander Woentin jel jako o život. Ve druhé zatáčce podjel Roberta Lamparta. Angličan však odmítnul hrát kartu finálové jistoty. Ve druhém kole poslal v nájezdu do druhého oblouku Alexandera Woentina nazpět za svá záda. A ve své podstatě svým manévrem rozhodl celý mítink.
Jan Kvěch líčí rozjížďku s číslem dvacet:
„Poslední jízdu jsem odstartoval, ale dal jsem to na lajnu. Von se tam přetáčel, zpomalil jsem a už jsem neměl rychlost a už jsem neměl rychlost, abych ho předjel.“
Jonas Jeppesen již mohl slavit triumf, když opanoval devatenáctou jízdu. Robert Lambert si teď pojistil druhou příčku, protože Maksymu Drabikovi od něho dělil jediný bod. A Jan Kvěch přestože dojel až poslední, měl zase o bod více než Alexander Woentin a díky Angličanovi s ním nemusel jet rozjezd o postup.
Ještě před rokem byl postup Jana Kvěcha nepředstavitelný. Kdo může vědět, co bude napřesrok, když nám dorůstají šikovní borci ze stopětadvacítek z nedávných sezón. Vodítko pro předjímání budoucnosti nabídla osmnáctá jízda. Petr Chlupáč v ní vyhrál stylem start – cíl před zraky Davida Pacalaja. Šlo sice o snadnou rozjížďku, nicméně historikové se ptají, ovšem samotná historie nikoliv.
Hlasy z depa
„Pěkný závody,“ netajil se Jan Kvěch. „Od první jízdy se dařilo. Nakonec jsem chytil ty nejtěžší a jezdil jsem blbě. Nebylo to úplně nejlepší, ale naštěstí jsem nachytal ty trojky zezačátku. Nevěřil jsem tomu, že bych postoupil.“
„Pral jsem se, ale bohužel to nestačilo,“ svěřoval se Petr Chlupáč. „Dělali jsme všecko možný, ale nešlo to. Až ty dvě poslední jízdy jsme to doladili. Byly to ale super zkušenosti, uvidíme příští rok.“
„Zlé, na hovno,“ nebral si David Pacalaj vůbec žádné servítky. „Dělal jsem chyby, prostě se to sralo…“
| 1. Jonas Jeppesen, DK | 3 3 2 3 3 | 14 |
| 2. Robert Lambert, GB | 2 3 3 3 2 | 13 |
| 3. Maksym Drabik, PL | 1 2 3 3 3 | 12 |
| 4. Jan Kvěch, CZ | 3 3 3 1 0 | 10 |
| 5. Jaimon Lidsey, AUS | 1 3 F 2 3 | 9 |
| 6. Artjom Trofimov, LAT | 3 1 2 2 1 | 9 |
| 7. Alexander Woentin, S | 3 2 2 1 1 | 9 |
| 8. Lukas Baumann, D | 2 1 1 3 1 | 8 |
| 9. Dan Bewley, GB | 0 2 2 2 2 | 8 |
| 10. Marko Levišin, UA | 1 2 1 1 2 | 7 |
| 11. Petr Chlupáč, CZ | 2 0 0 1 3 | 6 |
| 12. Arslan Fajzulin, RUS | 1 1 3 0 0 | 5 |
| 13. Sandro Wassermann, D | 2 E 1 2 0 | 5 |
| 14. David Pacalaj, SK | 0 0 0 0 2 | 2 |
| 15. Jernej Hriberšek, SLO | 0 1 1 0 0 | 2 |
| 16. Steven Goret, F | 0 0 0 0 1 | 1 |
| 17. Pavel Čermák, CZ (res) | DNR | |
| 18. Jan Macek, CZ (res) | DNR |
Foto: Karel Herman
