Pardubice – 22. září
Přijel do Pardubic jako leader aktuální klasifikace se sedmibodovým náskokem. Nicméně vstup do rozhodujícího finále SEC neměl ideální. Po útoku Dimitri Bergeho ve třetí jízdě letěl v první zatáčce do bariéry, o kterou se bolestivě bouchl zády. Mikkel Michelsen však napsal svému příběhu krásný konec. Byl sice čtvrtý, ale potřetí se stal mistrem Evropy. Mítink vyhrál Janusz Kolodziej, z Čechů byl nejlepší pátý Václav Milík. Bohužel se naplnily obavy pořadatelů z deště, díky němuž se končilo po šestnácti jízdách.
Dominik Kubera, Janusz Kolodziej a Leon Madsen na pódiu závodu | foto Karel Herman
1. Janusz Kolodziej, PL
3 2 3 3
11
2. Dominik Kubera, PL
2 3 2 3
10
3. Leon Madsen, DK
0 3 3 3
9
4. Mikkel Michelsen, DK
3 2 3 1
9
5. Václav Milík, CZ
0 3 1 3
7
6. Kai Huckenbeck, D
2 3 2 0
7
7. Andreas Lyager, DK
3 0 2 2
7
8. Grzegorz Zengota, PL
3 2 2 0
7
9. Patryk Dudek, PL
2 1 1 2
6
10. Antonio Lindbäck, S
1 1 3 E
5
11. Andrzej Lebeděvs, LAT
2 1 0 2
5
12. Adam Ellis, GB
1 1 0 2
4
13. Dimitri Berge, F
U 2 1 1
4
14. Jan Kvěch, CZ
1 0 1 0
2
15. Kacper Woryna, PL
1 0 X 1
2
16. Petr Chlupáč, CZ
0 0 0 1
1
17. Hynek Štichauer, CZ (res)
DNR
18. Matouš Kameník, CZ (res)
DNR
Nejlepší trojka letošního SEC: Leon Madsen, Mikkel Michelsen a Janusz Kolodziej | foto Pavel Fišer
Mühldorf – 17. září
Nejprve se do čela světového finále na dlouhé dráze dostal Josef Franc. Poté dlouho držel vrch Chris Harris, jehož náskok ale stahoval Martin Smolinski. A právě on se v neděli odpoledne v závěrečném finále v Mühldorfu radoval z titulu. Jeho britský arcirival zůstal viset v rozjížďce poslední šance. Bylo rozhodnuto. Kenneth Krusse Hansen bral triumf v závodě, Martin Smolinski za jeho zády titul. Josef Franc se díky pátému místu udržel v nejlepší šestici, která má právo startu také napřesrok. Hynek Štichauer se umístil coby devátý.
Vojens – 16. září
Média, hlavně ta dánská a oficiální jej favorizovala již předem. On se vskutku probil až do finálové rozjížďky, v nájezdu do jejíhož čtvrtého kola sebral vedení Fredriku Lindgrenovi. Leon Madsen ukončil své bezmála čtyřleté čekání na triumf ve velké ceně a dánští fandové poprvé od roku 2015 prvně tleskali domácímu vítězi. Nicméně bůh suď, jak by vše skončilo nebýt bezprecedentní diskvalifikace Bartosze Zmarzlika po tréninku. Ať tak či onak, boj o medaile bude za čtrnáct dnů v Toruni pořádně vyostřený.
Fredrik Lindgren, Leon Madsen a Jack Holder na pódiu | foto Pavel FišerDán vyhrál dánskou velkou cenu po osmi letech | foto Pavel Fišer
Bartosz Zmarzlik si totiž na trénink nevzal kombinézu odpovídající řádům Speedway Grand Prix, rozuměj bez log seriálu, FIM a hlavních sponzorů a bez polské vlaječky. Verdikt jury byl hodně přísný. Kromě šesti stovek pokuty, samozřejmě v eurech, přinesl Polákovi také diskvalifikaci ze sobotního závodu.
Trest, jaký v historii mistrovství světa jednotlivců od roku 1936 nemá obdoby, stál polského borce cenné body. Nikoliv však vedení v seriálu, jež si podržel o pouhých šest bodů. A nebýt předjížděcího manévru Leona Madsena ve finálové jízdě, náskok Bartoze Zmarzlika by činil pouhopouhé čtyři body.
I šest bodů je v poměrech velkých cen opravdu těsný rozdíl, obzvlášť není-li v banku nic menšího než světový titul. V otázce třetí pozice je ovšem postavení Martina Vaculíka a Jacka Holdera dokonale vyrovnaná. Absolutní nula!
Slovák nadchnul především v rozjížďce s číslem deset, kdy triumfem napravil svou předchozí nulu. Ale jakým způsobem! Odstartoval prachmizerně a dlouho jezdil poslední. Blížil se Andrzeji Lebeděvsovi, aby vnitřkem první zatáčky posledního kola překonal jeho, Benjamina Bassa a Kima Nilssona.
Daniel Bewley (žlutá) vede, kdežto za jeho zády padají Jason Doyle (bílá) a Fredrik Lindgren (červená) | foto Pavel Fišer
Lotyš vzápětí sestřelil Dána, ale protože šlo o závěrečný okruh, sudí přidělil technické body. Bohužel závěrečný pád sebral Martinu Vaculíkovi postup do semifinále o jediný bod. Jack Holder popadl příležitost za pačesy, ve finále za sebou nechal Roberta Lamberta a v aktuální klasifikaci dotáhl slovenské eso.
Večer ve Vojensu patřil pochopitelně Leonu Madsenovi. Stále ještě úřadující vicemistr světa se triumfem přiblížil na dosah šťastné šestky, jež se v seriálu udrží i pro příští rok. A navíc byl prvním dánským vítězem dánské velké ceny od doby, co před osmi lety Peter Kildemand vyhrál v Horsensu.
„Skvělé,“ odtušil odpověď na otázku po svých pocitech. „Jsem šťastný, že jsem se po Cardiffu odrazil zase nahoru. Vím, že domácí fanoušci dlouho toužili po dánském vítězi. Ve finále to bylo hektické, ale nakonec jsem dokázal najít cestu dopředu a vyhrát.“
Vojens – 15. září
Po červnových triumfech v Praze a v Gorzowě byl Mateusz Cierniak z celé patnáctky účastníků SGP2 neblíže světovému titulu, v jeho případě již druhému. Na startu semifinále číslo jedna rozhodujícího podniku ve Vojensu mu ale blesklo hlavou, že všechno je v čudu. Dotknul se totiž pásky. A pokud by Keynan Rew či Bartlomiej Kowalski závod vyhráli, zlatá medaile by patřila jim.
Pódium poslední závodu: Casper Henriksson, Damijan Ratajczak a Wiliam Drejer | foto FIM – Jaroslaw Pabijan
Pod tlakem byli všichni
Nic takového se nestalo. Australan hned v repete po své chybě podlehl Williamu Drejerovi, který se spolu s Bastianem Pedersenem v rolích náhradníků dostal do závodu po odstoupeních Nazara Parnickeho a Noricka Blödorna. A Polák známý rovněž z českých závodů po skvělém startu ve druhém semifinále se propadl na třetí místo.
V úvodním oblouku jej pokořil Casper Henriksson a v prvním kole také Damian Ratajczak. Teprve v ten moment mohl Mateusz Cierniak slavit titul mistra světa. Damian Ratajczak však cílil na Bartlomieje Kowalskeho. Aby mu vyfoukl stříbro, musel do cíle finále dojet nejhůře druhý.
Odstartoval nejhůře, ale podmínku splnil, když se v první zatáčce přenesl ze čtvrté pozice na druhou. Plán překročil, když ve třetím kole předjel vedoucího Caspera Henrikssona. A postavení vicemistra strvrdil vítězným závodem.
„Každý mi to říkal poslední dva týdny,“ svěřoval se Mateusz Cerniak. „Máš to tam, nikdo ti titul nemůže sebral. Já je uklidňoval, že máme před sebou stále mnoho práce. SGP2 byla těžká, hodně tlaku, stresu a emocí. Byl jsem šťastný, smutný, naštvaný, všechno, chtělo se mi plakat. Ale neuvěřitelné se stalo skutkem.“
Ovšem nemusel. „V mé mysli ta velmi krátká chvilka, než se páska v semifinále zvedla, byla velmi dlouhá,“ připouštěl. „Čekal jsem, čekal a možná byl poněkud moc nervózní. Když jsem vletěl do pásky, moje první myšlenka byla, bože, na tohle jsme celou sezónu makali, abych jednou trefil pásku a možná přišel o všechno. Štěstěna se na mě ale usmála, na Bartkovi a Keynanovi bylo také hodně tlaku.“
Anděl strážný ve střehu
Petr Chlupáč nastoupil k poslednímu světovému závodu své kariéry s ambicemi si mítink užít. V rozjížďce s číslem přišla kolize s Norickem Blödornem, při níž jeden z motocyklů poslal k zemi také Nazara Parnického. Čech byl vyloučen a skončil čtrnáctý.
„Dvou nul je škoda,“ nechal se slyšet. „Na druhou stranu při nás stál anděl strážný při tom pádu. Hlavně velké díky patří klukům v depu. Ze dvou motorek jsme museli udělat jednu, protože po pádu ta první dostala dostat zabrat. Takže velké díky tátovi, Alexovi, tak i Filipovi s Lubošem. Za necelých dvacet minut zvládli nemožné.“
V závěrečném účtování najdeme jméno Petra Chlupáče na šestnáctém řádku. „Celkově se nám letos SGP2 nepovedlo,“ krčí rameny. „Do konce sezóny ještě pár závodů zbývá. Můžeme se v nich ukázat, takže jdem do toho jako vždy naplno.“
Mateusz Cierniak si užívá titul mistra světa | foto FIM
Bydhošť – 9. září
Třetí finále SEC na ovále v Bydhošti nadchlo početně obsazené ochozy skvělým závodem. Do finále postoupili dva domácí a dva Dánové. A právě oni měli vrch. Vyhrál Leon Madsen, avšak Mikkel Michelsen si druhou příčkou upevnil postavení leadera před pardubickým vyvrcholením. Jan Kvěch skončil patnáctý, Václav Milík o příčku za ním.
Cardiff – 2. září
Ve finále vystřihnul čtyři dokonalá kola. Za ním se to mlelo. Fredrik Lindgren prahnul po druhé pozici Jacka Holdera, ale nakonec jej překonal Bartosz Zmarzlik, jehož medaile v letošním Speedway Grand Prix nemůže minout ani teoreticky. Vítězství ale patřilo Martinu Vaculíkovi, jenž si na nejlépe připravené trati, co kdy viděl, splnil další ze svých dětských snů.
Jack Holder, Martin Vaculík a Bartosz Zmarzlik na stupních vítězů | foto FIM
„Úžasné!“ nechal Martin Vaculík volný průchod svým emocím. „To ale byl večer! Už jsem to říkal předtím, vyhrát velkou cenu byl vždy můj sen od té doby, kdy jsem byl dítě. Sledoval jsem Cardiff v televizi a myslím, že všichni závodníci mají stejný sen, jednou vyhrát v Cardiffu. Je to něco zvláštního a já jsem to dneska dokázal. Jsem tak šťastný. Podle mě to byla nejlépe připravená dráha, kterou jsem tady kdy viděl, dobrá práce pořadatelů.“
Ve finále to ale byly nervy. „To byla nejdelší čtyři kola,“ souhlasí. „Připadal jsem si jako při finále Zlaté přilby doma v Žarnovici, kde se jezdí šest kol. byl jsem nervózní a pořád si říkal, ať nepraskne řetěz. Někdy je bláznivé, co vám projde hlavou.“
Martin Vaculík líbá dráhu v Cardiffu | foto FIM – Jarek Pabijan
