Liberec – 11. května
Vojtěch Šachl měl oproti zamračenému libereckému nebi úsměvů na rozdávání. V dnešním čtvrtém díle mistrovství republiky stopětadvacítek, který doprovázel šampionát flat tracku, neztratil jediný bod a upevnil své vedoucí postavení na čele průběžné klasifikace. Druhý skončil Jan Jeníček, zatímco Jaroslava Vaníčka na pódium nepustila nejprve závada na spojce v rozjížďce s číslem šest a nakonec v rozjezdu Bruno Belan.
Rozjížďku s číslem jedna vyhrál Jan Jeníček, ale všem bylo jasné, že o závodě hodně napoví druhá jízda. Nervozita stoupala, když měl Adam Bednář letmý start. Napodruhé to vyšlo. Celé jedno kolo bok po boku jako by byli k sobě přilepení objeli Jaroslav Vaníček a Vojtěch Šachl. Nakonec se prosadil divišovský závodník, ale Pražan inkasoval trojku ve třetí jízdě.
Pro ni si ve čtvrté jízdě přijel Jan Jeníček a v páté Vojtěch Šachl. Bruno Belan se v obou případech musel spokojit s druhým místem. Jenže v rozjížďce s číslem šest přišel Jaroslav Vaníček o jasné vítězství kvůli závadě na spojce. Ačkoliv cílem projel jako třetí, body mu začínaly chybět.
Déšť sílil, když Bruno Belan vyhrál sedmou jízdu. Hned po něm si další triumf připsal Vojtěch Šachl. Na řadu měl přijít flat track, ale pořadatelé se rozhodli dokončit nejprve šampionát kolibříků. A tak Vojtěch Šachl rychle vyměnil červený povlak za modrý a vyrazil zpět na ovál, aby si přivezl další trojku na úkor Jaroslava Vaníčka.
S dvanácti body neměl ještě vítězství v kapse. Jenže v desáté jízdě Jan Jeníček, druhý neporažený, po krásném souboji podlehl Adamu Bednářovi. Rozjezd o první místo se nekonal, ale v dodatkové jízdě o třetí příčku Bruno Belan vyhrál před Jaroslavem Vaníčkem.
Jen co kolibříci dojeli, jako mávnutím kouzelného proutku přestalo pršet. Celé závody měly opravdu rychlý spád, již úderem třetí byl konec včetně flat tracku. Nebyly žádné úpravy, o kropení trati se postarala pouze voda z nebes.
Svitavy – 11. května
Chemikové by rozhodně vyřešili výsledek rovnice, kdy se smíchá CH4O s H20. Plochodrážníci však dobře vědí, že zůstane-li nádoba s metylem dlouho otevřená, palivo jejich motorů na sebe naváže spoustu vody. A pak motocykl nejede a nejede. Přesně tento problém se řešil během tréninku dnešního třetího kola první ligy ve Svitavách. Nicméně novodobá metylová aféra neměla čas se rozvinout, když se mladý pražský kvartet jal ovládat další mítink. Ať Zdeněk Schneiderwind poslal na ovál kohokoliv, vždy si do programu zapisoval výsledné skóre 5:1. Až na rozjížďku s číslem deset, v níž Martin Málek porazil Jana Kvěcha a Jan Macek nedal šanci Filipu Hájkovi. Každopádně, když Petr Chlupáč protnul jako první metu čtrnácté jízdy, bylo definitivně rozhodnuto nejen o dalším triumfu Markéty, ale i o jejím titulu. Není totiž příliš pravděpodobné, že by v Žarnovici v půli července skončila poslední a na vítěznou Kopřivnici ztratila třiadvacet bodů. Severomoravští železničáři dnes byli druzí, zatímco Pardubice postupně vyšouply oslabenou Žarnovicu z třetí pozice a vůbec prvně v letošní první lize přišli na pódium.
Praha bez ztráty bodu
Trénink netrval dlouho a Jaroslav Petrák se vracel zpátky do depa po svých. Po něm Filip Hájek a další. Bylo jasné, že závada nebude na přijímači závodníků řečeno historickou televizní hantýrkou. A vskutku se našla. Pořadatelé totiž nedovřeli sud s metylem a ten na sebe vázal vodu, která motocyklům nebyla rozhodně po chuti.
A tak přišel na řadu jiný sud. Do závodu vykročila nejlépe pražská Markéta. Petr Chlupáč s Janem Kvěchem v rozjížďce s číslem jedna v rozjížďce s číslem jedna odvedli Martina Gavendu a Danielem Šilhánem. Na další duel s Pardubicemi vyměnil Zdeněk Schneiderwind Filipa Hájka za Ondřeje Smetanu. A ten spolu s Petrem Chlupáčem změřil Martina Gavendu a Patrika Mikela.
Kopřivnice neměla tak dramatický nástup jako Pražané. Hostující Michal Škurla již v první výjezdu druhé jízdy podjel Jakuba Valkoviče, který jej v úvodním oblouku objel. Ale Martin Málek si ještě nedal do souvislostí své technické problémy se špatným metylem. Dlouho trčel na poslední příčce, než se v prvním oblouku posledního okruhu přece jen dostal před Jána Mihálika.
Jan Macek popisuje příčiny svého pádu v rozjížďce s číslem tři:
„Bylo to moc hluboký a měl jsem novou gumu.“
Ob jednu rozjížďku Michal Škurla triumfoval stylem start – cíl. Za sebou měl Jana Macka, který se ovšem ve druhé zatáčce přetočil a upadl. Jakub Valkovič s Michalem Dankem tím pádem vyjeli remízu. A jejich celek disponoval pěti body. Pardubice měly dva, Kopřivnice sedm a neporažená Praha pochopitelně deset.
O přestávce před druhou sérií se drobně rozpršelo, avšak šlo o epizodu stejně zanedbatelnou jako časově omezenou. V rozjížďce s číslem pět se Pardubicím podařilo prvně zvítězit. Patrik Mikel a Jaroslav Petrák odstartovali jako jeden muž. Martin Málek je v první zatáčce zvenku rozdělil. Později se dotáhnul i na Patrika Mikela, předjet jej však nedokázal.
V sedmé jízdě ovšem Martin Málek kraloval spolu s Michalem Škurlou a spráskali Jaroslava Petráka a Daniela Šilhána. Podobným stylem Praha dvakrát vyřídila Žarnovicu. V šesté jízdě Ondřej Smetana a Filip Hájek odvedli Jána Mihálika a Michala Danka. Rozjížďka s číslem sedm viděla hladký triumf Ondřeje Smetany a Jana Kvěcha před zraky Jakuba Valkoviče, když Ján Mihálik skončil ve třetím kole s přetrženým řetězem.
Rozhodnuto prakticky před finálovými jízdami
Praha dvacet, Kopřivnice čtrnáct a Pardubice se Žarnovicou po sedmi. Takové skóre předznamenalo počátek poslední série základní části. Pardubičané v ní zhurta udeřili na Žarnovicu. V deváté jízdě nedali Patrik Mikel s Jaroslavem Petrákem ani náznak šance Jánu Mihálikovi s Michalem Dankem. Jedenáctá jízda zprvu nabídla stejný scénář, když se Martin Gavenda a Patrik Mikel ujali vedení současně s letem pásky. Něco takového se ovšem nelíbilo Jakubu Valkovičovi.
Martin Gavenda sice levického maturanta zavřel po startu na vnitřní čáru, ale on mu to ve druhém oblouku vrátil zespodu i s úroky. Přesto se však Pardubice od Žarnovice odpoutaly natolik, že sebraly Slovákům vidinu pódia.
Rozjížďka s číslem deset viděla nejen první bodovou ztrátu Prahy, ale i její první prohru. Martin Málek zamířil neomylně do čela a přitom se v nájezdu vůbec nepáral s Janem Kvěchem. Pražan posléze bojoval až do cíle, ale březolupský závodník s vestou železničářů mu ukázal, kdo je doma pánem. Jan Macek za nimi nepustil ke slovu Filipa Hájka.
Michal Škurla vysvětluje svou absenci na roštu dvanácté jízdy:
„Dohodli jsme se, že každej‘ necháme Sindy jednu jízdu.“
Kopřivnice stála již jen o čtyři body za Prahou, nicméně její kouč Richard Dufek místo Michala Dudka poslal k rozjížďce s číslem dvanáct náhradnici Sindy Weber. A Filip Hájek s Petrem Chlupáčem dovezli do pražských boxů pět bodů, byť je Jan Macek zejména ve druhé zatáčce nebezpečně ohrožoval.
Bylo v zásadě rozhodnuto. Finálový program zahájil Michal Škurla svým hladkým triumfem. V první zatáčce se ale Jaroslav Petrák přesunul ze čtvrtého místa rovnou za jeho záda. Ve výjezdu byl však Filip Hájek zase druhý. Pardubickému matadoru nepracoval dobře motor a záhy byl zase poslední. Naproti tomu Jánu Mihálikovi nestačila třetí příčka, takže v závěru předčil ještě Filipa Hájka.
Petr Chlupáč ve čtrnácté jízdě odrazil útok Martina Málka vnějškem prvního oblouku, čímž definitivně posunul Prahu na nejvyšší stupeň pódia před Kopřivnici. Michal Danko předčil Daniela Šilhána a udržel Žarnovicu teoreticky ve hře o třetí místo. To by ovšem Jakub Valkovič musel vyhrát patnáctou jízdu za současné podmínky nuly Patrika Mikela.
Před závěrečnou rozjížďkou měl honičku Jan Kvěch, který přijel v nesprávném povlaku. Stihnul jej však vyměnit včas pro svůj triumf stylem start – cíl. Patrik Mikel v úvodním oblouku objel Jakuba Valkoviče, čímž potvrdil třetí pozici Pardubic.
Hlasy z depa
„Dneska jsem tu byl ani nevím proč,“ říkal Ondřej Smetana. „Kluci by to vyhráli i beze mě. Ale jsem rád, že jsem si zajezdil. Sem se až tak často nepodíváš. Za mě spokojenost, dráha byla pěkná. Sice mě překvapili s vodou v metylu, ale všechno se napravilo.“
„Pěkný závody,“ usmíval se Jan Kvěch. „Učil jsem se startovat. Dal jsem tam konečně něco, co bud fungovat. Vyhráli jsme, od toho tady jsme, abychom vyhrávali.“
„Dobrý to bylo,“ bylo konečně Filipu Hájkovi zase do řeči. „Zlepšilo se to. Střídal jsem moc motorů a motorek a teď jsem se vrátil k tomu, co bylo minulej‘ rok. Kluci jeli suprově, pomáhali jsme si navzájem. Bylo to super.“
„Super závody, krásný závody,“ pustil se Michal Škurla do superlativů. „A proběhlo to rychle. Ve dvanáctý jízdě mě vyndal, protože jsme se dohodli, že každej‘ necháme Sindy jednu jízdu.“
„Samé technické problémy…“ odtušil Martin Málek. „Byl tady nekvalitní metyl. Nenatočili jsme motorku a hledali problémy, kde nebyly. V tréninku mi to nejelo, metyl se ještě nezředil. Přehodili jsme karburátot a dvakrát mi natekl metyl do motoru. Jelo mi to až ve čtvrté jízdě, kdy jsem karbec sešteloval. Sice jsem vyhrával jízdy, ale nechtělo to jet. Eda Kutač makal jak v týmu formule jedna. Závod plný stresu a technických problémů, ale suprové druhé místo. Celkově spokojenost, ale byla to makačka.“
„Pěkné závody,“ pochvaloval si Jan Macek. „Odsejpalo to, ale nebýt toho prvního pádu, moh! Jsem dojet druhý. Když jsem spadnul podruhý, neměl jsem dobrý start, to už bych nedojel. Ale zkoušel jsem to.“
„Super,“ bilancoval Patrik Mikel. „Škoda první jízdy. Nepovedl se mi start. Zkoušel jsem venek, ale tam mi to taky nebralo. Pak jsme to doladili a bylo to super. Starty dobré, jízda dobrá, dráha skvělá.“
„Úplně na prd,“ rozhodil rukama Jaroslav Petrák. „Začalo to, že si mysleli, že místo metylu budeme jezdit na vodu. Neposlouchalo mě to, breptalo to, když jsem potřeboval, aby to jelo, zakuckalo to. A když se člověk do toho opře, překazej‘ mu to mlaďáci. Jinak by to bylo dobrý.“
„Horší výkon,“ připouštěl Jakub Valkovič. „Nedařily se mi starty, neměl jsem rychlost, netrefili jsme nastavení. Ale osm bodů není špatných. Mohlo být aspoň třetí místo, ale nepodařilo se…“
Mladá Boleslav – 11. května
Letos vystřídal Milana Špinku na postu české reprezentace. Sám v národním týmu závodil a minulou sobotu v Landshutu jej prvně koučoval. Na otázku, jaké to bylo, dle svého charakteristického způsobu vypálí od boku vtip, že dobrý, protože nic nepokazil. Pravda, použil jiné, jadrnější sloveso, což nám ale nebrání, abychom se na český race-off letošního Speedway of Nations nepodívali jeho hnědýma očima.
Lístek si koupil i svatý Petr
„Říkal jsem si, že koučovat bylo horší než, když jsem sám závodil,“ říká Filip Šitera. „Jako závodník zkazíš závod jen sám sobě, maximálně týmu.“
A mistrovství světa družstev není nic menšího než mistrovství světa družstev. „Přijeli jsme do Landshutu v pátek navečer,“ pokračuje. „Dráha byla přikrytá, říkali, že má pršet. Mělo pršet od rána, radši zrušili trénink.“
Ovšem evidentně ani svatý Petr si nechtěl nechat ujít podívanou na boj o tři postupové příčky a evidentně si koupil vstupenku. „Naštěstí ani nekáplo,“ odtuší Filip Šitera, aby připomněl negativum zrušeného tréninku. „V Landshutu jel akorát Milíček, ten věděl. Ani Eda, ani Kvěcháček tam nikdy nebyli.“
Klíčoví Němci
Český král neutekl z bitvy u Kresčaku. Zaječí úmysly neměl v Landshutu ani náš národní plochodrážní tým. Po nástupu šel do akce rovnou v rozjížďce s číslem jedna, v níž porazil Slovince 4:2. Václav Milík vyhrál před Matejem Žagarem, Eduard Krčmář dodal poslední bod na úkor Matice Ivačiče.
„Se Slovinci dobrý,“ užívá Filip Šitera frekventované plochodrážní přídavné jméno. „Pak ale byli Němci. Milíček vyhrál před Smolinskim, ale v posledním kole Edu předjel Kai Huckenbeck. Kdyby zůstalo 3:3, jeli bychom až třiadvacátou jízdu a vybírali jsme si pozice jako první. A třeba by to s postupem dopadlo. Taky jsme nepočítali, že Němci na konci závodu remízujou s Poláky…“
Závod se však teprve rozbíhal. „Italové, Poláci, Švédi a Ukrajinci,“ vypočítává český kouč. „S Italama to bylo 4:2. Nicolas Covatti jel dobře a hodně bral body. Jeden sebral i Edovi. Přemejšlel jsem, že tam na ně dám Honzu Kvěcha, ale on v Landshutu nikdy nejel a nevěděl, co a jak.“
Náhradník na ovál
Václav Milík přivezl třetí triumf v řadě i v rozjížďce s číslem dvanáct, aby garantoval remízu s Bartoszem Zmarzlikem a Patrykem Dudkem. Filip Šitera pochopil, že na přímý postup můžeme zapomenout, ale čekají nás nadstavbové jízdy. A tak do utkání s Poláky poslal náhradníka Jana Kvěcha. Chtěl dopřát trochu klidu Eduardu Krčmářovi a umožnit náhradníkovi otestoval ovál.
„Neudělal ostudu,“ komentuje Filip Šitera nulu Jana Kvěcha. „První kola se na dráze teprve rovnal, ale pak je dotáh‘. Jsou to Poláci a to je hrozně těžký. Dal jsem ho na Ukrajince, abych se rozhod‘, koho dám do dvaadvacátý jízdy.“
Ještě než se Češi střetli s Ukrajinou, Fredrik Lindgren a Peter Ljung inkasovali 5:1 na úkor Václava Milíka v rozjížďce s číslem šestnáct. O tři jízdy později Václav Milík přijel do cíle před Stanislavem Mělničukem a Janem Kvěchem. Posléze závod vyhráli Švédové o bod před Poláky.
Vabank poslední jízdy
Češi byli čtvrtí a čekalo je play-off. V rozjížďce s číslem dvaadvacet je očekávali pátí Slovinci. Vítěz šel dál do třiadvacáté jízdy, aby bojoval o postup s Němci. Jejich remíza s Poláky nám paradoxně pomohla. Kdyby totiž skončili s devatenácti body jako Češi a Slovinci, jako pomocné kritérium by přišly na scénu bonusové body. Sestava Filipa Šitery neměla ani jeden, takže by si ve dvaadvacáté jízdě vybírala místa na roštu až po Slovincích.
Bylo to opačně a Slovince jsme vyřadili. „Ve dvaadvacátý jízdě jsme to zachránili,“ vypráví Filip Šitera. „Volba nakonec padla na Edu. Matej Žagra ho nesmyslně a nebezpečně brzdil třetího Edu. Stejně by jim nepomohlo, kdyby ho Nick Škorja předjel. Vašek vyhrál, takže jsme postupovali my.“
A pak přišla poslední jízda večera. „To byl vabank!“ netají se Filip Šitera. „Zbyla na nás dvojka a čtyřka, odkud nešlo odjet. Ale co předved‘ Vašek, to byla paráda! Objel oba Němce takovým velkým obloukem. To byla radost se dívat!“
Bilance
Protože Němci byli po základní části lepší než Češi, letenky na finále v Togliatti si budou shánět oni. „Ostuda to není,“ zamýšlí se nad landshutským výsledkem našeho národního družstva. „Vašek jel krásně, Eda měl smůlu a Honza sbíral zkušenosti. Mladí potřebujou jezdit v silný konkurenci a zjistit, že je můžou porážet.“