Evropský závod dlouhodrážních veteránů se povedl

Mariánské Lázně – 8. září
Po závodě mistrovství světa na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních v červnu to vypadalo, že tím letošní sezóna tady končí, ale není tomu tak. Pořadatelům nedalo spát, že se na jejich tisícovce nepojedou veteráni. Dali hlavy dohromady a začali makat. Od shánění financí přes přípravu stadiónu a kontakty se povedlo, že se závod jel.

Martin Cazemier, Henk Snijder a Arne Andersen na stupních vítězů dvouventilů

 

Velkoryse pojatý nástup k Mariánským Lázním už patří

Jezdci i někteří činovníci se sjížděli již v pátek odpoledne. Na stadiónu se ještě tvrdě makalo, například se muselo kvůli překopnutému kabelu spravovat startovací zařízení. Večer začalo pršet a tak jsme z počasí měli obavy. V sobotu ráno, ale bylo vše jinak. Do Mariánských Lázní se dostavilo krásné slunečné počasí a dráha byla nakonec perfektní.

Adam Nejezchleba v akci na malé dráze

Tak jako vždy se jely dvě kategorie, čtyřventily a dvouventily. Přijelo 33 jezdců, většinou známé tváře. Musím podotknout fakt, že jezdci, kteří často dosahují věku okolo šedesátky, a někdy i více, předvedli fantastické výkony, a vzájemné souboje, při kterých šel někdy i mráz po zádech. Přestože diváků nebylo tolik, kolik bychom si přáli, lidé, kteří se na závody vypravili, určitě nelitovali.

Krásné počasí a vynikající pořadatelský výkon celý zážitek umocnily. Čtyřiadvacet jízd a pouhé dva lehčí pády, to byl výsledek super závodu.

Franz Greisel, Wolfgang Barth a Johan Last na stupních vítězů čtyřventilů
dvouventily:
TOT C B A
1. Henk Snijder, NL 4 4 4 12 1.
2. Martin Cazemier, NL 3 4 4 11 2.
3. Arne Andersen, DK 4 4 3 11 3.
4. Graeme Brown, GB 4 3 2 9 4.
5. Nathan Morton, GB 2 3 4 9 X
6. John Hartley, GB 3 3 3 9 1.
7. Bart Uil, NL 3 2 2 7 2.
8. Uwe Wick, D 2 2 1 5 3.
9. Rainer Arndt, D 2 1 3 6 4.
10. Paul Morfey, GB 1 2 2 5 5.
11. David Hollingsbee, GB 0 0 1 1 1.
12. Mick Norton, GB 1 0 1 2 2.
13. Steen Larsen, DK 0 0 0 0 3.
14. Francesco Barbetta, I 1 1 E 2
15. Ian Leverington, GB 0 1 0 1
čtyřventily: TOT C B A
1. Wolfgang Barth, D 5 5 5 15 1.
2. Franz Greisel, D 4 4 5 13 2.
3. Johan Last, NL 5 4 3 12 3.
4. Manfred Giertz, D 3 5 4 12 4.
5. Gerd Mauer, D 5 4 3 12 5.
6. Sven E. Guitsund, N 4 5 5 14 6.
7. Peter Reitzel, D 4 3 4 11 1.
8. Geoff Urben, GB 2 3 4 9 2.
9. Jürgen Jucknies, D 3 3 3 9 3.
10. Pierre Schröder, D 2 1 2 5 4.
11. Andreas Blache, D 2 2 2 6 5.
12. Bill Haynes, GB 3 2 2 7 6.
13. Brad Davis, GB 0 1 1 2 1.
14. John Wheatley, GB 1 0 0 1 2.
15. Alfred Pflugl, D 1 1 1 3 3.
16. Rainer Borchers, D 0 0 1 1 4.
17. Thomas Flemming, D 1 2 – 3
Vzhledem k termínové kolizi s mistrovstvím republiky stopětadvacítek v Liberci stál na pódiu kolibříků Adam Nejezchleba

Foto: Pavel Fišer

Pořadatelé si své vlastní pódium nepochybně zasloužili

Ondřej Smetana zamotal situaci na hrotu aktuální přeborové klasifikace

Liberec – 8. září
Sluníčko posílalo Ještědu první pusinky na dobrou noc a Zdeněk Simota seděl ve svém boxu s pocitem dobře vykonané práce. Na úvod se sice nechal zaskočit od Jana Kvěcha a v rozjížďce s číslem dvaadvacet podlehl v jiskřivém souboji Michalu Škurlovi. Třináct bodů mu však stačilo na vítězství a možná i na celkový triumf v přeboru, jelikož jeho nejbližší soused na hrotu aktuální klasifikace po devíti z deseti dílů seriál Ondřej Smetana se měl chystat na rozjezd se čtveřicí dalších závodníků o druhé místo. U vědomí, že není co řešit, si Jihočech v plzeňské vestě povolil spojky u svých motocyklů a začal balit. Jenže ouha! Zdeněk Simota sice věděl, že souboj trojice Pražanů za jeho zády v devatenácté jízdě skončil pádem Ondřeje Smetany. Jenže informace, že za něj diskvalifikací pykal Michal Škurla, jenž tak přišel o bod i vidinu pódia se k uším zainteresovaných borců dostala pozdě. Zdeňku Simotovi nezbylo, než se rychle připravit na rozjezd o vítězství, v němž mu nebyl soupeřem nikdo menší než Ondřej Smetana. Pražský závodník si rychle vydláždil cestičku dopředu a odsunul definitivní řešení o přeborníkovi do stověžaté matičky za deset dnů. Hynek Štichauer se v další dodatkové jízdě nikterak nepáral s Filipem Hájkem a Patrikem Mikelem, takže doplnil trio na stupních vítězů. Doprovodné mistrovské klání stopětadvacítek se stalo kořistí Jaroslava Vaníčka, který jako jediný dokázal porazit Štěpána Jurču, největší překvapení dnešního slunečného odpoledne ve Starých Pavlovicích.

Zdeněk Simota, Ondřej Smetana a Hynek Štichauer stojí na stupních vítězů

Tři triumfy Ondřeje Smetany

Krásné odpoledne vidělo comeback pardubických závodníků po zraněních. Patrik Mikel si minulý týden při extralize pochroumal čéšku. Hynek Štichauer stál ještě o týden déle, když si poranil koleno při poměrně nevinném pádu během přeboru v Pardubicích.

„Jak kdybych na tom seděl poprvé v životě, vůbec se necejtím,“ vraštil čelo starší z pardubické dvojice. „Začal jsem se cejtit dobře, párkrát jsem se proběhl po lese, ale jít běhat je něco jinýho, než jet závody na plochý dráze.“

Do závodu vstoupil lépe Patrik Mikel. V rozjížďce s číslem jedna triumfoval stylem start – cíl, na druhou stranu konkurence nebyla velká a Sindy Weber se spíše prala s dvojící pražských dvěstěpadesátkařů. Seznam vítězů vzápětí rozšířil Ondřej Smetana, když odvrátil útok Filipa Hájka vedený vnějškem úvodního oblouku.

Patrik Mikel komentuje svůj triumf v rozjížďce s číslem jedna:

„Tlak na tu nohu bolí, ale mám tady čas, abych si mezi jízdama odpočnul, tak pohoda.“

Zdeněk Simota, který před čtrnácti dny vynechal Svitavy, se dnes nikterak netajil svými ambicemi potvrdit titul. Nicméně jeho plán v rozjížďce s číslem tři zkomplikoval Jan Kvěch. Rychle vystřelil do vedení. Na Jihočecha v plzeňské vestě si vyšlápnul také Petr Chlupáč. Ve druhé zatáčce jej podjel, nicméně Zdeněk Simota si hned v dalším oblouku sjednal nápravu.

Úvodní sérii uzavřel Michal Škurla, který po vylétnutí pásky k prosluněné liberecké obloze vypálil jako z děla. Dovezl za sebou do cíle Hynka Štichauera, Zdeňka Holuba, jenž se po výjezdu na ovál ještě vrátil do depa, a Daniela Klímu.

Rozjížďka s číslem pět začala hekticky. Sindy Weber od roštu zamířila do depa, protože se jí odtrhnul kryt tlumiče výfuku. Bratr a otec jí mezitím připravili druhý stroj, na němž však tarokoval karburátor, takže se německá dívčina mohla jen dívat, kterak Ondřej Smetana odvedl Jana Kvěcha. Pražský senior díky svému druhému prvenství osaměl na hrotu průběžné klasifikace.

Vzápětí totiž Patrik Mikel stačil v první zatáčce objet Davida Pacalaje, který se vzhledem ke specifickému rozpisu podíval na ovál poprvé. „Neměli jsme to dopasované, točilo to strašně,“ svěřoval se slovenský junior v depu. Vpředu kraloval Zdeněk Simota, jenž spolu s Patrikem Mikelem a Janem Kvěchem rozšířil řady pětibodových závodníků. Na stejnou hranici se dostal rovněž Hynek Štichauer, když v osmé jízdě odvedl Filipa Hájka.

Hynek Štichauer neodbočil z vítězné cestě ani v rozjížďce s číslem deset. Pravda nejprve měl lepší start Zdeněk Holub. Nicméně v první zatáčce se Janu Mackovi vzepjal motocykl na zadní a kopřivnický junior z něho vypadl na dráhu. Sindy Weber byla ve střehu a mistrovsky složila svůj motocykl, aby neohrozila bezbranného závodníka.

Ten měl dnes za sebou již druhý pád. Prve v sedmé jízdě se mu povolila guma u brýlí, se strhávačkou si je dal stranou a bylo vymalováno. Nyní jej bolela záda a díky ráně do hlavy se necítil zrovna nejlépe, což byl signál pro hození ručníku do ringu. Při repete rozjížďky s číslem deset měl lepší startovní reakci Hynek Štichauer.

Ovšem Zdeněk Holub se před něj mihnul zprava ještě v úvodním nájezdu. Svým předjížděcím manévrem však jakoby píchnul do vosího hnízda, protože Hynek Štichauer okamžitě rozpoutal protiofenzívu. Ve třetím okruhu se užuž sunul dopředu. Na vnější straně zůstal ještě v první zatáčce posledního kola. Pak však svůj motocykl stáhnul na vnitřní čáru. A byl to právě on, koho Roman Doleček pozdravil šachovnicovou vlajkou jako prvního.

Na čele aktuální klasifikace se ale udržel Ondřej Smetana, který ve dvanácté jízdě objel Petra Chlupáče ještě před nájezdem do první zatáčky. Hynek Štichauer s odstupem jediného bodu byl jeho nejbližším pronásledovatelem, protože Patrika Mikela v rozjížďce s číslem deset svým rychlým startem zaskočil Filip Hájek.

 

Dva rozjezdy díky dobře utajené diskvalifikaci

Jistě není bez zajímavosti, že rozjížďka s číslem jedenáct viděla tři poruchy u dvou závodníků. František Klier zůstal stát ve druhém kole a jeho otec se v depu hned v depu skláněl k zadnímu kolu. Daniel Šilhán si proto mohl doběhnout pro poslední bod, který zůstal ještě k mání, byť sám rozhodně neměl jednoduchý život.

„Nejdřív se mi zlomil držák na sedačce a pak mi vypadlo kolečko z rychlopalu,“ popisoval své martýrium. To již ovšem vycházela hvězda Michala Škurly. Pražan si svou přestávku vybral ve druhé sérii, aby vyhrál rozjížďku s číslem devět. Zatímco on rychle odstartoval, Jaroslav Petrák si za jeho zády musel v první zatáčce sjednávat respekt od mladíků. Danielu Klímovi zhasnul motor, David Pacalaj vzal zavděk jedním bodem.

Byť na Ondřeje Smetanu ztrácel tři body, byl Michal Škurla druhým neporaženým mužem dnešního dne. Vodu na něho měl ohřát až Zdeněk Simota, jenž pro změnu odpočíval ve třetí sérii. V první zatáčce šestnácté jízdy Pražana objel a spolu s osmi body dýchly na záda Ondřeje Smetany, který zase nestartoval ve čtvrté sérii stejně jako Hynek Štichauer.

Své ambice však přiživili další borci. Nejprve Filip Hájek, když v úvodním oblouku třinácté jízdy odpálkoval Jaroslava Petráka útočícího zvenčí. Pak Jan Kvěch triumfující stylem start – cíl. A nakonec Zdeněk Holub, který neméně suverénně naložil s Patrikem Mikelem. „Ucpaná hadička ve víčku od nádrže,“ vysvětloval pardubický junior, proč měl oči spíše pro svůj motocykl než pro pražského závodníka, jenž před ním ujížděl. „Nešel tam vzduch a přestávalo mi to jet.“

Za hodně zlomovou bylo plným právem možné pokládat rozjížďku s číslem devatenáct, v níž Zdeněk Simota narazil na trojici pražských mladých seniorů. Nehodlal se s ním však v žádném případě párat. Odstartoval nejrychleji. A když se Zdeněk Holub dostal v první zatáčce před něho, vrátil mu to po vnějšku v nájezdu do druhého kola i s úroky.

Zdeněk Holub měl plnou hlavu starostí s Michalem Škurlou, jenž se drápal dopředu. A v nájezdu do závěrečného kola se mu vskutku povedlo sebrat svému klubovému kolegovi druhé místo. Jenže Zdeněk Holub se rychle vrátil nazpět. V poslední zatáčce se Michal Škurla dostal na venek. Zkřížil cestu Ondřeji Smetanovi, který se ocitl na zemi.

„Škurlič měl jít na držku, ustál to jen taktak,“ popisoval Ondřej Smetana, jenž se po třech triumfech ocitnul s prázdnýma rukama. „Abych ho netrefil, zahodil jsem to. Nic jinýho mi nezbejvalo, jinak by to dopadlo hůř!“

Michal Škurla měl evidentně jiný názor, ale zamknul si pusu na zámek se sedmi západy. „Radši neřeknu nic…“ odbýval zvědavce. To ještě netušil, že jej Tomáš Topinka diskvalifikoval a Ondřeji Smetanovi udělil jeden technický bod. Tato informace se ovšem nedostala ani k divákům, a co bylo horšího ani k závodníkům v depu, byť sudí z věže telefonicky informovala šéfa jury Zdeňka Felixe.

A tak všichni žili v domnění, že Ondřej Smetana ke svým devíti bodů nepřipsal nic a Michal Škurla vyrovnal jeho skóre. Ještě předtím v osmnácté jízdě Petr Chlupáč v první zatáčce vnějškem poskočil dopředu, což vedlo k jeho vítězství nad Hynkem Štichauerem. Zároveň Jan Kvěch přišel o vidinu pódia, když ve druhém oblouku upadl.

„Prášilo se, nic jsem neviděl, musel jsem najet na venek, tam to bylo suchý, spadnul jsem,“ povzdechl si pražský junior. Než dořekl dlouhou větu, Daniel Šilhán vyhrál rozjížďku s číslem dvacet a na ovál vyjel traktor a po něm kropící liazka, aby upravily trať po verdikt třech závěrečných rozjížděk.

Jednadvacátou jízdu opanoval Patrik Mikel. Když na začátku čtvrtého okruhu vinou prasklého sekundárního řetězu upadl David Pacalaj, dvanáct bodů pardubického Moravana vyrovnal Filip Hájek. Hned vzápětí vypálil do vedení Michal Škurla. Jenže Zdeněk Simota neváhal ani sekundu a hned se do Pražana opřel vnějškem první zatáčky.

Hynek Štichauer odmítá kritiku své jízdy v rozjezdu o třetí místo:

 „Páťa se musí naučit startovat. A když tam jsem já, přece mu na lajně neřeknu ‚pane Mikel, tudy jeďte‘! Kluci se lepšej‘, někdy už mě porazej‘, ale já chci taky vyhrávat. Plyn funguje na obě strany, a když tam po startu není, nesmí se rozčilovat.“

Michal Škurla však stále držel vnitřní stopu. Udržel vedení a na konci prvního kola plzeňského nájezdníka zavřel. Ten se ale přesunul na opačnou stranu. Vedení jej oslovovalo pane jen krátký okamžik, jelikož po průjezdu úvodní zatáčkou druhého okruhu byl Michal Škurla zase vpředu. A navzdory vší snaze Zdeňka Simoty na něm vydržel až do cíle.

Bez vědomí jeho diskvalifikace měl mít dvanáct bodů. Zdeněk Simota dosáhl na třináct a mohl se plným právem cítit jako vítěz. I kdyby Ondřej Smetana nakrásně vyhrál rozjížďku s číslem dvacet tři, měl přece mít pouhých dvanáct bodů. Tento scénář se také naplnil, když Ondřej Smetana v sedle druhého motocykl jezdil první od startu až do cíle.

Hynek Štichauer se stačil probít před Petra Chlupáče, avšak na Ondřeje Smetanu byl krátký. Oba měli dvanáct bodů stejně jako Michal Škurla, Filip Hájek a Patrik Mikel. Lámat si hlavu nad rozjezdovým rozpisem pro pět účastníků ale nemělo smysl. Zdeněk Simota už balil, když se do depa dostala zpráva, jek se věci mají. A sice, že musí jet rozjezd o vítězství s Ondřejem Smetanou a Michal Škurla už nepojede vůbec nic.

Ještě než se rozhodlo o dnešním vítězi, Hynek Štichauer vystřelil nekompromisně před Patrika Mikela a Filipa Hájka, aby si nárokoval pozici muže číslo tři. Lepší start měl i Ondřej Smetana také v rozjezdu o vítězství. Zdeněk Simota jej sice objel v první zatáčce, avšak Pražan protáhnul nájezd do druhého oblouku. A pak již jen upaloval v rychlé stopě vstříc pětadvaceti bodům, jenž mu dávaly plný nárok pomýšlet na přebornický titul v posledním podniku v Praze.

 

Skvělá bitka kolibříků

Jaroslav Vaníček a Bruno Belan se v doprovodném mistrovském klání stopětadvacítek objevili ještě plní dojmů ze světového poháru v Morizes, odkud se vrátili s cennými kovy. Rozpis závodu je svedl dohromady již v rozjížďce s číslem jedna, v níž Pražan změřil svého slánského soka již po startu.

Triumfy stylem start – cíl v rychlém sledu po něm dovezli také Jan Jeníček a Štěpán Jurča, jehož prvenství bylo o to cennější, že šlo na vrub Vojtěcha Šachla. Divišovský závodník ovšem zvýšil hodnotu svých akcií, když v první zatáčce rozjížďky s číslem čtyři objel vedoucího Jana Jeníčka.

V páté jízdě Štěpán Jurča navlas stejným způsobem naložil s Vojtěchem Zamazalem, aby hned poté Jaroslav Vaníček již podruhé odvedl Bruna Belana. Duel obou neporažených se odehrál v rozjížďce s číslem osm.

Dopředu vystřelil Štěpán Jurča, jenže po vnější straně úvodní zatáčky byl rychlejší Jaroslav Vaníček. Březolupský objev sezóny ale za sebou uhlídal. Klíčový výsledek si pro sebe Vojtěch Šachl nárokoval v deváté jízdě. Úzkou skulinkou, jíž mu Bruno Belan nechal u mantinelu, se v prvním výjezdu protáhnul do čela před slánského závodníka.

Jedenáctá jízda se opakovala kvůli pádu Františka Hřiba. V nájezdu do první zatáčky si škrtnul o Štěpána Jurču a poroučel se k zemi. Nebyl sice diskvalifikován, ale se zlomenou páčkou spojky nemohl start opakovačky stihnout. Jaroslav Vaníček se opět ujal vedení a podruhé zvítězil nad Štěpánem Jurčou.

Stejné pořadí bylo mezi nimi také v závěrečné klasifikaci mítinku. Rozjížďku s číslem dvanáct opanoval Jan Jeníček. Bruno Belan se dokázal probít před druhého Vojtěcha Šachla, jehož podjel ve druhém oblouku. Sám už nemohl myslet na vavříny, ale otevřel cestu k nim pro Jana Jeníčka, jenž měl rázem stejně bodů jako Vojtěch Šachl.

Jenže v rozjezdu o bronz tahal za delší konec provazu Vojtěch Šachl. V úvodním nájezdu jej sice na chvíli Jan Jeníček vystřídal, avšak divišovský borec dokázal okamžitě ještě zrychlit. A tak byl třetím na pódiu právě on.

 

Hlasy z depa

„Super závod,“ radoval se Ondřej Smetana při své bilanci. „Každý první místo je super, ale měl jsem dost namále. Motorka jela pěkně, ale začlo v ní klepat. Vzal jsem si druhou. Ta jízda, kde jsem spadnul, jsem jel na motorce, co jsem nejel dva měsíce. Poslední jízdu a rozjezd jela suprově. Se Simoťákem jsem si pěkně zazazávodil.“

„To je fraška, za co vyloučili Škurliče?!,“ vracel se Zdeněk Simota k incidentu, jenž mu ve svém důsledku vzal nejen dnešní vítězství, ale i celkový přeborový triumf. „Dneska dobrý, ale takhle jsem to nevyhrál. Nechal jsem se blbě předjet od Škurliče a teď tohle. Už jsem si povolil spojku, že jsem vyhrál, nikdo mi nic neřek‘ i tom vyloučení. Nic proti Ondrovi, vyhrál to v rozjezdu, ale já předtím už balil, že jsem vyhrál já. V depu nikdo nevěděl, že je Škurlič vyloučenej‘.“

„Dobrý, ale po tréninku jsem se cejtil strašně,“ neskrýval Hynek Štichauer. „Jsem rád, že jsem si to odbyl, po úrazě si tím člověk musí projít. Teď vím, že když budu opatrnej‘ a pojedu na chytráka, můžu sezónu dojet. Teď si musím věřit. Koleno je na operaci zralý, půjdu na ní, ať mám klid. Odjedu Mühldorf a pak na ní půjdu třeba hned nebo až v půlce října. Teď na to nesmím spadnout.“

„Po dlouhý době jsem měl dobrej‘ rozpis,“ pochvaloval si Filip Hájek vylosování pro dnešní závod. „A tak to bylo dobrý. Na začátku takový hopsavější a kolejovatý, pak se ale dráha zlepšila. Jen kdyby mě Hynek v nájezdu nezavřel u tý lajny v rozjezdu…“

„Docela dobrý závody,“ vyprávěl Patrik Mikel o svém comebacku po pádu při slánské extralize minulou středu. „Chytal jsem zase sebejistotu, pak mě ale Hynek sprasil v rozjezdu jako hovado. Bylo to suchý a nebylo kudy ho předjet zase zpátky. Noha bolí, ale to se dalo čekat.“

„Super závod, ale bohužel jsem proti mně trošku zaujatý,“ bouřil Michal Škurla. „A tak to vypadá! Už mě to nebaví. Stalo se to v kontaktu, Smeták jel až čtvrtej‘, měl bejt‘ vyloučenej‘ on. Zdenda mě tam zavřel. Musel jsem ho minout a Smeták prostě spadnul. A nevím, proč vyloučili mě?!“

„Dobře se mi jelo,“ nechal se slyšet Petr Chlupáč. „První jízdu jsme to nemohli doladit, ale pak dobrý. Závodivá dráha, víc jízd bylo pěknejch‘.“

„Nějak se mi dnes nedařilo,“ kroutil hlavou Jan Kvěch. „Nevím, špatnej‘ den. Spadnul jsem, zkroutil jsem si nohu, bolí mě koleno. Prášilo se, nic jsem neviděl, musel jsem najet na venek. Tam to bylo suchý, spadnul jsem.“

„Zkoušeli jsme a ne vždycky je posvícení,“ povzdechl si David Pacalaj. „Nešlo to. Škoda řetězu, celkově to nebyl dobrý den. Mám strašně silné motory a na takovýchto drahách to neumím dopasovat.“

„Pamatuju tady lepší časy,“ odtušil Jaroslav Petrák. „Ale všechny motory mám v pytli. Půjčil mně Tomáš Suchánků, ale potřeboval bych to doladit. Není to takový, jak bych potřeboval…“

Michal Škurla (modrá) vede úspěšný nájezd na vedoucího Zdeňka Simotu
1. Ondřej Smetana, Praha 3 3 3 1 3 13+3
2. Zdeněk Simota, Plzeň 2 3 3 3 2 13+2
3. Hynek Štichauer, Pardubice 2 3 3 2 2 12+3
4. Filip Hájek, Praha 2 2 3 3 2 12+2
5. Patrik Mikel, Pardubice 3 2 2 2 3 12+1
6. Michal Škurla, Praha 3 3 2 U 3 11
7. Petr Chlupáč, Praha 1 3 2 3 1 10
8. Zdeněk Holub, Praha 1 2 2 3 2 10
9. Jan Kvěch, Praha 3 2 1 3 F 9
10. David Pacalaj, SK – Žarnovica 1 1 2 3 F 7
11. Jaroslav Petrák, Pardubice 1 2 2 1 1 7
12. Daniel Šilhán, Pardubice 0 0 1 1 3 5
13. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR) 1 M 1 1 2 5
14. Pavel Kuchař, Praha (250 ccm) 2 1 0 0 0 3
15. Michal Baštecký, Praha (250 ccm) 0 1 0 2 0 3
16. František Klier, Divišov 0 0 E 0 1 1
17. Daniel Klíma, Praha 0 E 1 E – 1
18. Jan Macek, Kopřivnice 1 X X – – 1

Poznámka: žlutá karta Patrik Mikel v šesté jízdě

Prasklý sekundární řetěz dostal Davida Pacalaje do pěkné šlamastyky

Průběžné pořadí seriálu:

PCE BŘE PCE CHA PLZ KOP PCE SVI LIB TOT
18.4. 21.4. 13.6. 24.6. 21.7. 11.8. 22.8. 25.8. 8.9.
1. Zdeněk Simota, Plzeň* 22 25 (10) 18 25 25 20 22 157 (167)
2. Ondřej Smetana, Praha* 14 25 20 18 22 25 25 149
3. Michal Škurla, Praha* (3) 22 22 22 22 4 22 14 128 (131)
4. Hynek Štichauer, Pardubice 25 22 20 8 25 20 120
5. Zdeněk Holub, Praha 20 18 16 25 10 12 10 111
6. Jan Kvěch, Praha 10 20 18 14 20 14 8 104
7. Martin Gavenda, Březolupy 16 12 6 12 18 18 18 100
8. Jaroslav Petrák, Pardubice 12 8 14 10 7 16 (7) 16 (6) 83 (96)
9. Petr Chlupáč, Praha 5 16 8 16 6 16 12 79
10. Patrik Mikel, Pardubice 0 14 14 6 20 16 70
11. Filip Hájek, Praha 7 6 5 6 10 18 52
12. David Pacalaj, SK – Žarnovica 8 14 7 12 7 48
13. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica 6 10 8 3 10 5 42
14. Michal Tomka, SK – Žarnovica 2 2 20 8 32
15. Martin Málek, Březolupy* 18 12 30
16. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR) 0 0 (0) 3 7 2 10 4 26
17. Daniel Šilhán, Liberec/Pardubice # 4 3 1 12 5 25
18. Daniel Klíma, Praha 1 0 # 7 2 12 3 0 25
19. Pavel Kuchař, Praha 2 5 # 4 0 8 3 22
20. Michael Hádek, Plzeň 4 16 20
21. Jan Macek, Kopřivnice 5 0 14 0 19
22. Martin Mejtský, Pardubice 4 1 0 8 13
23. Michal Baštecký, Praha + # 0 2 0 7 2 11
24. Roman Čejka, Slaný 6 5 11
25. Petr Babička, Slaný 4 5 9
26. Ján Mihálik, SK – Žarnovica 7 7
27. Lukáš Vinter, Praha 0 0 6 6
28. Roman Marek, Kopřivnice 4 0 4
29. Michal Danko, SK – Žarnovica 3 3
30. Pavel Čermák, Divišov 3 0 3
31. František Klier, Divišov 0 0 0 1 1 2
32. Filip Šifalda, Chabařovice 2 2
33. Josef Novák, Pardubice 1 1 2
NC Anne Spaan, NL – Chabařovice (ACCR) 0 0
NC Milan Dobiáš, Chabařovice 0 # 0
mimo klasifikaci:
Ronny Weis, D NC NC
Richard Geyer, D NC NC
Andrei Popa, RUM NC
Sjoerd Rozenberg, NL NC
Jarno de Vries, NL NC

Poznámka: již kvalifikovaní finalisté MR v Březolupech jsou označeni hvězdičkou *; Pavel Čermák má povolené hostování v AK Divišov, Daniel Šilhán od pátého závodu v Plzni startoval s motocyklem 500 ccm na hostování v Pardubicích; + Michal Baštecký byl přihlášen pro závod v Březolupech, avšak nedorazil kvůli poruše dodávky; # účastníci vloženého závodu 250 ccm; počínaje čtvrtým závodem se do průběžné klasifikace počítají nejlepší výsledky ze 75% uskutečněných závodů zaokrouhlených nahoru

Jaroslav Vaníček si dokázal udržet vrch nad Štěpánem Jurčou a Vojtěchem Šachlem

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Jaroslav Vaníček, Praha 3 3 3 3 12
2. Štěpán Jurča, Březolupy 3 3 2 2 10
3. Vojtěch Šachl, Divišov 2 3 3 1 9+3
4. Jan Jeníček, Pardubice 3 2 1 3 9+2
5. Bruno Belan, Slaný 2 2 2 2 8
6. Vojtěch Zamazal, Slaný 2 2 0 3 7
7. Luboš Krejča, Praha 0 1 3 1 5
8. Matěj Frýza, Plzeň 1 1 1 2 5
9. Tadeáš Růžička, Chabařovice 0 0 2 0 2
10. Eric Puffer, D 1 0 0 1 2
11. František Hřib, Březolupy F 1 1 F/R 2
12. Josef Černý, Plzeň 1 0 0 0 1
Vojtěch Šachl vede v rozjezdu před Janem Jeníčkem

Průběžné pořadí šampionátu:

PCE BŘE PLZ PLZ DIV PCE LIB TOT
18.4. 21.4. 8.5. 21.7. 29.7. 22.8. 8.9.
1. Jaroslav Vaníček, Praha 12 12 12 12 9 12 12 81
2. Vojtěch Šachl, Divišov 6 10 9 9 7 10 9 60
3. Bruno Belan, Slaný 11 9 7 11 5 8 51
4. Štěpán Jurča, Březolupy 5 7 7 8 4 10 41
5. Jan Jeníček, Pardubice 8 4 5 2 11 9 39
6. Vojtěch Zamazal, Slaný 2 3 2 6 5 7 7 32
7. Matěj Frýza, Plzeň 4 8 6 1 1 5 25
8. František Hřib, Březolupy 0 3 5 4 6 2 20
9. Milan Dobiáš, Chabařovice 4 9 7 20
10. Filip Šifalda, Chabařovice 8 8 16
11. Mateusz Lopuski, PL 10 10
12. Jakub Exler, Praha 4 1 2 2 9
13. Daniel Klíma, Praha 8 8
14. Pavel Kuchař, Praha 7 7
15. Kacper Makowski, PL 6 6
16. Luboš Krejča, Praha 5 5
17. Josef Černý, Plzeň 0 1 2 1 4
18. Michal Baštecký, Praha 4 4
19. Tadeáš Růžička, Chabařovice 2 2
20. Eric Puffer, D 2 2
21. Matouš Kameník, Divišov 1 1
Štěpán Jurča, který na snímku vede před Vojtěchem Šachlem (červená) a Františkem Hřibem (bílá), patřil k největším překvapením závodu stopětadvacítek

Foto: Karel Herman

Filip Hájek (červená) ujíždí před Jaroslavem Petrákem (žlutá), Danielem Klímou (bílá) a Michalem Bašteckým (modrá)

 

Z Divišova jsme do Morizes jeli pro další medailové sady

Praha – 8. září
Příprava na světovou trofej FIM v Morizes navazovala na úspěšnou divišovskou evropskou FIM Europe. Mezi oběma závody byly jen tři týdny. Vzhledem k loňským nejasnostem s podvozky proběhla nejprve korespondence s Thierry Bouinem, francouzským zástupcem v FIM. Bylo nám potvrzeno, že na dlouhé dráze v Morizes se může jet dle předpisů jak na motocyklech s klasickým podvozkem, tak i na dlouhánech s pérováním. Vzhledem ke krátkému časovému intervalu mezi závody bylo spolu s SCM dohodnuto, že pojedeme klasické podvozky. Dlouháni tedy zůstali zaparkováni u stropu v dílně. Motory držely, takže jsme provedli běžnou údržbu a kontrolu.

 

Poslední úpravy po tréninku

Dlouháni zůstali doma

Testování motocyklů proběhlo 22. srpna před pardubickým mistrákem. Náhradní motorku z divišovské Evropy hezky provětral Jan Jeníček. Nakonec s ní potrápil i v samotném mistráku nedávné medailisty z Divišova a na domácí trati mu odolal jen Jaroslav Vaníček.

Řešili jsme jen situaci s Milanem Dobiášem. Pokud by jel, měla by náhradní motorka odpérovaný podvozek, protože právě takový Milan běžně používá. Milanovi to bohužel nevyšlo ze zdravotních důvodů, což nás všechny mrzelo, protože loni se v Morizes dostal do finále a jezdil perfektně. Nakonec ho musel zastoupit loňský medailista Daniel Klíma. Na motorce se svezl jen krátce na Markétě dva dny před odjezdem. Jen jsme mu upravili výšku sedla a háku a projel si pár kol. Věděli jsme, že je to už zkušený půllitrový mazák, což nakonec potvrdil i při samém závodě.

Vybírání dráhy jako pri Grand Prix

Tréninkové jízdy v Morizes spočívaly v hledání optimálního převodu a dolaďování čistého chodu motoru. Pořadatelé natáhli cílovou zatáčku do většího oblouku a tak nám připadalo, že rovinek si na 520 metrů dlouhé dráze kluci moc neužijí. Přestávku mezi tréninkem a závodem jsme využili ke kontrole a výměně dílů řazení u motoru Jaroslava Vaníčka. Opravu provedl se zručností sobě vlastní Ing. Petr Schmied za okukování konkurence.

 

Medaile proudí do Čech

Petr Schmied v plné práci

Samotné závody nám přinesly radost v celkovém výsledku i v počtu motocyklů a motorů Shupa. Ve finálové pětici měl náš motor i Němec Marlon Hegener a domácí Tinou Bouin. Jen Sam McGurk jezdí jiný motor. Celkem mělo naše motory osm jezdců ze čtrnácti. Holanďané si zase oblíbili naše dlouhé podvozky, tak jsme jim odpustili, že používají ke své škodě naše motory jen částečně.

Jak to vše dopadlo, všichni víme a jsme rádi, že Jaroslav Vaníček dovezl Shupu po pěti evropských titulech i na piedestal neoficiálního mistrovství světa stopětadvacítek. A že ze šesti medailí, co letos rozdělují mezinárodní motocyklové federace, jich pět zůstalo v Čechách.

Vůbec bojovnost našich všech kluků je příkladná a rčení Zdeňka Schneiderwinda, že „závod je nejlepší trénink“ má na tom nemalý podíl. Samozřejmě nelze zapomenout na poctivou práci trenérů a funkcionářů SCM a rodičů a vůbec všech, kteří se starají o naše plochodrážní naděje.

 

Návrat do Morizes

Bruno Belan, Jaroslav Vaníček a Sam McGurk stojí na stupních vítězů

Závody se těšily značné publicitě a tak, kdo by si chtěl připomenout úspěšnou sobotu 1. září, může si pustit video ze závodů na Youtube.

Finále je v čase 1:55:28. Bohužel zvuk je trochu posunutý a ten začíná v čase 1:57:00. Ale dá se to při troše trpělivosti sladit vypnutím zvuku u videa. Při troše hledání se najdou postupně i všechny jízdy stopětadvacítek a semifinále.

Foto: Shupa Team a Milan Špinka