Archiv autora: Miloslav Čmejla

Za Jaroslavem Faltou

Jako by těch problémů a špatných zpráv nebylo dost. Včera dopoledne mi volal kamarád, jestli vím, že v neděli zemřel Jaroslav Falta. Neuvěřitelný šok. Pět dnů po svých jednasedmdesátých narozeninách. Náš nejlepší, motokrosař století, legenda, pro nás mistr světa, jemuž titul doslova ukradli, a veliký kamarád již není mezi námi.

 

Znal jsem ho nejprve z televize, posléze jako divák na závodech mistrovství světa. Později když už nezávodil, jsem ho poznal osobně. Jako moderátor závodu v superkrosu jsem měl Jardu Faltu, Zdeňka Velkého, Antonína Baborovského a další legendy u mikrofonu v rozhovoru. Bylo to ve Kbelu u Benátek.

Super závody, hodně diváků, přítomnost české televize, zkrátka obrovská show. Od té doby jsme se vídali častěji a stali se kamarády. Jarda byl hostem mé talk show Setkání dvou legend ve Štětí, druhým hostem byl náš nejlepší plochodrážník Jiří Štancl.

Velikou událostí se stala talk show při příležitosti mistrovství světa na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních. Hvězdné  obsazení. Hokejista, vítěz z Nagana, Milan Hnilička, Václav Milík mladší, a Jaroslav Falta. A to se ještě omluvil žokej Josef Váńa, protože musel jet narychlo do Německa koupit koně.

Nádherná, povedená akce. Byla tam přítomna i manželka Jardy Falty, a moc nás tam rozesmála. Jarda mluvil i o ukradeném titulu mistra světa. Vyprávění o Jardovi by bylo nekonečné. Skromný, pracovitý kluk, který to díky své píli dotáhl opravdu daleko. Myslím, že lidí, kteří v této chvíli truchlí, je nejen u nás, ale i ve světě opravdu hodně.

Zůstanou mi na památku fotografie, podepsaná kniha, a hlavně krásné vzpomínky. Čest Tvoji památce. Nikdy nezapomenu.

Jaroslav Falta mezi Miloslavem Čmejlou a Jiřím Štanclem při štětské talk show

Za Mílou Černým

Psát takové články je nesmírně těžké. Vždy se k tomu připojí veliké emoce. Pokaždé když zemře kolem nás člověk, je to velmi smutná událost. Když ale zemře někdo z naší rodiny nebo blízkých přátel, je to situace, kdy se s tím těžko vyrovnáváme. Čas je neúprosný. Jen to dokazuje, jak ten život letí.

 

Miloslav Černý v Chabařovicích roku 1998 | foto Lubomír Hrstka

Není to tak dávno, kdy jsme se v našem milovaném sportu rozloučili se známými osobnostmi s  pány Kasperem, Švábem, Průšou, Holubem a mnohými dalšími. Vzpomínáme také na zahraniční jezdce, jako byli Plech nebo Mauger.

Míla Černý, na kterého chci dnes vzpomenout, patřil do naši garnitury, kde jezdili borci jako Štancl, Špinka, Vernerové, Ondrašík, Kudrna, Sova a další. Míla Černý byl jako plochodrážník doma v Čakovicích.

Utkávali jsme se v závodech druhé a první ligy a v různých kvalifikacích a přeborech. Boje mezi Čakovicemi a Chabařovicemi byly vždy náročné, ale po závodech jsme dokázali to, co se dnes už tak často nevidí. Přátelské posezení, hromada srandy, kde se právě Míla nikdy neztratil.

Však by také kluci Matuna, Mrňa, právě z Čakovic, nebo Smoček, Podhola, Milan a Bohouš Polákovi, Morávek či moje maličkost z Chabařovic mohli vyprávět. Jako jediný jezdec měl poznávací znamení, a to pleteného kulicha na helmě.

Co si pamatuji, nosil ho vždycky. Naše vzájemné souboje měly vždy grády, ale vždy byly velmi korektní. Navždy mi utkvěla v paměti historka z kvalifikace do mistrovství republiky, která se jela v Ostravě, a o které píši ve své knize Od řidítek k mikrofonu.

Měl jsem ten den na věnec, asi stříbrný, ale hloupý pád mě připravil o body a tak jsem se rozjížděl o věnec bronzový. Jeli jsme tři, já jsem tři a půl kola vedl, objížděl jsem díry u lajny, to samé Míla Černý, který jel asi tři metry za mnou. První tři ceny byly krásné skleničky, a já je moc chtěl. Míla poslední výjezd před cílem díry neobjel, naopak to narovnal, a v cíli byl o půl metru první přede mnou.

A skleničky byly v p… Léta jsme nato vzpomínali, a jednou přijel Míla do Mšena jako divák, přišel ke mně k mikrofonu a slavnostně mi po letech předal jednu skleničku, aby mi to nebylo líto. Historek i vzpomínek je tolik, že by vydaly na knihu.

S Mílou jsem se potkával hodně na Markétě, a stejně tomu bylo i letos. Měl jsem Mílu rád, a vždy budu vzpomínat,tak jako na všechny ostatní kamarády. Stejně se jednou všichni setkáme tam nahoře, a budem‘ pokračovat ve srandičkách.

Mílo, bylo mi ctí Tě poznat, a závodit vedle Tebe. Je úplně jedno kdo vyhrál. Vyhráli jsme oba, právě tím, že jsme se poznali při tak krásném sportu. Nikdy nezapomenu. Čest Tvoji  památce!

Ve Štětí prožili krásný svátek motorismu

Štětí – 26. září
Ještě v neděli dopoledne jsem nevěděl, kdo a kolik jezdců plochodrážníků kolibříků ve Štětí pojede závody 125 ccm. Měl jsem obavy, že jich přijede málo a veškerá práce a příprava přijde vniveč. Bylo mi smutno, vždyť to dělám pro ty kluky, a rád. Ve třináct hodin se začali všichni sjíždět na stadión. Přijelo jich šest, a sice Matěj Frýza, Josef Černý, Adam Nejezchleba, Petr Marek, Štěpánka Nyklová a Luboš Hromádka.

Nejlepší trojice s Miloslavem Čmejlou při vyhlašování: Matěj Frýza, Petr Marek a Luboš Hromádka
Šťastný Miloslav Čmejla

V sobotu jeli dva závody v Mariánských Lázních a v neděli ve Štětí. Těchto šest jezdců svoji přítomností dokázalo, že velice dobře vědí o čem to všechno je. Vážení rodiče a vážení jezdci, dělal jsem to pro vás a vy jste to tak pochopili. Smekám klobouk a ze srdce děkuji. Tento závod také moc znamenal pro mne. Já jsem si totiž připomněl loňskou tragédii, když nám zemřela naše dcera, která nám vždy velice pomáhala, třeba i na ledě v Račicích. Závod se tedy jmenoval „Vzpomínka na Martinu Deverovou“.

Program vyplnili i jezdci motokrosu a flattrack, přijel se svézt Vlado Višváder na enduru a také Patrik Linhart na pořádné pětistovce. Jel jak zamlada a bez ubrání. Přijel i malý Roman Štola s tátou a dědou. Adam Nejezchleba, střídal plochodrážku s kroskou. Děti dostali zdarma cukrovinky a plakáty z různých klubů. Největší dar pro ně ale bylo svezení na závodních strojích, kterého se zúčastnili všichni přítomní jezdci. To už je po mnoho let tradice.

Typická atmosféra štětských závodů

Zatímco jízdy motokrosu a flat racku byly exhibiční, kolibříci jeli svůj závod o krásné poháry a věnce. Rozpis pro šest jezdců na osm jízd přinesl nádherné souboje. Rozjezd o první místo mezi Petrem Markem a Matějem Frýzou, byl dech beroucí souboj, který jsem ještě ve Štětí nikdy neviděl. Matěj Frýza lépe odstartoval a dvě kola vedl, to co ale předvedl Petr Marek, se málo kdy vidí i u dospěláků. Obrovskou rychlostí Frýzu předjel a zvítězil. Co dodat, nádherné počasí, super výkony všech, to dohromady udělalo krásný svátek příznivců motorismu. Obrovský ohlas a velké poděkování to jen dokazují.

K místní tradici patří vožení dětí

Určitě se sluší poděkovat všem za podporu a pomoc. Jsou to, město Štětí, technické služby města, kulturní středisko, dobrovolní hasiči. Dráhu skvěle připravil pan Jiří Nešleha, startmaršál Martin Devera. Hodně pomohli sponzoři akce. Jsou to firmy Mondi,  Energotrans, Auto Lavko, Simont, bariery z balíků slámy zajistil Texal a.s. Radouń a v neposlední řadě patří poděkování všem, kteří pomohli jako pořadatelé. Největší vítězství ale bylo, že se celá akce v této těžké době uskutečnila.

1. Petr Marek, Chabařovice 11+3
2. Matěj Frýza, Plzeň 11+2
3. Luboš Hromádka, Pardubice 9+3
4. Adam Nejezchleba, Chabařovice 9+2
5. Josef Černý, Plzeň 5
6. Štěpánka Nyklová, Slaný 0

Poznámka: Štěpánka Nyklová dostala zvláštní cenu za výkony

Foto: laskavostí Miloslava Čmejly

Do Štětí se po dvou letech vrací plochá dráha

Štětí – 22. září
V neděli 26. září od čtrnácti hodin se ve Štětí bude konat Moto Show a závody kolibříků 125 ccm pod názvem Vzpomínka na Martinu Deverovou. Srdečně zvu každého, kdo se chce svézt nebo jen podívat. Motorky plochodrážní i motokros, nebo flat track. Věřím, že společně prožijeme krásné a přátelské odpoledne mezi motorkami. Občerstvení zajištěno. Poháry pro vítěze jsou připravené. Prosím závodníky 125 ccm, aby mi zavolali na mobil 737620361, abych mohl připravit startovní listinu. Moc se na všechny těším. Na snímcích vidíte, že stadion je připraven.

Ovál ve Štětí je připraven

Foto: Miloslav Čmejla

Plochodrážní legenda slaví osmdesátiny

Červené Pečky – 24. srpna
Další důkaz, jak ten čas letí. Jaroslav Volf mladší pochází z Ústí nad Labem. Jeho otec Jaroslav i mladší bratr Jan jezdili též plochou dráhu. Obzvláště otec Jaroslav byl v tomto sportu veliká osobnost a to nejen na dráze, ale i jako letitý činovník, který to dotáhl hodně vysoko. Celou rodinu po mnoho let osobně znám, a to hlavně z ploché dráhy v Polepech, kde jsem u plošiny od dětských let vyrůstal.

 

Zleva Jan Volf, Jaroslav Volf starší a Jaroslav Volf mladší

Zažil jsem ještě na dráze takové borce, jakými byli právě Jaroslav Volf starší, Stanislav Svoboda, Antonín Kasper, Luboš Tomíček, Antonín Šváb, Pavel Mareš a také současný oslavenec Jaroslav Volf mladší. Pamatuji si, jak pan Volf starší v Polepech poprvé předváděl motorku ESO. Můj otec a on hodně spolupracovali a byli velkými přáteli. Závodníci z Ústí měli po několik let v Polepech domovskou scénu a z té doby je spousta krásných zážitků. Jaroslav Volf starší i Jan Volf jsou již v plochodrážním nebíčku. Jaroslav, náš oslavenec  se dožívá právě dnes osmdesáti let.

Jarda byl od mládí velmi talentovaný a zručný. Však měl také být po kom. Plošina byla v rodině, a tak se to měl kde naučit. Patřil ve své době k našim nejlepším jezdcům. Byl našim prvním světovým finalistou na krátké ploché dráze. Vyhrál spoustu závodů. Bohužel se ani jemu nevyhýbala různá zranění.


První Čechoslovák ve světovém finále na stránkách magazínu speedwayA-Z zde.


Kromě Jaroslava Volfa, Jana Holuba a Františka Ledeckého dorazil v červnu 1969 v Polepech na pódium i zraněný Karel Průša se svým synkem

Já mám nejvíce vzpomínek na Jardu ze Mšena a hlavně z Polep. Tam chodilo v té době hodně diváků. Někteří si koupili program, podívali se kdy se v jízdě utkají Volf s Marešem a šli do hospody na pivo, odhadli kdy se mají vrátit, aby tu jízdu zažili na vlastní oči. Jarda měl super starty, Pavel jezdil roviny po zadním kole. No, stálo to zato.

Ono by se toho dalo o plošině a speciálně o Jardovi napsat daleko víc. Náš oslavenec po mnoho let bydlí tam, kde se to jmenuje jako film o medvídcích  Sejdeme se u Kolína. Provozoval autoservis v Červených Pečkách. Nyní si užívá důchodu a občas se ukáže na závodech.

Autor článku s Jaroslavem Volfem

Kamaráde Jardo, vzpomínám na to, jak mě Tvůj otec učil první krůčkům na ploché dráze v Polepech a hlavně v Chabařovicích. Po celou dobu jsem měl a dodnes mám Vaši rodinu moc rád. Dovol, abych Ti k Tvému jubileu popřál klid, pohodu a úplně nejvíc pevné zdraví. Totéž přejí všichni fandové ploché dráhy, k řadě gratulantů se připojuje Speedwayclub v AČR Chabařovice a jistě i mnozí další.

Moc se těším na setkání.