Archiv autora: Miloslav Čmejla

Slavný Giacomo Agostini v Holíči poslouchal také plochodrážního spíkra

V Holíči kousek od Hodonína se na sklonku září jel jubilejní desátý ročník silničních závodů motocyklů veteránů. Na pozvání legendy mnohonásobného mistra Československa Petera Baláže, který na Slovensku závody pořádá, se mi dostalo cti, že jezdím do Holíče moderovat. Jubileum znamená tyto závody něčím vylepšit, a to se Peterovi opravdu povedlo.

 

Holíč viděl motocyklové veterány již podesáté

Pozval na desátý ročník legendu silničních závodů Itala Giacoma  Agostiniho, patnáctinásobného mistra světa a vítěze 122 velkých cen. Do Holíče ho doprovodil do Holíče početný fanklub, a tak byla po celý den slyšet v depu, které je v krásném prostředí habsburského zámku líbezná Italština. Dokonce přijela i kapela, která navodila perfektní atmosféru.

Na závody přijelo mnoho významných hostů, mezi nimiž byl i bývalý prezident Gašparovič. Velký Ago a Peter si objeli  kolo slávy za velikých ovací publika. V depu byl Giacomo na roztrhání, bylo možné získat autogram a zakoupit si různé suvenýry.


Richard Karnok, slovenský žurnalista, který také moderoval okruh v Holíči:

„S Mílom Čmejlom je radosť komentovať. Človek ľahko naskočí na jeho humor a potom to už ide samo. Inak je to bývalý pretekár na plochej dráhe, veľký znalec tejto disciplíny a autor skvelej knihy vytvorenej z jeho osobných zážitkov.“


Giacomo Agostini v Holíči

Po závodech se ve velikém stanu asi pro 400 hostů předávaly poháry vítězům. Byl přítomen i Giacomoc Agostini, který také předával ceny. A já jsem dělal přes překladatelku rozhovor právě s ním. Byla to veliká čest, o které se mi ani nesnilo.

Giacomo je velice přátelský, a milý člověk. Zkrátka veliká hvězda i v tomto směru. Protože se ve stejný termín již po mnoho let pořádají zámecké pivní slavnosti, teklo pivo proudem a všichni se dobře bavili. Při moderování večera jsem pozdravoval hosty od českých přátel a fandů. Následný potlesk byl důkazem, že dobré vztahy obou našich národů nadále mají veliké pouto.

Tak zase za rok.

S Peterem Balážem v Holíči

Diváci ve Štětí byli nadšeni

Štětí – 16. října
Ve Štětí se opravdu hodně sportuje. Co se týče motorismu, tak to je horší. Asi deset let se tady pořádá MOTOSHOW,takže veřejnost má možnost vidět v akci motokros,flattrack,čtyřkolky a také plochou dráhu. Do Štětí již zavítali také naši nejlepší jezdci například Josef Franc, Zdeněk Schneiderwind, Eduard Krčmář, Zdeněk Holub a další. Největší atrakce je ale svezení dětí na motorkách. V únoru 2017 se v blízkých Račicích pořádal závod na ledové dráze. Ten měl takový ohlas, že se bude muset na přání diváků opakovat. Tuto středu Štětí zažilo také první opravdový závod na ploché dráze.

Jakub Exler, Vojtěch Šachl, Miloslav Čmejla a Bruno Belan na štětském pódiu

Osm kolibříků mi plní sen

Hasiči přiložili pomocnu ruku k dílu

Ve Štětí se okolo fotbalového hřiště nalézá lehkoatletický ovál, povrch hlína a škvára, délka 360 metrů, šířka šest až sedm. Povrch je rovný a byla to otázka času, kdy mě napadne zkusit tady odjet opravdový závod. Okolo celé dráhy je zábradlí a okrasné lehké pletivo. Pustit sem borce na pětistovkách by asi bylo hodně troufalé, i když sem to sám zkusil. Ale jen sám. Avšak co stopětadvacítky?

To už jsem věděl, že necouvnu. Musel jsem, ostatně jako vždy připravovat to, co jinde dělají v kolektivu, zcela sám. Nafukovačky nemám, ale ve statku nad Štětím mají balíky slámy. No, ale už ne takové, které jsem vidlemi kdysi házel na valník. Dnes ten balík o rozměrech 240x120x90 cm váží více než tři sta kilogramů.

Všichni účastníci na nástupu

Když pan ředitel slyšel, že je to akce pro děti, navezl nám s vlastním nakladačem slámu do nájezdu a výjezdu. A to zcela zdarma. Dobrovolní hasiči nám dráhu několikrát postříkali, udělal jsem si gumu na start, sehnal prapory a hlavně domlouval jezdce. Chtěl jsem jich dvanáct,to ale nevyšlo. Přijelo jich osm.  Jsem rád, že dorazili naši medailisté Jaroslav Vaníček, Bruno Belan a Vojtěch Šachl. Dále Tony Katra, Luboš Krejča, Matouš Kameník, Adam Bednář a Jakub Exler.

 

V plné palbě

Největší nervy jsem měl z toho, aby se klukům nic nestalo, i když tam samozřejmě byla sanita s lékařem. Kluci si zkusili trénink. A když jsem viděl, že čtyři kola odjel Vojtěch Šachl bez ubrání, polil mě studený pot. No, jsou to prostě závodníci!

Bruno Belan v duelu s Jaroslavem Vaníčkem

Diváci, kteří přišli, si asi mysleli, že to bude jen nějaké brm, brm.  A když viděli, jaká se jede palba, chytali se za hlavu stejně jako přítomný starosta města. Závod poprvé ve Štětí diváky nadchl. Byla i ukázka flattracku a motokrosu. Takhle nějak si představuji propagaci ploché dráhy u nás.

Ano, je náročné závod uspořádat, proto  to může dělat jen ten, který tento sport má rád. Chci poděkovat všem, kdo jakkoliv pomohli.

 

Obrovská rána na konec finále A

Luboš Krejča před Adamem Bednářem

Po šestnácti jízdách, z nichž byla jedna lepší než druhá, se odjely finálové jízdy. Veliký favorit Jaroslav Vaníček závody pro poruchu řazení nedojel. A tak se do finále o věnce a poháry, které jsem věnoval  jako spíkr a zároveň pořadatel, utkali Vojtěch Šachl, Bruno Belan a Jakub Exler.

Kluci si museli myslet, že jedou minimálně Speedway Grand Prix, jaká to byla palba. Vojtěch Šachl odstartoval nejlépe, ale Bruno Belan mu nedaroval ani centimetr. Vítězství právem patří divišovskému Vojtovi. Byl ve Štětí opravdu nejlepší, druhý dojel Bruno Belan a třetí byl Jakub Exler.

Radost i bez klasického pódia

Když dojeli do cíle, diváci je odměnili velikým potleskem. Po projetí posledního jezdce byla slyšet ohlušující rána. To mi spadl obrovský kámen ze srdce. Musel jsem si dát vedle v restauraci prcka, abych se srovnal. Byly to nervy, ale krásné.

A proto tátové a hlavně kluci závodníci, veliké díky, že jste do Štětí přijeli! Doufám, že se potkáme v Račicích na ledovce. Těším se.

TOT B A
1. Vojtěch Šachl, Divišov 3 3 3 3 12 1.
2. Bruno Belan, Slaný 3 3 3 3 12 2.
3. Jakub Exler, Praha 2 2 3 3 10 3.
4. Luboš Krejča, Praha 3 1 2 2 8 1.
5. Matouš Kameník, Divišov 1 2 2 2 7 2.
6. Adam Bednář, Praha 2 2 1 2 7 3.
7. Jaroslav Vaníček, Praha 2 3 – – 5
8. Tony Katra, Slaný 1 1 2 1 5
Vojtěch Šachl vyhrál první plochodrážní závod ve Štětí

Foto: Martin Kořínek a laskavostí Miloslava Čmejly

Jakub Exler si vyjel první pódium své kariéry

Štětí bude v úterý patřit stopětadvacítkám

Štětí – 11. října
Zvu všechny závodníky, mechaniky, rodiče a také příznivce ploché dráhy mládeže na strojích 125 ccm do Štětí. V úterý 16. října se zde koná od šestnácti hodin setkání všech, kterých se týká plochá dráha mládeže stopětadvacítek. Má být hezky. Akce se koná na fotbalovém hřišti v místech, kde se jezdí tradiční Moto show. Možnost občerstvení v místě. Cílem tohoto je propagace ploché dráhy pro začínající jezdce. Účast přislíbili i mistr světa Jaroslav Vaníček a bronzový Bruno Belan. Diváci a hlavně děti se na Vás těší. Těší se také pořadatel Míla Čmejla. Tak ahoj v úterý 16. října v 16 hodin ve Štětí.

Stopětadvacítky se již předváděly při stětských Moto Show

Foto: Jiřina Šifaldová

V Polepech slaví 60 let ploché dráhy a vzpomínají na Luboše Tomíčka

Polepy – 30. září
Obec Polepy u Litoměřic se v šedesátých letech proslavila kvalitním chmelem, vynikajícími bramborami, ale nejvíce plochou dráhou. V místech bývalé pískovny se začalo závodit zhruba v roce 1958. Jezdily se různé kategorie a kubatury. V roce 1962 vznikla úplně nová dráha a začaly jezdit opravdové plochodrážní speciály, pětistovky, jak je zhruba známe dodnes.

 

Přesto, že je obec Polepy malá, jezdily se zde veliké závody. Cena Podřipska, ligové mítinky Ústečanů, dvakrát finále mistrovství republiky jednotlivců, které vyhráli Jan Holub a Antonín Šváb. Jezdily se zde i závody mezinárodní, startovali tady i polští mistři světa Woryna a Wyglenda. Často se zde utkávala naše reprezentační špička.

Antonín Kasper, František Ledecký, Jaroslav Volf, Antonín Šváb, Jan Holub, domácí Jiří Moravec a také nejlepší jezdec v šedesátých letech, mnohonásobný mistr Československa, Luboš TOMÍČEK. Dodnes ho vidím, jak seděl u nás doma. Můj otec Jaroslav byl v té době tajemníkem Svazarmu, já vedle něho, bylo mi patnáct let a nikdy na něho nezapomenu. Bezva člověk, který na dráze uměl.

V roce 1968 jel v Pardubicích Zlatou přilbu, jel finálovou jízdu, ve které vedl. Pak přišel pád, lehké podklouznutí, po kterém Luboš Tomíček vstával. Dva jezdci se mu vyhnuli, ten třetí již ne. Zemřel nad ránem v nemocnici, na následky zranění.

Byl členem družstva Rudá hvězda v Praze. Na jeho počest se jezdí v Praze na Markétě Tomíčkův memoriál. Po mnoho let se v tomto závodě vystřídalo mnoho světových hvězd. Zítra se jede padesátý  jubilejní ročník. Je pozváno mnoho bývalých vítězů i dnešních plochodrážních hvězd.

Neuvěřitelně rychle uplynulo půlstoletí jako voda. Myslím, zítra večer bude v Praze na Markétě hodně těch, kteří přijdou zavzpomínat na naši legendu a tím ji vzdát hold. Důkaz, že jsme nezapomněli.

Evropský závod dlouhodrážních veteránů se povedl

Mariánské Lázně – 8. září
Po závodě mistrovství světa na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních v červnu to vypadalo, že tím letošní sezóna tady končí, ale není tomu tak. Pořadatelům nedalo spát, že se na jejich tisícovce nepojedou veteráni. Dali hlavy dohromady a začali makat. Od shánění financí přes přípravu stadiónu a kontakty se povedlo, že se závod jel.

Martin Cazemier, Henk Snijder a Arne Andersen na stupních vítězů dvouventilů

 

Velkoryse pojatý nástup k Mariánským Lázním už patří

Jezdci i někteří činovníci se sjížděli již v pátek odpoledne. Na stadiónu se ještě tvrdě makalo, například se muselo kvůli překopnutému kabelu spravovat startovací zařízení. Večer začalo pršet a tak jsme z počasí měli obavy. V sobotu ráno, ale bylo vše jinak. Do Mariánských Lázní se dostavilo krásné slunečné počasí a dráha byla nakonec perfektní.

Adam Nejezchleba v akci na malé dráze

Tak jako vždy se jely dvě kategorie, čtyřventily a dvouventily. Přijelo 33 jezdců, většinou známé tváře. Musím podotknout fakt, že jezdci, kteří často dosahují věku okolo šedesátky, a někdy i více, předvedli fantastické výkony, a vzájemné souboje, při kterých šel někdy i mráz po zádech. Přestože diváků nebylo tolik, kolik bychom si přáli, lidé, kteří se na závody vypravili, určitě nelitovali.

Krásné počasí a vynikající pořadatelský výkon celý zážitek umocnily. Čtyřiadvacet jízd a pouhé dva lehčí pády, to byl výsledek super závodu.

Franz Greisel, Wolfgang Barth a Johan Last na stupních vítězů čtyřventilů
dvouventily:
TOT C B A
1. Henk Snijder, NL 4 4 4 12 1.
2. Martin Cazemier, NL 3 4 4 11 2.
3. Arne Andersen, DK 4 4 3 11 3.
4. Graeme Brown, GB 4 3 2 9 4.
5. Nathan Morton, GB 2 3 4 9 X
6. John Hartley, GB 3 3 3 9 1.
7. Bart Uil, NL 3 2 2 7 2.
8. Uwe Wick, D 2 2 1 5 3.
9. Rainer Arndt, D 2 1 3 6 4.
10. Paul Morfey, GB 1 2 2 5 5.
11. David Hollingsbee, GB 0 0 1 1 1.
12. Mick Norton, GB 1 0 1 2 2.
13. Steen Larsen, DK 0 0 0 0 3.
14. Francesco Barbetta, I 1 1 E 2
15. Ian Leverington, GB 0 1 0 1
čtyřventily: TOT C B A
1. Wolfgang Barth, D 5 5 5 15 1.
2. Franz Greisel, D 4 4 5 13 2.
3. Johan Last, NL 5 4 3 12 3.
4. Manfred Giertz, D 3 5 4 12 4.
5. Gerd Mauer, D 5 4 3 12 5.
6. Sven E. Guitsund, N 4 5 5 14 6.
7. Peter Reitzel, D 4 3 4 11 1.
8. Geoff Urben, GB 2 3 4 9 2.
9. Jürgen Jucknies, D 3 3 3 9 3.
10. Pierre Schröder, D 2 1 2 5 4.
11. Andreas Blache, D 2 2 2 6 5.
12. Bill Haynes, GB 3 2 2 7 6.
13. Brad Davis, GB 0 1 1 2 1.
14. John Wheatley, GB 1 0 0 1 2.
15. Alfred Pflugl, D 1 1 1 3 3.
16. Rainer Borchers, D 0 0 1 1 4.
17. Thomas Flemming, D 1 2 – 3
Vzhledem k termínové kolizi s mistrovstvím republiky stopětadvacítek v Liberci stál na pódiu kolibříků Adam Nejezchleba

Foto: Pavel Fišer

Pořadatelé si své vlastní pódium nepochybně zasloužili

Odešel plochodrážní fanda srdcem i duší

V  sedmdesátých letech mi Miloš Machulka, který žil a bydlel v Mariánských Lázních, dělal při závodech na dlouhé dráze mechanika. Plochou dráhou žil, pracoval v klubu a pomáhal, jak mohl. Byl to šikovný kluk, který nezkazil žádnou legraci, bezva kámoš. Asi bych nespočítal, kolikrát honil v zatáčkách spojku z mé motorky, která byla kdysi na hřídeli s klínkem a často nedržela a upadla. Pak musel Miloš ručně zabrušovat koš na hřídel a pasovat na klínek. Znám i jeho rodinu. Chodil na každé závody. Pak se odstěhoval do Pardubic, bylo to daleko, takže jezdil do Mariánských Lázní málo. Žil ale plochou dráhou po celý život. Odešel ve čtvrtek 30. srpna ve věku 61 let. V sobotu 8. září se jede závod v Mariánských Lázních, budu ho očima hledat v depu a vzpomínat. Miloši, děkuji za všechno. Čest Tvoji památce!