Slaný – 2. září
Krásné počasí, plný stadión a hlavně vysoce kvalitní plochodrážní česká extraliga, to vše bylo možné zažít a hlavně vidět minulou středu 2. září ve Slaném. Hodně to připomínalo slavné období místní ploché dráhy. Slaňáci to navíc potvrdili domácím vítězstvím a je třeba říct, že se ve Slaném sešla nebývalá konkurence. Tolik hvězd jsem v jednom závodě extraligy, snad ještě nezažil. Zkrátka kdo se přjel do Slaného podívat určitě nelitoval. Ještě před samým závodem došlo k předání sponzorského daru.
Také Jason Doyle ochutnal svijanské pivo | foto Pavel Fišer
Nejlepší jezdci letošního finále ve Svitavách měli obdržet od pivovaru Svijany zlatavou dobrotu, měl jsem to za úkol předat, jelikož jsem ale do Svitav nemohl odjet, napravil jsem to vše právě ve Slaném. A tak Jan Kvěch, Václav Milík a Daniel Klíma, si mohli svijanský dárek večer po závodech vychutnat.
Všiml jsem si s jakým zaujetím sledoval předání mistr světa Australan Jason Doyle, a tak jsem předal dárek také jemu. Měl z toho nebývalou radost, myslím, že pár českých piv již za ty roky u nás ochutnal, a že dobře ví jaká je česká kvalita. Jen více takových závodů.
Václav Milík, Jan Kvěch, Daniel Klíma a Miloslav Čmejla při předání sponzorského daru | foto Pavel Fišer
Musím začít těmito slovy. Kdyby všechno klapalo v naši krásné zemi tak jako sobotní Speedway Grand Prix v Praze, byl by to doslova ráj na zemi. Marně jsem hledal jakoukoliv chybu, ale zkrátka jsem ji nenašel. Možná ceny ve stáncích s občerstvením.
Exkluzivní atmosféra velké ceny | foto Petr Makušev (Sport Photo)
To je ale jiná kapitola. Viděl jsem postupně všechny velké ceny v Praze. Všechny měly své kouzlo. Sobotní koncert pořadatelů, činovníků a také jezdců a konečně i diváků mi připomínalo sehraný tým lékařů a sester při vážné operaci, která dopadla nejlépe, jak mohla.
Diváci si akci neskutečně užili | foto Petr Makušev (Sport Photo)
Plný stadion nadšených diváků, krásné počasí, bravurní výkony všech závodníků a konečně i naše krásná Praha. To vše dalo všem zúčastněným ten nejlepší dárek a zážitek, který nám mohla na ploché dráze dát.
Děkuji pořadatelům na Markétě za nádherný dárek a za perfektní reklamu našeho státu a přeji jim do budoucna, aby v tomto nadále pokračovala. Byl jsem v sobotu jako dlouholetý činovník i jako divák u ploché dráhy nesmírně pyšný.
Pražská velká cena byla prostě úžasná | foto Petr Makušev (Sport Photo)
Praha – 22. května
Je to až neuvěřitelné, ale je tomu tak. Praha přivítá nejlepší plochodrážní závodníky světa již po třicáté. Pořadatelé na Markétě patří mezi nejlepší na světě, i proto dostávají rok, co rok důvěru tyto závody pořádat. Praha je nádherné město, i to je jeden z důvodů proč k nám jezdci, činovníci a také diváci tak rádi jezdí. Vše začne již dnes, kdy se pojede mistrovství světa juniorských družstev Speedway of Nations 2.
Velkolepý ohňostroj na závěr | foto Pavel Fišer
Startovat budou i naši reprezentanti, konkrétně Bruno Belan, Adam Nejezchleba a Adam Bubba Bednář. Určitě se budou snažit zabojovat o medaile. V pátek je start v sedmnáct hodin. V sobotu 23. května je slavnostní zahájení v 18.45 a samotný start velké ceny v 19 hodin. Pořadatelé z Markéty, připravili pro diváky tradičně pestrý program a možná něco navíc.
Koho uvidíme v sobotu na dráze? Samozřejmě to nejlepší z celého světa. Bartosz Zmarzlik, Brady Kurtz, Jack Holder, Andrzej Lebeděvs, Robert Lambert, Jason Doyle, Max Fricke, Patryk Dudek, Leon Madsen a a další. Nás bude reprezentovat současný nejlepší závodník Jan Kvěch. Po dvou letech se seriálu vypadl, ale po zraněních se vrací z pozice náhradníka.
Jan Kvěch se v Praze dočkal loni semifinále | foto Pavel Fišer
Jeho divokou kartu převzal Adam Bubba Bednář. V roli náhradníků pojedou dva čeští závodníci Daniel Klíma a Adam Nejezchleba. Co k tomu dodat? Asi to, že si tento motoristický svátek nenechá ujít žádný opravdový fanda ploché dráhy. Takže nashledanou v pátek a v sobotu v Praze na Markétě.
Fredrik Lindgren, Bartosz Zmarzlik a Leon Madsen na loňském pódiu | foto Pavel Fišer
Štětí – 20. dubna
Tak jako u nás v České republice, tak i u našich sousedů na Slovensku jsou lidé, kteří doslova propadli kouzlu okolo závodních motorek. Patnáct let jezdím moderovat závody silničních motocyklů na pozvání legendy Petera Baláže do Holíče na Slovensku. Díky tomu jsem osobně poznal některé hvězdy, mistry světa silničních závodů například Giacoma Agostiniho nebo Carlose Lavada. Před asi osmi lety se ke mně přidal moderátor, spisovatel, hudebník a hlavně veliký odborník na závody motocyklů, Richard Karnok.
Richard Karnok a Miloslav Čmejla | foto laskavostí Miloslava Čmejly
Okamžitě jsme si padli do oka. Naše společné moderování závodů v Holíči je pro mě vždy velikým zážitkem. Společně jsme dělali obrovskou reklamu jak silničním závodům, tak i ploché dráze. Probrali jsme spolu závody v Žarnovici, ale i v Praze a Pardubicích.
Pořadatel, legenda Peter Baláž je s námi velmi spokojen, což dokázal tím, že nás oba ocenil pohárem za dlouholetou spolupráci a vždy se těšíme na další společné akce. Richard Karnok má v sobě tak zvaného človíčka. Je velmi přátelský, hraje v divadle v orchestru na hoboj.
Richard Karnok slaví v pondělí 20. dubna 52. narozeniny. Ríšo, je pro mě ctí s Tebou společně moderovat. Jsem moc rád, že jsem Tě v životě poznal. Přeji Ti ze srdce mnoho zdraví, klidu a pohody, a totéž celé Tvé rodině. Jsi bezva chlap. Zdraví Míla Čmejla.
Zleva Alfio Crespi, Peter Baláž, Miloslav Čmejla, Carlos Lavado a Richard Karnok | foto laskavostí Miloslava Čmejly
Jsou zprávy, které opravdu velmi zarmoutí. V neděli 8. března nás opustil bývalý plochodrážní jezdec Stanislav Svoboda mladší z Bíliny. V nedožitých 75 letech. Od svého dětství znám celou Svobodových rodinu. V Polepech jsem osobně poznal Stanislava Svobodu staršího. Viděl jsem ho i několikrát závodit. Začal s plochou dráhou dost pozdě, ale vše rychle dohnal, a byl dokonce i úspěšným reprezentantem československé republiky. Světové finále mu uniklo jen o vlásek.
Závodní příběh Stanislava Svobody na speedwayA-Z:
Stanislav Svoboda mladší kráčel v otcových stopách | foto Antonín Škach
Jako teenager si v severočeské Bílině žijete jako v bavlnce. Váš tatínek býval plochodrážníkem. Plochodrážníkem s velkým pé. Byť se ke sportu levých zatáček dostal kvůli válce poměrně pozdě, v historii vyryl hlubokou brázdu. Jo, stát na prahu světového finále jednotlivců jako první Čechoslovák vůbec se čtyřmi křížky na krku… Navíc věří ve spravedlnost beztřídní společnosti a je politicky vidět. Díky tomu vám i vašemu mladšímu bráškovi Jirkovi procházejí různé prohřešky. Pochopitelně za řidítky motocyklů, protože jablko nikdy nepadá daleko od stromu. Jenže přichází srpen osmašedesátého roku. Leonid Brežněv, vůdce sovětského impéria, dává jasně najevo, co si myslí o reformách a socialismu s lidskou tváří. Okupace je moc i na aktivního komunistu a normalizace už příliš. Otec se zachová jako čestný muž. Zbavuje se rudé knížky, což se na začátku sedmdesátek neodpouští. A vy stanete při odvodu tváří tvář vypasené gumě. Ty máš jít na sportovní rotu Rudé hvězdy? Ale hovno, velké hovno, soudruhu branče. Stanislav Svoboda mladší si přesto užil několikaletou plochodrážní kariéru. více zde
Stanislav Svoboda starší brával své synky na závody | foto archív speedwayA-Z
V sedmdesátých letech dojížděl do Chabařovic, kde pomáhal s výstavbou nového stadiónu a přivedl k plošině i své dva syny, staršího Standu a mladšího Jiřího. Oba dva se začali v Chabařovicích pod vedením jejich otce učit prvním plochodrážním krůčkům. Starší Standa se vypracoval až k závodům ve druhé lize, kde startoval ještě za Ústí nad Labem a později za Chabařovice.
Mladšímu Jirkovi to ze začátku moc nešlo, dokonce uvažoval o ukončení kariéry. A pak se stalo něco, co nám všem vyrazilo dech. Otec obou závodníků vyjednal svému synovi Jiřímu vojnu v Rudé hvězdě na Markétě, a začaly se dít věci. Jiří Svoboda se během pár stal reprezentantem Československa a to rovnou na ledě, krátké dráze a i na dlouhé dráze.
Před závodem první ligy v Chabařovicích leží před motocyklem Bohuslav Polák, nad ním jsou zleva Stanislav Svoboda, Miloslav Čmejla, kouč Toběrný a Ladislav Šifalda | foto archív Stanislava Svobody
V neděli nás Stanislav Svoboda mladší navždy opustil a já si dovolím a myslím, že i za ostatní kamarády z plošiny vyjádřit upřímnou soustrast rodině. A konstatovat Stando, byl si bezva parták a vynikající člověk a věř, že na Tebe nikdy nezapomeneme.
Josef, po našem Pepa Kalous pocházel z Hrušovan, jeden kilometr od Polep, kde se v šedesátých a sedmdesátých letech jezdila slavná plochá dráha. Slavná proto, že zde startovali naši nejlepší plochodrážní jezdci. A také závodili o titul mistra Československa jednotlivců.
Pepa Kalous to tedy měl kousíček do Polep, kde stejně tak jako mnoho ostatních včetně mě přičichl a nasál tu vůni metylu a ricinového oleje. Začal závodit za celek Ústí nad Labem, který měl nějakou dobu domov právě v Polepech. Trenérem týmu byl tehdy Jaroslav Volf starší.
Můj otec Jaroslav byl v Polepech tajemník a hlasatel. Dal Pepovi přezdívku Barry Briggs. Ta mu zůstala na celý život. Ve stejné době závodil za Ústí nad Labem také Polepský Jiří Moravec. Bylo to krásné období. Za Ústí startovaly v tu dobu veliké hvězdy třeba první světový finalista z Československa, Jaroslav Volf mladší, Pavel Mareš, nebo Karel Průša.
Do Polep tehdy chodila spousta diváků. Jezdily se zde i mezinárodní závody například proti Polákům, v nichž se objevili i mistři světa Antoni Woryna a Andrzej Wyglenda. V Ústí prožil Pepa určitě krásné období. Později Pepa Kalous přesídlil do Liberce, za který závodil.
Stará severočeská plochodrážní garda zleva Miloslav Čmejla, Petr Podhola, Miroslav Vondráček a Josef Kalous
Znali jsme se od mých asi dvanácti let. Na dráze jsme se utkávali já za Chabařovice a on za Liberec. Pepa byl dobrý jezdec, kterého jsme dokázali porazit. Jeden rok dostal zbrusu novou motorku a jel jako o život. Byl těžko k poražení. To, co jsme společně prožili, by dalo na knihu.
Snad nejznámější vzpomínka, která vešla do dějin, je z Polep. Ústečáci přijeli na trénink, který byl od šestnácti hodin. Všichni připraveni, chyběl jen Pepa. Trenér Volf začal nadávat, kde je zase Kalous.
Josef Kalous v akci
Asi za tři minuty před šestnáctou hodinou se směrem od Hrušovan ozval známý zvuk závodní motorky. Za dvě minuty čtyři přijel Pepa na dráhu na start a začal nám vytýkat: „,Hoši není od čtyřech hodin náhodou trénink?“
No, my byli z něj na mrtvici. Ale takový byl Pepa Kalous. Potkávali jsme se v Liberci, kde Pepa žil, na závodech. Vždy jsme mohutně vzpomínali na doby prožité při ploché dráze a bylo to pokaždé velmi příjemné. Pepo, měli jsme Tě všichni rádi, děkujeme za to hezké. Budeš nám moc chybět. Nikdy nezapomeneme.
