Archiv autora: Miloslav Čmejla

Na ploché dráze ve Mšeně se závodilo

Mšeno – 1. května
Ano, opravdu je tomu tak. A dokonce mistrovství světa. Co na tom, že se jednalo o mopedy. Veterán klub Mšeno zde již poněkolikáté pořádal zajímavý závod mopedů pod názvem Mistrovství světa mopedů.

 

Jezdí se dvě kategorie, Speciál a Klasik. Na nástupu se představilo šestadvacet jezdců, z toho jedna dívka, která se jmenovala Markétka Richterová, a vůbec si nevedla špatně.

Pořadatelé z Veterán klubu skvěle připravili jak samotnou dráhu, tak i zázemí. K povedené akci přispělo i krásné počasí. Že byl o závod na ploché dráze zájem, dokazoval i fakt, že přijelo více než šest set diváků.

Vítěz závodu kategorie speciál, Jiří Slezák mladší s autorem článku Miloslavem Čmejlou.

Kategorii speciál opanovali otec a syn Slezákovi ze Štětí. Zvítězil Jiří Slezák mladší, před Jiřím Slezákem starším.   Kategorii klasik vyhráli se stejným počtem bodů Josef Kopecký a Antonio Reveane. Na třetí pozici skončil Tomáš Janata.

K dobrému průběhu závodu přispěl i  výborný výkon dvou hlasatelů z řad samotných pořadatelů, kteří diváky skvěle bavili. Dokonce když poznali, že jsem bývalý závodník a letitý komentátor závodů právě ve Mšeně, umožnili mi, abych zavzpomínal na doby největší slávy.

A tak jsem divákům připomněl období, kdy byl šéfem Jiří Opočenský, který se velmi zasloužil po dlouhé pauze o start nového období ploché dráhy ve Mšeně. V roce 1997 se dokonce odjelo světové finále juniorů.

Nejslavnější éra byla pod vedením Rudolfa Grepla, který do družstva Mšena často investoval i svoje vlastní peníze. Díky tomu PDK Grepl Mšeno získal třikrát po sobě titul mistr české republiky družstev, a také jeden titul mistr české republiky dvojic.

Diváci v té době na dráze viděli celou plejádu vynikajících polských jezdců. Asi největší hvězdou, která Mšenu velmi pomohla získat tolik titulů, byl několikanásobný mistr světa Američan Greg Hancock.

Diváci stadión doslova milovali, a mnozí se mě ptají, jestli se plochá dráha do Mšena ještě vrátí, moc by si to přáli. Podle slov členů veterán klubu určitě ano, minimálně opět mopedy. Plochá dráha Mšeno velmi proslavila a určitě by si zasloužila, aby žila dál.

Oba nám budou moc chybět

Když jsem se dozvěděl, že nás opustil Ján Danihel, nechtěl jsem tomu věřit. No a nyní se dozvídám, že zemřel Jan Daniel. Oba dva jsem velice dobře znal. Utkával jsem se s nimi mnohokrát na oválech plochodrážních stadionů. Já za Chabařovice a oni za Žarnovicu. Byly to závody ligové, kvalifikace do finále o mistra republiky, přebory a různé volné závody.

 

Zezačátku jsem si je trochu pletl. Jména Danihel, a Daniel byly přeci jen dost podobní. Jako soupeři byli velmi kvalitní a bylo velmi těžké je porazit. V Žarnovici jsem jezdil velmi rád. Pěkná  kvalitní dráha, super parta, jak pořadatelé tak vedení a bezva jezdci. Brzy jsme se skamarádili.

Po skončení své aktivní činnosti v roce 1983, jsem začal moderovat závody po celé Československé i české republice a komentoval jsem i dva závody Zlaté přilby SNP a dva závody o mistra Slovenska v Žarnovici. Díky tomu jsem měl u mikrofonu a to velmi rád nejen vynikající závodníky, ale i bývalé jezdce.

Právě rozhovory s Jánem Danihelem a Janem Danielem patřily k těm, na které jsem se hodně těšil. Bylo o čem vyprávět. Chtěl bych dodatečně moc poděkovat tehdejšímu vedení za tuto možnost, a také panu Jozefu Treščákovi, že mě bral jako kolegu, a ne jako konkurenta.

Někdy jsme se potkávali na různých závodech, třeba na Zlaté přilbě v Pardubicích. Jána Daniela jsem viděl často, protože dělal manažera a jezdil se závodníky po republice. Vždy jsem ho bral k mikrofonu a ptal se co je nového. Oba dva, Danihela i Daniela jsem měl moc rád, protože to byli bezva kamamarádi. Janové, bylo mi ctí s Vámi soupeřit a mít Vás u mikrofonu.

Nikdy nezapomenu. Chci vyjádřit  upřímnou soustrast . Čest Vaši památce!

Roku 2011 se sešli v depu na Zlaté přilbě – zleva Ján Danihel, Miloslav Čmejla, Ján Daniel a Jozef Tóth

Na závody na ploché dráze v USA můžete jet i Vy

Je tomu již devět let, co jsme navštívili kolébku ploché dráhy v Austrálii. Zájezd pořádal Tomáš Rambousek. Zájezd jsme hodnotili na 120 procent, a to hlavně kvůli Tomášovi, který vše připravil na jedničku. Už ten rok, jsme se dohodli, že bychom mohli podniknout zájezd do USA na západ do Kalifornie, a navštívit tam některé závody a jezdce, kteří tam žijí.

 

Z Kalifornie pochází třeba Greg Hancock, Dennis Sigalos, Bruce Penhal a mnoho dalších. Máme v plánu dva až tři podniky. Součástí naši dovolené bude i návštěva známých měst San Francisko, Los Angeles, Las Vegas a některé národní parky a různé památky a zajímavosti.

Účastníci zájezdu

Šance něco podobného uskutečnit, není každý den.  Máme ještě dvě, nebo tři místa volná. Zájemci se mohou hlásit Tomášovi Rambouskovi na mobil  778463570  nebo Mílovi Čmejlovi  mobil 737620361.

Zájemcům pošleme program zájezdu a fotky. Myslím, že je to ojedinělá šance, Tomáš již v USA byl a má obrovské zkušenosti. Umí výborně anglicky. Termín zájezdu je  13.6 . – 30. 6. 2024.  18.2. jsme měli v Praze  válečnou poradu.

Těšíme se na Vás, kteří se ještě přihlásí. Speedway zdar.

Přání se splnilo

Když jsem se chystal na letošní Zlatou přilbu, řekl jsem si, že se mi možná splní dlouholeté přání. Sám jsem závodil a od roku 1983 do dneška, moderuji, tedy rovných čtyřicet let. V době mé závodní kariery vydal krásnou knihu o ploché dráze uznávaný odborník Juraj Ilja Jenča. Byl taktéž moderátorem tohoto sportu. Na stadiónech i v televizi. Knihu jsem si koupil. Byl tam i článek o Chabařovicích, za které jsem tehdy závodil. Od první chvíle jsem začal do této knihy sbírat podpisy našich i zahraničních jezdců.

 

Vedle autogramu Antonína Kaspera, Antonína Švába, Pavla Mareše, Jana Holuba, Karla Průši, Jaroslava Volfa mladšího a mnohých dalších. Ze zahraničí jsem získal cenné podpisy například mnohonásobného mistra světa Gabdrachmana Kadyrova, Igora Plechanova, Zenona Plecha, Edwarda Jancarze, Ole Olsena, Barryho Briggse, Ivana Maugera, Tomasze Golloba, Hanse Nielsena, Erika Gundersena, Egona Müllera, Erika Rissa, Tony Rickardssona, Grega Hancocka a mnoho dalších známých jezdců a mistrů světa.

Jeden podpis mi ale chyběl, slavný pětinásobný mistr světa Švéd Ove Fundin. Blízko podpisu jsem měl, když byl ve Slaném na mistrovství světa, ale neměl jsem tam jak dostat. Nedávno jsem se od Petra Moravce dozvěděl, že má Ove Fundin letos přijet  na Zlatou přilbu.

Knihu, ve které je odhadem na 150 podpisů, jsem si vzal do Pardubic s sebou. V pátek jsem se spolu s Rudolfem Greplem dostavil do depa a tam potkal legendu legend. Chodil sám velmi skromně po depu a nasával plochodrážní atmosféru. Šel jsem k němu a švédsky jsem ho oslovil. Nevím, kolik jsem měl tep, ale byl jsem nesmírně šťastný.

Povídali jsme si asi patnáct minut. Řekl mi, že ho hodně zaskočilo, že s ním někdo v depu mluvil švédsky a navíc Čech. Ove Fundinovi je devadesát let, je ve výborné kondici. Znovu se mi potvrdilo, že lidé, kteří něco umí, jsou většinou i velmi skromní a přátelští.

Stejně jako Ivan Mauger, Greg Hancock a další. V neděli o Zlaté přilbě jsem seděl spolu se svým velikým kamarádem, závodníkem Bohuslavem Polákem na tribuně vedle Ove Fundina a Rune Holty. Ten je Nor a švédsky rozumí jako my a Slováci.  Co k tomu dodat.

Nádherné počasí, kvalitní závody, které jsme shlédli ve společnosti legendy, čímž se mi splnil dlouholetý sen. Za to chci poděkovat klubu Zlatá přilba, který Ove Fundina pozval. Jak píši na začátku. Splněné přání. Budu vždy držet palce, aby Zlatá přilba v Pardubicích žila dál.

Miloslav Čmejla, Ove Fundin a Bohuslav Polák při letošní Zlaté přilbě města Pardubice

Plochá dráha se vrátila na pardubické dostihové závodiště

Pardubice – 9. září
Před 10 lety, jsem měl tu možnost připomenout padesáté výročí od posledního závodu Zlaté přilby Československa v roce 1963 přímo na závodišti v Pardubicích. Diváci to tehdy ocenili velikým potleskem. Domluvil jsem si schůzku s ředitelem závodiště ohledně šedesátého výročí v letošním roce. Vedení souhlasilo s mým návrhem, aby se po dráze svezli plochodrážníci, a abych odkomentoval toto výročí.

 

Plochodrážní parta na dostihovém závodišti v Pardubicích | foto laskavostí Miloslava Čmejly

V sobotu 9. září se konala veliká akce pod názvem Koně v akci. Bohatý program a hojná účast diváků nakonec dopomohly k vynikající prezentaci ploché dráhy. Dopoledne jsme zapálili svíčky u pomníčku závodníků, kteří položili životy za řidítky svých závodních strojů.

Ve čtrnáct hodin začal náš vstup před hlavní tribunou. Zatímco po dráze kroužili závodníci Patrik Linhart a Jaroslav Petrák, já jsem diváky po mikrofonu seznámil s historií zlaté přilby na dostihovém závodišti.

Patrik Linhart a Jaroslav Petrák na trávě | foto laskavostí Miloslava Čmejly

U mikrofonu jsem měl také hosta, kterým byl Hynek Štichauer. Společně jsme pozvali diváky na letošní zlatou přilbu. Celý náš vstup jsem ukončil tím, že jsem vyzval diváky, abychom společným potleskem do nebíčka uctili památku jezdců, kteří v Pardubicích při jejich milovaném sportu přišli o život.

Dlouho jsem tak frenetický potlesk neslyšel. To vše jen dokazuje, že oslava jubilea byla velmi důstojná. Chci moc poděkovat, že si Hynek Štichauer, Jaroslav Petrák, Patrik Linhart a také mechanici našli čas do Pardubic přijet. Zvláštní poděkování patří bývalému závodníkovi z Chabařovic, dnes majiteli firmy SIMONT- Astron halové systémy v Chlumci, panu Martinovi Morávkovi za sponzorskou podporu.