Čeští kolibříci se na počátku prázdnin ve světě blýskli

Hauenstetten a Heusden-Zolder – 29. a 30. června
Letní prázdniny se ještě nestačily pořádně rozkoukat a čeští kolibříci vyrazili do světa. Luboš Krejča zažil svou mezinárodní premiéru v Hauenstettenu, zatímco ostřílenější Vojtěch Šachl, Bruno Belan a Adam Bednář se vypravili až do belgického Heusden-Zolderu. A rozhodně se domů nevraceli s prázdnýma rukama.

 

Před evropskými sajdkárami v Bavorsku

Hauenstetten patřil převážně sajdkárům

Bavorský Hauenstetten patří k mnoha místům v Německu, kde místní klub pořádá plochodrážní závody jednou do roka. Stejně jako se u nás jezdí kupříkladu přírodní motocyklové okruhy nebo automobilové závody do vrchu. Proto pro diváky bývá připraven bohatý program, který obvykle obsáhne oba víkendové dny.

Hlavním podnikem v Hauenstettenu bylo semifinále evropského šampionátu sajdkárů.  Rtuť teploměru si domluvila rande s šestatřicítkou, za níž se k všeobecné nevoli neostýchala šplhat. Nakonec se z vítězství radovali domácí favorité Raphael San Millan s mitfárou Benediktem Zapfem.

Luboš Krejča po závodě se svým otcem Ladislavem

To se však odehrávalo až v neděli a nás zajímá sobota. V rámci jednoho z doprovodných závodů, oficiálně Juniorenklasse B se představil i Luboš Krejča. Pražský závodník spolu se svým otcem objevil na internetových stránkách klubu přihlášku, vyplnil ji. A světe div se, pořadatel ji akceptoval.

Sobotní pořad se dostal do skluzu, proto se odjely jen tři rozjížďky. Finálová jízda se již nestihla. Zatímco se Patrik Hyjek těšil z vítězství před Patricií Erhardt, Luboš Krejča se dělil o třetí místo s Mario Häuslem, což pořadatelé vyřešili, že oběma dali pohár.

 

Jednoznačná sóla i dech beroucí dramata

Vojtěch Šachl vede před Luke Harrisonem

V belgickém Heusden-Zolderu byly stopětadvacítky jedním ze třech závodů, zatímco o ostatní se postaraly pětistovky na mezinárodní i národní úrovni, byť tři Belgičany tady doplnili Nizozemci a Francouzi. Čeští kolibříci zahájili svůj mítink ve velkém stylu.

Adam Bednář vyhrál rozjížďku s číslem jedna stylem start – cíl. A stejně tak ve třetí jízdě Bruno Belan. Mezitím se Vojtěchovi Šachlovi nevyvedl start. Nicméně rychle vysvětlil Angličanovi Sonny Springerovi, že to s Čechy za řidítky motocyklů Shupa nebudou mít jednoduché.

V semifinále 2 se vedoucí Bruno Belan brání Adamu Bednářovi, který ovšem upadl

Ale start byl slabinou Vojtěcha Šachla i v šestnácté jízdě. Dlužno podotknout, že pro stopětadvacítky šlo o čtvrtou jízdu v pořadí, protože čísla byla pro všechny tři kategorie společná. Snažil se sice dohonit Luke Harrisona, nicméně musel kvitovat prohru. Stejně tak Bruno Belan, jehož o punc neporazitelnosti připravil Adam Bednář.

Ten však nezvládl start čtyřiadvacáté jízdy. Dlouho jezdil poslední, aby se v posledním kole natáhnul pro bod na úkor Freddier Foxe-Barona. Avšak Bruno Belan a Vojtěch Šachl hned vzápětí zahráli velká sóla. Avšak i Vojtěch Šachl si měl prožít velké drama.

 

Podívaná graduje

Česká dvojice ve finále – Bruno Belan a Vojtěch Šachl

V jeho poslední jízdě základního rozpisu se mu motocykl zvedl na zadní, navíc si vykopnul rychlost. Zařadil zpátky a pak začal ten správný cirkus. V prvním kole překonal jednoho soupeře, vzápětí druhého a najednou dýchal na záda Brunovi Belanovi. V posledním kole jej předjel. A v tom Luke Harrisonovi odešel motor a Vojtěch Šachl vyhrál!

V semifinále se sešli všichni tři Češi. Vojtěch Šachl si vybíral pozici jako první a zvolil modrou. Z ní změřil Luke Harrisona stylem start – cíl. Ve druhém semifinále spadl Adam Bednář z prvního místa. Bruno Belan se ho lekl, ubral, ztratil místo a dojel druhý.

Čeští kolibříci se ani v Belgii neztratili

Adam Bednář mezitím sebral z pod mantinelu motocykl, který mu nezhasnul. Vyrazil na stíhací jízdu a v cíli mu chyběl bod na čtvrtého Freddie Foxe-Barona. Kvůli pádu nebyl stejně klasifikován a bohužel nepostoupil do finále.

A to bylo drama! Vojtěch Šachl a Brunem Belanem jeli dvojice, dokud je nenakopla díra. Divišovský závodník udržel první místo a vyhrál celý závod. Slaňák dojel třetí za Benem Triggerem, ale všechny body se sčítaly, takže na pódiu stál jako druhý v pořadí.

 

Malá Markéta v úterý odpoledne

V Čechách bude možnost vidět kolibříky v akci již v úterý odpoledne. Na malé Markétě svým desátým závodem pohárová série PRO-TEC Speedway Mini Cup. Právě z ní se rekrutovali nejen Jan Kvěch a Petr Chlupáč, kteří včera s přehledem postoupili do evropského finále juniorů, ale i další úspěšní závody. Není složité být u procesu zrodu dalších plochodrážních hvězd, vždyť stačí od stanice metra Petřiny šlapat jen pár desítek metrů.

 

Foto: Lucie Šachlová, Ladislav Krejča a oficiální tiskový servis FIM Europe

Emil Sajfutdinov již na sobotní večer zapomněl

Hallstavik – 6. července
Svou první velkou cenu vyhrál rovnou při svém debutu v seriálu v Praze před deseti lety. Nicméně naposledy mu po závodě Speedway Grand Prix hráli ruskou hymnu před šesti lety v Cardiffu. A pak až včera, kdy ve švédském Hallstaviku přijel do cíle finálové jízdy před Martinem Vaculíkem. Emil Sajfutdinov se však okamžitě nechal slyšet, že na ten večer okamžitě zapomněl.

Martin Vaculík, Emil Sajfutdinov a Maciej Janowski řádí na pódiu

Přitom Emil Sajfutdinov měl k oslavám pádné důvody, protože jej triumf vynesl do čela aktuální klasifikace, byť mezi ním a šestým Fredrikem Lindgrenem je rozdíl pouhých pěti bodů. „Je to úžasný pocit,“ komentoval ruský závodník svůj úspěch na tiskové konferenci. „Pracuju na tom dlouho, už šest let. Když jsem se do seriálu v roce 2017 vrátil, bylo to pro mě tvrdé. Měl jsem svůj cíl a svůj plán, ale ono to nefungovalo. Dnes ale všechno fungovalo skvěle a můj tým také pracuje skvěle, takže jim říkám děkuji.“

Emil Sajfutdinov na téma svého vítězství:

„Abych byl upřímný, už nyní jsem na dnešek zapomněl. Prostě se jen koncentruju a vím, že zbývá ještě hodně závodů a rozjížděk. Potřebuji pořádat dělat body a pak to bude dobré.“

Martin Vaculík se pevně usadil mezi špičkou velkých cen na cestě za splnění svého snu stát se mistrem světa. Je prozatím čtvrtý, ale se stejným počtem bodů jako čtvrtý Bartosz Zmarzlik. Na leadera jim oběma chybí pouhopouhé tři body.

„Jsem šťastný za svůj výkon,“ svěřoval se. „Závodím dobře a všechno pro mě skvěle pracuje. Jsem velmi potěšený, kolik bodů jsem získal. To je hlavní cíl v Grand Prix, získat co nejvíce bodů. Udělal jsem dobrou práci. Gratulace Emilovi, byl dnes skvělý. Byl velmi rychlý. A já se těším na další Grand Prix.“

1. Emil Sajfutdinov, RUS 3 3 2 3 1 2 3 17
2. Martin Vaculík, SK 3 3 3 0 3 2 2 16
3. Maciej Janowski, PL 2 1 3 2 1 3 1 13
4. Max Fricke, AUS 1 1 3 0 3 3 0 11
5. Matej Žagar, SLO 3 2 3 1 0 1 10
6. Fredrik Lindgren, S 0 3 1 3 2 1 10
7. Bartosz Zmarzlik, PL 2 2 2 1 1 0 8
8. Niels Kristian Iversen, DK 2 1 2 1 2 F 8
9. Leon Madsen, DK 3 0 0 1 3 7
10. Oliver Berntzon, S 1 0 1 2 3 7
11. Jason Doyle, AUS 1 2 2 0 2 7
12. Patryk Dudek, PL 2 2 1 2 0 7
13. Antonio Lindbäck, S 0 1 1 3 1 6
14. Artjom Laguta, RUS E 3 0 2 0 5
15. Janusz Kolodziej, PL 0 0 0 3 0 3
16. Robert Lambert, GB 1 0 0 0 2 3
17. Pontus Aspgren, S (res) DNR
18. Kim Nilsson, S (res) DNR

Průběžné pořadí seriálu:

1. Emil Sajfutdinov 47, 2. Patryk Dudek 47, 3. Leon Madsen 47, 4. Bartosz Zmarzlik 44, 5. Martin Vaculík 44, 6. Fredrik Lindgren 42, 7. Niels-Kristian Iversen 32, 8. Jason Doyle 30, 9. Janusz Kolodziej 29, 10. Artjom Laguta 27, 11. Matej Žagar 27, 12. Max Fricke 27, 13. Maciej Janowski 24, 14. Robert Lambert 24, 15. Antonio Lindbäck 23, 16. Tai Woffinden 15, 17. Bartosz Smektala 10, 18. Oliver Berntzon 7, 19. Václav Milík 4, 20. Matic Ivačič 2.

Foto: oficiální tiskový servis IMG

Lenka Felix si ve Svitavách střihla tryskový přelet nad kukaččím hnízdem

Česká Třebová – 6. července
Nikdy jsem neměl ambice komentovat plochodrážní závody. Natož pak na úkor někoho jiného, kdo se v této branži pohybuje. Jenže okolnosti mě za mikrofon přece jen přivedly. Těžko odmítnout prosby milých přátel. Chabařovice, Růžená, Březolupy, Kopřivnice, Svitavy… Snažil jsem se, nebylo to asi špatné, dokonce mi psali i spokojení diváci. Jenže to je minulost, protože nechci pořadatele dostávat do problémů, a rozhodl jsem se coby spíkr skončit. Nemám zkušenost z jiných sportů, nakolik je běžné, že si rozhodčí s sebou přiveze vlastního komentátora. Každopádně Lenka Felix tohle při včerejším přeboru předvedla a mně komentování bez důvodu a bez vysvětlení zakázala. Podlá špinavost, obzvlášť ze strany sudí, jež má být garantem spravedlivé fair play.

 

Ze Svitav bude lepší čtení, Ondřej Smetana mi právě vypráví, jak se vypravil trénovat za kanál La Manche

I když rád píšu a mikrofon jsem uchopil až ve chvíli, kdy nebylo zbytí, pozice spíkra pro mě přece jen nesla velkou výzvu. Za vzor mi byl hlavně Luboš Pecháček. Již v dětství jsem obdivoval, jak brilantně se dokáže pohybovat na každém okruhu formule jedna v prostoru a čase. Hodně jsem se naučil také od Miloslava Čmejly. Především, že na komentování závodů si nesmíte zapomenout vzít s sebou srdce i koule. On nikdy nezahodil mikrofon ve vypjatých situacích, což v posledních dvou letech každý český moderátor o sobě rozhodně říct nemůže.

A tak jsem se kromě komentování vlastního průběhu rozjížděk a předávání suchých výsledků snažil diváky bavit vyprávěním o závodnících, kteří před jejich zraky předvádí své umění. O mechanicích, jejichž příběhy jsou neméně zajímavé. O historii, která se na konkrétním ovále odehrávala nejen v nedávných letech, ale i ve vzdálenější historii.  A světe, div se, nikdo mě nevypískal. Ba právě naopak. Lidé se smáli mým fórkům, tleskali vítězům i smolařům, když se po pádech zvedali sami na nohy. Ukrutně fandili. Při odchodu ze stadiónu mávali a slibovali, že příště na tu báječnou plochou dráhu přijdou zase.

Podobný scénář jsem si připravil i na včerejší Svitavy. Na přetřes měla přijít nejen šestnáctka účastníků pátého letošního přeboru, ale i předváleční svitavští závodníci německé národnosti. A také jejich pováleční následovníci. Plochá dráha U Tabačky, silniční okruh ulicemi města Svitavská osma, motokáry na třech tratích a sprint na silnici k Opatovu. Pochopitelně Cihelna.

Na bohatou motoristickou historii Svitav včera nedošlo

Jenže po příchodu do depa ve Svitavách všude smutné oči navrch hlavy. Přijela prý rozhodčí Felixová a hned že tady pořadateli pozvaný Škach rozhodně hlásit nebude, protože ona má s sebou jinou hlasatelku. Funkcionáři se mně rozpačitě omlouvali. Ať se nezlobím, že s ní nechtějí jít do střetu, protože by jim mohla dělat problémy. Všichni přece víme, jaká je.

Jak bych se mohl na Svitavské zlobit? Spíše je k údivu, že v české ploché dráze může mít takové slovo dáma bez zdravé míry soudnosti, která sama coby sudí má na hlavě celý kamión s máslem. A kvůli svému egu jde přes mrtvoly jako sestra Ratchedová z knihy Kena Keseyho, již učinil nesmrtelnou strhující film Miloše Formana. Pro pravdu se každý zlobí, na novináře, který o ní napíše, dvojnásob. A co na tom, že se česká plochá dráha v portfoliu ostatních motocyklových sportů plácá, kde se plácá. Jsem velká rozhodčí a tak vám ukážu, kdo je tady pánem!

Ale odpoledne ve Svitavách bylo úžasné jako vždy! Měl jsem více času psát si do bloku a už se nemůžu dočkat, až přijde řada na původní reportáž. Užil jsem si i svoje holky, přítelkyni Evu a dcerku Toničku. A ta si dokonce zkusila mámin Nikon, takže mám pro tento článek ilustrační snímky. Jak vidno, redakční kolegové by mohli mít problémy, ale ji snad nikdo perzekuovat nebude, ostatně ve školce se známky nedávají ani za chování.

Tahle kravička je prý úplně hodná a závody se jí moc líbily

A když jsme u optimistických konců a létání nad hnízdem opeřeného parazitující ptáčka. Jeden traťák stejně obrovský jako hora a indiánský náčelník z Keseyho příběhu prohodil cosi o rozhodčí. Dodal, ať si z toho nic nedělám. Nabídl mi skvěle vychlazenou vodku. Ta vám hřála v útrobách i u srdce! Možná víc než diplom, který mi kdysi udělil Klub autorů literatury faktu, jehož představitelé upřímnost pouze předstírali na rozdíl od tohoto skvělého chlapíka.

Byl to vlastně skvělý den pro pověšení mikrofonu na hřebík. Konec konců ani Lenka Felix tentokrát závod nezkurvila, to se musí uznat. A pro jistotu musím ještě dodat, že vodku jsme pili až dlouho po vyhlášení vítězů, kdy už depo zívalo prázdnotou, kdyby si chtěl někdo náhodou stěžovat.

 

Foto: Antonie Škachová

Milan Špinka se dnes ujal čtvrtlitrové reprezentace

Divišov – 6. července
Světový šampionát v kubatuře 250 ccm bude za dva týdny hostit dánské Holstebro. Dva sobotní semifinálové závody určí nedělní finalisty. Česká federace dostala k dispozici tři místa, na něž byli nominováni Michal Baštecký, Pavel Kuchař a Milan Dobiáš. Ti dnes absolvovali v Divišově soustředění pod taktovkou Milana Špinky.

 

Reprezentanty technicky zabezpečil Václav Hromas coby šéf SCM dvěstěpadesátek v Divišově i Martin Málek z Jawy, který však odjížděl do Mühldorfu k druhému dílu finálového seriálu světového šampionátu na dlouhé dráze. Kromě vlastního ježdění se reprezentanti dočkali také školení z reglementů.

„Byl to takový malý výcvikový tábor,“ hodnotí akci Milan Špinka. „Hodnotím ho pozitivně. Motorky jsou naladěný, po obědě jsme probírali i řády.“

Účastníci dnešního soustředění: zleva Milan Špinka, Václav Hromas, Pavel Kuchař st., Michal Baštecký, Milan Dobiáš, Petr Baštecký, Pavel Kuchař a Milan Línek

Foto: laskavostí Michala Bašteckého

Češi vzali maďarské pódium šturmem, u Baltu se končilo předčasně

Nagyhalasz a Gdaňsk – 6. července
V rozjížďce s číslem čtyři evropského semifinále juniorů v Nagyhalaszu Jan Kvěch podlehl Nicku Škorjovi, ale osudy obou závodníků byly odlišné. Zatímco Slovinec skončil po pádu v nemocnici, český borec již neztratil ani bod a stanul na nejvyšším stupínku pódia. Radost krajanů sledujících závod byla o to větší, že druhou příčku obsadil Petr Chlupáč. Další pětici pro finále v Rovně dodal baltský Gdaňsk, kde se však končilo předčasně, protože se okolo desáté jízdy začal z nebe snášet déšť. Patrik Mikel ze závodu odstoupil již po své první jízdě.

Češi zaplavili maďarské pódium
Nagyhalasz:  
1. Jan Kvěch, CZ 2 3 3 3 3 14
2. Petr Chlupáč, CZ 2 2 2 3 3 12
3. Artjom Trofimov, UA 3 3 3 2 X 11
4. Viktor Lampart, PL 2 X 3 3 2 10
5. Danil Kolodinskij, LAT 1 3 3 1 2 10
6. Kacper Pludra, PL 0 2 2 2 2 8+3
7. Dennis Fazekas, H 3 2 1 1 1 8+2
8. Mateusz Bartkowiak, PL 1 2 1 3 1 8+1
9. Nick Škorja, SLO 3 3 X 2 – 8+-
10. Richard Geyer, D 1 0 2 1 3 7
11. Pavel Nagibin, RUS 2 1 0 0 3 6
12. Marko Levišin, UA 3 X X 2 0 5
13. Jernej Hriberšek, SLO 1 1 2 0 1 5
14. Andrej Popa, ROM 0 1 0 0 2 3
15. Mark Baranyi, H F 0 1 1 0 2
16. Jakub Valkovič, SLO 0 1 T 0 0 1
17. Nazar Tkačuk, UA (res) T 1 1
   
Gdaňsk:  
1. Roman Lachbaum, RUS 3 3 3 9
2. Jakub Miskowiak, PL 3 3 2 8
3. Dan Bewley, GB 2 2 3 7
4. Mateusz Czierniak, PL 3 2 2 7
5. Michal Curzytek, PL (res) 3 3 6
6. Dominik Moser, D 0 3 2 5
7. Vladimir Bogma, RUS 3 X 2 5
8. Oleg Michajlovs, LAT 1 1 3 5
9. Karol Zupinski, PL 2 2 F 4
10. Leon Flint, GB 1 2 1 4
11. Nathan Greaves, GB 2 0 1 3
12. Denis Zielinski, PL 2 1 0 3
13. Gaetan Stella, F 0 1 1 2
14. Ernest Matjusonoks, LAT 1 0 1 2
15. Andrej Rozaljuk, UA 1 0 0 1
16. Lukas Baumann, D X – – 0
17. Patrik Mikel, CZ E – – 0

Foto: Filip Šitera

Střepy z rozbitého skla otcova auta přinesly Martinu Málkovi štěstí, jemuž šel sám tvrdou prací naproti

Divišov – 6. července
Při vší úctě, byl to šok. Při světové kvalifikaci na dlouhé dráze v Mariánských Lázních řádil na ovále jako černá ruka. Pětkrát vyjel na lázeňský kilometr, pětkrát zvítězil. Vylepšil údajně i traťový rekord a postavil se na nejvyšší stupínek vítězů. Depem se okamžitě začaly nést hlasy, cože to má za motor. Nicméně Martin Málek se smíchem odmítá konspirační hypotézy a pouští se do vyprávění, jaké to vlastně v malebných lázních před týdnem bylo.

 

Znovu učedníkem

Martin Málek byl v Mariánských Lázních jedničkou

„Vyhrát v Mariánkách, to byl vždy můj cíl,“ vypráví Martin Málek. „Vím, že asi spousta lidí se divila, mluvili o velkém překvapení nebo že to nebylo úplně podle pravidel… Ale spíš bych chtěl říct, že se mi konečně podařilo lidem předvést, čemu se už tři roky intenzivně věnuju. Vždyť letos to pro mě byl už jedenáctý závod!“

Na krátkých oválech Martin Málek ve svých patnácti letech při české juniorce ve Mšeně v září roku 2000, avšak na dlouhých oválech se ocitnul zase v roli učedníka. „Není to jednoduchá disciplína,“ přemítá. „Musí se ji člověk naučit, je to spousta zkušeností a hlavně těch špatných, kterýma si musí každý projít. Chce to mít, jak dobrou techniku, nemusí být nejlepší a nejdražší, ale stačí dobrou. Nesmí se nic podcenit, je to spousta detailů, na které se musí dávat pozor, vychytat nastavení, převody v převodovce, vychytat i nastavení motorů a tak dále.“

Martin Málek v plném tempu během tréninku

Nad mravenčí opakující se prací by musel užasnout i bájný Sisyfos. „Například loni jsem motorky rozebral do šroubku a zase složil minimálně dvacetkrát, pořád něco předělával,“ souhlasí Martin Málek. „Hlavně tráva a dlouhá se jezdí trochu jinak. Závodník se musí naučit vyhýbat cejše a musí umět využít dráhu. A už jak mě pan Plzák při mých začátcích učil, musí nechat motorku jet tak, aby stále zrychlovala. Vždyť jsem to předvedl už několikrát, že rychle jezdit umím a už jsem udělal i pár bahnrekordů. Navíc každá dráha je jiná, mají různé specifika, na které si závodníci musí dávat pozor. Ale v Mariánkách jsem jel ze všech stadionů nejvíckrát, jezdil jsem tam na tréninky a snažil jsem se využívat každou možnost se svést. No, a tohle všechno mě a všem v týmu v sobotu pomohlo.“

 

V Mariánských Lázních jako doma

Martin Málek vodí Josefa France

Zkrátka a dobře všechna kolečka zapadla dokonale do sebe, nicméně jaký motor Martin Málek ve svém motocyklu měl? „O týden dříve se mi ozval Káča Kadlec, že mluvil s Manfredem Knapem a sám mi nabídnul půjčit motor Jawa.“ Odpovídá. „Tak jsem neváhal a souhlasil. Asi to teď vypadá, že něco dělám špatně, ale abych byl upřímný, tak moje motory nejedou vůbec špatně, ale v zimě jsem udělal pár změn a v sobotu jsem si potvrdil, že to byla chyba.“

Pomoc přišla náramně vhod. „Moc mě potěšilo, když mi přivezl motor, výfuk, karburátor filtry, karburátor, že používám stejnou techniku,“ pochvaluje si. „Hlavně motor suprově startoval, a když je člověk vepředu, nikdo mu tam nepřekáží, může si jet to svoje. V první jízdě jsem zkoušel ještě jiný převod v převodovce, ale nebylo to lepší. Na druhou jízdu jsem to vrátil zpět a bylo to ono. Takže jsem se díky rychlým startům dostal dopředu a pak už jsem se vždy mohl soustředit jen na to, abych neudělal chybu a našel tu nejrychlejší stopu.“

Přišel tedy čas, aby Martin Málek sklidil úspěch. „V depu jsem měl ty nejlepší mechaniky!,“ říká uznale. „Taťka, Jarda Solnař, Mandy Knape, každý věděl, co má dělat a hlavně nikdo nic nepodcenil. Byl to hodně dlouhý den a jsem i rád, že mi v poslední jízdě pomohl Pepa s Hynkem zdržet Jesse Mustonena a já na dráhu už nemusel do rozjezdu.“

Na nejvyšším stupni vítězůV Mariánských Lázních se cítil jako doma. „Káča mi domluvil depo u Romana Tomanyho, tak jsme měli super zázemí a spoustu místa, nikdo mě neotravoval,“ pochvaluje si Martin Málek. „Prostě celý závod jsme si užili, dostal jsem pohár od Míly Čmejly, za což mu moc děkuju a vážím si toho! Asi mi i Zdeněk Kudrna držel pěsti. Taťkovi létající šutry rozbily zadní sklo na autě a ještě že tak, nebo střepy přinášení štěstí… No, co dodat, vše do sebe hezky zapadalo, tak jak má a nic se nepokazilo. Proto bych rád poděkoval taťkovi, Jardovi, Káčovi Kadlecovi, Manfredu a Mandy Knapemu, Gabči za pomoc a domácí zázemí, mamce za video, Romanovi Tomanymu a všem fanouškům za podporu. Máme všichni na co vzpomínat.“

 

Směr Mühldorf

Spokojený tým v Mariánských Lázních

Nicméně na vzpomínky není v závodním frmolu dost času. Již v neděli je na pořadu druhý finálový závod dlouhoudrážního mistrovství světa v Mühldorfu. „Teď mám docela dost práce, souhlasí Martin Málek. „Rád bych dohnal bodovou ztrátu, kterou mám z Herxheimu. Tak uvidíme, jak se budou dařit starty a jak to pojede.“

 

Foto: Pavel Fišer a laskavostí Martina Málka