Divišov – 6. července
Při vší úctě, byl to šok. Při světové kvalifikaci na dlouhé dráze v Mariánských Lázních řádil na ovále jako černá ruka. Pětkrát vyjel na lázeňský kilometr, pětkrát zvítězil. Vylepšil údajně i traťový rekord a postavil se na nejvyšší stupínek vítězů. Depem se okamžitě začaly nést hlasy, cože to má za motor. Nicméně Martin Málek se smíchem odmítá konspirační hypotézy a pouští se do vyprávění, jaké to vlastně v malebných lázních před týdnem bylo.

 

Znovu učedníkem

„Vyhrát v Mariánkách, to byl vždy můj cíl,“ vypráví Martin Málek. „Vím, že asi spousta lidí se divila, mluvili o velkém překvapení nebo že to nebylo úplně podle pravidel… Ale spíš bych chtěl říct, že se mi konečně podařilo lidem předvést, čemu se už tři roky intenzivně věnuju. Vždyť letos to pro mě byl už jedenáctý závod!“

Na krátkých oválech Martin Málek ve svých patnácti letech při české juniorce ve Mšeně v září roku 2000, avšak na dlouhých oválech se ocitnul zase v roli učedníka. „Není to jednoduchá disciplína,“ přemítá. „Musí se ji člověk naučit, je to spousta zkušeností a hlavně těch špatných, kterýma si musí každý projít. Chce to mít, jak dobrou techniku, nemusí být nejlepší a nejdražší, ale stačí dobrou. Nesmí se nic podcenit, je to spousta detailů, na které se musí dávat pozor, vychytat nastavení, převody v převodovce, vychytat i nastavení motorů a tak dále.“

Nad mravenčí opakující se prací by musel užasnout i bájný Sisyfos. „Například loni jsem motorky rozebral do šroubku a zase složil minimálně dvacetkrát, pořád něco předělával,“ souhlasí Martin Málek. „Hlavně tráva a dlouhá se jezdí trochu jinak. Závodník se musí naučit vyhýbat cejše a musí umět využít dráhu. A už jak mě pan Plzák při mých začátcích učil, musí nechat motorku jet tak, aby stále zrychlovala. Vždyť jsem to předvedl už několikrát, že rychle jezdit umím a už jsem udělal i pár bahnrekordů. Navíc každá dráha je jiná, mají různé specifika, na které si závodníci musí dávat pozor. Ale v Mariánkách jsem jel ze všech stadionů nejvíckrát, jezdil jsem tam na tréninky a snažil jsem se využívat každou možnost se svést. No, a tohle všechno mě a všem v týmu v sobotu pomohlo.“

 

V Mariánských Lázních jako doma

Zkrátka a dobře všechna kolečka zapadla dokonale do sebe, nicméně jaký motor Martin Málek ve svém motocyklu měl? „O týden dříve se mi ozval Káča Kadlec, že mluvil s Manfredem Knapem a sám mi nabídnul půjčit motor Jawa.“ Odpovídá. „Tak jsem neváhal a souhlasil. Asi to teď vypadá, že něco dělám špatně, ale abych byl upřímný, tak moje motory nejedou vůbec špatně, ale v zimě jsem udělal pár změn a v sobotu jsem si potvrdil, že to byla chyba.“

Pomoc přišla náramně vhod. „Moc mě potěšilo, když mi přivezl motor, výfuk, karburátor filtry, karburátor, že používám stejnou techniku,“ pochvaluje si. „Hlavně motor suprově startoval, a když je člověk vepředu, nikdo mu tam nepřekáží, může si jet to svoje. V první jízdě jsem zkoušel ještě jiný převod v převodovce, ale nebylo to lepší. Na druhou jízdu jsem to vrátil zpět a bylo to ono. Takže jsem se díky rychlým startům dostal dopředu a pak už jsem se vždy mohl soustředit jen na to, abych neudělal chybu a našel tu nejrychlejší stopu.“

Přišel tedy čas, aby Martin Málek sklidil úspěch. „V depu jsem měl ty nejlepší mechaniky!,“ říká uznale. „Taťka, Jarda Solnař, Mandy Knape, každý věděl, co má dělat a hlavně nikdo nic nepodcenil. Byl to hodně dlouhý den a jsem i rád, že mi v poslední jízdě pomohl Pepa s Hynkem zdržet Jesse Mustonena a já na dráhu už nemusel do rozjezdu.“

V Mariánských Lázních se cítil jako doma. „Káča mi domluvil depo u Romana Tomanyho, tak jsme měli super zázemí a spoustu místa, nikdo mě neotravoval,“ pochvaluje si Martin Málek. „Prostě celý závod jsme si užili, dostal jsem pohár od Míly Čmejly, za což mu moc děkuju a vážím si toho! Asi mi i Zdeněk Kudrna držel pěsti. Taťkovi létající šutry rozbily zadní sklo na autě a ještě že tak, nebo střepy přinášení štěstí… No, co dodat, vše do sebe hezky zapadalo, tak jak má a nic se nepokazilo. Proto bych rád poděkoval taťkovi, Jardovi, Káčovi Kadlecovi, Manfredu a Mandy Knapemu, Gabči za pomoc a domácí zázemí, mamce za video, Romanovi Tomanymu a všem fanouškům za podporu. Máme všichni na co vzpomínat.“

 

Směr Mühldorf

Nicméně na vzpomínky není v závodním frmolu dost času. Již v neděli je na pořadu druhý finálový závod dlouhoudrážního mistrovství světa v Mühldorfu. „Teď mám docela dost práce, souhlasí Martin Málek. „Rád bych dohnal bodovou ztrátu, kterou mám z Herxheimu. Tak uvidíme, jak se budou dařit starty a jak to pojede.“

 

Foto: Pavel Fišer a laskavostí Martina Málka