Plzeň v neděli rozhodne o prvním ze třech letošních velkých domácích titulů

Plzeň – 30. září
Ačkoliv vzhledem ke své geografické poloze neleží Plzeň zrovna uprostřed mapy České republiky, v neděli po obědě se dostane do samého centra pozornosti domácích plochodrážních příznivců. Okolnosti tomu chtěly, že se tři naše nejdůležitější tituly budou rozdávat během prvních třech říjnových víkendů. Bory jsou první na řadě a v neděli odsud odjede nový individuální šampión. Startovní listina zůstává oproti první verzi pro odvolaný podnik beze změny.


Tipujte:

Kdo se v neděli stane v Plzni mistrem republiky?

View Results

Loading ... Loading ...

Eduard Krčmář (bílá) při pondělním Tomíčkově memoriálu Václava Milíka (žlutá), v šampionátu republiky však Pardubičan vede před třetím Slaňákem o tři body | foto Karel Herman

Startovní listina nedělního finále českého šampionátu v Plzni:

1 Jakub Exler, Praha
2 Jan Kvěch, Praha
3 Matouš Kameník, Divišov
4 Petr Chlupáč, Praha
5 Jan Jeníček, Pardubice
6 Eduard Krčmář, Slaný
7 Bruno Belan, Slaný
8 Matěj Frýza, Plzeň
9 Adam Bednář, Praha
10 Hynek Štichauer, Plzeň
11 Daniel Klíma, Praha
12 Patrik Linhart, Slaný
13 Jan Hlačina, Pardubice
14 Václav Milík, Pardubice
15 Jaroslav Vaníček, Praha
16 Jaroslav Petrák, Pardubice
Jan Kvěch je o dva body za Václavem Milíkem a o jeden před Eduardem Krčmářem | foto Karel Herman

Eduard Krčmář chce ze sebe v Plzni vymáčknout úplně všechno

Slaný – 29. září
V pondělí večer na tiskové konferenci rozdával úsměvy na všechny strany. Nebylo divu, vrátil se na pódium Tomíčkova memoriálu, kde se druhým místem postaral o svůj prozatím nejlepší výsledek. Přitom za svým výfukem nechal jak Jana Kvěcha, tak Václava Milíka, kteří jsou v aktuálním pořadí šampionátu republiky naopak před ním.

 

Eduard Krčmář na tiskové konferenci po Tomíčkově memoriálu | foto Pavel Fišer

„Jsem spokojenej,“ usmíval se Eduard Krčmář na zástupce sedmé velmoci. „Zlepšil jsem se proti Zlatý přilbě, tam mi motorka nejela. Dneska jsem měl jinou techniku než včera, chtěl jsem něco zkusit. Dařilo se mi od první jízdy, dráha krásná, super. Už jsem byl třetí, dneska druhej, už mi chybí jen vítězství. Hodně jsem stál, kluci závodili, už nejsem junior, závodů je míň. Přitom čím víc jich je, tím líp.“

Před nedělním vyvrcholením českého mistrovství republiky jednotlivců v Plzni je Eduard Krčmář třetí. Na Jana Kvěcha ztrácí bod, na Václava Milíka tři. Naproti tomu Hynek Štichauer a Petr Chlupáč mu na záda dýchají s odstupem jediného bodu a Daniel Klíma je pozadu o dva body.

„Určitě bych se ve finále chtěl zlepšit,“ připustil slánský závodník, přičemž připomněl svou patnáctibodovou smršť, která ho předloni právě na Borech posadila na mistrovský trůn. „Budu se snažit ze sebe v Plzni vymáčknout všechno.“

Eduard Krčmář (bílá) jezdí před Václavem Milíkem (žlutá) | foto Štěpán Ševčík

 

Liberecká extraliga našla třetí termín

Pardubice – 29. září
Extraliga v Liberci měla být již více než půldruhého měsíce minulostí, avšak kvůli blízkému datu SGP2 v Cardiffu byla přesunuta na minulou středu. Tehdy se však proti pořádání postavily husté slejváky. Když se dešťová voda do Pavlovic vrátila, vynořily se různé spekulace o přeložení podniku na jiný ovál či dokonce definitivním odvolání. Od dnešního rána je jasné, že se zúčastněné kluby dohodly, že naše vyšší soutěž vyvrcholí v Liberci v neděli 16. října.

 

„Termín je vysoce rizikový s ohledem na podzimní  počasí,“ konstatuje Věroslav Kollert. „Sice to nebude na opalování, ale můžeme zažít hezké podzimní odpoledne na finálovém závodu extraligy, kde se bude Liberec s touto soutěží také loučit. Ukážou se také elektrické motorky, které se budou předvádět na malé dráze.“

V Liberci přece jen vyvrcholí extraliga | foto GRS Liberec

Pardubické rutinéry od sebe oddělila až rozjížďka s číslem dvacet

Březolupy – 28. září
Sluníčko se snažilo o sto šest, avšak silný vítr nesliboval nic pozitivního. Naštěstí šedivé mraky, které nad březolupské nebe přihnal, byly zvědavé na vyvrcholení osmnáctého Slováckého oválu. Šestý a zřejmě poslední podnik letošního přeboru dospěl svého vyvrcholení až při svém závěru. V devatenácté jízdě si Adam Bednář vybojoval vedení nad Matoušem Kameníkem, jenže ve třetím okruhu zůstal stát s mechanickou poruchou, jejíž příčinu dá poznat až prohlídka v dílně. Na třetí stupínek pódia se tak postavil divišovský závodník. Dvacáté jízdě viděla duel doposud neporažených pardubických mazáků. Hynek Štichauer po vylétnutí pásky letěl dopředu, kdežto Jaroslav Petrák stihnul v první zatáčce pouze Matěje Frýzu.

Jaroslav Petrák, Hynek Štichauer a Matouš Kameník na stupních vítězů | foto Karel Herman

Pardubičtí matadoři bez prohry

Matěj Frýza (červená) letí do čela před Jakuba Sazovského (žlutá) a Radka Bambucha (bílá) | foto Karel Herman

Včerejší dešťové spršky už neměly šanci dnešní podnik ohrozit, jelikož březolupská dráha byla již od sobotní úpravy pořádně utažená. Navíc dnes svítilo sluníčko a všem návštěvníkům Slováckého oválu byla zima jen díky větru. Foukalo víc a víc, ke všemu se na obzoru kupila stále hrozivější vrstva mraků. Zrušení nástupu bylo stejně logickým řešením, jako hnát závod co nejrychleji dopředu.

Ze startovní listiny vypadl Bruno Belan, jehož nechala na holičkách dodávka. A rovněž Jan Jeníček, jehož otec bylo coby policista narychlo povolán na ostrahu hranice se Slovenskem před novou vlnou syrských ilegálních uprchlíků. Nechybělo mnoho a z patnáctičlenné startovní listiny se škrtala další jména.

Jaroslav Petrák (modrá) vede Matouše Kameníka (žlutá) | foto Karel Herman

Vojtěch Zamazal si musel poradit s prasklou pneumatikou na přívěsném vozíku se svým motocyklem. Adam Nejezchleba, nejmladší účastník závodu, zase svou premiéru na slováckém ovále odskákal tréninkovým pádem. Naštěstí nedoznal velké újmy, natékal mu jen malíček u levé ruky.

Adam Nejezchleba líčí svůj tréninkový pád:

„Na startu se mi to postavilo a blbě jsem dopad‘ na ruku.“

Mítink rozehrál nejlépe Hynek Štichauer, když v rozjížďce s číslem jedna triumfoval ve stylu start – cíl. Vzápětí Matěj Frýza o celou rovinku změřil oba kopřivnické juniory. Třetí jízdě přinesla hladký triumf Jaroslavu Vaníčkovi. Na konec první série se povedl husarský kousek Jaroslavu Petrákovi.

Hynek Štichauer (červená) jde do vedení před Jana Hlačinu (bílá) a Adama Nejezchlebu (žlutá) | foto Karel Herman

Divišovský junior však své zaváhání napravil hned po přestávce. Po vylétnutí pásky odvedl hned dva předchozí vítěze. Rychle se totiž ujal vedení před Jaroslavem Vaníčkem, Matějem Frýzou a Danielem Halamkou. Oba vítězní Pardubičané však na své triumfy z první série dokázali navázat rovněž v dalším průběhu.

Jaroslav Petrák vyhrál stylem start – cíl šestou, Hynek Štichauer poté osmou jízdu. A tak to šlo dál. Jaroslav Petrák v rozjížďce s číslem jedenáct z pozice od mantinelu objel všechny soupeře a usadil se v čele. Vzápětí na Hynka Štichauera dotíral Matouš Kameník, nicméně zkušený Pardubičan si s takovou hrozbou poradil.

A konečně čtvrtá pětina. Jaroslav Petrák velké sólo ve třinácté jízdě. Hynek Štichauer kontroval čtvrtou trojkou o tři rozjížďky později. Až na závěr se mělo rozhodnout, kdo z nich dnešní mítink vyhraje. A kdo ze zbývajících soupeřů je doprovodí na pódium.

 

Verdikt dvou závěrečných rozjížděk

Zatímco Radek Bambuch (červená) padá, Daniel Halamka (bílá) se ujímá vedení před Adamem Nejezhlebou (modrá) a Jakubem Exlerem (žlutá) | foto Karel Herman

Šestý přebor však přinášel také jiné zajímavé momenty než boj o stupně vítězů. Vezmeme-li to z té lepší stránky, Daniel Halamka vyhrál svou první jízdu v oficiálním závodě pětistovek. V rozjížďce s číslem devět udržel v šachu Jakuba Exlera, jehož nájezd spodní stranou závěrečného oblouku vypadal hrozně nebezpečně.

V jízdě se stejným číslem upadl Radek Bambuch ještě v prvním nájezdu. Jeho motocykl posléze srovnalo osazenstvo depa pod vedením Jana Macka, který dnes svým klubovým kolegům pomáhal. Mnohem horší však byl pád druhého kopřivnického juniora, Jakuba Sazovského v jedenácté jízdě, který skončil závodníkovým vyřazením z dalšího průběhu mítinku.

Jakub Sazovský popisuje svůj pád v rozjížďce s číslem jedenáct:

„Dláblo to a už jsem letěl. Vidle jsou ohlé. Škoda, mohly to být hezké závody.“

Adam Bednář (modrá) vede před Matějem Frýzou (žlutá) a Michalem Bašteckým (bílá) | foto Karel Herman

Ale pojďme nazpět k tomu třetímu místu. V prvním nájezdu rozjížďky s číslem sedm Adam Bednář podjel Jakuba Exlera. Sotva dospěl do cíle, měl pět bodů stejně jako Matouš Kameník a Jaroslav Vaníček. Ten v jedenácté jízdě prohrál s Jaroslavem Petrákem, ale nechal za sebou Adama Bednáře. Hned vzápětí Matouš Kameník nepředstihnul Hynka Štichauera, jak již víme.

K rozhodujícímu trháku se napřel Matouš Kameník. Když vyhrál čtrnáctou jízdu. Neměl však ještě pranic jisté. Adam Bednář v rozjížďce s číslem patnáct odvedl Matěje Frýzu. Zůstával za divišovským závodníkem pozadu jen o bod stejně jako Jaroslav Vaníček, ačkoliv se v šestnácté jízdě díval na výfuk Hynka Štichauera.

A tak jsme se dostali ke klíčovému závěru. Otevřel jej Michal Baštecký, který v úvodním oblouku sedmnácté jízdy objel Daniela Halamku. Mohl jen litovat, že prve proměnil výstrahu za startovní přestupek na diskvalifikaci. Stálo ho to deváté místo.

Hynek Štichauer (bílá) vodí Jaroslava Vaníčka (červená), Vojtěcha Zamazala (žlutá) a Radka Bambucha (modrá) | foto Karel Herman

V osmnácté jízdě zvedl laťku Jaroslav Vaníček. Po hladkém sólu před oběma dvěstěpadesátkami. Adam Bednář v devatenácté jízdě zvedl jím hozenou rukavici. Po vylétnutí pásky vypálil do čela, aby vítězstvím srovnal jejich skóre. Jenže Matouš Kameník prahnul, aby je překonal oba. Nebylo to snadné, ale ve druhém kole převzal venčí druhé zatáčky vedení.

Adam Bednář kontroval okamžitě spodem, nicméně záhy byl ve vedení opět Matouš Kameník. Ke všemu pražský junior zpomaloval kvůli defektu pneumatiky, až ve třetím kole zastavil docela. Matouš Kameník vyhrál, zajistil si třetí příčku a diváci se mohli těšit na duel o vítězství.

Zatímco Hynek Štichauer pádil okamžitě neomylně do vedení, Jaroslava Petráka potrápil Matěj Frýza. Než se pardubický veterán plzeňského teenagera zbavil, bylo na stíhání vedoucího závodníka přespříliš pozdě.

 

Hlasy z depa

Hynek Štichauer (žlutá), Jakub Exler (bílá), Jaroslav Petrák (modrá) a Matěj Frýza (červená) na startu rozjížďky s číslem dvacet | foto Karel Herman

„Jardovi jsem říkal, že bych mu to dopřál,“ smál se Hynek Štichauer nad otázkou, proč svého extraligového kouče nenechal vyhrát. „Ale to bych pak měl rozjezd s Matoušem Kameníkem. Ze šesti přeborů jsem měl tři komplety. Byl jsem druhej v Praze, nejel v Chabařovicích, ale jinak po patnácti bodech.“

„Nečekal jsem to,“ připouštěl Jaroslav Petrák. „Spravil jsem si chuť, čtyři vítězství suverénně. Jsem ale unavenej a jak jsem unavenej, jsem bez síly, bez jiskry. Ve třetí jízdě jsem zachráp‘, jelo se ale krásně, pak zase na houby. Akorát nakonec porazit Hynka. Nevyšlo to, snažíš se, ale spokojenej jsi i s druhým místem. Kdy se ti to poštěstí?!“

„Dobrý to bylo,“ liboval si Matouš Kameník. „Jsou ale i lepší závody. Nejelo se mi úplně nejlíp. Motorka dobrá, ale já jel nějak divně. Příště bude líp. Bodově to není špatný, ale mohlo to bejt lepší.“

Daniel Halamka (červená) v duelu s Jakubem Exlerem (bílá) | foto Karel Herman

„Devátý místo z patnácti není špatný,“ bilancoval Daniel Halamka svůj ostrý debut s pětistovkou. „První tři jízdy jsem byl spokojenej, těšil jsem se, že si s Kopřivničákama zajedu bramborovou ligu. Pak mě to v další jízdě v nájezdu do třetího kola rozhodlo a říkal jsem si, idiote, co tady chceš dělat… Ale jsem rád, že jsem si to zkusil.“

„Dvakrát se mi nepoved‘ start,“ říkal Matěj Frýza. „Škoda, moh‘ jsem skončit ještě líp. S půllitrem jsem tady poprvý. Pátý místo, škoda, kdybych měl víc bodů v poslední jízdě, byl bych na bedně.“

Adam Bednář (červená) v epickém duelu s Matoušem Kameníkem (bílá) | foto Karel Herman
Adam Bednář (červená) v epickém duelu s Matoušem Kameníkem (bílá) | foto Karel Herman
1. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Jaroslav Petrák, Pardubice 3 3 3 3 2 14
3. Matouš Kameník, Divišov 2 3 2 3 3 13
4. Jaroslav Vaníček, Praha 3 2 2 2 3 12
5. Matěj Frýza, Plzeň 3 1 3 2 1 10
6. Jan Hlačina, Pardubice 2 2 2 2 2 10
7. Adam Bednář, Praha 2 3 1 3 E 9
8. Vojtěch Šachl, Praha (250 ccm) 1 2 1 2 2 8
9. Daniel Halamka, Praha 0 0 3 1 2 6
10. Michal Baštecký, Praha 1 1 1 ex 3 6
11. Jakub Exler, Praha 0 2 2 1 0 5
12. Vojtěch Zamazal, Slaný 1 1 0 1 1 4
13. Jakub Sazovský, Kopřivnice 2 1 X – – 3
14. Adam Nejezchleba, Divišov (250 ccm) 0 0 1 1 1 3
15. Radek Bambuch, Kopřivnice 1 0 F ex 1 2

Poznámka: z původně přihlášených nestartovali Bruno Belan a Jan Jeníček; Radek Bambuch v rozjížďce s číslem šestnáct předjet o kolo; Michal Baštecký za startovní přestupek varování ve dvanácté a vyloučení v patnácté jízdě

Klíčová rozjížďka s číslem dvacet: Hynek Štichauer (žlutá), Jakub Exler (bílá), Jaroslav Petrák (modrá) a Matěj Frýza (červená) | foto Karel Herman

Konečné pořadí seriálu:

PHA PLZ KOP CHA PLZ BŘE TOT
9.4. 16.4. 4.5. 18.6. 23.7. 28.9.
1. Hynek Štichauer, Pardubice 11 14 15 15 15 70
2. Matouš Kameník, Divišov (3) 9 13 12 13 13 60 (63)
3. Jaroslav Petrák, Pardubice (3) 10 10 11 10 14 55 (58)
4. Jaroslav Vaníček, Praha 11 12 12 o 12 47
5. Matěj Frýza, Plzeň 7 10 (7) 10 10 10 47 (54)
6. Bruno Belan, Slaný 11 5 9 8 9 o 42
7. Daniel Klíma, Praha 12 14 14 40
8. Petr Chlupáč, Praha 14 15 29
9. Jakub Exler, Praha 8 1 7 1 5 22
10. Michal Baštecký, Praha 1 4 10 6 21
11. Jan Jeníček, Pardubice 6 6 0 7 o 19
12. Jan Hlačina, Pardubice (250 ccm) 0 7 10 17
13. Adam Bednář, Praha (250 ccm) 5 9 14
14. Vojtěch Šachl, Praha (250 ccm) 6 8 14
15. Jakub Sazovský, Kopřivnice 6 6 3 14
16. Vojtěch Zamazal, Slaný 0 4 5 4 13
17. Patrik Linhart, Slaný 12 12
18. Radek Bambuch, Kopřivnice 3 3 2 8
19. Adam Nejezchleba, Divišov (250 ccm) 2 4 3 9
20. Daniel Halamka, Praha 6 6
21. Martin Málek, Březolupy 6 6
22. Josef Černý, Plzeň 5 q 5
23. Štěpán Ševčík, Divišov (250 ccm) 1 3 4
24. Pavel Kuchař, Praha 0 4 o 4
25. Oliver Schmid, Plzeň (250 ccm) 3 3
26. Josef Franc, Praha 0 0
NC Daniel Spiller, D 8 8
NC Adam Seermaa, EST 5 5
XXX Jan Macek, Praha o

Poznámka: o – omluven, q – nepřipuštěn ke startu; pro klasicikfaci přeboru bylo bodováno také semifinále v Chabařovicích; Jan Hlačina a Adam Bednář v posledním závodě v Březolupech startovali již s motocyklem 500 ccm

Václav Milík rozhodně prožil nevšední prodloužený plochodrážní super víkend

Bernardov – 28. září
Finále mistrovství Evropy v Pardubicích v pátek. Nazítří finále první polské ligy s postupem do vyšší soutěže napřesrok. V neděli druhé místo při Zlaté přilbě města Pardubice. A nakonec předevčírem finále Memoriálu Luboše Tomíčka v Praze, v němž jeden bodík navíc mohl pomoci k výběru výhodnější pozice na startovním roštu a možná… Víkend snů pro většinu plochodrážníků, ale co na to Václav Milík?

 

Krosenští Vlci na cestě do extraligy

„Největší úspěch z celýho víkendu bylo Polsko, to mě živí,“ bilancuje Václav Milík. „Závod absolutně super, mega super. Co se má v závodě vidět, tam bylo. Ještě teď nemám hlas, jak se celé poslední kolo pod přilbou řval.“

Václav Milík prožil vskutku neobyčejný víkend | foto Štěpán Ševčík

Drama bylo neskutečně. Zielona Gora na svém domácím kolbišti ukrajovala stále větší díl z desetibodového náskoku, které si na ni Krosno najelo na svém domácím stadiónu. A po třinácti rozjížďkách sobotní odvety byl stav utkání 44:34.

„Čtrnáctá jízdě se pořád opakovala,“ líčí pardubický závodník. „Třikrát si nasadíš helmu a zase si ji sundáš. S Andrzejem Lebeděvsem jsem jel poslední rozjížďku. A tak vypjatou patnáctou jízdu jsem v Polsku ještě nezažil. V Krosně je pokrok s plochou dráhou obrovskej, něco takového by chtělo i u nás. Bude to ještě hezčí stadión, extraligu si fakt zaslouží. Je to nejvíce profesionální klub, kde jsem byl.“

Jenže extraliga 2023 nebyla před sobotní závěrečnou rozjížďkou za stavu 46:38 vůbec jasnou věcí. „S Andrzejem jsme vybojovali postup v patnácté jízdě,“ září Václav Milík. „Neměli jsme nejlepší startovní pozice a Piotr Protasiewicz šel do čela. My jsme blokovali Rohana Tungata. A vyšlo nám to. Z toho budu žít ještě půl zimy.“

 

Do finále těžce, ale přece

Červený povlak byl pro úspěch při Zlaté přilbě poměrně podstatný | foto Štěpán Ševčík

Přesun finále polské ligy z původní nedělního termínu na sobotu bylo klíčové, aby se Václav Milík po roční pauze zase objevil na startu Zlaté přilby města Pardubice. „Bylo to dramatické,“ netají se. „Startovní pozice jedna na startu byla jasná výhoda a ze zadní totální tragédie. Věděl jsem, že předjíždět ze zatáčky se dát nebude.“

Čtyřiasedmdesátý ročník závodu všech závodů byl dramatický, s jak hodně odřenýma ušima se mnohdy postupovalo. Sám vítěz z roku 2017 mohl posloužit jako exemplární příklad nejen ve čtvrtfinále, ale i v semifinále. V jeho druhé skupině měl po dvou rozjížďkách pouhé dva body a cesta do finále nemohla vést jinudy než přes vítězství.

„Věděl jsem, že z třetí jízdy postoupím,“ netají se Václav Milík. „Viděl jsem šanci, že mám jedničku na startovním roštu. Klaplo to. Ale bylo jasný, že na startu finále na mě nezbyde žádná extra výhodná pozice.“

 

Učiněná blbost dokonale funguje

Očekávání se naplnila a Václav Milík si na klíčovou bitvu o zlatou přilbu nasazoval černobílý povlak, s nímž se postavil hned vedle mantinelu. „Překopali jsme motorku,“ přibližuje, že se svým týmem nečekal v boxu trpně na svůj osud. „Startuješ od prken, což je strašný. A tak musíš s nastavením udělat úplnou blbost. Ale ta blbost fungovala!“

Václav Milik (ČB) se ve finále Zlaté přilby města Pardubice žene za vedoucím Danielem Bewleyem | foto Štěpán Ševčík

Po vylétnutí pásky se vedení ujal Daniel Bewley, kdežto Václav Milík se záhy stal jeho jediným vážným soupeřem. „Bylo to jako přilepený,“ kvituje svůj set up. „Ale po startu jsem měl nechat motorku jet po venku. To bych byl o půl rovinky před nima. Měl jsem to rychlejší než on, pětkrát jsem musel brzdit.“

A tak šlo kolo za kolem a Angličan stále vedl. „Udělal jsem spoustu chyb,“ připouští. „Ohlíd‘ jsem se až ve čtvrtým kole. Měl jsem už ve druhým. Myslel jsem, že ostatní jsou hned za náma. Čekal jsem, že něco pokazí Daniel. Jenže udělal jedinou chybičku ve druhým kole. Musel bych mu to tam prdnout na prasáka, ale je konec sezóny.“

 

O rok prodloužené čekání na Tomíčka

Nakonec se Václav Milík musel dívat, jak klenotník Pavel Lejhanec dekoruje svou krasavicí Daniela Bewleyho. „Mrzí mě to,“ nezastírá. „Z hlediska diváka bych měl bejt za druhý místo šťastnej. Jenže já byl smutnej a plácal blbosti do televize. Ale oni za mnou s tou kamerou přišli tak rychle…“

Václav Milík v duelu s Norickem Blödornem | foto Karel Herman

Příležitost k rehabilitaci nakřáplé dušičky přinesl pondělní pražský večer. „Abych řek‘ pravdu, jel jsem tam vyhrát,“ říká Václav Milík. „Velkej plán. Dráha byla super připravená, stejnoměrná a rovná. Postaralo se o to počasí, že tolik pršelo.“

Po základní porci dvaceti rozjížděk skončil Václav Milík pátý. „Prima závod,“ bilancuje. „Poztrácel jsem bodíky a zbyla na mě pětka. Nebylo to nejhorší, ale Marko Levišin nám ukázal. Startovní rošt zúžili pro pět závodníků a trojka byla vlastně jako dvojka.“

Pardubický závodník se nakonec na pražské pódium nedostal. „Vjel jsem do materiálu, ale motorka mě nevytáhla ven,“ líčí klíčové okamžiky první zatáčky. „Bylo to schválně, nastavili jsme ji tak, myslel jsem, že odjedu. Když jsem startoval od prken, nebyla ani jiná šance.“

A tak se Václav Milík na seznam vítězů Memoriálu Luboše Tomíčka prozatím nezapsal. „Každej rok se říká, že to klapne příští rok,“ filozofuje. „Ale je to možná jedinej závod, co jsem ještě nevyhrál.“

 

Na domácí scéně

Václav Milík cílí na české tituly | foto Štěpán Ševčík

Možnost dalších triumfů ovšem přináší česká scéna. Hned tuto neděli se vyhlásí individuální mistr v Plzni, pak přijdou dvojice v Kopřivnici. A nakonec extraliga, s jejímž odloženým závěrečným mítinkem se v návrhu sportovní komise pracuje s nedělí šestnáctého.

„Už mám náskok,“ uvědomuje si Václav Milik situaci na hrotu aktuálního pořadí mistrovství republiky jednotlivců před plzeňským finále. „Budu to chtít dotáhnout do konce. Nedá se předvídat, ale chci vyhrát. Za čtyři roky jsem v Plzni ztratil jeden bod. Ale mladí kluci rostou, Kvěchoun jede krásně, je tady Eda. Dvojice pojedu, ale s kým, to je zatím tajný.“