Václav Milík rozhodně prožil nevšední prodloužený plochodrážní super víkend

Bernardov – 28. září
Finále mistrovství Evropy v Pardubicích v pátek. Nazítří finále první polské ligy s postupem do vyšší soutěže napřesrok. V neděli druhé místo při Zlaté přilbě města Pardubice. A nakonec předevčírem finále Memoriálu Luboše Tomíčka v Praze, v němž jeden bodík navíc mohl pomoci k výběru výhodnější pozice na startovním roštu a možná… Víkend snů pro většinu plochodrážníků, ale co na to Václav Milík?

 

Krosenští Vlci na cestě do extraligy

„Největší úspěch z celýho víkendu bylo Polsko, to mě živí,“ bilancuje Václav Milík. „Závod absolutně super, mega super. Co se má v závodě vidět, tam bylo. Ještě teď nemám hlas, jak se celé poslední kolo pod přilbou řval.“

Václav Milík prožil vskutku neobyčejný víkend | foto Štěpán Ševčík

Drama bylo neskutečně. Zielona Gora na svém domácím kolbišti ukrajovala stále větší díl z desetibodového náskoku, které si na ni Krosno najelo na svém domácím stadiónu. A po třinácti rozjížďkách sobotní odvety byl stav utkání 44:34.

„Čtrnáctá jízdě se pořád opakovala,“ líčí pardubický závodník. „Třikrát si nasadíš helmu a zase si ji sundáš. S Andrzejem Lebeděvsem jsem jel poslední rozjížďku. A tak vypjatou patnáctou jízdu jsem v Polsku ještě nezažil. V Krosně je pokrok s plochou dráhou obrovskej, něco takového by chtělo i u nás. Bude to ještě hezčí stadión, extraligu si fakt zaslouží. Je to nejvíce profesionální klub, kde jsem byl.“

Jenže extraliga 2023 nebyla před sobotní závěrečnou rozjížďkou za stavu 46:38 vůbec jasnou věcí. „S Andrzejem jsme vybojovali postup v patnácté jízdě,“ září Václav Milík. „Neměli jsme nejlepší startovní pozice a Piotr Protasiewicz šel do čela. My jsme blokovali Rohana Tungata. A vyšlo nám to. Z toho budu žít ještě půl zimy.“

 

Do finále těžce, ale přece

Červený povlak byl pro úspěch při Zlaté přilbě poměrně podstatný | foto Štěpán Ševčík

Přesun finále polské ligy z původní nedělního termínu na sobotu bylo klíčové, aby se Václav Milík po roční pauze zase objevil na startu Zlaté přilby města Pardubice. „Bylo to dramatické,“ netají se. „Startovní pozice jedna na startu byla jasná výhoda a ze zadní totální tragédie. Věděl jsem, že předjíždět ze zatáčky se dát nebude.“

Čtyřiasedmdesátý ročník závodu všech závodů byl dramatický, s jak hodně odřenýma ušima se mnohdy postupovalo. Sám vítěz z roku 2017 mohl posloužit jako exemplární příklad nejen ve čtvrtfinále, ale i v semifinále. V jeho druhé skupině měl po dvou rozjížďkách pouhé dva body a cesta do finále nemohla vést jinudy než přes vítězství.

„Věděl jsem, že z třetí jízdy postoupím,“ netají se Václav Milík. „Viděl jsem šanci, že mám jedničku na startovním roštu. Klaplo to. Ale bylo jasný, že na startu finále na mě nezbyde žádná extra výhodná pozice.“

 

Učiněná blbost dokonale funguje

Očekávání se naplnila a Václav Milík si na klíčovou bitvu o zlatou přilbu nasazoval černobílý povlak, s nímž se postavil hned vedle mantinelu. „Překopali jsme motorku,“ přibližuje, že se svým týmem nečekal v boxu trpně na svůj osud. „Startuješ od prken, což je strašný. A tak musíš s nastavením udělat úplnou blbost. Ale ta blbost fungovala!“

Václav Milik (ČB) se ve finále Zlaté přilby města Pardubice žene za vedoucím Danielem Bewleyem | foto Štěpán Ševčík

Po vylétnutí pásky se vedení ujal Daniel Bewley, kdežto Václav Milík se záhy stal jeho jediným vážným soupeřem. „Bylo to jako přilepený,“ kvituje svůj set up. „Ale po startu jsem měl nechat motorku jet po venku. To bych byl o půl rovinky před nima. Měl jsem to rychlejší než on, pětkrát jsem musel brzdit.“

A tak šlo kolo za kolem a Angličan stále vedl. „Udělal jsem spoustu chyb,“ připouští. „Ohlíd‘ jsem se až ve čtvrtým kole. Měl jsem už ve druhým. Myslel jsem, že ostatní jsou hned za náma. Čekal jsem, že něco pokazí Daniel. Jenže udělal jedinou chybičku ve druhým kole. Musel bych mu to tam prdnout na prasáka, ale je konec sezóny.“

 

O rok prodloužené čekání na Tomíčka

Nakonec se Václav Milík musel dívat, jak klenotník Pavel Lejhanec dekoruje svou krasavicí Daniela Bewleyho. „Mrzí mě to,“ nezastírá. „Z hlediska diváka bych měl bejt za druhý místo šťastnej. Jenže já byl smutnej a plácal blbosti do televize. Ale oni za mnou s tou kamerou přišli tak rychle…“

Václav Milík v duelu s Norickem Blödornem | foto Karel Herman

Příležitost k rehabilitaci nakřáplé dušičky přinesl pondělní pražský večer. „Abych řek‘ pravdu, jel jsem tam vyhrát,“ říká Václav Milík. „Velkej plán. Dráha byla super připravená, stejnoměrná a rovná. Postaralo se o to počasí, že tolik pršelo.“

Po základní porci dvaceti rozjížděk skončil Václav Milík pátý. „Prima závod,“ bilancuje. „Poztrácel jsem bodáky a zbyla na mě pětka. Nebylo to nejhorší, ale Marko Levišin nám ukázal. Startovní rošt zúžili pro pět závodníků a trojka byla vlastně jako dvojka.“

Pardubický závodník se nakonec na pražské pódium nedostal. „Vjel jsem do materiálu, ale motorka mě nevytáhla ven,“ líčí klíčové okamžiky první zatáčky. „Bylo to schválně, nastavili jsme ji tak, myslel jsem, že odjedu. Když jsem startoval od prken, nebyla ani jiná šance.“

A tak se Václav Milík na seznam vítězů Memoriálu Luboše Tomíčka prozatím nezapsal. „Každej rok se říká, že to klapne příští rok,“ filozofuje. „Ale je to možná jedinej závod, co jsem ještě nevyhrál.“

 

Na domácí scéně

Václav Milík cílí na české tituly | foto Štěpán Ševčík

Možnost dalších triumfů ovšem přináší česká scéna. Hned tuto neděli se vyhlásí individuální mistr v Plzni, pak přijdou dvojice v Kopřivnici. A nakonec extraliga, s jejímž odloženým závěrečným mítinkem se v návrhu sportovní komise pracuje s nedělí šestnáctého.

„Už mám náskok,“ uvědomuje si Václav Milik situaci na hrotu aktuálního pořadí mistrovství republiky jednotlivců před plzeňským finále. „Budu to chtít dotáhnout do konce. Nedá se předvídat, ale chci vyhrát. Za čtyři roky jsem v Plzni ztratil jeden bod. Ale mladí kluci rostou, Kvěchoun jede krásně, je tady Eda. Dvojice pojedu, ale s kým, to je zatím tajný.“