Archiv pro štítek: 2022 Memoriál Luboše Tomíčka

Josef Franc má před sebou operaci

Praha – 10. října
Před čtrnácti dny bavil diváky ve fan zóně pražské Markéty před Memoriálem Luboše Tomíčka. Jeho plány vrátit se do sedla po červnovém pádu na pouťáku v Altripu ještě letos, vzaly bohužel za své. Než se však Josef Franc začne připravovat na příští sezónu, čeká jej operace.

 

„Devátýho nastupuju na operaci,“ svěřoval se na potemnělé Markétě Josef Franc, jehož neopouštěl jeho charakteristický humor. „A budu ladit na příští rok. V září mě donutili na fyzické testy. I se zlomenou rukou jsem udělal tři sta wattů. To mě vážně překvapilo, když nic nedělám.“

Josef Franc se po operaci bude připravovat na další sezónu | foto Pavel Fišer

Eduard Krčmář chce ze sebe v Plzni vymáčknout úplně všechno

Slaný – 29. září
V pondělí večer na tiskové konferenci rozdával úsměvy na všechny strany. Nebylo divu, vrátil se na pódium Tomíčkova memoriálu, kde se druhým místem postaral o svůj prozatím nejlepší výsledek. Přitom za svým výfukem nechal jak Jana Kvěcha, tak Václava Milíka, kteří jsou v aktuálním pořadí šampionátu republiky naopak před ním.

 

Eduard Krčmář na tiskové konferenci po Tomíčkově memoriálu | foto Pavel Fišer

„Jsem spokojenej,“ usmíval se Eduard Krčmář na zástupce sedmé velmoci. „Zlepšil jsem se proti Zlatý přilbě, tam mi motorka nejela. Dneska jsem měl jinou techniku než včera, chtěl jsem něco zkusit. Dařilo se mi od první jízdy, dráha krásná, super. Už jsem byl třetí, dneska druhej, už mi chybí jen vítězství. Hodně jsem stál, kluci závodili, už nejsem junior, závodů je míň. Přitom čím víc jich je, tím líp.“

Před nedělním vyvrcholením českého mistrovství republiky jednotlivců v Plzni je Eduard Krčmář třetí. Na Jana Kvěcha ztrácí bod, na Václava Milíka tři. Naproti tomu Hynek Štichauer a Petr Chlupáč mu na záda dýchají s odstupem jediného bodu a Daniel Klíma je pozadu o dva body.

„Určitě bych se ve finále chtěl zlepšit,“ připustil slánský závodník, přičemž připomněl svou patnáctibodovou smršť, která ho předloni právě na Borech posadila na mistrovský trůn. „Budu se snažit ze sebe v Plzni vymáčknout všechno.“

Eduard Krčmář (bílá) jezdí před Václavem Milíkem (žlutá) | foto Štěpán Ševčík

 

Václav Milík rozhodně prožil nevšední prodloužený plochodrážní super víkend

Bernardov – 28. září
Finále mistrovství Evropy v Pardubicích v pátek. Nazítří finále první polské ligy s postupem do vyšší soutěže napřesrok. V neděli druhé místo při Zlaté přilbě města Pardubice. A nakonec předevčírem finále Memoriálu Luboše Tomíčka v Praze, v němž jeden bodík navíc mohl pomoci k výběru výhodnější pozice na startovním roštu a možná… Víkend snů pro většinu plochodrážníků, ale co na to Václav Milík?

 

Krosenští Vlci na cestě do extraligy

„Největší úspěch z celýho víkendu bylo Polsko, to mě živí,“ bilancuje Václav Milík. „Závod absolutně super, mega super. Co se má v závodě vidět, tam bylo. Ještě teď nemám hlas, jak se celé poslední kolo pod přilbou řval.“

Václav Milík prožil vskutku neobyčejný víkend | foto Štěpán Ševčík

Drama bylo neskutečně. Zielona Gora na svém domácím kolbišti ukrajovala stále větší díl z desetibodového náskoku, které si na ni Krosno najelo na svém domácím stadiónu. A po třinácti rozjížďkách sobotní odvety byl stav utkání 44:34.

„Čtrnáctá jízdě se pořád opakovala,“ líčí pardubický závodník. „Třikrát si nasadíš helmu a zase si ji sundáš. S Andrzejem Lebeděvsem jsem jel poslední rozjížďku. A tak vypjatou patnáctou jízdu jsem v Polsku ještě nezažil. V Krosně je pokrok s plochou dráhou obrovskej, něco takového by chtělo i u nás. Bude to ještě hezčí stadión, extraligu si fakt zaslouží. Je to nejvíce profesionální klub, kde jsem byl.“

Jenže extraliga 2023 nebyla před sobotní závěrečnou rozjížďkou za stavu 46:38 vůbec jasnou věcí. „S Andrzejem jsme vybojovali postup v patnácté jízdě,“ září Václav Milík. „Neměli jsme nejlepší startovní pozice a Piotr Protasiewicz šel do čela. My jsme blokovali Rohana Tungata. A vyšlo nám to. Z toho budu žít ještě půl zimy.“

 

Do finále těžce, ale přece

Červený povlak byl pro úspěch při Zlaté přilbě poměrně podstatný | foto Štěpán Ševčík

Přesun finále polské ligy z původní nedělního termínu na sobotu bylo klíčové, aby se Václav Milík po roční pauze zase objevil na startu Zlaté přilby města Pardubice. „Bylo to dramatické,“ netají se. „Startovní pozice jedna na startu byla jasná výhoda a ze zadní totální tragédie. Věděl jsem, že předjíždět ze zatáčky se dát nebude.“

Čtyřiasedmdesátý ročník závodu všech závodů byl dramatický, s jak hodně odřenýma ušima se mnohdy postupovalo. Sám vítěz z roku 2017 mohl posloužit jako exemplární příklad nejen ve čtvrtfinále, ale i v semifinále. V jeho druhé skupině měl po dvou rozjížďkách pouhé dva body a cesta do finále nemohla vést jinudy než přes vítězství.

„Věděl jsem, že z třetí jízdy postoupím,“ netají se Václav Milík. „Viděl jsem šanci, že mám jedničku na startovním roštu. Klaplo to. Ale bylo jasný, že na startu finále na mě nezbyde žádná extra výhodná pozice.“

 

Učiněná blbost dokonale funguje

Očekávání se naplnila a Václav Milík si na klíčovou bitvu o zlatou přilbu nasazoval černobílý povlak, s nímž se postavil hned vedle mantinelu. „Překopali jsme motorku,“ přibližuje, že se svým týmem nečekal v boxu trpně na svůj osud. „Startuješ od prken, což je strašný. A tak musíš s nastavením udělat úplnou blbost. Ale ta blbost fungovala!“

Václav Milik (ČB) se ve finále Zlaté přilby města Pardubice žene za vedoucím Danielem Bewleyem | foto Štěpán Ševčík

Po vylétnutí pásky se vedení ujal Daniel Bewley, kdežto Václav Milík se záhy stal jeho jediným vážným soupeřem. „Bylo to jako přilepený,“ kvituje svůj set up. „Ale po startu jsem měl nechat motorku jet po venku. To bych byl o půl rovinky před nima. Měl jsem to rychlejší než on, pětkrát jsem musel brzdit.“

A tak šlo kolo za kolem a Angličan stále vedl. „Udělal jsem spoustu chyb,“ připouští. „Ohlíd‘ jsem se až ve čtvrtým kole. Měl jsem už ve druhým. Myslel jsem, že ostatní jsou hned za náma. Čekal jsem, že něco pokazí Daniel. Jenže udělal jedinou chybičku ve druhým kole. Musel bych mu to tam prdnout na prasáka, ale je konec sezóny.“

 

O rok prodloužené čekání na Tomíčka

Nakonec se Václav Milík musel dívat, jak klenotník Pavel Lejhanec dekoruje svou krasavicí Daniela Bewleyho. „Mrzí mě to,“ nezastírá. „Z hlediska diváka bych měl bejt za druhý místo šťastnej. Jenže já byl smutnej a plácal blbosti do televize. Ale oni za mnou s tou kamerou přišli tak rychle…“

Václav Milík v duelu s Norickem Blödornem | foto Karel Herman

Příležitost k rehabilitaci nakřáplé dušičky přinesl pondělní pražský večer. „Abych řek‘ pravdu, jel jsem tam vyhrát,“ říká Václav Milík. „Velkej plán. Dráha byla super připravená, stejnoměrná a rovná. Postaralo se o to počasí, že tolik pršelo.“

Po základní porci dvaceti rozjížděk skončil Václav Milík pátý. „Prima závod,“ bilancuje. „Poztrácel jsem bodáky a zbyla na mě pětka. Nebylo to nejhorší, ale Marko Levišin nám ukázal. Startovní rošt zúžili pro pět závodníků a trojka byla vlastně jako dvojka.“

Pardubický závodník se nakonec na pražské pódium nedostal. „Vjel jsem do materiálu, ale motorka mě nevytáhla ven,“ líčí klíčové okamžiky první zatáčky. „Bylo to schválně, nastavili jsme ji tak, myslel jsem, že odjedu. Když jsem startoval od prken, nebyla ani jiná šance.“

A tak se Václav Milík na seznam vítězů Memoriálu Luboše Tomíčka prozatím nezapsal. „Každej rok se říká, že to klapne příští rok,“ filozofuje. „Ale je to možná jedinej závod, co jsem ještě nevyhrál.“

 

Na domácí scéně

Václav Milík cílí na české tituly | foto Štěpán Ševčík

Možnost dalších triumfů ovšem přináší česká scéna. Hned tuto neděli se vyhlásí individuální mistr v Plzni, pak přijdou dvojice v Kopřivnici. A nakonec extraliga, s jejímž odloženým závěrečným mítinkem se v návrhu sportovní komise pracuje s nedělí šestnáctého.

„Už mám náskok,“ uvědomuje si Václav Milik situaci na hrotu aktuálního pořadí mistrovství republiky jednotlivců před plzeňským finále. „Budu to chtít dotáhnout do konce. Nedá se předvídat, ale chci vyhrát. Za čtyři roky jsem v Plzni ztratil jeden bod. Ale mladí kluci rostou, Kvěchoun jede krásně, je tady Eda. Dvojice pojedu, ale s kým, to je zatím tajný.“

Stanislav Klenovec odmával svůj poslední závod

Praha – 26. září
Finále včerejšího Tomíčkova memoriálu bylo u konce a tak pokynul Václavu Milíkovi. Chtěl s ním objet čestné kolo, nicméně Pardubičan jeho gesto pochopil, že má bavit publikum jízdou po zadním kole. Než předal post pražského startmaršála Filipu Hájkovi, přesto se rozloučil ve velkém stylu. Ano, Stanislav Klenovec včera ukončil jednu velkou epochu.

 

Pavel Ondrašík předal Stanislavu Klenovcovi pohár | foto Pavel Fišer

„Memoriálem to začalo, Memoriálem to skončilo,“ komentoval Stanislav Klenovec své rozhodnutí pověsit řemeslo startmaršála na hřebík. „Život jde dál a pivo lacinější nebude, když už nebudu stát u pásky. Odmával jsem finále a končím, ale kolem plochý dráhy budu pořád.“

Václav Milík při svém wheelie | foto Štěpán Ševčík

Bývalý čakovický závodník se poprvé k pásce postavil v osmadevadesátém. „Při Tomíčkově memoriálu jsme se vystřídali s Tondou Kubíčkem,“ vzpomíná. „A od té doby jsem to dělal dodnes. Kdyby nebyl covid, měl bych pětadvacet Memoriálů. Grand Prix jsem mával od devětadevadesátého do letoška. Akorát v roce 2012 jsem byl na dovolené, to za mě vzal Martin Kurz. Loni jsem měl jen jednu Grand Prix, druhou měl kluk z Plzně, Petr Vaic.“

Finále Memoriálu Luboše Tomíčka byla poslední jízda, kterou Stanislav Klenovec absolvoval coby startmaršál | foto Štěpán Ševčík

Marko Levišin vypálil Čechům pražský rybník

Praha – 26. září
Do historie třiapadesátého Memoriálu Luboše Tomíčka zbývalo na ovále pražské Markéty napsat již jen poslední kapitolu. U vrat z depa stála pětice závodníků se svými motocykly a obklopená mechaniky. Žertovalo se a kupříkladu Václav Milík si musel vyslechnout narážky, ať si s sebou na startovní rošt pro výběr startovních pozic pro finálové rozjížďky vezme černobílý povlak pro šesté pole. Pardubický borec však tušil, že jeho lepší protivníci mu stejně nechají pozici až u mantinelu. A podle toho v depu nastavil svůj stroj. Jan Kvěch si volil jako první, nicméně při vylétnutí pásky vypálil do vedení Marko Levišin. Stylem start – cíl se stal prvním ukrajinským vítězem slavného závodu a nešetřil nadšením, že v současné situaci zazněla ve starobylé české metropoli hymna jeho země. Spokojeností nesílil ani Eduard Krčmář, který uhájil druhé místo před Janem Kvěchem a Václavem Milíkem.

Eduard Krčmář, Marko Levišin a Jan Kvěch na stupních vítězů | foto Pavel Fišer

České trio míří do finále

Daniel Klíma a Václav Milík čekají na odvoz k nástupu | foto Štěpán Ševčík

Zlatá přilba města Pardubice prý má odjakživa kliku na počasí, kdežto nazítří při Tomíčkově memoriálu leje vždycky jako z konve. Podobným klišé se rozhodně nedá upřít ani pravdivost, ani ostatně historická zkušenost. Nicméně pranostiky stejně pokaždé platí jen zčásti.  Dnes se Praha probudila do kalného rána, jež však sluníčko poslední zářijový pondělek nádherně vyšperkovalo.

Snažili se také pražští pořadatelé. Startovní listina letošního Memoriálu Luboše Tomíčka neuhnula od koncepce posledních let, kdy absenci velkých jmen světové ploché dráhy kompenzuje vyrovnanost startovního pole. Doprovodný pořad byl neméně okázalý. Diváci se mohli podívat do depa a ve fan zóně si mohli udělat selífčko s Josefem Francem. Ale soumrak se blížil a harleyáři vozili osmnáct závodníků ke slavnostnímu nástupu.

Třiapadesátý ročník Memoriálu Luboše Tomíčka záhy odstartoval naostro. Marko Levišin se rychle usadil před Eduardem Krčmářem na čele rozjížďky s číslem jedna. Poté rychle odpálil do vedení Jan Kvěch. Wheelie ve třetí jízdě poslalo Petra Chlupáče na chvost, kdežto Norick Blödorn v úvodním oblouku podjel Bartlomieje Kowalskaho. A na konec úvodní série větší pozornost než suverénní Václav Milík ve vedení na sebou poutal Daniel Klíma.

Jan Kvěch (červená) na úvod porazil Krzysztofa Buczkowskeho (žlutá) | foto Kiril Ianatchkov

Junior pražské Markéty chtěl pustit druhou příčku stejně jako vyhladovělý buldok svou kost. Mads Hansen se mohl stavět na hlavu, ale před Daniela Klímu se prostě nedostal. Ani v závěrečném výjezdu, kdy byl po spodní straně setsakramentsky blízko předjetí. Jenže současný model Tomíčkova memoriálu přece jenom jednu, dvě chybičky odpouští.

Jan Kvěch komentuje své nečekané předjetí Daniela Klímy v páté jízdě:

„Zkouším to.“

Václav Milík (červená) vede před Danielem Klímou (žlutá), Madsem Hansenem (modrá) a Michelem Castagnou (žlutá) | foto Karel Herman

Jakoby se chtěl vyrovnat své starší pardubické sestřičce, jejíž rozpis slyne přídomkem nejspravedlivějšího rozpisu plochodrážního světa. Včera ve Svítkově přišla na přetřes výhodnost jednotlivých startovních polí. Avšak dnes v Praze se podobná otázka měla řešit teprve při finálové jízdě.

K ní se tradičně mělo postavit pět nejlepších ze základní části, jež jednu či dvě drobné chybky tolerovala. Avšak nejlepší kompromisy jsou žádné kompromisy. Takovou filozofii vyznával Jan Kvěch. V páté jízdě jej odvedl Daniel Klíma. On se zatím soustředil na Petra Chlupáče, jehož ve druhé zatáčce vyhnal až k mantinelu.

Ve druhém kole se Jan Kvěch ve výjezdu ze zatáčky u depa jakoby jen tam mihnul pod Danielem Klímou. A vedení v ten moment bylo jeho. Šest bodů jako pražský junior dal po dvou výjezdech na ovál již jen Václav Milík. S Jenem Kvěchem se utkal v rozjížďce s číslem deset.

Eduard Krčmář (modrá) jede na čele před Bartlomiejem Kowalskim (bílá), Danielem Klímou (červená) a Stevenem Goretem (žlutá) | foto Pavel Fišer

Pražan se po vylétnutí pásky pevně usadil v čele, zatímco Pardubičan v první zatáčce stihnul jen Noricka Blödorna. Jan Kvěch zůstal neporažený, Václav Milík měl osm bodů stejně jako Eduard Krčmář. Slaňák po úvodní prohře s Markem Levišinem ovládl osmou jízdu, aby ob čtyři rozjížďky později v úvodním nájezdu zavřel na vnitřní čáru Daniela Klímu.

 

Velké sólo osamoceného Ukrajince

Eduard Krčmář (bílá) se dere do čela před Václava Milíka (žlutá), Petra Chlupáče (červená) a Glenna Moie (modrá) | foto Pavel Fišer

Zatímco vedoucí česká trojka měla postup do finále v zásadě v kapse, pro ostatní klíčový boj vrcholil. Daniel Klíma, poté co jej v rozjížďce s číslem dvanáct předjel Eduard Krčmář, nakonec ve druhé zatáčce klesl také za Bartlomieje Kowalskeho. Ve čtrnácté jízdě se pražský junior opět dostal do čela.

Leč v nájezdu do první zatáčky druhého okruhu jej podjel Krzysztof Buczkowski. Polák navázal na svůj první triumf z jedenácté jízdy. V ní na začátku odrazil Madse Hansena, který posléze neudržel Marka Levišina.

Ukrajinec se mohl prozatím opřít pouze o šest bodů. Rozjížďka s číslem patnáct ovšem viděla strmý nárůst hodnoty jeho akcií. Po rychlém startu se rychle ujal vedení, které už nikdo nedokázal zpochybnit. Jan Kvěch útočil po vnější straně první zatáčky, nicméně zůstal na třetí pozici.

Na Václava Milíka zbyla ve finále jen zelená přilba, čemuž vedle jeho mechanika Miroslava Mihule přihlíží i startmaršál Stanislav Klenovec | foto Štěpán Ševčík

Ve druhém kole však vyzkoušel nečekaný úder spodní stranou druhého výjezdu na Michele Castagnovi. A stejně jako prve s Danielem Klímou slavil i tentokrát úspěch. První bod však musel odepsat.

Jeho jedenáctibodové skóre v šestnácté jízdě vyrovnal Eduard Krčmář. Václav Milíík se před něho dral v prvním výjezdu, leč slánský borec na něho vyzrál. Poslední pětina cizelovala podobu finálového startovního roštu. Záhy nebylo pochyb, že na něm stane Krzysztof Buczkowski, jenž v sedmnácté jízdě odvedl Václava Milíka.

V devatenácté jízdě si finále pojistil Marko Levišin, zatímco rozjížďka s číslem dvacet byla v tomto ohledu vlastně jen formalitou. Jan Kvěch se usadil před Madsem Hansenem, pro něhož ovšem závod skončil. Eduardu Krčmárovi totiž stačilo třetí místo, aby se v závěru pustil do boje o stupně vítězů.

Jan Kvěch vysvětluje svou volbu dráhy na finálovém roštu:

 „V tu chvíli, kdy jsem se rozhodoval, jsem si vybral jedničku. Myslel jsem, že bude nejlepší. Nevím, jestli jsem zaspal, budu se muset podívat na video.“

Marko Levišin (bílá) vede finále před Eduardem Krčmářem (žlutá), Janem Kvěchem (červená), Václavem Milíkem (zelená) a Krzysztofem Buczkowskim (modrá) | foto Štěpán Ševčík

Pětici finalistů přivítal potlesk slušně zaplněných tribun. Jako první si dráhu vybíral Jan Kvěch a bez většího otálení zvolil vnitřek. Pak to šlo v rychlém sledu k mantinelu. Krzysztof Buczkowski zvedlo modrý terč, Marko Levišin bílý a Eduard Krčmář žlutý. Na Václava Milíka zbylo postavení až u mantinelu.

A pak dnes naposledy letěla páska vstříc potemnělému pražskému nebi! Do čela zamířil Marko Levišin. Za něj se zařadil Eduard Krčmář, jenž nedal ani náznak šance Janu Kvěchovi. Václav Milík nastavil motocykl, aby se po hlubokém venku první zatáčky dostal dopředu. Ale nakonec stihnul pouze Krzysztofa Buczkowskeho.

Pět kol proběhlo bez jediné změny v pořadí. Stanislav Klenovec uzavřel svou čtvrtstoletí dlouhou kariéru startmaršála odmávnutím prvního ukrajinského vítěze Memoriálu Luboše Tomíčka. Nakonec se chtěl svézt na tandemu Václava Milíka.

Jenže Pardubičan na jeho gesta nedbal a bavil diváky svými wheelie. „Myslel jsem, že startmaršál ukazuje, abych jel kolo po zadním, a on se chtěl svézt,“ vysvětloval Václav Milík posléze.

 

Hlasy z depa

Marko Levišin se stal prvním ukrajinským vítězem Tomíčkova memoriálu | foto Pavel Fišer

„Pěkný večer, krásná dráha, fajn diváci na tribunách,“ nacházel Marko Levišin pouze samé superlativy. „Podařilo se dopasovat motorku po první jízdě a vyhrál jsem. Udělal jsem všechno, aby se ukrajinská hymna hrála v takovém slavném městě, jako je Praha. Doma je teď složitá situace. Na Markétě jsem asi potřetí, cítím se tu dobře. Hodně lidí tvrdí, že mi malé dráhy sedí. Takže spokojenost.“

„Jsem spokojenej,“ usmíval se Eduard Krčmář na zástupce sedmé velmoci. „Zlepšil jsem se proti Zlatý přilbě, tam mi motorka nejela. Dneska jsem měl jinou techniku než včera, chtěl jsem něco zkusit. Dařilo se mi od první jízdy, dráha krásná, super. Už jsem byl třetí, dneska druhej, už mi chybí jen vítězství. Hodně jsem stál, kluci závodili, už nejsem junior, závodů je míň. Přitom čím víc jich je, tím líp.“

Eduard Krčmář stál na pódiu Tomíčkova memoriálu již podruhé | foto Karel Herman

„Čím víc závodů mám, tím je to lepší,“ reagoval Jan Kvěch na připomínku svého bohatého závodního víkendového programu. „Na motorce se cítím líp, unavený jsem dnes nebyl. Škoda Zlatý přilby, že nevyšla. Roli hrálo startovní pole, včera v Pardubicích to bylo o startu. Dneska super, první jízdy se mi povedly. Ve finále jsem neměl úplně nejlepší start. Gratulace Markovi, dneska nám to tady ukázal. Třetí místo je pro mě trošku zklamání, mířil jsem na nejvyšší stupínek.“

„Abych řek‘ pravdu, jel jsem vyhrát,“ připouštěl Václav Milík. „Velkej plán. Dráha byla super připravená, stejnoměrná a rovná. Postaralo se o to počasí, že tolik pršelo. Poztrácel jsem bodáky a zbyla na mě pětka. Nebylo to nejhorší, ale Marko nám ukázal. Startovní rošt zúžili pro pět závodníků a trojka byla vlastně jako dvojka. Vjel jsem do materiálu, ale motorka mě nevytáhla ven. Bylo to schválně, nastavili jsme ji tak, myslel jsem, že odjedu. Když jsem startoval od prken, nebyla ani jiná šance.“

Marko Levišin (bílá) vede finále před Eduardem Krčmářem (žlutá), Janem Kvěchem (červená) a Václavem Milíkem (zelená) | foto Karel Herman
Marko Levišin (bílá) vede finále před Eduardem Krčmářem (žlutá), Janem Kvěchem (červená) a Václavem Milíkem (zelená) | foto Karel Herman
TOT FIN
1. Marko Levišin, UA 3 1 2 3 3 12 1.
2. Eduard Krčmář, CZ 2 3 3 3 1 12 2.
3. Jan Kvěch, CZ 3 3 3 2 3 14 3.
4. Václav Milík, CZ 3 3 2 3 2 12 4.
5. Krzyszof Buczkowski, PL 2 2 3 3 3 13  5.
6. Mads Hansen, DK 1 3 1 3 2 10
7. Norick Blödorn, D 3 1 1 2 2 9
8. Michele Castagna, I 0 0 3 1 3 7
9. Bartlomiej Kowalski, PL 2 2 2 0 1 7
10. Daniel Klíma, CZ 2 2 1 2 0 7
11. Nick Škorja, SLO 1 2 2 1 E 6
12. Petr Chlupáč, CZ 0 1 0 1 2 4
13. Glenn Moi, N 1 1 1 0 1 4
14. Steven Goret, F 0 0 0 1 1 2
15. Ben Ernst, D 1 0 0 0 0 1
16. Jordan Dubernard, F 0 0 0 0 0 0
17. Jaroslav Vaníček, CZ (res) DNR
18. Matouš Kameník, CZ (res) DNR
Cestou na startovní rošt finálové jízdy | foto Pavel Fišer

Vložené jízdy 125 ccm a elektrických motocyklů:

I Petr Marek (Chabařovice) – Shupa, Karel Průša (Slaný) – Shupa, Adam Nejezchleba (Slaný) – E, Štěpánka Nyklová (Slaný) – E, Luboš Hromádka (Pardubice) – E
II po pádu Karla Průši se neopakovalo
III Petr Marek (Chabařovice) – Shupa, Adam Nejezchleba (Slaný) – E, Luboš Hromádka (Pardubice) – E Štěpánka Nyklová (Slaný) – E
IV Petr Marek (Chabařovice) – Shupa, Adam Nejezchleba (Slaný) – E, Luboš Hromádka (Pardubice) – E Štěpánka Nyklová (Slaný) – E
Petr Marek (červená) s klasickou Shupou vodí elektrické stroje v rukou Adama Nejezchleby (červená) a Štěpánky Nyklové (žlutá) | foto Štěpán Ševčík

Startovní listina Memoriálu Luboše Tomíčka je hotová

Praha – 26. září
Startovní číslo jedna je ve startovní listině tradičně rezervováno pro vítěze Zlaté přilby města Pardubice. Daniel Bewley se však dnes na Markétě neobjeví, jak vyplývá z kompletního seznamu účastníků večerního závodu.

Startovní listina večerního Tomíčkova memoriálu v Praze:

1 Jordan Dubernard, F
2 Ben Ernst, D
3 Marko Levišin, UA
4 Eduard Krčmář, CZ
5 Jan Kvěch, CZ
6 Glenn Moi, N
7 Steven Goret, F
8 Krzysztof Buczkowski, PL
9 Petr Chlupáč, CZ
10 Bartlomiej Kowalski, PL
11 Nick Škorja, SLO
12 Norick Blödron, D
13 Daniel Klíma, CZ
14 Mads Hansen, DK
15 Václav Milík, CZ
16 Michele Castagna, I
17 Jaroslav Vaníček, CZ
18 Matouš Kameník, CZ
Daniel Bewley dnes v Praze nepojede, avšak startovní listina je přesto zajímavá | foto Karel Herman