Archiv pro štítek: 2022 Zlatá přilba města Pardubice

Loučení zlaté krasavice bylo jako krásný sen

Sluníčko zaťukalo na střechu Zelené brány. Hej, ospalče, vstávej! Jenže z mlžné zářijové peřiny se nechce. Ale dnes je přece jen mimořádná událost. Musíme se přece rozloučit se zlatou krasavicí, kterou na odivu vystavují ve výloze u Lejhanců. Ona sama je už dávno vzhůru. Nedávno se její kráse kořil jakýsi vouskatý fešák někde od Čáslavi, který už má doma její pět let starší sestřičku. Jenže takových dnes do depa svítkovského stadiónu přijede ještě pětatřicet.

Zlatá přilba začíná již dopoledne u Lejhanců

Časné nedělní dopoledne na pardubické Třídě míru | foto Antonín Škach

Otázka, kdy vlastně začíná Zlatá přilba města Pardubice, se řeší stejně obtížně jako známý filozofický rébus, zda byla dříve slepice nebo vejce. Fanoušek v tom má jasno. Přece v neděli ve dvanáct. Novinář a fotograf přijde raději dříve. Závodník se svým doprovodem pochopitelně také.

Ale co pořadatel? Začal pětasedmdesátý ročník závodu všech závodů, který do Svítkova zavítá příští rok 24. září už tuto středu, kdy AMK ZP Pardubice tento termín oznámil. Určitě ne, není představitelné, že by si parta okolo Evžena Erbana jen lehce pohrávala s myšlenkou Zlatou přilbou nepořádat.

Mumraj roste | foto Antonín Škach

Poslední krize přece jen přišla v třiašedesátém. Logický konec éry travnatého dostihového závodiště řada lidí nemohla přenést přes srdce. Prorokovali brzký zánik závodu, jenž už tehdy patřil k legendárním, a hanlivě jej dehonestovali na žlutou přilbu. Čas ukázal, jak se mýlí, vždyť tradici nepřerušili ani okupantské tanky v osmašedesátém.

Když však otázku po začátku Zlaté přilby města Pardubice oprostíme od filozofických úvah, dojdeme ke snadné odpovědi. Přece v neděli dopoledne u Lejhanců. Krásná trofej se odsud slavnostně odvážela již před válkou. A od devadesátých let se v tradici nerušeně pokračuje.

 

Nedělní ráno je skvělé

Poslední neděle letošního září je vskutku nádherná. Hodiny na Zelené bráně se doširoka usmívají, když se jejich ručičky roztáhnou na čtvrt na deset. Ticho Třídy míru, kam automobily běžně nesmí, prořízne zvuk motoru.

Zlatá přilba města Pardubice 2022 svým způsobem právě začíná | foto Antonín Škach

Okatá copatá dívka otáčí volantem červené bugatky a s modrou padesátkou aerovkou zastavuje před Lejhancovým klenotnictvím. Na zahrádce protější kavárně se společnost koupe v hřejivých paprscích podzimního sluníčka. Zatím je všude poměrně liduprázdno, až by se zlatá přilba ve výloze mohla cítit osaměle.

Prochází kolo Marián Šebian. Slovenský kouč raději mávne rukou nad otázkou, jak se jeho celku dařilo při české první lize v Kršku. A raději míří k Pernštýnskému náměstí i se svou rodinou, aby se poptali po turistických magnetkách. Manželé Nyklovi si však vychutnají skvělou kávu. Jejich Štěpánka se však v té době již pohybuje ve svítkovském depu, aby se přiučila další věci z plochodrážního řemesla.

 

Zlatý sen

V cukrárně přes ulici prodávají kornouty sladké zmrzliny. Lidé se trousí víc a víc. Holoubci raději vyklízejí ulici. Po ní přijíždí nové stroje. Motocykly, sajdkáry, ameriky a aerovka řízená někdejším plochodrážníkem Tomášem Jůzou.

Na cestu do Svítkova se chystá rovněž Tomáš Jůza se svou elegantní společnicí | foto Antonín Škach

Čas běží. Nádherná trofej mizí z výkladní skříně. Vzápětí je k vidění v rukou jedné z dvojice hostesek ve dveřích obchodu. V ten moment se fotografuje vším, co je k dispozici. Přichází Pavel Lejhanec. Zlatá přilba se ocitá v rukou druhé z dívek, která usedla na sedadlo červené bugatky.

Policejní motocykly zapínají majáky a houkačky. Vedou kolonu s červeným sporťákem k Zelené bráně. Otočí se nazpět a Třídou míru si to štrádují do Svítkova. Pár minut a člověk si připadá, jakoby se probudil z krásného snu.

Pavel Lejhanec vyprovází své dílo | foto Antonín Škach

Bulvár je náhle prázdný a tichý. Drzí holubi se vracejí nazpět na své teritorium. Okázale ignorují plakátnice. Na nich má prim obligátní předvolební klišé. Avšak najdou se i výjimky. Slogan Volte Viléma nápaditě zve na novou expozici na zámku. A pak pochopitelně Zlatá přilba. Samotný klenot mistra Lejhance se z něho již před lety vytratil, ale kdo by nevěděl, že?

Konvoj vozidel se již ostatně musí blížit stadiónu. Legendární závod má teprve za pár minut začít. Na Třídě míru však již skončil. Jo, a tu zlatou holku si z Pardubic odvezl Angličan Daniel Bewley.

Třída míru se loučí se zlatou přilbou | foto Antonín Škach

Sympatická tradice byla obnovena

Patnáct sezón Zlaté přilby se odjelo na dostihové dráze, která je dodnes známá jako dějiště slavné Velké pardubické. Od roku 1964 byl pak podnik přesunut na svítkovský ovál s tím, že nadále bude pořádán jako čistě plochodrážní závod. Důvody nebyly jen organizační, ale především bezpečnostní. Pět závodníků zaplatilo na travnatém dostihovém závodišti cenu nejvyšší, když v boji o Zlatou přilbu položili svůj život.

 

Tragické události úvodních ročníků připomíná dvojice pomníčků v Popkovické zatáčce. Řadu let probíhala ráno před nejstarším plochodrážním závodem světa právě tam vzpomínková akce s položením věnců. Na ní jejich následovníci, ale i organizátoři či prostí fanoušci přišli uctít památku těchto hrdinů minulých dob.

V loňském roce však zemřel pan Šabata, hlavní organizátor celé akce. Došlo tak k přerušení tradice a rovněž její pokračování bylo velkým otazníkem. Velice potěšující skutečností je, že i po odchodu pana Šabaty se letos vzpomínková akce uskutečnila. Velký dík za to patří těm, z jejichž popudu se akce konala.

Iniciativy chopili samotní vítězové slavného závodu Milan Špinka, Jiří Štancl a Tomáš Topinka. Ti shodou náhod bydlili při pardubickém plochodrážním víkendu ve stejném penzionu, takže během pátečního posezení dali dohromady nejen hlavy, ale především finanční prostředky k zakoupení věnců.

V nedělním dopoledni se tak celá trojice doplněná o Stanislava Kubíčka, rovněž mnohonásobného účastníka Zlaté přilby, mohla ještě s několika dalšími příznivci sejít před pomníčky na dostihové dráze. Na pozvání Milana Špinky přijal účast i náměstek pardubického primátora Jakub Rychtecký, který napříště přislíbil patronát města nad celou akcí i udržováním památníku.

Jiří Štancl, Stanislav Kubíček, Tomáš Topinka a Milan Špinka uctili památku závodníků, kteří v boji o zlatou přilbu položili svůj život | foto Karel Herman

Václav Milík rozhodně prožil nevšední prodloužený plochodrážní super víkend

Bernardov – 28. září
Finále mistrovství Evropy v Pardubicích v pátek. Nazítří finále první polské ligy s postupem do vyšší soutěže napřesrok. V neděli druhé místo při Zlaté přilbě města Pardubice. A nakonec předevčírem finále Memoriálu Luboše Tomíčka v Praze, v němž jeden bodík navíc mohl pomoci k výběru výhodnější pozice na startovním roštu a možná… Víkend snů pro většinu plochodrážníků, ale co na to Václav Milík?

 

Krosenští Vlci na cestě do extraligy

„Největší úspěch z celýho víkendu bylo Polsko, to mě živí,“ bilancuje Václav Milík. „Závod absolutně super, mega super. Co se má v závodě vidět, tam bylo. Ještě teď nemám hlas, jak se celé poslední kolo pod přilbou řval.“

Václav Milík prožil vskutku neobyčejný víkend | foto Štěpán Ševčík

Drama bylo neskutečně. Zielona Gora na svém domácím kolbišti ukrajovala stále větší díl z desetibodového náskoku, které si na ni Krosno najelo na svém domácím stadiónu. A po třinácti rozjížďkách sobotní odvety byl stav utkání 44:34.

„Čtrnáctá jízdě se pořád opakovala,“ líčí pardubický závodník. „Třikrát si nasadíš helmu a zase si ji sundáš. S Andrzejem Lebeděvsem jsem jel poslední rozjížďku. A tak vypjatou patnáctou jízdu jsem v Polsku ještě nezažil. V Krosně je pokrok s plochou dráhou obrovskej, něco takového by chtělo i u nás. Bude to ještě hezčí stadión, extraligu si fakt zaslouží. Je to nejvíce profesionální klub, kde jsem byl.“

Jenže extraliga 2023 nebyla před sobotní závěrečnou rozjížďkou za stavu 46:38 vůbec jasnou věcí. „S Andrzejem jsme vybojovali postup v patnácté jízdě,“ září Václav Milík. „Neměli jsme nejlepší startovní pozice a Piotr Protasiewicz šel do čela. My jsme blokovali Rohana Tungata. A vyšlo nám to. Z toho budu žít ještě půl zimy.“

 

Do finále těžce, ale přece

Červený povlak byl pro úspěch při Zlaté přilbě poměrně podstatný | foto Štěpán Ševčík

Přesun finále polské ligy z původní nedělního termínu na sobotu bylo klíčové, aby se Václav Milík po roční pauze zase objevil na startu Zlaté přilby města Pardubice. „Bylo to dramatické,“ netají se. „Startovní pozice jedna na startu byla jasná výhoda a ze zadní totální tragédie. Věděl jsem, že předjíždět ze zatáčky se dát nebude.“

Čtyřiasedmdesátý ročník závodu všech závodů byl dramatický, s jak hodně odřenýma ušima se mnohdy postupovalo. Sám vítěz z roku 2017 mohl posloužit jako exemplární příklad nejen ve čtvrtfinále, ale i v semifinále. V jeho druhé skupině měl po dvou rozjížďkách pouhé dva body a cesta do finále nemohla vést jinudy než přes vítězství.

„Věděl jsem, že z třetí jízdy postoupím,“ netají se Václav Milík. „Viděl jsem šanci, že mám jedničku na startovním roštu. Klaplo to. Ale bylo jasný, že na startu finále na mě nezbyde žádná extra výhodná pozice.“

 

Učiněná blbost dokonale funguje

Očekávání se naplnila a Václav Milík si na klíčovou bitvu o zlatou přilbu nasazoval černobílý povlak, s nímž se postavil hned vedle mantinelu. „Překopali jsme motorku,“ přibližuje, že se svým týmem nečekal v boxu trpně na svůj osud. „Startuješ od prken, což je strašný. A tak musíš s nastavením udělat úplnou blbost. Ale ta blbost fungovala!“

Václav Milik (ČB) se ve finále Zlaté přilby města Pardubice žene za vedoucím Danielem Bewleyem | foto Štěpán Ševčík

Po vylétnutí pásky se vedení ujal Daniel Bewley, kdežto Václav Milík se záhy stal jeho jediným vážným soupeřem. „Bylo to jako přilepený,“ kvituje svůj set up. „Ale po startu jsem měl nechat motorku jet po venku. To bych byl o půl rovinky před nima. Měl jsem to rychlejší než on, pětkrát jsem musel brzdit.“

A tak šlo kolo za kolem a Angličan stále vedl. „Udělal jsem spoustu chyb,“ připouští. „Ohlíd‘ jsem se až ve čtvrtým kole. Měl jsem už ve druhým. Myslel jsem, že ostatní jsou hned za náma. Čekal jsem, že něco pokazí Daniel. Jenže udělal jedinou chybičku ve druhým kole. Musel bych mu to tam prdnout na prasáka, ale je konec sezóny.“

 

O rok prodloužené čekání na Tomíčka

Nakonec se Václav Milík musel dívat, jak klenotník Pavel Lejhanec dekoruje svou krasavicí Daniela Bewleyho. „Mrzí mě to,“ nezastírá. „Z hlediska diváka bych měl bejt za druhý místo šťastnej. Jenže já byl smutnej a plácal blbosti do televize. Ale oni za mnou s tou kamerou přišli tak rychle…“

Václav Milík v duelu s Norickem Blödornem | foto Karel Herman

Příležitost k rehabilitaci nakřáplé dušičky přinesl pondělní pražský večer. „Abych řek‘ pravdu, jel jsem tam vyhrát,“ říká Václav Milík. „Velkej plán. Dráha byla super připravená, stejnoměrná a rovná. Postaralo se o to počasí, že tolik pršelo.“

Po základní porci dvaceti rozjížděk skončil Václav Milík pátý. „Prima závod,“ bilancuje. „Poztrácel jsem bodáky a zbyla na mě pětka. Nebylo to nejhorší, ale Marko Levišin nám ukázal. Startovní rošt zúžili pro pět závodníků a trojka byla vlastně jako dvojka.“

Pardubický závodník se nakonec na pražské pódium nedostal. „Vjel jsem do materiálu, ale motorka mě nevytáhla ven,“ líčí klíčové okamžiky první zatáčky. „Bylo to schválně, nastavili jsme ji tak, myslel jsem, že odjedu. Když jsem startoval od prken, nebyla ani jiná šance.“

A tak se Václav Milík na seznam vítězů Memoriálu Luboše Tomíčka prozatím nezapsal. „Každej rok se říká, že to klapne příští rok,“ filozofuje. „Ale je to možná jedinej závod, co jsem ještě nevyhrál.“

 

Na domácí scéně

Václav Milík cílí na české tituly | foto Štěpán Ševčík

Možnost dalších triumfů ovšem přináší česká scéna. Hned tuto neděli se vyhlásí individuální mistr v Plzni, pak přijdou dvojice v Kopřivnici. A nakonec extraliga, s jejímž odloženým závěrečným mítinkem se v návrhu sportovní komise pracuje s nedělí šestnáctého.

„Už mám náskok,“ uvědomuje si Václav Milik situaci na hrotu aktuálního pořadí mistrovství republiky jednotlivců před plzeňským finále. „Budu to chtít dotáhnout do konce. Nedá se předvídat, ale chci vyhrát. Za čtyři roky jsem v Plzni ztratil jeden bod. Ale mladí kluci rostou, Kvěchoun jede krásně, je tady Eda. Dvojice pojedu, ale s kým, to je zatím tajný.“

Zlatá přilba mizí za kanálem La Manche

Pardubice – 25. září
Sedmnáct let! Přesně tak dlouhá doba uběhla od triumfu Scotta Nichollse v pardubické Zlaté přilbě. Prvním Angličanem, který si od té doby nechal nádhernou trofej do klenotnického mistra Pavla Lejhance posadit na hlavu, se dnes stal Daniel Bewley. Do velkého finále si to namířil s účinnou samozřejmostí, s níž se po vylétnutí pásky usadil na čela. Václav Milík po vítězství prahnul stejně jako Angličan, nicméně nakonec projel metu jako druhý.

Václav Milík, Daniel Bewley a Rasmus Jensen na pódiu | foto Karel Herman
1. vylučovací skupina:  
1. Kevin Wölbert, D 5 5 – 10
2. Antonio Lindbäck, S 0 4 5 9
3. Eduard Krčmář, CZ 2 1 4 6
4. Mads Hansen, DK 3 3 3 6
5. Bartlomiej Kowalski, PL 4 E – 4
6. Nick Škorja, SLO 1 2 2 4
res Jaroslav Petrák, CZ – – 1 1
 
2. vylučovací skupina:  
1. David Bellego, F 5 4 – 9
2. Luke Becker, USA 4 2 4 8
3. Niels Kristian Iversen, DK 2 5 2 7
4. Daniel Gappmaier, A 0 1 5 6
5. Michele Castagna, I 3 3 3 6
6. Marko Levišin, UA 1 0 1 2
 
3. vylučovací skupina:  
1. Jaimon Lidsey, AUS 5 2 5 10
2. Matic Ivačič, SLO 3 5 2 8
3. Adam Ellis, GB 4 4 3 8
4. Daniel Klíma, CZ 2 3 4 7
5. Jakub Valkovič, SK 0 1 1 2
6. Jordan Dubernard, F 1 0 0 1
 
4. vylučovací skupina:  
1. Timo Lahti, FIN 5 5 3 10
2. Dimitri Berge, F 4 4 5 9
3. Nicolas Covatti, I E 3 4 7
4. Petr Chlupáč, CZ 3 2 1 5
5. Celina Liebmann, D 2 1 2 4
6. Norbert Magosi, H 1 0 0 1
 
 
1. čtvrtfinálová skupina:  
1. Adam Ellis, GB 2 4 5 9
2. Jason Doyle, AUS 4 3 4 8
3. Kevin Wölbert, D 5 0 1 6
4. Luke Becker, USA 3 2 3 6
5. Bartosz Smektala, PL E 5 0 5
6. Oliver Berntzon, S 1 1 2 3
 
2. čtvrtfinálová skupina:  
1. Timo Lahti, FIN 1 5 4 9
2. Niels Kristian Iversen, DK 3 1 5 8
3. Václav Milík, CZ 5 0 3 8
4. Norcik Blödorn, S 4 4 1 8
5. Krzysztof Buczkowski, PL 2 3 0 5
6. Antonio Lindbäck, S E 2 2 4
 
3. čtvrtfinálová skupina:  
1. Dimitri Berge, F 5 1 4 9
2. Matej Žagar. SLO 4 5 E 9
3. Jaimon Lidsey, AUS 3 4 3 7
4. Rohan Tungate. AUS 1 0 5 6
5. Jan Kvěch, CZ 2 3 2 5
6. Eduard Krčmář, CZ 0 2 1 3
 
4. čtvrtfinálová skupina:  
1. Daniel Bewley, GB 5 4 5 10
2. Rasmus Jensen, DK 4 5 2 9
3. Andrzej Lebeděvs, LAT 2 3 4 7
4. David Bellego, F 1 2 3 5
5. Matic Ivačič, SLO 3 1 1 4
6. Nicolas Covatti, I F/R – – 0
res Jaroslav Petrák, CZ 0 F 0 0
 
 
1. semifinálová skupina:  
1. Kevin Wölbert, D 5 5 – 10
2. Daniel Bewley, GB 2 4 5 9
3. Andrzej Lebeděvs, LAT 3 3 4 7
4. Adam Ellis, GB 4 1 1 5
5. Matej Žagar, SLO E 2 3 5
6. Niels Kristian Iversen, SLO 1 E 2 3
 
2. semifinálová skupina:  
1. Rasmus Jensen, DK 3 5 4 9
2. Timo Lahti, FIN 5 0 3 8
3. Václav Milík, CZ 0 2 5 7
4. Dimitri berge, F 4 3 0 7
5. Jason Doyle, AUS 2 4 1 6
6. Jaimon Lidsey, AUS 1 1 2 3
 
 
malé finále:  
1. Jason Doyle, AUS
2. Matej Žagar, SLO
3. Jaimon Lidsey, AUS
4. Dimitri Berge, F
5. Adam Ellis, GB
6. Niels Kristian Iversen, DK E
 
 
finále:  
1. Daniel Bewley, GB  
2. Václav Milík, CZ  
3. Rasmus Jensen, DK  
4. Andrzej Lebeděvs, LAT  
5. Kevin Wölbert, D  
6. Timo Lahti, FIN  
Václav Milík (36) útočí ve finále na Daniela Bewleyho (12) | foto Karel Herman

Zlatá stuha má německého vítěze

Pardubice – 24. září
V sobotu se ve Svítkově nejprve hrála italská hymna na počet Daniela Moschiniho, který svou Zaetu přivedl do cíle světového flat tracku před Ervínem Krajčovičem. Pak již ovál patřil sedmnáctce juniorů, kteří bojovali o tradiční Zlatou stuhu. Její finále se muselo opakovat kvůli pádu Bartlomieje Kowalskeho. Repete opět nejlépe zvládl Norick Blödorn, Daniel Klíma projel pod šachovnicovou vlajkou jako třetí.

Bartlomiej Kowalski, Norick Blödorn a Daniel Klíma na pódiu | foto Karel Herman
TOT LCH FIN
1. Norick Blödorn, D 4 5 5 4 18 1.
2. Bartlomiej Kowalski, PL 5 4 5 4 18 2.
3. Daniel Klíma, CZ 3 4 4 5 16 3.
4. Nikodem Bartoch, PL 5 3 3 4 15 1. 4.
5. Ben Ernst, D 3 5 2 5 15 5.
6. Petr Chlupáč, CZ 5 4 4 1 14 2. E
7. Steven Goret, F 2 5 3 3 13 3.
8. Mika Meijer, NL 2 3 4 2 11 4.
9. Anže Grmek, SLO 1 2 5 1 9 5.
10. Jaroslav Vaníček, CZ 4 1 1 3 9 6.
11. Celina Liebmann, D 4 0 3 1 8
12. Matouš Kameník, CZ E 3 2 3 8
13. Sam Hagon, GB 3 2 2 F 7
14. Mario Niedermeier, D 1 1 0 5 7
15. Jan Jeníček, CZ 0 2 1 2 5
16. Kacper Szopa, PL 2 1 0 2 5
17. Erik Bachhuber, D X – – – 0
Daniel Klíma (modrá) útočí na Bartlomieje Kowalskeho (žlutá) | foto Pavel Fišer

Na evropském trůně nakonec sedí Leon Madsen

Pardubice – 23. září
Pardubický super víkend začal pořádně zostra. Když se Janus Kolodziej v posledním finále evropského šampionátu jednotlivců z rozjížďky poslední šance nedostal do finále, bylo jasné, že s jeho jednobodovým vedením v aktuální klasifikaci je konec. Ale s medailí se mohl loučit také Patryk Dudek. Bronz mu sebral vítězný Mikkel Michelsen, kdežto Leonu Madsenovi stačila druhá příčka k titulu. Jan Kvěch skončil osmý, Václav Milík patnáctý a stejná pozice mu patří rovněž celkově. Z dvojice českých náhradníků se dostal do akce jen Petr Chlupáč.

Leon Madsen slaví titul | foto Pavel Fišer
1. Mikkel Michelsen, DK 3 3 3 1 1 11
2. Leon Madsen, DK 1 2 3 2 3 11
3. Daniel Bewley, GB 1 3 2 1 2 9
4. Dominik Kubera, PL 1 3 2 3 3 12
5. Janusz Kolodziej, PL 3 1 3 2 2 11
6. Rasmus Jensen, DK 2 3 1 3 1 10
7. Oliver Berntzon, S 3 0 0 2 3 8
8. Jan Kvěch, CZ 2 2 0 3 0 7
10. Patryk Dudek, PL 3 1 1 2 0 7
9. Piotr Pawlicki, PL 2 1 2 0 2 7
14. Dimitri Berge, F 0 0 3 0 2 5
11. David Bellego, F 0 0 2 0 3 5
12. Adam Ellis, GB T 0 1 3 1 5
13. Andrzej Lebeděvs, LAT 2 1 1 1 0 5
15. Václav Milík, CZ 1 2 0 1 E 4
16. Bartosz Smektala, PL 0 2 0 0 1 3
17. Petr Chlupáč, CZ (res) 0 0
18. Hynek Štichauer, CZ (res) DNR
Nejlepší plochodrážní trojice Evropy: Janus Kolodziej, Leon Madsen a Mikkel Michelsen | foto Karel Herman

Konečné pořadí seriálu:

1. Madsen 53, 2. Kolodziej 52, 3. Michelsen 45, 4. Dudek 42, 5. Kubera 33, 6. Jensen 31, 7. Bewley 30, 8. Smektala 29, 9. Pawlicki 28, 10. Berntzon 28, 11. Lebeděvs 23, 12. Berge 20, 13. Bellego 20, 14. Woryna 18, 15. Milík 15, 16. Ellis 12, 17, 17. Huckeneck 12, 18. Kvěch 7, 19. Härtel 5, 20. Nowak 1, 21. Chlupáč 0.

Leon Madsen (žlutá) letí ve finále pro titul před zraky Daniela Bewleyho (bílá) a Dominika Kubery (žlutá) | foto Štěpán Ševčík