Plzeň – 31. října
Každému žurnalistovi se čas od času povede přelkep, jak psával spisovatel Ondřej Neff. Zkraje měsíce řádil šotek v redakci jistého deníku, který článek o nominaci Jana Kvěcha za stálého náhradníka seriálu Speedway Grand Prix doprovodil snímkem, na němž je v akci starší bratr pražského juniora. Václav Kvěch vše bere s nadhledem, byť velké ceny jezdit nebude. A magazínu speedwayA-Z se svěřil, že jej mnohem více mrzí letošní krátká sezóna.
Václav Kvěch není spokojený s délkou letošní sezóny
Sám Václav Kvěch ukončil své letošní závodění v půli září při juniorce v Žarnovici. „To mělo rychlej‘ konec,“ připomíná své dva pády. „Škrtnul jsem si o Honzu Macka a pak už si moc nepamatuju.“
Přitom svou druhou jízdu vedl, než v její poslední zatáčce upadl a ocitnul se v péči lékařů. „Ani to si moc nepamatuju,“ nemůže sloužit s komentářem. „Škoda, že to nevydrželo o sto metrů dál. Ale to je jedno, stalo se, stalo. Život jde dál.“
Navíc jeho tělesná schránka žádné vážnější úhony naštěstí nedoznala. „Měl jsem jen otřes mozku,“ svěřuje se Václav Kvěch. „Zaplaťpánbůh. Stáli při mně všichni svatí.“
Václav Kvěch na téma své fotografie v článku o bratrově nominaci na SGP 2021:
„Na ten článek jsem narazil. Normálně jsem se orosil. Blázinec. To se mi líbilo.“
V úterý dvaadvacátého září měla juniorka pokračovat na pražské Markétě. Startovní listina se do kupy dávala jen horko těžko. Česká republika zčervenala na covidových semaforech mnoha zemí a tak musely vypomáhat dvěstěpadesátky. Jenže závod nakonec stejně padl, když se dopoledne před ním omluvil právě Václav Kvěch.
Osudný moment v Žarnovici: Václav Kvěch (červená) po kontaktu s Janem Mackem (bílá) se dostane do potíží
„Dostal jsem kovida,“ svěřuje se. „Už v pondělí jsem nešel do práce. Večer jsem už měl devětatřicítku horečku. Ve čtvrtek jsem šel na testy a byl jsem pozitivní. Nejel jsem proto ani dvojice ve Slaným s Ondrou Smetanou.“
Další závodění zastavily stále přísnější vládní restrikce. „Je škoda, že se sezóna neodjela celá,“ posteskne si Václav Kvěch. „Naštvalo mě to. Člověk do toho nastrká spoustu peněz.“
Mistrovství světa na dlouhé dráze patřilo k disciplínám, které koronavirová krize poškodila nejvíc. Pětidílná finálová série se smrskla na dva závody na diametrálně odlišných drahách v Morizes a v Rzeszowě. Vedle kvalifikačního kola v Scheesselu padl i Long Track of Nations. Nicméně z challenge v Rodenu nakonec postoupili dva Češi.
Josef Franc si vybojoval účast ve finále vítězstvím v challenge
Právo účasti ve finálovém seriálu na příští rok si zajistila první sedmička letošního pořadí. Z challenge postoupili čtyři, když si komise CCP vyhrazuje právo udělit tři divoké karty. Jenže řada závodníků si finálový pásek svých kalhot jistí ještě účastí v kvalifikaci.
O postupu Josefa France nemohlo být ani pochyb. Návratu mezi elitu se dočkal rovněž Hynek Štichauer, který svým šlechetným zapůjčením motocyklu na Pražanově vítězství v Rodenu participoval.
Shodou okolností se do světového finále na dlouhé dostal rovněž Hynek Štichauer
Romano Hummel a Theo Pijper, kteří si v Rodenu vyjeli postup, totiž ve druhém finále v Rzeszowě potvrdili své umístění mezi nejlepšími sedmi. A Kenneth Kruse Hansen, jenž skončil až šestý, se dokonce stal vicemistrem světa. Dalším v pořadí na postup byl právě Hynek Štichauer.
Účastníci finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze 2020:
pořadí v MS 2020
pořadí v challenge
Lukas Fienhage, D
1.
Kenneth Kruse Hansen, DK
2.
6.
Mathieu Tresarrieu, F
3.
Zach Wajtknecht, GB
4.
8.
Romano Hummel, NL
5.
2.
Theo Pijper, NL
6.
4.
James Shanes, GB
7.
14.
Josef Franc, CZ
11.
1.
Max Dilger, D
9.
3.
Bernd Diener, D
5.
Hynek Štichauer, CZ
7.
Poznámka: umístění klíčové pro postup do finále 2021 je zobrazeno tučně
Praha – 29. října
Seriál pohárových závodů stopětadvacítek na krátkých tratích následoval osud ostatních plochodrážních podniků pod gescí AČR. Vzhledem k nouzovému stavu se již nepojede a měl by mít před sebou již jen tradiční vyhlášení ve slavnostním duchu. Jenže o jeho podobě zatím nemá tušení ani Zdeněk Schneiderwind, jenž před třinácti lety zápolení kolibříků na malých oválech spískal.
Jaroslav Vaníček se stal vítězem letošního seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup
„Mini Cup již skončil,“ odtuší pražský trenér. „Vyhlášení nevím, jak proběhne. Chtěl bych ho slavnostnější, ceny jsou přislíbeny, rám Stuha jako hlavní. Děkuju jim a PRO-TECu, nebýt jich, dělalo by se to těžko. Jdou do toho léta, bez nich by se všechno dávalo těžko do kupy. Nechci jít proti vládním opatřením, může se stát, že by se vyhlášení udělalo až na jaře při prvním tréninku.“
Jako definitivní platí pořadí, které určil poslední díl série v půlce srpna v Chabařovicích. Svůj loňský primát obhájil Jaroslav Vaníček, avšak na závěrečné pódium vstupují dva novicové spojení slavným velkým písmenem CH. Adam Nejezchleba je druhý a Petr Marek, který předloni začal plochodrážní ovále očichávat, třetí.
Adam Nejezchleba skončil druhý
S jedenácti uskutečněnými mítinky se letošní PRO-TEC Speedway Mini Cup stal nejbohatším seriálem a to nejen u nás. A to ještě minimálně o čtyři závody přišel. Pražský úvod se v květnu utopil v záplavách deště, další dva mítinky malé Markéty vzal plukovník Prymula svými anticovidovými restrikcemi. Rovněž červnový závod ve Slaném ukončil předčasně déšť.
„Mini Cup fungoval,“ usmívá se Zdeněk Schneiderwind. „Na to, že sezóna byla zkrácená a blbá, se jelo bez problémů. Účast byla vždycky velká, s tím jsem nadmíru spokojenej‘. Máme problémy se startovkou v junioráku i ve velkým mistráku, ale v Mini Cupu ne. Nevidím v něm výrazný negativa, jen samá pozitiva.“
Petr Marek se svými výkony postaral o jedno z největších překvapení sezóny
Ona snad nějaká negativa byla? „Toho třináctýho června mě mrzel přístup některých závodníků,“ povzdechne si. „Stavěli jsme pro ně stany, bylo vedro a oni naše úsilí negovali. Ale ve finále bylo víc pozitivních věcí než těhle blbostí. Ale pro ty kluky by to mělo bejt školou do budoucna. Na velkých závodech se jich nikdo taky ptát nebude. Jako třeba teď v Lublinu.“
Pohár stopětadvacítek si na nezájem závodníků rozhodně nemohl stěžovat
Foto: Kiril Ianatchkov, Eva Palánová a Antonín Škach
Mladá Boleslav – 28. října
Svůj první letošní závod si naplánoval až do momentu, kdy česká plochodrážní sezóna ještě ani netušila, že již vlastně skončila. Jako amatér s tím ostatně žádný problém neměl. A na svou pozdní premiéru vyrazil na polskou amatérskou sérii do Gniezna. Přestože stál na pódiu, má v otázce svého závodění hlavu rozpůlenou vejpůl.
Sjoerd Rozenberg, Maciej Fajfer a Martin Švestka na stupních vítězů
„Já to tak mívám, buď se svezu zjara, nebo až na podzim,“ směje se Martin Švestka nad připomínkou říjnového začátku své sezóny, aby bez ztráty tempa reagoval na otázku, jak se v polské sérii vlastně objevil. „Byl jsem se svýzt v Liberci a Blažej Skrzeszewski mě oslovil, jestli nechci jet v Gniezně. V Polsku jsem se rád svez‘, byl jsem tam jen jako mladej.“
Nicméně deště celou akci o pár dnů odložily. „O čtrnáct dnů se to prodloužilo,“ říká bývalý závodník pražské Markéty a Mšena. „To mi bodlo. Byl to měsíc příprav a teď jsem moh‘ mít o dva tréninky víc. Jednou Liberec, dvakrát Plzeň, jednou Markéta. Není snadný se tady svýzt. Když makáš, zabere to dost času, když makáš.“
Martin Švestka si polskou neděli užil náramně
Nakonec to však stálo zato. „Dobrá zkušenost,“ souhlasí Martin Švestka. „A hnedka bedna. Závody super. Ondra Smetana se nabíd‘, že by se mnou jel. Přidal se i jeho táta Radek. Posunulo se to na neděli, jelo se finále polský extraligy, skloubili jsme to a jeli se na něj podívat. Krásná neděle v zemi krále Miroslava, šli jsme si zazpívat (smích).“
Především si však užil plochou dráhu v době, kdy ji u nás vládní opatření nedovolovala. „Ten Maciej Fajfer, co vyhrál, má třicet dva let,“ hodnotí své třetí místo. „Ještě před pěti lety jezdil ligu. Sjoerd Rozenberg taky jezdí a má motorku od ladiče. Příští rok do toho musím jít.“
Kompletní tým v Gnizně: Ondřej Smetana, Radek Smetana a Martin Švestka
A tak Martina Švestku uvidíme v akci také na našich oválech? „Jeden den mám takovej, že jo, druhej‘ zase, že ne,“ povzdechne si. „Jeden den chci, ale druhej‘ vstanu a říkám si ‚ty debile, kam se cpeš?‘. Plochá dráha stojí spoustu času, manželka za mě musí jezdit nakladačem. Půlka hlavy by chtěla, druhá ne a připomíná mi, že mám dva zaměstnance.“
Všechno je tím pádem otevřené. „Škoda Kostěnic,“ lituje Martin Švestka zrušené Rozlučky na oválku u prvního železničního koridoru. „Tam bych se rád jel podívat. Ale ta celá sezóna byla na hovno, když to tam vezmeš.“
Pardubice – 27. října
Zima v Čechách byla mírná. Ostatně jako vždycky. Ledaři skřípali zuby a loňské Holice zůstaly jediným závodem u nás za poslední tři sezóny. Jenže březen se vytasil s protivníkem mnohem silnějšího kalibru. Díky koronaviru a nouzovému stavu se zmrazil začátek sezóny. Na podzim se epidemická situace zhoršila. Pořadatelé vcelku logicky nechtěli jezdit své mítinky bez diváků, což ostatně nyní už není ani možné. Sportovní komisi nezbylo nic jiného, než letošní závodění oficiálně ukončit, což jednomyslným verdiktem svých členů učinila včera. Sezóna se smrskla na všeho všudy čtyři měsíce. Svitavy a Březolupy nepořádaly vůbec nic, Chabařovice pouze závody stopětadvacítek. Přesto se za letošním rokem lze ohlížet s uspokojením.
Eduard Krčmář získal první titul individuálního mistra republiky
„Sportovní komise děkuje všem organizátorům a jezdcům, že přes všechny problémy bylo uspořádáno třicet osm mistrovských a přeborových podniků,“ říká Petr Moravec. „Navíc v České republice bylo uspořádáno pět závodů mistrovství světa a tři závody mistrovství Evropy. Naši pořadatelé byli po Polsku druhým nejčastější pořadatel závodů mistrovství světa e Evropy a navíc uspořádali čtyři volné závody, jeden zapsaný v kalendáři FIM a všechny v kalendáři FIM Europe.“
Za čtyři měsíce se však všechny plány nestihly uskutečnit. Přitom chybělo jen čtrnáct říjnových dnů, aby účet sezóny s kombinací dvojek a nul v letopočtu byl uzavřen jako kompletní. Kromě ledařských titulů se tím pádem musíme obejít i bez mistrů republiky dvojic. Jeho odvolání však jde za deštěm, který na svátek všech Václavů zasadil slánskému oválu poslední ránu.
Dle originálního plánu se vlastně odjelo jen mistrovství republiky juniorských družstev, které na konci srpna ovládlo fenomenální pražské trio Jan Kvěch, Petr Chlupáč a Daniel Klíma. Z hlediska kvót i šampionát na dlouhé dráze s pátým primátem Josefa France, jenž se však posunul o dva měsíce oproti původním záměrům.
Josef Franc se raduje z primátu na dlouhé dráze
Mistrovství republiky jednotlivců nemělo dvě, nýbrž jediné finále. Eduard Krčmář jej sehrál s rutinou zkušeného hráče pokeru. Neztratil jediný bod a své první zlato vybojoval s plnou parádou. Slánské eso zvítězilo i v přeboru, který komise operativně přeplánovala, aby se stal hlavní náplní plochodrážního června.
Zní to kontroverzně, ale nezvratné odvolání březolupského závěru přineslo spravedlivý výsledek. Eduard Krčmář by totiž na jihu Moravy nemohl startovat kvůli svým závazkům v Krosně a přišel by o zlato, ačkoliv si v šesti závodech vypracoval olbřímí náskok. Čtyřikrát vyhrál s maximálním skóre a jen dvakrát jej z nejvyššího stupínku dokázal sundat Josef Franc.
V juniorce Petr Chlupáč neprohrál jedinou rozjížďku, avšak v Žarnovici chytil kšiltem přilby za zvedající se pásku shodou okolností v jízdě se svým největším rivalem Danielem Klímou. Ten potvrdil, že štěstí přeje připraveným, nicméně zlato je potvrzením jeho stoupající výkonnosti. Avšak škoda zrušených podniků v Praze a v Kopřivnici. Souboje obou Pražanů okořeněné přítomností Jana Kvěcha, jenž první podnik v Plzni musel vynechat, a dalších by určitě nenechaly obecenstvo v klidu.
Celý program nestihly ani obě ligové soutěže. První liga se smrskla na půlku s ohledem na úsporu nákladů, ale především termínů. Praha v ní již třetím rokem neprohrála ani jeden závod. Podzimní vývoj potvrdil správnost idey plochodrážní exekutivy na expresní pojetí extraligy ve dvou zářijových týdnech.
Daniel Klíma nemohl mít v Žarnovici žádné tušení, že je již šampiónem do jednadvaceti i devatenácti let
Leč pražský klub žil přípravami na dvě velké ceny, jediných, které se letos nekonaly v Polsku. Náhradní říjnový termín už padl na vrub vládních opatření. Praha se tím pádem může chlubit zajímavým statistickým zápisem. Vyhrála titul, aniž by absolvovala mítink na domácí trati. Něco takového se stávalo pouze v letech 1987 – 1990, kdy o titulu rozhodovalo finále mistrovství republiky družstev konané zásadně na neutrálním stadiónu. A pak ještě v ligovém pravěku, než pražská Markéta v jednašedesátém prvně otevřela své brány.
Kraťoučká sezóna paradoxně přispěla dvěstěpadesátkám. Původně měly mít je jediný mistrovský závod se silnou mezinárodní účastní v září ve Slaném. Nakonec byl zamýšlený pohár povýšen na šampionát republiky, který se stalo kořistí Jaroslava Vaníčka. Termíny škrtali i kolibříci. Adam Bednář triumfoval na krátkých oválech. Klasický šampionát přišel o březolupský závěr, avšak v té chvíli již nemohl Vojtěcha Šachla na hrotu klasifikace nikdo přestihnout.
Všechno už tady jednou bylo:
Ani extraliga nebyla dokončena, takže Pražané vyhráli titul už v Pardubicích
Premiérové plochodrážní závody v Československu se datují již do půle dvacátých let a na motocyklech se na oválech doleva v pražských Bubnech závodilo ještě za císařpána. Turbulentní století se proto nemohlo neprojevit ani ve sportu levých zatáček.
První státní zákaz přišel v září 1938. Sudetští Němci, na mnoha místech otevřeně podporováni ozbrojenou mocí Říše, se zbraní v ruce povstali proti Československu. Mnohé požáry musela hasit naše armáda, dokonce za použití tanků, a světový konflikt byl na spadnutí. Na sport nemohlo být logicky ani pomyšlení. První plochodrážní mistrovství naší země se proto v Plzni nekonalo.
Adolf Hitler se nespokojil s výsledky Mnichovské dohody. V Evropě se závodilo, automobilová Velká cena se v Bělehradě konala ve chvíli, kdy Němci útočili na Polsko, avšak v Protektorátu Čechy a Morava nikoliv. S vypuknutím druhé světové války byl však se závodním motorismem utrum.
Již zkraje září 1945 se na Strahově konala plochá dráha jako vůbec první motoristický podnik v osvobozené zemi vůbec. Ovšem poválečné Československo si o demokratické první republice mohlo jen zdát. Navíc přišel komunistický puč. Sám o sobě by s přimhouřením oka šel klasifikovat jako převzetí moc ústavními prostředky, nicméně již blízké měsíce přinesly neuvěřitelný teror.
Petr Chlupáč, Jan Kvěch a Daniel Klíma podtrhli zlatý pražský rok triumfem v mistrovství republiky juniorských družstev
Pokud se motorismu týká, srpen osmačtyřicátého přinesl nekompromisní zákaz pořádání veškerých závodů. Na prahu padesátých let čelila plochá dráha i stopce pořádání na atletických stadiónech a ještě další restrikci v dvaapadesátém, jež nejspíše pramenila z technického stavu dosluhujících motocyklů. Stát sport levých zatáček omezil až letos zjara a poté na podzim.
Ačkoliv část mistrovských seriálů zůstala nedokončena, členové komise se nepřiklonili k jejich dokončení zjara příštího roku. Taková řešení známe nejen od protinožců, nýbrž kupříkladu ze série Drift-On-Ice pořádané Ronnym Weisem. Ostatně čas od času se i v termínovém kalendáři domácích ledů objeví prosincový mítink.
Ještě nikdy se však nekonal, přesto se v naší historii jedna soutěž rozložila do dvou let. Na podzim 1974 hodně pršelo. Kvalifikace o extraligu 1975 proto stihla v říjnu pouze polovinu, druhá se dojela až v březnu. V dubnu dvaasedmdesátého zase déšť dovolil v Březolupech uskutečnit jen osm rozjížděk prvoligového klání. Druhá polovina se odjela až nazítří.
Déšť ostatně komplikuje situaci pořadatelům i dnes, což ostatně na vlastní kůži zažil i nepravidelný návštěvník plochodrážních závod. Postaral se také o kuriózní rekord Michaela Hádka, který je díky němu jediným závodníkem planety, který absolvoval dva podniky ranku mistrovství světa. V červnu 2009 po odloženém semifinále juniorských družstev v Pardubicích rychle pospíchal do Divišova na kvalifikaci o Speedway Grand Prix.
Pardubice – 26. října
Zjara vládní restrikce odložila začátek plochodrážní sezóny až na práh června. Podzimní opatření ji pak nemilosrdně utnula po Zlaté přilbě. Epidemická situace se nelepší, takže není naděje na blízké rozvolnění a s ním závodění v listopadu. Dnes v sedmnáct hodin se proto sportovní komise rozhodla letošní sezónu ukončit. Alternativa, že by se nedokončené šampionáty dojely na jaře, padla. Mezi muži v čele disciplíny je shoda vyhlásit výsledky na základě uskutečněných mítinků.
