Praha – 8. dubna
Když mu zavoláte, s pravděpodobností hraničící s absolutní jistotou jej zastihnete v práci. Navzdory úsilí mu však z letošní dovolené zbývají prakticky jen necelé dva týdny. Určitě si je nevybere v létě, aby své tělo nechal pálit paprsky slunce na nějaké pláži. Na podzim totiž ve Švédsku zamrzne a bude třeba natrénovat na další ledařskou kampaň. Jiří Wildt se totiž nechce spokojit se svým jediným startem v mistrovství světa, jehož se minulý víkend dočkal v nizozemském Heerenveenu.

 

Pružné problémy s pružením

„Jsem v práci,“ reaguje Jiří Wildt na otázku, zda jej vyzváněním svého mobilního telefonu nerušíte. „A teď tu budu asi pořád, než v prosinci pojedu do Švédska. Zbyly mi jen dva týdny dovolený. V létě asi nepřichází v úvahu, že bych si je vybral a někam jel, šetřím si je na to Švédsko.“

A jak si užil svůj premiérový závod ledařského mistrovství světa? „Vždyť jsi to viděl,“ opáčí. „V sobotu jsem vyhrál olympiádu. Novej tlumič jsem na motorce neměl, na stojánku byl horší než ten můj původní. Budeme to muset řešit teď v sezóně.“

A tak babo, raď. „Ten starej je v pořádku,“ říká pražský ledař. „Všichni říkali, že je to nejlepší. Ale nedokázal jsem doladit motorku. Když mi mačkali přední tlumiče, říkali, že maj‘ velkej odskok. Všechno souvisí se vším.“

 

První tři světové body

V sobotu skončil s pěticí nul sedmnáctý, avšak ve třech posledních rozjížďkách nedělního programu nasbíral alespoň po bodíku. Stačily mu na třináctou pozici v závodě, zatímco v závěrečné klasifikaci šampionátu zapsal své jméno jako pětadvacáté ze sedmadvaceti.

„V sobotu jsem jel, abych byl v pořádku, a nastoupil v neděli,“ neskrývá. „To mi taky moc nešlo, ale aspoň nějaký body byly. Byl to můj první závod mistrovství světa. Lukáš Hutla takhle jezdí po dvanácti letech ježdění. Gratuluju mu k bedně, aspoň se o ledech bude něco vědět. A třeba i na AČR.“

 

Rošáda nehrozí

Kromě tatínka Martina mu v Nizozemí pomáhal také Ondřej Smetana. Jeho absence v zítřejším přeboru na Markétě bohužel potvrzuje informace o konci kariéry, ačkoliv si čtvrtý muž loňského šampionátu republiky oblékl mediální škrabošku mlčení.

„Ondrovi se ledy líbily, taky by si koupil leďáka, ale jezdil by jen sám,“ vytuší Jiří Wildt směr další otázky. „Ale byl fajn. Pomohl nám ve všem a táta neměl tolik práce. A že bychom si vyměnili motorky? To asi ne, krátká dráha pro mě není. Zkoušel jsem ji dvakrát a vždycky jsem si odřel loket.“

 

Terénní léto před ledařskou zimou

A co tedy bude Jiří Wildt dělat, když během teplejších měsíců roku opustí svou kancelář? „Půjdu se svýzt na motokrosový motorce,“ má jasno. „Na tréninku, na závodech asi ne, to bych musel jezdit hodně, abych vydržel pětadvacet minut, a taky nechci utrácet peníze.“

Příprava na ledařský rok s číslem třiadvacet ovšem již probíhá. „Začnu běhat,“ plánuje Jiří Wildt. „S kamarády chodíme lézt na stěnu. S fyzičkou jsem letos problém neměl, ruce jsou v pohodě, ale ten styl…“

Ledová plochá dráha je však jasnou volbou. „Budu muset investovat,“ plánuje. „Záleží, jak to bude příští rok. Jak dlouho bude válka na Ukrajině trvat, jestli ledy budou zase bez Rusů. Zatím jsem v reprezentaci za Lukášem a Andrejem. Uvidí se, jestli začne jezdit zase Klabo…“

Přelouč – 6. dubna
Parádivá Večernice si v neděli teprve otevírala svůj šatník, aby popřemýšlela, co si večer oblékne na sebe. Světový šampionát na ledové dráze již dospěl v Heerenveenu ke svému konci. Lukáš Hutla zažíval diametrálně odlišné pocity. Řádil na pódiu jako třetí nejlepší muž závodu, ale medaile mu stejně jako v mistrovství starého kontinentu unikla o příslovečný vlásek. Nakonec vzal svou situaci s nadhledem. Pořádně si svůj úspěch užil a začal přemýšlet, jak být napřesrok ještě lepší.

 

Jeden nepovedený start

„V pátek trénink,“ vypráví přeloučský ledař o uplynulém víkendu ve svém podání. „Všechno bylo dobrý. Nastavila se motorka, převody, na spojku jsem ani nesahal. K večeři jsme si dali jedno pivko a šli spát. V sobotu jsme s přítelkyní navštívili pevnost v Naardenu, měli jsme zákusek k obědu.“

Nicméně sobota patřila přece jen závodění. Lukáš Hutla otevřel své skóre triumfem v rozjížďce s číslem jedna. Ve druhé sérii však skončil třetí za Lucou Bauerem a vítězným Ove Ledströmem, jenž až do svého pádu v rozjížďce s číslem čtrnáct živil nemalé ambice.

„To byla špatná jízda,“ povzdechne si. „Pokazil jsem start, honil jsem se s Andrejem a Bauer mi mezitím ujel. Na finále mi nakonec chyběl bodík.“

 

Lehká sobotní technická příprava

Po třech závěrečných druhých místech obsadil Lukáš Hutla šestou pozici. Do tabulky aktuálního pořadí si připsal jedenáct bodů. Přitom jen samotný postup do finálové jízdy by jeho konto obohatil minimálně o tři další body. Dnes již víme, jak by konečná klasifikace za těchto okolností vypadala, nicméně v sobotu večer ještě nebyla medaile ztracena.

„Čekal jsem šestý, pátý místo, když se zadaří,“ připouští český reprezentant. „Byl jsem zklamanej. Nechal jsem mechanika Radima Lamberského jen sundat deky, všechno vyčistit a namazat. Spojka byla o tisíc procent lepší než za pár posledních sezón. Starty byly suprový, lepší, když si to trošku klouzne.“

 

Na hrotu aktuální klasifikace

První nedělní pohled patřil na rozpis jízd. „Koukal jsem se na něj a čekal, že bych v prvních třech jízdách moh‘ mít trojky,“ neskrývá Lukáš Hutla, ačkoliv jej v rozjížďce s číslem devět očekával největší kandidát na zlatou medaili. „Na Webera jsem si věřil, všichni okolo mu radili, ať jede opatrně.“

A vskutku nedělní podnik se odvíjel dle Čechových očekávání. „Trojka v první jízdě, trojka ve druhý s Bauerem,“ bere své vyprávění šmahem. „Weber šel na držku, ale stejně bych ho objel.“

Martin Haarahiltunen posléze slavil triumf v jedenácté jízdě a nikdo jiný než on a Lukáš Hutla nedisponoval po třech sériích devíti body. „Kolem tabule s bodama se chodilo dobře,“ usmívá se kmenový závodník AMK ZP Pardubice. „Ale já se tam radši moc nekoukal.“

 

Svítí červená světla

Postup do finále však bylo nutno ještě potvrdit ve dvou dalších výjezdech na heereveenský led. „Na Haralda Simona jsem odstartoval,“ říká Lukáš Hutla. „Ale udělal mě, ještě nikdy jsem ho neporazil. V poslední jízdě jsem si říkal hlavně nejít na držku. Dojel jsem na bod, ale ve finále jsem byl.“

Aby skončil třetí celkově, Lukáš Hutla by potřeboval vyhrát, ovšem Martin Haarahiltunen prahnul po triumfu stejně, ačkoliv by jej na mistra světa korunovala i druhá příčka. „Byl jsem rozhodnutej, že třetí flek musí bejt,“ přibližuje český ledař rozpoložení své mysli. „Martinovi to sedělo, na Simona jsem si věřil, ale Jimmy Hörnell se taky víc rozjížděl.“

Konečně páska letěla nahoru. „Start dobrej,“ líčí Lukáš Hutla. „Pak mě Simon podjel. Chtěl jsem se ho držet. Kdyby ho to nakopalo, vrátil bych mu to. A najednou červený světla! Jimmy za námi upadnul.“

 

Čech na pódiu světových ledů

Když byl Švéd za svůj pád diskvalifikován, Lukáše Hutlu už stupně vítězů nemohly minout. „Už když svítily červený světla, probleskávalo mi hlavou, že bude bedna,“ souhlasí. „Věděl jsem, že musím vyhrát, abych v závěrečný klasifikaci přeskočil Bogdanova. Ale za celej víkend jsem už toho měl plný brejle.“

A tak v repete Martin Haarahiltunen, jehož za celý víkend zastavila pouze sobotní porucha, vítězstvím potvrdil světový titul. Sebral jej Johannu Weberovi o pouhé tři tabulkové body. A jeho skok z osmé příčky po únorové ouvertuře v šampionátu v Togliatti je nesmírně obdivuhodný, byť na něm neúčast ruských es měla lví podíl.

„Na držku jsem nešel, ale zdravotně nejsem stoprocentní,“ říká Lukáš Hutla, jenž pod šachovnicovou vlajkou proburácel jako třetí. „V daný chvíli jsem ze sebe víc nevymáčknul.“

 

Pádné slovo do pranice třiadvacátého roku

Lukáš Hutla řádil na nejnižším stupínku pódia, čímž se postaral o nejvýraznější český výsledek posledních let. Na druhou stranu, Nikita Bogdanov díky dvojici výher v Togliatti zůstal v závěrečné klasifikaci na třetím místě. Český borec za ním zaostal o pouhé tři tabulkové body.

„Udělal jsem výsledek,“ přemítá. „Přítelkyně se mě ptala, jestli jsem šťastnej. Odpověděl jsem jí, já nevím, chtěl jsem vyhrát, ale asi jo. Zaplaťpánbůh, že to dopadlo, jak to dopadlo. Děkuju všem, výsledek je určitě super. Uvidím, co vymyslí s Rusama, snad se za rok vrátí, když ne, bude v mistrovství světa těžká honba.“

Sám chce být její součástí. „Už vím, co s technikou,“ uvažuje. „Jak naštelovat tlumiče, spojku jsem doladil. Připravím motor a budu zase o level vejš. Nevzdávám to!“

Praha – 30. března
Nikdo mu nemůže vyčítat, že se na svůj první závod světového šampionátu ledařů dostal díky vyloučení ruských borců. V kvalifikaci v Örnsköldsviku skončil jako první vyřazený bod od postupu. V úvodním finále Togliatti měl svůj portrét vytištěný v programu, ale proti operativní letecké cestě na východ se postavil koronavirus. Dnes v noci však Jiří Wildt vyráží do Heerenveenu, kde před svým debutem musí ještě vyřešit jeden dloužek z evropského šampionátu v Tomaszi Mazowieckem.

 

Problém jménem zadní tlumič

„Těším se,“ neskrývá pražský ledař, sotva vyslovíte jméno nizozemského městečka. „Ale uvidím, co bude po tom mém výkonu na mistrovství Evropy. Nemůžeme doladit zadní tlumič. Vyhrál jsem první jízdu, pak mě to dvakrát vykoplo.“

Po dvou pádech dojel Jiří Wildt dvakrát třetí a v celkové klasifikace obsadil třináctou pozici. „Byl jsem rád, že jsem dojel,“ odtuší. „Měl jsem z tý motorky strach.“

 

Práce před pátečním tréninkem

Na víkendový světový šampionát je ovšem Jiří Wildt připravený dokonale. „Objednal jsem nový tlumič,“ říká. „Venku je plus patnáct, takže ho tady neotestujeme. Dáme ho před tréninkem. Jedeme ve čtvrtek v noci, v pátek je Thijsův pohár. Ve čtvrtek se koukneme na jejich trénink, my máme trénink až v pátek v devět ráno.“

A s jakými ambicemi se český reprezentant pustí do svého prvního mistrovství světa? „Uvidím,“ přemítá. „Budu dělat všechno, ať mám nějaký body. Měly by se dát sebrat, bude to podobné jako na Evropě.“