Pardubice – 18. března
Elektronická komunikace mezi členy komise ploché dráhy v uplynulých dvou dnech dotáhla do konce výměnu termínů a lokalit. A tak je potvrzeno, že první finále šampionátu jednotlivců včetně šampionátu stopětadvacítek na malé dráže se ve Slaném pojede již 15. dubna. Přebor a mistrovské dvěstěpadesátky v Pardubicích, jež tento termín uvolnily kvůli možné účasti dvou Čechů v polském ligovém závodě. Změna se dotýká již vyhlášených nominačních kritérií pro reprezentaci, která budou muset být upravena. Jejich nová podoba bude známá nejdéle 25. března.
Přesunuté dubnové závody českého kalendáře:
původní termín:
závod:
nový termín:
15.4.
přebor + MR 250 – Pardubice
8.6.
23.4.
MR jednotlvivců + MR 125 ccm krátká – Slaný
15.4.
Pardubice uvidí přebor až v červnu | foto Pavel Fišer
Pardubice – 17. dubna
Dvojdílný šampionát jednotlivců měl startovat předposlední sobotu měsíce dubna ve Slaném. Jenže včera zveřejněné termíny polské první ligy podnítily sportovní komisi k akci. Na stejný den se u našich severních sousedů plánuje televizní utkání, což by se mohlo dotknout účasti českých závodníků. Proto Pardubice svůj přebor plánovaný na 15. dubna přesunou na červen, aby termín uvolnili Slanému pro individuální šampionát republiky. V nejbližší době budou upravena také kvalifikační pravidla, protože se před Slaným stihne jediný přebor v Praze.
Ve Slaném se pojede již o týden dříve | foto Antonín Škach
Titul mistra republiky se vyhlašuje jen jednou za rok. A tak si i moderátor může dovolit méně seriózní otázky pro pobavení skvělého březolupského publika. Václav Milík jen obrací oči, když se ho ptám, zda již poslal textovku Josefu Francovi o svém titulu. O dva roky dříve totiž pražský závodník o svém triumfu prostřednictvím svého mobilního telefonu jako prvního informoval právě pardubického kapitána. Ten toho času dlel na polské velké ceně, což mu zabránilo v českém finále startovat. Další dotaz byl však na odpověď mnohem náročnější. Prostou aritmetikou by Václav Milík roku 2019 mohl překonat nepřekonatelného Jiřího Štancla někdy na podzim 2027. Ovšem matematické zákony ve světě ploché dráhy neplatí.
Vysoko nastavená laťka
Jiří Štancl (vlevo) vyhrál domácí titul dvanáctkrát, Václav Milík šestkrát | foto Karel Herman
I pětatřicet let od doby, kdy Jiří Štancl ukončil své fenomenální kariéru, zůstává spousta jeho mezníků nebourána. Jedním z nich je i dvanáct titulů mistra republiky. Před třemi lety na vrcholku březolupského pódia Václav Milík slavil své páté zlato. Přestože v dalších dvou ročnících nejstaršího motoristického šampionátu naší země přidal jen jeden další primát, má prozatím největší naději dech beroucí rekord mistra všech mistrů překonat.
Dvanáct titulů šampióna republiky byl výkon jako z jiného světa již roku 1983, kdy jej Jiří Štancl vytvořil. Vždyť v té době se mu nemohly rovnat ani další osobnosti, které psaly historii ještě před ním. Hugo Rosák byl domácím mistrem čtyřikrát, Hugo Rosák pětkrát.
Každý jiný závodník dokázal své zlaté medaili pořídit maximálně jednu mladší sestřičku. A Jiří Štancl přitom rok co rok přepisoval historii. Poté, co v sedmdesátém prvně usedl na trůn, jej v dalších čtrnácti letech z něho dokázali sesadit pouze Václav Verner, Aleš Dryml a Antonín Kasper.
Vyzývatelé různými okolnostmi v poli poražených
Jiří Štancl vyhrál první titul ve svých jednadvaceti | foto archív Jiřího Štancla
Od osmdesátých let, kdy kariéra Jiřího Štancla kulminovalo, se změnila plochá dráha, ale i mnoho dalších věcí. Účast v mistrovství republiky již nebyla tolik zásadní a mnoho českých es dávalo přednost zahraničnímu angažmá. A pokud měli zázemí na Britských ostrovech, domácí šampionát ignorovali. Neúčast v reprezentaci podmíněná úspěchem v něm, je zase tolik nemrzela.
I proto má Michal Makovský jeden titul stejně jako Zdeněk Tesař, jenž se v půli devadesátek poprvé a naposledy vrátil do mistrovství republiky jednotlivců. Tomáš Topinka dokonce volil cestu slovenské licence a na české scéně znovu objevil až coby funkcionář. I když pravda Petr Ondrašík nebyl v jeho případě stejně zatvrzelý jako papež Řehoř VII., jenž v jedenáctém století nechal budoucího římského císaře Jinřicha IV. stát tři dny bosého a polonahého ve sněhu před svým hradem v Canosse, než mu udělil rozhřešení.
Každopádně rekord Jiřího Štancla odolal. Antonín Kasper se ve Mšeně v červenci 2002 stal mistrem republiky posedmé. O dva roky později se Bohumil Brhel stal šestinásobným českým šampiónem. Nikdo další se takovým metám nepřiblížil.
Výhoda věku
Václav Milík slaví v Březolupech svůj šestý titul | foto Pavel Fišer
Co vlastně člověk potřebuje, aby se třinácti tituly dostal na špici statistiky? Samozřejmě výjimečný talent či neuvěřitelnou pracovitost a píli, skvělé zázemí a v neposlední řadě v současném modelu mistrovství republiky i z pekla štěstí. A také dost času, vždyť šampiónem se plochodrážník může stát pouze jednou za rok!
V tomto ohledu měl Václav Milík oproti Jiřímu Štanclovi navrch. Oba se do špičky dostali velice rychle a oběma při startu kariéry pomohli jejich otcové. Jenže zatímco Pardubičan závodil již v patnácti, československé eso si muselo v duchu tehdejších reglementů počkat až do sedmnácti. Táhlo mu na jednadvacet, když se prvně stal mistrem republiky na úkor mnohem starších a zkušenějších soupeřů.
Václav Milík měl za sebou oslavu devatenáctých narozenin ve chvíli, kdy v rozjezdu o titul ve Mšeně porazil Lukáše Drymla. Mladším na trůně byl pouze Martin Vaculík, jehož slánský triumf před patnácti lety má svou obtížnou pochopitelností dodnes nádech invaze Marťanů.
Faktor Štěstěny
Josef Franc je jedním ze třech závodníků, jenž Václavu Milíkovi dokázal domácí titul sebrat | foto Pavel Fišer
O štěstí by mohli filozofovat jak Jiří Štancl, tak Václav Milík. Starší z nich především v sezóně 1974, kdy při něm v souboji s Milanem Špinkou stáli snad všichni svatí. Mladší zase o čtyřicet let později, kdy v Březolupech svůj tříbodový náskok prohospodařil dvěma pády, ale nakonec uspěl v nekonečně opakovaném rozjezdu s Josefem Francem a Matějem Kůsem. Ostatně kdyby mu byla Fortuna nakloněna, dodatková jízda o tilu proti Aleši Drymlovi v Plzni o rok dříve, mohla skončit opačným výsledkem.
Oba si však vychutnali šampionáty, v nichž neztratili ani bod, byť pravda současnost je až příliš vzdálená sedmdesátkám, v nichž se o mistra zápolilo až v osmi závodech. Na rozdíl od Václava Milíka však Jiří Štancl nikdy nemusel ani jednou vynechat domácí mistrovský podnik vinou své účasti ve světovém šampionátu.
Kromě Aleše Drymla sebrali v přímém duelu Václavu Milíkovi domácí titul pouze Josef Franc a Eduard Krčmář. Pardubický závodník se nyní v historických statistikách dělí o třetí místo s Bohumilem Brhelem. Aby překonal Jiřího Štancla, musel by brát zlato ještě sedmkrát.
Klíčová otázka
Jiřím Štanclem a Janem Kvěchem, jenž se zatím mezi české šampióny nezapsal| foto Lenka Kvěchová
Ať již na podzim roku 2028 bude mít nejvíce domácích titulů Jiří Štancl či Václav Milík, jeden fenomenální rekord skvělého Mistra bude stále platit. On jediný dokázal vyhrát titul československého šampióna bez přestávky desetkrát za sebou v letech 1972 – 1981.
A jen samotná plochá dráha musí sepsat konec tohoto příběhu. Budoucnost ukáže, zda překonat tento výkon je v silách Václava Milíka či jeho mladších následovníků. Je možné, že tento kousek dosáhne kdosi z mladých kolibříků a není vyloučeno, že se takový borec ještě nenarodil. Konec konců ani, že Jiří Štancl v tomto ohledu nezůstane první na věky věků.
Mistři republiky jednotlivců:
dvanáctkrát:
Jiří Štancl (1970, 1972 – 1981, 1983)
sedmkrát:
Antonín Kasper ml. (1985 – 1987, 1990, 1994, 1997, 2002)
Rudolf Havelka (1950 a 1957). Antonín Šváb st. (1966 a 1967), Jan Holub nejstarší (1968 a 1969), Aleš Dryml starší (1982 a 1984), Tomáš Topinka (1996 a 2003), Aleš Dryml mladší (2011 a 2013), Josef Franc (2017 a 2018)*
jednou:
Richard Janíček (1958), František Richter (1959), Jaroslav Machač (1960), Václav Verner (1971), Roman Matoušek (1988), Petr Vandírek (1989), Václav Milík st. (1991), Zdeněk Tesař (1995), Michal Makovský (1999), Adrian Rymel (2006), Martin Vaculík (2007), Matěj Kůs (2010) a Eduard Krčmář (2020)
Poznámka: Josef Franc vyhrál také jediný ročník mistrovství republiky pod gescí ČSMS v roce 2012
Březolupy – 28. září
Před poslední sérií si na březolupský ovál nemohl naříkat nikdo z šestnáctky účastníků druhého a rozhodujícího českého finále, kteří dávno zapomněli, že jim po obědě úvodní oblouk připomínal oraniště. Do depa si razil cestu televizní štáb. Obrovitý kameraman a reportér, který pomocí čísla v programu vyhledal Josefa France. Pražan totiž vedl aktuální klasifikaci bez ztráty bodu. Na mikrofon promluvili ještě Ondřej Smetana a Petr Chlupáč, zatímco Václav Milík stál nepovšimnut opřený o zábradlí. Na úvod kalil vodu Jaroslav Vaníček, jakoby nejel s pětistovkou šestý závod své kariéry, a on ztratil bod s Hynkem Štichauerem. Jenže mezitím makal v depu s otcem Václavem, jenž shodou okolností svůj jediný titul mistra republiky vybojoval v Březolupech před třiceti lety, a mechanikem Miroslavem Mihulem, aby našli optimální nastavení. V rozjížďce s číslem dvacet odvedl Josefa France a získal své šesté zlato v nejstarším motoristickém mistrovství republiky. Na ovál musel ještě jednou. Gentlemansky nechal losovat Josefa France postavení na roštu dodatkové jízdy jako prvního, protože je přece starší. A pak jej porazil ještě jednou a Pražan mohl glosovat na téma, proč je stále druhý. Na nejnižší stupínek pódia se i se zraněnou nohou vyhoupnul Hynek Štichauer, když Martin Málek zřejmě zakončil svou závodní etapu na klasických oválech pádem v rozjezdu. Dodatkovým jízdám ale dnes nebyl ještě ani náhodou konec, Petr Chlupáč při vzájemné konfrontaci sebral celkový bronz Ondřeji Smetanovi.
Josef Franc, Václav Milík a Hynek Štichauer na stupních vítězů
Bojuje se o titul i bronz
Josef Franc a Václav Milík měli svá depa vedle sebe
Ranní mlha se rozplynula. Závodníkům připomínal ovál oraniště zejména v úvodním oblouku, nicméně sluníčko malovalo den v krásných barvách. A již trénink ukázal, jak nádherné druhé finále českého šampionátu bude. Pravda Václav Kvěch se z něho vrátil po svých. Ovšem jen kvůli chybě svého mladšího brášky Jana, který mu do nádrže nedolil metyl. Po nástupu začal závod naostro a hned od jeho úvodních fází v něm nechyběla překvapení.
Martin Málek se již delší dobu netají svým záměrem soustředit se na dlouhé a travnaté ovály a jeho plány jen zvýšily jeho apetit po stupních vítězů na domovském ovále. V rozjížďce s číslem jedna se usadil v čele. S tím se však nechtěl smířit Josef Franc. Aby také ano, když mu po plzeňském finále chyběl na vedoucího Václava Milíka jeden jediný bodík.
Josef Franc (žlutá) se hned na úvod vypořádal s Martinem Málkem (bílá)
Ve druhé zatáčce zaútočil spodem, ovšem Martin Málek se udržel v čele. V dalším kole už takové pořádky neplatily. Josef Franc opět udeřil zleva a tentokrát se protáhnul do vedení. Tři body mu přišly vhod. A to také protože během několika dalších minut se o průběžné vedení v šampionátu dělil s pardubickým extraligovým kapitánem.
Václav Milík komentuje rozjížďku s číslem tři:
„Hynek míchal kartama, jel hezky a porazil mě.“
Václav Milík měl na startovním roštu třetí jízdy za největšího soupeře Hynka Štichauera. Jenže oba ostřílené Pardubičany svým rychlým startem zaskočil mladičký Jaroslav Vaníček. Hynek Štichauer převzal iniciativu a v první zatáčce poskočil z poslední příčky na druhou. Spodní stranou následujícího oblouku posléze převzal vedení.
Hynek Štichauer (žlutá) ve třetí jízdě Václava Milíka (modrá) za svými zády udržel
Václav Milík byl za ním ještě před koncem úvodního kola. Navzdory veškeré své snaze však další cestu dopředu nenašel a své dnešní skóre otevřel dvěma body. Jeho duel s Josefem Francem o titul neměl rozhodně být nikterak fádní. Jenže v sázce ležel také bronz. Hynek Štichauer dal jasně najevo, že by jej chtěl. Jenže nebyl sám. Vedle Ondřeje Smetany, třetího muže aktuální klasifikace, se po něm sápal také Petr Chlupáč.
„Pustil jsem ho k lajně,“ uváděl Daniel Klíma, který skvěle odpálil do rozjížďky s číslem dvě, na adresu svého vrstevníka z pražské Markéty. Petr Chlupáč zůstal pánem situace až do cíle. Ondřej Smetana reagoval bezchybně. Stylem start – cíl triumfoval ve čtvrté jízdě, v níž jeho soupeři nepatřili k adeptům na mety nejvyšší.
Vítěz, který skoro dva okruhy jezdil poslední
Ondřej Smetana (žlutá) jde do čela, zatímco Jaroslav Petrák (modrá) si sjednává respekt u Jakuba Valkoviče (bíláú a Jakuba Exlera (červená)
Ani rozjížďka s číslem pět nepatřila z úhlu pohledu Ondřeje Smetany k obtížným. A Pražan opět dominoval, když již ve druhém kole jezdil před druhým Janem Jeníčkem téměř o tři čtvrtiny rovinky. Ale tři body jsou tři body bez ohledu na okolnosti. Jenže ani Petr Chlupáč v šesté jízdě nezaváhal.
Ondřej Smetana si po dvou triumfech uvědomuje realitu:
„Teď už to bude těžký.“
Petr Chlupáč (žlutá) vodí Jaroslava Vaníčka (modrá) a Daniela Šilhána (bílá)
Venkem úvodní zatáčky se elegantně přenesl okolo Jaroslava Petráka a Jaroslava Vaníčka, aby také on zůstal po dvou sériích neporaženým závodníkem. V depu se už chystal Václav Milík. Před rozjížďkou s číslem sedm měl na ovále oba své motocykly. Nakonec zůstal sedět na tom druhém, zatímco ten z první jízdy zmizel rychle v depu.
Volba evidentně nebyla špatná. Pardubičan díky skvělému startu odvedl Daniela Klímu a Martina Málka. Josef Franc ovšem jeho výzvu zachytil. Od samého počátku kraloval rozjížďce s číslem osm před zraky Hynka Štichauera. A sotva se prohnal pod šachovnicovou vlajkou v rukách Rostislava Zúfalého, mítink vedli tři neporažení.
Václav Milík (červená) jezdí před Danielem Klímou (bílá) a Martinem Málkem (žlutá)
Po druhé pauze však byl již jen jediný. Václav Milík v depu pracoval i nadále na set upu svého motocyklu. V deváté jízdě stál až u mantinelu, ale raketový start jej vystřelil před Petra Chlupáče. Avšak Josef Franc se na svůj třetí dnešní triumf nadřel o poznání víc. Po startu rozjížďky s číslem dvanáct zůstal trčet úplně vzadu.
Suverénně vedl Ondřej Smetana, zatímco Daniel Klíma po venku první zatáčky nestihnul Jaroslava Vaníčka. V ten moment byl Josef Franc evidentně jediným člověkem na březolupském stadiónu, který nepokládal jízdu za ztracenou. Rychle však přesvědčoval i ostatní.
Jan Jeníček (modrá) vs. Hynek Štichauer (červená), aneb pardubické mládí a rutina
Ve druhém okruhu se spodní stranou druhé zatáčky protáhnul rovnou na druhé místo. Před sebou měl již jen Ondřeje Smetanu. Nicméně soudný jedinec by na něho jen stěží vsadil více než zlámanou grešli. Josef Franc útočil zvenčí, ale cíl se přece jen blížil. V poslední zatáčce zlomil svůj motocykl na spodní stranu a ve výjezdu poslal Ondřeje Smetanu za svá záda.
Dvacet rozjížděk nestačí
Josef Franc (modrá) zatím jezdí beznadějně poslední za Ondřejem Smetanou (červená), Danielem Klímou (žlutá) a Jaroslavem Vaníčkem (bílá)
Josef Franc s devíti body osaměl na hrotu průběžné klasifikace. O bod méně neměli jen Petr Chlupáč, Ondřej Smetana a Václav Milík, nýbrž také Hynek Štichauer. Pardubičan navzdory bolavé noze se zlomeným palce, vévodil desáté jízdě, nicméně po třetí pauze mu ujel Daniel Klíma. Hned poté Václav Milík předčil Ondřeje Smetanu po vnější straně první zatáčky.
A Josef Franc nakonec v rozjížďce s číslem šestnáct odkázal Petra Chlupáče za svá záda již s letem pásky vstříc šmolkovému březolupskému nebi. Vedl závod s dvanácti body a dělil se o průběžné vedení šampionátu s Václavem Milíkem, jenž se zatím opíral o jedenáct bodů. O další bod méně měli Petr Chlupáč, Hynek Štichauer a Ondřej Smetana.
Martin Málek (modrá) rozjíždí útok na Jaroslava Vaníčka (bílá) a Jakuba Valkoviče (červená)
Televizní štáb si před poslední sérií v depu našel Josefa France, Ondřeje Smetanu a Petra Chlupáče, zatímco Václav Milík jeho pozornosti unikl. Mezitím kropička zajela do depa a Pardubičan si povídal s Josefem Francem, Lubomírem Vozárem a Zdeňkem Schneiderwindem. Sedmnáctá jízda neměla ambice otřást vůbec ničím.
Jen Pavel Kuchař si v ní dokázal, že může vyhrávat i v závodech ranku českého individuálního šampionátu. Osmnácté jízdě dominoval Daniel Klíma. Ale ať počítal, jak počítal, jedenáct bodů bylo na pódium málo. Atmosféra houstla. Václav Milík koukal do modré plechové stěny depa. Josef Franc se hned v sousedním boxu otíral ručníkem. Nebýt jeho mechanika Martina Chalaše, jenž nepřestával vtipkovat, zábava by byla jako na funuse.
Do centra pozornosti se dostal Martin Málek. Na vítěznou dráhu se vydal až v rozjížďce s číslem jedenáct, v jejíž první zatáčce objel Pavla Kuchaře. O čtyři jízdy později se v úvodním výjezdu vypořádal s Jakubem Valkovičem, aby na sklonku druhého okruhu sebral vedení Jaroslavu Vaníčkovi.
Pavel Kuchař (modrá) vodí Jaroslava Vaníčka (žlutá)
Nyní v rozjížďce s číslem devatenáct změřil Hynka Štichauera hned na úvod. Hodinky se dostaly někam ke čtvrt na pět, když se konečně rozhodlo o letošním českém mistru. Ve dvacáté jízdě jezdil Václav Milík celá čtyři kola před Josefem Francem a rozdílem jediného bodu se po roce vrátil na trůn.
Jenže tím seznam rozhodnutých záležitostí končil. Zbývalo určit vítěze dnešního závodu, třetího v jeho pořadí a v neposlední řadě rovněž druhého vicemistra. Jako první se jel rozjezd o dnešní bronz. Martin Málek si vylosoval vnější ovál. Hynek Štichauer měl od počátku navrch, navíc domácí borec v první zatáčce třetího kola upadl. Hynek Štichauer projel jeho cílem, teprve poté zaklapl s jistotou technických bodů i pódia.
Martin Málek líčí rozjezd o třetí místo:
„Rozhodoval start, úplně jsem tam nebyl, už nebylo místo.“
Tlačenice po startu rozjížďky s číslem devatenáct: Petr Chlupáč (žlutá), Ondřej Smetana (bílá), Hynek Štichauer (modrá) a Martin Málek (červená)
Pak se strhla bitka o celkový bronz. Petr Chlupáč podjel Ondřeje Smetanu, který kul ve výjezdu odvetu, jenže jeho soupeř byl po vnějšku rychlejší. A konečně rozjezd o vítězství. Václav Milík nechal losovat Josefa France jako prvního. Sice jej porazil, ale zohlednil fakt, že Pražan je o čtrnáct let starší. Sotva šla páska nahoru, šly veškeré přednosti stranou. Pardubičan se ujal vedení, které před dotírajícím Pražanem uhájil a svůj šestý titul mohl slavit s plnou parádou.
Hlasy z depa
Souboje Josefa France (žlutá) a Václava Milíka (bílá) patřily k tomu nejlepšímu z dnešního dne
„Super,“ odtušil Václav Milík své hodnocení. „V první jízdě Hynek zamíchal kartama. Motorka nestartovala, druhou jízdu jsem jel na druhý a zjistil, že je to pomalý. Ve třetí jízdě to bylo OK na startu, ale až pak motorka startovala a upalovala dopředu. To bylo ideální. Jsem pošestý mistr, na rekord Jiřího Štancla mi zbývá půlka. Bude to těžký, rostou noví dobří kluci.“
„Suprový, sám za sebe jsem spokojenej,“ říkal Josef Franc. „Chyběly mi starty, ale ze čtvrtýho místa jsem vyhrál jízdu. To mě těší, kvůli tomu člověk závodí. Byly to hezký závody. V rozjezdu škoda, že Vašek nebyl vevnitř. To bych ale nebyl já, abych nebyl druhej (smích).“
„Je to fousama,“ žertoval Hynek Štichauer na téma své brady, která opět začala zarůstat. „Jsem rád za výsledek, na konci sezóny jsem měl smůlu. Spravil jsem si chuť a udělal výsledek. Kdybych nebyl zraněnej, bylo by to lepší, ale nedal jsem tomu málo. Neošidili jsem to a i přes bolest jsem se snažil připravit. Dneska se závody podařily, škoda, že jsem ztratil body, do rozjezdu s Petrem a Ondřejem chyběl bod. To je známka konzistence, snad budu mít podmínky jako letos, abych se to toho moh‘ za rok obou. I na dlouhý dráze, abych měl dobrý závody a výsledky. Porazil jsem mistra, to mě hlavně nabudilo, zůstal jsem hlavně v klidu a vyšlo to. Letos byly mistrák nádherný a spravedlivý závody.“
Martin Málek (modrá) útočí v rozjezdu na Hynka Štichauera (červená) v rozjezdu o dnešní pódium
„Závěr dobrý,“ konstatoval Martin Málek. „Chtěl jsem se v Březolupech rozloučit bednou, teď krátkou zásadně omezím. Trošku mi vzala chuť druhá jízda. Tři body ztráty už je hodně. Naděje byla ještě v rozjezdu, ale tam mi to nevyšlo. Hlavně, že jsem celý, a že jsem doma udělal závody.“
„Škoda tý poslední jízdy,“ litoval Petr Chlupáč. „Nevyšel mi start, ale udělal jsem to divákům dramatičtější. Při závodech jsem se plácal, koukal jsem vejš. Ale ani jednou jsem nebyl na stupníku v mistráku a jsem třetí.“
„Blbě,“ reagoval Daniel Klíma na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak dnešní závod viděl. „V první jízdě, krásnej start, odpálilo to, ale Petra jsem pustil k lajně. A už jsem se vezl. Nakonec nebyly tak těžký jízdy. Za rok, za rok.“
Ondřej Smetana (modrá) před Pavlem Kuchařem (bílá)
„Mrzí mě to,“ smutnil Ondřej Smetana nad šancí skončit třetí v závěrečné klasifikaci. „Celý závody šly dobře, poslední jízdu jsem neměl mít nulu a bylo by to vyřízený. Museli jsme se rozjíždět, Chlupík měl lepší start. Škoda snad za rok… Závody hezký, ale výsledek tomu neodpovídá.“
„Dneska to špatný nebylo,“ uvažoval Pavel Kuchař. „Osmý místo je polovina startovní listiny. Jsem rád, že jsem to jel. Jsou to nový zkušenosti, ale příští sezónu se mi snad povede líp.“
„V první jízdě jsem od startu předjel Vaška Milíka, jel jsem nad ním jedno kolo,“ vyprávěl Jaroslav Vaníček. „Pak Pepa, toho jsem držel dvě kola, nakonec favorita Martina Málka. Starty jsem měl dobrý, ale vždycky mě nějak předjeli. Je to taky tím, že mám šest závodů na pětistovce. Kdybych měl víc zkušeností, dal bych jim víc zabrat. Myslím, že už příští rok budu klukům dávat zabrat víc.“
Jaroslav Vaníček (červená) pádí před zkušené Václava Milíka (modrá) a Hynka Štichauera (žlutá) jakoby se nechumelilo
1. Václav Milík, Pardubice
2 3 3 3 3
14+3
2. Josef Franc, Praha
3 3 3 3 2
14+2
3. Hynek Štichauer, Pardubice
3 2 3 2 2
12+3
4. Martin Málek, Březolupy
2 1 3 3 3
12+X
5. Petr Chlupáč, Praha
3 3 2 2 1
11
6. Daniel Klíma, Praha
2 2 1 3 3
11
7. Ondřej Smetana, Praha
3 3 2 2 0
10
8. Pavel Kuchař, Praha
1 0 2 1 3
7
9. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
1 1 1 2 2
7
10. Jaroslav Vaníček, Praha
1 2 0 1 2
6
11. Jaroslav Petrák, Pardubice
2 1 1 1 1
6
12. Daniel Šilhán, Pardubice
1 0 2 0 1
4
13. Jan Jeníček, Pardubice
0 2 1 0 0
3
14. Bruno Belan, Slaný
0 1 0 0 1
2
15. Václav Kvěch, Plzeň
0 0 0 1 0
1
16. Jakub Exler, Praha
0 0 0 0 0
0
Poznámka: varování za startovní přestupek Bruno Belan v rozjížďce s číslem pět
Celkové pořadí šampionátu: Josef Franc, Václav Milík a Petr Chlupáč
Plzeň – 8. září
Nebyl by to ani Josef Franc, kdyby plochodrážní dění nekomentoval vtipnými glosami. Mistrovství republiky jednotlivců označil za juniorský šampionát s vloženými rozjížďkami juniorů. Avšak v úvodním finále na plzeňských Borech hráli prim zkušenější závodníci. A sám pražský exmistr v rozjížďce s číslem sedm vyzrál na Daniela Klímu. Ve druhém okruhu jej připravil o vedení, aby hromadil jen samé trojka, v čemž mu sekundoval Václav Milík. Oba se potkali osmnácté jízdě. Za delší konec provazu tahal Pardubičan, který do březolupského vyvrcholení vstoupí s patnácti body. Skvělý závod zajel Ondřej Smetana, hned v úvodní rozjížďce se vypořádal s Petrem Chlupáčem a Hynkem Štichauerem. Než sluníčko stačilo zapadnout, prvně ve své kariéře stál na pódiu ranku individuálního šampionátu republiky. Pád ve třetí jízdě zkomplikoval život Danielu Šilhánovi. Stěžoval si na bolesti ruky, předčasně odstoupil, ale v nemocnici naštěstí zjistili pouze otřes mozku.
Josef Franc, Václav Milík se synáčkem a Ondřej Smetana stojí na stupních vítězů
Václav Milík, Josef Franc a Ondřej Smetana
Ondřej Smetana, Petr Chlupáč a Jakub Exler se vezou džípem na nástup
Léto se vrátilo s plnou parádou a teploty se nestyděly olizovat třicítku. V Plzni je však přespříliš sluníčka na škodu, protože při západu hodně oslňuje závodníky. Nicméně první z dvojice finálových závodů českého individuálního šampionátu nabídlo skvělou podívanou, ačkoliv zranění letos kácela ambice i v lese favoritů.
O poslední změnu se postaral Jan Jeníček, který doma ležel s horečkami a nepřímo povznesl Bruna Belana z náhradnické sedmnáctky na svou dvanáctku. Nástup obstaraly tradičně džípy, s nimiž US Army vyhrála druhou světovou válku. A pak se šlo na věc a závod nemohl začít větším překvapením, než v rozjížďce s číslem jedna nastrojil Ondřej Smetana.
V úvodní zatáčce nekompromisně podjel Petra Chlupáče, který se už nazpět do vedení navzdory veškeré své snaze neprobil. A Hynek Štichauer všechno sledoval ze třetí příčky. Vzápětí Josef Franc kraloval druhé jízdě. Že v ní nezvítězil stylem start – cíl, se postaral Martin Málek, který jej po vnějšku úvodního oblouku na chvíli vystřídal v čele.
Ondřej Smetana (červená) vede před Petrem Chlupáčem (modrá) a Hynkem Štjchauerem (žlutá)
Očekávání splnil taktéž Daniel Klíma, který ovládnul rozjížďku s číslem tři. Patnáctiletý Jaroslav Vaníček, jenž se do finále dostal na divokou kartu, s přehledem inkasoval dva body. Vodu však kalil Bruno Belan. Neváhal si vyšlápnout na Václava Kvěcha, který chvíli pykal za svou až přespříliš velkou tvrdost. A slánského juniora připravil o bod teprve v nájezdu do třetího okruhu.
Václav Milík před závodem neskrýval ambice vrátit se po roce na český plochodrážní trůn. Hned po vylétnutí pásky čtvrté jízdy zamířil neomylně do vedení. Na tři body si však musel ještě chviličku počkat. V nájezdu do druhé zatáčky upadl Daniel Šilhán a zbývající trojici závodníků zastavila blikající červená světla.
Josef Franc glosuje skvělé výkony závodníků juniorského věku:
„Mistráku říkáme juniorák se seniorskou účastí, už nebudou vložený jízdy dvěstěpadesátek, ale seniorů.“
Daniel Šilhán v prekérní situaci
Sanitka vyrazila z depa zaplaťpánbůh zbytečně. Mladík ve vestě s pardubickým koníkem došel do depa podpíraný Lubomírem Vozárem. S obstřikem zkusil pokračovat, nicméně ve čtvrté sérii raději závod vzdal. Repete čtvrté jízdy opanoval Václav Milík. Bitva třech úvodních vítězů se plynule přelila do druhé pětiny.
I rozjížďka s číslem pět se neuskutečnila na první pokus. Ve druhé zatáčce totiž upadl Pavel Kuchař, který přišel o druhé místo. Ondřej Smetana se incidentem nenechal rozhodit a po opakovaném startu se opět bleskově ujal vedení. Než Josef Franc vyrovnal jeho šest, musel shodou okolností také předčasně zastavovat.
„Dlouho jsem nespad’…“ krčil rameny Jaroslav Petrák, jenž se stal viníkem přerušení v první zatáčce třetího okruhu. „Ten bod mi nesebral soupeř, spadnul mi sekundární řetěz. Vždycky v jízdě, kde o nic nejde, se něco vysere.“
Václav Milík (žlutá) jde do čela před Martina Málka (modrá) a Hynka Štichauera (červená)
Stejně jako prve si Josef Franc musel triumf vydřít na Danielu Klímovi. Pražský junior na něho nyní odstartoval. Avšak český exmistr jej měl přečteného během úvodního kola a hned v prvním oblouku toho následujícího dal motocykl pod něho. Triumvirát neporažených posléze v rozjížďce s číslem osm uzavřel Václav Milík, jenž se záhy usadil před Hynkem Štichauerem, Martinem Málkem a Bruno Belanem.
Osmnáctka u čísla rozjížďky rozhoduje
Filip Hájek (žlutá) drží v šachu Václava Kvěcha (modrá)
Prim na hrotu aktuální klasifikace hráli neporažení senioři, nicméně dravé mládí stálo hned za nimi. Pěti body disponoval nejen Daniel Klíma, nýbrž také Petr Chlupáč, nýbrž také Petr Chlupáč. Ten po zmiňované úvodní prohře s Ondřejem Smetanou kraloval rozjížďce s číslem šest, kde za sebou záhy nechal Jana Macka.
Jenže na závěry bylo ještě přespříliš brzy. A to přesto, že devátá jízda měla napovědět, jak dnes všechno skončí. Václav Milík měl jasnou vizi. Už z první zatáčky vyjel na čele před Ondřejem Smetanou a Danielem Klímou. Jan Macek se však v té době pohyboval již jen setrvačností.
„Zadřel jsem nový motor po servisu!“ cedil skrz zuby u vědomí, že se mu plány na skvělý výsledek hroutí jako domeček z karet. Václav Milík nezůstal na postu leadera aktuální klasifikace sám. Přitom začátek dvanácté jízdy mohl směle napovídat o opaku, jelikož Hynek Štichauer vystřihnul start jako z partesu.
Josef Franc (červená) letí před Ondřeje Smetanu (žlutá)
Jenže Josef Franc nepřijel hrát úlohu hráče druhých houslí. V prvním oblouku se přenesl před pardubického borce, aby své skóre zaokrouhlil na devět bodů. Přestávka byla rychle za námi a on měl bezprostředně po ní již dvanáct bodů. V rozjížďce s číslem třináct změřil Ondřeje Smetanu zároveň s vylétnutím pásky.
A co na to Václav Milík? Coby, o poznání mladší soupeři se mu v rozjížďce s číslem patnáct nemohli postavit ani náhodou. A on čtvrtým triumfem srovnal krok s Josefem Francem. Poslední série však lákala nejen duelem o vítězství, nýbrž i střetnutím o třetí příčku. Ve čtrnácté jízdě Petr Chlupáč změřil Daniela Klímu a Martina Málka. Rázem disponoval jedenácti body stejně jako Ondřej Smetana.
Ten ovšem v sedmnácté jízdě nezaváhal. Rychle poslal Martina Málka za svá záda a osmou pozici aktuální klasifikace. A sotva projel pod šachovnicovou vlajkou, s třinácti body u svého jména mohl očekávat, co se stane dál. Vše nejdůležitější vlastně rozhodla již rozjížďka s číslem osmnáct.
Václav Milík líčí rozjížďku s číslem osmnáct:
„Odjel jsem, u prken bylo kousek místa, rozjelo se mi to po venku a Pepu jsem stihnul.“
Jan Macek (modrá) se dere na první příčku před Hynka Štichauera (bílá)
Václav Milík v ní rychle nabyl vrchu. Nechal za sebou Josefa France i Petra Chlupáče. Poslal sám sebe na nejvyšší stupínek pódia a Josefa France ve výsledkové listině hned pod sebe. Petr Chlupáčovi chyběl bod na třetího Ondřeje Smetanu.
Vzápětí vyhrál Jan Macek podruhé za sebou, ovšem díky slabšímu úvodu a fatální poruše skočil jen na sedmou pozici. Nakonec Hynek Štichauer odvedl Daniela Klímu a jejich pořadí určilo pátého a šestého dnešního klání.
Hlasy z depa
Václav Milík (žlutá) vede v klíčové rozjížďce s číslem osmnáct před Josefem Francem (bílá) a Petrem Chlupáčem (modrá)
„Dneska se mi dařilo trošku líp než v týhle sezóně,“ vyprávěl Václav Milík. „Jsem spokojenej, bylo to super. Měl jsem krásný starty, nedělali jsme žádný změny. Já v Plzni nikdy nenaříkám, vždycky se mi tu daří. Za pár posledních jízd jsem tu moc bodů neztratil. Teď by chtělo titul potvrdit podobnou výhrou v Březolupech.“
„Dobrý, paráda,“ rozplýval se Josef Franc. „Nejsem spokojenej se startama, ale jinak skvělý závody, jen moc sluníčka při západu, to mi vadilo. Poslední jízda s Vencou byla suprová. Byl jsem asi měkkej, ale už jsem viděl, že lítáme panna orel.“
„Byl to boj,“ ulevil si Ondřej Smetana. „Hezký závody. Třetí místo je super, jsem poprvý v mistráku na bedně, mám z toho radost. Na Pepu jsem moh‘ zamakat víc, ale mám radost. Jen to příště potvrdit a budu spokojenej.“
„Dobrý,“ odtušil hodnocení Petr Chlupáč. „Posral jsem dvě jízdy. První a poslední. Tu poslední jsem pokazil moc. Měl jsem vymyšlený, jak to udělat. Zkazil jsem start. Je to ale jen první závod, jsou ještě Březolupy. Dva roky jsem tam nejel, uvidíme.“
Hynek Štichauer (žlutá) vodí Daniela Klímu (bílá) a Pavla Kuchaře (červená)
„Bojoval jsem, bojoval, ale občas je to málo,“ filozofoval Hynek Štichauer. „Škoda? Škoda je dobrýho člověka. Tři bodíky od bedny je dost, ale třeba v těch Březolupech. Tam mi to chutní víc. Ale musím se naučit jezdit i jinde, ale s těma technickejma problémama, co teď mám, mě to sundalo.“
„Nejsem smutnej,“ nepropadal Jan Macek pesimismu. „Začátek závodu dobrý, akorát ten motor… Dvě poslední jízdy jsem vyhrál, aspoň jsem si spravil chuť.“
„Jsem spokojený s bodovým ziskem a se závodem taky,“ bilancoval Martin Málek. „Bodů mohlo být víc, ale na ten můj amatérismus poslední dobou… Prostě junioři z Prahy se hodně vytáhli, je to čím dál těžší s nimi soupeřit. Velké poděkování panu Hádkovi. Myslím, že v depu byla dobrá spolupráce. Konec dobrý, všechno dobře.“
Duel o šampióna, aneb Václav Milík (žlutá) vs. Josef Franc (bílá)
1. Václav Milík, Pardubice
3 3 3 3 3
15
2. Josef Franc, Praha
3 3 3 3 2
14
3. Ondřej Smetana, Praha
3 3 2 2 3
13
4. Petr Chlupáč, Praha
2 3 3 3 1
12
5. Hynek Štichauer, Pardubice
1 2 2 2 3
10
6. Daniel Klíma, Praha
3 2 1 2 2
10
7. Jan Macek, Praha
1 2 E 3 3
9
8. Martin Málek, Březolupy
2 1 3 1 2
9
9. Jaroslav Petrák, Pardubice
2 X 2 1 1
6
10. Filip Hájek, Praha
1 1 2 1 1
6
11. Jaroslav Vaníček, Praha
2 0 1 2 F
5
12. Václav Kvěch, Plzeň
1 2 1 X 0
4
13. Bruno Belan, Slaný
0 0 1 0 2
3
14. Jakub Exler, Praha
0 1 0 0 1
2
15. Pavel Kuchař, Praha
0 X X 1 0
1
16. Daniel Šilhán, Pardubice
X 1 R R –
1
Poznámka: Jan Jeníček se omluvil kvůli nemoci a ve startovní listině jej zastoupil Bruno Belan, původně náhradník; varování za startovní přestupek Jakub Exler v rozjížďce s číslem patnáct
Daniel Klíma (červená) zatím vede před Josefem Francem (bílá)
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
Džípy neodmyslitelně patří k vrcholným závodům plzeňského kalendáře
Mladá Boleslav – 7. září
Zranění Jana Kvěcha ze sobotního světového finále juniorů v německém Stralsundu, přineslo změnu startovní listiny zítřejšího českého šampionátu. Na plzeňských Borech jeho startovní číslo tři poveze Jakub Exler, zatímco náhradníkem se stane Bruno Belan. Pražský závodník však bude scházet také v národním týmu, jehož v pátek čeká mistrovství světa juniorských družstev v Bydhošti.
Český juniorský nároďák čeká světové finále
„Pěkně z toho vyskočil,“ komentuje nešťastný pád Jana Kvěcha Filip Šitera. „Ale dopad‘ na ruce. Levou má zlomenou hned za zápěstím a do toho pravý rameno.“
Němečtí lékaři pojali podezření na zlomeninu pažní kosti, proto českého reprezentanta dali do narkózy. Ačkoliv se jejich diagnóza naštěstí nepotvrdila, propustili ho až před nedělním obědem. Večer už byl v péči pardubického primáře Tomáše Brože, který jej včera operoval.
Filip Šitera proto musel složení českého týmu změnit. Po zrušení kvalifikačních kol se finále uskuteční dle formule klasických dvojic s jedním náhradníkem. Lotyšům, Dánům, Polákům Angličanům, Švédům a Australanům se postaví trio Jan Macek, Petr Chlupáč a Daniel Klíma.
