Mlčechvosty – 23. listopadu
Loňskou sezonu si Pavel Pučko představoval jinak. Smůla začala v květnu, kdy se z kopřivnického semifinále šampionátu republiky vrátil oklikou přes novojičínskou nemocnici. Po vyléčení fraktury klíční kosti zpomalila jeho comeback nezaviněná nehoda jejich tatry s bílým porsche, jehož řidič nezvládl zatáčky v obci Střemy. Junior pražské Markéty však navzdory letošní nepřízni osudu hledí vstříc příští sezoně. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že do ní chce jít minimálně na sto dvacet procent.

„Letošní sezónu jsem si představoval, že ji odjedu celou,“ svěřuje se. Dokáže však najít i světlejší stránky. „Jsem i tak spokojenej. To porsche mi malinko pomohlo v tom, že jsem měl čas doléčit si ruku. A Kopřivnice? Ta mě hodně poučila.“

Následky kolize s mantinelem se projevují ještě dnes. „Klička je už celá,“ hodnotí Pavel Pučko svůj zdravotní stav. „Ale zlobí. Asi jsem to přehnal rychlým návratem a byl v plném tréninku, kdy mi doktoři říkali, že teprve můžu začít posilovat. Teď mám hodně omezenej rozsah pohybu. Snad se to přes zimu nějak doléčí.“

Obě pohromy se negativně podepsaly na rozsahu jeho závodní činnosti. Navíc pražská Markéta nejezdila ani tříčlenná, ani juniorská družstva. Místo toho se pustila do odvážného podniku s polskou ligou. Avšak v ní je věkový limit šestnácti let. Nelitoval snad někdejší motokrosař, že dal terénům vale? Vždy v sedle motokrosového motocyklu by mohl závodit třeba i dvakrát za víkend.

„Závodů jsem měl opravdu málo,“ připouští Pavel Pučko. „Myslím, že je škoda, že Praha nejezdila juniorská a tříčlenná družstva. Víc bych se svez‘. Ale toho, že jsem nezůstal u motokrosu, nelituju vůbec. Protože už bych z finančních důvodů nejspíš nejezdil na motorce vůbec.“

Šestnáctiletý junior oblékl vestu svého klubu ve druhé polské lize pouze jednou. Při posledním výjezdu Markéty do Rawicze byl vzhledem k různým problémům svých kolegů na dráze hned šestkrát. Ovšem v domácím duelu s Miskolcem musel rychle vyklidit depo vzhledem k administrativnímu zádrhelu. By byl na soupisce, klub nepotvrdil jeho angažmá po naplnění věku šestnácti let a rozhodčí byl tentokrát bdělejší.

„Závod v Rawiczi jsem si hodně užil,“ vrací se Pavel Pučko ve vzpomínkách ke svému jedinému účinkování v lize našich severních sousedů. „V Polsku je to úplně o něčem jiným. I na druhý lize tam při nástupu diváci házej‘ konfety a zpívaj‘. To se mi nesmírně líbilo a i z pořadatelský stránky to bylo dotažený na vysokou úroveň. V Praze mě to hodně naštvalo. Pořádně jsem ani nepochopil, proč jsem nemohl jet. Celej den jsem tam byl jen proto, abych si dal věci do boxu.“

Hlavní porce závodění tedy na Pavla Pučka čekala v domácích juniorských šampionátech. V jednadvacítkách měl poměrně slabší začátek, který napravil šesti body na plzeňské dráze, kde není dráhou zrovna podle jeho gusta. V družstvech jednou zalepil díru v rozpadajícím se týmu Žarnovice. A devatenáctky byly hodně smolné. Cestu do semifinálových rozjížděk mu zkřížily přetržený řetěz a uvolněné sedlo.

„No, v jednadvacítkách se mi to fakt moc nepovedlo,“ hodnotí své celkové patnácté místo. „Navíc jsem jeden závod kvůli zranění vynechal. Ke konci jsem vyjel šest bodů v Plzni díky tomu, že při mně stálo štěstí a dojel jsem všechny jízdy. Ve družstvech jsem startoval jen jednou, protože jsem neměl za koho jet. Do Mšena jsem jel jako náhrada za Martina Gavendu, ale i proto, že Mšeno je moje nejoblíbenější dráha. Do Svitav to bylo opravdu hodně daleko a po finanční stránce náročné. Navíc jsem druhej den jel do Rawicze. A se sedlama jsem měl letos opravdu problémy.“

A co plány na sezónu 2008? Milan Špinka zatím obestřel možné pokračovaní klubu ve druhé polské lize rouškou tajemství. Nicméně předběžně přihlásil dva týmy do českého šampionátu…

„Doufám, že v jednom bude místo i pro mě,“ odpovídá Pavel Pučko. „Chtěl bych odjet co nejvíc závodů. Snad už se zlomí moje smůla v juniorech. Teď přes zimu pořádně máknu na fyzičce a motorkách. A do příští sezony chci jít na sto dvacet procent!“

Pavel Pučko děkuje:
„Děkuji rodičům za podporu. AK Markétě, svým mechanikům Martinu Vintrovi na tátovi. Panu Strnadovi za podporu, panu Pechovi a také všem, kdo mě letos nějak podpořili.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Pavol Pučko a Antonín Škach