Archiv autora: Antonín Škach

Bandité z Berwicku ohlásili podpis se svou jedničkou

Berwick – 19. ledna
Promotér britského Berwicku Peter Waite včera ohlásil zprávu, která nikoho nepřekvapila. Jeho tým podepsal kontrakt na letošní Premier League s Michalem Makovským. Jednatřicetiletý borec, kterého z bikrosu nasměrovala k ploché dráze její nižší náročnost ve srovnání s vysněným motokrosem, je na nejlepší cestě stát se živoucí legendou anglicko – skotského pomezí.

Michal Makovský totiž bude vestu Berwicku vozit nepřetržitě už osmou sezonu v řadě. Tím se stává nejdéle sloužícím Banditou v novodobé historii klubu. V celé své kariéře nahromadil 2350 bodů pro Berwick, což ho staví na čtvrtou příčku statistických tabulek. Letos se očekává další posun. Třetí Graham Jones, jenž býval Banditou deset sezon na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, si udržuje jen padesátibodový náskok. A druhý v pořadí, Rob Grant, za svých patnáct sezon v týmu měl o tři sta bodů navíc.

V posledních třech letech se Michal Makovský stal klubovou jedničkou a získal si mnohé příznivce. Spokojen je také Peter Waite, který věří v sílu jeho spojení s krajanem a rovněž dlouholetým Banditou Adrianem Rymelem. Ten se do sestavy vrací po roce a půl a sám připouští, že horké hlavy vychladly.

Pro Berwick startuje sezona dvojícící přátelských klání proti Newcastle druhý březnový víkend.

Foto: Karel Herman

Tomáš Suchánek triumfoval v dolnorakouské hale

Wiener Neustadt – 19. ledna
Premiérový závod v hale v Rakousku se stal včera večer kořistí Tomáše Suchánka. Na stupních vítězů mu dělali společnost Theo Pijper a Christian Hülhorst. Vladimír Višváder (10 bodů) skončil šestý, Matěj Kůs (5) třináctý a Hynek Štichauer (1) patnáctý. ÖAMTC Trophy se stala kořistí Adama Roynona, za nímž projeli cílem finálové jízdy Norbert Magosi, Izak Šantej a Theo Pijper.

Bratři Klatovští skončili vpředu

Flims – 19. ledna
Ve švýcarském Flimsu včera odstartoval letošní ročník ledařského seriálu Golden Spike. První vítězství si odnesl Němec Andreas Roth. Rakušan Harald Simon, který se s ním po dvaceti rozjížďkách základního rozpisu dělil se čtrnácti body o první příčku, v rozjezdu upadl. Antonín Klatovský skončil třetí a jeho mladší bratr Jan hned za ním. Ve Flimsu se závodilo už v pátek večer, ale čeští závodníci se ke slovu nedostali. Pohár zdejší Alpenareny přinesl triumf místnímu Lukasi Röstimu, avšak nadstavbový šampionát Švýcarska vyhrál Simon Gartmann.

1. Andreas Roth – D (14+3), 2. Harald Simon – A (14+F), 3. Antonín Klatovský – CZ (13), 4. Jan Klatovský – CZ (12), Johnny Tuinstra – NL (10), 6. Rene Stellingwerf – NL (9), 7. Gregorz Knapp – PL (8), 8. Sven Holstein – NL (8), 9. Dmitrij Čaščin – D (8), 10. Johann Brückner – A (5), 11. Martin Posch – A (4), 12. Max Niedermaier – D (4), 13. Simon Gartmann – CH (3), 14. Stefan Pletschacher – D (3), 15. Josef Kreuzberger – A (2), 16. Lukas Rösti – CH (2), 17. Dennis van de Tank – NL (1).

Jan Jaroš: „Máš to v krvi, máš to v sobě!“

Praha – 5. ledna
Loni zjara se vytratil ze světa plochých drah. Není zrovna extrovertní osobností, a tak se všichni mohli jen dohadovat proč. Navíc se vyrojily zvěsti o jeho angažmá v motokrosových týmech, nebo dokonce o diabetickém onemocnění. Přišlo však léto a Jan Jaroš byl rázem zpátky. Ještě na divišovských dvojicích byl s manželkou jen jako divák, aby o pouhých šest dnů později v úvodních dvou extraligových skóroval ve svých dvou úvodních rozjížďkách pěti body. Magazín speedwayA-Z získal exkluzivní rozhovor, v němž pražský borec otevřeně hovoří o svých osudech v předcházejících dvou letech.

speedwayA-Z: „Na začátku sezony 2006 vypadalo všechno skvěle. Odjel jsi do Anglie s kontraktem na Elite League v Ipswichi. Nakonec ses však vrátil domů předčasně. Proč?“
Jan Jaroš: „Došlo k tomu tak, že jsem si při pádu se Scottem Nichollsem zlomil ruku. Závod jsem dojel. Ten den jsme jeli ještě v Areně Essex. Dělal jsem body, což je na Arenu slušný. A se zlomenou rukou! Jenže jsem se ráno vzbudil a ruka byla úplně oteklá. Zavolal jsem oběma Louisům, že ji mám zlomenou. A že pojedu Čech na vyšetření a dám vědět. Tady doktor zjistil zlomený kůstky v zápěstí a musím na dva měsíce přestat závodit. To ale bylo nepřípustný. Plochou dráhou jsem se živil a potřeboval peníze. Tak jsem telefonoval do Anglie, že je to OK. A že si to nechám oledovat a za čtrnáct dnů přijedu. Vrátil jsem se tam a začal kolotoč neúspěšnejch závodů. Nebylo to ono. Ruka bolela, nestartoval jsem. Psychika šla dolů. Jednoho dne mi promotéři volali, a jedu domů, dokud to nebude v pohodě. Prý se ozvou, když budou potřebovat. Blížil se ale konec sezony, cíl byl dostat se do play off. Zbejvalo jen pár závodů a já se s tou rukou mordoval dlouho. Takhle skončila sezona 2006 v Anglii.“

speedwayA-Z: „Bez britského angažmá jsi začal uvažovat o konci kariéry. Nakonec jsi zůstal a závodil v Čechách. Patřil jsi k favoritům finále v Březolupech, pomáhal Mšenu vyhrát baráž. To jsi bez ploché dráhy nemohl žít?“
Jan Jaroš: „Kolem motorek jsem se motal odmalička. Táta mě bral s sebou na závody a snažil se ze mě vychovat závodníka. Prostě to máš v krvi a máš to v sobě. Ale přijdou takový chvilkový zkraty. Vyhodili mě z Anglie, vše se seběhlo rychle a člověk ztratil chu. Začal jsem s plochou dráhou, abych byl v Anglii a dostal se tam do Elite League. A najednou jsem o to všechno přišel. Zřícenej svět. Asi jsem se zapšknul. Chyběla taková ta chu. Takový to jít znovu a závodit. Bavit se tím a mít z toho osobní přínos. Tohle bylo najednou pryč. Ale i v Čechách byly skvělý zážitky. Třeba baráž byla prima. Perfektní atmosféra. Jenže v závodění nestačí jen to příjemný. Potřebuješ složit skládačku, všechny kousíčky do puzzle. A tohle tam nebylo. Nenaplnilo by tě to. Proč se plácat o zabitou vránu? Pralo se to ve mně. A ještě finance a tak. Dnes už dávám za pravdu panu Špinkovi, že jsem do Anglie šel brzo.“

speedwayA-Z: „Právě před rokem se o tobě začaly rojit různé zvěsti. Prý pojedeš motokros místo ploché dráhy, spekulovalo se o zdravotních potížích. Mohl bys to uvést na pravou míru?“
Jan Jaroš: „Při banální prohlídce (ve Stromovce jsem šlapal na kole) jsem se zmínil, že vypiju hrozně moc vody. Začali mít podezření na cukrovku a tím, že jsem prodělal hodně otřesů mozku, jsem musel podstupovat spoustu vyšetření. Najednou žiješ v nejistotě, doktoři mlžej‘ a tebe napadaj‘ různý věci. Snažil jsem se vyřešit problém zdraví. To máš jen jedno. A pokud chceš podávat stoprocentní výsledky, musíš bejt připravenej. S tím motokrosem to vzniklo, když jsem nastoupil do práce v Uhříněvsi. Můj zaměstnavatel začal podporovat Jirku Bitnera. Slovo dalo slovo, řek‘ jsem, že jsem motokros taky jezdil. Jejich plány byly velkorysý, že bude tým. Začal jsem se připravovat. Jenže do toho přišla ta kontrola a všechno jsem utnul. Říkal jsem si, že musím dát nejdřív všechno do pořádku. Tímhle způsobem z toho sešlo. Byla by otázka rozhodnout se dělat motokros, nebo plochou dráhu. Dohromady to nejde. Chtěl bych se věnovat jednomu nebo druhýmu. Co by vyhrálo, nevím. A jsem rád, že to teď nemusím řešit.“

speedwayA-Z: „Loňská sezona však nakonec začala bez tebe. Co za tím vězelo? A jaké páky tě v létě pohnuly k návratu?“
Jan Jaroš: „Bylo to kvůli tomu všemu, co jsem ti už řek‘. Zdravotní problémy. Celkově se to vyvrbilo, že když jsem stoprocentně věděl, že jsem fit, byla půlka sezony pryč. Přestal jsem chodit na závody. Člověku to vadí, tak se snaží zapomenout a žít normální život. Manželka se ale ptala, jestli se nepůjdeme podívat na Grand Prix v Praze. Nakonec jsem se koukali v televizi. Druhej den se jely v Divišově dvojice a tam jsme jeli. Bylo to skvělý potkat zase všechny ty lidi. Chyt‘ mě tam pan Kasper. A že nemaj‘ závodníky a počítaj‘ se mnou. Ve Mšeně cejtíš, že je to takový rodinný a příjemný prostředí. Slíbil jsem, že o tom budu přemejšlet. Udělal jsem si plán s tím, že jestli všechny jeho body splním, pojedu. První věc byla, jestli vůbec zahnu. To určitě, ale spíš si to zase osahat a na všechno se připravit. Body jsem nakonec splnil. Byla miliarda překážek, ale tak je to i v životě. Nicméně jsem v sobotu odjel extraligu za Mšeno. Bylo to jak ruská ruleta. Teď ukaž, co umíš. Jsem rád, že to dopadlo takhle a nezranil jsem se. Ve svým věku si uvědomuju, že zranění je krok zpátky. A že tě to zastaví. Nebyl to špatnej závod na to, že jsem skoro rok nezávodil. Udělal jsem, co jsem v danou chvíli měl. A kolotoč se rozjel úplně nanovo. Zase jsem začal závodit.“

speedwayA-Z: „Bylo těžké začít zase závodit? Nebo je to jako s jízdou na kole, která se také nedá zapomenout? Soudě dle pěti bodů z úvodních dvou jízd první extraligy po devítiměsíční pauze či hladkém postupu do českého finále to byla hračka…“
Jan Jaroš: „Hele, nevím, jak to má kdo jinej. Když jsem já přišel do plochý dráhy, neuměl jsem ani zatočit, ale čelil jsem soupeřům, by papírově lepším. Jseš závodník, jseš dravec, jdeš na pásku s tím, že vyhraješ. Mám to odmalička, táta mě k tomu ved‘ a hodně mi dala i Anglie. Bylo to prostě o obrovský chuti závodit. A ta byla. Ale úplně jinak než předtím. Když jsem to rozebíral se Zdenčou, i ona tvrdila, že tam vedle chuti byla i snaha víc přemejšlet. Tohle si hrozně cením. Pauza ti k tomu přemejšlení pomůže. Nejde o to se zmrzačit, ale musíš myslet, že druhej den ráno vstaneš a jdeš do práce.“

speedwayA-Z: „O finále mistrovství republiky ve Slaném se však asi ani bavit nebudeme, že? Tři defekty v řadě…“
Jan Jaroš: „To finále osobně považuju za nejhorší závod v kariéře. Nechtěl bych ho ani komentovat. Byl to jedním slovem propadák. Špatná příprava na závody. Ve všech směrech. Jako když se atlet připravuje na olympiádu, nedostane se na ni a sám dobře ví proč. Není co okecávat. Tečka.“

speedwayA-Z: „Tvůj comeback se stal spásou pro Mšeno, jemuž se tak do proděravělé sestavy dostal další muž. Jak bys své účinkování vystihl? A bude vaše spolupráce pokračovat také letos?“
Jan Jaroš: „Hlavně jsem moc závodů neodjel. Všehovšudy tři. Jeden byl povedenej, zbytek už ne tak úplně. Je to znovu o tom, že líp se ti závodí z pozice, kdy ti o nic nejde. Snažil jsem se fakt připravit, abych nebyl za nějakýho blba. Člověk závodí s hroznou chutí a ten první závod jsem si fakt užil. Mohlo to bejt lepší, ale i horší. V dalších extraligách zklamala technika. Letos jsem domluvenej jak s panem Greplem, tak panem Ondrašíkem s tím, že je to ještě o doladění další spolupráce. Ale věřím, že extraligu za Mšeno pojedu. Aspoň takhle mi to pan Ondrašík přislíbil a jsme na hubu domluvený. Lidi ve Mšeně jsou parádní. Počínaje panem Greplem přes všechny, co se tam pohybujou. Měli jsme moc fajn rozlučku a bylo to příjemný.“

speedwayA-Z: „Milan Špinka po tobě také dychtivě sáhl pro pražský tým ve druhé polské lize. Jak se ti tam závodilo?“
Jan Jaroš: „Moc jsem toho neodjel, asi jen čtyři závody a nejvíc doma. Měl jsem půjčenej motor od klubu. Řek‘ jsem, když za ně pojedu druhou polskou ligu, chtěl bych motor. Ne vždycky to bylo to pravý ořechový, ale na poslední chvíli jsme aspoň jednou vyhráli. Já to pojal jako trénink. Potřeboval jsem se rozjezdit. A každou sekundu na motorce, abych najezdil metry a ovály a dostal ji do ruky. Takhle jsem to celý pojal. Závody byly dobrý, ale dobrý to je vlastně za tři. Možná někdy i za čtyři. Ale říkám, věděl jsem, že potřebuju jezdit, a s tím jsem do toho šel. Nedělal jsem si ani těžkou hlavu, kolik přivezu bodů. Cílem bylo svýzt se. A jakejkoliv závod je lepší než trénink.“

speedwayA-Z: „Pro letošní sezonu jsi podepsal v Krosnu. Jak se to seběhlo a jaké máš další záměry pro sezonu 2008?“
Jan Jaroš: „S Krosnem jsem vyjednával už dřív. Předloni a loni byly náznaky. Věděli o mně a letos to dopadlo. Chci jezdit tady. Přišly nabídky z Anglie, ale letos tam nechci. Třeba se tam svezu jen na hostování. Chtěl bych se tam ukázat, odjet si pár závodů a to není nemožný. Extraligu budu jezdit za Mšeno, ale záleží, jak se výše postavení domluví a bude to fungovat v sezoně. Trojky nevím, volal jsem panu Špinkovi, abych se s ním sešel a doladil to, ale jsou na horách. Cíle si nechám sám pro sebe. Hlavně se chci vrátit zpátky k plochý dráze. Otázka je, jak to půjde. Aby se tím člověk živil a nechodil do práce. K tomu se snažím vytvořit si nejlepší podmínky.“

speedwayA-Z: „Předloni jsi byl přihlášen do mistrovství republiky na dlouhé dráze. Proč z tvého startu tehdy sešlo? Už tě to neláká? Ani ledy, kde ses chtěl také kdysi svézt?“
Jan Jaroš: „Nedopadlo to, protože se kryly závody v Anglii. Nestih‘ jsem se na to připravit a neměl natrénováno. Na ledech jsem se svez‘ nedávno se známým s panem Havlíkem na jeho motorce a klukama z Kunratic. Ale spíš to byla sranda. Jezdí už tři roky svůj seriál. Udělali si ze stopětadvacítky čezety pololeďáky a dělaj‘ takový velkolepý závody. Svez‘ jsem se, bylo to super. Dlouho jsem se tak nezasmál. Dlouhá dráha mě už delší dobu láká. A letos jsem se rozhod‘, že začnu. Mám nasmlouvaný nějaký závody hlavně přes Káču Kadlece. Chci se připravit na českej mistrák nejen na krátký, ale i na dlouhý. Nebo takhle, v Mariánkách uvidíme, jak jsem natrénoval (smích)!“

Jan Jaroš děkuje:
„Chtěl bych poděkovat své manželce Zdeňce a rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach a archív závodníka

Vladimír Višváder nešetří odhodláním

Živanice – 18. ledna
V sedmnáctičlenné startovní listině zítřejšího vůbec prvního rakouského mítinku v hale, který se uskuteční ve Wiener Neustadtu, hrají početní prim čeští závodníci. V konkurenci borců z Rakouska, Německa, Velké Británie, Polska, Nizozemí, Slovinska a Maďarska se představí čtyři naši. Pořadatelům se splnilo přání mít na startu Matěje Kůse a Tomáše Suchánka, k nimž posléze přibyli ještě Hynek Štichauer a Vladimír Višváder. Posledně jmenovaný je ovšem trošku rozčarovaný z náhradnického černého Petra. A to tím spíše, protože se mu pod střechou už tradičně daří.

„Buď nenastoupím, nebo vyhraju,“ staví Vladimír Višváder své ambice do ostrého kontrapunktu. „Na halách dělám výsledky a oni ze mě udělají náhradníka! Ale beru to sportovně.“

Pořadatelé slibují udělat všechno, aby se nakonec dostal do hlavní šestnáctky. Až se však dnes o půl páté ráno bude Vladimír Višváder loučit v Živanicích se svou rodinou, nebude vědět, zda cesta do Rakouska nebude jen výletem s malým startovným pasivního rezervisty a noční návštěvou u rodičů a bratrů ve slovenském Zohoru.

„Jezdil jsem na šroubkách,“ vypráví o svém tréninkovém programu, by led vzal rychle za své. „Svez‘ jsem se asi čtyřikrát. A dokonce s Kubou Hejralem, Rendou Junou a Patrikem Linhartem. Fyzičku jsem ladil i na krosce. Měl jsem dokonce i silvestrovský závody v Záboří. Takovej sranda mač. Byl jsem osmej z deseti, takže v pohodě.“

Arena-Nova v dolnorakouském městě, za časů císaře pána proslulém svou vojenskou akademií, už nyní v sobě skrývá technické kolečko o délce 136 metrů. Na diváky čeká dnes od dvanácti hodin bezplatný trénink. Hlavní menu, mezinárodní klání na dvacet jízd a tři zvláštní rozjížďky ÖAMTC Trophy pro osm nejlepších večera, se ovšem začne servírovat až zítra v podvečer.

Halové účinkování Vladimíra Višvádera:

místo povrch výsledky
Hradec Králové led v březnu 1992 nepovoleně coby vojín základní služby opustil kasárna na pardubickém letišti, aby byl u derniéry šroubků pořádaných ZP Pardubice. Neměl ani plochodrážní boty, startoval v teniskách a o finále jej připravil jen pád.
 
Debrecen parkety s motocyklem obutým do normální pneumatiky neměl v březnu 2003 na hrubých dřevotřískových prknech konkurenci. Vyhrál pět základních jízd a také finále.
 
Unna led v deseti ročnících populárních šroubků Ace on Ice startoval celkem šestkrát. V posledních dvou ročnících výrazně zklidnil svůj dravý styl a dočkal se stupňů vítězů. Dvakrát po sobě skončil třetí. Letos se závod nekoná kvůli celkové rekonstrukci zimní haly.

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Jiří Štancl: „Svou kůži nikdy neprodávám lacino!“

Newcastle – 17. ledna
Když se dnes ohlíží za svou třináctou sezonu ve Velké Británii, jeho hodnocení je záporné. Skvělý úvod se v půlce sezony obrátil k horšímu, díky čemuž nakonec přišel o angažmá v Glasgow. Nicméně s nabídkou práce přišly další kluby. V barvách Edinburghu se mu dostalo zadostiučinění po triumfu ve Skotském poháru právě na glasgowském ovále, který vzápětí podtrhlo vítězství v Ashfield Classic. Za kanálem La Manche žije se svou anglickou přítelkyní, chodí do práce, takže ho loni čeští fanoušci v akci neviděli. O exkluzivní rozhovor však nebudou ochuzeni, by se v prosinci v Praze jen mihnul. Místo tradičního setkání tedy musela přijít ke slovu elektronická forma komunikace. Jiří Štancl si otázky vytiskl, v letadle do Anglie si do bloku poznamenal odpovědi, které jeho skotská kamarádka přepsala do češtiny.

speedwayA-Z: „Loni jsi se vrátil do Glasgow, kde jsi předtím jezdil čtyři roky. Jak bys sezonu 2007 v jejich barvách ohodnotil?“
Jiří Štancl: „V Glasgow jsem podepsal svůj pátý kontrakt po ročním hostování v Newcastle. Myslel jsem, že různý anebo pár věcí se změnilo, ale postupem času jsem přišel na to, že je vše při starém. Začal jsem sezonu jako rozjetej rychlík. Motory naladěné od taky šlapaly jak Švýcary a opravdu, kam jsem přijel, tam to letělo. I na větších drahách to bylo konkurenceschopný, ba ne ještě lepší, ale pak se to ňák zvrtlo. Přestalo mi to závodit a po technické stránce to bylo v bledě modrým. A když se nedaří, tak to jde z kopce všechno. Došlo to do takového stadia, že jsem byl 20. června z Glasgow vyhozen s průměrem 8,51… A nahrazen Craigem Watsonem. V té době jsem potřeboval vyzkoušet, v čem je chyba. Změnil jsem pár věcí, udělal si tři týdny pauzy, začal chodit víc do práce a hodně přemýšlel, ale pořád jsem pracoval na tom, v čem je ta chyba. Začal jsem taky spolupracovat s bývalým rivalem a jezdeckou legendou ze Sheffieldu Seanem Wilsonem. Vyzkoušelo se pár věcí a párkrát jsem trénoval v Redcaru. Tou dobou jsem dostával pět nabídek od různých klubu z Premier i Elite League. Pak jsem odjel do Čech kvůli počasí, ale i tam tou dobou pršelo… Potom mně volal Edinburgh, abych za ně jel pouze jeden závod a že se pak rozhodnou. Ovšem bohužel pro d隝 bylo rain off. Ještě v neděli jsem hostoval za Newcastle místo čísla jedna, protože můj průměr byl stále vysokej, proti Stoke. A vytvořil jsem po třech týdnech absence hned paid maximum 14+1. V úterý 12. července jsem podepsal za Monarchy z Edinburghu, kde jsem s průměrem 7,63 dokončil sezonu. Nádherný bylo, že na jejím konci jsem se vrátil do Glasgow, kde jsme jako Edinburgh vyhráli Skotský pohár a já individuální závod Ashfield Classic. Sečteno a podtrženo, třináct sezon ve Velké Británii, tohle vyhození a nahrazení v klubu jsem opravdu nečekal, ale Glasgow došla chu a trpělivost na to moje nekonečné zastavování. A tak hodnocení za oba skotské týmy je v téhle sezoně záporné.“

speedwayA-Z: „Na sklonku roku jsi podepsal do Newcastle. Předloni jsi byl trošku rozčarovaný, ze o tebe tak dlouho usilovali a pak tě hned pustili. A Glasgow tě nechal napsat smlouvu se svými podmínkami, navíc ti vyhovovala jejich racing Sunday. Co se změnilo letos?“
Jiří Štancl: „Ohledně smlouvy na rok 2008 jsem se dlouho rozhodoval, až jsem se musel rozhodnout kam. Čekal jsem na konferenci koncem listopadu. Udělaly se jiný average a pravidla a začalo se vyjednávat. Problém byl, že Glasgow vlastní můj kontrakt a nedalo nikomu povolení se mnou komunikovat. Zavolal jsem promotérům a vyjasnil situaci. Glasgow mě jako chtěli, ale oficiálně to neřekli. Já byl opačného názoru a řek‘ to hned, že nemám plány zůstat v Glasgow. Věděl jsem, že dva týmy mají zájem. Edinburgh a Newcastle poslaly smlouvy. Já i můj manager plus moje celá rodina to se mnou řešila. Já se nemohl dopracovat k závěru, až jsem se nakonec rozhod‘ znovu zůstat doma v Newcastle. I když na konci roku 2006 jsme se rozešli ve zlém…
A co se změnilo od roku 2006? Než jsme podepsali smlouvu, tohle téma padlo jako první. Co bylo, to bylo, show me the money a můžeme se dohodnout. Ale nebylo to jenom o penězích. Opět jsem musel kombinovat plochou dráhu s prací a nakonec jsem se rozhodl zůstat v Newcastle. Můj kámo, manažer, šéf a sponzor v jedný osobě Darren Bond, agent s teplou vodou, se stal spolupromotérem v týmu. A to rozhodlo, kde budu jezdit v sezoně 2008. Jak Glasgow, tak Newcastle závodí v neděli, a to je důkaz toho, že tenhle den je pro mě ideální.“

speedwayA-Z: „Loni jsi se snad poprvé za celou kariéru, pokud si dobře vzpomínám, neobjevil v žádném závodě v Čechách. O tvém postoji k mistrovství republiky jsme už hodněkrát mluvili, ale proč jsi nebyl ani v jediné extralize?“
Jiří Štancl: „Extraligu jsem nejel pro to, páč jsem začal chodit v Anglii do práce a bohužel stíhám pouze jednu ligu v Británii. Se Slaným a hlavně s Milanem Machem jsem byl a jsem pořád v kontaktu a dokonce málem vyšlo, abych přijel i na tu extraligu. Ale přehazovali závody kvůli rain-off, tak to zasejc padlo. Jak říkám, bydlím s přítelkyní Lauren a chodím do práce v Newcastlu. U toho trošku závodím a nic mně neschází. Máme se skvěle. Odpadlo cestování a já žiju úplně jiný život než předtím. Otevírám si zadní vrátka na odchod z kolotoče plochý dráhy, a až jednou skončím, ani mě to nepřijde a budu pokračovat život kterýhokoliv človíčka na zemi bez závodění.“

speedwayA-Z: „Slaný je pořádně handicapovaný novými pravidly, které mu zabraňují používat Martina Vaculíka v kombinaci s další dvojici Poláků. Navíc při konci kariér Miroslava Fencla a Patrika Linharta by se jim další český závodník náramně hodil. Ale musel bys mít licenci ACR, což je zřejmě problém…“
Jiří Štancl: „Dříve jsem jezdil s českou licenci a byl jejím držitelem asi devět let. Pak se pár věcí změnilo a mě to odradilo. Začal jsem mít německou licenci, páč pravidla dovolovala být domácím jezdcem v německé lize. Po třech, čtyřech letech jsem až pak měl anglickou od ACU až do teďka. A extraliga je pro mě konečná do té doby, než bych se vrátil zpět do Čech nebo až skončím nebo podle situace. V žádném případě jsem definitivně neskončil s naší extraligou. Dávám si pauzu, ale kdyby se naskytla situace a já mohl přijet, dlouho se rozhodovat nebudu a Milan Machů ze Slaného to ví. Třeba se to povede na pohár evropských zemí, ale to ukáže čas…“

speedwayA-Z: „Hodně jsme v posledních letech mluvili také o tvém plánovaném testimonialu. Pohnula se celá záležitost někam dopředu?“
Jiří Štancl: „Testimonial bude nejdřív až v roce 2011. A to už jezdit asi nebudu. Začalo to v sezoně 2000 a až koncem roku 2001 jsem požádal o přestup. Chris van Straaten, můj bývalý zaměstnavatel a promotér Wolverhamptonu, mě nechtěl pustit do Readingu na hostování a pak v půlce sezony nabízel místo v teamu Vlků, a že má možnost sehnat pracovní provolení na tři roky. Odmítl jsem jeho nabídku, páč v tom roce jsem se trápil a jezdil jsem českou, německou a švédskou ligu a koncem sezony zvažoval skončit svou závodní kariéru. Skrz zimu jsem se zkontaktoval s Glasgow a byl zapůjčen na hostování k Tygrům. Ti potom chtěli, abych podepsal přestup, ale já nezrušil žádost o přestup z roku 2001. A teď jsem z kola ven…. Snad udělám jen závod na zakončení kariéry, třeba mi tenhle dovolej realizovat.“

speedwayA-Z: „Sezona 2008 začíná za kanálem La Manche už počátkem března. S jakými plány do ní vstoupíš?“
Jiří Štancl: „Plány, plány na 2008? Jelikož začnu sezonu s číslem pět jako třetí nejlepší v týmu, chtěl bych jezdit s jiným číslem a budu o to usilovat. Náš tým tvoří Christian Henry, Pepe Franc, Ben Powell, Jason King, Sean Stoddart, Jamie Robertson a já. Nejsme nejsilnější, ale špatný taky nejsme. Sedmnáct klubů v Premier League. Top čtyři do play off o účast v Elite League a Newcastle bude usilovat o co nejlepší výsledek. Do čtvrtýho místa to bude bomba, do šestého místa super. Do osmého místa ok, a nad osmé zklamání. A můj cíl je z průměru 7,55 bez bonusu si ho vylepšit nad 8,5. Mým tajným přáním je zůstat zdravý. Proč to říkám, na začátku sezony 2007 se mi zabil kamarád z Glasgow, Kenny Olsson ze Švédska. Pak ochrnul můj kámoš Garry Stead z Anglie, který za nás ve Slaným jezdil extraligu v roce 1997. A ve finále David McAllan, můj bývalý kolega z Glasgow, chodí o berlích, ale nemá žádný cit v nohou. Bylo víc zranění a ta mě víceméně odrazují od mého milovaného sportu. Protože až skončím, ani po mně pes neštěkne a budu chtít pokračovat život jako každý jiný. Takže milí závodníci, začínající adepti tohoto sportu, dokud jste dobří a něco znamenáte, nechte si pořádně a dobře zaplatit. Když se to pak zlomí a nejde to, jak chcete, nakopnou vás takovým způsobem do zadku a veškerou slávu a loajalitu rychle zapomenou. Nemluvím jen o tomhle našem sportu, ale všude je to stejný a je úplně jedno, s jakou vestou jezdíš na hrudi. Tohle neznám jen z vyprávění, tohle jsem si prožil na svou kůži a tu nikdy neprodávám lacino.“

speedwayA-Z: „Tvoje příprava na nadcházející boje na oválech je jistě už v plném proudu. Jak probíhá?“
Jiří Štancl: „Diky tomu, že se Daz (Darren) stal spolupromotér v Newcastle, měl jsem možnost víc nahlédnout do tajů sestavy týmu, organizace sponzorů a vymýšlení různejch nápadů a designu, jak zkvalitnit reprezentaci klubu jak pro sponzory, ale i pro diváky. Newcastle mají nove logo, staronový management plus staronový tým na sezonu 2008. Nový webový stránky www.newcastlespeedway.net a uvidíme, kam to dotáhnem‘ jako tým. Pavel Ondrašík dělá nějakou propagaci ohledně týmu, aby to nějak vypadalo po profesionální strance a já v garáži připravuju biky na novou sezonu. Můj mechanik Flinty bydli v Berwicku a proto mám dalšího pomocníka Baziho, mechána Pepeho, který bydlí a pracuje rovněž v Newcastle. Taka zařizuje sponzory v Čechách a dává dohromady motory GM na novou sezonu, které by měly dorazit v půlce února. Letos se začíná už o něco dříve a první trénink je načasovaný kolem 24. února. Press and practise v Newcastle je naplánovaný na 2. – 3. března a první challenge závody na 8. – 9. března proti Berwicku.“

Jiří Štancl děkuje:
„Poděkování mamce a takovi, přítelkyni Lauren a její rodině, sestře Alice s rodinou, Darrenovi s rodinou, mým věrným sponzorům v UK a České republice, i když tady nezávodím, tak mně stále věří a podporují, kamarádům, mechanikům, známým a všem fandům. Vše nejlepší v Novém roce 2008 přeje GEORGE.

PS: Velký dík Wendy, která přepisovala můj škrabopis z bloku na e-mail. I přesto, že je ze Skotska, její čeština je mnohem lepší než ta moje!“

Foto: archív Jiřího Štancla