Plzeň – 9. února
Jeho působení na plochodrážní scéně může skvěle vystihnout následující hádanka. O víkendu závodí vesměs v Německu, ale také v Anglii, Nizozemí, či dokonce Norsku. Ráno se vrací do své rodné Plzně a přímo z auta zamíří do práce. V následujících všedních dnech vedle povolání zásobovače stihne ještě pracovat na fyzičce a motocyklech. Kromě toho telefonuje, shání, zařizuje a domlouvá závody nejen pro sebe, ale i pro své kamarády doma a v tuzemsku. Kdo to je? Samozřejmě plzeňský nezmar Karel Kadlec. Nejrychlejší český zásobovač je další z řady českých závodníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Loni před šampionátem republiky v Mariánských Lázních ses svěřil, že si především chceš dobře zazávodit. Ale ta sobota byla nějaká špatná.“
Karel Kadlec: „Bylo to hrozný. Nevím, bylo to přemotivovaný. Měl jsem problémy a nebyl psychicky v pohodě. Den začal blbě, mechanik přijel o dvě hodiny později. Padla na mě nervozita. A dráha nebyla pro mě. Normálně jsem to odevzdal. Přišlo hodně sponzorů a kamarádů a po předloňským úspěchu mě tam otravovali. Když za tebou někdo chodí, nepřidá ti to. Dřív jsem bojoval, ale tohle jsem odevzdal. Věděl jsem, že se na to musíš cejtit. Podívej se třeba na Gerdemanna. Starší chlap, ale na normální dráze vyhrává. Střed, kde se hodně jezdí, byl děravej. Nechtěl jsem riskovat zdraví, který mám nakřáplý. Možná jsem byl málo vyježděnej‘, bylo to v květnu. Letos jsem radši, že je to až v červenci. Člověk může prodat, co v něm je. Ne, že je mladší nebo mu to nejde. Uvidíme, snad to bude letos lepší, tuten závod jsem chtěl zapomenout. Letos mám třicet let, co jsem začal s plochou dráhou. A dvacet let ve Willingu, kde mi chtěj‘ udělat párty. Chtěl bych zkusit dát tomu co nejvíc. Někdy to nejde, starat se o každodenní problémy a skloubit to se závoděním. Je mi pětačtyřicet, každej rok je to horší. Jsem pozitivní člověk, věřím, že to půjde. Hodně energie mi dodávaj‘ lidi, hlavně v zahraničí. Věří mi a to je pro mě důležitý.“
speedwayA-Z: „Neměl jsi ale moc času plakat nad rozlitým mlékem. Hned následující víkend tě čekalo mistrovství světa v Artigues de Lussac.“
Karel Kadlec: „To je to samý jako v Mariánkách. Pokračovalo to. Hlavně bylo překvapení z dráhy. V životě jsem tam nebyl. Pardubice se zdají delší a širší než tam. Dráha se během závodu třikrát změnila. Tam vyhrávaj‘ kluci se zkušenostmi ze speedway. Tvrdá a nagumovaná dráha, to nemá s dlouhou nic společnýho. Taková odevzdanost, která ve mně byla po Mariánkách, sehrála roli. Výsledek moh‘ bejt lepší, ale nešlo to. Pozitivum byl výsledek Ríši Wolffa, kterej mě překvapil. Jeho výkon se zlepšoval každou jízdu. Čím se dráha pro jiný zhoršovala, pro něj se zlepšovala. Třeba loňský vítěz Grand Prix Německa Sirg 
Schützbach vyhrál bezkonkurenčně všechny jízdy. Ve finále odstartoval první. Dráha navlhla půlnoční rosou a on spad‘ na poslední místo. Ríša se zkušenostma ze speedwaye jel lajnu a dostal se na třetí. On miluje krátký dráhy, jde mu to tam.“
speedwayA-Z: „Kvůli výsledkům z Mariánských Lázní ses nejprve ani nedostal. Nakonec však česká federace získala další místo navíc a ty jsi mohl vyrazit směr Hertingen.“
Karel Kadlec: „Směr Hertingen byl proto, že jedno místo v FIM zbylo. Nabídli ho Čechům, tak jsem si to vzal. Jsem dobrodruh, a že tam byl Pavel Ondrašík, jel jsem taky. Chtěl jsem to zkusit. Nevěděl jsem, co obnáší dráha. Když jsme se setkali se Stephanem Kattem, říkal, že se tu dráhu učil tři, čtyři roky. Je to z kopce dolů, na druhý straně do kopce nahoru, ale ukrutně. Na podobný dráze v Angenrod – Asfeldu jsem si měsíc před tím vyhodil rameno. Neměl jsem to doléčený a byly i psychický zábrany. Do kopce to jde, ale z kopce dolů je to horší. To jsem normálně posral. Co k tomu dodat?! To nejde. Je to jeden závod, co bych chtěl zapomenout. Snad to bude lepší, ale já už na ty extrémy nejsem.“
speedwayA-Z: „Na poslední chvíli jsi naskočil také do mistrovství světa družstev. Nechybělo moc a byl jsi druhým vicemistrem světa.“
Karel Kadlec: „Jel jsem tam jako čtvrtej, že budu hlavně pomáhat. Byl jsem opravdu jako náhradník a pomáhal radou nebo pomocí. Kluci jeli dobře, takže nebylo nutný nasazovat 
čtvrtýho závodníka. Byly to prvotřídní závody. Kdyby mi někdo řek‘, že budeme pátý, brali jsme to všema deseti. Bylo zajímavý, že kdyby Němci chtěli, udělali z toho kovbojku a mohli jsme jet finále s nima. Špatnej tým se k tutomu vůbec dostat nemůže. V jízdě o třetí a čtvrtý místo nám chyběl bod a třeba i štěstí. Byl to nádhernej zážitek. Byl jsem účastníkem prvního mistrovství světa. Přijel jsem tam a šéfové Německa a Holandska mi gratulovali, že tam jsem. To bylo pohlazení na duši. Ve Wertle budu letos určitě. Aspoň jako přítel Josefa Huckelmanna, šéfa německé dlouhé dráhy. Loni to bylo drama. Dělali si ze mě srandu, že maj‘ jen tři medaile, ale čtvrtou pošlou do měsíce. A Richard říkal, že by s tou svou medailí se mnou chodil po Plzni. Co k tomu říct, když ses k tomu nedostal ve dvaceti letech, v pětačtyřiceti to jde těžko.“
speedwayA-Z: „Většinu víkendů jsi trávil na volných závodech v zahraničí. Jejich počet by ti mohl skutečně ledaskdo závidět.“
Karel Kadlec: „Byl jsem skoro všude. Za celej rok sem byl od Norska po Francii a závodů bylo dost. Nejlepší bylo Norsko (otevřený šampionát země, kde skončil šestý – pozn. redakce). Rokeberg – tam jsem byl až devátej. Bylo to za deště, ale závod byl dobrej. Ani v Anglii jsem nebyl poslední. Nepočítaj‘ pořadí, řeší ho až v malým finále a finále. Vypad‘ jsem někde v semifinále. Začalo se na trávě, skončilo na slizkým betonu, kde Paul Hurry vyhrál o rovinu. Říkal jsem, že si dám větší pohodu, ale zase jsem měl za sezonu třicet závodů. Když ti zavolají nebo odpoví, nedokážu to odmítnout. Některej závod dopad‘ hůř, jiný líp. Zase po vyhozeným ramenu, kdy jsem měsíc neměl sednout na motorku, jsem málem vyhrál ve Willingu. Sice skupinu B, ale byli tam i Angličani. Nakonec se mi rozlít‘ motor a já byl třetí.“
speedwayA-Z: „Postupně se stáváš dlouhodrážním specialistou. Na krátké dráze jsi loni absolvoval jen kvalifikaci mistrovství republiky jednotlivců a Memoriál Emila Sovy ve Mšeně.“
Karel Kadlec: „To jsem ani neměl jet. To bylo špatný. Každej do mě vidí na krátký a myslí, že na dlouhý neumím ani zatočit. V Plzni jsem při tréninku zkusil pro změnu motor GM a jelo se úplně jinak. Možná, že to letos zkusím. Jinak budu krátkou brát jako doplňkovou disciplínu. Chci to omezit, třicet závodů pro mě, co chodí každej den do práce, je dost. Krásná představa je, že třeba z Francie přijedu ve dvě v noci a říkám Zdeňkovi Schneiderwindovi, že musím do práce. A on povídá ‚já jdu až ve středu‘. A to si jde umejt motorku nebo si zacvičit. To je krásný. Zdenda si to za svý výsledky zaslouží, ale možná byla chyba, že jsem jednou skončil. Teď už musím bejt jenom hobbista.“
speedwayA-Z: „Naznačoval jsi také jisté manažerské ambice. Richard Wolff s Pavlem Ondrašíkem jsou ve finále mistrovství světa a ty jsi byl s nimi už ve Vechtě.“
Karel Kadlec: „Manažerský ambice oficiálně nejsou. Spousta lidí ve světě mě jako manažera bere, ale spíš mě vnímaj‘ jako člověka, co v Čechách dokáže něco zařídit. A zase naopak v cizině mám spoustu známejch. Co se týče pomoci klukům jako Pavel Ondrašík nebo Richard Wolff, mám je rád jako kamarády. Chtěl bych jim pomáhat, ale jsou to profíci a poradí si sami. Někdy závodník potřebuje uklidnit a poradit. Mám nabídky z ciziny, kdybych se chtěl věnovat manažerství, možnosti bych měl. Ale zatím bych se chtěl motat na dráze. Ale jsem člověk, co dělá do všeho, i do včel, takže když mě zavolá někdo třeba z Německa, pomůžu. Ale nejhorší je, když sám závodíš, snažíš se urvat místo pro sebe. Ale když jsou dvě, tři místa, není problém. Zatím jsem mladej, tak proč dělat manažera?! (smích).“
speedwayA-Z: „Na začátku roku ses svěřil se svým plánem jet evropskou sérii veteránů. Avšak pravidla vylučují souběžný start v mistrovství světa či Evropy.“
Karel Kadlec: „Nevím, kdo dělá pravidla, nebo co je oficiálně stanovený. Každoročně se měnil šéforganizátor. Chtěl jsem veterány jezdit, začínal jsem tím. Před lety nekompromisně přišlo, že pokud se zúčastním mistrovství světa nebo Evropy, jsem automaticky vyloučenej. Ale už od začátku svý druhý kariéry spolupracuju s Johnem Hartleyem z Anglie, několikanásobným mistrem Evropy veteránů. Jeho partnerka, se kterou žije v Anglii, Němka Heike, se pro letošek stala organizátorkou. Na posledním tréninku v Herxheimu mě oslovili, protože by to seriál oživilo. Jedou ho většinou Angličani a Němci. Norové to maj‘ daleko. Ostudu bych tam nedělal a dali by mi podporu. Začal jsem o tom uvažovat obzvláš, když se první závod jede u nás, což bylo vyloženě pozitivum. Takže jsem se přihlásil. Je to šest závodů v Německu, jeden u nás a v Norsku. Jeden nejhorší výsledek se škrtá. Nechám si udělat perfektní motor, abych stačil konkurenci. Hned týden po podpisu jsem musel řešit dilema, co je pro mě důležitější. Jestli první závod v Mariánkách, kde jsem doma, znám fanoušky, Míra Musil by mi pomoh‘ a udělal si na mně reklamu a mám tu dráhu rád. Ale na tuten víkend se ozvali dva pořadatelé z Německa na závody, který jsou lukrativní a je to lepší 
trénink před mistrovství světa než závod veteránů. Radši jsem přišel o Mariánky, ale ještě je dalších pět závodů, kterých se chci zúčastnit. A je šance na dobrý výsledek i bez Mariánek, protože jeden se škrtá.“
speedwayA-Z: „Letošní sezona startuje prakticky už příští měsíc. Určitě do ní vstupuješ se spoustou plánů.“
Karel Kadlec: „Letos je taková zlomová sezona zvláště mejma jubileama. Chtěl bych se snažit bejt lepší než minulej rok. Potřeboval bych, aby se mi vyhýbala zranění. Doufám, že noha se mi po operaci brzo zahojí. Je začátek února a já mám domluvenejch dvacet závodů, což si myslím, že je perfektní. Zvláš když další závody přijdou v sezoně samy od sebe. Jestli vyjde ta věc, o který jsme mluvili s Petrem Moravcem, že bych měl šanci se objevit při Grand Prix v Mariánkách při poslední šanci, bude to v mý kariéře další příjemná odměna za to, že mám plochou dráhu rád a něco pro ni dělám. Byla by to pro mě velká čest se toho závodu zúčastnit. Pak bych chtěl hlavně neudělat ostudu při mistrovství republiky v Mariánkách. Bude to hodně těžký. Sám si přivedu konkurenci a Míra chce mít startovní listinu nabitější. A možná, kdyby se to povedlo, ještě jednou se nominovat na mistrovství světa družstev do Wertle…“
Karel Kadlec děkuje:
„Děkuju všem lidem, který mě věří a maj‘ mě rádi. A sponzorům. Nebudu je vyjmenovávat, je toho moc.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach a Josef „Tyčka“ Nový
