Liberec – 2. prosince
LIAZ slévárna Ostašov Liberec. K této větě by se hodila armáda otazníků. Někdejší chlouba automobilky LIAZ a hlavně sponzor liberecké ploché dráhy v šedesátých a sedmdesátých letech.
Josef Kalous prezentuje značku LIAZ na své vestě
Slévárna Liaz Ostašov v Liberci, která podporovala motoristický sport, je nenávratně pryč. Pod touto značkou LIAZ Liberec jezdila dosud asi nejúspěšnější parta závodníků, co Liberec pamatuje.
Jména Josef Minařík, Petr Šafařík, Josef Kalous, Josef Rybář, Jaroslav Špinka, Josef Herda, Ferdinand Tomašovič… Mezi ně lze položit rovnítko s extraligou, novými motocykly, kombinézami a spoustou dalších věcí.
Hledat sponzory v dnešní době pro plochou dráhu je takřka nadlidský výkon. O to více, když se podívám na ruiny továrny. A tak jsem musel zamáčknout slzu a raději pádit rychle pryč. Ostašovská slévárna díky svému řediteli a lidem okolo něho pomáhala. Podařilo se držet i v těch nejtěžších dobách stadión a podporovat plochou dráhu.
Nedávno jsem byl Divišově a tak pohled na místní zbytky chlouby ploché dráhy, doufám, vydrží déle než LIAZ v libereckém Ostašově.
Liberec – 24. listopadu
Po úspěšném závodě polských amatérů je Liberec opět zařazen na jejich závodní pořad v sezónu 2021. Sice není znám termín, ale podle plánu by se měl Liberec stát třetím pořadatelem seriálu GROPEX AMATEUR SPEEDWAY CUP hned po Gnieznu a Lesznu. Další dva závody se uskuteční v Rawiczi a v Ostrowě.
Co je vlastně na těchto závodech zajímavého?
Slovo amatér může vzbuzovat posměch neumělů, a tak jít se podívat na tento typ závodů nemusí lákat. I u nás v Liberci jsme se tomu zpočátku bránili.
To, co člověk vtažený do tohoto typu závodu zažívá, je opravdu trochu něco jiného. Nepadají rekordy dráhy, jezdí se pouze na dvě kola a jezdci jsou rozděleni nikoliv podle věku, ale podle výkonnosti.
Závod se jezdí na tři výkonnostní skupiny, běžný počet závodníku většinou přesahuje možnost propustnosti startovní listiny a tak se dbá na chování, vystupování a dodržování pravidel.
Není vůbec výjimkou, že se na někoho prostě nedostane a musí si počkat na volné místo.
Co to vlastně je za lidi, kteří jezdí?
Sjoerd Rozenberg, Maciej Fajfer a Martin Švestka na stupních vítězů loňského závodu v Gniezně
První skupina zlatá se skládá z bývalých jezdců, kteří minimálně pět a více let již nezávodí. To znamená, nemají licenci.
Druhá skupina stříbrná je již pouze z lidí, co milují plochou dráhu a tak se ji trochu naučili, ale nikdy nezávodili.
Třetí skupina bronzová jsou ti, kteří vlastní plochodrážní speciál, a opravdu se chodí bavit. Nejdůležitější je, že ploché dráze všichni dávají celé své srdce.
V sezoně 2020 tyto závody přilákaly i jezdce z Holandska, Německa, Maďarska, Ukrajiny a nescházeli ani zástupci Čech.
Takové malé SGP Amatérů. Všechny pořadatelé mají za povinnost zajistit vše potřebné, jako by šlo o normální závod.
Co to vlastně přináší?
Na konci sezóny se kromě jezdců také vyhodnocuje pořadí pořadatelů. Budu se jako Liberečák chlubit, ale kluci z tohoto města byli dvakrát po sobě vyhodnocení jako nejlepší pořadatel seriálu.
Letos se konalo finále v Gniezně, města, které miloval Tonda Kasper a vekou část své závodní kariéry právě tady závodil a pracoval pro klub.
Jeho jméno je v tomto městě tak ceněné, že u stadionu má pomník. A dokonce po Antonínu Kasperovi pojmenovali jednu hlavní ulici ve městě.
Co bude roku 2021?
Příští rok přijde zase nová výzva. Schválně kolik Čechu se přihlásí… Určitě to nemusí být mistr světa, ani
závodník, stačí se jít pobavit.
Ti co budou mít zájem, napište nám do klubu. Rádi poradíme a zařídíme vše potřebné k vaší zábavě na ploché dráze.
Jiří Mizera, Jan Pospíšil, Roman Doleček, Robert Ráliš a Věroslav Kollert se radují z ceny za nejlepšího pořadatele série roku 2019
Liberec – 1. listopadu
Liberec je opět v extralize, to bylo na začátku sezóny. Historie z roku 1975 se opakuje, po jedné sezoně v nejvyšší soutěži se sice nesestupuje, ale co bude dál?
Na začátku všeho byla dohoda Vladimír Vopat/Věroslav Kollert. Samozřejmě bez podpory ze strany Markéty by se projekt asi nepovedl. Posun termínů asi už nikoho moc nezaskočil, spíše jsme bojovali o možnost odjezdit to, co nám situace dovolila.
To, že jsme ostatní týmy chtěli pozlobit, je pravda a to se při závodech dařilo. Minimální rozdíl bodů tomu nasvědčoval a tak škoda, že se nejel poslední čtvrtý závod. Od samého začátku jsme avizovali, že to chceme sice dělat podle pravidel, ale po svém. Do vedení manažera týmu byl povolán Polák Blažej Skrzeszewski z Gniezna.
Rozdíl pravidel mezi námi a Poláky není sice zásadní, ale bylo se co učit. I když se zdá polština srozumitelná, někdy bylo zábavné vysvětlování slovíček tak, aby to dávalo smysl. Spolupráce pánů Vopata a Skrzeszewskeho dokázala přivést na naše dráhy spoustu zajímavých závodníků, o kterých určitě ještě budeme slýchat.
Nikdy předtím neměl Liberec takovou mezinárodní sestavu, INTERTEAM zahrnoval čtyři Čechy, Ukrajince, dva Poláky, Angličany a v záloze byl Australan, Švéd a Němec. Tak, co si víc můžeme přát? Klobouk dolů! Vedení týmu v závodech byla ukázka polské školy a závodníci se podle toho taky chovali. Borci!
Sice se nám nepodařilo dostat na bednu, ale můžeme mluvit o úspěchu. Nedílnou součástí byla i parta – fanklub – okolo pana Vopata. Kluci díky. Samozřejmě ne každý dostal možnost startu, ale práce pro tým byla vždy odváděna profesionálně s podporou kluků, co závodili.
Společný oběd, o pauze a závodech vzájemné podporování a hlavně obětavost provokována vedoucím týmu Blažejem Skrzeszewskim pod kontrolou Vladimíra Vopata. To je INTERTEAM!
V Liberci se sice po dlouhé době opět jela extraliga, ale ve městě mnoha sportů, kde vévodí hokej a fotbal, bude i s takovou soutěží, jako je mezinárodní závod družstev extraliga na ploché dráze, těžké se prosazovat.
Co bude dál? Ministři se mění, lidi se bojí, už ani profesionálové nesmí do práce a tak se musíme smířit s tím, že nejistota termínů a možnost závodit bude ještě chvilku trvat. Všem vám přeji pevné nervy do dalších časů a brzké neomezované setkávání na našich stadionech.
Liberec – 14. října
Naše parta se blíží k vytouženému cíli. Na ploché dráze v Liberci jste mohli před pár týdny vidět na vlastní oči jezdit elektrické plochodrážní motorky. Testovalo se na domácí dráze, ale hlavně jsme ještě letos měli chuť dostat motocykl E do opravdového závodu. Polský manažer INTERTEAMu Blažej Skrzeszewski pořádal v polském Gniezně závod tamní amatérské série.
Věroslav Kollert jel po čtrnácti letech první závody
Liberec požádal o možnost E-Speedway ukázat na dráze v Polsku. Obratem jsme dostali pozvánku, a sice do hlavního závodu ve skupině tři. To nás samozřejmě trochu zaskočilo, protože dráha v Gniezně je o více jak sto metrů delší než liberecká. V neděli jsme však stejně dorazili.
Trochu nervózně jsme vyložili motocykly, což ihned začalo vzbuzovat pozornost. Něco takového ještě v Polsku, kde plochá dráha je sport číslo jedna, neviděli. O tréninku, který probíhal ve dvojicích, bylo jasné, že nastavení našich E motorek bude fungovat.
Rychle se zvolila taktika používání elektrického zdroje a jeho dobíjení a začalo se závodit. V prvních dvou jízdách se podařilo dojet vždy na druhém místě. To už diváci byli na naší straně a začali fandit. Po malé kolizi a opakovaném startu se přivezla dvě vítězství. Tak jsme dosáhli toho, co jsme plánovali.
Věroslav Kollert s bratrem Tomášem a otcem Věroslavem a motocyklem E v boxech v Gniezně
E speedway motocykl se mohl poměřit s metylovým. Věroslav Kollert mladší je tak prvním plochodrážním jezdcem na světě, který na elektrice porazil v závodě klasické motocykly. Dosáhl z dvanácti možných bodů deseti po čtrnáctileté pauze, kdy nezávodil, a ukázal, co nezapomněl. Závodit a bavit diváky.
V průběhu závodu se na našich E motocyklech ještě měli možnost povozit Krzysztof Jablonski, exvicemistr světa juniorů, a jeden z pořadatelů Andrzej Wnek. Co se dělo dál, nás doslova zaskočilo. V průběhu závodu jsme dostali pozvánku na finále polské extraligy do Leszna.
Zpráva o tom, co přijelo do Polska, a jak si Věrouš vede v závodě, probudila zvědavost. Děkujeme všem, kteří k úspěchu pomohli. Čech z Liberce se tak zapsal do dějin ploché dráhy.
Liberec – 7. září
Díky pomoci party okolo Ondřeje Smetany se mohlo v pondělí pokračovat v libereckém testování elektrických motocyklů pro plochou dráhu. Čisté ruce mechaniků svědčí o tom, že nastavení motocyklu probíhá trochu jinak. Přes počáteční nervozitu se pražskému závodníkovi podařilo dostat E do závodního tempa.
V Liberci se pilně testují motocykly E
Test výkonu byl limitován teplotou akumulátoru, který uměl Ondřej Smetana pořádně vycucávat. Jezdilo se až do večera. Zábavné bylo, že si nikdo nestěžoval na hluk. Dnes se bude pokračovat od 17.00 zase s jinou partou, aby si elektrický stroj mohlo vyzkoušet co nejvíce zájemců.
Ondřej Smetana líčí své dojmy ze sedla E:
Ondřej Smetana si včera vyzkoušel elektrický motocykl
„Vlastně Věrouš mi volal, že vytvořil plochodrážku na elektriku, a zda bych to nechtěl zkusit. Řekl jsem si, proč ne, třeba to bude zajímavý a zajímavý to rozhodně bylo, motorka má trochu jiné chování na dráze, ale dá se na tom parádně zajezdit. A vlastně bez práce, celé odpoledne jsme ji ladili a pak už jsi jel skoro jak na klasice, moc to netáhne za ruce, takže pro hobby ježdění ideál. A myslím, že v Liberci to o tolik pomalejší nebylo.“
Liberec – 5. září
Začalo se jezdit. Na Pavlovickém stadiónu se v neděli pilně testovalo. Sobotní počasí sice narušilo plánovanou pozvánku jezdců, kterým bylo nabídnuto ježdění na E speedway. Ale nedělní dopoledne se šlo vysoušet dráhu a po obědě to mohlo vypuknout.
Testovala se výdrž akumulátorů, rekuperace, převody. Při prvním testu obě E. vydržela a tak se v pondělí a úterý může pokračovat už se závodníky.
Celé září pokud to dovolí technika a počasí, je možnost se přihlásit a vyzkoušet E. První poznatky z jízdy jsou ohromné zrychlení, žádné vibrace, minimální hluk.
