Drážďany – 21. února
Drážďany dnes zažily uplakanou neděli, ale pod střechou Energieverbund Areny déšť ploché dráze nevadil. Dobrá tisícovka diváků viděla vyvrcholení letošní šroubkařské série Drift-on-Ice. Letos se poprvé na stupně vítězů dostal Zdeněk Holub, který ve finále předčil Ronnyho Weise a dojel k šachovnicové vlajce za Richardem Geyerem. Díky tomu také vyrovnal bodový zisk Hynka Štichauera v konečné klasifikaci. Rozjezd byl pro pardubického závodníka nečekaný. Měl již naložený motocykl v dodávce a odevzdal zadní kolo. Nakonec do rozjížďky o bronz nastoupil za řidítky stroje vypůjčeného od Ronnyho Weise, nicméně od startu byl vpředu pražský junior. Místo nemocného Romana Čejky startoval Pavel Fuksa. Byť v průběhu mítinku vystřídal tři vypůjčené motocykly, neváhal si vyšlápnout na Richarda Geyera a nakonec skončil pádem v malém finále. Vedle dětí s motokrosovými padesátkami se premiérově představily sajdkáry s litrovými motory jezdící v plochodrážním protisměru. Souboje dvou posádek, které si prakticky v každé zatáčce vyměnily pořadí, nadchly publikum.

 

Déšť žene diváky pod střechu haly Ledních lvů

Poobědní déšť v saské metropoli byl opravdu zoufalý. Kaluže se rychle zvětšovaly a diváci mířící na vyvrcholení série Drift-on-Ice rychle spěchali, aby se skryli alespoň pod krytý balkón Energie Verbund Areny. Hokejový stánek místních Ledních lvů polykal lidi jako maliny. Nejvyšší ochoz byl divákům tradičně uzavřen, ale na nižších úrovních byste jen s obtížemi hledali alespoň dvě volná místečka vedle sebe.

Stánky s občerstvením měly napilno. Česká politická exekutiva má čas od času problémy s prodejem tvrdého alkoholu na sportovištích, avšak v Sasku si zřejmě nelámou hlavu, že panák karlovarské becherovky je o půl eura levnější než plechovka monsteru. Zatímco diváci si užívali klobás nebo sleďových zavináčů v housce, piva či neodmyslitelného svařáku, v depu nebylo tolik útulno.

Závodníci se svými stroji našli tradiční úkryt na závětrné straně haly pod skládacími stříškami, nicméně pro dotěrné dešťové kapky nebyl větší problém je poškádlit. Dnes chyběl Roman Čejka, který se z dovolené na horách vrátil, s horečkami. Trn z paty Ronnyho Weise vytrhnul Hynek Štichauer, když mu nabídl záskok v podobě svého mechanika Pavla Fuksy.

Závodní kariéra pardubického odchovance kulminovala na hostování ve Mšeně se sklonkem jeho juniorského věku, avšak Pavel Fuksa si čas od času zpestřil roli mechanika občasným svezením v sedle plochodrážního motocyklu. Navíc jeho šroubkařské zkušenosti nezahrnují pouze absolutní prvopočátky série Ronnyho Weise, ale i nezapomenutelný britský Telford.

„Nejede to,“ nedával si však Pavel Fuksa po tréninku přehnaně vysoké ambice, když ukazoval na vypůjčený motocykl od pořadatelů. „Když potřebuju, aby se kolo točilo a mělo to otáčky, začne to prskat.“

Nicméně plochodrážníci nejsou váhaví střelci, ale mistři improvizace. Záhy zosnovali plán, že se Pavel Fuksa objeví s Němcovým strojem jen v českém trojboji v rozjížďce s číslem jedna. A pak se bude střídat v sedle stroje Hynka Štichauera.

Tradičně okázalý nástup začal o pět minut později oproti původnímu plánu. Jako první měl vyrazit mávat divákům Hynek Štichauer, avšak pardubický závodník ještě maličko navýšil zpoždění. „Entschuldigung,“ reagoval při poslední úpravě kombinéze na gesta Ronnyho Weise, který jej nabádal ke spěchu.

Poté, co se všichni přítomní včetně dětí a anglických sajdkáristů individuálně přestavili diváckým ochozům, Hynek Štichauer dokonale opanoval rozjížďku s číslem jedna. Hned po startu v ní zmizel z dohledu Zdeňka Holuba a Pavla Fuksy. Byť jej již přivítala šachovnicová vlajka, dal si ještě jeden okruh navíc.

Hynek Štichauer vysvětluje, proč jel v první jízdě kolo navíc:

„Trénoval jsem navíc a studoval dráhu.“

Mezi vítěze se vzápětí v rychlém sledu zapsali oba domácí. Ronny Weis ovšem začal den problémem. Protože Wojciech Lisiecki šel na nástup pěšky jen s polskou vlajkou a bez motocyklu, jeho mechanické trable byly nad slunce jasné. Němcovým soupeřem byl tam jen Stanislav Mělničuk. Ronny Weis jej porazil až po restartu, protože po první pokusu zůstal ležet v prvním výjezdu. Avšak Richard Geyer v rozjížďce s číslem tři triumfoval bez patálií stylem start – cíl.

 

Čtyři závodníci se perou o postup do velkého finále

Poté, co obsluha startu otočila startovací zařízení na druhou stranu po první jízdě litrových sajdkárů, vyrazil Hynek Štichauer na čelo průběžné klasifikace. V souboji s Alainem Tripkem a Stanislavem Mělničukem vypálil dopředu hned po vystřelení startovací gumičky. Ronny Weis však navzdory všem předpokladům Pardubičana druhým triumfem nenásledoval.

A navíc v rozjížďce s číslem pět protnul metu až jako poslední! Po startu se sice držel vedoucího Zdeňka Holuba, avšak záhy se dostal příliš daleko na venek a podjel jej Buddy Prijs. „Ta rozjížďka mi vyšla,“ komentoval pražský junior nečekaný skalp borce, jehož v letošní sérii porazil pouze Richard Geyer. „Stál jsem pod ním a měl jsem dobrej‘ start.“

Zdeněk Holub se stal rázem kandidátem na postup do velkého finále. V šesté jízdě se cesta sem trošku zkomplikovala i pro Richarda Geyera. Po startu byl sice rychlejší, avšak Pavel Fuksa stojící po jeho levici se nezalekl jeho postavení leadera průběžné klasifikace.

V nájezdu do první zatáčky se dral dopředu, až převzal vedení. Přitom se dostal do kontaktu s Richardem Geyerem, který za zlomem první zatáčky vyjel ven. Ledva se otřel o mantinel, blikala červená světla. Při repete už německý závodník Pavlu Fuksovi zmizel již v úvodních decimetrech.

Pavel Fuksa popisuje svůj duel s Richardem Geyerem v rozjížďce s číslem šest:

„Odstartoval jsem, dal mu ji, on ani nespad‘ a zastavili to.“

V sedmé jízdě se Hynek Štichauer dočkal své první prohry. Cestou z depa na startovní rošt kroužil kolečka ve stylu Krzysztofa Nowackeho. Avšak z pozice od mantinelu neměl proti Ronny Weisovi, jemuž po předchozí nule nezbylo než hromadit dvojky, žádnou šanci.

Richard Geyer vzápětí osaměl na hrotu průběžné klasifikace. Pavel Fuksa byl na něho o poznání mírnější, přesto však vodil za sebou alespoň Stanislava Mělničuka, dokud Ukrajince na začátku posledního okruhu neupadl. Při repete vládl Richard Geyer stylem start – cíl. Pavel Fuksa vyjel v prvním oblouku moc na venek, aby poté byl v sedle motocyklu Hynka Štichauera stejně rychlý jako vedoucí Němec.

Zdeněk Holub se v rozjížďce s číslem devět postaral o vzruch, když totálně pokazil start. Přesto ještě na protilehlé rovince poslal za svá záda Wojciecha Lisieckeho, jenž osedlal stroj osiřelý po Pavlu Fuksovi. S tím se pražský junior nespokojil a do druhého kola vjel před doposud vedoucím Alainem Tripkem.

„Nevyšel mi start, musel jsem závodit a ukázal jsem závodního ducha,“ vylíčil své počínání. Drážďanský závod nabídl podívanou, o níž se jeho předchůdcům v Jonsdorfu a Freitalu mohlo jen zdát. O velké finále se prala čtveřice závodníků.

 

Zdeněk Holub získal aspoň jeden domácí skalp

Hynek Štichauer vstupoval do poslední série s pěti body stejně jako Zdeněk Holub a s jedním více než Ronny Weis, nicméně také s nutností v rozjížďce s číslem deset čelit neporaženému Richardu Geyerovi. Z depa pospíchal nejen kvůli dešti, ale především aby si ještě otestoval ledový ovál.

Avšak Richard Geyer se ukázal jako rychlejší už při letu startovací gumičky. „Myslel jsem, že to půjde po zadním,“ přemítal pardubický závodník. „Ale přidal jsem moc plynu a prohráblo to.“ Jeho finálové vyhlídky se horšily a na jeho stranu se v rozjížďce s číslem jedenáct nepostavila ani sama Štěstěna.

Ronny Weis totiž celá tři kola vedl, aby v posledním výjezdu citelně zpomalil s poruchou spojky a na cílové rovince bezmocně kroutil plynovou rukojetí, aby zrychlil. Pavel Fuksa však projel pod šachovnicovou vlajkou o zlomeček sekundy později.

„Protože ňákej‘ Fuska sem přijel jako outsider a nemoh‘ ho porazit,“ odrážel o chvilku později v depu všetečné otázky, proč hlavního organizátora nepředjel, a připomínal své zkomolené jméno, které se neslo z reproduktorů drážďanské haly. Každopádně Ronny Weis vyrovnal šestibodový zisk Hynka Štichauera, avšak ve srovnání s ním mohl nabídnout o jedno vítězství navíc.

Neporažený Richard Geyer měl velké finále v kapse, zatímco Zdeněk Holub musel stůj co stůj vyhrát závěrečnou jízdu základní části. Pakliže by jej Buddy Prijs porazil, byl by na tom stejně jako Hynek Štichauer, v jehož prospěch by ovšem promluvil lepší výsledek jejich vzájemného střetu z první jízdy.

Pražan ovšem nezaváhal a ve dvanácté jízdě odvedl Holanďana již po startu. Postavení na startovním roštu obou finále se volila opět již v depu. Pavel Fuksa v žertu nutil Buddy Prijsovi bílou, avšak ten mu oplácel stejnou mincí, že se mu bílá barva nelíbí.

Nakonec ovšem stejně triumfoval Hynek Štichauer, zatímco Pavel Fuksa, který si musel vypůjčit motocykl od Zdeňka Holuba, upadl ve třetím kole. Opakovačka nabídla stejný pohled na velké sólo Hynka Štichauera, který opět současně se startem ujel Buddy Prijsovi.

K ulehčení Zdeňka Holuba staršího se pád Pavla Fuksy na motocyklu jeho syna prakticky nijak nepodepsal. Navíc doprovodný program a úžasné finále sajdkár mu dala pár minut přípravy navíc. Sotva vystřelila gumička, do čela vypálil Richard Geyer a Ronny Weis.

Pražský junior držel vnitřní stopu. V první zatáčce sice jej sice ještě oba domácí uhlídali. Nicméně Zdeněk Holub vytrval v koncepci své útočné strategie a ve druhém oblouku podjel Ronnyho Weise. Postaral se nejen o nejlepší výsledek zahraničního závodníka v letošní sérii, avšak také vyrovnal bodový zisk Hynka Štichauera. Protože šlo o konečné třetí místo, ke slovu přišel rozjezd.

Hynek Štichauer se svěřuje s poznatky získanými v sedle motocyklu Ronnyho Weise:

„Zajímavě to šlo od startu, šlo to po zadním jako kráva. Hrozně měkkou spojku tam má a hrozně velkou vůli. Každopádně ta motorka jede o dvacet víc než moje.“

Jenže ouha, informace o dodatkové jízdě dorazila k Pardubičanovým uším až s velkým zpožděním. Jeho depu již zelo prázdnotou, motocykl byl již naložený v dodávce a zadní kolo, které přiděluje pořadatel odevzdané stejně jako dečky. Hynek Štichauer navrhoval hod mincí, avšak Ronny Weis naléhal, aby vyjel na ovál za řidítky.

A tak mu pardubický závodník spíš v hecu navrhnul, ať mu půjčí svůj stroj. Ronny Weis se nechal zaskočit jen na chviličku a pak přikývl. Zdeněk Holub později označil svůj start jen o kousek lepší od pokaženého manévru obou aktérů rozjezdu. Dostal se tak do vedení, které Hynek Štichauer marně zpochybňoval svými nájezdy. A tak se Pražan o letošních saských šroubcích prezentoval na pódiu vůbec poprvé, ale zato rovnou dvakrát.

 

Hlasy z depa

„Dobrý, Hynek mě sice porazil, ale pak jsem prohrál až ve finále,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Rozjížďka s Ronnym vyšla, start byl dobrej‘, stál jsem pod ním. Finále dopadlo dobře, mohlo bejt‘ lepší, ale i horší. V rozjezdu jsme s Hynkem měli oba start na hovno, já ho měl o kousek lepší. Snad to tak bude vycházet i na škváře.“

„Bylo hrozně, celej‘ den prší, těším se domů,“ vyprávěl Hynek Štichauer, že pod skládací stříškou na venkovní ploše před stadiónem neměli závodníci přece jen takové pohodlí jako diváci uvnitř. „Nejvíc rozhodujou starty, když si zkazíš tři, dobrý, ale přijedu na pásku a poseru to. Richie na mě odjel, myslel jsem, že to půjde po zadním, ale přidal jsem moc plynu a prohráblo to. Startoval jsem jako dřív, což neurazí, ale pořád to na ně nestačí. Ale tyhle závody jedeš, že držíš řidítka v ruce a je to o srandě.“

„Super, akorát první jízda byla na hovno, že jsem jel na Ronnyho motorce,“ liboval si Pavel Fuksa nad svým vydařeným comebackem. „V malým finále jsem se soustředil na pásku. Ale posral jsem to a moc se rozjel. Tady musíš dát míň plynu, ale já přidal moc a stál na místě. Pak jsem je naháněl, ale ustlal jsem si. Na to, že jsem sem včera měl jet jako mechanik a během dvaceti minut to bylo všechno jinak, dobrý. Šroubky jsem jel naposledy v roce 2010, takže super, nelituju. Ostudu jsem neudělal a ukázal, že šroubky mám v ruce.“

			MF	FIN
1. Richard Geyer, D	2 2 2 2	8		1.
2. Zdeněk Holub, CZ	1 2 2 2	7		2.
3. Ronny Weis, D	2 0 2 2	6		3.
4. Hynek Štichauer, CZ	2 2 1 1	6	1.
5. Buddy Prijs, NL	1 1 0 1	3	2.
6. Pavel Fuksa, CZ	0 1 1 1	3	X
7. Alain Tripke, D	0 1 1 0	2
8. Stanislav Mělničuk, UA	1 0 X 0	1
9. Wojciech Lisiecki, PL	– – 0 0	0

Konečné pořadí série:

1. Richard Geyer 29, 2. Ronny Weis 27, 3. Zdeněk Holub 23+3, 4. Hynek Štichauer 23+2, 5. Alain Tripke 14, 6. Stanislav Mělničuk 3, 7. Buddy Prijs 11, 8. Roman Čejka 10, 9. Wojciech Lisiecki 7, 10. Pavel Fuksa 5

Závod sidecarů 1000 ccm:

		TOT	FIN
1. Rich Moore, GB – Rob Winstear, NZ	0 0 1 1	2	1.
2. Tris Winterburn, GB – Ricky Pay, GB	1 1 0 0	2	2.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)