Jan Kvěch v thrilleru evropských čtvrtlitrů vybojoval titul vicemistra

Plzeň – 17. a 18. června
Krásné a vyrovnané boje předvádělo o víkendu jednatřicet mladých závodníků v sedle dvěstěpadesátek při premiérovém mistrovství Evropy na plzeňských Borech. Po sobotní dvojici semifinálových závodů postoupili do finále tři z pěti českých reprezentantů. Nejdále to dotáhl Jan Kvěch, nad nímž na pódiu stál již jen čtrnáctiletý Švéd Philip Hellström – Bängs. Filip Šifalda skončil osmý, Petr Chlupáč hned za ním, když však pomáhal vytvořit rozhodující nástupní prostor pro Jana Kvěcha na útok na pozici evropského vicemistra.

Čtvrtlitrová Evropa má českého vicemistra
Čtvrtlitrová Evropa má českého vicemistra

semifinále 1: dvě úvodní česká vítězství s rozdílnými konci

Dodávky závodníků zaplnily prostor borského depa, takže pořadatelé nepouštěli za vjezdovou bránu do svého areálu žádná vozidla. Stálo se na prašné cestě vedoucí ke stadiónu od hlavní silnice a klub si pro parkování také pronajal prostor před univerzitní budovou.

Kvůli problémům s vízy nedorazila dvojice ruských zástupců. Milan Dobiáš, jenž byl nominován coby náhradníka pro oba závody, se tak dostal do startovní listiny prvního semifinále. Úderem jedenácté odstartoval netradičně pojatý nástup. Závodníci jezdili v sedlech svých motocyklů jeden po druhém ke startovnímu roštu, kde byli představení divákům a vzali si obvyklou tašku s upomínkovými předměty.

Vstup do závodu měli čeští závodníci excelentní. Daniel Šilhán ve druhé jízdě po výborném startu až na cílovou pásku odrážel všechny útok, jimiž ho častoval Mathias Rex. S třemi body se do depa ve čtvrté jízdě vrátil také Petr Chlupáč. Pomohl mu pád Filipa Nizgorskeho, který upadl, když jezdil třetí před pražským závodníkem.

Ten v opakovačce odstartoval za Leonem Flintem, který však špatně spočítal kola. Přestal závodit už na konci třetího a než mu došlo, která bije, směřoval Petr Chlupáč k vítězství. Mezi triumfy obou Čechů vyjel poprvé na ovál Philip Hellström – Bängs. Svým zdrcujícím vítězstvím dal najevo, že právě on bude jedním z hlavních favoritů celého víkendu.

Cesty obou vítězných Čechů se protnuly v rozjížďce s číslem šest, aby se vzápětí začaly diametrálně rozcházet. Daniel Šilhán ve druhém kole upadl ze čtvrtého místa. Poté už neměl získat ani bod. Už v deváté jízdě se začaly projevovat problémy s motocyklem, takže jablonecký závodník zůstal vyřazený stejně jako Milan Dobiáš.

Naproti tomu Petr Chlupáč nabral v šesté jízdě triumfem stylem start – cíl kurz na stupně vítězů. V rozjížďce s číslem dvanáct se setkal s dvojicí dalších neporažených. Pak už měl čisté skóre jen Philip Hellström – Bängs, který porazil Jonase Knudsena a Petra Chlupáče.
Nakonec se měli sejít na stupních vítězů, k nimž však ještě zbývaly dvě série. Petr Chlupáč suverénně vyhrál třináctou jízdu. Philip Hellström – Bängs svým pátým triumfem v rozjížďce s číslem devatenáct rozhodl pro sebe celý závod, pro něhož se ukázala být klíčová devatenáctá jízda. Jonas Knudsen před ní měl jedenáct bodů, o jeden víc než Petr Chlupáč.

Dána však naprosto nečekaně porazil Němec Leon Maier, jenž dal prozatím do kupy všeho všudy dva body! Hned nato Petr Chlupáč byl nejlepší už od startu, aby se dotáhnul na skóre Jonase Knudsena. Ten však na něho v rozjezdu odstartoval.

1. Philip Hellström – Bängs, S 3 3 3 3 3 15
2. Jonas Knudsen, DK 3 3 2 3 2 13+3
3. Petr Chlupáč, CZ 3 3 1 3 3 13+2
4. Leon Flint, GB 2 3 3 2 2 12
5. Jason Edwards, GB 1 2 3 3 1 10
6. Mathias Rex, DK 2 2 3 2 0 9
7. Karol Zupinski, PL 2 2 1 1 3 9
8. Emil Breum, DK 2 U 2 2 2 8
9. Andreas Hviid, DK 1 1 2 1 2 7
10. Oscar Holstensson, S 0 2 1 2 1 6
11. Leon Maier, D 1 T 0 1 3 5
12. Daniel Šilhán, CZ 3 0 0 E 0 3
13. Tomi Hyyryläinen, FIN 0 T 2 0 1 3
14. Filip Nizgorski, PL X 1 1 1 E 3
15. Markus Maximus Lill, EST 1 1 0 0 0 2
16. Milan Dobiáš, CZ 0 1 0 0 1 2

Jonas Knudsen, Jan Kvěch, Philip Hellström – Bängs a Petr Kvěch byli nejlepší v prvním semifinále

Jonas Knudsen, Jan Kvěch, Philip Hellström – Bängs a Petr Kvěch byli nejlepší v prvním semifinále

semifinále 2: Dánové předčili Jana Kvěcha až v rozjezdu

Druhého Rusa v odpoledním semifinále již nebylo kým nahradit, takže začalo s patnácti závodníky. Startovní pole však mělo ještě prořídnout. Celina Liebmann, jež svého času po našich oválech proháněla už stopětadvacítku, ve druhé jízdě vedla skoro tři kola. V nájezdu do cílové rovinky třetího však spadla a musela odstoupit se zraněnou rukou.

Po druhé sérii nastala naplánovaná půlhodinová přestávka, protože sanitka pospíchala do nemocnice s Williamem Hedengrenem. Švéd si ve své druhé jízdě poranil nohu, když se dostal příliš blízko k pružným prvkům bariéry. Klepnul si o ně, což jej poslalo do míst, kde měkké mantinely předcházejí v běžné.

Pádem začal také Filip Šifalda. Po jeho kontaktu s Jordanem Palinem se měnily nafukovací vaky, aby při repete chabařovický závodník upadl v první zatáčce znovu. Tentokrát však zvedl motocykl a pustil se do marné stíhačky pro případ, že by někdo odstoupil, zatímco na čele úřadoval Jan Kvěch. Ten svůj triumf zopakoval i v páté jízdě. Začínal sice z třetího místa, avšak ve druhém kole předjel Madse Dalluma a v poslední zatáčce i Sebastiana Blakkita.

Rozjížďka s číslem sedm přinesla trojku i na účet Filipa Šifaldy. Jezdil sice druhý, avšak Henrik Lorentzen si ještě v první kole vytrhnul vypínač zapalování. Chabařovičan byl blízko vítězství i v patnácté jízdě, kde ho ovšem v úvodním výjezdu předjel Sebastian Blakkit. V rozjížďce s číslem devatenáct se dvakrát předjeli s Philipem Olofssonem. Nakonec za delší konec provazu tahal Filip Šifalda, jemuž se tak otevřely brány nedělního finále.

Do něho mířil také Jan Kvěch. V desáté jízdě marně útočil na vedoucího Andrease Christensena, nicméně čtrnáctou jízdu vyhrál o pověstný parník. Nakonec na Čecha v osmnácté jízdě odstartoval Ben Ernst. Po základní části měl třináct bodů stejně jako Andreas Christensen a Sebastian Blakkit, avšak Dánové mu v rozjezdu nedali šanci.

1. Andreas Christensen, DK 3 2 3 3 2 13+3
2. Sebastian Blakkit, DK 2 2 3 3 3 13+2
3. Jan Kvěch, CZ 3 3 2 3 2 13+1
4. Henrik Lorentzen, DK 3 0 3 2 3 11
5. Jordan Palin, GB 2 3 2 2 2 11
6. Ben Ernst, D 1 3 3 L 3 10
7. Mads Dalum, DK 3 1 2 1 3 10
8. Filip Šifalda, CZ 0 3 2 2 2 9
9. Mateusz Adamczewski, PL 2 1 X 3 1 7
10. Philip Oloffson, S 2 2 1 0 1 6
11. Tim Wunderer, D 1 2 1 1 1 6
12. Jeffrey Sijbesma, NL 0 1 1 2 0 4
13. Gert Heinvee, EST F X 1 1 0 2
14. William Hedengren, S 1 1 – – – 2
15. Celina Liebmann, D X – – – – 0

Sebastian Blakkit, Andreas Christensen a Jan Kvěch byla nejlepší trojice druhého semifinále

Sebastian Blakkit, Andreas Christensen a Jan Kvěch byla nejlepší trojice druhého semifinále

finále: strhující závěr

V sobotu bylo v Plzni větrno a pod mraky docela příjemně, v neděli panovalo tropické vedro. Pořadatelé ale skvěle zvládli víkendový čtvrtlitrový maratón po všech stránkách. Startovní listina se řešila do poslední chvíle. Poláci chtěli vidět regulamin, proč je Mateusz Adamczewski až druhým náhradníkem, čemuž by nahrávala i jeho kvalifikace z druhého sobotního semifinále.

Nicméně losovalo se znovu a definitivní startovní listina se rozdávala až zhruba tři čtvrtě hodiny před závodem. Ať tak či onak, na osmnáctce byl už Andreas Hviid a Polák byl prvním náhradníkem. Nakonec se ale nedostal ke slovu ani jeden z nich.

Početní převahu v poli měli Dánové se sedmi závodníky. Soupeřili s nimi tři Češi, tři Angličané, Němec, Polák a Švéd. A právě on, Philip Hellström – Bängs opět neprohrál jedinou jízdu a stal se šampiónem. O další místa se však rozpoutala úžasná bitva.

V rozjížďce s číslem dvě sebral Janu Kvěchovi Leon Flint, když se před Čecha dostal hned s vylétnutím pásky. Petr Chlupáč vzápětí upadl v nájezdu do druhého kola, aby ve čtvrté jízdě Filip Šifalda na konci úvodního kola obral o bod Madse Daluma.

Petr Chlupáč se dočkal bodu v páté jízdě. Předejel Andrease Christensena, jehož po triumfu v semifinále v neděli čekalo jen konečné patnácté místo. Kalich hořkosti si dopil až do dna, protože když v sedmnácté jízdě konečně vedl, zůstal v posledním kole stát s poruchou motocyklu.

V rozjížďce s číslem šest létající Švéd porazil Jana Kvěcha, když Filip Šifalda projel metou jako třetí. Chabařovičan se mohl chlubit vítězstvím ve třinácté jízdě, kdy své vedení hájil až na cílovou metu. Tato trojka se pak stala rozhodujícím faktorem na misce vah, proč byl při bodové rovnosti s Petrem Chlupáčem lepší.

Nicméně pražský závodník měl přece jen ještě ve finále sehrát důležitou úlohu. Jan Kvěch totiž neprohrál ani v deváté, ani v šestnácté jízdě. V ní na konci prvního kola předčil Henrika Lorentzena, přes něhož se nakonec dostal i Petr Chlupáč. Ten v rozjížďce s číslem osmnáct sice nevyzrál na Philipa Hellström – Bängse, jako ostatně o celém víkendu nikdo, porazil však Emila Breuma.

Ten měl po čtyřech sériích stejně bodů jako právě Jan Kvěch. Tomu Petr Chlupáč otevřel cestu na pódium, zatímco Emila Breuma svým tuhým odporem po celá čtyři kola poslal na čtvrtou příčku. O jeden bod před Janem Kvěch byl Jonas Knudsen, na něhož pražský závodník narazil v devatenácté jízdě.

Zprvu vedl Sebastian Blakkit, jehož ale Jan Kvěch ve druhém kole předjel. Jonas Knudsen však podobný kousek navzdory veškeré snaze nedokázal. Sebastian Blakkit odolával celá čtyři kola náporu svého krajana. Nepustil ho před sebe a Jan Kvěch mohl slavit titul vicemistra! Jonas Knudsen přitom neměl jasný ani bronz.

Kdyby totiž na závěr vyhrál Leon Flint, musel by s ním do rozjezdu. Opakovalo se vinou pádu Karola Zupinskeho. A v opakovačce se před Leonem Flintem usadil Henrik Lorentzen.

1. Philip Hellström – Bängs, S 3 3 3 3 3 15
2. Jan Kvěch, CZ 2 2 3 3 3 13
3. Jonas Knudsen, DK 3 3 3 2 1 12
4. Emil Breum, DK 2 3 2 3 1 11
5. Leon Flint, GB 3 2 2 2 2 11
6. Sebastian Blakkit, DK 2 1 3 1 2 9
7. Henrik Lorentzen, DK 1 2 2 1 3 9
8. Filip Šifalda, CZ 1 1 1 3 1 7
9. Petr Chlupáč, CZ X 1 2 2 2 7
10. Jason Edwards, GB 1 2 1 2 0 6
11. Mads Dalum, DK 0 3 F 0 2 5
12. Ben Ernst, D 3 0 0 0 1 4
13. Mathias Rex, DK 0 F F 0 3 3
14. Karol Zupinski, PL 2 X E 1 X 3
15. Andreas Christensen, DK 0 0 1 1 E 2
16. Jordan Palin, GB X 1 1 0 0 2
17. Mateusz Adamczewski, PL (res) DNR
18. Andreas Hviid, DK (res) DNR
Jan Kvěch, Philip Hellström – Bängs a Jonas Knudsen stojí na finálovém pódiu
Jan Kvěch, Philip Hellström – Bängs a Jonas Knudsen stojí na finálovém pódiu
Philip Hellström – Bängs se raduje ze svého triumfu společně se svým týmem
Philip Hellström – Bängs se raduje ze svého triumfu společně se svým týmem

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

 

Improvizace šla nejlépe Pardubičanům

Žarnovica – 18. června
Že se v pátek vpodvečer strhla nad středním Slovenskem pořádná bouřka doprovázená silným slejvákem, nebylo pro vývoj pátého extraligového závodu tolik určující jako déšť v Gorzowě o nějakých sedm stovek kilometrů severněji. Díky němu se přeložil duel s Grudziadzem na neděli a Ján Daniel musel oželet služby Martina Vaculíka. Nicméně termín nutil k improvizacím také ostatní týmy. Praha byla bez Josefa France, Pardubice bez Hynka Štichauera, jejichž přesun z La Reole byl za hranicí dostupných logistických možností. Milana Macha zase štengroval déšť v sobotu, který hrozil, že Eduard Krčmář bude muset startovat za své Gniezno i s novou posilou Marcinem Nowakem. Sotva si slánský manažer, jenž neměl k dispozici Martina Málka, vydechl, že se v Gniezně pojede dle plánu, ozval se mu Zdeněk Simota. Jeho dodávka totiž dojela jen kamsi k Brnu. Naštěstí na vedlejší sedačce seděl Adam Vandírka s bezpočtem zkušeností z oblasti dopravy. Stačil jeden telefonát a už stěhovali vybavení do vypůjčeného vozu, na jehož palubě dosáhli Žarnovice ještě před tréninkem. Vlastní mítink odstartoval triumfem Matěje Kůse, který udivoval publikum velkorysými nájezdy zvnějšku. Ovšem vedení hned vzápětí převzaly Pardubice. Zvyšovaly svůj náskok i proto, že žlutá karta Patrika Mikela za ulitý start třinácté jízdy byly prakticky jejich jediná pohroma. Praha držela druhou příčku, ovšem v rozjížďce s číslem devět udeřili Ján Daniel a Milan Macha se svými žolíky. Domácí Adrian Gala byl v cíli první před Marcinem Nowakem, zatímco Patrik Mikel sebral pražskému debutantu Oskaru Boberovi poslední bod. Leč hned vzápětí přišli domácí vinou pádu o Patrika Búriho, jenž vedle svého polského kolegy jako jediný dokázal bodovat, a žarnovické ambice skončit před svým publikem na pódiu vzaly definitivně zasvé. Slaný se ale na Prahu lepil i nadále a Tomáš Topinky se do pozice, kdy mohl použít žolíka, dostal až v šestnácté jízdě. Nová pravidla neumožňují využít strategickou pomůcku joker v závěrečné pětině, a ke všemu rozjížďka s číslem šestnáct byla programová pro Filipa Hájka, jehož mohl střídat jen junior. Pražský kouč si proto zahrál vabank, který nevyšel, protože Filip Hájek s žolíkem v rukou nedovezl v souboji s trojicí Poláků ani jeden bod. Honička se Slaným trvala až do poslední jízdy, v níž Středočechům scházel ke stříbru jediný bod. Oskar Bober dostal cestou na rošt jediné zadání, a sice skončit před Zdeňkem Simotou, což díky vítězství stylem start – cíl splnil dokonale.

 

Praha, Pardubice a Slaný na stupních vítězů
Praha, Pardubice a Slaný na stupních vítězů

Ze závodu připravujeme původní reportáž.

1. AMK ZP Pardubice 44
Tomasz Jedrzejak, PL 2 3 2 3 2 12
Tomáš Suchánek 3 3 1 3 1 11
Josef Novák – – – – DNR
Patrik Mikel 1 1 1 2 2 7
Václav Milík 3 3 3 2 3 14
2. AK Markéta Praha 33
Filip Hájek 2 – – 0* 2
Oskar Bober, PL 1 1 0 – 3 5
Ondřej Smetana 1 3 3 1 1 9
Matěj Kůs 3 2 0 3 3 11
Zdeněk Holub 2 1 2 1 6
3. AK 3ton Slaný 30
Marcin Nowak, PL 2 1 4* 2 2 11
Zdeněk Simota 1 0 2 1 1 1 6
Eduard Krčmář 3 2 2 3 2 12
Michal Dudek 0 0 1 – 0 1
bez st.č.20
4. SC Žarnovica 18
Adrian Gala, PL 2 2 6* 3 1 3 17
Jakub Valkovič 0 0 0 0 0 0
Martin Gavenda 0 0 – 0 0 0
David Pacalaj 0 – – 0 0 0
Patrik Búri 1 X 1

Poznámka: Patrik Mikel ve třinácté jízdě dostal žlutou kartu

 

Aktuální extraligová tabulka:

bilance výsledků malé body velké body
1. Praha 3-2-0-0 188 18
2. Pardubice 2-2-0-1 171 15
3. Slaný 0-1-2-2 135 9
4. Žarnovica 0-0-3-2 108 8

Foto: Igor Kelner

Odjezd domů z La Reole byl tentokrát sám o sobě vítězstvím

La Reole – 17. června
V prvních nedělních hodinách nemohlo být v La Reole spokojenějšího muže než Mathieu Tresarrieu. Pouze v semifinále nevyhrál, skončil třetí za Dirkem Fabriekem a vítězným Stephanem Kattem, ale na vítězné vlně se vezl zase ve finále. Nadto do Mühldorfu k třetímu závodu finálové série pojede jako leader průběžné klasifikace. Bohužel závod se nevyvedl českému duu. Josef Franc těsně vypadl ze semifinálové desítky, Hynek Štichauer si ke všemu ještě poranil ruku.

 

„La Reole bylo pro nás hodně tvrdý oříšek,“ komentoval závod Zdeněk Schneiderwind, který tradičně doprovázel Josefa France. „Během tréninku bylo vše celkem výborný. Závod začal o půl devátý večer a velkým problémem bylo sluníčko a prach. Tady platilo jenom zavřít oči a jet pod plným plynem, jenže to funguje pro ty, co odjedou dobře od startu. A to se Pepovi, ani Hynkovi nedařilo a bojování zezadu, když není vidět, je ne-li nemožné, tak hodně těžké. Na to doplatil Hynek, když měl defekt Mustonen, tak do něj doslova napálil a Hynkovi zůstala ruka v zadním kole. Po ošetření v nemocnici v Langonu jsme ale jeli všichni domů. A to si myslím, že je tentokrát vítězství. Musíme rychle na letošní La Reole zapomenout a bojovat dál!“

 

1. Mathieu Tresarrieu, F 4 4 4 4 4 2 4 26
2. Michael Härtel, D 3 3 4 3 4 4 3 24
3. James Shanes, GB 4 2 1 3 4 2 2 18
4. Theo Pijper, NL (FFM) 3 4 3 2 3 1 1 17
5. Stephan Katt, D 2 1 4 4 3 4 0 18
6. Richard Hall, GB 3 3 3 2 2 3 16
7. Stephane Tresarrieu, F 4 3 2 4 2 0 15
8. Dirk Fabriek, NL 0 4 2 3 1 3 13
9. Jesse Mustonen, FIN 2 2 X 2 2 0 8
10. Theo di Palma, F X 1 1 E 3 1 6
11. Josef Franc, CZ 1 X 3 0 1 5
12. Chris Harris, GB E 2 2 1 E 5
13. Glen Phillips, GB 2 0 0 1 1 4
14. Hynek Štichauer, CZ 1 1 F/R – – 2
15. Jörg Tebbe, D 1 0 0 0 0 1
16. Jerome Lespinasse, F (res) 1 0 1
17. Gabriel Dubernard, F (res) 1 1

Průběžná klasifikace seriálu:

1. Ma. Tresarrieu 49, 2. Härtel 43, 3. Katt 36, 4. Pijper 33, 5. Shanes 31, 6. Hall 24, 7. de Jong 24, 8. Franc 19, 9. Štichauer 18, 10. Fabriek 16, 11. S. Tresarrieu 15, 12. Tebbe 11, 13. Harris 10, 14. Phillips 9, 15. Mustonen 8, 16. di Palma 6, 17. Dilger 6, 18. Lespinasse 1, 19. Dubernard 1

Pardubice opanovaly odloženou prvoligovou ouverturu

Žarnovica – 17. června
Hradba mraků přenášená z meteorologických radarů na elektronické displeje působila vskutku hrozivě. Nicméně si o Žarnovicu o půl čtvrté jenom lehce lízla. Na rozdíl od bouřky pátečního večera však tentokrát z toho mračna ani nekáplo. Při nástupu už svítilo sluníčko a tak po nešťastném svitavském závodě mohla první liga konečně odstartovat. Milan Mach měl však k dispozici pouze Michala Dudka, takže dopoledne účast slánského celku odvolal a ke slovu přišel rozpis z loňska. V něm měli zpočátku vrch Pražané. Z duelů s pardubickým béčkem vytěžili maximum a ani proti Žarnovici si nevedli špatně. Tomáš Suchánek v rozjížďce s číslem tři začal utrženým ventilem, nicméně poté již prohrál pouze ve dvanácté jízdě s Ondřejem Smetanou, který rovněž musel přesednout na druhý motocykl. Pardubice převzaly vedení, když v desáté jízdě porazili Prahu 5:1 a vítězství jim nesebrala už ani diskvalifikace Jaroslava Petráka za nebezpečnou jízdu v poslední jízdě. Praha udržela na uzdě Žarnovicu, kde největší porci práci navzdory bolavé ruce z ukrajinského kola poháru přátelství odvedl Patrik Búri.

Stupně vítězů s Pražany, Pardubičany a domácími
Stupně vítězů s Pražany, Pardubičany a domácími

Ze závodu připravujeme původní reportáž.

Jaroslav Petrák (modrá) se chystá k osudovému útoku na Davida Pacalaje (žlutá)
Jaroslav Petrák (modrá) se chystá k osudovému útoku na Davida Pacalaje (žlutá)
1. AMK ZP Pardubice 29
Patrik Mikel 3 3 3 1 1 11(1)
Jaroslav Petrák 1 2 2 3 ex 8
Tomáš Suchánek E 3 2 2 3 10(1)
2. AK Markéta Praha 26
Ondřej Smetana 2 3 3 3 2 13(1)
Filip Hájek 3 1 1 1 E 6(1)
Zdeněk Holub 2 2 0 E 3 7(1)
3. Speedway Club Žarnovica 22
Jakub Valkovič 2 1 2 0 1 6(1)
Ján Mihálik 0 – F 1 1
Patrik Búri 2 3 3 3 2 13
David Pacalaj 0 2 2
4. AMK ZP Pardubice B 13
Josef Novák 1 0 1 1 0 3(1)
Martin Mejtský – 0 0 2 1 3
Martin Gavenda, Žarnovica 1 1 E 2 3 7

Poznámka: v rozjížďce s číslem patnáct Jaroslav Petrák předjel druhého Davida Pacalaje, který do něho vzápětí narazil a posléze vyjel na trávník – rozhodčí Lubomír Hajdóni po průjezdu cílem Pardubičana diskvalifikoval za nebezpečnou jízdu a domácímu závodníkovi přiznal dva technické body

Ondřej Smetana jede před Jakubem Valkovičem a Filipem Hájkem
Ondřej Smetana jede před Jakubem Valkovičem a Filipem Hájkem

Aktuální prvoligová tabulka:

bilance výsledků malé body velké body
1. Pardubice 1-0-0-0-0 29 5
2. Praha 0-1-0-0-0 26 4
3. Žarnovica 0-0-1-0-0 22 3
4. Pardubice B 0-0-0-1-0 13 2
5. Slaný 0-0-0-0-0 0 0
Bojovník Patrik Búri jezdí první před Martinem Gavendou, Josefem Novákem a Jakubem Valkovičem
Bojovník Patrik Búri jezdí první před Martinem Gavendou, Josefem Novákem a Jakubem Valkovičem

Foto: Martin Mesiarik

Tomáš Suchánek prohrál pouze s Ondřejem Smetanou
Tomáš Suchánek prohrál pouze s Ondřejem Smetanou

Martin Vaculík a Václav Milík postupují do challenge

Olching – 15. června a Terenzano – 17. června
Česká republika a Slovensko má své šampióny v challenge o postup do SGP 2018, jež je na programu v srpnu v Togliatti. Oba svůj postup pojali dokonale pragmaticky. Martin Vaculík ve čtvrtek v Olchingu už nenastoupil do rozjezdu o stupně vítězů a spokojil se s pátým místem. Václav Milík zase po třech vítězstvích v rozpáleném Terenzanu se v posledních dvou rozjížďkách uchýlil k testování nastavení svých motocyklů. Přesto však skončil druhý za vítězným Craigem Cookem. Cestu k postupu bohužel nenašel Matěj Kůs, který skončil v sobotu šestnáctý.

Olching:  
1. Leon Madsen, DK 3 3 3 3 3 15
2. Piotr Pawlicki, PL 3 3 3 3 2 14
3. Martin Smolinski, D 1 1 2 3 3 10+3
4. Adrian Miedzinski, PL 1 3 1 2 3 10+2
5. Martin Vaculík, SK 3 2 3 2 0 10+-
6. Kai Huckenbeck, D 1 2 3 0 2 8+3
7. Mateusz Szczepaniak, PL 3 3 1 1 0 8+2
8. Kenneth Bjerre, DK 0 1 2 3 2 8+1
9. Chris Harris, GB 1 2 2 1 1 7
10. Peter Ljung, S 0 2 0 1 3 6
11. Hans N. Andersen, DK 0 1 2 2 1 6
12. Oliver Berntzon, S 2 1 1 1 0 5
13. Mikkel Michelsen, DK 2 0 0 0 2 4
14. Maksim Bogdanovs, LAT 0 0 1 2 1 4
15. Kjastas Puodžuks, LAT 2 0 0 0 1 3
16. Andrej Karpov, UA 2 0 0 – – 2
17. Erik Riss, D (res) 0 0
18. Rene Deddens, D (res) 0 0
   
Terenzano:  
1. Craig Cook, GB 3 3 2 3 2 13
2. Václav Milík, CZ 3 3 3 1 2 12
3. Matej Žagar, SLO 1 2 2 2 3 10+3
4. Przemyslaw Pawlicki, PL 2 2 3 3 X 10+2
5. Peter Kildemand, DK 3 2 1 0 3 9
6. Max Fricke, AUS 2 2 0 2 3 9
7. Patryk Dudek, PL T 1 3 2 2 8+3
8. Michael Jepsen Jensen, DK 1 3 3 0 1 8+2
9. Linus Sundström, S 0 3 1 0 3 7
10. Kevin Wölbert, D 2 1 1 3 0 7
11. Jurica Pavlic, CRO 3 1 0 2 1 7
12. Grigorij Laguta, RUS 1 1 1 3 – 6
13. Pontus Aspgren, S 0 0 2 1 2 5
14. Daniel Gappmaier, A 1 0 2 1 1 5
15. Michele Castagna, I (res) 2 2
16. Matěj Kůs, CZ 0 E 0 1 E 1
17. Daniele Tessari, I (res) 1 1
18. Guglielmo Franchetti, I 0 0 0 0 0 0

David Lizák by byl rád dravou štikou v ledařském rybníce

Kondrac – 19. června
Letošní zima neskutečně přála ledové ploché dráze. Nebýt nepochopitelných duševních pochodů ubožáků, kteří zničili připravenou trať v Nepomuku, dočkali jsme se i historického rekordu v počtu odjetých závodů u nás. Mezi ledařská pozitiva patří pochopitelně i zájem nových závodníků. David Lizák, který se objevoval s divišovskou vestou, patřil mezi ně. A to se přitom zmiňoval, že ohřebovaný speciál je jeho první motocykl vůbec.

 

Nákup plochodrážního motocyklu kvůli svezení

David Lizák si povídal s magazínem speedwayA-Z
David Lizák si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Je to tak,“ potvrzuje borec, jenž v prosinci oslavil své osmatřicáté narozeniny. „Ale myslím, že jsem říkal, že leďák je první motorka, na které závodím. Jinak jsem ale zkušený jezdec. Měl jsem Jawu 350 a na ní jsem asi pět let jezdil v létě, v zimě do práce jako Venca Konopník ze slavného filmu. Dokonce byla i stejná, červená typ 634. Auto jsem tenkrát neměl.“

Loňská Chrastná však nebyla prvním závodem Davida Lizáka. „Drobné závodní zkušenosti mám,“ připouští. „Jezdil jsem asi dva roky bikros a prý docela dobře. Ale to je tak dávno, že to znám spíše z vyprávění táty. Nějaké věnce z toho období jsem doma našel, ale já si nepamatuju skoro nic. Je to jako starý němý film. Už se to zapomnělo a já se věnoval jenom fotbalu, který vlastně hraju dodnes, ale z rychlého útočníka se postupně přes obránce stal brankář.“

Ale jak se tedy přihodilo, že se fotbalista stal plochodrážníkem? „Nějakým řízením osudu se stalo, že jsme s mojí ženou Lucií velcí plochodrážní fanoušci a navštěvujeme všechny závody, když nám to čas dovolí,“ vypráví David Lizák. „A když už na to neustále koukáš, tak tě svrbí ruce, že by ses taky chtěl svést, když teoreticky už to umíš. Ale problém je ten, že aby ses svezl na ploché dráze, musíš znát někoho, kdo plochodrážní motocykl má, protože to není úplně běžná věc. A to já neznal nikoho.“

Každý závod přináší zkušenosti
Každý závod přináší zkušenosti

Úsloví, že kdo chce, hledá způsoby, v jeho případě zafungovalo dokonale. „Byl jsem člověk z venku, bez kontaktu na kohokoli,“ přibližuje, že se divák v plochodrážním areálu může i trápit. „Ale svezení mě lákalo. Třeba by mi to i někdo půjčil, ale za žádným jsem se do depa neodvážil. Pak se objevil inzerát, plochodrážní motocykl levně. Tak jsem se dlouho nerozmýšlel, hned jsem měl vymyšleno, že se svezu a pak ho zase prodám.“

A vskutku se vesnice Kondrac coby kamenem dohodil od Vlašimi naplnila burácením plochodrážního čtyřtaktu. „Měl jsem obrovskou radost, když jsem zkoušel starty u nás za domem a na louce zkoušel smyk,“ líčí David Lizák. „Je to ohromně zábavné svezení, motor řve, celé se to klepe a tahá to za ruce, obrovské zrychlení.“

 

Jezdec se nebavil tolik jako lidé na divišovském stadiónu

Takové svezení však s sebou neslo celou řadu úskalí. „Začínat na louce není nic jednoduchého, za půl hodiny nemáš na těle nezraněné místo,“ ví o tom David Lizák své. „Vyrazil jsem tedy do blízkého Divišova. Tam mi ochotně dovolili se svést na dráze, ale moc velký zážitek to pro mě nebyl. K mé smůle tam bylo asi padesát lidí, kteří sledovali mé spektakulární pády. Možná bych se to za odpoledne naučil, ale to chce si zkoušet v klidu bez diváků.“

David Lizák v akci
David Lizák v akci

Úsilí Davida Lizáka muselo být pro přítomné zajímavé, nicméně jezdec jejich nadšení nesdílel. „Když jsem ukončil představení, na motocyklu už chybělo skoro vše, co nebylo nezbytně nutné k jízdě,“ vybaví si. „Chystal jsem se motorku naložit, ale někdo z přítomných se zeptal, jestli mu ji neprodám. Nevím, co mě to napadlo, ale kývl jsem. A bylo po škváře.“

Jenže zatne-li se drápek… „Už jsem byl nakažen tím závodním bacilem,“ přibližuje se David Lizák zase o kousek blíž k letošním bojům na zamrzlých hladinách. „Věděl jsem, že se chci účastnit motocyklových závodů. Závodit na klasické ploché dráze? To jsem zavrhl. Už jsem asi starý, abych se to naučil, a už jen hobby úroveň bude jistě nákladná. Motokros jsem taky pustil z hlavy. Z fotbalu mám operované koleno a už jsem se viděl, jak mi po prvním skoku upadnou nohy. A k silničním motocyklům nemám vztah.“

Ať řešil rovnici z kterékoliv strany, plochá dráha mu vycházela jako jediný logický výsledek. „Mám k ní vztah, tak co bych mohl jezdit?“ svěřuje se se způsobem svého tehdejšího uvažování. „Plochou sajdkáry nebo ledy… Ty ledy, čím více jsem o nich přemýšlel, tím více se mi to líbilo. Samá pozitiva, ani moje bolavá levá noha není v té disciplíně potřeba.“

 

Brankář studuje meteorologii

Opět zasáhl osud nebo co se do příběhu Davida Lizáka vložilo. „Další inzerát, prodám ledáka, jakýsi Radek Hutla,“ začínají kostičky mozaiky zapadat do sebe. „Zavolal jsem mu a motocykl byl ještě k mání. Radek si myslel, že ledák půjde někam do muzea, ale když jsem mu sdělil, že na něm budu závodil, velice se divil. A od té chvíle věci nabývají stále rychlejší spád.“

V plné palbě na holickém ledu
V plné palbě na holickém ledu

Inu, ono to zase tak rychlé nebylo. Poprvé David Lizák s motocyklem Hutla Teamu vyjel v zimě 2015. Ovšem tehdy se teploty v lednu nebály olizovat dvacítku nad nulou, na zelených loukách jste mohli sbírat sedmikrásky a tu a tam dokonce vylétla nějaká zmatená včelička. Místo se závodů se v Čechách již druhým rokem pouze trénovalo.

„Bylo to zajímavé,“ vybaví si David Lizák okamžik nákupu ledařského stroje. „Jel jsem od Radka s motorkou v autě a venku už bylo tři týdny sedmatřicet stupňů Celsia ve stínu. Přemýšlel jsem, jestli se vůbec svezu. Vypadalo to, že v Čechách nezamrzne nikdy.“

Člověk by však neměl nikdy říkat nikdy. „Stal se ale zázrak,“ rozzáří se hrdina našeho vyprávění. „V únoru se u nás na rybníku vytvořilo asi deset cenťáků ledu. Musel jsem vyzkoušet jízdu. Měl jsem v plánu, že když pojedu rychle, neměl bych se propadnout. Kamarád a budoucí mechanik Václav vytvořil v rákosí depo. Na sobotu jsem sezval sousedy, že uvidí, co ještě nikdy neviděli. A ono to šlo. Jednička, plný plyn, dvojka, nabrat rychlost, složit motorku doleva a kroužit. Byla to čistá radost.“

Předloni v Jistebnici
Předloni v Jistebnici

Záhy se o ní dělil s ostatními ledaři. „Ozval se Radek Hutla, že pan Klatovský pořádá trénink na rybníku, a že mohu přijet,“ pokračuje David Lizák. „Hned jsem této příležitosti využil. A ač se to nezdá, i přes mírnou zimu jsme se svezli dost. Tím, že jsem se zúčastnil pár tréninků, jsem se dostal do party ledařů, závodníků, kteří jsou do jednoho bez výjimky dobří lidé. I z toho mála, co jsem zatím zkusil, jsem byl nadšený. Stal se ze mě amatérský meteorolog, který sháněl všechny dostupné předpovědi počasí na příští zimu.“

 

Závodník ušetří na vstupenkách

Loni v Chrastné už nemusel platit vstupné
Loni v Chrastné už nemusel platit vstupné

Zprvu se nezdálo se, že by zima na přelomu let 2015 a 2016 měla vybočit z mírného průběhu svých starších sestřiček. Nakonec však v lednu přišel mráz a v Chrastné dali narychlo dohromady mistrovství republiky jednotlivců.

„Pocity byly skvělé,“ vzpomíná David Lizák, kterak se tehdy cítil, když v rekreačním středisku Žabák vykládal motocykl. „Těšil jsem se, že jsem nemohl dospat. Vjížděli jsme s mechanikem Václavem a manželkou do depa a hle, nikdo po nás nechtěl vstup. K Václavovi jsem prohodil, že se investice do motocyklu začíná vyplácet.“

Na boje v sedle bikrosového kola David Lizák zapomněl, ale zážitky z ledového křestu ohněm, pochopitelně ještě ne. „První závod, to je strašný fofr,“ líčí. „O nějakém závodění nemohla být ani řeč. Nevěděli jsme co dříve. Dolévat palivo, udržovat motocykl v provozu, sledovat, jestli už nemám jet na dráhu, jakou pokrývku hlavy… Děs, běs. Tak se například stalo, že jsem do první rozjížďky na dráhu najížděl v domnění, že se jedná o trénink a až startovní páska mě vyvedla z omylu.“

První ledařský závod kariéry
První ledařský závod kariéry

David Lizák neskončil poslední, byť Jan Klauz a Miroslaw Daniszewski podnik nedokončili. „Jinak se ale žádné překvapení, co se týká bodového zisku, nekonalo,“ stojí divišovský ledař oběma nohama na pevné zemi. „Náladu mi zvedlo jen předjetí Poláka v poslední zatáčce po zadním kole a získal jsem první bod. Byl jsem celkem spokojený. Manželka byla ráda, že jsem dokončil ve zdraví. Hlavně poté, když viděla, jak nakládají kolegu Klauze do sanitky se zhmožděnými žebry.“

Druhý den se po padesáti letech vrátily ledy do Holic. David Lizák ale při mistrovství republiky družstev nedokončil ani první jízdu. Potom se už jenom skláněl ke svému motocyklu. Pořadatelé z Nepomuku byli plni optimismu, že za týden pojedou svůj první závod. Jenže oblevu s dešti nevětřili jenom amatérští meteorologové, nýbrž i jejich profesionální protějšky.

Loni v Holicích prožil velký pech
Loni v Holicích prožil velký pech

„Do Holic jsem už jel s tím, že už budu závodit a pokusím se o nějaký bodový zisk,“ povzdechne si. „Ale jak mě ta závada vyvedla z omylu! Taková blbost! Jen praskl řetěz. Ale rám na tom ledáku byl řešený tak nešťastně, že se řetěz nahrnul do mezery mezi rámem a spojkovým košem a zničil, co mohl. Měl jsem sice sebou náhradní spojku, ale trochu jiného typu a nepovedlo se to do konce závodu tak nějak poskládat, aby to trochu fungovalo. Byla to docela smůla, ale kdo ví, jak bych jezdil. Už před závodem mě strašně bolely ruce ještě ze soboty. Docela mě to mrzelo, že jsem se nesvezl, ale věděl jsem, že není všem dnům konec.“

 

Závody nesou spánek vsedě, osmičku z kola, ale i stupně vítězů

Do konce ledna 2016 chyběl jen týden. Potom paní Zima předala vládu Vesně, kterou střídalo léto. Překulilo se a byl tu podzim. A ještě než oficiálně skončil, čeští ledaři pluli na trajektu do Švédska na soustředění.

S Robertem Růžičkou vytvořil tandem pro letošní mistrovství republiky družstev
S Robertem Růžičkou vytvořil tandem pro letošní mistrovství republiky družstev

„Do Švédska jsem s ostatními jezdci vyrazil z toho důvodu, abych měl vůbec nějakou jistotu, že se svezu,“ přiznává David Lizák. „Nic totiž nenasvědčovalo tomu, že bude tady taková, pro nás příznivá, zima. A ve Švédsku to nemělo chybu. Franky Zorn tam měl na jezeře přichystáno asi deset oválů. A jezdili jsme od rána do večera. Prostě paráda. A to zimní počasí se nám podařilo přivést sebou zpět sem do Čech.“

Letos vskutku nastal ledový ráj. Šampionát jednotlivců se střídal s družstvy v rychlém sledu. Během čtyř víkendů byla jen jedna volná sobota. A to ještě jenom díky neznámým nepomuckým pošukům. Zima byla krásná, ale náročná a David Lizák během ní vůbec poprvé vyrazil na stupně vítězů, jež si spolu s Robertem Růžičkou vybojovali při ouvertuře družstev v Chrastné.

„Šlo rychle,“ souhlasí. „Dva závody za víkend každý týden. Člověk se mohl jen modlit, aby takový zápřah motorka vydržela. Celé jsem to bral jako první závodní sezónu, kdy se sbírají zkušenosti. A tak se lepší závody střídaly s horšími. A o těch zkušenostech to je. Například první závod Opatovice, zisk nula bodů. Jedeš, nemůžeš na motocyklu zatočit a nevíš, čím to je. A když se do toho pořádně opřeš, tak upadneš a narazíš si žebra, že spíš týden vsedě. Až doma vidíš, že je na zadním kole osmička a je asi přetržený plášť a že se na tom nedalo jet. Přezul jsem na nové pláště a už to zase šlo.“

S Radkem Hutlou za zády
S Radkem Hutlou za zády

A jak David Lizák hodnotí sám sebe? „S výsledky jsem celkem spokojený,“ bilancuje. „Zatím jsem od toho nic nečekal. Líbil se mi závod v Mělicích, kde se mi celkem dařilo. Akorát mně vadilo, když mě některý z jezdců předjel na rovince. Tak teď pracuji na lepším a výkonnějším motoru, aby se to už nestávalo. A třetí místo z dvojic v Osečné, to byla paráda. Užili jsme si to a pořádně oslavili. Skvělé bylo také to, že jsem se mohl zúčastnit závodu v hale, v Holandsku. To nemělo chybu. Depo bylo v teple, všechno zázemí pro jezdce dokonalé, občerstvení, sprchy, o tom se nám na rybnících může jen zdát. Tam bych jel hned znovu. Třeba už nebude příležitost, ale bylo to super.“

Nyní je však do zimy ještě dost daleko. „Léto uteče rychle,“ předpovídá David Lizák. „Celé ho asi strávím v zaměstnání, abych mohl do další sezóny nastoupit s motorkou, která bude konkurenceschopná. Zatím nemám velké cíle, jsem nohama na zemi. Chtěl bych být ale taková štika v rybníce. Jezdec, který třeba nebude stát na pódiu, ale za příznivých okolností je schopen na dráze předjet kohokoli.“

 


David Lizák děkuje:

4„Na závěr chci poděkovat několika lidem, bez kterých by se toto dobrodružství realizovalo jen velmi těžko. V první řadě mé ženě Lucii, našim třem dětem a svým rodičům za podporu a za to, že pro toto moje snažení mají pochopení anebo alespoň svůj nesouhlas úspěšně tají. Dále V. Pekárkovi, mému mechanikovi, kamarádovi a psychologovi. A dále těmto lidem: V. Hromas, J. Kladiva, M. Kohout, P. Kuklík, J. Kohout, Autoklub Divišov a všem divákům a podporovatelům.“


 

První stupně vítězů od bikrosového pravěku
První stupně vítězů od bikrosového pravěku

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Karel Herman a Mirek Horáček