Archiv pro štítek: 2014 MR dlouhá

Věnovat pohár Zdeňka Kudrny Lukáši Drymlovi je ctí

Štětí – 20. května
Vzpomínat na lidi, kteří nás navždy opustili, by mělo být nejen minimálně slušností, ale morální povinností, obzvláště pokud svůj život ukončili mladí a navíc za řidítky svých závodních strojů, jako tomu je u ploché dráhy. Já sám to dělám mnoho let a vůbec to není kvůli morální povinnosti.

Mnohé jezdce jsem osobně znal a nikdy jsem se nevyrovnal a nevyrovnám s tím, že už je nikdy neuvidím a nedám si s nimi kafe a nepokecám. Moc mi vadí, že se o nich prakticky nikde nemluví.

Ve Slaném se vzpomíná a myslím na vysoké úrovni na Antonína Vildeho,hlavně zásluhou jeho syna. V Chabařovicích na Jirku Hurycha a mně hrozně vadilo, že se nikde nemluví o bezva parákovi a vynikajícím a všestranném závodníkovi Zdeňkovi Kudrnovi. Dlouho jsem přemýšlel jak to provést.

Pár vět při závodech se mi zdálo málo a tak jsem se rozhodl, že na dlouhé dráze budu každý rok věnovat pohár na uctění památky právě Zdeňka Kudrny. Byl jsem průměrný jezdec a jsem průměrný spíkr, čili žádná legenda, ale myslím, že o tom to vůbec není. Tím pohárem se prostě připomene Zdeňkovo jméno a o to tady jde.

Pohár již mají ve svém vlastnictví takoví borci jako Zdeněk Schneiderwind, Josef Franc a další. Když jsem byl v dubnu na AČR přítomen emotivní chvíli, kdy se s kariérou loučil Lukáš Dryml, okamžitě bylo jasné, kdo letos pohár obdrží.

Lukáš ho za své výkony zaslouží a jak ho znám, jsem přesvědčen, že si ho i nesmírně váží, i když je jen od nějakého Čmejly. On už mu Zdeňka jeho otec Aleš přiblíží, však se s ním nazávodil. Je pro mě ctí, že jsem u velikých úspěchů Lukáše Drymla byl a mohl mu pohár ze srdce věnovat.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Karel Kadlec si vybojoval veteránské pódium

Mariánské Lázně – 10. května
Skvělým úspěchem pro české barvy skončil úvodní podnik evropské série veteránů na dlouhé ploché dráze, který se konal v sobotu 10. května v Mariánských Lázních. Karel Kadlec se srdnatě popral se soupeři i s těžkou promáčenou dráhou, aby v závěrečném finálovém souboji vybojoval zasloužený vavřínový věnec za třetí místo.

I přes neúčast dvou velkých hvězd Boba Dolmana a Antona Wannaska se letos v Mariánských Lázních sešla výborná konkurence. Největším soupeřem starých pánů se však ukázala být dráha. Dešové přívaly posledních dní na ní zanechaly své stopy. Dva metry široké mokřině při vnitřním okraji oválu, která provázela takřka celou startovní rovinku, skvěle konkurovala obrovská louže u mantinelu, a kdo se jí nedokázal v zápalu boje vyhnout, měl co dělat, aby se udržel v sedle motocyklu.

Mezi jezdci sedlajícími dvouventilové stroje neměl konkurenci exšampión Hartmut Ernst, který opět okouzloval nádherným stylem jízdy. V základní části nasbíral plný počet patnácti bodů za tři vítězství a neporažen mohl hledět vstříc finále A. Podle očekávání jej napodobili dva největší konkurenti Kevin Teager s Franzem Greiselem. Malou generálkou před velkým finále se stala jízda s pořadovým číslem třináct, ve které na sebe narazili všichni tři výše jmenovaní spolu s dalším favoritem Jürgenem Brücknerem. Ten z jejich souboje vyšel nejhůře, přesto jej citelná ztráta bodů o finále A nepřipravila. Jízdu vyhrál Ernst před Teagerem a Greiselem.

Do velkého finále našel cestu i Angličan Geoff Urben, který se ve druhé jízdě postaral o nevšední podívanou. Závadu spojky na svém motocyklu v momentě, kdy jezdci najížděli ke startovací pásce, vyřešil svérázným způsobem. Poodjel asi deset metrů od startu a postavil motocykl na hák. Po domluvě se startmaršálem a rozhodčím byla jízda odstartována i z této nestandartní pozice. Handicap vzal rychle za své a na Britovo konto přibyly důležité tři body.

Finále A však překvapivě zamíchalo kartami. Po startu šel do čela podle očekávání Hartmut Ernst před Franzem Greiselem. Toho však ve druhém kole zradil motocykl a jeho červená kombinéza se začala polem jezdců výrazně propadat. Jaké však bylo překvapení, když defekt zasáhl i vedoucího Ernsta, a to v momentě, kdy najížděl do poslední zatáčky. Vzhledem k velkému náskoku dovezl zklamaného Němce motocykl setrvačností alespoň pro věnec za třetí místo.

To mezi čtyřventilovými stroji byly boje tradičně vyrovnanější. Základní část závodu zcela ovládl Holanďan Henk Snijder, který nepoznal hořkost porážky. Jen o bod méně měl po třech odjetých jízdách základního rozpisu jeho krajan Hylke Dijkema. S nepatrnou ztrátou s nimi drželi krok John Hartley a výborně jedoucí Dán Arne Andersen. Bez větších problémů do finále A postoupil i Karel Kadlec, kterému doslova vyfoukl vítězství v úvodní jízdě John Hartley.

To druhý český zástupce ve startovním poli Jan Boháč se na svém stroji trápil. „Peru se s tím. Je to ještě horší než na tom ležáku,“ pronášel na adresu své jawy poděděné po čakovickém kolegovi a bývalém šampiónovi evropské série veteránů Václavu Matunovi. Tři body na kontě a třetí místo ve finále C mu stačily na patnáctou příčku.

Ve finále A chyběl jeden z velkých favoritů Wolfgang Barth. Ve své úvodní jízdě odpadl z prvního místa pro defekt a s technikou laboroval i ve svých dalších vystoupeních. V deváté jízdě po nádherném souboji s Arne Andersenem mu pracně vydobytou první příčku muset přenechat, když jeho motocykl začal zpomalovat. Celkových osm bodů na velké finále nestačilo a Němec se tak musel spokojit s triumfem ve finále B.

Vrcholem programu evropské série veteránů bylo pochopitelně A finále čtyřventilových strojů. V něm k radosti domácího publika skvěle odstartoval Karel Kadlec. Ve výjezdu z první zatáčky už však uplatnil svou rychlost Henk Snijder. Ve druhém kole na českého závodníka začal důrazně dotírat HylkeDijkema a posunul se na druhé místo. Karel Kadlec hned kontroval a ve výjezdu ze zatáčky byl opět před holandským borcem. Dijkema se však rozhodl neprodat svou kůži lacino a dalším atakem si zajistil celkové stříbro za vítězným Snijderem a před naším reprezentantem Karlem Kadlecem.

čtyřventily:   TOT C B A
1. Henk Snijder, NL 5 5 5 15     1.
2. Hylke Dijkema, NL 4 5 5 14     2.
3. Karel Kadlec, CZ 4 4 3 11     3.
4. Arne Andersen, DK 3 5 4 12     4.
5. John Hartley, GB 5 4 4 13     5.
6. Francesco Barbetta, I 2 3 5 10    
7. Wolfgang Barth, D E 4 4 8   1.  
8. Peter Baker, GB 3 3 3 9   2.  
9. Mike Clarke, GB 1 3 3 7   3.  
10. Johan Last, NL 2 2 2 6   4.  
11. Gerd Mauer, D 4 2 1 7   5.  
12. Graeme Brown, GB 5 – – 5    
13. Bart Uil, NL 0 2 E 2 1.    
14. Steen Larsen, DK 1 1 2 4 2.    
15. Jan Boháč, CZ 0 1 2 3 3.    
16. Andreas Blache, D 3 1 0 4 E    
 
dvouventily:   TOT   B A
1. Kevin Teager, GB 5 4 4 13.     1.
2. Jürgen Brückner, D 3 3 2 8     2.
3. Hartmut Ernst, D 5 5 5 15     3.
4. Wolfgang Starr, GB 4 1 3 8     4.
5. Franz Greisel, D 4 5 3 12     5.
6. Geoff Urben, GB 3 4 4 11     6.
7. Karl-Heinz Suske, D 2 E 5 7   1.  
8. Keith Snelling, GB 2 3 1 6   2.  
9. Bill Haynes, GB 0 2 0 2   3.  
10. John Wheatley, GB 1 2 2 5   4.  
11. Roy Gomm, GB 1 0 1 2   5.  
12. Knut Olsen, N – 1 0 1   6.  
13. Tom Blackwood, GB E – – 0      

Foto: Jiří Bayer

Josef Franc ani na sebemenší chvíli nepřipustil ztrátu mistrovské korunky

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 10. května
Bezmála sedmdesát závodníků se svými motocykly zaplnilo všechny prostory mariánskolázeňského depa. V celodenní podívané, jež se na západočeské tisícovce odehrála, hrálo prim mezinárodní mistrovství republiky. Josef Franc nedal sebemenší důvod k pochybám o obhajobě svého loňského titulu. Při absenci Andy Appletona se okruh jeho nejvážnějších rivalů smrskl na Richarda Wolffa, jemuž ukázal výfuk již v rozjížďce s číslem sedm. V klíčovém finále Josef Franc si posléze vybral pozici od mantinelu, odkud triumfoval ve stylu start – cíl. Richard Wolff se během úvodního okruhu probil před Markuse Eibla, ovšem příslovečný klobouk dolů si zasloužil Karel Kadlec. Jednapadesátiletý plzeňský nezmar pokračoval po bedně ve veteránských čtyřventilech nadchnul zejména tirumfem v rozjížďce s číslem osm, jenž mu otevřel brány finálové jízdy a startu v kvalifikačním kole mistrovství světa.

Neporažení jsou jen oba závodníci pražského klubu
Veteráni končili svůj lázeňský program a účastníci mezinárodního dlouhodrážního šampionátu republiky, jenž byl přece jen hlavním chodem lázeňského menu, si urovnávali tréninkové dojmy. Že v Mariánských Lázních včera pršelo, bylo evidentní již na první pohled.

V garáži vedle Karla Kadlece ošetřovali ruku Francesco Barbettovi. Ovšem mnohem větší díru ve startovní listině způsobila absence Andy Appletona. „Dostal nejvíc, 250 euro, v Lübbenau řek‘, že pošle podepsanou smlouvu, kterou chtěl jako jedinej‘,“ vysvětloval Karel Kadlec, který měl podobu startovní listiny na triku. „Teď asi tři dny před závodem napsal, že se omlouvá, že má motory u ladiče. Aspoň tuten ročník mistrovství republiky bude opravdový mistrovství republiky bez účastníků mistrovství světa.“

Místo Itala s českou licencí dostal příležitost další dobře známý veterán Bill Haynes, zatímco rozhodnutí Andy Appletona otevřelo dveře debutu Jana Klatovského. Český ledař číslo jedna se v lázeňském prostředí orientoval více než dokonale, vždy sem coby mechanik svého staršího bratra Antonína poprvé dorazil před osmi lety.

Nicméně jízdu za řidítky dlouhodrážního speciálu si poprvé vyzkoušel při volném tréninku předevčírem, kdy ho vedle staršího sourozence instruoval i Karel Kadlec. „Kluci mi vysvětlili, jak na tom sedět,“ svěřoval se Jan Klatovský.

Josef Franc naproti tomu není na dlouhých oválech nováčkem, avšak letos seděl na dlouhodrážním motocyklu vůbec poprvé. Za své největší konkurenty v boji o obhajobu loňského zlata považoval především Richarda Wolffa a Markuse Eibla.

Nicméně vstříc finálové rozjížďce, v níž se lámal chleba, vykročil nejrazantněji on sám. Z výjezdu z první zatáčky v rozjížďce s číslem jedna měl už bratru padesátimetrový náskok před Angličanem Anthony Bougourdem, který postupně navýšil o celou rovinu.

Stejným způsobem změřil o tři rozjížďky později i Paula Evittse, zatímco nevyzpytatelný Australan Rodney McDonald už podruhé kvůli defektu neviděl cíl prvního kola. Když lázeňský kilometr už podruhé ovládly mechanismy upravující dráhu, mohl se osmi body pochlubit jen Richard Wolff.

Obvyklé srandičky v Pražanově depu byly možná přece jen o kapánek strojenější než jindy. Poté, co jej o pódium v Lübbenau připravily zavřené kohoutky přívodu paliva, nemohl dnes cílit výše než na nejvyšší stupeň. Věčný perfekcionista v otázce nastavení svých motocyklů však neprožil zrovna klidnou noc. Jeho starší syn Sebastian zrovna prodělával jakousi virózu, hodně blinkal a jeho tatínek měl na nerušený spánek zhruba hodinu od pěti do šesti.

Přesto jeho start do rozjížďky s číslem tři byl slibný. Leč vnějškem první zatáčky se dopředu hnal Markus Eibl. Rcihard Wolff měl ovšem před sebou ještě Sjoerda Rozenberga, jehož se ale definitivně zbavil na počátku druhého okruhu. V jeho druhé zatáčce přišel na řadu i Marcus Eibl. Pražan jej podjel, jako když ho potká.

V rozjížďce s číslem šest se Richard Wolff setkal na startovním roštu s Markusem Eiblem znovu. Nyní vystřelil dopředu Němec, avšak pražský závodník se jej držel jako ono příslovečné klíště. Tlačil se na něho po spodní straně ve všech zatáčkách. Z druhého výjezdu Markus Eibl nepovolil, by Richard Wolff kousal až do cíle úvodního kola.

Stejně tak odrazil i Pražanův nájezd po spodní straně druhé zatáčky druhého okruhu. Úspěch slavil i v první zatáčce třetího okruhu, v rámci dlouhodrážního šampionátu republiky tradičně posledního. Jenže Richard Wolff byl ochotný skládat zbraně stejně jako ukrajinští separatisté po přečtení výzev politiků evropské unie. Na protilehlé rovince závěrečného okruhu se prohnal do čela jako žíznivá čára.

Josef Franc II.
Vzhledem k náročnému časovému harmonogramu dnešního dne, byla třetí série jízd poslední možností nahromadit body nutné k postupu do finále. Magnetem se stala rozjížďka s číslem sedm lákající duelem obou neporažených závodníků pražského klubu. Jenže on se vlastně vůbec nekonal.

Josef Franc vystřelil do čela, zatímco Richardu Wolffovi výhled na jeho záda zakrýval Sjoerd Rozenberg. „Ten start jsem zkurvil já,“ sypal si popel na svou hlavu později. Nicméně nyní neměl čas plakat nad rozlitým mlékem. Ve druhém okruhu se po protilehlé rovině přehnal okolo Nizozemce jako žíznivá čára. Ovšem Josef Franc byl v té chvíli už stejně dosažitelný asi jako Proxima Centauri.

Sjoerd Rozenberg se s Richardem Wolffem paradoxně setkal třikrát a ve všech případech dojížděl do cíle jako třetí. O bod přišel o start finále. Vedle trojice favoritů Josef Franc, Richard Wolff a Markus Eibl sem postoupili i borci, jimž přál rozpis více. V tomto směru překvapil Angličan Marcus Bisson, jenž v rozjížďce s číslem dvě uhlídal v úvodní zatáčce zle dotírajícího Paula Evittse, který rovněž v rozjížďce šesti nejlepších mohl bojovat o český titul.

Ve finále nechyběl ani Karel Kadlec. By měl za sebou program ve veteránech, nechtěl si ujít mistrovství republiky již jen kvůli jako kvalifikačního charakteru pro reprezentaci. Ve druhé jízdě mu oba Angličané ujeli. Třetí skončil rovněž v rozjížďce s číslem pět, avšak o tři rozjížďky později se postaral, aby i línější diváci vstali ze svých sedaček či dek.

Na let startovní pásky reagoval nejrychleji Jan Klatovský, avšak plzeňský nezmar jej ve vedení vystřídal vnější stranou první zatáčky. Rozhodně však neměl vyhráno, protože na čtyři body si brousil zuby i Anthony Bougourd.

Celá tři kola nedopřál Karlu Kadlecovi klidu, avšak na předjetí mohl rovnou zapomenout. „Chtěl jsem ukázat, že nejsem žádnej‘ sráč a nejedu blbě,“ nechal se slyšet Karel Kadlec v depu, přičemž znovu připomněl náročný povrch lázeňské tisícovky. „I Eibl říkal, že už nemůže a nepojede Plattling, aby si odpočinul.“

Zbývající česká trojice sice na finále nedosáhla, avšak atmosféru závodu si užívala plnými doušky. Jan Boháč dokonce ve společnosti členů svého holandského fanklubu. Jan Klatovskému se debut líbil a hovořil o dalších pokračováních. Jeho starší bratr Antonín si zase vyčistil hlavu od každodenního zápřahu úspěšného podnikatele.

Přitom mu finále uniklo doslova o vlásek! V rozjížďce s číslem jedna mu sice Klaus Peter Gerdemann záhy zmizel natolik, aby se mohl obávat o své třetí místo. V páté jízdě mu ovšem jihočeský ledový muž všechno vrátil i s úroky. Nejprve v první zatáčce vyřešil Karla Kadlece, aby ve druhém okruhu na stejném místě objel i vedoucího Němce.

Klaus Peter Gerdemman se sice na protilehlé rovince vrátil zpátky, šlo ovšem o epizodní záležitost, protože Antonín Klatovský záhy znovu opanoval dění na hrotu. Sedmá jízda však byla z těch těžších, jak již bylo řečeno. Navíc dravci se s ním v první zatáčce nikterak nemazlili. „Dostal jsem cejchu,“ komentoval jejich počínání Antonín Klatovský. „Než si vyčistíš slídu, je to jedno s druhým. Je to jako když se učíš jezdit na kole.“

Když dokončil metaforu o svém dlouhodrážním comebacku, kniha příběhu letošního dlouhodrážního šampionátu měla jedinou bílou stránku. Pera se ve finále chytil Josef Franc. Od prken skvěle odstartoval a jeho záměr objet všechny své protivníky vnějškem první zatáčky, klapnul rovněž dokonale. Jeho druhý titul se stal realitou během jedné minuty a 53,59 sekund a o nejpomalejší čas šlo jenom kvůli skutečnosti, že klíčová jízda měla o jedno kolo navíc oproti základnímu rozpisu.

Richard Wolff v prvním oblouku za sebou nechal Markuse Eibla, aby si už na své stříbro nenechal sáhnout. „Když jsem setřás‘ Eibla, snažil jsem se atakovat Pepu,“ vyprávěl. „Přišlo mi, že ho doklepávám. Byl ale rychlej‘, je to přece jen grandprista. Věděl jsem, že když ho nechytnu po startu, bude to těžký.“

Karel Kadlec ve druhé zatáčce vyjel příliš daleko na venek, což si oba Angličané vyložili jako pozvánku k předjetí. „Finále jsem vypustil, než abych si někde rozbil držku,“ nehledal Karel Kadlec vůbec žádné výmluvy.

Hlasy z depa
„Pro mě to byl spíš takovej‘ trénink k tomu mýmu hlavnímu seriálu mistrovství světa na dlouhý dráze,“ říkal Josef Franc. „Na dlouhý to letos pro mě byla premiéra a odzkoušení, a nám z motorky něco neupadne. Závodit se dnes dalo s Andy Appletonem, kterej‘ nepřijel, s Ríšou a Eiblem. Kdybych nevyhrál, byla by to ostuda. Všechno fungovalo úplně perfektně, jsem rád, ale ty nebudeš mít, o čem psát. O tréninku byly kaluže, kdyby to byly závody, bylo by to hodně na fyzičku. Pak to vysychalo a bylo to perfektní, cejchu jsem nedostal, tak o tom nemůžu vyprávět.“

„Dobrý,“ odtušil Richard Wolff. „Byl jsem rychlej‘, Pepa taky. Rozhodly starty, Pepa je měl lepší, mně tam něco chybělo a on vyhrál. Po Lübbenau jsem se cejtil v pohodě a chtěl jsem na nejvyšší stupínek. Udělal jsem všechno, ale nevyšlo to. O tréninku byla dráha dost nezávodivá. Pak to jelo, byla pořád těžká, vypadalo to jako tvrdý, ale prosychalo to jen nahoře. Dalo se předjíždět. Eibl na mě vždycky odstartoval. Na finále jsem udělal změnu k lepšímu, ale pořád to na Pepu nestačilo a po startu mi něco chybělo, i když motorka byla rychlá. Na Lübbenau jsem si předělával převodovku, vyplatilo se a v obou případech se ukázalo, že to funguje. Neříkám, že tu nejsou mouchy, teď je to větší alchymie, ale já podal ze sebe maximum. Zlato jsem si přál, byl jsem nervózní jak es, i když jsem si říkal, že takhle sezóna by měly bejt‘ ve znamení pohody.“

„Ráno bych na sebe nevsadil ani zlomenou grešli,“ připouštěl Karel Kadlec. „Dráha mi neseděla, hlubočina, sice jsem se uklidnil veteránama, ale trošku si zase vzal síly. Už jsem na tom jen visel, ale pak jsem se vybláznil. Dvě finále za den není nic špatnýho. Ohlasy na to byly dobrý, všichni viděli, že to nebylo zadarmo. Mohly bejt‘ snad ještě dva body navíc, kdyby člověk nejel veterány a byl vybuzenej‘. Finále jsem vypustil, po startu jsem byl čtvrtej‘, pak jsem je nechal jet. Nechtěl jsem hodit tlamu, aby to stálo peníze. Jsem rád, že jsem i bojoval a jen se nevozil. S tím Gerdemanem jsem chytil asi deset cejch, motorka byla opískovaná, prasklej‘ kšilt na helmě a modrej‘ ksicht, ale musíš pro lidi udělat show pro lidi. Jel jsem na Jawě, byl jsem spokojenej‘, a asi jedinej‘, co s ní byl až ve finále.“

„Chtěl jsem se svýzt a máme Teterow,“ vyprávěl Antonín Klatovský, co ho motivovalo k návratu za řidítka dlouhodrážního motocyklu. „Asi se vykašlu na podnikání, člověk se všeho přejí a závodění mi chybí. Myslel jsem si, že člověk přiveze vědomosti ze světa a lidi to ocení, ale ono ne. To závodění mě naplňuje, kdybych mu dal tolik jako podnikání, jsem mistr světa. Spíš se budu věnovat závodění, chci Teterow a sháním nějakou trávu. Pořád na něčem sedíš a je to příprava i pro ledy. Klukovi je šest let, hraje dobře hokej, je hubenej‘, malej‘ a vzteklej‘. Srdcař po mým tátovi a trošku odrzlej‘ člověk po tchánovi. Chtěl bych, aby jezdil škváru. Ze závodu mám radost, první jízdu jsem to měl šoupnout nad toho Němčoura. Dnešek beru jako únik od stereotypu, sedm dnů jsem v práci, plány jsou totiž jedna věc, realita druhá. Jsem rád, že začal brácha, když jsme dva, jeden druhýho hecujeme a výkony jdou nahoru.“

„Dobrý dojmy,“ hodnotil Jan Klatovský svoji dlouhodrážní premiéru. „Motokros je dobrej‘, ale tohle je lepší. Starty a bejt‘ s motorkou v kontaktu, což je lepší k ledům. I kvůli sponzorům, aby to v létě vypadalo. Škoda, že je tak málo jezdců. Líbí se mi to. Hlavně chci Teterow, i když dlouhá je zajímavější. Bylo super, že jsem se dostal do závodu. Poprvý jsem na tom seděl ve středu, Káča a brácha mi to tady vysvětlili, jak na tom sedět. Chci sehnat nějakou trávu, zkusit něco domluvit a příští rok se na to zaměřit víc.“

      FIN
1. Josef Franc, Praha 4 4 4 12 1.
2. Richard Wolff, Praha 4 4 3 11 2.
3. Markus Eibl, D 3 3 4 10 3.
4. Marcus Bisson, GB 4 2 1 7 4.
5. Paul Evitts, GB 3 3 2 8 5.
6. Karel Kadlec, Liberec 2 2 4 8 6.
7. Anthony Bougourd, GB 3 1 3 7  
8. Antonín Klatovský 1 4 1 4  
9. Sjoerd Rozenberg, NL 2 2 2 6  
10. Klaus-Peter Gerdemann, D 2 3 E 5  
11. Andy Ter Schurr, NL 1 1 2 4  
12. Rodney McDonald, AUS E E 3 3  
13. Jan Klatovský, CZ 0 1 1 2  
14. Jan Boháč, Divišov 1 0 0 1  
15. Billy Haynes, GB – 0 E 0  

Poznámka: Francesco Barbetta nenastoupil kvůli poranění ruky

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Mistrovský flat track startuje zítra

Mariánské Lázně – 9. května
První letošní boje o titul českého mistra ve flat tracku se rozezní už tuto sobotu v Mariánských lázních. V předběžných startovních listinách je přihlášeno jedenáct jezdců pro FT1 a devět pro FT Classics.

V kategorii FT1 se představí tři jezdci z Rakouska a dva z Holandska, přičemž Rob Sijbring obsadil skvělé třetí místo v loňském seriálu FIM a loňský závod českého šampionátu na této dráze vyhrál. Mezi nás také vstupuje další bývalý plochodrážník, a sice Tomáš Kis ze Slovenska. Po téměř roční přestávce se na závodní dráhu vracím také já.

V kategorii FT Classics se představí dva noví závodnici a mimo jiné se objeví také tři motocykly značky Harley Davidson. Jednoho bude sedlat také loňský vítěz Mariánských Lázní Petr Mrázek, takže věřím, že se bude na co dívat!

Předběžná startovní listina:

FT1:
10 Simon Hut, NL – KTM
13 Marcel Oravec – Husquarna Nuda 900
21 Rob Sijbring, NL – Honda 450
44 Roman Janošák – Honda 450
60 Andreas Kehr, A – Kawasaki 450
84 Tomáš Kis, SK – KTM Lc4 580
93 Yasmin Poppenreiter, A – KTM 450
112 Hanson Schruf, A – KTM 450
175 Pavol Pučko – Husaberg 450
182 Matěj Škubal – Suzuki 450
298 Jan Vondrášek – KTM
 
FT Classics:
7 Tomáš Matička – Aprilia 590
11 Michal Hloušek – Yamaha
50 Radek Pecina – Rotax 550
69 Michal Špaček – Yamaha
73 Petr Mrázek – Harley Davidson 1200
77 David Havlíček – Yamaha 700
81 Luděk Šimůnek – Harley Davidson 1200
312 Jan Rouska – Suzuki SP 370
313 Dan Bukovský – Harley Davidson 1200

Foto: Pavol Pučko st.

Mariánské Lázně lákají na veterány v nejsilnějším složení

Mariánské Lázně – 9. května
Neskutečných patnáct let rok co rok lákají diváky do ochozů mariánskolázeňského kilometrového oválu závody plochodrážních veteránů. Za tu dobu na zdejší pískové dráze zalehávalo své stroje mnoho jezdců zvučných jmen. Řada z nich již závodům jen přihlíží, ale mnozí zůstali a co je nejdůležitější, každým rokem se počty navrátilců do sedel závodních motocyklů rozšiřují. Letos čítá startovní listina v kategorii čtyřventilových strojů úctyhodných čtyřiadvacet jezdců a nutno dodat, že co jméno to závodnický pojem.

Celá sobota 10. května bude v Mariánských Lázních patřit ploché dráze. Již od ranních hodin ožije zdejší legendární stadion tím nejkrásnějším zvukem – hřmotem plochodrážních motorů. Po technické přejímce a tréninku se na start postaví jezdci obou veteránských kategorií. V prestižní kategorii čtyřventilových strojů se letos podařilo sestavit snad nejsilnější a zároveň nejvyrovnanější startovní listinu v historii. Mezi čtyřiadvaceti jezdci, z nichž polovinu tvoří bývalí reprezentanti, se najde osm až deset možných kandidátů na zlatý věnec. Do tradičního souboje britských hvězd jako jsou Bob Dolman nebo Paul Evitts s nejsilnější sestavou nizozemských střelců (Hylke Dijkema, Wim de Haas či Henk Snijder) budou chtít dozajista promluvit nejen Němec Wolfgang Barth nebo rakouská stálice Anton Wannasek, ale i dvojice českých reprezentantů Karel Kadlec a Jan Boháč. Nově se mezi veterány představí i bývalá opora nizozemského výběru na ledové ploché dráze Johan Last. Naopak neodmyslitelným inventářem veteránských závodů na dráze v Mariánských Lázních je již od dob jejich vzniku sympatický Ital Francesco Barbetta.

Mezi dvouventilovými stroji se očekává tradiční souboj východoněmecké rakety Hartmuta Ernsta s neméně úspešným Franzem Greiselem sedlajícím jak jinak než červený JAP. V cestě ke zlatu však oběma stojí ostřílený Angličan Kevin Teager.

A jen co se sobotní den překlopí do své druhé polovičky, vyklidí staří pánové boxy mariánskolázeňského depa, aby tak uvolnili místo nové generaci závodních strojů s jejich pány. Na řadu přijde mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze. V něm naše dvě největší reprezentační hvězdy Josef Franc a Richard Wolff poměří své síly například s Britem Andrew Appletonem nebo Němcem Marcusem Eiblem.

Startovní listina – EVLS čtyřvetilové stroje
Anton Wannasek, A
Wolfgang Barth, D
Paul Evitts, GB
Gerd Maurer, D
Andreas Blache, D
Michel H. Berg, N
Graeme Brown, GB
Karel Kadlec, CZ
John Freeman, GB
Steen Larsen, DK
John Hartley, GB
Wim de Haas, NL
Johan Last, NL
Peter Baker, GB
Jan Boháč, CZ
Kevin Howse, GB
Henk Snijder, NL
Bart Uil, NL
Francesco Barbetta, I
Mike Clarke, GB
Bob Dolman, GB
Arne Andersen, DK
Dave Hammond, GB
Hylke Dijkema, NL
 
Startovní listina – EVLS dvouventilové stroje:
Bill Haynes, GB
Kevin Teager, GB
Karl-Heinz Suske, D
John Wheatley, GB
Franz Greisel, D
Jürgen Bruckner, D
Geoff Urben, GB
Wolfgang Starr, D
Keith Snelling, GB
Hartmut Ernst, D
Tom Blackwood, GB
Roy Gomm, GB
Knut Olsen, NOR

Foto: Jiří Bayer

Jihočeští ledoví bratři míří na dlouhou dráhu

Mariánské Lázně – 3. května
Pořádná porce závodění čeká mariánskolázeňský ovál příští sobotu. Vše začne dopoledne evropskou veteránskou sérií ELVS, která vyvrcholí finálovými rozjížďkami po nástupu. Odpolední šampionát republiky se bude míchat s mistrovským závodem českého flat tracku. Tomu odpovídá i složení startovní listiny a formát závodu.

O mistra republiky bude bojovat patnáct závodníků. Střetnou se nejprve v devíti jízdách základního rozpisu. Ke každé z nich dorazí pět borců, každý třikrát. Součet bodů dá dohromady pořadí od sedmého místa dolů, protože nejlepší šestka stane na startovním roštu ještě jednou ve finálové jízdě. První závodník v jejím cíli se stane mistrem republiky.

Titul bude obhajovat Josef Franc, z Čechů nebudou v prostorných boxech chybět ani Richard Wolff, ani Karel Kadlec a Jan Boháč. Po dvou letech se vrátí i Antonín Klatovský. Přiveze s sebou i svého mladšího bratra Jana, jenž by měl být náhradníkem.

Startovní listina:

1 Josef Franc, Praha
2 Andy Appleton, GB
3 Anthony Bougord, GB
4 Klaus Peter Gerdemann, D
5 Marcus Bisson, GB
6 Jan Boháč, Divišov
7 Andy Ter Schuur, NL
8 Markus Eibl, D
9 Francesco Barbetta, I (ACCR)
10 Antonín Klatovský
11 Rodney McDonald, AUS
12 Sjoerd Rozenberg, NL
13 Karel Kadlec, Liberec
14 Paul Evitts, GB
15 Richard Wolff, Praha
res Jan Klatovský

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)