Ústí nad Labem – 14. dubna
Včerejší utkání Společného poháru družstev federací AMZS, ACCR a SMF ve slovinské Lendavě začalo pro Zdeňka Holuba výtečně. Spolu s Tomášem Suchánkem v rozjížďce s číslem tři dovezli triumf 5:1, přičemž nejlepšímu muži slovinského výběru Aleksandru Čondovi naměřili pěkných pár metrů. Jenže chaos při zastavení šesté jízdy zapříčinil pád, na nějž pražský junior doplatil frakturou pravé lýtkové kosti. Jeho otec Zdeněk se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se zítra rozhodně nebude opakovat loňské září, kdy jeho syn odložil berle předčasně kvůli plzeňským devatenáctkám.

„Bylo to takový divný,“ komentoval Zdeněk Holub starší dění v osudné rozjížďce s číslem šest. „Zdenda asi udělal letmák, ale byl vzadu. Rozhodčí to zastavil, ale praporečníci nevlezli do dráhy, svítila tam jen světla. V půli roviny vedoucí Jernej Pečnik zjistil, že svítí světla. Zastavil takovým způsobem, že to Zdenda do něj fouknul a strčil si nohu do kola.“

Vyšetření poraněné nohy proběhlo rovnou ve Slovinsku. „Je to zlomený,“ má jasno závodníkův otec Zdeněk. „Lýtková kost je v sádře. Snad to ale není rozjetý, má to prasklý, a protože je mladej‘ a má pružnější kosti, měl by stát jen tři tejdny.“

Přitom zítřejší podvečer měl na pražské Markétě nabídnout druhé kolo souboje o poslední reprezentační vestu v juniorském mistrovství světa. A Zdeněk Holub je po Slaném o pouhopouhý jeden bod za Eduardem Krčmářem…

„Ne, je to pravá noha, to nejde,“ vytuší Zdeněk Holub starší otázku, jenž by mohla následovat. Pražský junior v zítřejší juniorce na své domácí dráze startovat nebude. I když, kdo ví. Celé dnešní dopoledne se na ovál snáší husté provazce deště.

Foto: Wojta Zavřel

Slaný – 12. dubna
Slánské depo již bylo takřka naplněné po celé své délce, když se z prudkého stoupání k jeho vratům spustila dodávka Václava Milíka. Jeho otec za volantem šikovně vmanévroval zadními dveřmi k určenému boxu. Po mechanikovi Pavlu Fuksovi vyskočil ven i obhájce loňského titulu. Aureola favorita jej předcházela i zkraje letošního ročníku, což umocňovalo i devět bodů za tři vítězné rozjížďky při jeho středečním debutu v britské Elite League. Pardubický závodník však stál oběma nohama na pevné zemi.

„Dobrý, ale zatím jsem jel jen v Poole,“ bilancuje Václav Milík své dosavadní působení na Britských ostrovech, jehož krátké trvání jedním dechem připomíná. „Jel jsem challenge a ligu s Eastbourne. Dařily se mi starty, měli jsme lepší dráhu, hlubokou. Zatím se mi daří, uvidíme, až pojedeme někam ven. Tam jsou menší dráhy, tak abych se na nich popasoval. Jsem strašně zvědavej‘ na Lakeside, dlouho jsem tam nejel.“

Ve středečním domácím duelu s Eastbourne se pardubický junior ozdobil třemi vítězstvími. Nebýt pádu v rozjížďce s číslem šest, kdo ví, třeba by se zapsal do historie britské Elite League maximálním debutem při ligovém klání. Nicméně spekulace stranou, co se vlastně v onen inkriminovaný okamžik přihodilo?

„S Przemkem Pawlickim jsme jeli dvojici,“ odpovídá Václav Milík. „Najížděl jsem po venku, natáhlo mě to, dostal jsem panty a vyškub‘ si chcípák. Nestih‘ jsem ho nandat zpátky, abych dojel aspoň pro bod, tak jsem upad‘.“

Zatímco Poole o jeho výkonech při středečním klání referuje výhradně v superlativech, Rybnik jej na své domácí úvodní prvoligové utkání proti Bydhošti do sestavy nedal, by jej pro všechny případy na svůj stadión povolal. Důvod je nasnadě, a sice nepovedený sparing proti Krakovu minulou sobotu.

„V první jízdě se vyškublo lanko z plynu,“ líčí Václav Milík. „Dráha byla rozbitá, ve druhý jízdě jsem odstartoval první, ale v nájezdu mě kopla kolej a spad‘ jsem. Bylo to hodně rozbitý, ve třetí jízdě jsem dojel třetí a nakonec poslední.“

Letos by Václav Milík chtěl obhájit titul z loňského ročníku českého juniorského šampionátu, kde se ke svým protivníkům choval stejně nesmlouvavě jako ruský car ke svým mužikům. „Pětasedmdesát bodů by bylo pěkný,“ reaguje na připomínku svých maximálních triumfů v započítaných závodech. „Ale uvidím, dnes testuju jawky. Jak jsou udělaný, jsme je ještě nejeli. Nevím, jak to pojede, v Praze by se mohlo dařit, tak jawka pofrčí, ale tady nevím.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Plzeň – 12. dubna
Loni oslavil padesátku, ale životní elán a chu do závodění by mu mohl závidět leckterý junior. Příští týden jej čeká reprezentační start v mistrovství Evropy a hned o dalším víkendu ouvertura českého přeboru na plzeňských Borech. A dlouhodrážní šampionát v jeho oblíbených Mariánských Lázních, kde mu osud v minulých letech provedl dost skopičin, se jede už za měsíc. Karel Kadlec se při včerejším nakládání své dodávky, jejíž cílovou destinací je tentokrát bavorský Mühldorf, svěřil s plány na nejbližší období druhého půlstoletí své závodnické kariéry.

„Už mám za sebou čtyři nebo pět tréninků na Markétě,“ vypočítává Karel Kadlec. „Je dobrý počasí, takže jsem nemusel jet někam do Itálie. Teď odjíždíme do Mühldorfu. Je to krásná tisícovka, je ještě trénink v Herxheimu, ale tam je jedna zatáčka jako na speedwayi.“

Plzeňský nezmar se kromě své fazóny na počátku sezóny věnuje rovněž svým motocyklům. „Investoval jsem do motorů, jak na dlouhodrážního veterána, tak na krátkou, protože tréninkově pojedu i českej‘ přebor,“ říká. „Uvidíme, Holanďan Bert van Essen mi předělal motor na veteránovi. Nově ho předělal, zostřil to, vymyslel vačku, co by měla jet se starým vejfukem. Vláďa Dvořák mi dělá ležák na motorku, co mám od Topase. Nevím, kdy bude, ale chci na něm jet přebor v Plzni. Mám to rozjetý dobře, musí se něco udělat nově do tý mý nový padesátky (smích).“

Do ostré závodní akce se Karel Kadlec dostane už příští víkend, kdy společně s Janem Boháčem zamíří do semifinále evropského šampionátu na travnaté dráze v nizozemském Balkbrugu.
„Beru to jako nutný zlo, tam se nikomu nikdy nechce,“ povzdechne si nad vyhlídkou závodění na holandské dráze a už se ve svých myšlenkách přesouvá na květnové mistrovství republiky v Mariánských Lázních.

„Před Mariánkama je ještě trénink v Mühldorfu, Míra Musil říkal, že z finančních důvodů nemůže před mistrákem udělat trénink,“ uvažuje. „Mám hotovou soupisku, bude jen dvanáct jezdců, pojedou tři jízdy a finále. V jeden den budou čtyři závody, dopolko veteráni dvouventily a čtyřventily, po nástupu finále veteránů a pak se začne flat trackem a bude se to střídat s mistrovství republiky.“

Foto: Antonín Škach

Slaný – 10. dubna
Mezi letošními prioritami Václava Milíka je i obhajoba loňského titulu juniorského mistra republiky. Bráno loňskými měřítky, pět vítězných závodů s maximálním ziskem patnácti bodů by byla jistá garance. První příležitost se mu naskytne pozítří ve Mšeně. Eduard Krčmář, předloňský šampión, sice není pověrčivý jako ruští ledaři, kteří se vesměs před závodem nepodepisují. Nicméně vývoj nechce předjímat a to tím spíše, bude-li na své domácí dráze bojovat rovněž o poslední volné místečko v juniorském mistrovství světa.

„Těžko říct, nechci předjímat, kdyžtak pokecáme až po závodě,“ nechce se slánský závodník pouštět do spekulací. Se svou přípravou však může být navýsost spokojený. Jako první z českých závodníků opustil tělocvičnu a ještě před koncem prohnal svůj motocykl po slánském ovále. A minulý týden se vrátil ze soustředění v polské Rawiczi.

„Polsko bylo super,“ pochvaluje se. „Chcalo, takže závod přeložili ze soboty na úterý. Ukázal jsem se tam dobře, snad to bude suprový. Věřím, že to dopadne dobře.“

Foto: Wojta Zavřel