Praha – 5. srpna
Žertuje, že si měl vyměnit kombinézu a oholit vousy. Nikdo by nepoznal, že je již senior a on by ve středu mohl do sestavy družstva ACCR pro polské mistrovství juniorských družstev v Pardubicích. Inu, závody chybí nejen fanouškům, nýbrž rovněž samotným plochodrážníkům. Avšak Jan Kvěch má přece jen za sebou pestrý týden se světovým pohárem ve Wroclawi a kvalitním pouťákem v Žarnovici. A další práce na Jana Kvěcha čeká již o víkendu.

Ve světovém poháru radost…

„Po dlouhý době bylo pár závodů, konečně,“ ohlíží se Jan Kvěch za uplynulým týdnem. „V úterý byly ve Wroclawi docela pěkný závody. Nechybělo moc a byli jsme druzí. Na Švédy jsme ztratili, tuším, jen devět bodů.“

Jan Kvěch tuší naprosto přesně. Seveřané skórovali dvaatřiceti, naši borci třiadvaceti body. Na druhou stranu, kdyby Fredrik Lindgren v samém závěru rozjížďky s číslem dvacet nepředjel Erika Risse, byli jsme ze světového poháru vyřazeni.

„Vyrovnaný závody a nám se docela dařilo,“ kvituje pražský plochodrážník. „Lindgren nám v poslední jízdě pomoh‘, ale ani Švédové nebyli tak přesvědčiví.“

…ale také zklamání

Český nároďák naposledy do race-off postoupil v sezóně 2014. Světový pohár se však konal prvně po šesti letech, v nichž o nejlepším týmu modré planety rozhodoval Speedway of Nations s formulí závodu dvojic.

„Na pátek trošku změnili dráhu,“ konstatuje Jan Kvěch. „Nemohli jsme dopasovat motorku. Já měl podobný problémy jako Venca. Začal jsem s tím, s čím jsem v úterý končil. Nic nefungovalo. Trápil jsem se, chyběla rychlost.“

Přitom po chutném semifinálovém předkrmu rostla chuť pro race-off. „Mrzelo mě to,“ krčí rameny. „Škoda, že jsme nezabojovali. Na finále to nebylo, ale chtěli jsme bejt vejš v závěrečné klasifikaci. Aspoň před Francouzi.“

Déšť v nevhodnou chvíli

Jan Kvěch nechyběl ve startovní listině mezinárodního závodu u příležitosti sedmdesátin žarnovické ploché dráhy. „Na Slovensku měli velkou slávu,“ líčí s uznáním. „Zkoušel jsem tam motory, ale dařilo se. Škoda, že se mi nepovedlo porazit Martina Vaculíka. Je tam doma a je zkušenej.“

O postupu pražského závodníka nebylo pochyb, semifinále vyhrál a druhý duel s Martinem Vaculíkem mohl přijít. „Na finále zapršelo,“ vypráví. „Kdo odstartoval, měl výhodu. Na vodě nešlo předjet, jeli jsme víceméně za sebou, jak jsme odstartovali.“

Přitom skalp domácího esa by si Jan Kvěch dal říct. „Škoda, že pršelo,“ lituje, avšak jinak je navýsost spokojený. „I takové závody jsou potřeba. Rád bych jel v Žarnovici i zlatou přilbu, jestli se mi nebude s něčím krejt, ale zatím se nikdo neozval.“

Víkendový program

Ani současný víkend nebude pro Jana Kvěcha volný. „Jedeme do Güstrowa na druhý finále SEC a druhý den ligu v Zielonej Goře,“ plánuje. „Těším se, já vlastně v podstatě jedu proti svýmu týmu. Těším se, zazávodím si a budu se snažit domácí porážet.“

Wroclaw – 5. dubna
Víkend byl úspěšný, druhé místo v individuálním šampionátu polské extraligy v Toruni a dvojnásobný triumf v Žarnovici. Ale také náročný. Ve středu slavil třiatřicáté narozeniny, dostal od promotéra velkých cen dort, ale elektronickou tiskovou konferenci jakoby si neužíval. Upíjel ze své charakteristické láhve s pitím, čas od času se zasmál vtipům vedle sedícího Fredrika Lindgrena a Kima Nilssona. Nicméně tu a tam jeho úsměv zakrýval zívnutí a jednou dokonce na chvilku z pódia zmizel. Ve svých odpovědích byl tentokrát úsečný jako Arnold Schwarzeneger ve své roli Terminátora, na druhou stranu přesný a věcný. Z jeho očí však šlo vyčíst stejné poselství jako již bezmála dvacet let od dubna 2005, kdy jako patnáctiletý teenager debutoval ve Slaném v české juniorce. Jsem Martin Vaculík a chci být mistrem světa.

Být prostě ten nejlepší

„Těším se novou sezónu, nemůžu se dočkat, až to začne,“ začal Martin Vaculík svým oblíbeným výrokem, který však doplní velkou novinkou roku o přenosu všech deseti velkých cen slovenskou televizí RTVS. „To je nejlepší zpráva. Můj sen se plní, velké ceny uvidí také Slováci.“

Avšak ne všechna přání jsou splněna. „Kdyby tak jednou byla SGP Slovenska,“ zasnil se. „To by bylo úžasné. Je to jeden z mých dalších snů. Uvidíme, co se stane. Bratislava, kde bydlím, by to bylo nádherné. Je to krásné město:“

Vzápětí čelil zvědavosti žurnalisty, jaký byl rozdíl mezi loňskou sezónou a její o rok starší sestřičkou. „Dobrá, nevím, co říct, je to hezká otázka,“ zamyslel se. „Dva tisíce dvacet dva byl pro mě dobrý rok, měl jsem pěkný výsledky. Jdu krok za krokem, doufám, že jednoho dne eliminuju špatné závody. A budu lepší a ještě lepší.“

Takže jaké má Martin Vaculík cíle pro rok 2023? „Ukázat se v nejlepším světle,“ reagoval bezprostředně. „Po prvních závodech jsem spokojený s motory i se svým týmem. Je se mnou pořád Bjarne Pedersen, hodně si toho cením, pracujeme, abychom byli lepší. A já prostě chci být nejlepší. Je to jen v mých rukou.“

Velké ceny startují

Martin Vaculík na tiskovou konferenci seděl ve své kombinéze, kdežto Kim Nilsson si vzal týmové tričko a Fredrik Lindgren dokonce v civilním oblečení. „Ano, jsem připravený,“ usmál se. „Motorky jsou rychlé, jsem připravený na sezónu. V Gorzowě máme skvělý tým, role kapitána je úplně úžasná, jsem za tu volbu vděčný. Polská extraliga je nejlepší soutěž na světě, ale my máme hodně bojovníků, věřím jen v tom nejlepší.“

Na konci dubna odstartuje letošní seriál Speedway Grand Prix. „Na všechny,“ odrazil Martin Vaculík zvídavý dotaz, na jakou velkou cenu se těší nejvíc. „Největší je samozřejmě Varšava. Ale i další. Těším se na Prahu, samozřejmě Gorzow, těším se na Malillu, ale i všechny další. Rameno je už OK, ostatně jsou to jen kosti a pár šroubků, takže žádný problém.“