Archiv pro rubriku: Ostatní závody

Hynkovi Štichauerovi se v Pile líbí

Pardubice – 30. ledna
V posledních dnech před uzávěrkami sestav polských ligách získali kontrakt dva pardubičtí závodníci. Aleš Dryml bude jezdit za Lodž, Hynek Štichauer za Pilu. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil, že svůj kontrakt pokládá za výhodný.

„V pátek večer jsem se upsal a poslal to,“ líčí Hynek Štichauer. „Ještě tam byly drobné problémy z jejich strany protože jim nešel mnou poslaný formát otevřít, ale teď už je vše v pořádku. Jsem moc rád, že mi angažmá v Pile na poslední chvíli nakonec vyšlo. Uvidíme, jak to budeme logisticky zvládat, protože v Anglii jezdím soboty, ale určitě bych chtěl odjet co nejvíc závodů jak to jen půjde.“

A jaké zkušenosti má se svým novým domácím stadiónem? „Dráha v Pile se mi moc líbí,“ nezastírá. „Byl sem tam jednou na výjezdu, když sem jezdil za Lublin a hned jedenáct bodů. Druhé plus je, že tam není podepsáno tolik jezdců, takže vidina častých startů je více než reálná.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Keby tak bolo v Grand Prix

Sanok – 22. januára
Kombináciu klasickej plochej dráhy s jej ¾adovou odnožou videli diváci v sobotu 22. januára v Sanoku. Tu sa totiž prestížne preteky Sanok Cup jazdili systémom známym z klasickej plochej dráhy, konkrétne z Grand Prix v rokoch 2000 až 2004, kde sa predstavilo na dráhe dvadsaštyri jazdcov. Medzi nimi nechýbali tí najlepší na svete a samozrejme ani bratia Klatovskí. Z nich hlavne straší, Antonín, podal výkon, ktorí by českí fanúšikovia radi videli v jeho podaní aj v seriály GP.

Originalitu niektorých nápadov našich severných susedov nemožno poprie. Už počas piatkového kvalifikačného kola MS na ¾ade, sa na dráhe ukázali autobusy, ktoré si odkrúžili nieko¾ko koliečok. Tentoraz boli taktiež k videniu, no boli aj súčasou nástupu jazdcov na prezentáciu, keď ich jeden z nich doviezol na nástup.

Ešte pred pretekami došlo k úpravám štartovnej listiny, keď namiesto Olega Dosajeva nastúpil Rakúšan Josef Kreuzberger a namiesto Tommy Flyktmana sa v úvode predstavil Nemec Johan Weber, pokým Flyktman bol priamo nasadený do hlavnej časti pretekov namiesto Holanďana Svena Holsteina.

Jazdy už od úvodu ponúkli mnoho zaujímavých a dramatických okamihov. Diváci videli takmer v každej jazde súboje, kedy si jazdci menili medzi sebou pozície. Takisto boli svedkami aj mnohých pádov, ktoré sa našastie končili buď bez následkov alebo drobnými zraneniami, pričom ani raz nebola potrebná pomoc pripravenej sanitky.

Vo štvrtej jazde videli diváci prvýkrát v akcii mladšieho z bratov Klatovských, Jana. Ten predviedol ve¾mi peknú jazdu, keď mu svojim spôsobom nahral najprv do karát pád Webera, keďže v tom momente bol na tretej pozícii. V opakovanej jazde sa mu podarilo porazi Holanďana Johnny Tuinistra a do cie¾a tak prišiel druhý za dvojnásobným víazom Sanok Cupu z rokov 2007 a 2008, Franzom Zornom. V šiestej jazde sa predstavil aj tretí zástupca z Čiech, Radek Hutla, ktorý plnil rolu prvého náhradníka. Jazda sa totiž musela opakova po zle vyzerajúcom páde Fína Henri Malinena a salte Francúza Claude Gadeyna, ktorý sa nestihol vyhnú Fínovej motorke, ktorá po zbavení sa jazdca, vo¾ne pokračovala po ¾ade do stredu dráhy.

Malinen bol z jazdy vylúčený a Gadeyne, ktorý pád ukončil pod svojou motorkou, do opakovanej jazdy nemohol nastúpi, nako¾ko jeho jediná motorka bola rozbitá. K slovu sa tak dostal Radek Hutla no do súboja Poliaka žijúceho vo Švajčiarsku, Pawla Strugalu a Holanďana Tuinistru, nedokázal vážnejšie prehovori. O jazdu neskôr nastúpil na štart opä Jan Klatovský, ktorý aj tentoraz došiel do cie¾a druhý pred Švédom Henderssonom a Nemcom Fürstom, vďaka čomu sa kvalifikoval do hlavnej časti pretekov.

Dvanásta jazda potom priviedla na štart oboch bratov Klatovských. Obaja predviedli vcelku dobrý štart, avšak svoje pozície si nedokázali udrža. Na prvom mieste jazdiaceho Antonína, totiž v druhom kole predbehol výborný Zorn a tretieho Jana, v tom istom kole za seba odsunul Ivan Ivanov. Jana tento výsledok poslal do pätnástej jazdy. V nej však došiel do cie¾a ako posledný, čím ukončil svoje účinkovanie v tohtoročnom Sanok Cupe.

Českým farbám tak po vypadnutí Jana Klatovského ostalo posledné želiezko v ohni, Antonín. Ten nastúpil do ažkej jazdy s Karačincevom, Krasnikovom a Svenssonom, v ktorej došiel do cie¾a ako posledný, kvôli čomu sa dostal do vylučovacej jazdy. V nej mal najslabší štart, keď do prvej zákruty vchádzal ako posledný. Z výjazdu už mal za sebou Ivana Ivanova a začal stíhaciu jazdu za prvým Sereniusom a druhým Henderssonom. V priebehu druhého kola sa poradie takmer úplne zmenilo. Henderssona predbehol český pretekár, ale vzápätí sa popri nich prehnal Ivan Ivanov. Ten atakoval aj Sereniusa. Kúsok za ním stále jazdil Antonín Klatovský. Ten si nakoniec pripravil pozíciu na predbehnutie v hodine dvanástej, keď sa ukážkovo dostal z výjazdu poslednej zákruty nielen pred Ivanova, ale aj Sereniusa, vďaka čomu postúpil do semifinále.

Pre tohtoročný Sanok niečo nevídané sa udialo v jazde s poradovým číslom 21. V druhom kole sa totiž pred Krasnikova dostal Danil Ivanov, ktorý potom odolával dve kolá tomuto ¾adovému krá¾ovi, aby nakoniec aj tak pod¾ahol. No postaral sa o atraktívny súboj.

O dramatické okamihy nebola núdza počas celých pretekov. Výnimkou nebola ani semifinálová jazda, v ktorej štartoval český pretekár. Zo štartu vyšiel ako posledný, no vo výjazde z prvej zákruty to dal nad Svenssona a Karačinceva a dostal sa na druhé miesto. To si udržal až do posledného kola, kedy v predposlednej zákrute pod¾ahol Svenssonovi. Toho však zaatakoval v poslednej zákrute, ktorú švédsky pretekár nezvládol a spadol, vďaka čomu skončil Antonín Klatovský druhý a postúpil do finále Sanok Cupu.

Finále útechy malo zaujímavý priebeh. Na štart pre problémy s technikou nenastúpil Franz Zorn. Zo štartu išiel dopredu Serenius pred Svenssonom, pokým beznádejne posledný Karačincev to vzdal po prvom kole. Sereniusa nakoniec predbehol Svensson a vyhral finále útechy, ktoré by sa mohlo nazva aj veteránskou jazdou, nako¾ko obaja Švédi patria medzi ikony ¾adovej plochej dráhy už vyše štvrstoročia.

Finále už bolo jasnou záležitosou Nikolaja Krasnikova, ktorý pre neho typickým spôsobom, prekrížil po štarte dráhu svojim súperom a pred seba nepustil nikoho z nich. Antonín Klatovský prišiel do cie¾a na štvrtom mieste.

Foto: Martin Búri

Michael Hádek rozšířil stavy krosenské české kolonie

Chotíkov – 24. ledna
Ještě minulý měsíc byl Michael Hádek skeptický v otázce svého polského angažmá. Nakonec se však dohodl s polským Krosnem. Nepočítáme-li starty za pražskou Markétu, v krosenských barvách odstartoval svou část polské kariéry. Plzeňský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu klub vyšel vstříc, a že jeho krajané juniorského věku budou muset o místo v sestavě tvrdě bojovat.

„Dohodli jsme se, že společně se závodama v Čechách budou mít přednost i závody na dlouhé a trávě před polskou ligou,“ vypráví plochodrážní obojživelník. „Tak jsem se tomu podpisu nebránil. Měl jsem ještě nabídku z Krakova a Rovna, ale do Rovna je to kurva štreka a s Krakovem jsem usoudil, že by to nebylo asi moc růžový. Krosno už mám přeci jen drobet najetý. Akorát mě sralo, že jsem další konkurent pro Pučkina s Čejenem. Budou muset holt zabojovat (smích).“

Krosno je polským útočištěm pro mnoho českých závodníků. „No, jejej,“ souhlasí Michael Hádek. „Ale mně to vůbec nevadí. Když jsem tam začínal, byli jsme tam myslím tři. Prostě česká kolonie (smích).“

Foto: Jiří Brummer st.

Filip Šitera byl ohlášen v sestavě King’s Lynn

Mladá Boleslav – 19. ledna
BSPA včera oficiálně zveřejnila podpis smlouvy Filipa Šitery s klubem King’s Lynn v Elite League. Mšenský závodník magazínu speedwayA-Z prozradil, že ruka v rukávě byla už dlouho předtím. Díky výhodnému average se tak ve vyšší soutěži bude pohybovat už čtvrtým rokem.

„Dohodli jsme se asi před měsícem,“ říká Filip Šitera. „Ale Coventry a Peterborough chtěli zpátky do Elite League a nějak se to zdrželo. Mám dobrej‘ average a tak se vejdu do sestavy. Topas tam jezdí dlouho, tak mi poradí. Nikdy jsem v King’s Lynn nebyl, ale slyšel jsem, že je to dobrá dráha.“

Filip Šitera v britských ligách debutoval v létě roku 2008 za Coventry, když na sklonku předchozí sezóny absolvoval podzimní turné po volných závodech v Anglii. S vestou Coventry startoval rovněž v letech 2009 a 2010. Loni na jaře vypadl ze sestavy, avšak v srpnu posílil Belle Vue.

A co ostatní angažmá? „V Čechách ještě jednám,“ šokuje informací, že by opustil mistrovské Mšeno, aby vzápětí přiznal, že si tropí žerty. V otázce polské ligy je ovšem seriózní. „V Polsku zatím nic není, to se uvidí.“

Foto: Pavel Loužecký

Ve startovní listině pro Telford jsou dva Češi

Pardubice – 17. ledna
Po dvou letech se v Telfordu opět uskuteční halový mítink na šroubcích v britském Telfordu. Ve startovní listině nechybí ani dva čeští závodníci, kteří promotéra Grahama Druryho oslovili, když viděl na internetu šoty z tréninku na rybnících v okolí Pardubic. Zatímco Matyáš Hlaváček se v Telfordu už představil, Hynek Štichauer bude mít premiéru.

„Do Telfordu se moc těším,“ neskrývá Hynek Štichauer, aby se pustil do vyprávění, jak se dostal do startovní listiny. „Začalo to tím, že Matýsek měl kontakt, tak jsme poslali pár e-mailů a ruka byla v rukávě. Domluvili jsme se, že pojedeme jedním autem, aby se zaplatila cesta. Já už si do Anglie odvezu rovnou celé vybavení na sezónu a bude to takové veselejší, že nebudu muset jet v březnu do Anglie autem sám.“

Pro pardubického závodníka půjde o telfordskou premiéru. „Byl jsem za Máriem,“ prozrazuje, kde byl načerpat rady. „Pomáhal mi nakreslit nové kombinézy a dečky, tak jsem dostal i nějaké rady, co se týče Telfordu, protože on to tam dvakrát vyhrál.“ A co praktické zkušenosti? „Na šroubkách jsem byl s Rendou asi dvakrát, ale prej‘ to s těma z Telfordu nemá nic společnýho.“

Příprava by naznačovala vysoké ambice. „Nevím, jak Matys, ale u mě je to priorita, že to bude hlavně sranda, takže na prvním místě si to chci užít a zůstat zdráv,“ říká Hynek Štichauer. „I když vítěz má slíbenou účast na Ben Fund Bonanza, což je hodně dobře obsazenej‘ závod ve Scunthorpe, ale my máme ve stejný den Press and Practise Day v Berwicku, takže bych to stejně asi nemohl jet. Ale láká to…“

Ilustrační foto: Pavel Loužecký

Ronny Weis uhájil své postavení před dravými Slaňáky

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Geising – 16. ledna
Předčasné jaro vtrhlo i na saskou stranu Krušných hor. Malé městečko Geising se už dávno vzpamatovalo z nevídané sněhové kalamity, kterou připomínaly už jen zbytky vysokých závějí v jeho křivolakých uličkách. Na místní sjezdovce hrála prim zelená tráva, nicméně lidé se chytali na ledovou plochou dráhu. Míšeňský klub totiž na místním zimním stadiónu uspořádal už druhý ročník halových šroubků. Na nejvyšší stupínek pódia vystoupil opět místní matador Ronny Weis, ovšem stejně jako před týdnem mu největšími soupeři byli slánští mladíci Eduard Krčmář a Roman Čejka.

Liberecký záchranář
Budova zimního stadiónu architektonicky ladí s historickou zástavbou malebného městečka. Uvnitř skrývá hlavně ledovou plochu s úsporně řešeným hledištěm, která pamatuje kupříkladu juniorské mistrovství v curlingu 2000. Ale také přátelské utkání hokejistů z nedalekého Litvínova s berlínským Dynamem na jaře 1960. Plochodrážní motory tady poprvé zaburácely loni v lednu. Repríza se měla konat před Vánoci, avšak nevídaná kalamita doslova odřízla Geising od zbytku světa.

Týden po šroubkařském mítinku v Oberau se stejná šestice sešla na dalším podobném klání, by tentokrát pod střechou. Konečná podoba startovní listiny se ovšem stala dílem improvizace. Organizátorům odřekli svou účast Poláci Piotr Rembas a Marcin Kozdras. Heiko Raum se tím pádem povznesl z postu náhradníka do hlavní části startovní listiny. Kde ale vzít šestého muže?

Všechno vyřešil telefonát do Liberce, kde na druhém konci byl Miroslav Vondráček. „Volali mi asi v jednu, jel jsem se sem jen podívat,“ líčil bývalý chabařovický závodník, jehož dnes vídáme v mítincích šroubkařů. „Mám motorku u rodičů v Ústí, tak jsem ji naložil a dorazil.“ V improvizovaném minidepu se zjevil, až když ostatní měli po prvním tréninku. A do bojů se vydal oblečený v hokejovém dresu a lyžařských oteplovačkách, na nichž si ovšem v průběhu odpoledně udělal obrovskou díru.

Její veličenstvo show
Eduard Krčmář věděl o své účasti už předem a na místo dění dorazil včas. Přesto měl před nástupem napilno. A tam, kam i císařpán chodil pěšky, vyrazil sprintem. Spěch však nebyl dobrý rádce. K hale stále mířili lidé a slavnostní začátek se tudíž stále odkládal.

Až o čtvrthodiny později byla rocková muzika přerušena odbíjením zvonu. Vzápětí po explozi dělbuchu odstartovala podívaná, kterou jsou čeští organizátoři našim fanouškům už hodně dlouho dlužni. Ohnivou branou mířili závodníci na nástup. Pěkně po jednom, aby je hlasatel mohl představit. A oni si dopřáli půldruhého čestného kolečka, a už v sedle motocyklu, na palubě sajdkáry či za volantem rallyekrosového automobilu.

Zakrytá hala poskytla publiku správný akustický doprovod. Kdeže nové tlumiče na 115dB. Vždy motocykl Miroslava Vondráčka, jediná Jawa se stojatým pohonným agregátem, by měl se svým výfukem problémy i na technické přejímce současného oficiálního závodu. Inu, na zasedáních FIM se legendární flák Show Must Go On bohužel nehraje.

Guma v závitech, vlaječky ve vzduchu
Startovní pole bylo v otázce ambicí rozděleno přesně na dvě poloviny. Ronny Weis byl favoritem číslem jedna. Navíc prohrává jen nerad a to tím spíše, jede-li doma. Avšak oba slánští mladíci o to více prahli po jeho skalpu. V základní části se však nikdy nestřetli najednou.

Nejprve se Ronny Weis dvakrát úspěšně vypořádal s Romanem Čejkou, přičemž svou roli dozajista sehrála i skutečnost, že český závodník vždy stál na roštu po jeho pravici. „Podívej se na jeho kolo,“ vysvětloval své porážky Roman Čejka. Eduard Krčmář mezitím vyhrál své dvě rozjížďky ve stylu start – cíl.

V páté jízdě startoval Ronny Weis už podruhé s červeným povlakem na přilbě, který byl dnes samozřejmě jen pomyslný. Rychle se ujal vedení, by ho Eduard Krčmář tvrdě atakoval. Jenže na dráze za roh se zvnějšku útočí jen těžko. V depu navíc se svým otcem a mechanikem Jakubem Růžičkou museli ze závitů šroubků v kolech odstraňovat zbytky startovací gumy, kterou slánský borec přejel při startovním manévru.

Podruhé se Ronny Weis s Eduardem Krčmářem střetli v rozjížďce s číslem sedm. Němec brnkal na nervy popojížděním a couváním z roštu. Eduard Krčmář však zůstal klidný a tentokrát to byl on, kdo zatáčel do úvodního oblouku jako první. Ronny Weis ovšem prahnul po vítězství. Ve druhé zatáčce šel po vnitřní straně dopředu, až reklamní vlaječky na kolu lemující vnitřní okraj dráhy létaly vysoko do vzduchu.

Drama v podání třech herců velkých rolí
Diváci konečně viděli předjetí i v kategorii sólo motocyklů. Do té doby jim ho dopřáli pouze sajdkáristé Stefan Radtke a Christoph Schwass, když honili konkurenční pár Torsten Sell – Christian Engermaier. A nebo Enrico Weis za volantem bílého Suzuki stíhající žlutou Hondu Uwe Neumanna.

Způsob, jakým se Ronny Weis dostal před Eduarda Krčmáře, vzbudil diskuzi, avšak nakonec se nad ním mávlo v rámci zábavy velkoryse rukou. Jak on, tak Eduard Krčmář, jenž v inkriminované jízdě protnul metu ve spektakulárních hodinách, měli jisté finále A. společnost jim měl dělat ještě Roman Čejka, který ve druhé půli základní části nezaváhal a proměnil oba své starty ve vítězství.

Před rozhodující jízdou se dostali ke slovu zbývající tři účastníci ve finále B, v němž účinkoval i Miroslav Vondráček. „Přetočilo se to a chcípla mi motorka,“ vysvětloval příčiny, proč ve dvou případech neviděl cíl. „Bylo to narychlo, jsem nepřipravenej‘, nemám ani rozety s sebou. Jedu to jak v Chabařovicích, vepředu sedmnáct, vzadu šedesát…“ By záhy odstoupil, béčko se opakovalo kvůli pádu Maika Pilze. A protože pravidla se nedodržovala v rámci show zase až tak striktně, při repete dostali šanci všichni tři. Vedoucí Heiko Raum ve druhém kole odpadl a tak se Miroslav Vondráček vrátil domů s pátým místem.

Před finále A Ronny Weis prodloužil dráhu posunutím vlaječek o dobrý metr dále. Jako vítěz základní části si volil postavení jako první. A byl by blázen, aby si nevybral vnitřní dráhu. Když zmizela startovací guma, usadil se na čele. Slaňáci na něho doráželi jako zdivočelí sršni, zasypávali diváky cejchami ledové tříště, ale saský trůn nedobyli.

Hlasy z depa
„Tréninkovej‘ závod je to dobrej‘,“ liboval si Eduard Krčmář. „Souboj s Ronnym byl skvělej‘. Ale má dobrý kola, když odfárá, nejde předjet. On už to jezdí nějakej‘ pátek, my dělali kola narychlo. Jinak dobrý, spokojenost.“

„Super zážitek, super závody, vlastně bodovanej‘ trénink, super fanoušci,“ v žádném případě se Roman Čejka nebál opakování superlativů. „Šroubky jsou o zadních kolech, pak se vyhrává. Ale vážně hezký odpoledne.“

„Užil jsem si to v rámci možností,“ svěřoval se Miroslav Vondráček. Bylo to dnes docela složitý, když jsem zjistil, že v závodě jedu, až cestou z Liberce. Bylo to celkově dost na rychlo. Navíc se mi přidírala motorka.“

    TOT FIN B FIN A
1. Ronny Weis, D 2 2 2 2 8   1.
2. Eduard Krčmář, CZ 2 2 1 1 6   2.
3. Roman Čejka, CZ 1 1 2 2 6   3.
4. Maik Pilz, D 1 0 1 0 2 1.  
5. Miroslav Vondráček, CZ E 0 E 0 0 2.  
6. Heiko Raum, D 0 1 0 1 2 E  

Foto: Antonín Polák