Poslední rozloučení s Romanem Mádym se bude konat tuto sobotu v rodinném kruhu u hrobu v Dobřanech. Přátelé se s drahým zesnulým rozloučí spanilou jízdou na borském plochodrážním stadiónu, jejíž termín bude ještě oznámen.

Plzeň – 3. května
Policejní svodka je strohá jako obyčejně. Obzvlášť informuje-li o tragické události. V pátek prvního května okolo třinácté hodiny se na silnici mezi obcemi Nýřany a Blatnice kamión srazil s osobním automobilem Ford. Jeho dvacetiletý řidič utrpěl vážná zranění neslučitelná se životem. Ale pak se vám všechno spojí dohromady. Ve svém voze vydechl naposledy sympatický kluk, který se před lety vydal na cestu k plochodrážním hvězdám.

Nešťastný slánský trénink

Přitom ještě před deseti lety neznal jméno Roman Mády v plochodrážních kuloárech vůbec nikdo. Jenže jednoho dne jeho tatínek slyšel v rádiu, že PK Plzeň hledá nové plochodrážníky. Ačkoliv sport levých zatáček znal jen z televize, přihlásil se.

Závodní zkušenosti z motokrosu a endura mu přišly náramně vhod. Na jaře 2011 odstartoval tréninky ještě s prastarou Hondou, aby se hned v následující sezóně ozdobil stříbrnou medailí z klasického mistrovství republiky stopětadvacítek.

Malé dráhy nebyly jeho gustem, proto se soustředil na klasické tratě. A roku 2013 se stal mistrem republiky. Mířil do pětistovek. Osud mu však nebyl nakloněn. Na samém sklonku července 2014 měl nezaviněný pád při souboji s jiným soupeřem ve Slaném. Co bylo horší, motocykl odražený od nafukovacího vaku nasměroval řidítka do nechráněné části přilby.

Lékaři v Motole si dali záležet. Roman Mády se zotavil a vyhrál nejdůležitější závod svého života. S plochou dráhou však musel být konec. Pořídil si trialový motocykl a na sport levých zatáček nezanevřel.

Vcelku pravidelně chodil na závody na Borech. Když se v prosinci Petr Křikava loučil se svým postem šéfa SCM, v sokolovně na slánském Kvíčku se červený mikrofon moderátora dostal i k němu.

Slíbili jsme si, že se na jaře potkáme zase v Plzni.

Bohužel nepotkáme…

Fatální sekundy

Muž v kamiónu měl na cestě z Velké Británie těžkou fachu. Poblíže Blatnice si ulevil u příkopu. Pak šel opět kroutit kolečkem s plánem natankovat levnější naftu u blízké benzinky. Co se dělo dál, ví jen on sám. Každopádně záhy se svým vozem šněroval silnici.

Roman Mády spatřil blížící se nebezpečí včas. Poslal svůj ford ze silnice do příkopu. Ale střetu s těžkotonážníkem již nedokázal zabránit ani jeho andělíček strážný, který mu tatínek nalepil na přístrojovou desku.

Čest jeho památce!

Březolupy – 5. dubna
Významné životní jubileum dnes v Březolupech oslaví Jaroslav Gavenda, dlouholetý plochodrážník místního klubu. Na oválech to dotáhl kupříkladu k titulu českého přeborníka či stříbru a bronzu v extralize, čtvrtému místo v mistrovství republiky nebo vítězstvím v předkole mistrovství světa a Zlaté přilbě SNP. Dnešní funkcionář rozhodně odmítá stárnout, k narozeninám si pořídil chopper Yamaha Virago a na léto s ostatními jihomoravskými veterány sportu levých zatáček chystá spanilou jízdu po českých stadiónech. Tož, pozvedněme kalíšek skvělé slivovice a jménem všech čtenářů magazínu speedwayA-Z připijme na zdraví.

Foto: Lubomír Hrstka

Praha – 3. března
V úterý se v Praze na Markétě po roce konala Výroční členská schůze. Při příchodu po podepsání prezenční listiny se vybíraly členské příspěvky u prvního stolečku. Po krátkém přivítání předsedou Petrem Ondrašíkem, schválení jednacího řádu a komisí přednesl Petr Ondrašík zprávu o činnosti a hospodaření klubu. Po zprávě jiných komisí přišla na řadu veselejší část schůze a před diskusí s otázkami po začátku závodní sezóny, a sice vyhlášení nejúspěšnějších závodníků klubu.

Jako první přišel zastoupit syna Jaroslav Vaníček a pak následovali Daniel Klíma, Petr Chlupáč, Jan Kvěch, Ondřej Smetana, Josef Franc, Zdeněk Holub a Michal Škurla. Na můj dotaz při diskuzi, jak probíhá přestavba stadiónu, odpovídal Pavel Ondrašík, že jsou malé problémy se světly. Po asfaltu by se měl v květnu pokládat už trávník a poté dodělat dráha.

Na další otázku, kde budou závodníci trénovat, reagoval Tomáš Topinka: „Je v jednání Goričan , a kluci si budou moct kluci zatrénovat na sousedních oválech ve Slaném i v Pardubicích.“

Během večera měli všichni k zakousnutí chlebíčky balenou vodu i pivo. Po diskuzi se schůze pomalu začala rozcházet do svých domovů.

Foto: Pavel Fišer

Nevím, co to bylo přesně za den. Vím ale, že to bylo 3. června 1970, kdy se ve Spojených státech amerických, v Kalifornii, konkrétně ve Whittieru,narodil klouček, který se jmenuje Greg Hancock. Nevím, co mu daly do vínku sudičky, ale určitě tam muselo být něco, co se týkalo ploché dráhy. Od mládí se tomuto krásnému sportu věnoval, přestěhoval se do Evropy, a začal sbírat úspěchy.

Kalifornský Oldřich Nový

S plochou dráhou projel celý svět. Od začátku, kdy se začala jezdit Grand Prix, absolvoval 218 závodů, ve kterých získal 21 vítězství a čtyři tituly mistra světa. Byl ozdobou každé velké ceny. Po mnoho let nechyběl v ani jedné Grand Prix, až ke konci kariery kvůli zranění. Cílem dnešního článku není vypisovat do detailu jeho všechny úspěchy, kterých bylo obrovské množství, a které většina z nás dobře zná, ale napsat něco o něm jako o člověku.

Lidé, a tedy i závodníci jsou různých charakterů a povah. Někdo je energický, druhý klidný. Někdo dává vše najevo, druhý v sobě hodně tutlá. Já jsem si za mnoho let nejvíce oblíbil pro jeho úspěchy, ale hlavně pro jeho chování největší legendu Ivana Maugera. Osobně jsem ho poznal.  Je u mě, a navždy zůstane na prvním místě.

Přesto, že jsem poznal mnoho a mnoho dalších vynikajících jezdců, žádný se mu nevyrovnal, ani nepřiblížil. Do doby, než jsem poznal Grega Hancocka. Ten jediný se k Ivanu Maugerovi přiblížil na dosah. Díky práci velkého fandy, pana Rudolfa Grepla, jsme všichni čeští fandové, a činovníci mohli blíže a na vlastní oči poznat světovou legendu Grega Hancocka.

Rudolf Grepl totiž pozval Grega do mšenských služeb. Co všechno se dělo v té době, si všichni dobře pamatujeme, a navždy pamatovat budeme. Greg Hancock měl obrovský vliv na ostatní jezdce v klubu. Závodil za Mšeno, jel v Pardubicích, Slaném, Praze a hlavně doma ve Mšeně. Velmi se podílel na získaných titulech v extralize. Stoupla návštěvnost na stadiónech, kde startoval.

Já jsem Grega Hancocka přirovnával k elegánovi, herci Oldřichu Novému. Nikdy neodmítl nikomu podpis, na každého se usmál, s každým vyfotil. Byl i v tomto obrovský profesionál, velmi oblíbený. Vzpomínám si, jak ve Mšeně vznikla dlouhá pauza kvůli sanitě, která musela odjet. Já jsem u mantinelu bavil diváky, najednou přišel za mnou Greg.

Já jsem ho nejprve ve švédštině vyzpovídal, potom začala autogramiáda, najednou se mezi námi objevil i Lukáš Dryml. Bavili jsme diváky asi třicet minut, bylo to fantastické, a jen to potvrdilo to, že Greg Hancock je obrovský profík, který má v sobě človíčka.

Těžké rozhodování

Není běžné, že ve sportu ve věku mezi pětačtyřiceti a padesáti lety dosahují závodníci světových úspěchů. Jsou ale výjimky, které to díky obrovské píli dokážou. Znám tři. Skokan na lyžích, Japonec Norioki Kasai, hokejista Jarda Jágr a Greg Hancock. Mám s ním i spoustu zážitků.

Jeli jsme s Rudolfem Greplem do Austrálie na dovolenou. Psal se rok 2015. Součástí bylo i zhlédnutí Grand Prix v Melbourne. Den před závodem se konal trénink, zašli jsme do depa, našli box s Hancockem, který si zrovna čistil brýle. Ruda Grepl si stoupl dva metry před něho a čekal, až si ho všimne.

Ale ono nic. Dokonce se na nás díval a nic. Teprve když Ruda párkrát kopl do země jako nějaký horal, Greg zpozorněl, vyskočil a řval ‚Ruda, Ruda‘, a následoval dvojitý Brežněv. Pak se podíval na mě a ‚helou spíker‘, a opět dvojitý Brežněv. Asi se divil co my v Austrálii, určitě nás nečekal.

Prohodili jsme pár vět, popřáli, ať mu to jede, Daroval jsem mu moji knížku, kde má fotky, a šli se dívat na trénink. Jen doplním, že druhý den Greg Hancock Grand Prix Austrálie vyhrál.  Život nám nedělá jen radosti, ale také starosti.

Greg Hancock žije dlouhodobě ve Švédsku ve Stockholmu, má ženu jménem Jennie a tři syny Wilbura, Billa, a Karla. Loni v květnu požádal o přerušení kariéry a účasti v SGP. Jeho žena těžce onemocněla a on jí chce být na blízku. Nikdo nepochybuje o tom, že by býval patřil stále k nejlepším.

Čerstvá zpráva hovoří o tom, že Greg Hancock ukončil karieru. Určitě to nebylo lehké rozhodnutí. Život a rodina jsou nejvíc, o tom u něho nikdo nepochybuje. Má další plány, co bude dělat později. Nyní má jediný cíl, zdraví své milované ženy a rodiny.

Gregu, děkujeme za vše krásné, co jsme s tebou u ploché dráhy prožili. Bylo toho hodně. Jsi bezva chlap. Za to vše dobré, co jsi pro diváky dělal, ti já, a dovolím si napsat, že i všichni fandové, přejeme brzké uzdravení tvé ženy, a zdraví celé rodině. Mám veliké přání se s tebou dále setkávat, ať budeš v jakékoliv roli. Jsem velmi pyšný, že tě znám osobně, měl tě u mikrofonu a mohl být u tvých úspěchů.

Těším se na shledání.

Foto: Pavel Loužecký a archív Miloslava Čmejly

Kopřivnice – 30. ledna
Smutný den zažila včera Kopřivnice. Bývalí plochodrážníci jako Zdeněk Matula se synem Pavlem, Emil Ondrašík, Miloš Duda či Vladimír Pajgra, činovníci Tomáš Wanke, Richard Dufek nebo Eduard Kutač a další přátelé spolu s rodinou přišli říct sbohem Čestmíru Váňovi, jehož srdce dotlouklo minulou neděli.

Snímky na obrazovce připomněly celý život bývalého kopřivnického plochodrážníka. Jeho syn promluvil o sportovních úspěších svého otce i nešťastném pádu při Zlaté stuze v Pardubicích. Poděkoval mu za veškerou péči, která jej přivedla až k úspěchům v karate. Na svého tatínka vzpomínala i jeho dcera.

Mě požádali, abych Čestmíra Váňu na jeho poslední cestě vyprovodil zvukem plochodrážního motocyklu. Plánoval jsem vzít dvouventila, aby to bylo stylové, ale ráno mi špatně šlo zapalování. Navíc venku byla zima a já chtěl, ať motorka na jistotu chytne. Tak jsem vzal tu Jawu 894, co s ní závodím šroubky. Za pomoci startéru, jak doznívala poslední skladba, jsem ji nastartoval.

Čest jeho památce!

Foto: Lukáš Hromádka