Cena Františka Šastného je pro Jiřího Štancla hodně osobní záležitost

Praha – 27. února
Gala večer motoristického sportu minulý týden viděl předávání prestižních Zlatých volantů a Zlatých řidítek. Z plochodrážníků se na pódium dostal jen Jiří Štancl, jemuž excelentní výsledky během celé kariéry přinesly cenu Františka Šastného a vstup do síně slávy našeho motocyklového sportu. Oceněný závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ocenění vnímal jako osobní záležitost, a že nad výsledky hlasování motoristických novinářů kroutil hlavou.

„Volal mi Petr Dufek, abych přišel na vyhlášení,“ vypráví Jiří Štancl o událostech, které předcházely jeho uvedení do pomyslné síně slávy českého motocyklového sportu. „Sám jsem byl překvapenej‘, že si po pětadvaceti letech na mě vůbec vzpomněl, že existuju.“

Přitom ocenění Jiřího Štancla má logiku. Za dvacet let své aktivní kariéry nastavil svým následovníkům laky pořádně vysoko, takže se dá oprávněně pochybovat o jejich překonání. Dohromady třiačtyřicetkrát se stal mistrem republiky, přičemž prestižní jednotlivce vyhrál dohromady dvanáctkrát, z toho v letech 1972 – 1981 desetkrát v řadě.

Každé z bezpočtu světových finále, které absolvoval, stojí za zmínku. Nejvýše ční jeho deváté místo v mistrovství světa jednotlivců v Los Angeles 1982, stříbrné medaile na dlouhé z Mariánských Lázních 1983 a Korskra 1985 a bronzové s československým nároďákem ve Wroclawi 1977 a White City 1979.

Jako první český plochodrážník závodil u Protinožců, dvakrát se podílel na vítězství celku v britské lize (Coventry 1978 a Reading 1980), vyhrál pět československých zlatých přileb a pětkrát její slovenskou sestřičku. Svou kariéru zakončil jako profesionál v Německu, což mu ve svazarmovské éře zavřelo dveře nejen do domácích šampionátů, ale i do reprezentace.

„Za dobu, co jsem závodil nikdo ani ze Svazarmu, ani z Rudé hvězdy nepřišel, že by mně podal ruku a poděkoval,“ svěřuje se Jiří Štancl. „Jediné, co jsem dostal, bylo v devadesátých letech od tehdejšího ředitele Jawy Hájka, který mi napsal a poděkoval mi.“

Až letos přišla agentura Sport Press s cenou Františka Šastného. Jiří Štancl je jejím čtvrtým laureátem a před ním jí byli dekorováni soutěžák Saša Klimt, první československý motocyklový mistr světa Antonín Šváb a motokrosař Miloslav Souček.

„Cením si toho o to víc, že je to cena Franty Šastného,“ netají se Jiří Štancl. „Znal jsem ho od mladejch let, kdy táta jezdil silniční závody a on na nich byl taky. Manželce šel na svatbě za svědka, tak je to tak trochu i individuální záležitost. Komentoval pro televizi, mně se jeho vyprávění líbilo. Sladil komentování se svými prožitky. Když jezdil náš Jirka, kolikrát jsme ho odvezli ze Mšena domů. Na to všechno mám vzpomínky, takže je to pro mě čest. Hodně jsme si vyprávěli, když bylo vyhlášení závodníka století v Brně. To bylo naposledy, kdy se nás tolik závodníků sešlo pohromadě a bylo to hodně důstojné.“

Letos byl Jiří Štancl jediným plochodrážníkem, který na slavnostním večeru motoristického sportu vystoupil na pódium, protože hlasující novináře nenadchly jejich medaile. A stříbrný motokrosař z mistrovství světa Martin Michek jen těsně zvítězil před Karlem Abrahamem, jehož druhá sezóna v Moto GP měla do optima daleko.

„Hlasování novinářů není dvakrát férový,“ netají se Jiří Štancl se svým názorem. „Na závodech jich vidíš spoustu, ale druhej‘ den se v novinách stejně nic nedočteš. Karel Abraham je účastník MotoGP, ale plochá dráha odjakživa vozila z mistrovství světa medaile. A třeba Zlatá přilba je de facto stejnej‘ závod jako Grand Prix. My byli na stupních, on jezdí třináctej‘, čtrnáctej‘ a jednou byl sedmej‘. Když vezmeš, kolik na to potřebuje peněz a kolik má závodů. My se za svý éry snažili dávat do techniky něco svýho. Na to, co jsme měli, si myslím, že jsme byli dobří. Kdyby on byl do první desítky, bral bych to, ale loni mu ta sezóna nevyšla.“

MotoGP je zřejmě pro hlasující lákadlem již sama o sobě. „Novináři to asi skutečně berou jen, že jezdí MotoGP,“ konstatuje. „Ale k tý špičce má daleko. Myslím, že Aleš Dryml s Pepou Francem tam měli bejt‘. Pepe byl na vyhlášení hodně zklamanej‘, jeho medaile byla od roku 1991 naše první. Výsledky ankety nejsou objektivní hodnocení celý sezóny a posouzení závodníků z různých disciplín. Plochá dráha má svoje specifika, kluci v ní jsou mnohem všestrannější a zasloužili by si nějaký ocenění. Bohužel je to ale takhle. Je to škoda, ale propagace plochý dráhy je hodně malá.“

Nicméně jméno Jiřího Štancla má velký zvuk ještě dnes. „Ozvalo se mi pár fandů,“ říká oceněný plochodrážník. „Gratulovali mi, takže jim chci touto cestou poděkovat.“

Foto: Antonín Škach