Přelouč – 28. února
Čtvrté místo v ledařské Evropě… Řada závodníků by takové umístění brala všemi deseti. Jenže když jde medaile těsně okolo již podruhé v řadě a ambice leží oprávněně mnohem výše, růžové brýle se z pouzdra ani nevyndávají. Loni chyběl k bronzu bod, letos dva. Na kdyby se plochá dráha nejezdí přesto, přichází na mysl. Některá z nich jsou vlastní jako třeba dojezd na metu sobotní rozjížďky poslední šance. Jiná jsou na vrub někoho jiného, protože za spěch před nedělní finálovou rozjížďkou kvůli televizním kamerám plochodrážník prostě nemůže. Jedno ponaučení však víkendový Sanok Lukáši Hutlovi přinesl každopádně. Při mistrovství světa v Inzellu přespříští víkend si svůj první motocykl na noc nechá v zamčené dodávce.

Těsná ztráta sobotní poslední šance

„Dobrý, podle očekávání, ale očekávání…“ filozofuje Lukáš Hutla nad svým víkendovým účinkováním v mistrovství Evropy na ledové dráze v polském Sanoku. Trénink dobrý, ale v sobotu se zbytečně ztratily body. V neděli potom chyběly.“

První závod pro přeloučského ledaře skončil v cíli poslední šance. Druhé místo mu v dojezdu připomínající cyklistický spurt těsně vyfouknul Jan Klatovský.

„Nevyšlo to na pásce,“ říká přeloučský ledař. „Asi jsem ze sebe nevymáčknul maximum. Ale aspoň jsem se namotivoval na neděli.“

Kdo otočil karburátor?

Jenže předevčírem se vynořil nečekaný problém. „Ani jedna motorka nejela,“ kroutí Lukáš Hutla nevěřícně hlavou. „Doma jsem to dal na hodinky a měl jsem v karburátoru přetočenou trysku na vzduch. Jestli to byl atentát, nechápu.“

Jak bych se však někdo ze soupeřů mohl k motocyklům českého reprezentanta dostat? „V sobotu jsem odcházel z depa jako první,“ dozvídáme se vysvětlení. „Je to asi blbost, že by s tím někdo pošteloval. Ale s tím karbecem někdo otočit musel, je hodně citlivý. Stačí jen pár otoček imbusem.“

Veškeré indicie podobnému scénáři nasvědčují. „Měnili jsme fajfku, cívku, svíčku, celý zapalování,“ popisuje Lukáš Hutla. „dali jsme i jinej metyl, ale karbec byl fakt otočenej. Nebudu brečet, ale budu si dávat větší bacha. Už něco podobného nechci absolvovat znova.“

Spěch, spěch, spěch

Ke hvězdám se spěje přes překážky již v latinském rčení. „Na dvacátou jízdu mi půjčil motorku Honza Klatovský,“ nešetří vděkem Lukáš Hutla. „Vítězství mi ale sebral Benedikt Monn a bod mi pak chyběl. Bylo hodně bouraček, pořadatelé spěchali kvůli televizi.“

Český závodník se tentokrát přes poslední šanci probil do finále. „Franky Zorn a Luca Bauer si odpočali. Před finále jsem potřeboval deset minut odpočinku, měl jsem tvrdý ruce, Ale oni ne, ne, ne, je tu televize. A poslali nás na jatka.“

Finálová jízda se opakovala dvakrát. V obou případech kvůli pádu postupujících z poslední šance. Nejprve Benedikta Monna, podruhé právě Lukáše Hutly. Český borec vyrazil na třetí příčku pódia druhého závodu, ovšem medaile v závěrečném pořadí jej minula stejně těsně jako loni.

Ledová sezóna ještě nekončí

„Zase o kousek jako před rokem,“ povzdechne si Lukáš Hutla nad ztrátou evropské medaile. „Psal jsem to Václavovi (Milíkovi – pozn. redakce), že to máme společný. Jemu také v challenge kolikrát Grand Prix utekla o bod.“

Nad rozlitým mlékem se ovšem plakat nebude. „Hlavu vzhůru,“ má český ledař jasno. „Pošteloval jsem si karbec. V sobotu pojedu Berlín.“

Sanok mu však přinesl ponaučení v jednom ohledu. „Budu si dávat bacha na motorku,“ říká rezolutně. „V Inzellu tu lepší motorku přes noc naložím do dodávky, jak to dělá Franky. Asi jsem už konkurenceschopnej, že se mě bojej (smích).“