I když nepostoupil, Václav Milík potvrdil oprávněnost své nominace do challenge

Krško – 22. srpna
Krása plochodrážního challenge coby vrcholu kvalifikace do seriálu Speedway Grand Prix je ve výjimečností každého finále. Nostalgicky naladění fanoušci je spojují s jednodenními finále světového šampionátu jednotlivců. Ostatní si užívají nepředvídatelnost výsledků. To vše platí v ještě větší míře v případě letošního Krška, kdy je celá sezóna postavená na hlavu.

 

Improvizace na druhou

Oliver Berntzon, Matej Žagar a Krzyzstof Kasprzak stojí na stupních vítězů

Vždyť od březnového finále ledařů se neodjel jediný takhle významný závod světového kalendáře. Třeba seriál mistrovství Evropy jednotlivců probíhal v improvizovaných terminech, s omezením množství publika a bylo skoro zázrakem, že máme mistra Evropy. Challenge taktéž si prožil své trable a po zrušení kvalifikace se změnilo i místo závodu.

Místo slovenské Žarnovice, která by nedokázala zvládnout finančně náročné pořadatelství bez publika, se této úlohy ujal chorvatský Goričan. Shodou okolností loňský ročník se odehrál skoro na den přesně na stejném Millenium stadiónu někdejší chorvatské plochodrážní hvězdy Zvonimira Pavlice.

Stejní byli i někteří finalisté předchozího ročníků, třeba dva s kvalifikantů Matěj Žagar a Australan Max Fricke. Tentokrát nikdo neprošel sytém kvalifikace, ale každá národní federace, která se účastní Speedway of Nations mohla nominovat svého zastupce. V důsledku vznikla velice zajimava startovní listina, ve které nedominovaly zástupci plochodrážních velmoci, ale každá národnost byla zastoupena jediným závodníkem.

Navíc kvalifikace se odehrála poprvé ještě dřív, než se rozjel vlastní seriál. Nás pochopitelně zajímal nejvíce český reprezentant. Kvůli nedostatku lenošných závodů se rozhodlo na základě předchozích výsledků a ty poukazovaly jasně na Václava Milíka. A hlavně o něm bude i tato reportáž.

 

Nic nejde bez dramatu

Překvapivý postupující Oliver Berntzon

Každé rozhodnutí od stolu vyvolává bouřlivé diskuse a vezmeme-li v úvahu, že hlavní čeští protagonisté se letos nesešli ani jednou v plném počtu, není divu, že co člověk, to jiný názor. Obzvlášť, že doma dlouho nerušeně dominoval Eda Krčmář, a že Jan Kvěch roste přímo před očima, našlo by se dost pochybovačů.

Neprozradím, ke komu bych se přiklonil sám, předně protože by to byla pouhá spekulace a navíc bez zodpovědností za zvolené řešení, ale ihned na začátku řeknu, že Václav Milík odjel nejlepší kvalifikační závod, přestože nakonec nepostoupil. Informace se šíří nebývalou rychlostí, takže jak dopadla kvalifikace, věděl každý, kdo projevil zájem a nejake to ústily. Cesta k těm výsledkům je ale jiná věc.

Papírově nejlépe vypadali loňský vítěz Matej Žagar, který challenge umí jako nikdo jiný, už zmiňovaní Max Fricke, ale i Dan Mikkel Michelsen, jenž letos nahradí v SGP zraněného Martina Smolinského, či Rus Grigorij Laguta. Pochybností naopak byly o polském zástupci Krzysztofu Kasprzakovi, který v SEC neoslnil. Jeho příznivci ale poukazovali na jeho znalost goričanské tratí a na předchozí úspěchy na zdejším stadiónu. Nakonec se okazalo, že měli pravdu a polský veterán postoupil, ale ani u něj se neobešlo bez dramatu.

 

Slušný základ

Pád Loktajeva zastavil jeho skoro jistou cestu k postupu

Václav Milík nebyl ani mezi outsidery, ani nebyl velkým favoritem, ale své vyhlídky na úspěch rozhodně měl. Závody se rozehrály podle toho, co by mu mohlo nahrát. Už první jízda zaznamenala nezaviněný pád Grigorije Laguty a po vyloučení jakoby ruská hvězda ztratila zájem a sedm bodů s jediným vítězstvím nejsou dobrou vizitkou závodníka jeho formátu.

Původní start kontroloval s přehledem Kasprzak, ale opakovanou jízdu ovládl pro změnu Žagar. Jenomže za jeho zády nabourali Michelsen s Kasprzakem a rázem dva z větších konkurentů Václav Milíka začínali s nulovým výsledkem.

Vyloučen byl Dán a Polák si do třetice vítězství nenechal vzít. Václav Milík s číslem dvanáct začínal ve čtvrté jízdě a ze žlutého pole, které si velice pečlivě připravoval, vypálil nezadržitelné za třemi body. Další vystoupení pak měl v osmé jízdě, ve které ale podlehl největšímu překvapení večera, Ukrajinci Loktajevovi. Zato ale porazil Michelsena a měl solidních pět bodů ze šesti možných.

 

Drama graduje

Takový byl náskok Milíka na konci třetiho kola, ale pak příšla zkáza

Pak v desáté jízdě měl Václav Milík za soupeře Kasprzaka, který po dvou vystoupeních měl komplet šesti bodu a tehdy ho bylo třeba porazit za každou cenu. Tento plán vycházel dobře ze startu, ale ve výjezdu z první zatáčky se Milíkovi zvedlo kolo a bylo po slibném náskoku. Předjel ho nejen Kasprzak, ale i toho večera bojovný domácí Jurica Pavlic. Ztráta tohoto bodu se nakonec ukázala klíčovou.

Třináctá jízda nebyla pro českého zástupce nijak fatální, naopak porazil všechny rivaly včetně nakonec druhého kvalifikanta Švéda Olivera Berntzona. Od tohoto okamžiku se začaly dít věci. Po čtyřech odjetých jízdách v čele byli Kasprzak s kompletem dvanácti bodů, jedenáctibodový Loktajev a vždy nebezpečný Žagar s deseti.

Naděje na úspěch už zbývaly devítitibodovému Olioveru Berntzonovi a právě Milíkovi se stejným skóre. Berntzon se měl utkat v osmnácté jízdě s Kasprzakem a Loktajevem a bezpodmínečně je porazit. Milík naopak musel porazit Žagara, což mu zaručovalo minimálně rozjezd o postupové místo.

Úkol Švéda nevypadali nijak jednoduchý a tak s  Kasprzakem vypálil ihned ze startu. Jenomže za jeho zádi neudržel nervy teď už favorizovaný Loktajev, kterému stačil jediný bod, aby se s třinácti stal nedostižným, ale naprosto nezaviněně položil motocykl ihned v první zatáčce.

 

Rýsuje se zajímavý rozjezd

Kasprzaka zachytil airbag, Brit Ellis ale skončil v nemocnici

V tu chvíli Kasprzakovi stačilo dojet do cíle a byl v postupující trojici. Zaujatý fanoušek si ale přál, aby porazil Švéda a tak potenciálně zbavil Milíka soupeře. Polák chtěl komplet, takže po startu se pustil do Adama Ellise, který vybojoval skromné čtyři body za dvě druhá místa, ale v této jízdě se překvapivě octil v čele.

Místo, aby se spokojil se dvěma, popřípadě jedním bodem, anebo si přinejmenším připravil útok na Brita, Kasprzak nevybíravě na něj vlítnul ve druhé zatáčce a postaral se o nejdramatičtější okamžik celého večera.

Kasprzaka právem vyloučili, čímž zůstal na dvanácti bodech, které získal i Berntzon. Jasná matematika poukazovala, že bude-li chtít Milík postoupit, musí vyhrát proti Žagarovi, popřípadě dojet na druhém místě, ale před Slovincem. A pak by se s ním utkal o postup.

Takhle soustředěného jsem Václava Milíka snad nikdy neviděl a po odhodlaném startu z modrého pole se dostal do vedení. Navíc Fricke se nechtěl odradit tím, že nepostoupí, úspěšně zaútočil na Slovince a stav jízdy na konci druhého kola znamenal přímý postup českého zástupce.

Žagar se nevzdal a mohutně podporovaný publikem ve třetím kole Australana předjel, ale pořád měl značný odstup. V posledním kole se na vzdálené rovince Milíkovi zase zvedlo přední kolo a Slovinec o něco zkrátil distanc. V poslední zatáčce Milík pořad vedl a rýsoval se zajímavý rozjezd čtyř dvanácti bodových kandidátů na tři postupová místa.

 

Když není den

Jenže na výjezdu ze zatáčky Milík poslal motorku do většího driftu, než si mohl dovolit. A zkušený Slovinec ho nelítostně podjel a vyhrál na čáře. Rozjezd se sice konal, ale jen o umístění na druhém, resp. třetím místě dvou postupujících. Žagar se stal jasným vítězem.

Kasprzak znovu nepochopitelně tvrdě útočil na Olivera Berntzona o dokonce ho přimáčkl k mantinelu průjezdem třetího kola. Jenomže Švéd se nedal, Poláka dohnal a nakonec předjel. Akorát, že to vše bylo naprosto bezvýznamné. Ke všemu se ziskem jedenácti bodů Milík vyrovnal Loktajevovi, ale Ukrajinec měl tři vítězství a skončil čtvrtý. O to menší je pravděpodobnost, že BSI nominuje českého zástupce v případě pravděpodobného udržení se Žagara v elitní osmičce letošního SGP.

Je bezesporu veliká škoda, že český zástupce nevybojoval postup, když ho měl tak blízko na dosah. Navíc potrápil všechny soupeře a postup by byl naprosto zasloužený. Zklamání Milíka po závodě bylo obrovské a zcela pochopitelné. Nepodcenil přípravu, motorka mu jela výborně a do soubojů vstupoval rozvažné a rozhodně. Navíc vývoj závodů mu nahrával a do posledních metrů byl úspěch zcela reálný. Když se nedařilo, třeba v jízdě s Kasprzakem a Pavlicem, nevzdal a nepolevil do samého konce. Jenže v sobotu večer neměl svůj den.

Foto: Kiril Ianatchkov

Český juniorský nároďák má před sebou další výzvu

Lodž – 28. srpna
Navzdory statečnému boji s Lotyšskem český juniorský národní tým nepostoupil do světového finále v Outrupu. Nicméně pouhý den po nešťastném pardubickém semifinále tři z jeho členů skončili mezi pěti nejlepšími žarnovického evropského poháru devatenáctiletých. V sobotu čeká naše mladíky nová výzva v podobě mistrovství Evropy a jejich kouč Filip Šitera stále zůstává optimistou.


Tipujte:

Vrátí se zítra český juniorský nároďák s evropskou medailí?

View Results

Loading ... Loading ...

Český juniorský národní tým čeká zítra evropský šampionát

„Viděl jsem to stejně jako ty,“ vrací se Filip Šitera ke světovému semifinále v Pardubicích. „Škoda, chyběl kousek k postupu. Kdybychom Lotyšům dali o čtyři body víc, oni by měli o čtyři míň a postoupili jsme my. Ale bylo pět nul a to je moc. Kluci neměli svůj den, nemyslím si, že by Lotyši bylo zas až o tolik lepší.“

Ovšem v mládí naších reprezentantů je třeba hledat potenciál. „Nejstarší je Honza Kvěch a Honzou Mackem,“ souhlasí český reprezentační kouč. „Těm je devatenáct, ale přesto s nimi máš základ reprezentace na další dva roky.“

Zítra mají čeští junioři před sebou další výzvu. Šampionát Evropy v Lodži se koná stejným systémem jako polský šampionát. Představí se v něm sedm týmů se třemi členy základní sestavy a jedním náhradníkem. Filip Šitera nominoval čerstvé mistry republiky, tedy Jana Kvěcha, Daniela Klímu a Petra Chlupáče, jimž coby náhradník bude sekundovat Jan Macek.

„Když budeme mít den, může to být dobrý,“ přemítá Filip Šitera, který se nemůže vyhnout komentáři žarnovického finále evropského poháru do devatenácti let.  „To byla pecka. Dráha byla mokrá, kluci tam nikdy na takové nejeli. A na bedně jsme měli dva a Chlupíkovi chyběl bod na rozjezd. To je skvělý. Ale mít tři Čechy na bedně, to bychom asi chtěli hodně. Ale snad zejtra budou mít formu a bude to dobrý.“

 

Slovensko na scénu

Slováci dostávají další příležitosti na mezinárodní scéně

Ze situace způsobené chaosem okolo koronaviru, těží slovenská plochá dráha. Naši východní sousedé poprvé zasáhli do světového šampionátu juniorských družstev v Pardubicích a nyní je čeká debut i na evropské scéně. Na ní nahrazují Rusko, které ze soutěže odstoupilo. Slovenská sestava zůstává stejná jako v Pardubicích, tedy Jakub Valkovič, David Pacalaj, Ján Mihálik a Rastislav Ciferský.

Slovenská vlajka zavlaje rovněž ve finále mistrovství Evropy dvojic. Jeho víkendové semifinále v Maconu bylo zrušeno. Jelikož kromě domácích chtěli startovat už jen Slováci, jsou oba týmy nasazeny do finále.

V kuloárech se šušká o diplomatické snaze SMF, aby slovenští závodníci nahradili Švédy ve finále juniorského mistrovství světa v Pardubicích, když už za ně zaskočili v semifinále soutěže juniorských družstev. Nicméně zpřísněná pravidla v boji s covidem přinášejí také otazníky, jak bude podzimní plochodrážní scéna vlastně vypadat.

Startovní listina ME juniorských družstev – Lodž, sobota:

Švédsko: 1 Alexander Woentin, 2 Philip Hellström-Bängs, 3 Anton Karlsson, 22 Jonatan Grahn
Youth Europe: 4 Denis Fazekas (H), 5 Drew Kemp (GB), 6 Mika Meijer (NL), 23 neobsazeno
Slovensko: 7 Jakub Valkovič, 8 Ján Mihálik, 9 David Pacalaj, 24 Rastislav Ciferský
Dánsko: 10 Mads Hansen, 11 Jonas Seifert-Salk, 12 Marcus Birkemose, 25 Matias Nielsen
Česká republika: 13 Jan Kvěch, 14 Daniel Klíma, 15 Petr Chlupáč, 26 Jan Macek
Polsko: 16 Norbert Krakowiak, 17 Dominik Kubera, 18 Jakub Miskowiak, 27 Mateusz Cierniak
Lotyšsko: 19 Ričards Ansviesulis, 20 Francis Gusts, 21 Ernest Matjušonoks, 28 Oleg Michajlovs

Foto: Karel Herman