Pražská SGP je třetím letošním podnikem mistrovství světa jednotlivců a je na programu nejbližších dvou dnů. S ohledem na vstup nového promotéra nastaly určité změny v prezentaci a průběhu závodu. A i proto by stálo za to zrekapitulovat co se dělo v předchozích dvou kolech. Poznámky o úvodní SGP v Goričanu vznikaly ihned po závodě, ale přece jen jsem chtěl vidět i televizní záznam a to hlavně z důvodu, že Discovery Sport Events poněkud velikášsky hlásil novou éru na ploché draze. Zdárně se odjela i SGP na Narodowym ve Varšavě, takže teď, když vím, jak to vypadá jak na místě, tak i v televizi a to ve dvou velmi rozdílných podnicích, pokusím se navázat na své úvahy a zhodnotit i sám pro sebe všechny pro a proti novému letopočtu.

 

Vesty jsou pryč

Američané mají přísloví ve formě doporučení Think Big, tak se ho museli držet. První, co zapůsobilo při příjezdu do chorvatského Goričanu, byla dlouhá řada kamionu s logem Discovery. Pak bylo vidět a znát, že vše je podřízeno marketingu, respektive televizního přenosu. Od nejpovolanějšího z expertů Tonyho Rickardssona a usměvavého Grega Hancocka po jednotnou úpravu depa závodních strojů a obrovské platformě uprostřed komorní trati se skromnými ochozy.

Na Narodowym ve Varšavě a či stadiónu v Cardiffu bude na místě, na ostatních tratích více překáží a ani v televizi nevypadá nijak zajímavé. Věřím, že časem zmizí. Mezitím zmizely vesty závodníků. Mně osobně se líbil nápad s vestami v barvách startovních polí. A teď, když už nejsou žádné, je o to víc vidět, jak do ploché dráhy patří. Plochá drahá je minimalistický sport. Pravidla, stroje a procedury jsou jednoduchá a nemění se často a možná i proto jsem citlivý na některé novinky.

První pozitivní změna je, že se zlepšila se organizace už tradičních autogramiád závodníků. Od letošní sezóny se jich účastní všechno sportovci, takže bude o důvod víc přijít na stadión s předstihem, holdujete-li podobným suvenýrům. Dokonce i program je koncipován tak, že na dvojstraně jsou fotky s místem pro podpis, takže opravdu zájemci můžou v krátké době získat komplet autogramů.

Prostor akce s třemi vystavěnými plochodrážními veterány byl uspořádán vkusně. A když už jsme u suvenýrů, byl jsem překvapen, že kromě velice skromného programu na stadiónu a v jeho okolí nešlo najit jediný prodejní stánek mimo občerstvení. Zato na tribunách byly ponechané černožluté vlaječky pro diváky, což pomohlo ke skvělé atmosféře od nástupu jezdců až po závěrečný ohňostroj.  I na obrazovce to vypadalo dobře.

Vydařený Goričan

Teď ale k samotným závodům v Goričanu. Byly skvěle vyrovnané, a komu se nedařilo v jedné jízdě, pak většinou si to vynahradil v některé z dalších. Výsledky jsou známé a předpokládám, že skoro všechny fanoušci, kteří se namohli usadit na tribunách, si je nenechali ujit v televizi. Mně potěšila skvělá forma Mateje Žagara.

Ke konci loňské sezóny vypadal unavený plochou dráhou, obzvlášť na závodech SGP. Jinak málomluvný Slovinec si dokonce postěžoval, že nemá odpovídající motorky. V Goričanu se předvedl skvěle. Jezdil velice dobře a bylo vidět, že má radost z každé jízdy, ačkoliv byl v pozici divoké karty. Slovinsko je necelých deset kilometrů od Goričanu a ani Krško, kde se pořádá Slovinská SGP, není nijak vzdálené. Takže fanoušci dorazili a bavili se skvěle.

Matej Žagar přišel o finále, ale představil se výborně a domnívám se, že pořad patří do světové elity a je dobře, že ho poměrně často vidíme i na českých oválech.  Zajímavé bylo vidět, jak si poradí nováčci. Propadl se Przedpelski, Jack Holder se našel v jedině jízdě, přestože posbíral pět bodů, a ani Daniel Bewley  neudělal díru do světa.

Zato Mikkel Michelsen se dostal až do finále a dokonce na pódium. Zklamala i cela řada ostřílených borců. Ať to byl mistr světa Tai Woffinden nebo obvykle mnohem lepší Patryk Dudek. Ztratili se Lindgren s Vaculíkem, ke kterému forma přišla až v poslední jízdě. Startoval dobře a pak se nechal předjíždět. Semifinále mu uteklo, ale o jediný bod.

Co bylo nádherné, byly jízdy samotné. První série, než se usadila dráha, málo naznačila, co přijde dál. Prakticky v každé další rozjížďce se předjíždělo, a několikrát se měnilo pořady od zatáčky k zatáčce. Nebylo to jenom skvělým startem průměrného závodníka, kterého pak ostatní předjeli nebo trefou do nastavení motocyklu. Prostě se závody povedly.

Za zvláštní zmínku stojí jízdy Bartosze Zmarzlíka z posledního místa na první, což se mu povedlo dokonce dvakrát, a učebnicový souboj Janowskeho s Michelsenem v osmnácté jízdě. Ve třetím kole se oba odráželi od mantinelu pro zrychlení a nadchlo plochodrážním uměním. O vyrovnanosti napovídá i to že jsme viděli celkem dvanáct různých vítězů jen v základní části. Po šestnácti jízdách bez nadějí na účast v semifinále byl jedině Pzedpelski!

Nacpaná Varšava

Padesát pět tisíc diváků si našlo cestu na hlavní sportovní stánek severních sousedů a to ve městě, ve kterém o speedway, krom SGP dnes vůbec nezavadíte. Covidová přestávka a očekávaní, že nakonec po pěti pokusech v hlavním městě vyhraje Polák, naplnilo tribuny. Srovnání s Cardiffem Varšava snese a v lecčems velšský závod překoná.

Na rozdíl od Goričanu v Polsku nebylo třeba rozdávat vlajky a mávátka. Tribuny byly i tak bialo-czerwone a povzbuzovaly jezdce od první do poslední jízdy. Během rozhovorů o přestávkách na úpravy trati skoro každý zmínil krásnou atmosféru na stadiónu a do jednoho zněly upřímně. Prostě každého těšilo závodit před davem zaplněných tribun. Dokonce i ta hrozná platforma uprostřed trávníku se nějak ztratila. Pravda, při vyhlášení vítězů i tak opticky zmenšuje medailisty, ale třeba časem si zvyknu.

Jak bývá poměrně časté, první série jízd nepřinesla ani velká překvapení, ani zvláštní dramata. Favorité vítězili, domácím se dařilo a napětí postupně rostlo. A už od páté jízdy se výsledky staly naprosto nepředvídatelné. Sice nejčastěji vítězili závodnicí z červeného nebo žlutého startovního pole, nakonec ale jenom dva jezdci nezaznamenali jedinou nulu. Favorit favoritů Zmarzlik a méně úspěšný zato konsistentní Lambert. Ten se ale ani nedostal do semifinále, přestože nasbíral osm bodů, což většinou stačí. Tentokrát nikoliv.

V deváté jízdě se zapsal mezí vítěze Jack Holder, bratr exmistra světa Chrise. Na Tomíčkově memoriálu se mu v Praze moc nevedlo. Uvidíme, jak mu sedne Markéta proti těm nejsilnějším sokům. Do úrovní slavnějšího bráchy zatím má daleko a ani zdaleka není tak charismatický. Zato Chris v Žarnovici nepostoupil, zatímco Jack si vyjel místo náhradníka a letos je stalým účastníkem Grand Prix. Další postoupivší z challenge Paweł Przedpełski si napravil renomé po propadáku v Goričanu. Doma je doma a Polák překonal sám sebe a dostal se do semifinále. Tam ani nebodoval, devátou jízdu závodu ale může považovat za životní výkon. V Grand Prix porazil dva krajany Dudka a mistra světa Zmarzlika a k nim si přidal dalšího šampióna Jasona Doyla. Takové věcí se jen tak nestávají.

První triumf v SGP

Druhou polovinu základní části skvěle rozehrál Lindgren, který využil starty z první a čtvrté dráhy a zapsal dvě vítězství v řadě, které ho bezpečně dostaly do první osmičky. V bojí o jediný bod ve své páté jizdě nezvládl motocykl a upadl. Do semifinále nastoupil i přes značný otřes a v něm dokonale využil jediného zaváhání Zmarzlika a na úkor Poláka postoupil do finále.

V něm se pro změnu opakoval start po pádu a vyloučení Michelsena. Zajímavé, že v semifinále neuspěl jediný z třech polských reprezentantu. Przedpelski i tak slavil velký úspěch. Od Zmarzlika s Janowskim se očekávalo spíš, kdo vyhraje a kdo si vyjede jen pódium. Nestalo se. Žádný z domácích se do finále nepodíval. Třeba za rok?

Finále se muselo opakovat se všemi jezdci po pádu v první zatáčce. Ani to druhé nedopadlo, navíc se tentokrát vylučovalo. Ven musel letos skvělý Michelsen, který si navíc odnesl pohmožděné rameno. Kdo mohl litovat přerušení jízdy, byl Australan Max Fricke. Odstartoval nejlépe a ihned si vytvořil náskok. Zastavilo ho akorát přerušení. Opakovaný start byl však stejně dokonalý a on si nenechal vzít první vítězství ve velké ceně. Spokojení byli i ostatní dva finalisté. Madsena přece jen nevyloučili a Lindgren po pádu nebyl úplně fit. Přesto skončil na bedně.

Těšme se na Markétu

Teď už se můžeme těšit na Prahu. Discovery Sports Events zatím poskytuje televizní vysílání domácích GP na některé místní volné TV, takže závod bude i na ČT Sport. Produkce je na úrovní předchozích ročníků a je vidět snaha vysílání zpestřit. Přesto vidět GP přímo na stadiónu je mnohem, mnohem zajímavější. Navíc letos už v pátek uvidíme další premiéru v rámci „New Age for Speedway“. Seriál SGP2 , MS do 21 let slibuje skvěly začátek pražského plochodrážního víkendu.

Jsou motoristické závody, ve kterých se přihodí něco tak závažného, že výsledek ustupuje do pozadí. Ve většině případů je motocyklový sport velice riskantní záležitostí a zranění, těžké úrazy s trvalými následky nejsou výjimkou. Díky přísným bezpečnostním pravidlům, obzvlášť na úrovní mistrovství světa, počet nehod se závažnými následky rok od roku klesá. I v takové disciplíně, jako je plochá drahá, kde fyzické kontakty mezi závodníky i s motocykly a pády jsou na denním pořádku. Do vzácných výjimek se počítají podniky na jakékoliv úrovni, které by se obešly bez jediného pádu. Naštěstí moderní bezpečnostní vybavení jezdců je tak promyšlené a zdokonalené, že většina karambolů končí jen zdržením, třeba na výměnu segmentu nafukovacích barier a zprovoznění stroje. A jede se dál. Srážka na začátku posledního kola druhého semifinále dánské SGP byla odlišná a svým způsobem výjimečná šťastným koncem jako z filmu. Hororová havárie skončila jen u drobného poranění ruky.

 

Horor se mění na kuriozitu

Fredrik Lindgren bojoval s domácím Mikkelem Michelsen o třetí místo s minimální nadějí probojovat se do finále. Dánská divoká karta doslova naplnila pojem divokostí, když na cílové rovině ztratila kontrolu nad svým motocyklem. Nebyla to nijak neobvyklá situace.

Plochodrážní speciál se zvedl na zadní kolo i s jezdcem změnil směr z oblouku uvnitř dráhy na výstřel až k mantinelu. Tam zasáhl jedoucího o kousek před ním Fredrika Lindgrena a doslova ho vymrštil na řídítka motocyklu. Švéd neměl sebemenší šanci zareagovat. Zaprvé Dána nemohl vidět a pak vše se odehrálo ve zlomku vteřiny, přičemž motocykl pokračoval nekontrolovatelně a v plné rychlostí. Nehledě na dynamiku se jeden stačil vylekat, ještě než dvojice stroj-člověk udeřila do první překážky stojící jí v cestě. Dokonce je to vidět na tvářích přihlížejících.

Stadión zmlkl ještě dřív, než došlo k nárazu. Fredrik Lindgren doslova projel nafukovacím mantinelem. Ten je stavěn na ztlumení bočního nárazu, ale tentokrát zapracoval ještě lépe, když švédský závodník doslova zmizel v jejich útrobách. Mikkel Michelsen ještě stačil vypnout svůj motor, ale po několika metrech se taktéž poroučel k zemi.

Jízda byla pochopitelně ihned zastavena a k místu zkázy spěchali všichni povolaní. Po několika dlouhých minutách, anebo to byly vteřiny, co se zdály trvat tak dlouho, se nakonec zvedl Fredrik Lindgren a nevěřícně se díval na poraněnou ruku. Co se odehrálo, mu muselo dojít až později.

Tribuny si oddechly a pak snad nikomu nevadilo, že finále se jelo až po pečlivě výměně nafukovacích vaku. Dokonce na velké obrazovce se promítalo opakování hrůzostrašné událostí, ale naštěstí už jako kuriozita, nikoliv jako horror. Mimochodem britská televize BT Sport zůstala jen u komentáře Scotta Nicholse a málem smrticí srážku ani jednou neopakovala až do konce pořadu. A i to o něčem svědčí.

 

SGP stojí před skvělým vyvrcholením

Samotný závod se odjel před naplněnými tribunami. Dánové přišli v hojném množství a ani jim moc nevadilo, že oba domácí jezdci Leon Madsen a Mikkel Michelsen skončili vždy poslední ve svých semifinálových jízdách. Průběžná kvalifikace byla v čele dokonce vyrovnaná a navrátilec po zranění Martin Vaculík se ani s osmi body do semifinále neprobojoval.

Hlavně vinou nejslabších letošních účastníků seriálu, kteří nikomu žádné body nesebrali, Anderse Thomsena (3 body), Olivera Berntzona (2) a jednobodového Krzysztofa Kasprzaka. Zklamali oba Matějové, Žagar a Janowski, přestože dokázali každý jednou vyhrát. Slovinec už delší dobu není spokojen s motory svých motocyklů, ale Polák určitě patřil mezi letošní favority.

Dlouhé čekání na finálovou jízdu bylo odměněno krásnou podívanou, i když hlavní souboj se odehrál za zády suverénního Artjoma Laguty. Bartosz Zmarzlik tentokrát nevykouzlil zázračné předjetí na cílové čáře a skončil druhý po vytrvalém souboji s Emilem Sajfutdinovem, jemuž nakonec přece odolal.  Poněkud nenápadný Artjom Laguta se dostal o jediný bod před obhájce titulu.

Dvojzávod v polské Toruni slibuje dnes a zítra velkou„rivalizaci, jak říkají Poláci. Hlavně ať jsme ušetření hororových pádu, i když den dánský skončil docela šťastné.

Foto: Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer