Archiv autora: Kiril Ianatchkov

Goričan i Varšava navnadily na Prahu

Pražská SGP je třetím letošním podnikem mistrovství světa jednotlivců a je na programu nejbližších dvou dnů. S ohledem na vstup nového promotéra nastaly určité změny v prezentaci a průběhu závodu. A i proto by stálo za to zrekapitulovat co se dělo v předchozích dvou kolech. Poznámky o úvodní SGP v Goričanu vznikaly ihned po závodě, ale přece jen jsem chtěl vidět i televizní záznam a to hlavně z důvodu, že Discovery Sport Events poněkud velikášsky hlásil novou éru na ploché draze. Zdárně se odjela i SGP na Narodowym ve Varšavě, takže teď, když vím, jak to vypadá jak na místě, tak i v televizi a to ve dvou velmi rozdílných podnicích, pokusím se navázat na své úvahy a zhodnotit i sám pro sebe všechny pro a proti novému letopočtu.

 

Vesty jsou pryč

Robert Lambert, Jason Doyle, Patryk Dudek, Jack Holder v úvodní jízdě sezóny | foto Kiril Ianatchkov

Američané mají přísloví ve formě doporučení Think Big, tak se ho museli držet. První, co zapůsobilo při příjezdu do chorvatského Goričanu, byla dlouhá řada kamionu s logem Discovery. Pak bylo vidět a znát, že vše je podřízeno marketingu, respektive televizního přenosu. Od nejpovolanějšího z expertů Tonyho Rickardssona a usměvavého Grega Hancocka po jednotnou úpravu depa závodních strojů a obrovské platformě uprostřed komorní trati se skromnými ochozy.

Na Narodowym ve Varšavě a či stadiónu v Cardiffu bude na místě, na ostatních tratích více překáží a ani v televizi nevypadá nijak zajímavé. Věřím, že časem zmizí. Mezitím zmizely vesty závodníků. Mně osobně se líbil nápad s vestami v barvách startovních polí. A teď, když už nejsou žádné, je o to víc vidět, jak do ploché dráhy patří. Plochá drahá je minimalistický sport. Pravidla, stroje a procedury jsou jednoduchá a nemění se často a možná i proto jsem citlivý na některé novinky.

První pozitivní změna je, že se zlepšila se organizace už tradičních autogramiád závodníků. Od letošní sezóny se jich účastní všechno sportovci, takže bude o důvod víc přijít na stadión s předstihem, holdujete-li podobným suvenýrům. Dokonce i program je koncipován tak, že na dvojstraně jsou fotky s místem pro podpis, takže opravdu zájemci můžou v krátké době získat komplet autogramů.

Historické motocykly ve fan zóně | foto Pavel Fišer

Prostor akce s třemi vystavěnými plochodrážními veterány byl uspořádán vkusně. A když už jsme u suvenýrů, byl jsem překvapen, že kromě velice skromného programu na stadiónu a v jeho okolí nešlo najit jediný prodejní stánek mimo občerstvení. Zato na tribunách byly ponechané černožluté vlaječky pro diváky, což pomohlo ke skvělé atmosféře od nástupu jezdců až po závěrečný ohňostroj.  I na obrazovce to vypadalo dobře.

Vydařený Goričan

Teď ale k samotným závodům v Goričanu. Byly skvěle vyrovnané, a komu se nedařilo v jedné jízdě, pak většinou si to vynahradil v některé z dalších. Výsledky jsou známé a předpokládám, že skoro všechny fanoušci, kteří se namohli usadit na tribunách, si je nenechali ujit v televizi. Mně potěšila skvělá forma Mateje Žagara.

Martin Vaculik, Jason Doyle, Tai Woffinden. Náš Vaculík porazil hned dva mistři světa, ale semifinále mu uteklo | foto Kiril Ianatchkov

Ke konci loňské sezóny vypadal unavený plochou dráhou, obzvlášť na závodech SGP. Jinak málomluvný Slovinec si dokonce postěžoval, že nemá odpovídající motorky. V Goričanu se předvedl skvěle. Jezdil velice dobře a bylo vidět, že má radost z každé jízdy, ačkoliv byl v pozici divoké karty. Slovinsko je necelých deset kilometrů od Goričanu a ani Krško, kde se pořádá Slovinská SGP, není nijak vzdálené. Takže fanoušci dorazili a bavili se skvěle.

Matej Žagar přišel o finále, ale představil se výborně a domnívám se, že pořad patří do světové elity a je dobře, že ho poměrně často vidíme i na českých oválech.  Zajímavé bylo vidět, jak si poradí nováčci. Propadl se Przedpelski, Jack Holder se našel v jedině jízdě, přestože posbíral pět bodů, a ani Daniel Bewley  neudělal díru do světa.

Zato Mikkel Michelsen se dostal až do finále a dokonce na pódium. Zklamala i cela řada ostřílených borců. Ať to byl mistr světa Tai Woffinden nebo obvykle mnohem lepší Patryk Dudek. Ztratili se Lindgren s Vaculíkem, ke kterému forma přišla až v poslední jízdě. Startoval dobře a pak se nechal předjíždět. Semifinále mu uteklo, ale o jediný bod.

Maciej Janowski, Bartosz Zmarzlik a Mikkel Michelsen na pódiu | foto Pavel Fišer

Co bylo nádherné, byly jízdy samotné. První série, než se usadila dráha, málo naznačila, co přijde dál. Prakticky v každé další rozjížďce se předjíždělo, a několikrát se měnilo pořady od zatáčky k zatáčce. Nebylo to jenom skvělým startem průměrného závodníka, kterého pak ostatní předjeli nebo trefou do nastavení motocyklu. Prostě se závody povedly.

Za zvláštní zmínku stojí jízdy Bartosze Zmarzlíka z posledního místa na první, což se mu povedlo dokonce dvakrát, a učebnicový souboj Janowskeho s Michelsenem v osmnácté jízdě. Ve třetím kole se oba odráželi od mantinelu pro zrychlení a nadchlo plochodrážním uměním. O vyrovnanosti napovídá i to že jsme viděli celkem dvanáct různých vítězů jen v základní části. Po šestnácti jízdách bez nadějí na účast v semifinále byl jedině Pzedpelski!

Nacpaná Varšava

Padesát pět tisíc diváků si našlo cestu na hlavní sportovní stánek severních sousedů a to ve městě, ve kterém o speedway, krom SGP dnes vůbec nezavadíte. Covidová přestávka a očekávaní, že nakonec po pěti pokusech v hlavním městě vyhraje Polák, naplnilo tribuny. Srovnání s Cardiffem Varšava snese a v lecčems velšský závod překoná.

Michelsen, Janowski – dvojí odraz od mantinelu. Nakonec zvítězil Dán. Ve finále skončil za Polákem | foto Kiril Ianatchkov

Na rozdíl od Goričanu v Polsku nebylo třeba rozdávat vlajky a mávátka. Tribuny byly i tak bialo-czerwone a povzbuzovaly jezdce od první do poslední jízdy. Během rozhovorů o přestávkách na úpravy trati skoro každý zmínil krásnou atmosféru na stadiónu a do jednoho zněly upřímně. Prostě každého těšilo závodit před davem zaplněných tribun. Dokonce i ta hrozná platforma uprostřed trávníku se nějak ztratila. Pravda, při vyhlášení vítězů i tak opticky zmenšuje medailisty, ale třeba časem si zvyknu.

Jak bývá poměrně časté, první série jízd nepřinesla ani velká překvapení, ani zvláštní dramata. Favorité vítězili, domácím se dařilo a napětí postupně rostlo. A už od páté jízdy se výsledky staly naprosto nepředvídatelné. Sice nejčastěji vítězili závodnicí z červeného nebo žlutého startovního pole, nakonec ale jenom dva jezdci nezaznamenali jedinou nulu. Favorit favoritů Zmarzlik a méně úspěšný zato konsistentní Lambert. Ten se ale ani nedostal do semifinále, přestože nasbíral osm bodů, což většinou stačí. Tentokrát nikoliv.

Během jediné velké ceny získáte podpisy všech účastníků | foto Kiril Ianatchkov

V deváté jízdě se zapsal mezí vítěze Jack Holder, bratr exmistra světa Chrise. Na Tomíčkově memoriálu se mu v Praze moc nevedlo. Uvidíme, jak mu sedne Markéta proti těm nejsilnějším sokům. Do úrovní slavnějšího bráchy zatím má daleko a ani zdaleka není tak charismatický. Zato Chris v Žarnovici nepostoupil, zatímco Jack si vyjel místo náhradníka a letos je stalým účastníkem Grand Prix. Další postoupivší z challenge Paweł Przedpełski si napravil renomé po propadáku v Goričanu. Doma je doma a Polák překonal sám sebe a dostal se do semifinále. Tam ani nebodoval, devátou jízdu závodu ale může považovat za životní výkon. V Grand Prix porazil dva krajany Dudka a mistra světa Zmarzlika a k nim si přidal dalšího šampióna Jasona Doyla. Takové věcí se jen tak nestávají.

První triumf v SGP

Druhou polovinu základní části skvěle rozehrál Lindgren, který využil starty z první a čtvrté dráhy a zapsal dvě vítězství v řadě, které ho bezpečně dostaly do první osmičky. V bojí o jediný bod ve své páté jizdě nezvládl motocykl a upadl. Do semifinále nastoupil i přes značný otřes a v něm dokonale využil jediného zaváhání Zmarzlika a na úkor Poláka postoupil do finále.

Leon Madsen, Max Fricke a Fredrik Lindgren na stupních vítězů | foto tiskový servis FIM

V něm se pro změnu opakoval start po pádu a vyloučení Michelsena. Zajímavé, že v semifinále neuspěl jediný z třech polských reprezentantu. Przedpelski i tak slavil velký úspěch. Od Zmarzlika s Janowskim se očekávalo spíš, kdo vyhraje a kdo si vyjede jen pódium. Nestalo se. Žádný z domácích se do finále nepodíval. Třeba za rok?

Finále se muselo opakovat se všemi jezdci po pádu v první zatáčce. Ani to druhé nedopadlo, navíc se tentokrát vylučovalo. Ven musel letos skvělý Michelsen, který si navíc odnesl pohmožděné rameno. Kdo mohl litovat přerušení jízdy, byl Australan Max Fricke. Odstartoval nejlépe a ihned si vytvořil náskok. Zastavilo ho akorát přerušení. Opakovaný start byl však stejně dokonalý a on si nenechal vzít první vítězství ve velké ceně. Spokojení byli i ostatní dva finalisté. Madsena přece jen nevyloučili a Lindgren po pádu nebyl úplně fit. Přesto skončil na bedně.

Těšme se na Markétu

Teď už se můžeme těšit na Prahu. Discovery Sports Events zatím poskytuje televizní vysílání domácích GP na některé místní volné TV, takže závod bude i na ČT Sport. Produkce je na úrovní předchozích ročníků a je vidět snaha vysílání zpestřit. Přesto vidět GP přímo na stadiónu je mnohem, mnohem zajímavější. Navíc letos už v pátek uvidíme další premiéru v rámci „New Age for Speedway“. Seriál SGP2 , MS do 21 let slibuje skvěly začátek pražského plochodrážního víkendu.

Pražané nabídli jarní procházku svou sezónou

Praha – 6. dubna
Ještě v úterý by počasí slušelo spíše ledové ploché dráze, kdežto včera jsme už měli první letošní tiskovku věnovanou klasickým oválům. Autoklub ČR laskavě podpořil pořadatele pražské Grand Prix, takže vše proběhlo v tomu odpovídajících prostorách v centru české metropole. Přidal se i prezident Autoklubu a člen představenstva Mezinárodní motocyklové federace FIM Jan Šťovíček.

 

Josef Franc nestárne

Nehledě na počasí příprava na letošní sezonu už běží několik týdnů, dokonce v Praze se odjely první letošní závody a ihned tuto sobotu budou následovat další. Elitní čeští závodníci jedou přípravné závody v Polsku a hostitel Pavel Ondrašík potvrdil, že mají zajištěny starty přinejmenším pro začátek sezóny svých týmů.

Josef Franc byl ve skvělé náladě | foto Kiril Ianatchkov

Takže zástupcem jezdců na tiskové konferenci byl nestárnoucí Josef Franc, který jak jinak měl výbornou náladu a skromně opakoval, že jeho kariera se pomalu schyluje ke konci. Přeloženo do běžných slov, to může znamenat, že odjede ještě desítku sezon a bude bojovat o titul mistra republiky, který vyhraje maximálně třikrát, čtyřikrát.

Josef Franc ve své skromností nic takového neřekl, ale přece mladý veterán se zatím ani netransformoval na veterána starého. Do plochodrážního důchodu doufejme, má ještě dost času. Zato prozradil své letošní plány převážně v prioritním mistrovství světa na dlouhé ploché draze a v domácích pražských klubech.

Aktivně se věnuje mládeži a je důležitým účastníkem nové Talent Trophy, určené mladým závodníkům. Plní v ní roli toho, koho je třeba porazit, ale hlavně mentora, jenž dle vlastního vyjádření pomůže každému zájemci slovem, rukou a technikou.

Sám jede hlavně pro radost, protože závody pořád miluje. Letos se nezúčastní žádné kvalifikace, ani pardubické Zlaté přilby a to pokaždé z důvodů termínových kolizí. S Josefem Francem je vždy fajn si popovídat, protože odpovědi jsou vtipné a upřímně. Když došlo na otázku na cíle AK Markéta v extralize, přišlo lakonické „vyhrát“. Věřím, že ani nemusel konzultovat nepřítomného manažera týmu Tomáše Topinku.

 

Jak vypadá nová éra ploché dráhy

Při tiskové konferenci zákonitě přišla na řadu pražská Speedway Grand Prix. Nový promotér, krom všeobecně ohlašovaných patečních závodů SGP2 pro jezdce do 21 let má mnoho dalších plánu na údajný začátek nové éry ploché dráhy.

Pavel Ondrašík byl skvělým průvodcem tiskové konference | foto Pavel Fišer

Jedná se o pozměněnou koncepci prezentace seriálu a plochodrážního sportu. Etalonem má byt MotoGP a to je opravdu ambiciózní srovnání. Zatím není známo, bude-li zrušená ruská SGP v Togliatti nahrazena jiným pořadatelem, zato určitě se už letos pojede buď v Austrálii nebo na Novém Zélandu. Napřesrok má přibýt další kontinent. Jedná-li se o USA, se teprve dozvíme.

Něco jsme se dozvěděli dopředu, některé novinky mají zůstat překvapením. Promotér Discovery Sport Event nezapře Televizní a Mediální původ, patří mu mj. i kanál Eurosport, a udělá vše pro ohromující vizuální show přímo na stadiónech a potažmo i na obrazovkách sportovních televizních kanálů. Například pro plánovanou světelnou show při nástupu závodníků do jednotlivých jízd bude potřeba značný prostor a tomu padl za oběť startovací kopec u depa pražského stadiónu.

Navíc v každém jednotlivém boxu budou kamery a zvědavý fanoušek s chytrou televize, nenajde-li cestu na stadión, se bude moci podívat do každého z nich. Popřípadě sledovat jen svého favorita. Povídá se o novém formátu fan zóny s autogramiády oba dny.

Celkově stadión má byt zkrášlen, podrobností bude možné odhadovat teprve po úvodním závodě 30. dubna v chorvatském Goričanu. Další otázka každého SGP je obsazení divoké karty. V tomto směru se nezměnilo nic a pořadatel i nadále musí měsíc před závodem navrhnout adepta na vestu s číslem šestnáct.

Náhradníci takové emoce nikdy nevyvolávají, jednak se vsadím, že komukoliv připadne ta čest a bude-li příležitost zazávodit si o body do mistrovství světa, rád se ukáže pražskému publiku.

Po dvou kovidových letech lze očekávat slušnou návštěvu. Další oblíbená spekulativní otázka se vztahuje na trať a její přípravu. Žádné velké zásahy letos nejsou v plánu a Pavel Ondrašík ponechal odpověď na tiskovku těsně před závodem.

Přece jen poodhalil, že za předchozího promotéra na Marketu přijel vždy jediný kamión a letos jich má byt celých devět. Sám je zvědav, co přivezou, a hlavně už teď přemýšlí, kde budou parkovat.

O páteční SPG2 se ví už dost dlouho, zato Discovery Sport a FIM připravují další soutěže zaměřené hlavně na mladé a začínající jezdce. Zajímavý je plán GP4 pro nejmladší závodníky, kteří pojedou na stejných motocyklech. Proběhnou kvalifikační kola a patnáct nejlepších postoupí do seriálu. Pozor, celou věc připravuje samotný Tony Rickardsson, což prozrazuje, že promotér míří hodně vysoko.

 

Závody, závody, závody

Kopeček již v pražském depu není | foto Pavel Ondrašík

Pochopitelně se probíral letošní pražský kalendář nevyjímaje tradiční Memoriál Luboše Tomička. Termín pondělí po Zlaté přilbě zůstává, zatím se neví čas začátku. Zato je znám zájem co nejvíc pracovat s mládeží a to jak na trati, tak v hledišti. Upřesňuje se náborová akce a na stadión budou pozvaní nejenom děti, ale i středoškoláci. Nakonec věk čtrnácti let by neměl byt překážkou pro začátek se sportem levých zatáček.

Posledních pár let bylo velmi složitých nejen pro plochodrážní sport a to jak pro jezdce, tak pro pořadatele a diváky. Všichni si museli projit nějakou zkouškou. O to víc se máme na co těšit v už započaté sezóně. Můžeme se sejit už tuto sobotu na Markétě a připravit se na sérii závodů, které budou vrcholit pražskou velkou cenou.

Jiří Štancl v Letňanech usedl na svůj bývalý motocykl

Praha – 30. října
Pod názvem Prague Car Festival 2021 se skrývají nejen tři motoristické výstavy, ale také poměrně velká společenská akce zastřešující vše, co má kola a je pohaněno motorem. Málem jsem napsal něco o vůni benzinu, ale právě plochodrážní stroje by to vyvrátily. Jednak jezdi pochopitelně na metanol a jednak se letos mezi speciály na krátkou, dlouhou a ledovou plochou dráhu se objevil i stroj elektrický.

 

Karel Průša a Dominik Hrbek během jízdních ukázek | foto Pavel Fišer

Plochodrážní stánek pražské Markéty byl stavěn s důrazem na Speedway Grand Prix 2022, ale vkusně propagoval plochodrážní sport. Nejen vystavenými speciály, ale na obrazovce se střídaly momenty závodů a k mání byly spousty propagačních letáků, ale i plakáty a programy významných podniků z různých let.

Dále v několika halách byly umístěné motocyklové a automobilové veterány, dokonce i krásná silniční sajdkára BMW, aby přechod ze dvou na čtyři kola byl plynulý. Novodobé stroje zatupovaly vesměs závodní speciály všech značek a odvětvi. Zkrátka každý si přišel na své a navíc uviděl určitě něco nového, o čem možná ani netušil, že se pohybuje na závodištích.

Tomáš Enge v rozhovoru s Jiřím Štanclem | foto Pavel Fišer

Mně nejvíce lákal stánek Motoškoly Lukáše Peška, který se svými trenéry předváděl simulátor silniční závodní motorky, kde zvládl zatáčku v šedesátistupňovém náklonu každý.

Během dne byly skvělé prezentace předních závodníků a nelze pominout přítomnost Tomáše Engeho a celou plejádu hvězd Auto Škoda, které se účastnily besed, autogramiád a hlavně se potkávaly s fanoušky.

Vrcholem sobotního programu však bylo předání cen pro legendy motoristického sportu. A zde naprosto trefně a na místě byla vyznamenání Evžena Erbana za dlouholetou organizační činnost, ale hlavně legendy největšího kalibru Jiřího Štancla.

Mezi oceněnými legendami českého motorismu byl i Evžen Erban, který přebírá ocenění z rukou Petra Dufka | foto Pavel Fišer

Ten ve svém stručném projevu vtipně uvedl, že mezi své největší úspěchy zařazuje jednak předjetí Ivana Maugera v době jeho největší slávy vnějškem v posledním kole finále Zlaté přilby, své první ze svých pěti výher v závodě všech závodů. No, a to, že zabránil Ole Olsenovi vyhrát tak možná deset nebo i víc Zlatých přileb. Vtipných, charismatických a taky elegantních hvězd není nikdy dost.

Na závěr. V Letňanech byla k vidění někdejší Jawa Jiřího Štancla. Spatřit Mistra, jak si usedl za řidítka, i když jen pro fotografy, je výjimečným zážitkem. U pokladen Výstaviště staly dlouhé fronty. Tak věřím, že za rok se akce uskuteční na stejně vysoké úrovní a opět bude, na co vzpomínat.

Jiří Štancl po letech usedl na svůj plohcodrážní motocykl | foto Kiril Ianatchkov

Hrozivý pád skončil jako v hollywoodském filmu

Jsou motoristické závody, ve kterých se přihodí něco tak závažného, že výsledek ustupuje do pozadí. Ve většině případů je motocyklový sport velice riskantní záležitostí a zranění, těžké úrazy s trvalými následky nejsou výjimkou. Díky přísným bezpečnostním pravidlům, obzvlášť na úrovní mistrovství světa, počet nehod se závažnými následky rok od roku klesá. I v takové disciplíně, jako je plochá drahá, kde fyzické kontakty mezi závodníky i s motocykly a pády jsou na denním pořádku. Do vzácných výjimek se počítají podniky na jakékoliv úrovni, které by se obešly bez jediného pádu. Naštěstí moderní bezpečnostní vybavení jezdců je tak promyšlené a zdokonalené, že většina karambolů končí jen zdržením, třeba na výměnu segmentu nafukovacích barier a zprovoznění stroje. A jede se dál. Srážka na začátku posledního kola druhého semifinále dánské SGP byla odlišná a svým způsobem výjimečná šťastným koncem jako z filmu. Hororová havárie skončila jen u drobného poranění ruky.

 

Horor se mění na kuriozitu

Fredrik Lindgren (žlutá) padá po kolizi s Mikkelem Michelsenem (modrá)

Fredrik Lindgren bojoval s domácím Mikkelem Michelsen o třetí místo s minimální nadějí probojovat se do finále. Dánská divoká karta doslova naplnila pojem divokostí, když na cílové rovině ztratila kontrolu nad svým motocyklem. Nebyla to nijak neobvyklá situace.

Plochodrážní speciál se zvedl na zadní kolo i s jezdcem změnil směr z oblouku uvnitř dráhy na výstřel až k mantinelu. Tam zasáhl jedoucího o kousek před ním Fredrika Lindgrena a doslova ho vymrštil na řídítka motocyklu. Švéd neměl sebemenší šanci zareagovat. Zaprvé Dána nemohl vidět a pak vše se odehrálo ve zlomku vteřiny, přičemž motocykl pokračoval nekontrolovatelně a v plné rychlostí. Nehledě na dynamiku se jeden stačil vylekat, ještě než dvojice stroj-člověk udeřila do první překážky stojící jí v cestě. Dokonce je to vidět na tvářích přihlížejících.

Stadión zmlkl ještě dřív, než došlo k nárazu. Fredrik Lindgren doslova projel nafukovacím mantinelem. Ten je stavěn na ztlumení bočního nárazu, ale tentokrát zapracoval ještě lépe, když švédský závodník doslova zmizel v jejich útrobách. Mikkel Michelsen ještě stačil vypnout svůj motor, ale po několika metrech se taktéž poroučel k zemi.

Jízda byla pochopitelně ihned zastavena a k místu zkázy spěchali všichni povolaní. Po několika dlouhých minutách, anebo to byly vteřiny, co se zdály trvat tak dlouho, se nakonec zvedl Fredrik Lindgren a nevěřícně se díval na poraněnou ruku. Co se odehrálo, mu muselo dojít až později.

Tribuny si oddechly a pak snad nikomu nevadilo, že finále se jelo až po pečlivě výměně nafukovacích vaku. Dokonce na velké obrazovce se promítalo opakování hrůzostrašné událostí, ale naštěstí už jako kuriozita, nikoliv jako horror. Mimochodem britská televize BT Sport zůstala jen u komentáře Scotta Nicholse a málem smrticí srážku ani jednou neopakovala až do konce pořadu. A i to o něčem svědčí.

 

SGP stojí před skvělým vyvrcholením

Martin Vaculík těsně vypadl před branami semifinále

Samotný závod se odjel před naplněnými tribunami. Dánové přišli v hojném množství a ani jim moc nevadilo, že oba domácí jezdci Leon Madsen a Mikkel Michelsen skončili vždy poslední ve svých semifinálových jízdách. Průběžná kvalifikace byla v čele dokonce vyrovnaná a navrátilec po zranění Martin Vaculík se ani s osmi body do semifinále neprobojoval.

Hlavně vinou nejslabších letošních účastníků seriálu, kteří nikomu žádné body nesebrali, Anderse Thomsena (3 body), Olivera Berntzona (2) a jednobodového Krzysztofa Kasprzaka. Zklamali oba Matějové, Žagar a Janowski, přestože dokázali každý jednou vyhrát. Slovinec už delší dobu není spokojen s motory svých motocyklů, ale Polák určitě patřil mezi letošní favority.

Artjom Laguta vede finále před Bartoszem Zmarzlikem

Dlouhé čekání na finálovou jízdu bylo odměněno krásnou podívanou, i když hlavní souboj se odehrál za zády suverénního Artjoma Laguty. Bartosz Zmarzlik tentokrát nevykouzlil zázračné předjetí na cílové čáře a skončil druhý po vytrvalém souboji s Emilem Sajfutdinovem, jemuž nakonec přece odolal.  Poněkud nenápadný Artjom Laguta se dostal o jediný bod před obhájce titulu.

Dvojzávod v polské Toruni slibuje dnes a zítra velkou„rivalizaci, jak říkají Poláci. Hlavně ať jsme ušetření hororových pádu, i když den dánský skončil docela šťastné.

Foto: Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer

Wroclaw byla plná emocí

Wroclaw – 30. a 31. července
Po úvodu v Praze série dvoudenních závodů pokračovala ve Wroclawi. Od svého návratu do seriálu velkých cen na Olympijském stadionu pokaždé patřila k těm zajímavějším. Jednak je to domácí dráha jezdců Betard Sparta Wroclaw Taie Woffindena, Macieja Janowskeho a Artjoma Laguty, jednak většině ostatních závodníků je trať důvěrně známa. V programu závodu legendární Greg Hancock ne nadarmo říká, že ve Wroclawi je skoro nekonečně množství závodních stop a závody mu daly za pravdu. Po oba dva dny, na rozdíl o prořídlé tribuny na Markétě, hlediště bylo zaplněné a možná pár set návštěvníků chybělo k tomu, aby bylo vyprodáno. Covid opatření spočívala v přítomností mobilní testovací stanicí a tohle asi bylo všechno. V Polsku nikdy nebývá tolik zahraničních návštěvníků jako v České republice, ale byli vidět a slyšet Britové, Švédové a vždy přítomní fanoušci Martina Vaculíka ze Slovenska. Život se prostě vrací do normálu a i střízlivé ceny lístků napomohly nadprůměrné návštěvností.

 

Škoda loňského Goričanu

Martin Vaculík, Maciej Janowski a Gleb Čugunov

Pojďme teda po pořádku. Závodilo se hodně zostra hned od první série. Vypadalo, že čtvrtá pozice na startu je poněkud znevýhodněna, ale i tohle se změnilo ihned po první úpravě a nakonec jedno semifinále a finále vyhráli jezdci se žlutými povlaky. Los a startovní pozice tedy neměly rozhodující vliv na celkové výsledky. Schopnost rychle se přizpůsobit dráze, však ano. Navíc dvoudenní formát poskytnul příležitost k opravě nastavení a obzvlášť v sobotní večer čtveřice jezdců odjely i tři kola, aniž by se skupina roztrhla a vznikly velké odstupy.

Než se podíváme na favority, věnujme trochu pozorností novým posilám seriálu. Loňský atypický challenge, který poskytla každé národní federace jedno startovní místo pro závod v Goričanu, přivedl na startovní listinu Švéda  Olivera Berntzona a veterány Mateje Žagara a Krzystofa Kasprzaka. Nedařilo se žádnému z nich. Slovinec alespoň v každé SGP třikrát dojel na bodované pozici, ale ani jednou nevyhrál. Lze o něm s úspěchem spekulovat, že si zase zajistí místo v seriálu 2022 už v srpnu v Žarnovici, ale ostatní dva podávali zoufalé výkony.

Bartosz Zmarzlik, Max Fricke a Emil Sajfutdinov

Nepříjemné překvapil i domácí, dobře známý i v Čechách Gleb Čugunov, který byl na míle daleko od svých loňských výkonů. Tehdy v první den skončil těsně před dveřmi semifinále, a ve druhý ho dokonce jel. Zato největší favorite sváděli tvrdé boje od prvního do posledního kola. V tomto světle o to větší škodou je, že Václavu Milíkovi tak těsně uniklo místo v elitní patnáctce. Určitě by se mu vedlo mnohem líp.

 

Bartosz Zmarzlik poprvé

Teď o hlavních postavách. Párkrát, a to po oba dny ujel ostatním specialista domácí dráhy Artjom Laguta, ale většinou o vítězi nebylo rozhodnuto do výjezdu z poslední zatáčky. Opakovaně musel rozhodčímu pomáhat televizní záznam z cílové čáry a korunu všemu nasadilo pohádkové vítězství Bartosze Zmarzlika na závěr druhého finále.

Bartosz Zmarzlik vede při pátečním prvním pokusu o finále

Přitom Polák vůbec byl nejzajímavější protagonista obou dnů. Většina obecenstva bouřlivě povzbuzovala jezdce místního týmu zejména  Macieje Janowskeho. Ale i Bartosz Zmarzlik musel cítit obrovskou podporu, obzvlášť když nejel proti někomu z jezdců Betard Sparty. V šesté jízdě prvního dne konfrontoval hned dva z domácích favoritů Macieje Janowskeho a Taie Woffindena. Jak to často bývá, nejen na ploché dráze ze soupeření této trojice nakonec těžil Brit Robert Lambert, který s přehledem zvítězil.

Dva nejlepší z Poláků se pak střetli až v samotném finále a na rozdíl od regulární rozjížďky tentokrát zvítězil Zmarzlik před Janowskim. Zajímavé bylo sledovat počiny Martina Vaculíka. Začínal s nulou, ale pak dvakrát vyhrál a jednou dojel za jeden bod. Svou poslední regulární jízdu vyhrál se silnými soupeři, Emilem Sajfutdinovem, Robertem Lambertem a Jasonem Doylem, ale v semifinále skončil poslední.

V průběhu večera vyrovnané výkony podávali Robert Lambert a zejména favorizovaní Leon Madsen, aby oba pak vyhořeli v prvním semifinále. Nejdřív najel na pásku Brit, pak po diskutabilní srážce s Rusem byl vyloučen dánský reprezentant. Artjom Laguta s Bartoszem Zmarzlikem se sešli v poslední dvacáté  jízdě, doplněné jasnými outsideři Krzysztofem Kasprzakem a Oliverem Berntzonem.

Emil Sajfutdinov padá po kolizi s Maciejem Janowskim

Zvítězil Rus a totéž si zopakoval proti Polákovi i ve druhém semifinále, ve kterém se Fredrik Lindgren s Martinem Vaculíkem  nedokázali prosadit. Samotné finále už bylo o něčem jiném. Bartosz Zmarzlik odstartoval výborně, postupně zvyšoval náskok na Artjoma Lagutu. Za jejich zády Emil Sajfutdinov zoufale utočil na Macieje Janowskeho v zapase o poslední příčku na podiu.

Svou dravost přehnal, ztratil kontrolu nad motocyklem a najel na Poláka, který se držel vápna a neodchýlil se od čáry ani na centimetr. Výsledkem byl hrůzostrašný pád, který vypadal ještě hůř než v reálu na zpomaleném záznamu, promítaném na velké obrazovce. Nebýt nafukovacích mantinelů, v lepším případě by si musel Rus dlouho odpočívat od závodění. Po ošetření přímo na dráze odešel po svých do depa, aby následující den se probojovat až do semifinále. Opakované finále se znovu povedlo Bartoszi Zmarzlikovi, ale tentokrát se předvedl lépe Maciej Janowski a k velké radostí publika skončil druhý. Artjom Laguta, který nebyl hůř než druhý v dosavadních jízdách, nakonec obsadil místo třetí. Po oslavě vítězů publikum odcházelo spokojeno a už se všichni těšili na pokračování druhého dne.

 

Pozor na žlutou kartu

Martin Vaculík tlačí na Bartosze Zmarzlika

V sobotu už nebyl žádný trénink a začínalo se hned naostro. Tai Woffinden nepustil vítěze předchozího dne před sebe a zaslouženě vyhrál. Australan Max Fricke si dojel pro jeden bod, jak se pak ukázalo, skromný zaklad pro zatím nejlepší velkou cenu v letošní sezoně v jeho podání. Ostatní pokračovali podávat podobné výkony jako předchozího dne. Favorité sbírali body a souboje byly velice těsné, naštěstí bez pádu a zranění. Kuriózním smolařem se stal Jason Doyle. Australan je napomínán za letmé starty skoro na každém Grand Prix od doby, co se zavedlo toto pravidlo. Žlutou  kartu vyfasoval ihned na začátku, ale pak si dával velký pozor. To mu nebylo nic platné, protože v rozhodující pro jeho účast v semifinále sedmnácté jízdě, kde by mu stačil bod, Tai Woffinden neudržel nervy. Dal se do pohybu a Australan se nechal vyprovokovat k předčasnému startu. Pro Brita to byl první prohřešek večera, ale Australana tak trochu nevinně rovnou vyloučili.

Bartosz Zmarzlik prohrál s Tai Woffindenem, Robertem Lambertem a Artjomem Lagutou, ale vždy skončil na druhém místě za ním a zbývající své jízdy vždy vyhrál. V té šestnácté porazil Macieje Janowskeho a v dvacáté Leona Madsena, oba pozdější finalisty. V semifinále pak relativně hladce prošel přes Artjoma Lagutu, Maxe Frickeho a překvapivě pomalého Macieje Janowskeho, který se poprvé letos nedostal nejen na podium, ale ani ne do finále!

 

Skvělá tečka za dvojzávodem

Finále si zaslouží samostatný odstavec. Nekonalo se drama předchozího večera s hrozným pádem Emila Sajfutdinova a jezdci odstartovali, dalo by se říct standardně. Artjom Laguta si udělal mírný náskok a zajímavé bylo, že ihned na začátku razantním startem ztratil přední blatník. Ten zůstal ležet uprostřed dráhy a Rus ho v druhem kole přejel a rozdrtil na kousky. Naštěstí úlomky nezpůsobily žádnou újmu nikomu.

Mezitím Bartosz Zmarzlik postupně předjelTai  Woffindena a po vnější akceleroval tak dlouho, až se zbavil i Leona Madsena. S Artjomem Lagutou to zdaleka neměl tak jednoduché. Odrážel se od mantinelu a zkoušel nabrat ještě malinko rychlost, ale Rus se zdál nedostižným. Až do poslední zatáčky, kde pro změnu Artjom Laguta šel na vnější oblouk, asi s úmyslem zablokovat Poláka.

Artjom Laguta (modrá) vede finále před Bartoszem Zmarzlikem, ačkoliv mu upadl přední blatník

Ten ale ve stejný čas změnil směr. Jel k vnitřku a po cestě někde nabral malinko rychlostí, ale tak akorát, aby zvítězil o pár centimetrů. Pak celé oslavné kolo kroutil nevěřícně hlavou. Tomasz Gollob přispěchal s vysvětlením, že okopíroval jeho oblíbenou fintu, ale asi jen Bartosz Zmarzlik bude vědět, nakolik měl situaci pod kontrolou.

Každopádně stadion vybuchl nadšením a druhý den po sobě oslavoval dvojnásobného mistra světa. Bartosz Zmarzlik v sobotu podal standardní výkon šampióna, ale závěrem si získal zcela oprávněné dlouhý aplaus ve stoje. O to víc se máme, na co těšit už tento víkend zase ve dvojzávodě tentokrát premiérově na stadionu v Lublině.

 

Foto: Kiril Ianatchkov