Archiv autora: Kiril Ianatchkov

Dmitrij Soljanikov ovládl evropský šampionát před smutnými dětskými obličeji nalepenými k oknům

Tomaszow Mazowiecki – 13. prosince
Závodí-li někdo na ohřebíkovaném ledovém speciálu, není pochyb o jeho odvaze. O to odvážnější muselo být šestnáct účastníků evropského šampionátu minulou neděli v polském Tomaszowie Mazowieckim. A to vůbec ne kvůli potenciálně nešťastnému třináctému dni měsíce. Ze všech borců pořádně se letos svezla asi jen trojice z Ruska. Asi polovina zbytku startovního pole včetně Andreje Diviše a Lukáše Hutly odjeli březnová družstva v Berlíně. A to byla přece jen minulá sezóna. Den před závodem byl ještě trénink. Takže samotné uskutečnění závodu hraničí se zázrakem.

 

Dramatické závody

Konstantin Kolenkin, Dmitrij Soljanikov a Nikita Toloknov na stupních vítězů

Místní hala pro rychlobruslení vypadá skromně, ale pořad pěkně jak zvenku, tak zevnitř. Chybí noblesa starého Assenu a moderní sloh Inzellu, ale je důkazem, že když je vůle, nepotřebujete olympijskou vítězku, abyste postavili užitečné zařízení. Zkušeností s ledovým oválem uvnitř před víkendem měl akorát Jan Klatovský, který během připrav mistrovství Evropy v lednu led v Tomaszowě otestoval. Nakonec se však rozhodl neúčastnit se a v kontextu výsledků je to škoda.

Už trénink provázely pády a zranění. Dokonce kvůli nedostatku náhradníků došlo ke kurióznímu zastoupení zranivšího se Martina Haarahiltunena jeho mechanikem Ove Ledströmem. V neděli taky nebyla nouze o dramatické okamžiky. Umístění třech ruských favoritů na stupních vítězů nemohlo překvapit a medailová pozice některého ze zbytku pretendentů se mohla stát, jedině vinou technické závady nebo vyloučení.

Stefan Svensson patřil k velkým překvapením mistrovství Evropy

Přesto se konalo velké překvapení a hned na začátku stoji za zvláštní zmínku, že čtvrtým finalistou byl dvaašedesátiletý švédský veterán Stefan Svensson. Mimoděk se vybavuje jeho rodák Per Olof Serenius, pro kterého taktéž věk znamenal jenom číslo v občance.

Málo šťastná česká neděle

Lukáš Hutla (modrá) pronásleduje Franze Zorna (žlutá)

Teď už k závodění. Českou účast zajišťovalo trio Lukáš Hutla, Andrej Diviš a Jiří Wildt. Prvně jmenovaný měl největší smůlu z celého startovního pole. Z pěti jízd dvakrát defekt a dvakrát upadl. Skončil se dvěma body a připomněl my anglické the commentator’s curse, což lze volně přeložit jako komentátorovo prokletí.

Lukáš Hutla se vyloženě těšil na polské závody a jakoby jsme to zakřikli článkem o připravenosti motorek nadějného závodníka. Po prvním defektu na konci třetího kola a na bodované pozice Lukáš Hutla si chtěl vše vynahradit a přílišnou dravost přehnal, co vedlo k pádu. Zase na bodovane pozici. Jediné dva body vybojoval v solidním souboji se zkušeným Franzem Zornem, ale nakonec se mu nepodařilo Rakušana předjet.

Jiří Wildt (modrá) atakuje Andreje Diviše (bílá)

Následoval druhy defekt a v posledním vystoupení, kde šlo o prestižní souboj Čechů, skončil kolizí s Andrejem Divišem a diskvalifikací. Nejlépe se umístil Andrej Diviš, který v kontextu vývoje závodu nebyl daleko o umístění v první šestce. Ta zaručovala finálovou účast prvních dvou po základní části a rozjezd zbylé čtveřice pro zbývající dvě místa ve finále.

Nepovedlo se, ale veterán rozhodně zanechal velmi dobrý dojem. Nejzajímavějším z české trojice byl ale Jiří Wildt. Sice skončil až dvanáctý, ale měl tak dobré starty, že se jevilo, že body spíš ztrácel, než vybojoval. A to se určitě bude měnit k lepšímu s příchodem zkušeností. Vždyť jednu z nul zaznamenal proti dvojici z Ruska a tu druhou, když se nechal předjet Svenssonem, Ledströmem a Zornem.

 

Neoficiální český šampionát v Evropě

Nešťastná kolize Lukáše Hutly (žlutá) a Andreje Diviše

Nejzajímavější pro českého fanouška byla poslední dvacátá jízda základního rozpisu. Jednalo se o jakési mistrovství republiky v malém, jelikož se vedle sebe postavili tři Češi a Polák Michal Knapp. Mimochodem ten je synovcem tragicky zahynulého polského závodníka Grzegorze Knappa. V roce 2014 dokonce odjeli spolu závod mistrovství světa družstev v Togliatti.

Češi poodjeli polskému reprezentantovi už na startu, ale pak Lukáš Hutla neměl strpění. Zaútočil na Andrej Diviše jedoucího vpředu a při pokusu předjet ho vnějškem v zatáčce havaroval. Vzal s sebou i svého soupeře. Takže nakonec česká ledová bedna pro rok 2020 by mohla byt Diviš, Wildt, Hutla. Odpovídal by tomu i zisk bodů v závodě mistrovství světa.

Nikita Toloknov vede před Stefanem Svenssonem a Ove Ledströmem

Mezitím se na ledě se roztřídili jezdci od závodníků. Nejhůř vypadal finsky mladík Atte Suolammi, který získal jediný bod po defektu jednoho ze soupeřů. Na opačném pólu bojovali účastnici baráže o finále. Veterán Stefan Svensson, mechanik Ove Ledström a bojovník Johann Weber. Jasná německá jednička posledních několik let Johann Weber odjel vyrovnaný závod a o místo ve finále přišel asi vinou pádu. Postup Nikity Toloknova byl otázkou skoro formální, zato Svensson s Ledströmem museli zabojovat. Svensson dokonce odstartoval nejlépe, ale pak ho Rus přece jen předjel. Švéd ale i tak potvrdil, že 60+ není důvod k odchodu ze závodiště.

Suverénní Dmitrij Soljanikov

Finále: Dmitrij Soljannikov, Dmitrij Kolenkin a Nikita Toloknov

Do finále si účastníci vybírali startovní pozice podle dosažených výsledků a suverénní Dmitrij Soljannikov volil překvapivě červenou dráhu. Vnitřek oválu už byl poměrně dost rozbitý a přes dlouhé opravy ve druhé části večera nebyla v nejlepším stavu.

Soljannikov sice odstartoval nejlépe, ale pak málem vypadl z motorky a ocitl se na třetí pozici za zády svých krajanů. Stačila mu jedna délka trati a odvažným manévrem ve vnitřku druhé zatáčky se vrátil do čela. Pak už vedoucí pozici nedal a zasloužené zvítězil s kompletem bodů.

Jiří Wildt potřebuje sbírat zkušenosti

Mistrovství Evropy na ledové ploché dráze se jelo bez diváků. A to ještě v jediném dni místo obvyklých dvou. Překvapení, co se výsledků týče, se nekonalo a potvrdilo se, že vyježděnost je největší devizou těsně následovanou zkušeností. Většina závodníků vyjížděla na led poprvé v nové sezóně a po odvolání mnoha podniků možná zůstanou u jediného startu. V tom  kontextů Češi si vůbec nevedli špatně a spolu s ostatními účastníky si zaslouží chválu za to, že nepodlehli podmínkám a přispěli k uskutečnění zajímavého mistrovství.

Popřejme i pořadatelům brzké opakovaní podniků podobné úrovně tentokrát i s diváky. Do haly v Tomaszowie Mazowieckim na plochodrážní závod se jich vejde asi tři tisíce. Vidět prázdné tribuny a dětské tváře přilepené zvenčí k oknům, aby jen na chviku zahlédly projíždějící motocykly, byl nejsmutnější pohled letošní plochodrážní sezóny.

 

Hlasy z depa

Andrej Diviš byl z českého trojlístku nejlepší

„Jelo se mi celkem dobře,“ nechal se slyšet Andrej Diviš. „Na to, že jsem na motorce seděl naposledy loňskou zimu a to stejně jen dvakrát. Mám ji novou, takže si ještě zvykám, ale řekl bych, že nejede úplně špatně. Motor, nové šasi, pérování a kola jsou super, tím děkuju panu Klatovskému, že ji takhle pro mě postavil a ještě dost poradí. Co dodat, chtělo by do tohoto sportu vrazit víc tréninků, víc peněz a víc času a tím získat více jistoty na dráze.“

„Obsadil jsem dvanáctou příčku se čtyřmi body, což vzhledem ke konkurenci počítám jako úspěch,“ přemítal Jiří Wildt. „Vždy to může být lepší, ale po obavách, jaké to asi bude po devíti měsících bez tréninku na ledě, to v rámci možností celkem šlo. Hlavně jsem si závody užil bez stresu a v pohodové náladě a tak by to podle mého mělo být.“

Foto: Kiril Ianatchkov

Zenon Plech nežije

Ve věku šedesáti sedmi let včera tento svět opustil Zenon Plech, asi nejlepší polský plochodrážník, který se nikdy nestal mistrem světa. Ovšem stará moudrost praví, že velikost jedince se posuzuje podle toho, kdo byli jeho soupeři.

 

Zenon Plech se stal pětkrát mistrem Polska, vlastnil dvě bronzové medaile z mistrovství světa družstev. V mistrovství světa jednotlivců z osmi účastí ve světovém finále byl jednou třetí (1973) a jednou skončil těsně pod stupněm nejvyšším se stříbrem (1979).

V třiasedmdesátém ho předběhl jeho rodák, letos zesnuvší Jerzy Szczakiel, pak slavný Ivan Mauger. Ve světovém finále Zenon Plech dokázal porazit Ole Olsena, Michaela Lee, Kelly Morana, Edwarda Jancarze a řadu dalších.

Byl hvězdou ve zlaté éře ploché dráhy, ale zůstal skromný. Potkával jsem ho na závodech SGP v Polsku a pokaždé jsem si šel popovídat. Neznal mě, ale vždy mi věnoval pár minut, stejně jako ostatním fanouškům.

 

Odešel gigant levých zatáček. Čest jeho památce!

Zenon Plech s autorem článku v Toruni 2012

Foto: Kiril Ianatchkov

Antonio Lindbäck ukončil plochodrážní kariéru

V době vyhlášení termínů sportovních podniků největší pozornost vyvolávají přestupy jednotlivých závodníků a přípravy týmů. V tom naprosto nečekaně konec plochodrážní kariéry oznámila švédská hvězda Antonio Lindbäck.

Hollywoodský příběh pozpátku

S autorem textu na Zlaté přilbě v září 2013

Antonio není jen tak někdo ve sportu levých zatáček. Jeho dojemná historie sirotka z Ria de Janeiro adoptovaného v mrazivém Švédsku působí jako z románu. A jeho kariéra jako úspěšného profesionálního závodníka je pak jako hodně velká nadsázka z hollywoodského dramatu. Jenomže u Antonia jsme většinou sled událostí sledovaly v opačném, nikoliv hronologickém pořadu.

Nejdřív jsme poznali bojovníka ze seriálu Speedway Grand Prix a teprve později jsme se seznamovali s jeho cestou mezí elitní plochodrážníky světa. Přinejmenším takto to probíhalo u mě. Před osmnácti lety se objevil ve Slaném jako finalista juniorského mistrovství světa. Poté jsem ho vídal v reportážích TV Eurosport a už tenkrát se dokola opakovalo první jezdec speedway tmavé pleti. Takhle to vydrželo skoro do konce úspěšné kariéry. Přitom jakkoliv zajímavý neobvyklý původ a bezesporu exoticky vzhled švédský reprezentant má, je to vlastně to nejmenší.

Antonio Lindbäck v akci

Všechno tohle by stačilo by jen na minutový televizní šot v zajímavostech ze světa v neděli ráno. To důležitější, že na škváře toho uměl a dokázal hodně. V seriálu Speedway Grand Prix dlouhá léta jezdil jako trvalý účastník. A když z elity vypadl, dokázal se vrátit zpátky sítem kvalifikaci a umístěním v challenge. Naposledy dvakrát za sebou v létech 2018 a 2019.

Stojí za zmínku, že už dřív vypadalo, že jeho kariéra skončila a to kdy chvíli zápasil se svými démony. Jen sám Antonio ví, zda problémy mimo trať přivodily pokles formy, anebo naopak. Důležité je, že závodník zabojoval a povedlo se mu, co dokáže jen málokdo. Zvednout se a hlavně vrátit se na původní vysokou úroveň.

Loučí se osobnost

Antonio Lindbäck se loučí

Při ohlášení ukončeni sportovní kariéry Antonio Lindbäck vylíčil všechny největší úspěchy a zdůraznil dvě věci. Že dosáhl mnohem víc, než sám na začátku sportovní dráhy očekával, a že zakončil jinak velice složitou sezonu 2020 triumfem ve švédské lize s týmem, kde začínal.

Dále upřesnil, že pečlivě zvažoval otázku, co dál, a došel k závěru, že je načase odejít. Já ho naposledy viděl na SGP v Toruni a vzhledem k poměrné nepřesvědčivým výsledkům v letošním ročníku jsem věděl, že ho minimálně rok v seriálu Grand Prix neuvidíme. Rozhodnutí skončit asi v Antoniovi už zrálo, protože v poslední osmé SGP roku 2020 závodil jako vyměněný.

Už nejezdil na chvostu a nesbíral body, co mu někdo ponechal přes defekt, pád, nebo špatným startem. Naopak v každé jízdě bojoval a svůj předposlední start v tento sobotní večer proměnil ve vítězství. Nakonec mu chyběl jediný bod, aby si prodloužil účast ve velké ceně o semifinále. A já věděl, že se loučím s opravdovým bojovníkem.

S Václavem Milíkem při nástupu během předloňského challenge

Výkony žádného jiného plochodrážníka ze světové elity takhle nekolísaly od naprostého propadáku do vítězství v ikonické Speedway Grand Prix v Cardiffu. Nakonec ale v paměti fanoušků zůstanou přece jen ty úspěchy, nikoliv propadáky.

Na nejvyšším stupni velkých Antonio stál celkem třikrát. Dvakrát byl mistrem světa družstev se Švédskem a po celou kariéru byl nepřehlédnutelným závodníkem nejen neobvyklým vkusným designem motorek a kombinéz, nebo exotickými dredy posledních sezon. Antonia jsem nikdy neviděl odmítnout fanouška a neusmát se, požádal-li někdo o fotku. A i tohle se počítá.

Hodně štěstí Toninho, léta utekla nějak moc rychle!

Foto: Kiril Ianatchkov

Už jen tisková konference před závodem všech závodů byla skvělá

Praha – 24. září
Všechny dosavadní tiskové konference před velkými závody byly vždy, aby připomenuly blížící se událost, poskytly nejčerstvější informace a zvýšily zájem publika. Letošní rok je v mnohém jiný, což se muselo zákonitě promítnout i do plochodrážní sezóny. A tak tiskovka k 72. slavné Zlaté přilby slavila úspěch už tím, že byla vyhlášena a konala se. Měla jediný hlavní cíl, a sice potvrdit, že tradice nebude porušena ani letos. Odbude se celý plánovaný pardubický super víkend a jako přídavek se v pondělí na pražské Markétě pojede i Tomíčkův memoriál.


Tipujte:

Kdo vyhraje letošní Zlatou přilbu města Pardubice?

View Results

Loading ... Loading ...

Lákavá startovní listina

Včerejší tisková konference

Ať se jede za jakýchkoliv podmínek, nejzajímavější otázky jsou vždy spojené se startovní listinou. Ředitel závodu Evžen Erban rok co rok do posledního okamžiku před startem musel řešit případnou účast nebo omluvu konkrétního závodníka. Poprvé je tomu trochu jinak.

Jednak z logistických a přiznejme si to i finančních důvodu je počet účastníků nedělního hlavního závodu zredukován na čtyřiadvacet. Určitě to neubere na sportovním dramatu, ale malinko snížilo tlak na pořadatele.  Přispěli i sami závodnicí svým vstřícným jednáním a vesměs pozitivní odezvou.

Pavel Lejhanec prezentuje své nejnovější dílo

Největším magnetem budou, jak jinak, dosavadní vítězi zlatého trofeje. Nebude chybět loňský, již dvojnásobný vítěz Jason Doyle, nezaměnitelný Nicki Pedersen a zatím poslední domácí vítěz Václav Milík. Přijede i čerstvý kvalifikant do seriálu Speedway Grand Prix 2021 Švéd Oliver Berntzon, který skončil druhý v letošním challenge.

Zato ovšem nepojede český šampión mezí jednotlivce Eduard Krčmař, který bude v nedělí se svým polským týmem z Krosna bojovat a postup do první polské plochodrážní ligy. Držme mu pálce, slánská hvězda předvedla letos skvělé výkony na všech domácích tratích a věřím, že ho uvidíme i na Tomíčkově memoriále.

Co by to byla za startovní listinu, kdyby neskrývala nějaké to překvapení. Evžen Erban na dotaz, zdali si někdo další z jezdců velkých cen najde cestu do Svítkova, zatím jenom prozradil, že by velice stal o účast Artjoma Laguty. Takže počkejme si do příští neděle.

 

Vyprodáno, ale šance stále je

Nakonec se obvykle zabýváme doprovodným programem a statistikou prodeje lístků. Ale letos je i tohle jinak. Počet diváků byl nakonec zredukován na pouhé dvě tisícovky, i když pořadatelé připravili vše k splnění ještě nedávno platných podmínek pro sedm tisíc diváků v několika sektorech.

Hlavní trofej přitahuje každoročně velkou pozornost

Situace je nakonec taková, jaká je, a všech 2000 lístků je pryč. Jelikož ale není známo, kolik držitelů lístků z předprodeje přijede ze zahraničí, tak pardubický klub připravuje internetové fórum, kde případní zájemci možná pořídí vstupenku od někoho, kdo si cestu do Pardubic za stávajících podmínek prostě nemůže dovolit.

Na pátek a sobotu pořád zůstává určité množství míst k mání. Zajímavé je, že se zákazem tribun k stání, pořadatel poskytne možnost držitelům těchto lístků najít si své místo na tribunách, popřípadě jim peníze vrátí.

Předprodej na pondělní Tomíčkův memoriál bude zahájen každým dnem a lístky, zbudou-li nějaké, budou k dispozici i na pražské Markétě.

Startovní listina pardubického super víkendu:

Finále MS juniorů:
Luke Becker, USA
99 Daniel Bewley, GB
76 Lukas Fienhage, D
Steven Goret, F
Mads Hansen, DK
Vitalij Kotljar, RUS
Alexander Woentin, S
415 Dominik Kubera, PL
201 Jan Kvěch, CZ
47 Wiktor Lampart, PL
Mattia Lenarduzzi, I
Marko Levišin, UA
27 Jaimon Lidsey, AUS
Olge Michajlovs, LAT
Nicklas Säyriö, FIN
16 Petr Chlupáč, CZ
17 Daniel Klíma, CZ
18 Pavel Kuchař. CZ
46. Zlatá stuha:
Mads Hansen, DK
Tim Sörensen, DK
Daniel Bewley, GB
Tom Brennan, GB
Drew Kemp, GB
Jordan Palin, GB
Sebastian Kössler, A
Mario Niedermeier, D
Max Troidl, D
Romano Hummel, NL
Bartlomiej Kowalski, PL
Robert Miskowiak, PL
David Pacalaj, SK
Jakub Valkovič, SK
Petr Chlupáč, CZ
Daniel Klíma, CZ
Pavel Kuchař, CZ
Jan Kvěch, CZ
72. Zlatá přilba města Pardubice:
1 Jason Doyle, AUS
2 Sam Masters, AUS
3 Daniel Gappmaier, A
4 Jurica Pavlic, CRO
5 Hans N. Andersen, DK
6 Nicki Pedersen, DK
7 Tero Aarnio, FIN
8 Chris Harris, GB
9 Richard Lawson, GB
10 Max Dilger, D
11 Lukas Fienhage, D
12 Norbert Magosi, H
13 Michele Castagna, I
14 Nicolas Covatti, I
15 Andrzej Lebeděvs, LAT
16 Jakub Jamrog, PL
17 Viktor Kulakov, RUS
18 Matic Ivačič, SLO
19 Matej Žagar, SLO
20 Oliver Berntzon, S
21 Josef Franc, CZ
22 Jan Kvěch, CZ
23 Václav Milík, CZ
24 Hynek Štichauer, CZ

Foto: Pavel Fišer

 

I když nepostoupil, Václav Milík potvrdil oprávněnost své nominace do challenge

Krško – 22. srpna
Krása plochodrážního challenge coby vrcholu kvalifikace do seriálu Speedway Grand Prix je ve výjimečností každého finále. Nostalgicky naladění fanoušci je spojují s jednodenními finále světového šampionátu jednotlivců. Ostatní si užívají nepředvídatelnost výsledků. To vše platí v ještě větší míře v případě letošního Krška, kdy je celá sezóna postavená na hlavu.

 

Improvizace na druhou

Oliver Berntzon, Matej Žagar a Krzyzstof Kasprzak stojí na stupních vítězů

Vždyť od březnového finále ledařů se neodjel jediný takhle významný závod světového kalendáře. Třeba seriál mistrovství Evropy jednotlivců probíhal v improvizovaných terminech, s omezením množství publika a bylo skoro zázrakem, že máme mistra Evropy. Challenge taktéž si prožil své trable a po zrušení kvalifikace se změnilo i místo závodu.

Místo slovenské Žarnovice, která by nedokázala zvládnout finančně náročné pořadatelství bez publika, se této úlohy ujal chorvatský Goričan. Shodou okolností loňský ročník se odehrál skoro na den přesně na stejném Millenium stadiónu někdejší chorvatské plochodrážní hvězdy Zvonimira Pavlice.

Stejní byli i někteří finalisté předchozího ročníků, třeba dva s kvalifikantů Matěj Žagar a Australan Max Fricke. Tentokrát nikdo neprošel sytém kvalifikace, ale každá národní federace, která se účastní Speedway of Nations mohla nominovat svého zastupce. V důsledku vznikla velice zajimava startovní listina, ve které nedominovaly zástupci plochodrážních velmoci, ale každá národnost byla zastoupena jediným závodníkem.

Navíc kvalifikace se odehrála poprvé ještě dřív, než se rozjel vlastní seriál. Nás pochopitelně zajímal nejvíce český reprezentant. Kvůli nedostatku lenošných závodů se rozhodlo na základě předchozích výsledků a ty poukazovaly jasně na Václava Milíka. A hlavně o něm bude i tato reportáž.

 

Nic nejde bez dramatu

Překvapivý postupující Oliver Berntzon

Každé rozhodnutí od stolu vyvolává bouřlivé diskuse a vezmeme-li v úvahu, že hlavní čeští protagonisté se letos nesešli ani jednou v plném počtu, není divu, že co člověk, to jiný názor. Obzvlášť, že doma dlouho nerušeně dominoval Eda Krčmář, a že Jan Kvěch roste přímo před očima, našlo by se dost pochybovačů.

Neprozradím, ke komu bych se přiklonil sám, předně protože by to byla pouhá spekulace a navíc bez zodpovědností za zvolené řešení, ale ihned na začátku řeknu, že Václav Milík odjel nejlepší kvalifikační závod, přestože nakonec nepostoupil. Informace se šíří nebývalou rychlostí, takže jak dopadla kvalifikace, věděl každý, kdo projevil zájem a nejake to ústily. Cesta k těm výsledkům je ale jiná věc.

Papírově nejlépe vypadali loňský vítěz Matej Žagar, který challenge umí jako nikdo jiný, už zmiňovaní Max Fricke, ale i Dan Mikkel Michelsen, jenž letos nahradí v SGP zraněného Martina Smolinského, či Rus Grigorij Laguta. Pochybností naopak byly o polském zástupci Krzysztofu Kasprzakovi, který v SEC neoslnil. Jeho příznivci ale poukazovali na jeho znalost goričanské tratí a na předchozí úspěchy na zdejším stadiónu. Nakonec se okazalo, že měli pravdu a polský veterán postoupil, ale ani u něj se neobešlo bez dramatu.

 

Slušný základ

Pád Loktajeva zastavil jeho skoro jistou cestu k postupu

Václav Milík nebyl ani mezi outsidery, ani nebyl velkým favoritem, ale své vyhlídky na úspěch rozhodně měl. Závody se rozehrály podle toho, co by mu mohlo nahrát. Už první jízda zaznamenala nezaviněný pád Grigorije Laguty a po vyloučení jakoby ruská hvězda ztratila zájem a sedm bodů s jediným vítězstvím nejsou dobrou vizitkou závodníka jeho formátu.

Původní start kontroloval s přehledem Kasprzak, ale opakovanou jízdu ovládl pro změnu Žagar. Jenomže za jeho zády nabourali Michelsen s Kasprzakem a rázem dva z větších konkurentů Václav Milíka začínali s nulovým výsledkem.

Vyloučen byl Dán a Polák si do třetice vítězství nenechal vzít. Václav Milík s číslem dvanáct začínal ve čtvrté jízdě a ze žlutého pole, které si velice pečlivě připravoval, vypálil nezadržitelné za třemi body. Další vystoupení pak měl v osmé jízdě, ve které ale podlehl největšímu překvapení večera, Ukrajinci Loktajevovi. Zato ale porazil Michelsena a měl solidních pět bodů ze šesti možných.

 

Drama graduje

Takový byl náskok Milíka na konci třetiho kola, ale pak příšla zkáza

Pak v desáté jízdě měl Václav Milík za soupeře Kasprzaka, který po dvou vystoupeních měl komplet šesti bodu a tehdy ho bylo třeba porazit za každou cenu. Tento plán vycházel dobře ze startu, ale ve výjezdu z první zatáčky se Milíkovi zvedlo kolo a bylo po slibném náskoku. Předjel ho nejen Kasprzak, ale i toho večera bojovný domácí Jurica Pavlic. Ztráta tohoto bodu se nakonec ukázala klíčovou.

Třináctá jízda nebyla pro českého zástupce nijak fatální, naopak porazil všechny rivaly včetně nakonec druhého kvalifikanta Švéda Olivera Berntzona. Od tohoto okamžiku se začaly dít věci. Po čtyřech odjetých jízdách v čele byli Kasprzak s kompletem dvanácti bodů, jedenáctibodový Loktajev a vždy nebezpečný Žagar s deseti.

Naděje na úspěch už zbývaly devítitibodovému Olioveru Berntzonovi a právě Milíkovi se stejným skóre. Berntzon se měl utkat v osmnácté jízdě s Kasprzakem a Loktajevem a bezpodmínečně je porazit. Milík naopak musel porazit Žagara, což mu zaručovalo minimálně rozjezd o postupové místo.

Úkol Švéda nevypadali nijak jednoduchý a tak s  Kasprzakem vypálil ihned ze startu. Jenomže za jeho zádi neudržel nervy teď už favorizovaný Loktajev, kterému stačil jediný bod, aby se s třinácti stal nedostižným, ale naprosto nezaviněně položil motocykl ihned v první zatáčce.

 

Rýsuje se zajímavý rozjezd

Kasprzaka zachytil airbag, Brit Ellis ale skončil v nemocnici

V tu chvíli Kasprzakovi stačilo dojet do cíle a byl v postupující trojici. Zaujatý fanoušek si ale přál, aby porazil Švéda a tak potenciálně zbavil Milíka soupeře. Polák chtěl komplet, takže po startu se pustil do Adama Ellise, který vybojoval skromné čtyři body za dvě druhá místa, ale v této jízdě se překvapivě octil v čele.

Místo, aby se spokojil se dvěma, popřípadě jedním bodem, anebo si přinejmenším připravil útok na Brita, Kasprzak nevybíravě na něj vlítnul ve druhé zatáčce a postaral se o nejdramatičtější okamžik celého večera.

Kasprzaka právem vyloučili, čímž zůstal na dvanácti bodech, které získal i Berntzon. Jasná matematika poukazovala, že bude-li chtít Milík postoupit, musí vyhrát proti Žagarovi, popřípadě dojet na druhém místě, ale před Slovincem. A pak by se s ním utkal o postup.

Takhle soustředěného jsem Václava Milíka snad nikdy neviděl a po odhodlaném startu z modrého pole se dostal do vedení. Navíc Fricke se nechtěl odradit tím, že nepostoupí, úspěšně zaútočil na Slovince a stav jízdy na konci druhého kola znamenal přímý postup českého zástupce.

Žagar se nevzdal a mohutně podporovaný publikem ve třetím kole Australana předjel, ale pořád měl značný odstup. V posledním kole se na vzdálené rovince Milíkovi zase zvedlo přední kolo a Slovinec o něco zkrátil distanc. V poslední zatáčce Milík pořad vedl a rýsoval se zajímavý rozjezd čtyř dvanácti bodových kandidátů na tři postupová místa.

 

Když není den

Jenže na výjezdu ze zatáčky Milík poslal motorku do většího driftu, než si mohl dovolit. A zkušený Slovinec ho nelítostně podjel a vyhrál na čáře. Rozjezd se sice konal, ale jen o umístění na druhém, resp. třetím místě dvou postupujících. Žagar se stal jasným vítězem.

Kasprzak znovu nepochopitelně tvrdě útočil na Olivera Berntzona o dokonce ho přimáčkl k mantinelu průjezdem třetího kola. Jenomže Švéd se nedal, Poláka dohnal a nakonec předjel. Akorát, že to vše bylo naprosto bezvýznamné. Ke všemu se ziskem jedenácti bodů Milík vyrovnal Loktajevovi, ale Ukrajinec měl tři vítězství a skončil čtvrtý. O to menší je pravděpodobnost, že BSI nominuje českého zástupce v případě pravděpodobného udržení se Žagara v elitní osmičce letošního SGP.

Je bezesporu veliká škoda, že český zástupce nevybojoval postup, když ho měl tak blízko na dosah. Navíc potrápil všechny soupeře a postup by byl naprosto zasloužený. Zklamání Milíka po závodě bylo obrovské a zcela pochopitelné. Nepodcenil přípravu, motorka mu jela výborně a do soubojů vstupoval rozvažné a rozhodně. Navíc vývoj závodů mu nahrával a do posledních metrů byl úspěch zcela reálný. Když se nedařilo, třeba v jízdě s Kasprzakem a Pavlicem, nevzdal a nepolevil do samého konce. Jenže v sobotu večer neměl svůj den.

Foto: Kiril Ianatchkov