Mladá Boleslav – 17. září
Ohlédne-li se za letošním rokem, musí být spokojený. Na jeho počátku převzal otěže české reprezentace a již v jarním race-off Speedway of Nations vyslal Milan Špinkovi jasný signál, že se za něj nemusí nikterak stydět. Pak přišlo Balakovo a český nároďák cinkal v mistrovství Evropy dvojic prvními medailemi od roku 2005. Uběhlo jen o něco více než dva týdny a stříbro ve výkladní skříni české ploché dráhy se stoprocentně zhodnotilo. Z Vechty se čeští borci vraceli coby vicemistři světa dlouhodrážních družstev. Přitom nechybělo mnoho a seznam našich mistrů světa se zdvojnásobil. Filip Šitera se magazínu speedwayA-Z svěřil, že si na zlato nepřestává brousit zuby.

---

Jaký je Váš názor?

---

Vyřazení domácích

„Hned jsem tam nemoh‘ pro zlato šáhnout,“ usmívá se Filip Šitera připomínce, že se při své první manažerské zkušenosti s dlouhou dráhou mohl stát manažerem mistrů světa. „Kluci jeli parádně. Byla to krásná sobota pro naši plochu dráhu, vlastně skoro už neděle, protože se končilo okolo půlnoci. Ale byly to nervy!“

Po základní části s patnácti rozjížďkami mohli balit nejen Švédové, ale i Nizozemci, zatímco naši kluci pokračovali dál spolu s Francouzy, Němci a Brity. „Cíl byl semifinále, v placku jsme jenom doufali,“ přibližuje Filip Šitera atmosféru v týmu před rozhodujícím vyvrcholením. „V semifinále kluci zatáhli na Němce a ty, myslím, byli hodně zklamaný.“

Domácí přitom vyhráli základní část. Jejich jediným semifinálovým ziskem se však stalo šest bodů, jež se jim připočítaly ke skóre ze základní části, a které je poslaly na nejnižší stupínek pódia před Velkou Británii.

„Němci byli nejlepší v základu, bylo vidět, že si v semifinále byli hodně jistí, a že nás asi podcenili,“ vnímá situaci český reprezentační kouč. Ostatně něco takového se našim letitým západním sousedům nestalo v historii poprvé a to nejen v plochodrážních dějinách.

---

Jak to vidí velký poražený Martin Smolinski:

„Nový systém nás stál titul. Velká škoda, protože jsme po základní části byli vpředu. V semifinále jsem měl z bílé nejhorší start. Nikomu se odsud nepovedlo odstartovat a ani já jsem nemohl využít výkon svého motoru. Zvolili jsme nesprávnou týmovou taktiku a podcenili jsme Čechy. Nedokázal jsem se pak před ně dostat! Gratulujeme Francouzům a Čechům a Francouzům! Každý rok se bohužel mění rozpisy, ale více rozjížděk pro závodníky a více akce pro diváky přináší také více rizika kvůli stavu dráhy. A také může vést k extrémně dlouhým mítinkům, ale peněz za umístění je stále méně a méně. Bohužel chybí trochu vyváženosti mezi federací, organizátory a závodníky, což mě znepokojuje.“

---

Stříbrné opojení

Nechme ale Němce Němci, protože do konce závodu zbývalo už jenom finále, v němž nás čekala Francie. „Kluci odjeli dobře,“ rozzáří se Filip Šitera. „Tři kola jsme vedli. Hynek, jak je letos málo vyježděnej‘, odešel na ruce. Předjel ho Berge.“

O titulu mistra světa v duchu nových zásad plochodrážních týmových mistrovství světa rozhodl výsledek finálového střetu dvou nejlepších sestav. Právě manévr Dimitri Bergeho dal reprezentaci galského kohouta bod navíc, aby se stali mistry světa.

„Spokojenost, přivezli jsme si medaili a stříbro je skvělý,“ nechce se Filip Šitera nechat rozházet. „Škoda bodu to je. Ale když jsem viděl, že jedeme semifinále s Němcema, modlil jsem se, ať Angličani ve druhým semifinále neudělaj‘ víc bodů. Nakonec jsme postoupili do finále, zlato mohlo bejt‘, ale stříbro je super.“

 

Jedeme dál

Štěstěna bere i dává a tím dodává ploché dráze pořádný prvek dramatičnosti. Bod, jehož ztráty někdo želí, způsobí druhému radost. A ještě jeden prvek je úžasný. Vždycky přijde další závod, kde se všechno může otočit vzhůru nohama.

„Zlato uděláme příští rok!“ neztrácí Filip Šitera odhodlání. „Byly to nádherný závody, bojovalo se. A k tomu štěstí… My jsme na to vydělali úplně nejvíc. Postupovali jsme ze základní části až jako čtvrtí a přivezli jsme stříbro.“

Josef Franc, Martin Málek, Hynek Štichauer a Michal Škurla pod taktovkou Filipa Šitery vyrovnali ziskem titulů vicemistrů světa nezapomenutelné mety Jiřího Štancla a Aleše Drymla. Navíc překonali svůj bronz z Mariánských Lázní. A na rozdíl od roku 2016 jejich šampaňské nemělo pachuť děravé pokladny západočeského klubu a rozčarování z nesplněných slibů.

Foto: Filip Šitera